Jihočeská přírodní svatba dvou dobrodruhů
Jihočeská svatba dobrodruhů Venduly a Adama byla jednoduchá a právě proto romantická a krásná. Přečtěte si i jejich dobrodružný příběh randění, který začal cestou kolem světa a skončil svatbou.
Kde a jak jste se s manželem seznámili? S Ademem jsme se seznámili v roce 2016 a abych byla upřímná, moc romantiky v tom tehdy nebylo. Potkali jsme se v jednom baru a slovo dalo slovo a už za pár týdnů jsme podávali společnou žádost o pracovní víza do Kanady. Zkouškou našeho vztahu i budoucího manželství jsme si tak prošli na 15 měsíční cestě kolem světa.
Jak proběhly vaše zásnuby? Adam vlastně zachraňoval situaci. (smích) Celou naši cestu provázely méně či více závažné zádrhely od ztráty práce, bolavých zubů až tropickou nemoc. To ráno už jsme byli nějakou chvíli na Bali a rozhodli se jet podívat do záchranné stanice na želvičky. Sedli jsme na skútr, Adam řídil a já za ním s navigací v mobilu, když se přiřítil další skútr. Řidič mi vytrhl měsíc starý mobil z ruky a ujel. Po marném pokusu domoci se spravedlnosti na místní policii jsme se vrátili na hotel a skočili do bazénu. Po chvíli nakráčel Adam s ručníkem kolem krku a slovy, že když už jsme spolu zvládly tolik věcí, tak spolu zvládneme i celý život. A požádal mě o ruku.
Co ti bylo inspirací při přípravách svatby? A jak dlouho si ji plánovala? Svatbu jsme začali plánovat ještě na cestách. Viděli jsme příležitost v tom nakoupit spoustu levných věcí v Thajsku a na Bali a současně se tak vyhnout diskuzím, co bychom měli a co neměli. Chtěli jsme rodinu a přátele už jen pozvat a nezatěžovat je nutnými přípravami. Diskuze o barvě ubrusů jsme se beztak nevyhnuli. (smích) Inspiraci jsem hledala asi jako každá současná nevěsta na Pinterestu a snažila se co nejvíce věcí vyrobit sama. Doma jsme tak měli hodiny šití při výrobě vývazků nebo výtvarky při slepování pozvánek. Motivem naší svatby byli kouloušci podle našeho společného příjmění.
V jakém stylu se nesla vaše svatba a kde se odehrála? Pravá jihočeská veselka. Asi takhle bych zpětně charakterizovala naši svatbu. Oba jsme chtěli křesťanský obřad a naštěstí jsme objevili jak skvělého pana faráře, tak krásnou malou kapli. Hostina pak byla v mojí rodné vsi na hřišti. Nechtěli jsme si na nic hrát a mě by roli princezny také nikdo nevěřil. (usměv) Výzdobu jsme proto směřovali do hnědé neutrální barvy, kytičky ze zahrady vázala mamka s kamarádkou a co šlo ladit, mělo dekor papírových novin.
Na který moment svatebního dne nikdy nezapomeneš? Celá svatba mi utkvěla v mysl jako úžasný den. Pár věcí se sice úplně nevyvedlo, jak to ke každé svatbě patří, ale tolik věcí se povedlo a každý moment tam perfektně zapadl takový, jaký byl. Nejvtipnější okamžiky byly ale nejspíše při obřadu, kde náš malý synovec proháněl po kapli malé kotě.
Se kterými dodavateli jsi byla nejvíce spokojená? S Adamem jsme si nechtěli lámat hlavu s tím, koho pozvat a koho ne, tak nakonec finální počet hostů zvítězil nad všemi dodavateli a my si z finančních důvodů až na pár věcí zařizovali celou svatbu sami. Kamarádka ušila šaty, kamarádi postavili stan a mamka napekla medovníky. Na koho bych ale nechtěla zapomenout, je farma Loukykvět, kde nám navázali tu nejhezčí kytice.
Co by si chtěla odkázat budoucím nevěstám? Nestresovat to! Všechno vždycky nevyjde do puntíku a tak to má být. Nakonec se člověk nad těmi nepovedenými momenty zasměje nejvíc. A pokud někdo váhá, do čeho na svatbě investovat, tak do lidí a do fotografa. Užít si to s těmi, které máte rádi a mít na to krásný vzpomínky. Jo a investovat taky do dětského koutky. (smích)
Děkujeme za rozhovor a přejeme všechno dobré!
Přidej příspěvek