Žiji svatbou víc než přítel

berusicka222 Ahoj, potřebuji se vypovídat, tak píši. Budeme s přítelem spolu v den svatby 8 let. Svatba bude v květnu. Jenže včera jsme se dost kvůli tomu pohádali. Ještě před zásnubami jsme se o svatbě docela dost bavili. Vymysleli jsme místo obřadu, shodli se na šatech, prostě jsme už dost reálně plánovali. V září jsem dostala zásnubní prstýnek. Oznámilo to rodičům, dohodli se kde bude hostina, kdo by nám mohl dělat fotografa. Jenže od té doby ticho po pěšině, svatba je za 4 měsíce a doma o ní nepadne asi slovo. Hrozně ráda bych si užila všechno to plánování, shánění, ale samozřejmě s ním. Jenomže kdykoliv jsem na téma svatba narazila, nikdy se "nechytl" přišlo mi, že to nechce řešit, že má najednou něco důležitýho na práci atd. Včera jsem to nevydržela a zeptala se, jestli teda vůbec nějakou svatbu chce, že dělá, jakoby se ho to netýkalo. No a on mi na to řekl, že už má zařízený catering, že zajistí i hostinu (budeme ji mít na zahradě a pronajmeme si na oběd jeden sál), že přece proto něco dělá, že je ještě čas třeba na oznámení a tak. Říkal mi, že to není pravda, že by se o svatbě nechtěl bavit, že jsem měla přijít a narovinu říct, chci se třeba večer pobavit o svatbě a on že by nebyl proti no a pak řekl to, co mě hrozně bolí. že jsme spolu téměř 8 let a když už spolu 7 let bydlíme, takže nečeká, že se po svatbě něco výrazně změní. Řekl, že si mě bere dobrovolně, chce si mě vzít a bere to tak, že vytvoříme rodinu, do kreté přivedeme děti, sjednotíme jména. A že to asi proto tak neprožívá a nedělá z toho "kovbojku", když už jsme spolu tak dlouho. Navíc je mu prý úplně jedno, jestli bude dort kulatý nebo hranatý a špendlýky s bílou hlavičkou nebo barevnou. Mě to hrozně mrzí, protože je to naše první a nejspíš i poslední svatba, chtěla jsem aby byla romantická, abychom spolu plánovali, myslela jsem si, že nás to ještě víc sblíží, že je to akce nás dvou. Je pravda, že navíc ještě výrazně změnil zaměstnání, takže má v práci teď velký fofr a taky odpovědnost. Mám pocit, jako by všechno bylo důležitý, jen ne svatba se mnou. Včera už jsem měla chuť to celý zrušit, úplně mi to plánování otrávil, tak fakt nevím. Možná někoho napadne, proč jsme se nevazli dřív, ale jelikož jsme se potkali v 18, chtěla jsem nejprve dokončit školu, což jsem v červnu udělala, zkrátka jsem si připadala ještě hrozně mladá, i když on už tenkrát tvrdil, že by si mě chtěl vzít. Jinak začíná mluvit o dítěti, takže se mnou budoucnost plánuje, ale teď mě to hrozně mrzí, že to taky tak neprožívá a že asi nebudeme mít tu krásnou romantickou svatbu, co čiší z fotek tady na beremku. Je mi z toho hrozně smutno, protože jsem si to představovala jinak . Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale nechci se svěřovat nikomu ze svého okolí.