Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Udělat první krok a usmířit se s tátou?

Profilova fotka
Ahoj holky. Já tedy o ruku ještě požádaná nebyla, ale přítel o svatbě už mluví. Tak trochu netrpělivě čekám kdy se vymáčkne,ale to je věc jiná. :-D S přítelem jsme si dali před 2 roky pauzičku aby jsme si pořádně rozmysleli jestli spolu chceme být a co jeden od druhého očekáváme. Naštěstí to klaplo a byla to taková zkouška ohněm. Když jsme tenkrát mým rodičům oznámili rozchod tak vypukla šílená hádka. Táta byl úplně nepříčetný a nadával, že to je všechno moje vina, že jsem sobec, nikdy jsem se o ně nezajímala, nikdy jsem jim s ničím nepomohla. Úplně se mi zastavilo srdce, když tohle všechno řekl. Byla jsem v šoku a když jsem se chtěla bránit začal mi nadávat, že jestli nezmlknu tak mě chytí za prd... a vymlátí se mnou dveře v domě. Nakonec jsem se přítelem zvedla a řekla jsem, že tohle nemá cenu dál řešit a že odcházíme. Poslední věc, kterou mi řekl bylo to, že kvůli mě bude mít máma epileptický záchvat a zase bude nemocná(před x lety měla nádor). Tohle jsem obrečela a ne jednou. Je to už dlouhá doba a já se sekla, že ho už nechci po tomhle vidět. Jednou za čas se sejdu s mamkou a ségrou. Mamka několikrát zkoušela citové vydírání, jako že táta tady dlouho nebude a abych se s ním usmířila, že jsem je vyškrtla ze života a že kvůli tomu ona brečí. - Mě to přeci taky moc mrzí, ale nemůžu mu tohle prominout 8-( Ségra mě při poslední schůzce upozornila, že za rok má táta 70 let a tenkrát se s ním nebavila 6 let a udělala ten vstřícný krok a usmířila se. Prý bych nad tím měla taky přemýšlet a stavit se na té veliké rodinné oslavě. Jenže mě se do toho opravdu vůbec nechce, ale bohužel mě to časem stejně čeká, protože jestli bude svatba tak si myslím, že jako otec by tam měl být a až bude dítě, tak ho přeci nemůžu ošidit o dědečka jen kvůli našim sporům. A jestli někdo myslí, že táta přijde a omluví se - tak to bohužel neudělá, protože on prostě takový je. A tím se ohání mamka a ségra. Co by jste dělali na mém místě vy? Díky za rady a názory.
Odpovědět
1
2
Profilova fotka
Jestli se s ním usmířit chceš, tak to prostě udělej :-). Jestli to vezme, nebo ne, to už je pak jeho boj, alespoň si nebudeš muset nic vyčítat. Ale zase je pochopitelné, pokud s ním nechceš mít nic společného. Takovému člověku se nikdy nedokážeš zavděčit a citově vydírat taky nepřestane. Pár takových kolem sebe mám, tak vím jak jejich děti trpí, tímhle hnusným sobeckým chováním :-(
Odpovědět
Profilova fotka
@brokolicenoblhoch Bylo mi od ségry naznačeno, že více méně čeká až ten první krok udělám. A to mě taky docela štve, protože takhle mu prochází všechno. Vždycky někomu řekne něco šíleného a pak jen čeká...
Odpovědět
Mela jsem a mam podobny problem se svou babi. Je to uz skoro tri roky, co nase napjate vztahy vygradovaly do podobnych rozmeru. Skoro dva roky jsem s babi nemluvila. Pak prisla zadost o ruku a ja citila, ze je asi na case byt tou lepsi. Kontaktovala jsem ji a bylo videt, ze ji to potesilo. Uprimne muzu rict, ze jsem ji neodpustila a netusim, jestli se to nekdy zmeni, ale zivot je kratky a my jdeme dal. Neni to jako driv, vztahy nejsou dobre, ale zase si na me uz nic nedovoli. Vidame se tak jednou mesicne, tesi ji to, ja se citim taky lip. Na svatbe byla a probehlo to v klidu. Zvazila bych obnoveni styku alespon na formalni urovni, aby ses mohla objevit na rodinnych oslavach, pozdravit se s nim. Casem treba postoupite dal, zalezi, jak to budes citit. Nerikam, at se na to vrhnes hned ted, ale treba jednou prijde den, kd uz to bude z tebou a budes chtit postoupit dal.
Odpovědět
@majdulena urcite to nedelej proto, ze na to ceka. Kdyz to budes chtit udelat, tak jenom proto, ze to tak budes citit. A na svatbe bych mu, pokud ho budes zvat, dala roli radoveho hosta, ne aby te vedl k oltari a podobne.
Odpovědět
Profilova fotka
@kacenkakaca Asi máš pravdu. Nějaký kontakt by tam měl být. Budu to muset nějak přetrpět. Nemusím se přeci s ním vídat každý den. - co vím tak můj táta není moc veliký oblíbenec. Spousty lidí a známých na něj nadává jaký to je morous, kolik podal zase stížností, že je přehlíží protože je uražený. A to mi taky moc nepřidá.
Odpovědět
Profilova fotka
@kacenkakaca Bohužel se mi do toho nechce :-D No když bych nechtěla aby mě vedl k oltáři, tak si myslím že by to byl pro něj takový ponižující vzkaz jako, že to není můj táta a nemá na to právo. V tomhle případě bych asi hádky nechala stranou. Určitě mám chvilky kdy bych ho chtěla obejmout, ale za čas zase řekne nějakou hovadinu jako tenkrát když na mě volal, že jsem pro něj úplný hov.. Tak má tedy dávat cenu dohromady naše vztahy. I když ségra říkala, že k ní už si tohle nedovolí po té dlouholeté hádce a, že když má zase ty svoje narážky tak sebere děti a jde zase domů.
Odpovědět
@majdulena Jestli ti do toho nechce, nech to byt. Jednou to treba budes citit jinak a postoupis dal, budete se stykat, a treba ne. To je na tobe, jen jsem to popsala podle sebe, sve zkusenosti.
Odpovědět
Profilova fotka
@kacenkakaca jen že co máma ségra? Ty by mi to asi neodpustili :o( Mamka mi zase bude brečet do telefonu a citově vydírat :-|
Odpovědět
Profilova fotka
No tak tohle je fakt síla. Já se svou povahou bych se s ním nesmířila, takže ti v tomhle nedokážu asi poradit. Ale po tom, co ti řekl bych se asi na něj nedokázala a ani nechtěla podívat.. :-S :-x
Odpovědět
@majdulena Tohle je tvuj, boj, ne jejich. Podle me je dulezite, abys k tomu pripadne dospela sama, ne na popud mamky a sestry. Klidne jim to takhle rekni, ze je to tvoje vec, ze potrebujes cas a hlavne, ze to neni jednostranna zalezitost, ale ze konflikt ma i druhou stranu - otce a ze on by mohl udelat prvni krok. Nenech se vydirat, kdyz bude mamka tlacit, vecne ji rekni sve stanovisko a nepoustej si jeji manipulativni slova k telu.
Odpovědět
Profilova fotka
Holky moc děkuji za vaše názory. Je fajn si o tom s někým pokecat. Trochu se i cítím lépe:o)
Odpovědět
Já bych dala na svůj vnitřní pocit,pokud cítíš,že to nechceš,nedělej to.Víš kdyby ho to skutečně mrzelo a žádal o odpuštění,tak bych o tom určitě přemýšlela,ale je to on,kdo má udělat první krok.....
Odpovědět
Článek se načítá
@majdulena Nic si z toho nedělej,někteří otcové jsou poněkud ráznější. A to co píšeš- úplně v tom poznávám mého tátu. Jenže za ten život jsem si zvykla,takže když se někdy pohádáme,radši mlčím,nechám ho vyvztekat,a zas jde život dál. Být tebou bych se mu neomlouvala,ale bavila se s ním normálně jako by se nic nedělo. Ale rozhodnutí je jen na tobě.
Odpovědět
Profilova fotka
Já bych se asi snažila chovat normálně, ale neomlouvala bych se. Snad nemůžeš za tu hádku jenom ty ne? Vždycky za to můžou oba. Ale možná uzavřít příměří by byl první krok dobrý. A vést nevěstu k oltáři je čest a člověk by si to měl zasloužit. A jen to, že je tvůj otec nestačí. Mamka měla taky epileptické záchvaty dva z delšího stresu. Po posledním záchvatu se babička(bydlíme v jednom baráku s prarodiči) se snažila všechno hodit na nás, že my za to můžem. Ono je to pohodlnější svést to na někoho jiného. Pohodlné a pěkně zbabělé a narcistické. Tenkrát jsem se nedala a řekla, že možná na tom podíl máme, ale ať si nemyslí, že ona ho na tom nemá, má a pořádně velký. Od té doby je klid a už si nic takového nezkusí říct. Mimoto nechápu jak souvisí fakt, že jste se tehdy rozešli s tím, že jsi sobecká a rodičům jsi nikdy s ničím nepomohla. To opravdu nevím, jak na tohle tatínek přišel. Takovým člověkem bych se rozhodně nenechala vést k oltáři, když je schopen něco takového vypustit z pusy.
Odpovědět
Já bych to řešila tak, že bych se mu nevyhýbala při rodinných přiležitostech, ale neskrývala bych před ním, že se na něho zlobím, protože se fakt nechoval tak, jak by otec měl. Možná, že by to asi vedlo k další konfrontaci, ale snad i on už toho lituje, takže snad by se při ní zachoval už lépe a tak by se to pak mohlo uzavřít.
Odpovědět
@majdulena já bych zvážila, zda má uražená ješitnost mi stojí za to, přijít o tátu, zda bych si to pak celý zbylý život nevyčítala, že jsem se s ním mohla rozloučit a ještě ho alespoň jednou či vícekrát vidět. Chápu, že jsi nejspíš v právu, ale staršího člověka nepředěláš. Asi bych ten první krok udělala, abych pak měla v duši klid, že jsem pro obnovení vztahu udělala vše. Není třeba s ním mít hned nějaký vřelý vztah, ale alespoň na základní úrovni rodinných vztahů. Já jsem se se svým tátou takto, vlastně vůbec, nepohádala, ale dost jsem se na něj urazila nějaký rok poté, co se s mámou rozvedli, kvůli nějakým jeho výrokům u soudu, u mámy atd. Když jsem s partnerem začla plánovat svatbu, domluvili jsme se, že půjdeme k oltáři spolu, protože nechci, aby mě vedl můj otec a vzhledem k tomu, že tam bude, tak jsem nechtěla, aby se urazil, že mě vede někdo jiný. Takhle to bylo celou dobu a asi měsíc před svatbou jsem změnila názor a požádala svého otce, aby mě dovedl k oltáři. Jsem za to nakonec ráda :-)
Odpovědět
@majdulena byt tebou tak bych ten vstricny krok neudelala....takove chovani bych neodpustila....a pokud ho potom pozves na svatbu jako radoveho hosta tak stejne bude zase ohen na strese....bude urazeny....
Odpovědět
Profilova fotka
Já bych vstřícný krok udělala. Ne se omlouvat - nemáte za co - ale nějak začít normální rozhovor, klidně o něčem banálním. Asi bych ve vhodnou chvíli měla potřebu říct, že se mě jeho chování dotklo. Jsem přesvědčená, že odpustit se dá ledacos; koneckonců odpustit neznamená zapomenout. Nevím jak Vy, ale já když se na někoho zlobím, nesu si to s sebou jako závaží, stojí mě to dost energie - a to nechci. Jsem přesvědčená, že kdybyste se nepokusila usmířit (obnovit komunikaci), mohlo by Vás to později opravdu mrzet. Vztahy jsou složité - jedna věc je "mít pravdu" a druhá "co je důležité"...
Odpovědět
Profilova fotka
Ještě jednou díky za názory. Jak znám tátu tak on nechce abych se omlouvala. On to chce prostě přejít a dělat, že se nic nestalo - ale proč? Takhle mu to procházelo pořád. Mamka jeho výroky pokaždé žehlila tím, že řekla : Znáte ho, on je prostě takový. Řekl tolika lidem spousty hnusných věcí. Mamka mi tenkrát říkala, že jí v afektu zuřivosti řekl, že měla v té nemocnici chcípnout. Tenkrát měla mamka příležitost bydlet u kamarádky ve dvougeneračním domě(jsou jako sestry), ale ona to odmítla a proto jsem jí řekla, že příležitost měla a nevím co víc jí mám poradit. Vadí mi jak mu to hladce prochází. Člověk takové věci přeci nemůže říkat a pak čekat, že se bude dělat jako že nic. Jediné důvody k tomu abych se s ním alespoň trochu bavila jsou: je mi líto když vidím mamku smutnou, jestli bude tak si myslím že by tam měl být , dítě- nepřipravím svoje dítě o dědečka kvůli našim rozporům. - asi mě to prostě nemine :o/
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
Profilova fotka
Já vím, že už je to docela pozdě, co se tu téma řešilo... Kažodopádně já bych na tvém místě nedělala nic, maximálně pokud by jste se třeba někde potkali tak ho pozdravit, ale určitě se za nic neomlouvat. Možná naznačit, že se nebráníš tomu, že spolu můžete komunikovat, ale vzhledem k tomu, co říkal a jak s tebou jednal... Já se se svým otcem nebavím už přes 2 roky, stejně tak s jeho matkou - mojí babičkou. Několik let před rozvodem si všechno naplánoval, snaží se mamku oškubat o všechno, když jsem mu volala a první co bylo že se zeptal co chci a co potřebuju (neexistovalo že bych mohla volat jen tak nebo mu oznámit nějakou událost), hovory končil slovy někdy se ozvi - ale sám mi nikdy nezavolal. Stejně tak od babičky poslouchat jak moje matka je hrozná, že tatínka opustila a jakej on je chudáček, že děti mají povinnost starat se o svoje rodiče (ale podle její teorie to naopak nefunguje), jak je hrozný že jsme se sestrou po něm chtěly alimenty, jak jsme si to mohly dovolit!!! Po tomto všem jsem se rozhodla, že mi v životě chybět nebude ani jeden z nich. Ze začátku mě to mrzelo, ale teď už to neřeším. Jsou to už pro mě vpodstatě cizí lidi. Minulý víkend jsem měla krásnou svatbu, vedla mě mamka a bylo to nádherný. Ani táta ani babička odemě nevěděli o svatbě (asi se to dověděli od vzdálenějších příbuzných). Tento týden vytvářím akorát oznámení po, které jim odešlu - ale nestojí mi ani za to abych jim nadepsala obálku ručně! A nestydím se za to! Nemám zájem o jednostranný vztah. Když on nemá zájem o mě, proč bych se měla zajímat já. Vím, že je na tom zdravotně špatně, babička není nejmladší, ale ani to mě nedonutí vrátit se k nim. Dělej to co cítíš! Nenech se do ničeho nutit! Nech se vést srdcem a dej na svůj dobrý pocit ;-)
Odpovědět
Za mě ne - nebyla sem přesně ve tvé situaci, ale podobné. Otec o mě nejevil zájem 25 let. Já udělala první krok. On nadšenej, všechno skvělý, že sem nejlepší, je pyšný, bla, bla....po prá měsících sem poznala, že je to egoistický debil, který pro ostatní nehne ani prstem. Styky sem ukončila. Napřed bylo mírné vydírání, jako proč se s ním už nebavím. Pak mě začal vydírat jeho nová přítelkyně a chtěla se se mnou strááášně kamarádit. Bohužel ji znám už z doby, kdy ještě s otcem spolu nebyli, takže vím jak je falešná a jak jde po penězích. Tu sem poslala do patřičných míst. Občas se setkám s nevlastní sestrou a otcovou druhou ženou (moje mamka byla první, pak tahle a teď má tu novou), protože to sou fajn holky a pošlu jim i oznámení. Jen jim, otci ne. Tím ti chci hlavně říct, že už víš jaký je a lidi se bohužel nemění. Pokud se s ním chceš usmířit - samozřejmě, je to tvá věc. Vaše rodinné vztahy neznám, takže rozhodnutí bude nakonec na tobě. Ale jen si dej pozor, abys třeba za dva roky nedopadla stejně jako minule. A co se týká svatby - nedokážu si představit, že by mě někdo, kdo mě hnusně urážel, vedl v můj nejšťastnější den uličkou.... Přeji hodně štěstí, ať se rozhodneš jakkoliv, ale nedej se do ničeho nutit nikým!! Ani maminkou nebo sestrou, dej na svůj instinkt :)
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
Profilova fotka
Tak bohužel se stalo to co se stalo a já se nedávno dozvěděla, že mamka je opět nemocná a našli jí další nádor v hlavě. Tohle je tak nefér a nechápu proč zase ona? Pořád si říkám, že to je jedna velká noční můra, ale já se ne a ne probudit. Nejdřív mi to nechtěla napsat, protože bych si prý myslela, že mě citově vydírá, jenže to jí vyvracím neustále a vyptávám se jak na tom je. Jenže ona moc nekomunikuje a jediné co vím je to, že až dobere léky tak má schůzku s doktorem a uvidí se co dál. Hrozně mě to štve a jelikož se ke mě doslechlo že brzy dostanu prstýnek tak přemýšlím, že jen co zjistím jak na tom je mamka tak rychle zkusíme zařídit svatbu, protože jestli půjde na další operaci tak bude úplně mimo a tu svatbu by si vůbec neužila. :o(
Odpovědět
Nevím jestli jsi už první krok udělala nebo ne. Ale jestli ne tak ho udělej. V budoucnu by tě to mohlo štvát. Mě mamka řekla horší věcí ( dle mě teda ) Že kdyby věděla jaký budu hajzl, tak by jsem se ji ani nenarodila. Že mě měla utopit, měla jít semnou na potrat ( je proti potratum ), měla mě zabít, několikrát mi vyhrožovala diagnostickým ustavem. Začlo to od mých 9 let. Přesto jsem vždy ten první krok udělala já. Jako děcko jsem měla za to že za všechno mohu já. A tím padem se já musím prvně omluvit. Až ted vím že to myslela všechno važně ( řekla co nemyslíš važně to nevypouštěj z pusy a říka to furt) Přesto tyto věty mi řekla několikrát. A boužel vím asi i proč to vše řekla. Naštěstí mám užasného otce, který se mě několikrát zastal. Přesto si vždy řeknu je to moje mamka a snažím se k ní chovat slušně, dokonce s ní mluvim, ale stačí jedno slovo a vše se mi znova promíta v hlavě kde to mám pořad a nikdy nezapomenu. Člověk se hold musí s takovými věcmi naučit žít. Tvé mamince přejí hodně štěstí a snad brzké uzdravení. Drž se :)
Odpovědět
Profilova fotka
Polkni to, vykašli se na to, co bylo, nečekej omluvu a s tátou se smiř! Je to tvůj táta! A jestli tohle bylo jediné, čím ti tak ublížil, určitě to dokážeš nakonec nějak překonat. Věř mi, že by jednou mohlo být pozdě a ty už to nezměníš. Pak už si to nikdy neodpustíš...
Odpovědět
Profilova fotka
@svetlus_pepca bohužel to není jediná věc kdy mi ublížil. Mamku uhodil a pamatuju si kolikrát mi doma brečela jak jí táta řekl, že tenkrát měla chcípnout. Na mě volal, že jsem pro něj úplný hovno a nic víc. Asi si tohle moc beru, ale takové věci říkat vlastní rodině? - proč?
Odpovědět
Ahoj, ja jsem se svym tatou nemluvila uz 7 let. Poprve jsem to zkusila roseknout kdyz se narodil prvni syn, to bylo skoro pred peti lety. Rekl mi, ze ho to nezajima a ze se podivat neprijede, ze ja se pry taky nejezdim divat na cizi deti. :( podruhe jsem zkusila navazt kontakt asi pred dvema mesicema, kdyz jsem ho prosila o adresu bydliste kvuli matrice. (nasi jsou rozvedeni a tata se pred peti lety odstehoval) stroze mi poslal pouze adresu, nic vic... K oltari me povede tedy mamky partner... Nekdy me to mrzelo, ze je tak jesitny, ale dnes, po tom vsem... Je mi ukradeny. Uz jsem proste rezignovala... Drzim palce at to u tebe dopadne uplne jinak. Tohle je fakt naprd, mam dve deti a on je ani nezna. Toho starsiho vida, protoze kamaradi s mym byvalym partnerem a toho mladsiho (je mu rok) nikdy nevidel ani na fotce...
Odpovědět
Profilova fotka
@majdulena Promiň, to jsem nějak v předchozím příspěvku nepostřehla. Pak ale tvá situace opravdu není jednoduchá a chápu, že tohle se jen tak nezapomíná a nepromíjí. Trošku mi připomínáš svým příběhem někoho hodně blízkého. A je pravda, že od té osoby vím, že tohle prostě odpustit nejde. A ano, tohle se vlastní rodině neříká. Co si budem povídat, tohle by se nemělo říkat vlastně nikomu. Ale vidím těchhle pochroumaných rodinných vztahů kolem sebe docela dost a mnohdy chování jednotlivých lidí opravdu nechápu. Je až zarážející, jak se dokážou chovat rodiče k dětem, děti k rodičům nebo třeba partneři po rozvodu atd. Život je někdy hodně zamotaný a je dost těžké se z toho vymotat. Přesto věřím, že se nakonec rozhodneš správně, ač to nebude snadné!
Odpovědět
Profilova fotka
@majdulena S tvou mamkou držím moc palce! Co se táty týče, zahodila bych hrdost a zkusila se udobřit, vyříkat si to. Já ti rozumim, co prožíváš, já s tátou měla cca od svých 15 hodně problematický vztah, hádky cca 4x do týdne, slovní i fyzický napadání (většinou když se napil), jednou už ho máma i vyhodila, a já pak byla ta, která řekla at ho veme zpátky..ikdyž mi sebe bylo líto, vždycky jsem to obrečela, hroutila se, bylo mi líto i jeho... Nejmíň stokrát jsem řekla, že pro mě skončil, že s ním nechci nic mít, ale nikdy jsem to dlouho nevydržela..Náš vztah se zlepšil až ve chvíli, kdy jsem si přivedla teď už manžela a teď, když žijeme sami, je to uplně o něčem jiném. Já vždycky říkala, že my dva spolu prostě nemůžeme být pod jednou střechou. Přesto, že mi několikrát ublížil, ho mám ráda a vím, že i on mě, taky ho pak vždycky trápilo jak se ke mě chová, jenže to asi nedokázal ovládnout, možná má v sobě nějakej problém, neměl skvělý dětství, rodiče alkoholici, mlátili se a pětiletej táta mezi nima...Tím chci říct, že u nás ta láska asi je silnější, překonali jsme to, já jsem ráda, že ho mám a když mě vedl na svatbě, byli jsme blíž než kdy předtím a já na něj byla hrdá. Neumím si představit, že bych ho neměla na svatbě..A je pravda, že nikdy nevíš, co se může stát..Pokud to necítíš srdcem, tak alespoň pro tvé čisté svědomí, žes to zkusila, za ním zajdi..Držím palce ve všem!
Odpovědět
Profilova fotka
Holky PRŮSER!!!Ráno mi volala ségra,že mamku převezli na JIPku do nemocnice, že prý nějak skolabovala. Říkala abych tam zbytečně nechodila, že mě za ní stejně nepustí a abych tátovi zavolala a vykašlala se už na to že s ním nemluvim. Vzala jsem všechnu svou odvahu a zavolala mu co se děje. On mi to nevzal a tak jsem volala brachovi. Ten mi po dvou hodinách volal, že chtěla spáchat sebevraždu a spolikala prášky. Samozřejmě mi předhodil, že mám na tom svůj podíl ohledně mé rozepře s tátou. - teď jsem byla u ní a potvrdilo se to jsem si myslela celou dobu. A to je to, že ji tak dlouho buzeroval a urážel, že to zašlo až takhle daleko. Nechala mu dopis na rozloučenou a když mi říkala co všechno doma snášela - je mi z toho na nic. Brácha asi z toho nic neví a ani se mi nechce mu to volat, protože by se semnou ještě hádal. Jsem úplně zoufalá.
Odpovědět
@majdulena Ach to je mi tak líto. Máš to (i tvoje mamka) opravdu hodně těžké. Ani nevím co poradit, jen ti můžu držet palce ať to i s mamkou nějak ustojíte.
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Jakou udělat svatbu?
29. 12. 2015 21
Rozchod a po čase usmíření a svatba? Jd…
08. 11. 2014 38
Problémy s tátou, mám změnit datum?
11. 06. 2014 36
Rodiče nenabídli snoubenci tykání, co s…
13. 03. 2014 25