Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Svatba x rozchod

Už dlouho jsem na stránkách bereme se, ale nyní bych potřebovala radu já :-( ... Chodím s přítelem 2 roky, rok jsme zasnoubení ... Svatba měla být už minulý rok, ale vycouvala jsem z ní, najednou jsem se začala strašně bát, ... Přítel však svatbu za každou cenu chtěl mít, vypadalo to na rozchod, nakonec se rozhodl ještě počkat ... jenže rok utekl jako voda a já nejsem o nic chytřejší ... mám ho moc ráda, miluju ho a jakmile se k němu přitulím, je mi nádherně, miluje děti, máme stejné koníčky, hodně společných kamarádů ... má však i slabé stránky - nevychází s penězi, je strašlivě pohodlný - nevymyslí procházku, nic, dřív za mnou chodil pořád, teď skoro vůbec, děsí mě, že nevychází dobře se svými rodiči, se svou sestrou, teď už se nemusí ani s mými rodiči, nepodporuje mě ve škole, rychle se urazí ... Já studuji VŠ, on pracuje ... každý v jiném městě :-S Otázka zní, snažit se zachránit vztah? Jak naplnit čas, aby přítel cítil, že se snažím? Svatbou si nejsem jistá, ale ztratit ho taky nechci. ;-(
Odpovědět
1
2
To je mi velice líto, že musíš řešit takovou situaci, ale v podstatě jsi si odpověděla sama a to, že jsi ze svatby vycouvala. Každý má své dobré i zlé stránky, ale v jeho případě jsou jeho slabé stránky dost podstatné! Není to něco, nad čím můžeš mávnout rukou, to že nevychází s penězi je velký problém, jak to budete řešit s dětmi, když neudrží korunu ani teď? A pohodlnost? To je další velký problém...Víš manželství je na celý život a tady nevidím naději na dlouhé trvání...Vím, že je to těžké, že ho miluješ, ale tady jde o tvůj život!!!! Já bych od něho odešla a našla si někoho, kdo tě bude podporovat, bude zodpovědný a hlavně budeš skákat jako o život, že se máš vdávat!!!! Držím moc pěsti, ať vše dobře dopadne, i když to bude bolestivé rozhodnutí...
Odpovědět
@pak123 A neměl by se snažit také on? Ty klady, které popisuješ, vystačí samy o sobě tak na přátelství, naopak zápory, co uvádíš, jsou dost důvodem pro opuštění vztahu. Jste spolu vcelku krátce, pokud už teď vidíš takový varovný signály, ještě se to všechno nejspíš zhorší. Jeho vztahy s rodinou, tvoji i jeho, jsou alarmující, tedy pokud k tomu nemá závažný důvod. Jednou se k tobě bude pravděpodobně chovat podobně. Absence podpory je také problém. Zbývá jen krok k tomu, aby začal znevažovat to, co děláš. Ráda bych se mýlila, ale měla jsem to s prvním přítelem dost podobné. Svatbu zatím neřeš, raději si s ním upřímně promluv o tom, co cítíš, co ti dělá starosti, a uvidíš.
Odpovědět
Profilova fotka
Popravdě, tohleto znám, a byla jsem blbá, že jsem to neviděla dostatečně jasně a neudělala z toho závěry dostatečně včas. Nemusela jsem se rozvádět.
Odpovědět
Děkuji moc všem, doufám, že přibydou ještě další komentáře, potřebovala bych nějaké rady, jak se třeba k sobě teď chovat, abychom poznali, jestli to má smysl nebo ne? Zažili jsme toho spolu opravdu hodně a nejde si jen tak říct už to nefunguje :(
Odpovědět
@pak123 Ví pritel o tom, s čím máš problém, o tom, proč jsi ze svatby vycouvala? Dále, pokud ví, jak na to reagoval - nemyslím v tu chvíli, ale zlepšilo se něco? Vidím, že ti na vztahu záleží, jemu též? Co on dělá pro to, aby se to zlepšilo, kromě toho, že ještě čeká? Víš, návod na konkrétní opatření ti nikdo nedá, chce to mluvit hlavně s ním, společně se snažit, aby to šlo dál, popřípadě abyste to alespoň zkusili.
Odpovědět
Kolik vám je? Píšeš, že studuješ VŠ, tak předpokládám, že jste ještě mladí a není kam spěchat. Určitě ne do tak závažného životního kroku, jakým je manželství. S přítelem si promluv a narovinu mu řekni, co ti vadí. Pak uvidíš, jestli snahu projeví i on. Teprve až/pokud bude váš vztah v pohodě, uvažuj o svatbě.
Odpovědět
Profilova fotka
píšeš, že jste oba v jiném městě... asi bych zkusila společné bydlení, to napoví lecos. Můj manžel je taky trochu lenoch (ale zvykla jsem si, už to tak neřeším, že doma nepoklidí a tak) a s penězi mu to taky ze začátku nešlo, ale naučila jsem ho. Podle mě to nemusí být marné, ale hodně záleží na tom, co překousneš a co ne. Perfektní partner neexistuje, vždycky mají nějaká ale :-).
Odpovědět
Mně je 20, příteli 25 - teď jsme ve fázi, kdy si vše vyříkáváme, snažíme se zjistit, co půjde, co s kompromisem a co ne :-) Přítel mě (nejspíš) nechce ztratit, ale čeká, co budu dělat já :( Společné bydlení nepřichází v úvahu - měla bych to do školy hodinu a půl a finančně by to taky nevycházelo :-(
Odpovědět
Profilova fotka
Myslim,ze je to jasny, vycouvala si se svatby, vypadalo to na rozchod. Co jeste resis? Dva roky spolu je kratka doba a pokud uz jste se malem rozesli tak premyslite nad svatbou? To nedava moc smysl.
Odpovědět
Ve 20 svatbu? Promin, ale ani omylem :) Z jeho strany se mi to spis jevi jako jakasi pojistka.
Odpovědět
Profilova fotka
Tohle nevypada na idealni vstup do manzelstvi, ve 20ti je dneska na svatbu brzo (ale z toho bych si hlavu nelamala, kazdy to mame jinak, pro jineho je ve 20 pozde a dalsiho ve 40 brzy), ale pokud si nejsi jista partnerem jako clovekem, nesla bych do toho vubec... A mozna i zkusila rozchod...
Odpovědět
Profilova fotka
@pak123 nevdávej se, budeš toho brzy litovat..jsi mladá, není na co spěchat. Zkuste spolu ještě nějaký čas být, minimálně počkej na společné bydlení..nesmysl se v této době brát, když spolu ani nebydlíte, neznáte návyky toho druhého, jak se bude chovat ve společné domácnosti a tak, vůbec ho z této strany neznáš. A už teď nevychází s pěnezi a to nemáte ani rodinu..opravdu, nedělej to ;-)
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
Pokud to necítí se srdcem jistě, tak to nedělej a už vůbec ne proto, že to chce přítel. Chtít musíte oba a přirozeně. Pokud váháš, tak tomu dej čas. Neřešte svatbu a užívejte si jeden druhého. Třeba jednou se vezmete nebo naopak zjistíte, že ti pravý na vás čekají jinde. Teď si užívejte toho co vás baví, cestujete a smějte se a neřešte věci jako jsou peníze, bydlení a soužití. Já to tak měla a vím, že bych po druhé ve 20 takový vztah nechtěla. Spoustu mi to dalo, ale taky jsem si neužila bouřlivé mládí a to je na tom to nejpěknější. Vědět, že nic nemusíš, že máš volnost.. Za pár let už to bude jiný, ale pokud to teď tak necítíš, tak poslechni své vnitřní já :-)
Odpovědět
Dobrá rada je začít spolu bydlet. Tak zjistíš ještě spoustu dalších věcí o tom druhém a uvidíš, co je pro tebe v pořádku a co už ti vadí přes míru. Nemyslím, že je dobré spolu začít bydlet až po svatbě. Třeba zjistíš, že jeho ponožky všude po bytě jsou daleko největší problém :)
Odpovědět
@pak123 Myslím, že na základě pár řádků ti nikdo nemůže dát radu, neznáme vás, nevíme, jak to cítí druhá strana atd. Můžeme tedy připojit tak maximálně své zkušenosti. Pokud se nechceš rozcházet, tak se nerozcházej. Určitě bych se ale v současné tvé situaci nevdávala. Proč taky? Zcela jednoznačně bych se nevdala za někoho, kdo má problém s hospodařením s penězi - uvědom si, že veškeré jeho potíže vzniklé po svatbě mohou být najednou tvůj problém. A tak bys mohla skončit za pár let rozvedená s dluhem na krku.
Odpovědět
Profilova fotka
Ženská solidarita asi vážně funguje, když jsou tu příspěvky v opačném gardu (ona svatbu chce, on ne), jsou i rady přesně opačné :-D Tebou uvedené překážky ve smyslu jeho slabých stránek nehrají ani ve prospěch trvalého vztahu na psí knížku. Takže je na místě je s ním probrat a zařídit se podle výsledků této debaty.
Odpovědět
@pak123 Hele pokud jste spolu ještě nebydleli, tak bych do svatby já osobně nešla, tehdy totiž toho druhého poznáš nejvíc. Ve vašem věku nemáte kam spěchat, takhle rychle se do svatby hrnou obvykle lidé starší proto, že spolu téměř od začátku bydlí. Pokud spolu nebydlíte, šla bych nejprve do tohoto kroku a i tak to můžeš partnerovi vysvětlit. Já moc nevidím důvod, proč jít do svatby, když bydlet spolu stejně nemůžete. Co se pak změní? Pro mě manželství znamená založení nové rodiny (byť zatím ve dvou, ale tvoříme rodinu) a to si moc nedovedu představit ve chvíli, kdy každý žije někde jinde.... Každopádně pokud váháš už teď, kdy jste spolu ani nebydleli a kdy by jsi měla mít ještě víc na očích ty růžové brýle, tak si myslím, že ve společném bydlení by jsi akorát prozřela o to víc. Prostě existují lidé, kteří se k sobě nehodí, no...... Nikdo za nic nemůže, jen nejsou kompatibilní. Promluva je na prvním místě, pokud ale čeká jen na Tebe a sám nehodlá nic dělat, tak je pravděpodobnost nějakého posunu v podstatě nulová @pirek hele ono záleží na okolnostech ;) Kdyby to samé s těmi stejnými okolnostmi (žádné společné bydlení, pochyby, etc.) napsal chlap, tak mu poradím stejně :) navíc u těch chlapů to většinou bývá tak, že jsou se stávající situací spokojení, jens e jim nechce přijmout ten závazek ;)
Odpovědět
pro mě osobně společné bydlení nehraje takovou roli. Vařit umím, prát žehlit, taky. Vím že on se umí postarat o domácnost i pár jídel zvládne. Trochu to otočím. U nás jsem to já kdo má problém s penězi a občas mám záchvaty lenosti. Měla jsem předešlý vztah dost divoký a zadlužila jsem se příšerně. Naštěstí už jsem skoro věechno splatila. Ale. Jak byste poradili jemu. Podívej se na ni, vykašli se to nemá cenu. O tom to podle mě není...Větší problém je že tě nepodporuje. To by nemělo být. Přeci jen chcete být spolu v dobrém i zlém...to už nějakou podporu vyžaduje. Já říkám že nejvíc je to o důvěře.Jakmile mu nevěříš je to v pytli. Jestli tě miluje, a chce být do konce života, tak počká až budeš připravená.
Odpovědět
@hitchhiker ano, kdybys byla přítelkyně třeba mého známého a on mi řekl, že jsi líná a že ses zadlužila příšerně (neznám okolnosti, dovedu si představit zadlužení omluvitelné - nepovedené podnikání, nemoc atp., stejně jako neomluvitelné - jedna má známá se zadlužila úvěrama úplně na nic - na dovolené, elektroniku, hospody..., ignorace úředních dopisů k úhradě dluhu...), poradila bych mu také, ať se na tebe vykašle. Pro mě osobně je finanční odpovědnost a gramotnost zcela klíčová partnerská vlastnost. Ne proto, abych se měla jak prase v žitě, ale protože mám panickou hrůzu z toho, že jednou někdo z mých blízkých bude potřebovat pomoct a já na to ekonomicky nestačím (například pečovatelka na doma pro rodiče atp.). A v dobrém i zlém? Ano, ale pro mě to má určitou míru... Nemoc, úraz? Jasné. Těžší finanční situace, protože se nedaří v práci? Jasné. Ale třeba dluhy, gamblerství či alkoholismus bez snahy to řešit? Děkuji pěkně, nejsem trpící typ.
Odpovědět
@hitchhiker Jinak sice bydlení pro mě taky nehraje takovou roli (manžel je aktuálně dost fyzicky daleko :-D ), ale bydlení přeci není důležité jen kvůli úklidu a vaření. Jde o schopnost spolu soužít, dohodnout se na důležitých věcech, ustát krize, ponorky, vidět člověka "ve spodkách" (nejen fyzicky). To určitě jde i bez bydlení, ale bydlení je takový katalyzátor...
Odpovědět
@zorro4 Tak já se zadlužila klasicky kvůli chlapovi...teď potřebuju, ale vrátím ti to...no tak pro mě je jednoduché řešení..zkrátka kasa bude u chlapa a bude to. Takže moje dluhy nebyly na blbosti (ono když ti někdo pláče do telefonu, že tři dny nejedl, a dluží x tisíc a že ho zmlátí ...tak mě to prostě nedá a ty peníze dám..když si v tu chvíli myslím že ho miluju apod.) ale z blobosti. Finančně jsem svojí rodině komukoliv pomohla kdykoliv. Ať už brácha potřeboval na řidičák, nebo rodiče na nábytek, ségra na nájem a kredit. Tak se domnívám, že jsem vůči rodině odpovědná a vždy jsem pro ně měla. Když jsem potřebovala já tak jsem si řekla jednou druhému bráchovi a stejně mi nepomohl. A další jsem pomáhala finančně kolegyni v práci, protože ji odkopl přítel a byla na tom dost bídně. Takže peníze bude mít partner, abych už nemohla pomáhat :D protože se mi nikdy nevrátilo to co jsem poslala do světa. Samozřejmě mě mrzí že ty peníze nebudu mít pro svou rodinu, ale mám čisté svědomí, že jsem vždy byla přesvědčená, že je to z dobrého důvodu. A když to neovlivní partnera,samozřejmě. To v dobrém i zlém bylo myšleno tak, že když teď ji nepodpoří ve studiu, co bude až přijde něco horšího (ne že ona s ním má mít nekonečnou trpělivost) Já nevím, já svého chlapa znám docela dobře i bez bydlení. Každý máme své chyby, občas z něho rostu, ale nevím o ničem co by se nedalo vyřešit. Už teď vím, že kdyby řekl musím se přestěhovat tam a tam, jdu s ním. Stejně jako by šel i on za mnou.
Odpovědět
@pak123 K tvým pochybnostem-je hodně chlapů co nevyjdou s penězi,to jde vyřešit tak,že rodinnou kasu drží žena. Ta lenivost,když někdo chodí do práce,nemá asi pak náladu ještě někde chodit. Opravdový život není o tom romantickým vodění za ručičku,ale o soužití v jedné domácnosti,o zvládání běžných každodeních problémů. Každopádně bys ho neměla tahat za nos,buď ho miluješ,a chceš být s ním,tak si ho vem,a pokud nechceš,tak mu to narovinu řekni,ať si může najít jinou nevěstu.
Odpovědět
@88renca88 ty jako fakt uznáváš jen varianty, chceš s ním být, tak si ho vezmi, nechceš si ho vzít, tak se rozejdi? To mi přijde teda hodně extrémní. Co nějaká nejistota? Potíže, o nichž nevíš, zda je dokážete vyřešit? Atd. Nepřipouštíš, že člověk může ke vztahu přistupovat zcela seriózně, a přesto se nechce (dočasně nebo tvrale) vdávat/ženit? To nechápu. :-D @hitchhiker Neříkám, že nemůžeš chlapa poznat bez bydlení, jen že to bydlení není o úklidu a vaření, ale umožňuje reálnější představu o tom druhém. A pokud jde o ty peníze třeba v rodině na řidičák nebo nábytek sourozencům, pokud peníze nevracejí a ty máš dluhy, tak to fakt nechápu. Jakože když peníze mám a nechybí mi, klidně přispěji blízkým i na nedůležité věci a s rizikem, že nevrátí (což je pro mě ovšem neodpustitelné), ale když jsi v nouzi sama... Tím tě nijak nehaním, jen pro mě bys byla jako partner neakceptovatelná...
Odpovědět
@zorro4 tak díky :)
Odpovědět
@hitchhiker nemyslím to zle :-)
Odpovědět
@pak123 ještě bych zapřemýšlela nad tím jak jsi psala aby cítil, že se snažím..Já bych ho zkusila nějak pošťouchnout, abys to cítila ty, že se snaží on. Vztah je o obou, ne jen o tvé snaze. Zažila jsem to a není to ono.
Odpovědět
@zorro4 víš já zkrátka peníze vnímám jinak. Brácha si udělá řidičák na další typ a dostane lepší práci-pomůže mu to. Kolegyně se po roce pekla může jednou v klidu vyspat. Vím že nemůžu neustále všem pomáhat,ale mám to v sobě tak hluboce zakořeněné,že na to dojíždím. A že něco splácím neznamená že nemám vůbec nic. A jakmile mám tak pomůžu když jsem požádána. Radši dám jiným, než sobě. Proto bude mít chlap kasu, říkal že už si mě ohlídá :D
Odpovědět
@pak123 :myslim,ze by za jeho zajmem o svatbu,mohla byt prave ta pohodlnost "mit te jistou". Takze urcite bych nikam nespechala,obzvlast ve vasem mladem veku :-) . Samozrejme nelze to neumerne dlouho protahovat,ale ze sve zkusenosti vim,ze jine jsou pozadavky na partnera ve 20 a jine ve 30. Nekdy se clovek v prubehu dost zmeni,ale ted myslim tebe. A obavam se,ze to co ti ted vadi,tak za par let budes nesnaset. Nevim,jestli bych si vzala partnera,ktereho bych musela "prevychovat".
Odpovědět
Profilova fotka
@hitchhiker Ze jeden nebo druhej umi varit,prat a zehlit neni ani tak podstatny, bydleni neni jen o tom. Je to o celkovym souziti.Pokud se vidi jednou za cas, protoze za ni nechce ani prijet a pak spolu zacnou bydlet muzou zjistit,ze spolu nevychazej, to se proste stava, protoze vztah kde se obcas vidi a vztah kde spolu zijou a jsou spolu denne je rozdil.
Odpovědět
Profilova fotka
Souhlasím s tím, že by bylo dobré spolu napřed nějakou dobu žít..abyste museli řešit běžný chod domácnosti, určité nezáživné stereotypní situace atd. Osobně jsem udělala obě chyby, jednak svatba bez předchozího bydlení (ale jsme věřící, tudíž k tomu bylo blízko), druhak svatba v době mých VŠ studií. Během dvou let došlo k lámání chleba a už z toho šlo velmi blbě ven.
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

malička svatba
22. 08. 2022 3
Svatba středočeský - jihočeský kraj
23. 06. 2021 3
Malá svatba - rodinné důvody
14. 04. 2020 12
Rozchod po více než deseti letech
12. 04. 2016 21
Svatba v rodném domě J.G.Mendela
27. 10. 2015 15
Rozchod a po čase usmíření a svatba? Jd…
08. 11. 2014 38
Svatba v rodině a skoro s nikým to ani …
31. 05. 2013 74
Vztah po čtyřech letech. Je to na rozch…
29. 03. 2008 87
Svatba ve 22 letech. Je to brzy?
22. 10. 2007 288
Svatba do roka a do dne? Kto ji chci ví…
14. 04. 2006 79