Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Svatba bez předchozího společného soužití. Ano či Ne?

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Zajímal by mě Váš názor na toto téma,protože já osobně žiju s přítelem v jedné domácnosti 3 roky a nedokážu si představit,že bych se vdávala bez této zkušenosti ;-) Díky za názory
Odpovědět
1
…
12
13
14 15 16
Profilova fotka
marti: Pěkně rozebráno :-) Jenže třeba já nevím, jestli bych se necítila tím bydlením ovlivněná. Že by to rozhodnutí (když je to tak výhodné, bydlet spolu) mohlo přijít moc brzo, dřív, než by k tomu vztah skutečně dozrál. A má to i jistá úskalí. Třeba moje kamarádka se stěhovala (taky tak postupně, nejdřív přespání a tak) k příteli, který svůj byt měl. A pak řešila, že je jí dost blbé tam bydlet, když do toho nedala v podstatě ani korunu, nic tam není její a navíc, že pro něj je to pohodlné a v pohodě, a je spokojený, kdežto ona pořád čekala něco víc, když už spolu teda žijí a jde jim to. My jsme se prostě museli rozhodnout nezávisle na všem a pak teprve budovat všechno naše spolu. Ale je fakt, že záleží i na věku partnerů, čím jsou lidi starší, tím má vztah asi jinou "rychlost", vývoj, protože jsou v jiné situaci (většinou) než ti, co spolu začnou chodit jako náctiletí.
Odpovědět
no mi do toho hupsly rovnýma nohama po měsíci a 3 schůzkách sem se stěhovala a klape nám to bezvadně neměly sme na co čekat mě+ je 26 a přítely 32 a navíc já mám syna :-D :-D a asi bych do svatby bez předchozího bydlení nešla ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
andelka: no je pravda, že ta fáze "chození" nám může chybět... - ale to bylo situací, my jsme to neřešili, neplánovali, prostě okolnosti byly takové a vyšlo to tak. Víš, my na začátku vztahu, já jsem pracovala, měla jsem čerstvě ten byt... a tehdy přítel byl student, neměl ani korunu a bydlel u rodičů. On neměl málem ani na to, aby mě pozval do čajovny :-) - tam jsme moc velká kouzla dělat nemohli, že bychom se scházeli v hospodách, chodili do kina atd. - totiž za co? Já vím, že je to "přízemní" řešit na začátku vztahu peníze, ale já jsem platila hypotéku, celý byt, a ještě ho zvát na rande... to už by bylo moc :-) Aspoň mi přispíval na jídlo, když už víc nemohl, a právě proto u mě ten první půlrok "jen" přespával, nechtěl si ani vzít klíče, bylo mu to blbý, když mi nemůže dát peníze na služby atd. Jakmile dokončil školu a našel si práci, tak se přestěhoval i s věcma, rozdíl a šok to byl obrovský... - a platil půlku nákladů na domácnost (kromě hypotéky, to jsme se dohodli, že si každý bude platit svoji... - takže teď v jeho bytě on platí hypotéku a zbytek nákladů si dělíme). No a k tomu šoku - když u mě spal, tak přijel odpoledne když jsem přišla z práce, byli jsme celé odpoledne/večer spolu, věnoval se mně, a ráno jel domů (do školy už moc nechodil, připravoval se na státnice + dělal diplomku). A odpol. zase přijel. Jakmile se ke mně nastěhoval, tak já jsem si myslela, že se mi bude věnovat ještě víc... - jenže chyba lávky. Přivezl si počítače, a místo toho že předtím já jsem šla do práce a on domů - a tam dělal na počítači - tak teď šel taky do práce, přišel z práce a právě si k tomu počítači sedl. Takže u nás nejv. kámen úrazu byly asi ty počítače. Plus samozřejmě další věci, které jsme řešili - rozdělení dom. prací, finance atd. Ale nejvíc jsem nemohla unést, že věnuje čas počítačům a ne pořád mně 8-)
Odpovědět
Profilova fotka
Já myslím, že je nesmysl hodnotit, co je lepší, jestli spolu před svatbou bydlet nebo ne. Každý může říct maximálně za sebe, jak to jemu vyhovovalo/nevyhovalo s jeho partnerem a jaké je jeho přesvědční. Vždyť jsme každá jiná, naši partneři jsou jiní a hlavně jsem každý v jiný situaci. Jiný je to ve 20 a jiný ve 30 letech atd. My spolu s manželem žijeme skoro od začátku, bydlet jsme spolu začali po dvou měsících. V podstatě to ani jinak z organizačních důvodů nešlo jinak bysme na tolik nespěchali :-) Jsem za to ale ráda, protože nase sžívání nebylo úplně jednoduchý (hlavně mou vinou :-) ), ale překonali jsme to a krásně jsme si všechno urovnali. Taky mám pocit, že bydlením spolu před svatbou se lidé líp poznají a je tak větší šance na to, že jim to v manželství bude klapat (není to záruka). Na druhou stranu pokud se sejdou páry, které se na vztah dívají skutečně zodpovědně, mají svou víru, jsou tolerantní, milující a skutečně se znají (jako na mě působí andělka, allegria a kašpárci), tak věřím, že to v pohodě zvládnou a budou šťastní i bez bydlení (i když tak "vědecky" jako andělka bych ale ve vztahu asi nebyla schopná uvažovat, já se do toho řítila po hlavě ;-) ). A co se týká Kašpárků (kaspi celkem dobře "znám" z jiných diskuzí), myslím, že po dlouhým vztahu, kdy se oba dobře znají, mají plné právo na to vyjádřit, že jsou šťastní a že jim to klape, i když spolu bydlí jen něco přes měsíc. Největší problémy ve sžívání bývají první měsíce. Ten oni šťastně zvládli. Předhazovat nějaké roční bilancování mi připadá padlý na hlavu.
Odpovědět
Já bych se tedy taky nevdala, aniž bych si předtím s nastávajícím vyzkoušela společné soužití - při něm se teprve ukáže co a jak. Podle mě je společné bydlení "závažnější" změna než svatba jako taková. Jedna moje kamarádka se vdávala, aniž by měla zkušenost se společným bydlením, jen o víkendech přespávali jeden u druhého, a pak po svatbě, když se k němu nastěhovala, byla hodně zaskočená ze spousty věcí, např. z toho, že on očekává sex takřka každý den - což před svatbou nemohla tušit, když se vídali jen o víkendech, že? :-) Když spolu bydlíte před svatbou, řešíte běžné každodenní problémy, máte svého drahého a jeho chyby na očích každý den, aspoň vám spadnou růžové brýle a můžete si rozmyslet, jestli s takovým chlapem chcete žít nebo ne. Pokud se rovnou vrhnete do manželství a očekáváte, že po společném sestěhování bude vše úžasné a perfektní a ono to tak není, může to být docela zklamání...
Odpovědět
milada: mně zase přijde "padlý na hlavu", když se chceš vyjadřovat na této úrovni říci po měsíci a půl soužití "MY JSME TO ZVLÁDLI, a jsme zdárný příklad toho, jak to lze až po svatbě. 8-(
Odpovědět
Profilova fotka
marti: No koukám, že jste to měli taky složité. Pro mě by to asi nebylo moc únosné. Mě vyhovuje to jasné rozdělení. Před svatbou každý zvlášť, víkendy, dovolené, po svatbě oba v jednom bytě a pořád spolu. Ale s financema jsme to měli taky zajímavé. Když jsme oba studovali, měla jsem víc peněz já, když on dokončil školu a dělal doktorát, tak zas on. Prostě každý chvilku tahá pilku. No a teď v podstatě žijeme jen z jeho platu. Jako manželce mi to divné nepřijde, jako spolubydlící přítelkyně bych to asi moc nesnesla. Jo a s počítačem je to u nás podobné. Taky dojde z práce a sedne k němu. Ale i si dá někdy říct a opustí ho, abychom byli víc spolu. A popravdě já u něj taky trávím dost času. s tím vaším bydlením jsem to nějak nepochopila. Vy máte každý svlj byt na hypotéku a bydlíte v jednom z nich nebo jak? milada: Jak vědecky? Náš vztah prostě měl své fáze, o kterých si myslím, že by se neměly přeskakovat a nějakou dobu dozrával. No a rozhodnutí, jestli si chci toho člověka vzít a žít s ním do smrti je snad to nejdůležitější v životě a mělo by se pořádně promýšlet. Ale každý člověk to vnímá jinak, pro někoho je "skok po hlavě" typický a sedí to k němu. kaspi: Myslím si totéž co milada2. Nejvíc třecích ploch bývá hned po sestěhování. My to taky tak měli, trošku to drhlo, ale všechno se vyřešilo, stačí o tom jen mluvit a mít dobrou vůli. A teď, po 2 letech si už ani nevzpomenu, kvůli čemu to bylo. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
beket: A jak to s tou kamarádkou dopadlo? Snad se nerozvedli kvůli tomu, že očekával sex častěji než ona? :-D víte, tak mě napadlo, jak Luba Skořepová kdysi někde řekla: "A kdo vlastně vymyslel, že život má bejt šťastnej?" Vesmyslu, že život je život a do něj patří radosti i trápení. A já říkám: "Kdo řekl, že vztah a soužití a sžívání má být procházka růžovou zahradou, v níž nejsou žádná překvapení (ať v dobrém nebo špatném smyslu)? Když někdo očekává, že to bude úžasné a perfektní a není připraven i na mnohem pravděpodobnější možnost, tak asi dobře mu tak. Neměl jít do manželství s růžovými brýlemi.
Odpovědět
Profilova fotka
ltri: A kdo tu větu použil? :-) Já napsala, že kašpárci zvládli první měsíc, tak klid ;-) A velký písmena kvůli mě používat nemusíš, já vidím :-D
Odpovědět
Profilova fotka
andelka: bydlení - ano. Máme 2 byty a bydlíme v jednom. Ve druhém bydlí nájemník. - není důvod se toho bytu zbavovat... - historicky to prostě tak vyšlo :-) Ono totiž jakmile manžel začal pracovat, jeho otec přišel s tím, že by bylo dobrý, aby i on měl svoje bydlení (a to jsem ve svém bytě bydlela jen 1/2 roku!!!) - prostě ho "dotlačil" k tomu, aby měl svůj byt. Naštěstí další 2 roky trvalo, než ten byt postavili a než jsme se do něj mohli nastěhovat. Stejně si myslím, že mi to tchán udělal "schválně" - ale prakticky, byla dobrá doba na koupení bytu, před zvýšení DPH atd. Tenkrát to prostě bylo tak, že "dám Ti tolik a tolik na akontaci, ale musíš si najít byt do X měsíců" (X = několik, už si přesně nevzpomínám). Jinak by nedostal nic. No a odmítni peníze... Jinak bysme asi v garsonce vydrželi dýl a pak si spolu pořídili něco většího...
Odpovědět
Souhlasím s Miladou.... U nás je to tak, že bydlíme i nebydlíme....máme skoro dva měsíce po svatbě a pořád si tak přebíhám zpátky domů k rodičům.....oficiálně bydlíme s manželem na baráku u jeho babičky a dědy, ale z nějakého důvodu se tam prostě necítím...tak se seberu a jdu k našim. Nevidím na tom nic špatnýho....alespoň si nelezeme na nervy. Před svatbou jsme spolu několik měsíců bydleli, jelikož manžel kvůli práci šel na druhou stranu republiky, šla jsem s ním, takže to soužití jsme si proklepli, ač to kolikrát v tý garsonce bylo hodně těžký a teď jsme zase zpátky a je to jak to je. Chtěla jsem to bydlení teď pořešit, jenže někdo šikovný nám pár dní zpátky ukradl auto...takže zase nemůžu a manžel prostě nechce cpát bydlení do nájmu, když za ty samý peníze si už můžeme splácet hypotéku ve svým. Takže konkrétně si myslim, že jde úplně v poho před svatbou spolu nebydlet...kdo tvrdí, že ne...tak jen neměl sílu to zkusit...nebo to prostě nešlo, jak tu někdo psal...
Odpovědět
Profilova fotka
Jinak andělko u Tebe já vnímám, že jste hodně věřící, máte jinej "duchovní" základ (myšleno pozitivně) než ostatní a u párů jako vy je mi jasný, že to bydlení a zvládání bydlení až po svatbě má dobrou šanci na úspěch :-) Jakoby to, že jste zaměření stejným směrem, vám pomáhalo... - nevím jak to vysvětlit, ale určitě to manželství přidává na pevnosti.
Odpovědět
Článek se načítá
Andelka: dopadlo to dobře, jsou spolu 4 roky, mají krásnou holčičku, ale asi si museli pár věcí vyříkat :-))) Ovšem je to důkaz toho, že když se chce, všechno jde...
Odpovědět
Profilova fotka
marti: jo tak, no fakt složité jste to měli. =-) My to máme fakt jasný jak facka. Vlastní bydlení budem řešit až spolu, jako manželé a hotovo šmitec. :-N I když byt navíc na pronajímání je dobrá věc. Pokud se teda tím příjmem navíc poplatí ta hypotéka.
Odpovědět
Profilova fotka
andělko, naprosto s Tebou souhlasím, že rozhodnout se pro svatbu je jedno z nejdůležitějších rozhodnutí. I u nás to tak bylo. Jen jsem tím myslela, že ve vztahu jsem sáhodlouze nepřemýšlela o nějakých jeho fázích a jednala víceméně intuitivně. Co se týká peněz, mě by třeba bylo hloupý žít z platu jak přítele, tak manžela, ale jak říkám, v každým vztahu je jiná situace a jde hlavně o to, jak se lidé domluví.
Odpovědět
milada: no zřejmě moc ne :-D "Předhazovat nějaké roční bilancování mi připadá padlý na hlavu." na to jsem reagovala.
Odpovědět
Profilova fotka
lotri, ale ano, neboj. Radši si pořádně přečti, co píšu ;-) Naposled jsem reagovala jsem na tvou větu psanou velkými písmeny. Na jakou mou větu jsi reagovala ty, jsem pochopila naprosto přesně ;-) Jen doufám, že se tu zas nerozjede hádka, jak je to zvykem ve frčících diskusích, to bych nerada ;-) Měla jsem potřebu zastat se Kašpárků, protože ji "znám" a mám ji ráda :-) Co se týká tvého názoru na společné bydlení, tak s ním souhlasím.
Odpovědět
Profilova fotka
marti: No jo, já to beru duchovně a vědecky :-D to se o sobě dozvídám věci :-N Ale ne, to je prostě vždycky v člověku, ten základ, něco co ovlivňuje jeho názory, vnímání, všechno co dělá a to má každý jinak. No jo no, jak já říkám, máme společný "úkol" ke kterému přistupujeme oba zodpovědně a chceme jej "splnit" jak nejlíp můžem. S tím, že už i to, jak na tom "úkolu" postupně pracujeme, se počítá. Nevím, jestli je to pochopitelné, ale ve zkatce třeba že není cíl se nerozvést, ale prožít pěkné manželství a žít čestně a plnit to, co jsme si slíbili. U boha nedostanem metál za to, že jsme se nerozvedli, ale za to, jaké manželství jsme měli, jak jsme se k sobě a druhým chovali a jak jsme žili. beket: No, to je ono. A možná, že jim to malé rozčarování i prospělo, protože vztah i člověk roste s tím, jak překonává překážky. A opravdu, když se chce, jde všechno. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
veru, jenže Ty jsi zářný příklad toho, že jsi před svatbou - a částečně i po svatbě - bydlela u rodičů, a po svatbě s manželem bydlíte u babičky a dědy... - tj. nemáte vlastní bydlení (ani jeden ani oba dohromady)... - to se to dobře bydlí, když vlastně bydlíte u příbuzných... Asi bys mluvila jinak, kdybys musela bydlet ve vlastním/podnájmu/ubytovně atd. - a to všechno byste platili 2x, totiž za sebe a za manžela zvlášť :-) - to byste určitě rychlejc řešili vlastní bydlení, když byste museli platit 2 nájmy... - předpokládám že teď neplatíte ani jeden nájem, ani u vašich ani u babičky a dědy... :-) Ale protože "ve Tvém věku" jsem taky na vlastní bydlení neměla, tak to chápu, prostě to vidíš víc z pohledu "dítěte" (bez ironie) než z pohledu člověka, který už u rodičů/prarodičů bydlet nemůže/nechce a nemá jinou šanci, než si vlastní bydlení zařídit... A i když manželovi rodiče na jeho byt přispěli... - tak já jsem předtím tu garsonku musela zvládnout sama (bez podpory rodičů...) - předtím jsem bydlela cca 8 let - vlastně nebydlela, cítila jsem se jako bezdomovec... - 2,5 r. kolej, přes rok různé podnájmy, vystřídala jsem min. 3 za tu dobu, cca 4 roky ubytovna... - a pak garsonka, kde jsme bydleli přes 2 roky :-) Jen abys měla tušení, jaká může být cesta k "vlastnímu" (tj. do důchodu zadluženému) bydlení... veru jinak mi přijde, jako bys tu svatbu nebrala až tak vážně (bez urážky) když "utíkáš" k mamince pokaždé, když máš s manželem nějaký problém - a už tak brzo, 2 měsíce po svatbě? =-) - já svatbu vnímám tak, že odcházíš od rodičů a novou rodinou jsi Ty a manžel... - mělo by tam být jakési "odstřihnutí"... vždyť i proto na obřadě Tě otec předává do rukou manžela...
Odpovědět
milada: já se nechci hádat ani nepotřebuju ničí souhlas s mým názorem, každý můžeme mít přece svůj. Jen jsem napsala, že bilancovat po měsíci se nedá, že to chce aspoň rok soužití, aby člověk mohl říct - dobrý, zvládli jsme to a tys reagovala, že Ti to přijde na hlavu...
Odpovědět
Profilova fotka
andělko - víš, to je super, když manželství vnímáte jako společný "cíl, úkol" :-D Jdete jedním směrem. Tak držím palce, ale nemám strach že byste to nezvládli :-)
Odpovědět
marti: včera jsem to tu psala o jiném případu - vzali se, ale nebydlí spolu, dál u sebe občas přespí, zajdou na rande... Vrátit se po svatbě k rodičům, protože se s manželem necítím a nelezeme si na nervy jak píše Verunka? :-D Tak to byhc si nebrala chlapa, kterej mi leze na nervy svou přítomností. Nechápu, proč se 2 berou, když spolu nechtějí žít.
Odpovědět
Profilova fotka
Ale né, to jsme si asi špatně rozuměli. Svůj souhlas ti vnucovat nepotřebuju, v globálu jsme co se týká bydlení před svatbou napsali obě to samý. Jen jsem tím chtěla říct, že kaspi i po měsíci od svatby má právo říct, že je šťastná. Ona nebilancovala (to po měsící fakt nejde), jen vyjádřila, jak to cítí.
Odpovědět
Profilova fotka
milada: Nejde o to, přemýšlet o tom sáhodlouze, ale uvědomit si, že vztah určité fáze mít má a říct si, jestli ten vztah chci nějak vést nebo jím jen proplouvat a brát to tak jak to přijde. A mluvit o tom s tím druhým. Možná o tom přemýšlím víc proto, že jsem prostě věděla, že se nesmím splést a musím si být jistá, protože zvolit manžela si můžu jen jednou a na celý život. Jo jo, na domluvě záleží. Nám se třeba hodně lidí divilo, že se berem, když mě vlastně manžel bude muset živit. Můj příjem ty dva předchozí roky byly vlastně jen přídavky a stipendium ze školy a no a teď jen z brigády, co jsem dokončila školu. Ale my jsme o tom mluvili a v manželství je majetek společný a to vnímáme jako správné, že jsme jeden s druhým solidární. A pravda je, že taková situace, kdy jeden v podstatě příjem nemá, nebo hodně malý, může nastat i kdykoliv potom. bohužel.
Odpovědět
martinko, a padlá na hlavu kapku nejsi??? Já od něj nikam neutíkám...tss, bych si ho asi nebrala ne??? Ty jako nechodíš na návštěvu ke svým rodičům....je to o vztazích no....a hrozně se mi líbí, jak tady každýho analyzuješ, aniž bys ho znala.....a neznamená, že mi je 22, že jsem děcko, chce to méně závisti k mladším osobám... :-S
Odpovědět
Profilova fotka
lotrinka - souhlasím, taky jsem to napsala, že po měsíci a půl soužití se nedá říct, že jsme to zvládli... - možná tak po roce, až proběhnout všechny věci (skoro), které můžou... - tj. u nového bytu všechny reklamace, u zaběhnutého bytu třeba roční vyúčtování elektriky, nájmu atd. - jak se poperete s nedoplatky, kdo je bude platit, co až se něco rozbije, schůze vlastníků, požární poplach atd. :-) Kromě běžného soužití atd. U nás třeba dost diskutovaným tématem jsou peníze a společné financování - pokaždé, když se změní situace, a že se situace mění dost často, změna práce, nová práce, bez práce atd. - na to všechno manželství musí reagovat, pokud žijete ve spol. domácnosti. A za měsíc a půl se ty změny těžko všechny prožijí... :-) Za tu dobu před svatbou jsme zvládli spoustu změn, studium manžela, jeho práce, ukončení mojí práce, moje nezaměstnanost, moje nová práce a další nezaměstnanost, výpověď pro nadbytečnosti manžela a jeho začátek práce na ŽL... do toho nejdřív reklamace mojeho bytu, pak zařizování jeho bytu, stěhování, reklamace jeho bytu atd. To jsou všechno věci, kteří ti dva musí zvládnout... :-) - a fakt to nezvládnou za měsíc a půl. Samozřejmě že to zvládnou i po svatbě, ale když to zvládnou před ní - tak si můžou být o trošku víc jistí, že zvládnou i další věci :-)
Odpovědět
Profilova fotka
... jakoby to ten vztah "prověří" ještě před svatbou... - když člověk zažije tyhle věci, které by nemohl zažít bez spol. bydlení... - neplatí na andělku :-) tam ten vztah hodně drží víra, tam věřím že to funguje a fungovat bude :-)
Odpovědět
Profilova fotka
marti: díky x-) jo a tak mě napadlo, že u nás zas občas dezertuje k rodičům manžel :-D Ale ne kvůli nějakým potížím, prostě jen tak, aby s nima pobyl (no dobře, a abych se já vyspala - on chrápe :-N ) Ale na dýl jak 2, 3 dny ne, to už se nám pak stýská. A taky pravidelně chodí v sobotu se procházet. Když to udělal poprvé, tak mamka na to: "Kam jde? Vy jste se pohádali?" :-D Ne, prostě se chce jít sám projít, mrkne do obchodů které mi moc neříkají, omrkne nové DVD, nakoupí a občas se vrátí i dřív než vstanu. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
verunko - souhlasím s lotrinkou, ty nepíšeš že jdeš na návštěvu, ale že se s manželem doma necítíš dobře, tak jdeš k vašim. Ano, jdu na návštěvu, ale tipla bych si, že ty jsi tam mnohem častěji... - já tam jezdím tak jednou za několik měsíců :-D Nějak Ti nemám co závidět, mám ségru ve Tvém věku, tak si to dovedu docela dobře představit :-D Možná to chce víc pokory ke "starším" osobám, ne? ;-) Pokud jsi u vašich častěji než jednou za týden, tak si myslím, že je to až dost... (ale jen můj názor, nemusíš se hned čertit :-D Totiž "přebíhání zpátky k rodičům" nezlob se, ale nemůžu brát jako návštěvu! - sama jsi to tak napsala... - a taky, že se tam z nějakého důvodu necítíš... - ale tam jsi teď DOMA, tak by sis měla zvyknout... - možná že přestože si myslíš, že bydlení před svatbou jsi nepotřebovala... - tak teď jsou to ty následky :-D A neurážej se, spíš se nad tím zamysli. Dobrá rada od "starší osoby" :-D :-D :-D
Odpovědět
Dovol abych tě opravila, nikde jsem nepsala, že s tam s MANŽELEM necítím dobře.......s manželem se cítím velmi dobře...jde mi o ostatní členy domácnosti.....a moji rodiče bydlí od nás 10 minut, takže fakt nikam dojíždět a schovávat se u maminky, jak si asi myslíš nepotřebuju.......a psala jsem sem na určité téma a ne aby mě si mě tu analyzovala a říkala mi, jak to teda vlastně s náma je....promiň jsem nevěděla, že bydlíme ve třech. Tak si pro příště ty svoje rádoby psychologický rady a závěry nech pro sebe, alespoň já na ty kecy nejsem zvědavá "starší osobo" :-S
Odpovědět
1
…
12
13
14 15 16
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Šetřili jste společně na svatbu?
04. 04. 2023 223
Přítel nechce svatbu, já ano
05. 08. 2020 34
Solárko před svatbou? Ano/ne?
28. 04. 2018 9
Dítě před nebo po svatbě?
28. 07. 2016 12
Společné příjmení
07. 01. 2016 20
Svatba při VŠ nebo až po?
05. 08. 2014 41
Doba chození před svatbou. Po kolika le…
14. 09. 2011 38
Společné bydlení. Před svatbou nebo až …
17. 10. 2005 244