Za tenhle příspěvek mě asi odsoudíte,ale já se potřebuju zeptat. Máte zkušenost s tím, že i když už nejste s bývalým a máte každý svůj život, že vás to k sobě pořád táhne?
Já si občas vzpomenu na své bývalé lásky. Všichni byli svým způsobem zvláštní a ani na jednoho nevzpomínám ve zlém. A zajímavé je, že na kratší románky vzpomínám častěji než na mé dlouhodobé vztahy, člověk si hodně idealizuje. Celkem mě baví si představovat jaké by to bylo, kdybychom se nerozešli. A ačkoli u svého snoubence nemám pochyby, že je to ten pravý a beru si nejlepšího chlapa na světě, trochu se mi podlamují kolena, když potkám jednoho svého bývalého. Vím, že žít bychom spolu nemohli (přece jen je důvod proč jsme to nedotáhli dál), ale stále je tam jiskra, která nepohasíná. Ovšem nikdy bych to nenechala dojít dál než k povídání u kávy, v tomhle jsem realista a už jsem v životě jinde. Ale je příjemné mít vzpomínky a občas si jimi vylepšit tu všední realitu.
Já teda na své bývalé zavzpomínám taky občas, ale spíš jen na legrační chvilky, a tak. Ale že bych myslela na to jaký byl v posteli nebo že bych s ním chtěla znova do postele, to ani náhodou. Ale jeden z mých bývalých očekával,že po rozchodu budeme aspoň milenci =-) Magor...
Měla jsem to tak,než jsem potkala současného partnera-ten přehlušil absolutně vše.Jen co jsem ho viděla,věděla jsem že ho chci.
Zamyslela bych se nad současným vztahem