Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Společné bydlení s rodiči manžela, jak to zvládáte?

Ahoj, chci se vás zeptat, jestli s bydlíte ve společné domácnosti s jeho rodiči a jak to celkově zvládáte, konkrétně myslím život s druhou generací, tchyní. Mě to čeká, horní patro budeme obývat my, všechno vlastní (pokoje, kuchyň, WC, koupelna), vchod společný, dole bude bydlet jeho máti s jeho babičkou.
Odpovědět
1
2 3 4
Profilova fotka
Pokud to máte takhle, tak je to dá se říct v pohodě ne? To máte prakticky jak v bytovce... já bych ale třeba nevydržela bydlet s tchýní v jednom bytě, jen v jiném pokoji... tak to měla moje mamka s tatkem několik let a nerada na to vzpomíná. :-) A taky záleží na tom jaký máš vztah s jeho máti a babičkou? :-) @sedmiteckas
Odpovědět
Spíš se bojím toho, aby přítel nedával přednost mamce před našim vztahem, aby mamka neřekla příteli, udělej to a to, a on to udělá - prostě aby nestál tak nějak mezi námi. Protože zatím to tak hodně funguje. Babička je taková ta hodná babička, z mamky je trochu cítit, že ve mě vidí konkurenci, nedokážu to popsat. Moc času jsme se u nich nezdržovali, spíš u mě, až teď jsme se dohodli, že budeme horní patro spravovat k bydlení. Nechci si to protivit už dopředu, ale trochu se toho prostě bojím.
Odpovědět
My to tak máme, jen s tím rozdílem, že bydlíme u mých rodičů. :-) Máme horní patro, vše tak, jak píšeš ty. Je to v pohodě bydlení, ale taky proto, že naše vztahy jsou naprosto, naši se s přítelem snesou úplně v pohodě, za skoro 4 roky, co takhle bydlíme nebyla vlastně jediná hádka. Hlavní je, aby se mezi vás nijak nepletli a aby přítel stál vždy za tebou, aby to nebyl mamánek. To, že mamce s kdečím pomůže bych skousla, protože bez chlapa se samotným ženským těžko žije, kor na baráku a on je evidentně hodný syn, který pomůže. :-) Nevím, jaké máte vztahy teď, ale dobře si tohle rozmyslete, je super mít baráček se zahradou a až přijdou děti, tak budete mít i fajn hlídání, jestli babče pohlídají, ale je to taky hodně o toleranci, a to samozřejmě z obou stran. :-)
Odpovědět
Holky díky za názory :) Snad to bude v pohodě, jak říkáš Curbidilko, bude to hlavně o toleranci.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj. My bydleli skoro rok přesně takhle u mužových rodičů. Taky jsme bydleli ve vrchním patře a měli tam téměř vše, jen o kuchyň jsem se musela s tchýní dělit, protože nahoře nebyla hotová...a musím říct, že u nás to byla hrozná blbost bydlet takhle společně. Za ten rok jsme se začali neuvěřitelně štvát, lezli si na nervy, přítel se s rodiči víc a víc hádal kvůli hloupostem a celkově to ty vztahy neuvěřitelně zhoršilo. Hned jak byla příležitost tak jsme se odstěhovali do pronájmu skoro 100km daleko a ještě, že jsme to udělali. Od té doby se to už přeci jen trochu zlepšilo, ale ideální to nebude už asi nikdy. Takže za mě jsou situace, kdy to může fungovat, ale nejlepší je podle mě bydlet každý sám a stýkat se při návštěvách třeba častěji. Přeci jen při tom každodenním soužití jsou ty mezigenerační rozdíly víc a víc vidět. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Máme to taky tak, žijem u přítelových rodičů a máme také jen společný vchod, jinak vše své! A nemáme stím žádný problém, skvěle nám to klape,ale asi fakt záleží hlavně na toleranci. Mám s jeho rodiči skvělý vztah, takže o to je to ještě lepší a jak píše curdibilka má to výhodu i v hlídání dětiček :-)))
Odpovědět
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Profilova fotka
Tak jestli tchýně není semetrika,která ti bude dělat zle tak by to problém být nemusel , moje tchýně bydlí vedle v bytě a problémy to nedělá....ale moje tchýně má svatozář :-D :-D :-D
Odpovědět
@sedmiteckas je to hodně o tom jak mezi sebou vycházíte, jaké jsou nastavené mantinely a jak moc mezi Vás zasahuje.......... Já si na vlastní kůži zažila přesně to co ty, akorát bydlení u tchýně a bylo to tak, že mi non-stop byly prohledávány věci, non-stop jsem byla sledována a dost se tchýně vyžívala v psychickém týrání. Můj ex je neskutečný mamánek. Tchýně mě ještě ani neznala a neviděla ani na fotce a slyšela jsem od lidí co vše jsem a nejsem....... Takže já za sebe mohu říct už nikdy více. Díky bohu patřím mezi ženy, které si toto nenechaly líbit. Sestřenice bydlí se svým přítelem také na baráku s rodiči (sestřenice si našla přítele a od přítele otce pak seznámili s její mamkou) - několik let to klapalo, ale teď už cca 4 měsíce spolu nekomunikují a sestřenka s přítelem se chtějí odstěhovat. Teta se totiž nechává využívat svým synem a svou sestrou a bohužel to dělá dost velké problémy........ Ale je to vždy o vztazích. Když stojíš za svým partnerem a on za tebou a máte s rodinou suprové vztahy, může to být ok. Ale je zapotřebí si uvědomit, že každý jste vychováváni jinými lidmi, v jiném prostředí, takže každý máte jiné návyky. Takže je to potom o akceptování. :-)
Odpovědět
My máme taky patro v domě přítelových rodičů a žádnej problém to není. Dělit se třeba o kuchyň, to bych nepřežila, je jedno jestli s tchýní nebo nekým jiným, rok jsme bydleli v bytě dva páry a byla to tragédie, ale takhle když má každá svou domácnost tak je to úplně v pohodě. Skoro jako sousedi v bytovce, až na to, že když máme náladu dáme si s tchýní kafíčko, pokecáme a pak se zase rozejdem každá k sobě. Ale přítel má skvělé rodiče, takže je to určitě o lidech...
Odpovědět
dada90 limda mluvíte mi z duše.bydleli jsme takto přes tři roky s mojí mamkou v baráku, byt teda oddělený a přesně, vztahy se zhoršily.pořád si chtěla chodit povídat k nám-žije sama. pořád něco chtěla, řešila, organizovala, ptala se kam jdu, co děláme o víkendu-že by se mohlo to a to udělat. do všeho mluvila. už nikdy více, teď co jsme už přes rok pryč, vztahy jsou lepší. mám kamarádku a taky se chtějí stěhovat, tam zase jejich máma s nimi téměř nemluví, když, tak kritizuje je, nikdy nic není dobře. kdybych si měla vybrat, radši než s mámou nebo tchýní bych šla bydlet v baráku s více byty radši s cizími lidmi, ti se do ničeho plést nebudou, i když taky můžou třeba být hluční, taky se potkáváte. a to mám tchýni zlatou.jít to může, je to o lidech, ale většina mých známých a kamarádek říká ne. problém je i pokud dospělé dítě toho rodiče (rodičů) u něhož se bydlí je u něj pečené vařené, skáče jak on píská, vše spolu řeší, pomáhá až přespříliš..partner je tam pak navíc jaksi.
Odpovědět
@zerog Zerog, tak nějak popisuješ přesně to, čeho se hlavně bojím. U přítele to funguje tak, že hodně supluje chybějícího otce (jeho mamka je rozvedená), je tam prostě automatické, že přítel udělá to a to, zaveze tam a tam... Určitě nebudu bránit, když by chtěla mamina zavézt k lékaři, pomoc s něčím, ale bojím se, že si přítel neuvědomí, že je hlavně můj přítel a později otec. Chtěla bych navrhnout bydlet napřed chvilku v podnájmu a pak se třeba nastěhovat do toho patra, abysme zjistili, jestli se spolu dokážeme sžít (takto to bude sžívání nejen sami se sebou, ale i s dalšími v baráku), ale přítel s jinou variantou, než že půjdeme bydlet "nahoru", nepočítá... Musela jsem bojovat o to, aby bylo nahoře naše vlastní WC a koupelna, vůbec by mu nepřišlo divné sdílet ji dole s ostatními.
Odpovědět
Článek se načítá
chápu, je to těžký..my byli rádi, že jsme patro neopravovali, dům byl a je mamky. třeba bysme se pak dohodli nějak, ale nikdy nevíš a vždy trochu tratíš..taky bych určitě zkusila bydlet spolu nejprve někde sami (to my předtím tak zčásti měli) a pak se fakt dohodnout, nejprve to nezávazně zkusit. určitě svou kuchyň, wc, koupelnu, vchod...přijde mi, že to je hodně ten problém osamělých rodičů..kdyby byli dva, je to jiné třeba.známý taky je u mamky pečený vařený, hrozně na ni fixovaný, furt jí pomáhá, navštěvuje, i když nejde o důležité věci a ona se ho snad ani neprosí, to on na ni visí..protože ona je přece chudák sama (manžel ji před 8 lety opustil)..jenže pak jsou z toho problémy, když se to přežene a zvlášť v jednom domě..já už jsem prostě hrozný skeptik, ale přeju, aby to všem, co do toho jdou, pokud možno fungovalo.
Odpovědět
záleží jaké máte vztahy, ale mě by bydlení s přítelovýma rodičema připadala jakoby mě někdo zavřel do Bohnic a to doslova.. ani přítel by do toho nikdy nešel, takže fakt né.. Ale bydlíme s mamkou (no respektive dům je můj, ale máma s bráchama bydlí nahoře a my dole ještě i s babičkou).. je to v pohodě, jediný rušivý element je právě babička, ale na to si člověk zvykne, mamka je naprosto v pohodě, prožila si celkem teror právě od babičky a tak nikdy nechce být jako ona (mimochodem babička je právě maminka od mého taťky).. Když už, trvala bych na oddělených vchodech..
Odpovědět
@limda i těch 100km je někdy málo co :-D
Odpovědět
Profilova fotka
My bydlíme s mojí mamkou a babi, teď momentálně máme dokonce horní patro s mamkou, babi má dolní. Bude to tak než přijdou děti, pak se mamka uvolila, že se přestěhuje dolů. A klape nám to suprově :-) přítel si nestěžuje, s babi a mamkou tráví čas i dobrovolně, nestěžuje si, s mamkou si tyká. Určitě bude hodně záviset na tom, jaký máte vztah a jací jsou jeho rodiče povahou ;-) Ale pokud jsou fajn, tak bych v tom problém určitě neviděla :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@sedmiteckas já bych takto se svojí tchýní bydlet nemohla :-( manžel s jeho ex bydleli od tchýně přes ulici a ona na něj každý den čekala a žalovala, co jeho manželka zase provedla. Takže za mě by to určitě nešlo. Jak říká @krizecek i 100 km je někdy málo :-(
Odpovědět
@zerog Souhlasím s tebou, taky jsem k tomu dost skeptická. Říkám si, že vycházet se dá, znám v mojí širší rodině případ, kdy to fakt funguje řekla bych na jedničku, mladí bydlí samostatně nahoře, babička dole, vychází si vstříc, chodí k sobě jako na návštěvu, ale je to i o tom, jak se k tomu postaví ti "staří". Jestli stylem - bydlíte u nás, dali jsme vám patro, tak budete poslouchat, tak je to špatně.
Odpovědět
Jsem toho názoru, že děcka nemají bydlet s rodiči. Od rodičů jsem se odstěhovala s přítelem před rokem do bytu. A už bych neměnila, s rodiči bych to fakt už nedávala. Musela bych je zabít. A jeho rodiče? to už by vůbec nepřipadalo, aby se u nich bydlelo. S tchýni by to bylo až do krve. Mám ji ráda, ale ne být s ní pod jednou střechou. Všechno to záleží na tom jací jsou rodiče.
Odpovědět
Pokud je to jen trochu možné, tak aspoň zezačátku zvlášt od rodičů. Není špatné je mít potom někde poblíž - např. kvůli hlídání dětí nebo tak, ale hned po svatbě rozhodně s rodiči ne. http://svoji.zde.cz
Odpovědět
tak za mě teda ne.. bydlíme zvlášť nahoře v bytě, přítelovi rodiče bydlí o patro níž, rodiče má moc hodné,ale všeho moc škodí.veliká starost o nás, neustálé volání a dotazování se. Rozhodně nám nedělají schválnosti, právě naopak, chtěli by pro nás udělat tolik až to je nemožné....nedokažou bez jejich synka udělat ani ránu, jsou neustále doma,nechodí nikam s kamarády, nejezdí ani na víkendy pryč a nudí se..potřebují nakoupit - zavolají, chtějí něco zařídit - zavolají, chtějí nám oznámit,že v televizi jede pořad o zvířátkách - zavolají,přítelův telefon tak zvoní v jednom kuse, jelikož spoléhají na to,že okamžitě přikluše dolů..takže existuje i opačná varianta - tchánovci nemusejí být zlí,ale mohou být až moc hodní a to taky není příjemné...když např. jedu do práce v 6:00 jelikož se potřebuji stavit k lékaři a nikoli v 7:00 tak uz jsou nervozni, kam jsem to tak brzy jela a podobně...člověk tak musí pořád vysvětlovat, proč se zrovna nezastavil a poslouchat to, že bych měla chodit na návštěvy častěji (já tam jsem z povinnosti 1x tydne) a i to se jim zdá málo :-(
Odpovědět
claryka přesně!!! jak u nás. koukám že i ve dvou to tak může být. furt to bylo zda jsme něco jedli, zda jsme si navařili nebo chceme její oběd, pak by organizovala moc důležité vyklízení sklepa, půdy, sekání trávy-právě teď :-) nesnášela jsem věty, na sobotu si nic neplánuj, je potřeba udělat to a to..většinou blbost. pak přesně, chtěla by abychom se stavovali na kus řeči, pak prohodí kam jsem to šla, jak bylo..přesně ta veliká starost, dotazování, volání, úplné nahánění telefonem. myslí si, kolik dělají pro druhé, ale přitom člověk chce jen klid. nebo zastaví dole s nákupem a ať jí s ním jdu pomoct-dost protivným hlasem a člověk se cítí, jak kdyby s ní žil ještě coby malé dítě v jednom bytě..prostě vůbec. někteří rodiče nepochopí, že dítě dospělo, osamostatnilo se, přetrhlo pupeční šňůru...musí žít svůj život, najít si zábavu, společnost..už toto bylo šílené, natož v tom vychovávat děti nebo žít s rodičem v důchodu, který celý den vymýšlí coby a fízluje s odpuštěním co dělají mladí.. jako každý to může zkusit a uvidí, ale někdy se dá předem vytušit problém.
Odpovědět
sedmiteckas přesně, stále tam bylo to vyžadování, jak bychom měli být za vše hrozně vděční . radši ale žádné výhody a benefity, jenom prostě KLID a jinde :-)
Odpovědět
ajelinka přesně, jak člověk vypadne, je to nádhera a zpět už bys neměnila. radši si odpustím jiné radosti, hlavně mít doma klid.
Odpovědět
Profilova fotka
Bydlíme takhle s našima, naši Lukyho zbožňují a to zatím máme ještě společnou kuchyň a WC s koupelnou, dostavbu a rekonstrukci svého začneme na jaře a pak to budeme mít jako Vy, vše své, pouze vchod společný. Je to hodně o lidech, já zastávám pravidlo, že se vždycky dá na všem domluvit, ale naši jsou fajn a hlavně o víc generací starší (taťkovi je 71, mě 26), takže jsem ráda, že budeme bydlet společně, aspoň je budu mít na očích, když by bylo něco potřeba :-) Je pravda, že naši si nedovolí k nám nahoru přijít bez pozvání nebo jen tak, vždycky zaťukají a vyčkají na vyzvání nebo prozvoní zespodu mobilem a já dojdu :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Tak hlavně záleží, jestli s jeho máti a babi vycházíš. A hlavně, jestli máte pro sebe celé patro, kam ony můžou pouze na pozvání, tak to máte super. Mám to trošku složitější - bydlím s tcýní, tchánem a s tchánovou matkou. V celém baráku máme jen jeden pokoj, koupelna a kuchyň společná. Ale máme spolu docela dobré vztahy, vtipkujeme spolu, takže po dvou letech společného bydlení se ještě nechceme zabít :-). Ale stejně to je omezení - nemůžu vařit, kdy chci, nemůžu z koupelny vylézt nahá, .... navíc v lednici mám jenom jednu polici, ve spíži dvě. Pět lidí na jednu koupelnu je taky maso. Ale opravdu je to všechno o vzájemném vztahy a domluvě.
Odpovědět
My jsme s rodičema přítele bydleli přes 1,5 roku v bytě 3+1, kde jsme měli pouze vlastní pokoj. Rodiče byli skvělí, je to o vzájemné toleranci, protože když chtějí obě strany vyjít, dá se to zvládnout. Ale taky jsme všichni zůčastnění věděli, že je to dočasné, protože být to nastálo, tak nevím. Přítelovo máma třeba nosí jídlo z práce pro celou rodinu, takže to bylo vždy o tom domluvit se, zda ještě není nějaké jídlo, aby se nemuselo vyhazovat a až dle toho jsem mohla uvařit já, jinak to bylo zbytečný plýtvání. Tohle bylo tak jediný, co mě trochu mrzelo, ale na druhou stranu jsem nemusela hnout ani prstem a měla jsem vše jak na zlatém podnosu, takže jsem pěkně zlenivěla :-D Oba s přítelem jsme ale rádi za vlastní bydlení :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Když jsme před svatbou rekonstruovali můj byt, bydleli jsme u manžela, jeho rodiče hned vedle v řadovém domku propojeném terasou. Kromě té terasy jsme měli všechno vlastní, vchod, kuchyň, koupelnu, WC, akorát pračka se nám tam nevešla, takže jsem musela prát a sušit prádlo u nich. To však nebyl problém, kamenem úrazu byla právě ta společná terasa. Jeho rodiče mám moc ráda (dodnes! :-D ), jsou neskutečně hodní, ale právě až příliš, hlavně táta. V jednom kuse byl na terase, takže jsme museli mít neustále zatažené rolety, abychom měli aspoň nějaké soukromí, a taky pořád ťukal, jestli nechceme zajít na oběd, že se právě vrátil z nákupu a přivezl nám nějaké věci, co měli v akci (bez ohledu na to, jestli jsme to po něm chtěli nebo že by věděl, co máme a nemáme nakoupené), nebo prostě jen pozdravit a popovídat si, bylo to opravdu strašné. Naštěstí to bylo dočasné, věděla jsem, že se pak přestěhujeme do vlastního bytu, natrvalo bych na to nikdy nepřistoupila. Podle psychologů by se dospělé děti měly v maximální míře vyhýbat společnému bydlení s rodiči, a pokud už není zbytí, doporučuje se kombinace vnučka-babička (klidně i partnerova), ale bohužel z velmi blízkého okolí znám několik případů, kdy i toto soužití dopadlo tragicky, došlo i k trvalému znesváření celé rodiny...
Odpovědět
Profilova fotka
My oba s manželem pocházíme z rodinných domů a teď máme sami byt v bytovce 2+1 a jsme rádi. U obou rodičů by se dalo bydlet, ale přeci jen klid je klid. V létě mi hodně chybí zahrada, ale není problém si dojet k našim a válet se tam celý den, ale ráda se vracim domů, kde si děláme, co chceme. Vaříme, kdy chceme, jdeme spát, kdy chceme, chodíme domů, kdy chceme a bez veškerých dotazů a vysvětlování. S rodiči vycházíme dobře a myslím, že s nimi bydlet, tak by se to možná změnilo, přeci jen chceme rodinu a máme různé názory a tak. 8-) @ivetaml vás tedy obdivuji, mě už by asi hráblo :-)
Odpovědět
ivetaml klobouk dolů, že to zvládáš
Odpovědět
1
2 3 4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?