Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Příliš dlouhé zásnuby...aneb skončí to někdy svatbou?

Ahoj holky, chodím sem už dlouho a pročítám vaše diskuzní příspěvky, ale napsat jsem se odvážila až teď. Mám problém, a byla bych ráda, kdybyste mi napsaly, jestli jste někdy něco podobnýho zažily... a jak to dopadlo. Jsme spolu s přítelem už přes deset let, prožili jsme si "tlustý i hubený" roky. Celou dobu spolu žijeme, děti zatím nemáme. Po třech letech "chození" (společnýho bydlení) mně požádal o ruku. Měla jsem radost a chtěla plánovat svatbu, ale zrovna se to z finančních důvodů nehodilo... takže jsme ji odložili na neurčito. Po roce jsem znovu chtěla plánovat svatbu, ale zase jsem byla drahou polovičkou upozorněna, že z jistých důvodů to nelze (důvody tam opravdu byly). Takže jsem to hodila za hlavu. Asi po dalších dvou letech, kdy jsem se zase chtěla vdávat a znovu jsem byla upozorněna že to nejde jsem už vypěnila a pohádali jsme se. Z hádky vyplynula informace, že to požádání o ruku bylo myšleno tak, jakože se mnou chce strávit život a někdy si mně vzít... a ne že do roka bude svatba. Nechala jsem to bejt, ale už si připadám fakt trapně. O svatbu škemrat už se mi nechce, navíc jsem už tak strašně přetěšená (no a i docela stará - dost po třicítce), že si sama sebe jako nevěstu představit neumím. Jinak už jako manželé celou dobu žijeme, ve většině věcí se shodujeme, jen ta zatracená svatba je horký téma, na který už má alergii. Co s tím? Vykašlat se na to, když jinak je všechno pořád super? Zažila to některá z vás, a nebojíte se, že vás bude celej život mrzet, že ten "váš" den nikdy nepřišel? Nebo je to prostě blbost, lpět na jednom dni, když život je tak dlouhej a jinak je fajn? Omlouvám se za tu dlouhou stať, ale nezvládla jsem to stručněji :-)
Odpovědět
1
2
…
5
Profilova fotka
lemona - ani nevíš jak ti rozumim, mám to s obměnami vpodstatě stejně, jen to možná u nás vypadá, že sem ho konečně uhnala :-D :-D :-D né vážně, požádal mě půl roce chození, kdy sem mu řekla že sem moc mladá a že to necháme až spolu budeme dýl a líp se poznáme, že se prostě v 19 ti vdávat nebudu: že by chyba :-D - on je o 11 let starší. Tak sem to nechala bejt, od začátku spolu bydlíme, žijeme jako manželé dávno a máme už i dítě; všechno až na občasné bouřky funguje jak má - jenže já nevim proč asi proto že už je to přece jen 10 let, všechny kamarádky povdávaný a rádi bysme druhý dítě, tak sem si vymyslela, že by svatba byla hezká oslava naší 10 tky a vpodstatě, jestli nakonec bude to i tak budu více méně brát a na férovku mu na jeho 40 tiny řekla, že druhý až po svadbě a že prostě nebudu svobodná matka s třema dětma a jestli se teda konečně vezmeme - no slíbil, že jo, sice se furt cuká, protože pro něj jsou důležitější věci než svatba a pro mě taky + to mám ještě stížený tim, že naši se nikdy nevzali a asi už ani nevemou a žijou spolu štastně už skoro 40 let. Ale zatím vypadá, že bude, ale pšt abych to nezakřikla :-D Jen jsem přišla na to, že iniciativu je třeba vzít do svých rukou, takže zařizuju samozřejmě já, on jen schvaluje a nechci po něm nějaký supr nadšení. A celkově to neberu jako nějakej velkej supr"Můj" den, těch mám po jeho boku stovky :-D :-D - takže odpověd´ na tvou otázku ano je to blbost lpět na jednom dni, ale na druhou stranu proč ten den nemít, že nebo ještě jinak řečeno - v životě jsou určitý rituály který k němu patří a stejně jako bych ráda měla pohřeb, tak bych ráda taky svatbu - ale jak už sem tu někde psala to jestli svatbu mít budu nebo ne, neovlivní kvalitu našeho vztahu, stejně jako to, jestli budu mít pohřeb nebo ne, neovlivní za jak dlouho mě sežerou červi :-D Tak asi tak, takže neklesej na mysli, určitě se taky dočkáš ;-)
Odpovědět
Ahoj Brumdi, díky za povzbuzení :-). Ale jak to udělat - vzít iniciativu do vlastních rukou, ale zároveň neškemrat? Drahá polovička je děsně pratickej člověk (což je ve většině věcí dobře), ale zase je hloupý, že dobře vnímá všechny ty komplikace - jako třeba teď ta zatracená krize, která nás docela postihla. A navíc už se bojím na tohle téma vůbec zavést řeč, minule to skončilo jeho hysterickým výstupem, že jsem docela koukala (jeho první hysterickej výstup, za celou dobu co ho znám). Má toho plný zuby a má pocit, že jsem posedlá svatbou - což je zvláštní, já jsem si teď pár let dávla sakra pozor, abych o tom vůbec nemluvila, i když to bylo těžký. Vdávaly se všechny kamarádky jak na běžícím pásu. A navíc - jak vůbec zjistím, že to požádání o ruku ještě platí? Přece jen je to strašně dlouhá doba... Jak jsi to konkrétně provedla ty? A jaká byla reakce? Jinak díky moc za odpověď, trochu tě "znám" z tvojich příspěvků a dost obdivuju tvůj životní postoj, že se s ničím moc nemažeš... kdybych to tak dokázala já :-|
Odpovědět
Jinak k tý svatbě vlastně není žádnej jinej důvod, než že jí "chci" - bydlení máme vyřešený, majetek taky (společnej, i na papíře), takže nás vlastně do svatby nic netlačí (jako třeba hypotéka nebo tak..) Já ten jeho postoj vůbec nechápu, a je to pro mně na něm jediná záhada. Jeho rodiče jsou svoji a žijou docela štastně spolu celej život, já s nima taky vycházím dobře.... ach jo.
Odpovědět
Profilova fotka
lemona - jé tos mě potěšila, no mě k tomu životnímu postoji dohnal sám život (špatné zkušenosti), takže mě vpodstatě nic jinýho nezbývá než se s ničím moc nemazat :-D No jinak bych Ti ráda poradila ale netušim, mě pomohlo se s nim o tom bavit bez emocí jako by šlo třeba o to kdo pude koupit chleba jestli mi rozumíš, prostě sem dělala, že mi na tom vlastně vůbec nezáleží, i když opak je pravdou :-D a na druhou stranu mu dala jasně najevo, že jestli letos nebo příští rok svadba nebude, tak balim malýho a stěhuju se. Stejně, když zas třeba něco naplánuju tak slyšim furt ta tvoje svatba - na což mu s úsměvem odpovídám, no snad naše miláčku :-D i když předevčírem překvapil a sám od sebe, že jedeme do města, že potřebuje oblek :-) - no celkově u nás to bude ještě boj :-D , ted´ jedeme na dovču, pak mám pár schůzek kvůli práci a pak se teprve začne zařizovat - takže to bude ještě zajímavý :-D No ted´se musim rozloučit, odjíždíme ráno v pondělí a já sem udala malýho k babi a mužskej je ještě v práci na noční, takže musim dneska večer všechno mně i malýmu na těch 14 dní do toho Španělska pobalit, ale pokud sem Tě aspon trošku povzbudila a uklidnila, tak sem ráda. Měj se krásně.
Odpovědět
Brumdi, díky moc, snad je tu teda ještě nějaká naděje... držím palce, aby ti to všechno nakonec dobře dopadlo :-D :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Brum, tos napsala moc hezky, že stejně jako chceš pohřeb, chceš i svatbu a s červama si to taky trefila.. :-D :-D :-D Lemon, já asi moc neporadím, protože mě se toto naštěstí netýká. Děti neplánujete, že bys to třeba zkusila trošku uhrát na ně? :-)
Odpovědět
lemona - tak ten pocit důvěrně znám. Jsme spolu necelých deset let (deset to bude v říjnu) a už jsem taky myslela, že se svatby nedočkám... Ale nakonec mě požádal o ruku podruhý a v srpnu má být svatba. Takže naděje umírá poslední. ;-)
Odpovědět
Lucie - děti zatím neplánujeme... takže tohle použít nejde... 8-( Fatin - a jak jsi dosáhla toho druhýho požádání o ruku? To by mne fakt zajímalo... Jinak smysl to dává, když spolu lidi žijou dlouhou dobu, tak ty důvody soužití se můžou (ale samozřejmě nemusí!) změnit... jako třeba zvyk, společnej majetek... takže je hezký to zjištění, že nabídka pořád ještě platí :-)
Odpovědět
lemona - byt tebou tak mu to reknu na rovinu, podle me se takhle do konce zivota zit neda pokud tu svatbu chces a zalezi ti na tom tak mu to proste rekni jak to vidis jak to citis a at si to teda rozmysli a pak ti da vedet....to je presne to co sem psala uz v jinych tematech - jakmile pozada chlap o ruku mela by byt svatba max.do roka protoze pak se odklada protoze je neustale miliion dulezitejsich veci a takhle to dozivotne nejde ;-) nebo se ho zeptej i na duvody proc si te nechce vzit ceho se tak boji apod.treba ma jen z neceho strach...
Odpovědět
nebo si tim uz neni jistej :-( ... Ale spis si myslim, ze ma proste stazeny pulky - znate to - kamaradi v hospode ho strasi hororama, jak se to po svatbe vsechno zmeni, jak bude pod pantoflem apod. :-|
Odpovědět
Profilova fotka
Můj názor: Nutit někoho do svatby nemá význam, zrovna tak nemá význam brát se jen z rozumu a proto, že se to "čeká".
Odpovědět
Spis si s nim vazne zkus uplne v klidu! bez hadek! sednout, rict mu, aby te jen vyslechl a vysvetlit mu, ze svatba je proste sen kazde zeny, ze ty - od toho pozadani jsi o ni zacala snit, vysnila sis jak to bude krasny a hrozne se tesila. Ze je to proste krasny den, kde jste oba za superstar a pak na nej vzpominate jeste dlouho po tom. V takhle dlohodobym vztahu je dulezity nejak prolomit ten stereotyp a svatba je bezvadna prilezitost. Ze papir sice nepotrebujes, ale prala by sis byt jeho zena, protoze ver mi - je to uplne jiny, krasnejsi pocit, nez "pritelkyne". To jako kdyby diteti dal slib, ze mu koupi ponika, sedlo a seno a pak rekl, ze to myslel " ze treba nekdy - mozna" ... :-| Ale taky znam jeden takovy par, jako jste vy - ona se s tim nejak smirila, asi ji to mrzi, ale kdyz chlap nehce, tak ho nedohutis :-S
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
lemona: A nebo mě napadlo, že třeba se bojí té představy "klasické" svatby, kde je osmdesát lidí, tetičky z pátého kolena, které viděl dvakrát v životě, strojená nucená zábava, zbytečné svatební zvyky, apod. Třeba by se chtěl vzít někde v riflích na úřadě, užít si to v klidu, bez stresu a má strach, že ho někdo bude nutit do něčeho jiného... Chce to, si o tom s ním promluvit.
Odpovědět
jj naprostej souhlas s holkama v klidu si sednout a probrat to ;-)
Odpovědět
Lemona: Jen si prohlídni alba nevěst zde... ;-) Kolikrát sama zírám, kolik je svateb třeba po 15 letech a dvou dětech... :-) Nikdy jsem na to moc nevěřila (když se nevzali doteď, tak už se nevemou - nebo - když je ke svatbě nedonutilo těhotenství, tak už se nevemou, atd...) Až beremko mě vyvedlo z omylu ;-) Jinak ovšem, pokud se do toho chlapovi nechce, tak v tom vidím vždycky trochu ty zadní vrátka ... :-| Třeba by to stálo za přemýšlení a případné "rozhrábutí" situace a problému. Jinak souhlasím s tím, co napsala Nanacek: třeba se mu nechce do té "frašky" a skromná malá svatba by to vyřešila... Držím palce :-) Na druhou stranu ale říkám, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody. Mě si můj milý rozhodl "uvázat na krk" dobrovolně, hned po VŠ (já ještě studuju) a věř mi, že ideální podmínky nemáme :-) Ale prostě oba chcem a vo tom to je... a o ničem jiném... Větších bytů, peněz a aut nakonec není NIKDY dost...
Odpovědět
Profilova fotka
Mám to stejně jako allegria, manžel po svatbě toužil stejně jako já, jenže on byl víc praktický (přesto touha být manželé převážila nad vším, i nad neideálníma podmínkama) . Takže od chvíle, kdy se mě zeptal jestli si ho vezmu k svatbě, utekly skoro 4 roky. Taky jsem předpokládala, že svatba bude dřív, ale věděla jsem, že jsem ještě mladá a že má on sny, které chce uskutečnit a které s manželstvím moc neladí. Jenže - když člověk už vnitřně připravený na svatbu je a ona je pořád v nedohlednu, začne ho to trápit, přejde to ve frustraci a pokud si ti dva nesednou a nepromluví a neřeknou si jak a co cítí, tak to může být hodně velký zápřah na vztah. Já už jsem byla časem tak protivná a nešťastná, že manželovi nezbylo nic jiného, než prozkoumat co sám chce a konečně to rozseknout. A teď jsme spokojení oba. I o svatbě jsme pak museli mluvit a dělat kompromisy. Někde musel on přidat a já ubrat. Důležité je, aby byli oba spokojení a ani jeden nemusel ustupovat moc. Vždyť svatba není jen banda příbuzných a strejda s řetězem na úřadě, můžete si ji udělat podle sebe, netradiční. Hlavní je zjistit, co pro něj svatba znamená (když tě prve žádal o ruku, tak z ní asi hrůzu nemá), jak si ji představuje, jak si představuje váš další život, jaké jsou argumenty proti a jaké pro, narovinu mu řekni jak se cítíš. Držím palce. :-) all: u nás to začíná být pravidlo, že napřed děti a pak svatba. Ale taky mě to pořád mírně zaráží (holt asi jsem konzerva), i když fungují skvěle.
Odpovědět
Anděl: Tak nějak, známe několik fungujících párů s dětma, kde svatba v plánu není vůbec a jsou o.k. Já to chci jinak, ale je fakt, že svatba samotná není záruka ničeho. Záleží proč do toho ti lidi jdou a je to fakt případ od případu. Zrovna včera jsem vysvětlovala kamarádce, že je pro mě velkej rozdíl, kdybych otěhotněla měsíc před naplánovanou svatbou, kterou jsme oba chtěli a kdybych otěhotněla neplánovaně a svatbu hrotili rodiče :-p . To bych se cejtila hrozně. A je mi jasný, že rodiče z obou stran by nás donutili ke svatbě třeba tejden před porodem za každou cenu, jen aby mimis byl manželskej :-D (jižní Morava :-D)
Odpovědět
Profilova fotka
all: On má někdo o svatbě a manželství dost zkreslené představy (svatba je papír, tak není potřeba, manželství jsou okovy nadosmrti - jenže takový pocit a přístup mají většinou ti, kdo už nějaký vztahový nebo osobní problém mají. Třeba že se nechtějí vázat, jen to nedokážou říct, tak pak plodí tohle jako výmluvu.Není problém když jsou dva, co po svatbě netouží, jejich vztah je jejich věc, ale potíž je, když jeden má takový názor a druhý bere manželství jako další fázi vztahu, jako splynutí, nejpevnější pouto, důkaz opravdové lásky a jeho srdce po tom hluboce touží a moc to pro něj znamená) To co popisuješ vnímám stejně. Akorát nás by do svatby nikdo nenutil (severní Morava) :-D Pro mě je to podobný rozdíl jako když spolu mají sex dlouhodobí partneři nebo snoubenci, proti lidem co sexují s člověkem kterého viděli prvně na zábavě apod. Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž. stejně tak, jsou lidi, kteří spolu žijí spokojeně x let i bez svatby a navenek vypadají stejně jako ti, co spolu taky žijí x let, ale jeden z nich se cítí ublížený, protože ve skrytu duše si svatbu přeje. žít dlouhodobě s pocitem křivdy se nedá.
Odpovědět
Profilova fotka
Vzpomněla jsem si, že v době, kdy už jsem byla hodně frustrovaná, jsem muži navrhla, ať si prsten vezme zpátky a dá mi ho znovu teprve tehdy, až bude svatba skutečně možná. Že to teď nechám plavat a počkám si, až ho znovu dostanu a budu moct začít plánovat. To ho tehdy dost rozhodilo a podnítilo k rozboru situace a toho, co opravdu chce. Pak přešel s denního studia doktorského na dálkové, našel si práci a za 3 měsíce byla svatba.
Odpovědět
Profilova fotka
Souhlasím s allegriou, že pokud se do svatby chlapovi nechce, po nějaké rozumné době, tak v tom vidím trochu zadní vrátka... Ale základem všeho je komunikace! ;-)
Odpovědět
jojo samy rozumny zensky sou tady ;-) :-D
Odpovědět
lemona - jak jsem toho docílila? Ani sama nevím. Ale je fakt, že on sám chtěl taky... Občas tady něco takovýho, jako že se vezmeme, padlo. Zvlášť, když mi řekla kamarádka, že se vdává (požádal ji o ruku po 4 měsících a za rok a něco se berou), tak jsem to tady začli řešit - že bych se taky chtěla vdávat, že jsme spolu dlouho... Ale pořád to bylo o tom, že jsme se jen o tom bavili. Nakonec z něho vypadlo, že čekal na tu vhodnou příležitost, aby to bylo dokonalé. A mě tím teda pěkně vytáčel. Hlavně to zklamání - teď už by mohl a pak zase nic... A nakonec teda něco. ;-) Asi Ti fakt nezbyde nic jiného, než si o tom promluvit a říct mu, že Tě to třeba i mrzí, že jste spolu tak dlouho a svatba v nedohlednu, že svatba pro Tebe něco znamená. Tak držím palce, ať to klapne ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
holky,jsem ve stejny situaci jako vy,ale napadlo vas nekdy,ze chceme dokopat pritele ke svatbe za kazdou cenu, ale co kdyz toho pak budeme litovat..co kdyz to doted klapalo a po svatbe najednou prestane, protoze ten chlap nas zacne brat jako jistotu a ztratime pro nej pritazlivost? mozna je to uplne mimo, ale parkrat me to napadlo v situaci, kdy jsem se snazila pritele prekecat, jak je svatba uzasna...vim,ze kdyz se ma neco pokazit,tak se to pokazi at je svatba nebo ne,ale co kdyz se to zkazi zrovna tou svatbou?
Odpovědět
Profilova fotka
santron: Souhlasim, že nutit chlapa do svatby nemá smysl, taky ale, když chlap nechce, tak ta svatba prostě nebude i kdyby ho ženská nutila sebevíc. Do manželství se přece vstupuje dobrovolně, takže myslim, že žádnej rozumnej chlap by se do svatby donutit nenechal a pokud ano, tak je to jen jeho blbost.
Odpovědět
No tak to je pro mě jasná věc... Nutit ho je blbost... Já osobně bych chlapa, kterej se na svatbu netváří, nenutila a rovnou bych ho nakopala do zadku :-D . Je to pro mě otázka sebeúcty. Prostě nevěřím, že opravdová láska se bojí závazků. A už vůbec nevěřím, že se dá generalizovat stylem: Svatba vše změní a přestane to klapat. Jo, je pravda, že se to někdy stane, pak je to ale selhání jedinců/ jedince - ne problém manželství 8-)
Odpovědět
souhlasim presne s allegria a taky s tim ze chlap se do svatby nesmi nutit to bych si pak pripadala jak nejvetsi furie, ale pokud je nerozhodnej apod.tak bych si s nim fakt promluvila a at se teda vymackne jestli s tim aspon nekdy pocita ze svatba bude a pokud ne tak bych to asi ukoncila (vim je to razantni :-D) ale ja sem typ kterej by bez svatby navzdycky nezustal je to proste o tom zavazku kterej jednou chci :-N
Odpovědět
Profilova fotka
all: No já bych to asi udělala stejně. Podle mě pravá láska touží po sjednocení, kterou pro mě představuje právě manželství, takže s chlapem, který by ještě po x letech nevěděl, jestli mě miluje natolik, aby chtěl být mým manželem, bych snad ani nechodila a určitě nebydlela (oni totiž chlapi většinou po několikaletém celkem spokojeném bydlení o svatbu přestanou mít zájem, nevidí důvod). A nutit někoho aby si mě vzal proti své vůli . no tak to by bylo ponížení pro mě. Ono by nakonec ke svatbě asi ani nedošlo nebo by mohlo být manželství anulováno, protože by ten dotyčný nevstupoval do manželství dobrovolně a v kostele by při té otázce lhal. Jinak opravdu záleží na tom, jak kdo svatbu a manželství chápe. Já jsem pro svého muže stále přitažlivá a možná ještě víc, právě proto, že jsem jeho manželka, kterou si zvolil aby s ní žil po zbytek života. Pro nás je ta jistota požehnáním. :-)
Odpovědět
Ahoj holky, moc vám všem děkuju za příspěvky. Andělko: to s tím vrácením prstenu je skvělej nápad! Se teď divím, že mne to nenapadlo už dřív samotnou... Jemu vlastně tohle darování zásnubního prstenu vždycky přišlo jako blbost a zbytečný vyhazování peněz, ale když zjistil že mně se tenhle zvyk opravdu hodně líbí, tak se tehdy vytáhl a překvapil mně... takže ten prsten znamená dost i pro něj. Tak uvidíme... jinak naopak svatba nebo jakýkoliv jiný úřední uznání čehokoliv (třeba i ten pohřeb) pro něj naopak vůbec nic neznamená. Nemyslím si, že by to byly jen zadní vrátka, kamarádi jsou všichni už ženatý, a většinou šťastně a netají se tím, majetkově i právně jsme už dávno provázaný tak, že rozchod by se v praxi stejně rovnal rozvodu (takže závazků se taky nebojí, on už je má :-D)...Vážně nevím, kde se v něm ta svatební alergie vzala, a to ani nechci žádnou pompézní svatbu s miliónem příbuznejch...
Odpovědět
Profilova fotka
uz jste to tu napsaly nekolikrat... opravdu zalezi na tom, jak kdo svatbu chapu. Pro nekoho to muze byt jen jeden pouhy den, pro nekoho zacatek neceho hlubsiho, pro nekoho konec neceho znameho a zacatek neceho neznameho... ja bych si zkusila promluvit se svym pritelem o tom, co to vlastne znamena pro nej...jestli se neceho boji, nechce se zenit.. nebo proste jen papir ke stastnemu zivotu nepotrebuje. Asi bych i hodne kladla duraz na to, ze nema duvod se na me zlobit a byt nastvany, kdyz se o tom zacnu bavit, protoze i ja svym zpusobem akceptuji to, ze on o tom nemluvi a nechce mluvit. Jestli ti da argumenty, ktere povedou k tomu, ze se opravdu nikdy zenit nehodla.. je jen na tobe, jestli s nim zustanes i presto, ze mas o svatbe a o manzelskem zivote jako takovem jine predstavy, nebo se s nim rozejdes. Poloz si otazku.. jestli je pro tebe opravdu ta svatba tak dulezita nebo je stesti mit milujiciho, pozorneho partnera bez kusu papiru.... tezke, ja vim.... :-|
Odpovědět
Profilova fotka
lemona: No, u nás to bylo ještě komplikovanější s tím prstenem. My jsme si už asi po 3 měsících chození řekli, že se jednou vezmem. Pak asi po roce se mě zeptal, jestli si ho až dostuduje vezmu (romantika na hradě), ale prsten neměl (asi ani nevěděl, že něco jako zásnubní prsten existuje). Já měla o zásnubách jiné představy a prstýnek, který by mi to připomínal jsem chtěla. Naznačovala jsem to snad půl roku a už jsem byla fakt zoufalá. No a jednou v sobotu ráno jsem se probudila a měla ho na prstě. A muselo mi to stačit. :-D Ale i přesto jsem nakonec dospěla k tomu výše popsanému nápadu, protože mi ty zásnuby přišly fakt dlouhé a i díky prstenu jsem na to pořád myslela. Nakonec to dopadlo dobře, naštěstí. Souhlasím ale s makczou, že nejdůležitější je zjistit, co skutečně za tou jeho nechutí je. Může to být něco hodně osobního, zasunutého v podvědomí, co by tě normálně ani nenapadlo. A až to zjistíš, sama se rozhodneš co dál. Sama nevím, co bych dělala, kdyby mi přítel řekl, že svatba pro něj nic neznamená a manželství taky ne. Záleželo by na důvodu. Ale i tak bych se pokusila jeho smýšlení změnit a vysvětlit mu, co svatba a manželství znamená pro mě a snažila bych se, aby to pochopil a přijal za vlastní. Nedokázala bych se svého pojetí vzdát. Když je pro mě svatba a manželství hodně důležité, asi bych nemohla být skutečně šťastná ve vztahu s někým, kdo to má jinak. Mohl by být milující a pozorný jak by chtěl, ten podobný přístup k těmto záležitostem by mi hodně chyběl. Ale je to jen teorie.
Odpovědět
1
2
…
5
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?