Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Podivné chování snoubence

Zobraz úvodní příspěvek
Milé nevestinky nebo vdané paní, prosím o váš nazor. Uz skutecne nejak nevim co si myslet. Máme měsic do svatby a posledni mesic je dost kruty. Mam pocit, ze snoubenec se chova jako male dite a hlavne, ze nejak podkopava mou vnitrni jistotu. Před měsícem jsme se pohadali kvuli naproste blbosti a od te doby je to krute. Predtim bylo vse v poradku nebo jsem si myslela. Jenze od hadky jsem od nej neslysela nic pekneho neco cim by mi dal najevo, ze se na stavbu tesi, ze se tesi na zivot se mnou nic. Kdyz jsme na urade podepsali zadost o svatbu, nerekl nic. Ani mi nechtel dat pusu a pro mne to proste byl sice formalni ale velky krok. Porad se vymlouva, ze za to muzu ja jak se chovám...ale pochopila jsem, ze o mne nejde, jen se snazi svou nejistotu na nekoho svest. Nevyzaruje z nej nic krom toho, ze proste bude svatba, kterou vlastne vubec nevim zda chce. Dokonce minulý týden na mne vybafl s predmanzelskou smlouvou a drive jsme o ni nikdy nemluvili. Koukala jsem jako blazen. A vcerejsi problem- Bydlime asi 250km od jeho rodicu. On je v nasem meste uz 10 let a po celou dobu ma trvale bydliste u nich. Doktory, vse. Ma pomerne casove nenarocnou praci, je skoro pane sveho casu takze kdyz je mu zle, jede k doktorovi 250km např. Stejne tak vyrizovani veci. Ok, rikala jsem si, ze ho nebudu nutit kdyz ma samozrejme vztah k svemu bydlisti. Na vikend jel k rosicum a bylo mu spatne. V PO sel ke svemu doktorvi, dostal ATB a ze prijede zpet, az mu bude lepe. Mrzi me, ze neni se mnou, ze tam on nej pecuje maminka a ne ja. Vcera mi volal, no a zacal, ze kousek od jeho rodiců by potencialne snad nasel praci v budoucnu. Ptala jsem se proc ji tam hleda, ze prece bydlime tady a on, ze tam jen prebyva. Rekla jsem mu, ze doufam, ze neplanuje me najednou odvezt nekam k nim a on se smal, ze jet nemusim. Hledela jsem. Tusim, ze se mnou hraje trosku nekalou hru, proste si najde praci v jejich meste a pak rekne, ze ma supr nabidku. Podle mne ale tohle je vec o ktere by se melo diskutovat a nejak resit. Chapu, ze se mu styska po jeho domovine ale aby ve 32 letech mel trvaly pobyt 250km od mesta kde soucasne pracuje 10let, stejne tak doktory a urady mi prjde divne. Ja si chci vzit jeho prijmeni a on ani nezmeni trvaly pobyt? Nevím jak to popsat ale za poslední měsíc a něco se mi strašně vzdálil, jakoby svatba byla teď povinnost, aby nebyla ostuda ale jinak něco jako radost a spoelčné těšení není. Začal si něco planovat beze mne, bez toho, aniž bych veděla co chce, jak by se to řešilo. Vím, že tohle bych měla říct jemu ale to jse zkoušela, říkala, jsem mu, že mám strach, že prostě nechce byt ten manzel, co vidím kolem, ze je strasný individualista a on se jen smal a řekl, hm...to asi jo a konec debaty. Nechapu a fakt nevím co dělat. Když jsem mu řekla včera ať mi řekne něco hezkého tak řekl, jooo oprav prosím tě odstavec ve svatebních noviních. Vím, že lásku si člověk nekoupí a když není tak není...ale on mě neřekne jak to cítí, navíc prostě asi přesně neví co chce, i když mu je 32 -jednou budeme bydlet v domku tady, za týden zase jinde. Vlastně nevím jak s ním o tom mluvit. Chci normální vztah, oporu v chlapovi, ne aby sám vlál a mával tak se mnou. Nevím jestli je to tou svatbou ale dříve jsem takovou nejistotu a neduveru k nemu necitila (jeste pred 1,5mesícem ne) a ted hrozne...a nevim co s tím.
Odpovědět
1
2
3
Profilova fotka
Nechci te desit, jen ti reknu jak to bylo u me. Presne to co tady popisujes jsem prozivala se svym pritelem taky. Nikdy jsme o svatbe nemluvili a pak najednou prisel a pozadal me o ruku. Ja byla stastna a zacala jsem svatbu planovat. Nicim jsem ho nezatezivala, svatbu jsem planovala sama a jen jsem se ho vzdycky zeptala jestli s tim souhlasi, jestli se mu to libi. Vzdycky vsechno odkyval a pak najednou z niceho nic obratil. Zacal byt protivny, zacal vyvolavat hadky, vsechno jsem delala spatne. Najednou bylo vsechno spatne. Uz jsem to priserne dusno nemohla vydrzet a mesic pred svatbou jsem to skoncila. Po rozchodu jsem zjistila ze jeste ten den co jsem si odstehovala veci mel doma svoji novou slecnu.... je to kazdopadne pouceni... ale byl to osud...na rodinne oslave jsem poznala meho budouciho manzela. Ja jsem se na posledni chvili rozhodla ze na oslavu nakonec pujdu. On tam take nechtel jit a nakonec si to rozmyslel. Cely vecer jsem si ani nevsimla, ze tam je :) pak me oslovit naprosto hloupou otazkou a bylo to... od druheho dne od seznameni jsme spolu. Po par dnech vztahu mi rekl ze jsem ta prava a ze si me stejne jednou vezme. Ja se mu jen smala, ale ted vim ze mel pravdu. Tak jako d nim jsem nikdy stastna nebyla...
Odpovědět
Profilova fotka
@annevesta za mě zatlač. Něco podobného jsem prožívala s ex, byli jsme spolu 1,5roku a já chtěla zázemí, odešla sem za ním 100km daleko. Když jsem žila 14dní s ním a 14dní u našich bylo to oki, půl roku jsme bydleli spolu a bylo to víc než fajn. Začali plánovat svatbu, teda řekli jsme si co se nám líbí a nějak to nehrotili, jelikož jsem měla novou a časově náročnou práci. Cca 3měsíce od žádosti o ruku se něco změnilo. Bylo to takové jak to popisuješ. Neřešila jsem to. Na Vánoce odjel domů a já zůstala sama (musela jsem zůstat kvůli práci), na Silvestra odjel. Když se vrátil opili jsme se (celkem brutálně) a druhý den s brutální kocovinou jsem přitlačila, měl jinou. Za 2měsíce jsem se odstěhovala a pak od něj odešla i ona slečna (s ní jsem teď kámoška). Za rok a půl sem potkala manžela :-)
Odpovědět
tyjo... těch negativních a podobnejch zkušeností je tady až až:( doufám, že je to pro pisatelku dostatečnej varovnej signál... ale jinak mi to je líto. dokážu si představit, že po sedmi letech je to pěkná rána:( ale určitě se najde lepší:)
Odpovědět
Holky děkuju, vím, že to musím vyřešit. Teď nemám jak...je doma, pořád leží, je mu zle, čeká na výsledky testů. Je mu špatně, že ztěží se prý nají a to nemá cenu v takovém stavu nic řešit. Musím počkat až se vrátí. Jinak někdo psal, že jsme se nebavili o tom, kde budeme bydlet...bavili. Dokonce chtěl kupovat pozemek na domeček ve vesničce kousek od nas. Teda spíše to bylo ve stadiu řečí o tom...ale i jsme to byli okouknout a já v tom viděla nějaký cíl. Najednou řeči o tom, že v jejich městě by našel práci a jestli by se mi tam nelíbilo... Pak že si po svatbě jen tak trvalý pobyt nezmění, že ho bude mít u rodičů. Nechápu, že potenciálně ženatý 32 chlap bude mít TP u rodičů. Když jsem mu řekla, že já si beru jeho příjmení a on si není schopen změnit TP tak prý ať si nechám příjmení svoje...teda bral to jako vtip ale mě to vtipné nepřišlo. Až budu moudřejší písnu sem ;-) Děkuju.
Odpovědět
@annevesta Řeknu jen: Drž se, kočko, a buď silná! Nikdy není pozdě něco ukončit a začít znova! Vím, o čem mluvím ;-)
Odpovědět
@annevesta S tim trvalym pobytem bych to chapala ve chvili, kdy byste treba zatim zili v podnajmu a casem si chteli poridit neco svyho.. mam kamarady, kteri se vzali a TP maji stale u rodicu, protoze zatim jsou v podnajmu a hledaji si prave pozemek na barak, a tam si pak nechaji prepsat TP.. ale pokud bydlite nekde uz ve vlastnim, tak to nedava smysl no.. No drzim ti palce, hlavne k tomu pristupuj s tim, ze ty si zaslouzis plnohodnotne stastne manzelstvi a od neho proste uprimnost a komunikaci a ne to, aby si s tebou zahraval. Zvladnes to :)
Odpovědět
nedá mi to nereagovat... spousta nevěst se ohání v dobrém i zlém.. ale když si tak pročtu ty komenty, že někde čeká lepší, tak pisatelce radíte se na to rovnou vykašlat a jít o dům dál. My si toho taky zažili spoustu (bohužel některé věci nebyly vůbec hezké) ale teď máme týden do svatby. Prostě jsme se na to jen tak nevykašlali, protože jsme ve finále zjistili, že si za to stojíme, zatli jsme zuby a vydrželi. Dalo to hodně práce - jsme spolu 7 rokem a z toho jeden rok jsme se fakt plácali ve sr... Takže pokud si za to stojíte, rozhodně to nevzdávej. Já vím, přišla krize v tu nejméně vhodnou dobu, ale všechno se dá zvládnout.. Kdo nic nezkusí, nic nemá, ne? Hlavu vzhůru ;-)
Odpovědět
@sarkahb v dobrem i ve zlem ano..ovsem po svatbe. Jak se rika, "pred svatbou chod s ocima poradne otevrenyma, a po svatbe je privri.." kdyby vic lidi pred svatbou otevreli oci, bylo by mozna min rozvodu :)
Odpovědět
@karlajasmine A hlavně já vidím problém v tom, že @sarkahb to řešila i se svým partnerem, zatímco tady to vypadá, že partner řešit nic nechce...
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj holky, já po zkušenostech co mám, bych svatbu zrušila. Pokud už teď jsi nejistá a on se chová jak píšeš nebude to po svatbě lepší, bude to jen a jen horší a mám velký pocit, že plánuje něco za tvými zády a postaví tě před hotovou věc. Já svatbu chtěla zrušit den před svatbou, moje matka rozkázala,že se nic měnit nebude a já se vdala. Celý obřad jsem probrečela a stejně do dvou let byla od manžela pryč,.... kdyby moje dítě mělo před svatbou pochybnosti i v den svatby, i za cenu peněz, za ostudu v rodině, souhlasila bych se zrušením a podpořila je. Pokud už teď je tvé srdce na pochybách, jdi od toho.... někde čeká ten pravý, který si tě bude vážit a bude ti oporou,..... tady toto nevypadá na oporu pro život v dobrém i zlém... pěkný den
Odpovědět
sarkahb: ale u vás to byla asi poněkud jiná situace...už jen z toho jak píšeš, "jen sme se na to jen tak envykašlali...prostě sme zatnuli zuby" - ale sakra, tam musí bejt přece vůle na obou stranách:) ne, že jeden si sobecky něco sám řeší, na druhýho sere, a není schopnej ten problém vykomunikovat. to není zrovna láskyplný chování, že. anvíc z jeho laxního postoje to zrovna nevypadá, že by se partnerovi chtěly zatínat zuby a něco zvládat... ten prostě nechce vyloženě. jen je srab to říct. pisatelce: pokud jsi s ním bydlení probírala a tak, tak o to je divnější ted jeho reakce, no.... a to trvalý bydliště fakt nechápu.....to jako dycky dyž bude mít neschopenku, tak pude ležet do postýlky k mamince? toje trochu moc ne?
Odpovědět
Profilova fotka
tak hneď úvodom: žiadna z nás tvojho snúbenca nepozná a ťažko sa radí v niečom takom zložitom, ale určite si nemyslím, že sa máte rozísť, alebo zrušiť svadbu-ak by nechcel, tak by si ťa predsa nebral- nikto naňho pištoľou nemieri :-. ...nemyslím si, že sa nechce ženiť, myslím, že je svadba preňho stresová situácia, preto tak reaguje, preto chce byť trochu sám a hoci aj u mamy, asi som trochu divná, ale ja som reagovala mesiac pred svadbou podobne-najradšej by som bola ušla niekam ďaleko (manžel hovorí, že som sa naňho dívala pri konfliktoch tak, že si myslel, že si ho nevezmem), 2 mesiace pred svadbou som odmietala riešiť čokoľvek týkajúce sa svadby (od juna som sa na svadbu netešila a želala som si to mať hneď za sebou, resp žiadnu svadbu nemať) a skúšala som na manžela podobné veci, ako ten tvoj "skúša" na teba (nebolo to schválne, ani nie som zákerák, ale bol to pre mňa taký stres, že som tak abnormálne reagovala)...takže ak je v tomto podobný, tak to treba mesiac vydržať, on sa zas znormalizuje-keď píšeš, že 7 rokov bol vzťah v pohode...ale určite sa ho normálne spýtaj, prečo takto reaguje a či teda chce byť s tebou alebo nechce ;-)
Odpovědět
Článek se načítá
@trilien plně s tebou souhlasím a ve všem do písmene.. taky jsme měli během příprav období, kdy jsme na sebe byli naštvaný, netěšili jsme se a bylo nám všechno jedno.. ale jak to přišlo tak stejně to odešlo.. a teď už je to zase stejně jako dřív. Je to prostě stres. A pochybuju, že by jinde bylo lépe.. problémy přijdou vždy a všude. ;-)
Odpovědět
Takže, diskuse proběhla. Již během týdne jsme si volali a já to často obrečela...prostě jsem věděla, že se něco děje. Měla jsem i podezření na důvod. Dnes přijel a tak jsme si sedli a bavili se. Protože jsem věděla, že sám nezačne, načala jsem to. Abych to nenatahovala, prostě nechce zůstat ve městě, kde nyní máme byt, chce se vrátit domů.Trvalý pobyt si nezmění, protože časem stejně bude bydlet tam, to samé s doktorem. Řekla jsem mu, důvody proč se stěhovat nechci, mimochodem nikdy sem mu nic jiného netvrdila, na rozdíl od něj, který se mnou ještě před měsícem plánoval koupi pozemku v našem městě. Říkal, jak se mu to místo líbí, že tam je i školka blízko, apod. Měla jsem pocit, že máme stejnou vizi. Pak se začal chovat podivně, asi se to v něm mlelo k tomu asi nervozita ze svatby. Poté odjel na víkend domů. Onemocněl a vrátil se až včera. Během té doby, telefonáty o poteniciální práci, pozemku tam, jak je tam všechno krásné. Věděla jsem, že asi toto je ten problém. Dneska tedy onen rozhovor. Nechápu, že tak vážnou věc vytáhl 3 týdny před svatbou.Osobně možná divné ale já si nedovedu představit, že bych se odstěhovala k nim. On tady je 11 let, přišel zde na studia a pak zůstal. Postupně si zvykal. Já bych měla z ničehonic spálit mosty, opustit vše a odjet k nim. Taky myslím na své rodiče. Až zestárnou, buou potřebovat pomocta já asi těžko budu flexibilní na dálku 250km. On má sourozence, kteří bydlí v okolí jeho domova. Já mám sestru, je ale 400km od nás a tak třebs i vnoučata vím, že bych chtěla, aby mí rodiče měli aspoň jedny blízko. Tohle je můj pohled, co bych chtěla já. Jeho - časem se vrátit. Zeptala jsem se, co jako s tím. On, že neví. Ptala jsem se, jak do toho svého "chci" zapojuje mé "chci". Že bych jezdila domů jako on nyní. Jenže on je pán svého času (téměř), zatímco já kalsicky pracující od-do. Prý to, že tady nechce zůstat v něm klíčilo delší dobu, že se snažil to tady mít rád. Tomu i věřím. Byla jsem strašně smutná, že valstně v něm nemám jistotu, kterou ženská potřebuje, že mi něco říkal, co bude a najednou hups, je vše jinak nebo by mělo pozdějc být (bavíme se o horizontu např. 5 let). Řekla jsem mu, že mi vzal nějakou důvěru v jeho slova. Všemu rozuměl, vše si uvědomoval a uznal, že to není vůči mně fér, apod. Chtěla jsem mít jistotu, co jako s tím, že to teď nevyřešíme ale jen to posuneme a bude se to za x let řešit znova...a co když svolím já k přestěhování a zase budu chtít zpět, co udělá. Prý by mě nenutil zůstat...on prostě nikoho k ničemu nikdy nenutí. Takže jsem mu vysvětlila, že nebude jednat pouze za sebe a že jeden bude muse ustoupit. Shodli jsme se, že kompromis by byl jen řešením na sílu... Někdy nevím čím ti chlapi myslí. Výsledek samozřejmě tato debata nemá...toto nelze vyřešit hned, pokud v tomto nejsou totožné představy. Vím, že postoj je chyba obou, oba chceme zůstat někde. Možná se situace časem nějak vyvine sama, težko říct. Osobně někdy mám na sebe sabou vztek, že tak tíhnu k mému městu, okolí a zohledňuju budoucnost dle toho jak by se cítili rodiče. Jsem přátelské povahy a vím, že bych si kamarády našla ale ztratit stávající? To taky nechci. No a po odpolední debatě se přítel pak moc lísal. Já měla takovou zraněnou dušičku a prostě nějak nevěděla co chci a co bude. Koukala jsem na připravené věci na svatbu a říkala si, zda je použijeme. Trošku fňukala. On, me hladil a chtěl být strašně se mnou. Já mu říkala, že jsem smutná a on, že taky není, že to by bylo aby nějak nebylo :-) To mě rozesmálo. Takže příčina veškerého jeho nejistého chování je jen jedna.
Odpovědět
@annevesta ahoj, jsem ráda, že ses ozvala... Každopádně - člověk by měl trochu myslet na budoucnost, ale kdo nic nezkusí nic nemá. Žij tady a teď, pro okamžik. Za sebe - šla bych do toho! Jak sama píšeš, nakonec na to rozhodování budete stejně dva. A přece nemůžeš vědět, co bude za 5 let. Třeba dostaneš supr nabídku na práci, výhodně koupíte bydlení.. nebo taky spadne meteorit a nebudeš muset řešit vůbec nic :-D
Odpovědět
@annevesta Takže je to přesně to, co jsem psala už úplně na začátku. Nemyslela jsem si, že by chtěl ze svatby vycouvat, ale že si prostě uvědomil, že takto pálí most v podstatě on a má se usadit tam, kde on není doma, i když tam několik let žil. Smutné je, že se to vytáhlo tak pozdě. ...No, nebudete to mít lehké. I když se nakonec nějak domluvíte, musí jede ustoupit a ten, který to udělá, tak v něm to bude hlodat pravděpodobně celý život. Vím, o čem mluvím.
Odpovědět
@annevesta To je tezke.. Ja si vubec nedovedu predstavit, co bych delala, kdyby mi manzel rekl, ze se chce odstehovat do sveho rodneho mesta.. ja bych tam proste nesla :( My nejsme ani jeden ve svem rodnem meste..jsem oba v Praze.. a naprosto mi to vyhovuje.. ale vzhledem k tomu, ze jsme si tady koupili dum s hypotekou, tak moc nehrozi, ze bysme se nekam odstehovali.. Jako pokud spolu chcete byt, tak proste budete muset nalezt nejaky kompromis.. 10 let tady, 10 let tam.. pripadne neco na puli ceste.. mozna bydlet na puli ceste by byl dobry kompromis.. tam byste byli ''v cizim'' oba a mohli byste si tam vybudovat neco vlastniho..
Odpovědět
určitě je důležitý, abyste prostě věděli, že chcete bejt spolu. a že to je důležitější, než místo a vzdálenost k příbuznejm. i dyž tě chápu. je dost zvláštní, že je tak fixovanej na svoje rodiče (přeci jen ,je to muž. bejvá tonaopak), a ještě zvláštnější je, že s tím vyrukuje pár tejdnů před svatbou... ted už jen zbejvá se přesvědčit o tom, že z lásky jste schopný dělat kompromisy (nicméně, musí to bejt vyrovnaný..i kdyby jeden ustoupil úplně, a přestěhoval se tam, kde chce ten druhej, tak ten druhej by měl ustoupit zase v něčem jiným. ne, že budeš ustupovat celej život a on s tebou bude zametat..znám spoustu takovejch ženskejch :( ) a přesvědčit se o tom, že at v dobrým nebo ve zlým, vždycky budete ty problémy řešit. a SPOLEČNĚ. každopádně to, co píše karlajasmine mi zní dost dobře. žádný, že jeden ustoupí. když ste neochotný opustit svoje oba dva, bydlete na půli cesty...nebo najděte jiný fajn místo poblíž toho, kde žijete teď..i když jemu asi nejde o místo obecně, ale spíš o to, aby byl u maminčina cecku. a toj e asi problém lehce...na druhou stranu, zase kdybys nebydlela ani u jedný babičky blízko,tak by to yblo dost nepraktický kvůli hlídání atd. : / no to bydlení je fakt problém..my to taky řešíme, i když se víceméně shodneme, tak tam sou zase jiný faktory, který to komplikujou. ale vždycky se snažíme to zakončit myšlenkou "je jedno, kde budeme...hlavně, že budeme spolu" (když to nebude zrovna nějakej most, ošklivá část ostravy apod.-D)
Odpovědět
@annevesta je to tezky, ale taky bych zvolila kompromis nekde v pulce cesty, pokud to pujde. Nebo zkus bydlet tam a treba si to zamilujes. Treba budes mit lepsi praci atd. Ja bydlim v cizine. Celou dobu jsem byla presvedcena, ze se vratim a stale me to tahlo domu... Ale tez uz jsem tu 10 let! :-D vim, ze partner do Cech nikdy zit nepojede a tak jsem se rozhodla zustat, nez abych ho ztratila. Jsem tu stastna, i kdyz mi chybi rodina a pratele. Mimochodem prave pratele neztratis, i kdyby ses prestehovala! ;-) s nasima jsem v kontaktu hodne casto a jsme si o to vzacnejsi, kdyz jedu domu. Ono to jde, pokud ti za to vas vztah stoji!
Odpovědět
@annevesta A jaký má snoubenec vztah k rodičům? Jinak myslím, že nejdůležitější je si teď ujasnit, jestli spolu chcete být. Mně totiž trochu děsí, že mám pocit, že tvůj snoubenec upřednostňuje rodné město před tebou - tedy tak na mě působí, když říká, že tě nebude nutit tam zůstat. To, že nebude nutit je sice hezké, ale budí to dojem, že když tam nebudeš chtít být, můžeš jít, ale sama. Pokud si ujasníte, že spolu být chcete, nebránila bych se až tolik stěhování. Kdoví, třeba se ti jeho rodné město zalíbí, nebo lépe, zvolíte nějaké "třetí" místo, kde začnete oba od nuly. To by podle mě bylo nejférovější řešení.
Odpovědět
Profilova fotka
@annevesta Nechci byt zla, ale on tvemu mestu dal aspon sanci a zkusil tam zit, ale prijde mi, ze ty nejsi ani ochotna to podle jeho vize zkusit.. chapu ze jsi nastvana, ze on to nerekl driv, ale pokud chcete vest rovnopravnou diskuzi, tak by meli byt obe strany otevrene nejakemu kompromisu..
Odpovědět
@martaveg Tak ja naopak zakladatelku chapu.. pokud o tomhle 7 let nepadlo ani slovo, a snoubenec s ni resil, ze si v jejim meste koupi pozemek, a najednou 3 tydny pred svatbou prijde s tim, ze by se vlastne chtel vratit do sveho rodneho mesta... To mi teda moc fer neprijde... Tohle si mel ujasnit uz davno. Takze kompromis hledat musi, ale kompromis neznamena to, ze ona pristoupi na to, ze se teda odstehuje do jeho mesta.
Odpovědět
jo, to sem přesně vlastně chtěla říct (viz. Kacenkakaca), akorát sem to neuměla pojmenovat... že to vypadá, jakoby s tebou nechtěl bejt, když řekne, že s ním jít nemusíš, ale jinak jako pápá. takový docela nepříjemný ultimátum : /
Odpovědět
Profilova fotka
@karlajasmine Vsak ja taky netvrdim, ze se tam ma hned odstehovat, ale sama napsala, ze ona se tam rezolutne stehovat odmita a to mi prijde jako dost negativni postoj.. v podstate to co je vycitano snoubencovi by se dalo napsat i obracene, ze mu dava ultimatum, bud tu zustanes nebo koncime a takhle diskuze podle mne vypadat nema :-/ s manzelem jsme taky cele roky mluvili o tom, ze jednou z moravy odejdeme zpatky do cech, abychom byli bliz rodinam a praci si najdeme jinou v praze.. a pak se on zacal cukat, ze by asi vlastne chtel radsi zustat v brne, taky jsem mela prvotni sok, ze prece jsme cele roky mluvili o necem jinem, ale promyslela jsem si to a uznala, ze to co navrhuje neni spatne.. nedovedu si predstavit, ze bych se zasekla a vydupala si, ze nutne musime udelat to o cem jsme tolikrat mluvili a ze jinak to proste nebude
Odpovědět
@martaveg No ja nevim, ale kdybysme 7 let mluvili o necem, a on mi pak tri tydny pred svatbou prisel s necim jinym, tak bych asi taky nejprve rezolutne odmitala najednou otocit svuj postoj o 180 stupnu :) To pak prijde za dalsi mesic s tim, ze by radeji chtel zit na Slovensku, a ona se k tomu ma taky hned vyjadrit kladne? Myslim, ze az to spolu jeste parkrat proberou a nechaji si to ulezet, tak nejaky kompromis naleznou, ale nemyslim si, ze by to melo vypadat tak, ze snoubenec najednou prijde s tim, ze budou bydlet jinde, nez byli domluveni, a zakladatelka mu okamzite rekne ''Ale jo, proc ne..'' :) .. Takze ji naprosto chapu.. a myslim si, ze nejrozumnejsi kompromis pro ne oba bude bydlet nekde na puli ceste.
Odpovědět
Profilova fotka
@karlajasmine Tak my o jedne variante mluvili asi 6 let, otocka od manzela prisla taky nekdy v prubehu priprav svatby a k definitivnimu rozhodnuti kde budeme bydlet, jsme dosli az za dalsi rok :-D urcite by nikdo nemel delat v tomhle unahlene rozhodnuti, on ma "vyhodu", ze o tom premyslel uz dlouho, kdezto pro ni je to sok :-( a ja jsem proste clovek, ktery proste zvoli radsi metodu "proplesknuti" nez utesovani, nemyslela jsem to zle ani ze by mela hned ustoupit, ale prislo mi i nefer vuci zenichovi, aby tu diky samym utesujicim prispevkum ziskala pocit, ze jeji postoj je ten jediny spravny.. myslim ze bude potreba jeste mnoha diskuzi a oboustrannych ustupku nez najdou reseni (to rikam dle vlastni zkusenosti.. treba ja ustoupila o 250km s navratem do cech a "na oplatku" manzel ustoupil o 20km z baraku na vesnici k bytu ve meste :-D)
Odpovědět
Profilova fotka
Jak píšou holky výše, možná by stálo za to tu možnost nezavrhovat, existuje spousta druhů kompromisů... Neumím si to v tomhle případě úplně představit. U nás to bylo tak, že já jsem nechtěla jít bydlet k nim na vesnici, on nechtěl nikam jinam než tam, a chtěl bydlet u jeho rodičů. Řekla jsem že u rodičů jen přes mou mrtvolu. On řekl že tedy ne u rodičů, ale u nich na vesnici. A že postavíme barák. Já nechtěla stavět barák. Vyřešili jsme to tak, že jsme zatím v podnájmu u nich na vesnici a rozmýšlíme se mezi domem a koupí bytu. Nemusí být všechno vyřešené hned. Ale je pravda, že ani jeden z nás není zvlášť tvrdohlavý (až na to bydlení u rodičů...) a vždycky nám bylo jasno že není otázka jestli budeme spolu, ale opravdu jenom kde. Na kompromisy se musí jít postupně, tedy aspoň my jsme to řešili x let, ne týden...:) Asi bych hodně dala na instinkt. Jestli vám společný život stojí i za nějaký velký kompromis.
Odpovědět
Akorat bych dodala, ze hlavne je potreba, abyste nasli kompromis, ktery bude vyhovovat vam obema, a ne takovy, kde to bude jeden z vas tomu druhemu vnitrne vycitat :) Je to tezky, ale nejlepsi je vzdycky neco uprostred... treba on chce cernou kuchyn, ja bilou, tak si koupime sedou... atd...
Odpovědět
Holky já s vámi souhlasím i s tím, že mám vůči tomu stěhování negativní postoj a dalo by se vzít i obráceně. To beru. Jsem schopná udělat kompromisy a i si uvědomuju, že můj přístup není úplně správný (myslím tím, že si trvám na svém bydlišti taky) ale vím, že bych takovou věc nevytáhla v nějaké panice 3 týdny před svatbou a rozhodně ne stylem, jakým to dělal on, protože než jsem začla o tom mluvit, posílal ke mně jen nějaké náznaky. Taky vím, že to nevyřešíme do svatby, bude-li... Včera jsem byla přesvědčena, že problém je v onom bydlení ale nevím... Večer jsme se pohádali kvůli pro mne nesmyslu. Normálně jsme se bavili a já jsem řekla, nezapomeň poslat rozpis sezení ať není průser :-) A bylo to. On, že toto slovo je sprosté a že se dá to přece dá říct jinak. Jestli bych takové slovo použila ve škole? (nejsem učitelka ani do školy už pár let nechodím) a nebo někde na výběrovém řízení a že jestli tak hodlám mluvit před dětmi? Hleděla jsem, osobně pro men to slovo sprosté není, samozřejme bych jej nepoužila ani při jednání ani před dětmi, i když pokud by mi to ujelo, tak by to ujelo a říct případně před dětmi ano, udělala jsem chybu, takto se nemluví je myslím naprosto v pořádu. Takže jsem mu vysvětlovala, že doma před ním nehodlám mluvit jako před abulí nebo na pohovoru, že je to doma...a nechci mít strach, co vyslovím. No nekonečná debata a on pořád ale já takové mluvení nehodlám snášet a co s tím uděláme...Pro mne hádka naprosto zybtečná, naprosto malicherná. Že občas používám sprostá slova je pravda, narozdíl od něj...ale dlaždič fakt nejsem. No a tak jsem mu řekla, že nehodlám řešit 3/4 hodiny takové blbosti, že mu to vadí chápu, ale že to nikdy neřeknu už slíbit nemůžu, jsem prostě jiná než on a že na to můžu myslet a tedy si zkusit dávat pozor ale rozhodně nechci být za takoví slovo takto kárána jak málá holka. A že lituju, že jsem neodhadla, že půjde o hádku o ničem a nenapočítala do 10 a byl by klid. Pak jsem odešla běhat a vrátila se. On se omluvil, že se nechtěl hádat ale na tom co řekl trvá. Jenže já už jsem fakt unavená...už je toho moc. Jednou stěhování, předtím předmanželská smlou (doposavad nijak nevysvětlena ani dal neřešena), teď sprosté slovo. Pak večer jsem koukala na TV, on si četl. Přijdu, spí...otevřu okno a on, že ho vzbudily auta, co jely po cestě a teď je už probuzená zase a že neusne tady v tom hluku, vzal si peřinku a šel spát do jiné místnosti...Nechápu. Stačí se domluvit, říct, chtěl bych přivřít, ruší mě auta, v noci to můžeš pootevřít až se vzbudíš...No prostě nevím...už mě začíná docházet trpělivost a hlavně se mi tak zmnožily pochyby, co to vše má znamenat, že fakt, fakt nevím... Omlouvám se, že tady pořád píšu a stěžuju si...kamarádce to říct vše můžu ale zatím nechci nebo na to nemám, anonymně je to pro mně zatím lepší.
Odpovědět
Profilova fotka
@annevesta Taky jsme se pred svatbou dohadovali kvuli naprostym malichernostem, bylo to vypjate obdobi, ale tak nejak jsme se oba porad tesili, jak bude po svatbe klidek a ze budeme konecne manzele, takze mi ty hadky prisly vlastne nepodstatne.. tezko rict, jestli je to stejny pripad i u vas a nebo je za tim neco vic :-/ ale to co popisujes bych ja osobne asi uz nesnesla a nejspis bych mu natvrdo rekla, ze jestli mne hodla dal takhle buzerovat kvuli blbostem a ohledne dulezitych veci se mnou vubec nemluvit, tak bude lepsi tu svatbu radsi odlozit..
Odpovědět
1
2
3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Dárek pro snoubence ke svatbě a výročí
10. 02. 2023 4
Podivné chování táty a jeho přítelkyně
09. 08. 2021 6
Divné chování nejlepší kamarádky před m…
29. 04. 2019 9
Vlezla jsem snoubencovi na jeho FB ucet…
04. 05. 2018 12
Můj snoubenec nemá empatii a mě to vytá…
26. 10. 2017 33
Rodina mého snoubence se stále vrací k …
18. 04. 2016 29
Problémy se snoubencem
11. 10. 2014 15
Rodiče nenabídli snoubenci tykání, co s…
13. 03. 2014 25
Jak přimět snoubence zhubnout?
16. 03. 2012 19
Chci pobavit snoubence něčím, co symbol…
18. 07. 2009 2