Nevím, zda je ten pravý

poksinkaa1 poksinkaa1

Autor diskuze

26.06.2017

S přítelem jsme se poznali před hodně lety, byla jsem dost mladá, on o pět let starší. Vše bylo super. Porozumění, názory, sranda, fyzická stránka vztahu. Po třech letech jsme spolu začali bydlet. Asi před třemi lety se nám však ze vztahu začala vytrácet ta sexuální stránka, přítel se přiznal, že ho méně přitahuji. Prý prostě proto, že už mě dlouho zná. Od té doby spolu něco máme méně a méně. Zároveň je přítel v tom běžném životě takový samotář, já mám ráda lidi a celkově ráda funguji někde venku, sportem, společností. Jemu se toto moc nelíbí, tak ho hodně do všeho nutím anebo spíš chodím někam sama. Moc se mu nechce nikam posedět, projít se, jít do kina ani si třeba zaběhat. Mnohokrát jsem mu to říkala, prý se bude snažit víc někam chodit a něco třeba i vymyslet, ale vydrží to vždycky jen chvíli. Bývá dost unavený, i když podle mě nemá příliš z čeho být, a moc se mu do ničeho nechce. Trochu takový byl vždy, ale podle mě se to teď projevuje víc. Ale cestujeme spolu, na dovolených je aktivní, je to paráda, strašně mě to s ním baví. Byli jsme na několika exotických místech, takové dovolené máme dvakrát do roka. Ale pak přijde ten všední život v Praze.. I v něm se ale smějeme, když už se mnou někam jde si popovídat, řeč určitě nevázne. Máme mezi sebou takovou harmonii, souznění, vlastně si nedovedu představit, že by nebyl součástí mého života. Povídat si dokážeme celé hodiny, smát se spolu blbostem, takové chvíle si užívat. Mám s ním spojenou obrovskou část života a přijde mi nepředstavitelné, že by to najednou mělo být jinak. Máme i dobré vztahy v rodinách vzájemně. Jen jsme tak nějak spíš nejlepší přátelé. O ruku mě požádal právě na dovolené, to bylo super a řekla jsem ANO s nadšením a úplnou jistotou. Pak bylo období zase trochu nic moc, ale začali jsme plánovat svatbu. Ta má být v září. A já se na ni moc netěším. Začala jsem mít pocit, že nemáme společné koníčky a založení a že nevím, jak vůbec budeme trávit život, jednou i ten rodinný. A ta absence fyzického kontaktu nás taky odcizuje. Moc nevím, co dělat. Měli jste to někdo podobně? Moc děkuji a prosím neodsuzujte mě..

Odpovědět

radunka09 radunka09

26.06.2017

Nechci tě vůbec odsuzovat. Jen si vezmi budoucnost a řekni si kde se vidíš za 10 let a co vlastně v životě chceš a pak se zeptej jeho. Jestli necítíš že je to ten pravý, tak si myslím, že svatba postrádá smysl ...

Odpovědět

gabous91 gabous91

26.06.2017

Měla by sis ujasnit, co od manželství očekáváš a srovnat si priority :). Třeba pro mě je na prvním místě právě to souznění, které popisuješ (podobné názory, smysl pro humor, hodnoty...), a které ve vztazích není úplnou samozřejmostí. Partnera si beru na celý život, ale společné koníčky nevydrží věčně, sexuální vášeň se může časem vytratit také. Důležité pro mě je, že vedle sebe budu mít vždycky člověka, se kterým si rozumím a doplňujeme se :). Nicméně pokud tě ubíjí jakýsi stereotyp, promluvte si o tom s přítelem a zkuste si najít něco společného, co vás z něj vymaní. Můžete třeba chodit na kurzy tance, začít fotografovat, navzájem si předčítat, skládat puzzle, vařit... Držím palce