Musely jste si svatbu od přítele tak trochu vynutit?

Zobraz úvodní příspěvek
Řešila jste některá, že váš přítel se moc do svatby nehrnul, tak jste na něj trochu přitlačily, aby se rozhoupal? A jak to pak dopadlo?
Odpovědět
@cat1505 na mě takhle při uklízení vypadla ze skříně krabička od šperku. Málem jsem se rozbrečela, že jsem si zničila překvapení zásnub... opravdu jsem se ale rozbrečela, když jsem si uvědomila, že ta krabicka je od nausnic, ktere jsem si koupila já sama rok predtim 😄 😄 Btw to se stalo pred dvema lety a stále zasnoubena nejsem.
Odpovědět
@najuline Aha, tak to chápu. Je pravda, že na lidi, kteří jsou spolu třeba od 15 nemůže platit takový to lidový pravidlo, že ideální doba je mezi dvěma až čtyřmi lety, ani omylem 😄 Já to na magistrovi měla stejné, taky jsem na vdávání nijak zvlášť nemyslela. Ale zase dva roky uplynuly jako voda a najednou to bylo úplně o něčem jiném a už se jen čeká a čeká..
Odpovědět
@nufinka88 Napadá mě to samé, co @claire_a , jestli jste spolu o tom mluvili? Protože jestli jo, tak je to opravdu zvláštní. 😕 Ani se nedivím krizi po tolika letech bez nějakého společného směřování v osobním životě. (Jiné by to bylo, kdybyste se dohodli, že svatbu ani děti nechcete, samozřejmě. Tam se ten vztah vyvíjí prostě jinak.)
Odpovědět
@shazer To né! 😄 😄 Musím říct, že tomuhle jsem se fakt zasmála nahlas 😄 Ale samozřejmě soucítím. Prostě nám z těch chlapů už hrabe 😒 😄
Odpovědět
Po 4 letech už jsem byla trochu smutná, že se nic neděje. Zjistila jsem, že přes rok čekal na "tu správnou chvíli". A mimochodem ji opravdu vybral dokonale a byla to nádhera. To že tě nepožádal neznamená, že s tebou nechce být a zůstat. Hlavu vzhůru! Blbý je, když o tom okolí (a nedej bože i ten chlap!) pořád mluví a pořád nic. To už je pak opravdu na hlavu. Svatbu může mít člověk i v 90 letech. Zkus to neřešit (vím, blbá rada a lépe se radí než dělá, ale fakt je to pravda). Držím palce!
Odpovědět
Diskuse pokračuje po 2 měsících
Profilova fotka
Nedá mi to a musím sem napsat svůj příběh.. Já jsem vždycky chtěla být mlada maminka a mít takovou tu hezkou dokonalou rodinu. Po 3 letech našeho vztahu se nám narodila první dcera,vše bylo hezké a jediné co tomu chybělo bylo to aby jsme měli stejné příjmení, nikdy jsem nepřemýšlela jaké bude mít dcera příjmení po narození a logicky jsem dala přítelovo s tím že svatba jednou určitě bude.Uběhl další čas a narodila se druhá dcera, samozřejmě dostala přítelovo příjmení i čas opět běžel. Jak to tak bývá v naší společnosti tak otázky typu ,kdy bude svatba se hrnuli že všech stran a já už začala být nervózní, tak jsem to vzala do svých rukou a začala nenápadně naznačovat, ejhle stále se nic nedělo... Nikdy nezapomenu na ten den kdy jsem měla narozeniny a už jsem tak jak to umím vybouchla, zeptala jsem se ho ,zda mu to přijde normální, po 7 letech vztahu a dvouch dětech, brečela jsem u toho jak malá holka, mě to už přišlo tak strašně líto, snažila jsem se mu dát veškerý servis a já mu nestála za to,aby si mě vzal ,ještě když viděl že je to pro mě důležité. Uběhlo půl roku a jeli jsme na dovolenou, on tajemnej jak hrad v karpatech a já už věděla že se něco bude dít a taky že jo.Byl večer, zajistili jsme si hlídání a šli na večeři, já celou dobu čekala že se bude něco dít, padl jeden,druhej,třetí drink a on stále nic, tak jsem si říkala aha tak nic.Zaplatili jsme a vzhledem k tomu že si sem tam dal trávu tak i ten večer si dal na lavičce na pláži na kuráž.Nevěřila jsem vlastním očím,ale jo opravdu tasil ten prstynek a klečel,byla jsem zklamaná dost zklamaná,ale i přes to jsem řekla ANO. Druhý den,se moje mala dcera (9m) hrabala v jeho peněžence a našla účtenku, dobrý no, tak že mě požádal prstýnkem za 380,- i přes to že má matku šperkařku..Nic méně jsem začala plánovat svatbu, těšila jsem se, ale trochu mě znervózňovalo že on se nezapojuje, bylo mu to všechno jedno, tak nějak mi začalo docházet že za tohle všechno můžu já, že on si mě nikdy vzít nechtěl.Jeho začalo zajímat později jen to zda to nezrušíme kvůli koroně, tlačil na mě tak že jsem to přesunula celé až za rok.. On byl spokojen a já byla opět zklamaná, protože v našem termínu neplatilo žádné omezení a svatby normálně probíhali. Den když jsme se měli brát on byl jak vyměněný svítil jak sluníčko, o svatbě nepadlo ani slovo, bylo mi to líto a obrečela jsem to.Taky ten den jsem řekla že se vdavat nebudu, on dělal že to neslyšel.Když se někdo v létě zeptal na svatbu, řekla jsem že žádná nebude on stále nereagoval.. Až pak když jsem obvolala všechno co bylo rezervovano se začal ptát a zajímat se... A co vy holky , vdali by jste se?
Odpovědět
Profilova fotka
@kachnicky Upřímně, podle mého názoru, je to na sedmiletý vztah straně málo vykomunikováno, nebo o tom alespoň nepíšete. Pláč a výčitky z jedné strany, nezájem ze strany druhé. Ale jak to je doopravdy, to ví snad jen pánbůh a váš muž. Je možné, a z toho, jak je příspěvek napsaný, to tak dost zní, že svatbu prostě nechce, že ho to vůbec nezajímá, že mu vyhovuje žít nesezdán a váš názor je mu fuk. Na druhou stranu to může být i to, že prostě on v tom ten smysl až tolik nevidí, ale chce s vámi být, je to strasař, je to šetřílek, nechtěl vyhazovat za prsten, nebo to bylo nějaké spontánní rychlorozhodnutí, neumí dát najevo city... možností je spousta a soudit z toho, co jste napsala, se objektivně nedá. Tohle je o vás dvou a o vzájemné komunikaci a zjištění potřeb, pocitů a priorit jeden druhého.
Odpovědět
@kachnicky me partner pozadal po 11 letech a 2 detech. Po narozeni prvniho ditete jsem se jednou zminila, ze tedy necham prejmenovat dite po me, kdyz si me nechce vzit a od te doby uz o svatbe mluvil jinak, rikali jsme si predstavy, jak by to melo probihat a me uz bylo jasne, ze to ma v planu, sice to pak jeste par let trvalo, ale nakonec me pozadal. Zkuste s nim vice vykomunikovat jestli se vubec zenit chce a pokud ne, tak bych nechala prejmenovat deti po vas...
Odpovědět
Profilova fotka
@opicka87 Ty děti už teď nechám tak jak jsou, už v tom vrtat nechci. Zas nevím zda se opravdu jednou nevdám, jediné co vím tak určitě ne za někoho kdo si mě vzít nechtěl 😒 @morrighan Určitě je to o komunikaci,ale co se týče svatby přijde mi že jsem pro něj byla vždy taková jistota a už mu nějak nedošlo že pro mě to je jakýsi symbol že k sobě ty dva lidi opravdu patří.. Co se týče prstenu, do teď to nechápu, neměl důvod kupovat stříbro, rozhodně si nemyslím že by jsme měli tak hluboko do kapsy.Asi jen ten krok pro něj nebyl tak důležitý aby k tomu měl prsten za který by se nemusel stydět. Popravdě do dnes nezapomenu jak ho moje tchýně (zlatnice) držela v ruce a tak trochu na jejím obličeji bylo zklamání.
Odpovědět
Profilova fotka
Opravdu je tak důležitá svatba, notabene když už mate rodinu? 🙂 já teda nevím, nechci, aby to působilo jako rejpani nebo tak, ale porad dokola se zmiňovat o svatbě mi nepřijde moc dobrý. Chlapi to pak berou jinak.. :/
Odpovědět
Profilova fotka
@kachnicky Chápu. Každopádně v tom prstenu bych viděla já osobně nejmenší problém, já bych zase stříbro za 300,- brala všemi deseti, na rozdíl od zlata. Ale to je právě o těch osobních preferencích, a ačkoli to on mohl vnímat stejně jako já, byl s vámi dost dlouho na to, aby věděl, že vy stojíte o cosi trošku jiného. @niky3105 Věc každého priorit, hele. Pro mě je třeba svatba zásadní dost a s někým, kdo by ji se mnou mermomocí nechtěl, bych asi taky nedokázala (nebo spíš nechtěla) být. Pro někoho je to jen cár papíru, který nic nemění (což u nás v případě registrovaného partnerství je tak i doslova), ale pro jiného je to prostě důležitý cár papíru. 🙂
Odpovědět
Profilova fotka
@niky3105 Pro mě je to symbol lásky, přijde mi to jako něco co ty dva lidi spojuje,ne jen přítel přítelkyně, co je to? Každopádně já nemluvila jen a jen o svatbě, vlastně před tím skoro vůbec,spíš jsem tomu nechala volný průběh,ale s tím že on věděl jak já to mám nastavené. Ale až pak jsem bouchnula jak papiňák.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@morrighan Stříbro za 300,- bylo po 3 měsících úplně černé, tchýně mi ho několikrát čistila, to sklo v něm (byl s kamínkem-sklem) se pak vrklalo a neustále jsem zatrhavala oblečení. Po roce jsem ho tedy odložila, uklidila jsem ho a teď nedávno když jsem mu ho oficiálně vracela tak měl na sobě rezavé fleky což zlato neudělá.
Odpovědět
@morrighan Me v zivote i hodne prekvapilo, jak je pro me samotnou to vnimani svatby relativni. Vzdycky mi to prislo jako uplna zbytecnost, deti prece muzeme mit i bez papiru... a pak bum, potkala jsem nekoho, s kym je mi doopravdy dobre, a najednou jsem ji sama zacala chtit. A docela jsem cucela, kdyz jsem pak v okoli zjistila, ze dost mych kamaradu a kamaradek to ma/melo podobne. Roky ve spokojenem vztahu, svatbu nechteli... pak rozchod, potkali nekoho a sedli si natolik, ze se brali, protoze najednou skutecne chteli. Nebo i nesezdani kamaradi/kamaradky, kteri zijou dlouhodobe s nekym, s kym maji deti, ale svatbu nechcou, protoze to pro ne furt neni ten Nekdo. Ale protoze chteli rodinu a nechteli cekat na zazrak, kterej nemusi prijit, tak to vyresili takhle. Kazdy mame nejaky jiny zivotni pribeh. 🙂 Nejsem si jista, jak je to presne v CR, ale v Nemecku ma svatba i ruzne dalsi ekonomicke vyhody, jako citelne ulevy na danich, nebo rodinne zdravotni pojisteni. Kamoska a jeji manzel takhle po rozchodu po vzajemne dohode naznali, o kolik by kazdy mesic odvadeli vyssi dane, a zustali nadale papirove svoji. 😄
Odpovědět
Profilova fotka
@kachnicky Jasně, je to o tom, jak ho chcete využívat. Já třeba zásnubák beru jako něco, co po roce vyměním za snubák a odložím do krabičky a vyndám tak maximálně na výročí. Tím, že nejsem moc na šperky, víc než jeden prsten na rukou bych fakt nedala. 😄 Proto taky nechci, aby to bylo něco drahého. Pokud jste typ, co chce zásnubák nosit stále, pak je jasné, že stříbro za 300,- není zrovna nejlepší volbou, no. :/ On to možná nemyslel zle, ale měl se zeptat vás, v druhé řadě i matky - profesionálky, na to se vybod. To je to horší, než z čeho ten prsten byl nebo kolik stál - že si s tím nedal tu práci.
Odpovědět
@kachnicky V tom pripade to ani vubec nebylo stribro. Rezave fleky na stribre fakt nevzniknou. Jinak cernani u stribra nemusi byt jen kvalitou kovu, mama mi jednou dala svuj stribrny prsten, ktery roky nosila, a na mne zcernal behem nekolika mesicu. Asi mam nejake jine slozeni potu, nebo ja nevim co.
Odpovědět
Profilova fotka
@rheb Chápu. Naprosto. 🙂 U nás registrák nedává téměř žádné výhody - jako jo, máte právo navštívit partnera v nemocnici, ale to rozumní doktoři chápali a dovolovali už dávno předtím, jinak je to fakt jen papír. Ale je to přesně, jak říkáš. O tom "je mi s tebou tak dobře, že ten pitomý cár papíru chci, protože mi dodává jakousi vnitřní extra hloubku té, kterou spolu už máme". Já to taky kdysi nějak necítila, pak po nevydařeném zasnoubení (kdy jsem, zpětně si uvědomuji, řekla ano z nátlaku) jsem si říkala, že sakra, už nikdy takovou blbost neudělám! 😄 Jenže pak přišlo vyléčení raněné duše, správná osoba po mém boku a všechno je jinak. 🙂
Odpovědět
@morrighan Presne. Jedna moje kamaradka byla s muzem dlouhy roky, zasnoubili se... a pak jsem po nejake dobe zjistila, ze jsou od sebe. A kdyz jsme se o tom bavily, priznala, ze to udelala napul z "natlaku" a napul z litosti, kdyz mu umiral tata a chteli mu udelat radost. Coz je strasne smutna situace a chapu ji. Jina kamoska zrusila svatbu chvili pred terminem, uz mela i saty, protoze az v tu chvili sama sobe priznala, ze se zasnoubili jen proto, aby "zlepsili" nefungujici vztah. Jenze takhle to proste nefunguje. Mne treba jeden ex bez mrknuti oka oznamil, ze bychom se meli vzit, aby ON usetril na danich. Do jakych telesnych partii jsem ho poslala, si jiste dovedes predstavit. 😄
Odpovědět
Profilova fotka
@morrighan Hlavně co se týče kovů v prstenu tak moc dobře věděl jak jsem okomentovala zasnubni prsten své sestry, která též dostala stříbrný, samotného ho to tenkrát pobavilo. Každopádně o několik měsíců byla zasnoubena jeho sestra u které si dal partner tak záležet ,že si dojel za zlatníkem, který je vyhlášeny a nechal si ho vyrobit-to jsem se pak celkem pobavila když ho každý obdivoval.
Odpovědět
Profilova fotka
@rheb Taky krásné. 😄 Mně zas bylo řečeno, po zjištění, že pár týdnů před zásnubami proběhla první (a nejspíš ne poslední) nevěra, že "z toho mám přestat dělat haló, zasnoubené přece jsme, tak co chci víc jako důkaz lásky, že se jen potřebovala ujistit o správnosti svého rozhodnutí, když mě chtěla požádat, že to nemůžu brát jako opravdovou nevěru a že když vidí, jak hystericky reaguju, příště už mi to raději neřekne". Holt, co dodat. Někdy jsme my lidé jen banda naivních id-otů, která musí padnout na hubu, aby se probrala. 😄
Odpovědět
@morrighan Tyvole. 😄 Ale je to tak, obcas clovek od zivota ty facky potrebuje, aby si uvedomil, co ve svem zivote fakt nechce a nebude to tolerovat. Coz mi pripomina, ze kdyz mi bylo nejakych -nact, mela jsem furu idealu o tom, jaky by chlap mel byt. Zkusenostmi jsem pak naopak nasbirala mnoho zasad na to tema, jaky by naopak chlap byt nemel, a to, co pro me kdysi bylo zasadni "must be", mi nyni uz prijde jako drobnosti.
Odpovědět
Profilova fotka
@kachnicky chápu vaše zklamání, chápu i jeho (třeba je pro něj uzavření manželství jen kus papíru, má to tak hodně chlapů). Podle mě tu byl ale hlavně problém v komunikaci. Měli jste si o tom promluvit a najít kompromis - něco, co by vyhovovalo vám i jemu. Zjistit, proč se mu ženich nechce, proč vám dal takový prstýnek, ujasnit si priority (co nám manželství dá, proč do něj jít/nejít). Zkoušeli jste to? Třeba byste zjistili, že malá rychlá svatba na radnici je pro vás ideální. Z popisu mi přijde, že jste se to moc nesnažili řešit. On evidentně chtěl něco jiného, vy něco jiného a tak nějak jste oba čekali, co se z toho vyvrbí. Můj muž celou dobu tvrdil, že je pro něj svatba jen formalitka a že za ni nechce utrácet velké peníze. Dělával si srandu, že budeme mít svatbu ve 4 na radnici a že peníze utratíme pak za cestování. A já mu říkala, že mu rozumím, že nepotřebuju svatbu o 100 lidech, že ta ve 4 bude stačit, že i ten zásnubní prstýnek mít nemusím, že mi bude stačit utržená kytička z trávy. Ale pak mi došlo, že romantickou malinkou svatbu bych nakonec chtěla. Chtěla jsem to oslavit s nebližšími (ne jen ve 4), ať na to mají vzpomínky i mí rodiče atd. Tak jsme našli kompromis. Udělali jsme si malou svatbu o 20 lidech, jeli jsme celkem low budget a všichni jsme si to užili a byli jsme spokojení. Hlavní ale je (a vždy bude) komunikace. 😉
Odpovědět
@kachnicky Otázku manželství jste si měli vykomunikovat před tím, než jste si upíchli první dítě. Z toho příběhu je mi smutno. Týpek jede na trávě, tebe tahá za fusekli, a ty si necháš všechno líbit, staráš se o něj a rodíš mu děti. Takže ne, nevdala bych se. Ale já bych si hlavně takhle blbě nezařídila život od samýho začátku.
Odpovědět
Profilova fotka
@stastnevdana Ale no tak, já bych nebyla tak krutá. Spousta žen v dnešní době má dítě před svatbou, spousta žen taky, jak jsem si všimla právě zde, svatbu a věci kolem dlouhodobého vztahu začíná řešit pozdě, velmi pozdě. Respekt si zaslouží aspoň za to, že už se dál tahat za fusekli nenechala a nevdala se. Je nemálo takových, které by po svatbě s ním skočily i přes to všechno, protože prostě chtějí být mermomocí vdané a jsou rády, že to jejich chlapa konečně napadlo. 😕
Odpovědět
Profilova fotka
@stastnevdana Bylo mi 22 let , chtěla jsme být mlada máma a svatbu jsem v té době neřešil, vědět jak to všechno dopadne tak se rozhodnu jinak, teď mám krásné zdravé děti a za to jsem štastna.. Jen nikdy nebudou mít moje příjmení.. @morrighan přesně tak, mě přijde že v dnešní době jsou matky spíše svobodné a až později se vdavaji a nebo i to ne U mě je horší že začínám mít na slovo svatba averzi,tak nějak teď vidím jak se všichni rozcházejí a nepřijde mi to že by to ty lidi brali tak vážně.Hlavně já jestli se někdy vdám tak musím být zamilovaná a být přesvědčena že to je napořád - teď tady doma se tomu už jen směju, jsem v tomto vztahu jen kvůli dětem, otázkou je jak dlouho to vydržím.
Odpovědět
Profilova fotka
@kachnicky Nebuďte nijak smutná, ona stastnevdana tady reje do každýho, kdo nežije a nepořádá svatby dle jejích představ, ví totiž všechno absolutně nejlíp. Souhlasím jinak s morrighan, bude tam nějaký nedostatek v komunikaci. Obecnější otázka je, jak vypadá váš vztah. Je manželství jediná věc, na které se "neshodnete"? Přijde mi, že váš partner o tom vůbec nemluví a že tedy nevíte, jaký má názor na manželství a proč. Možná by pomohla partnerská poradna, abyste si to dokázali vyříkat...
Odpovědět
Profilova fotka
@katevonf Bad pořádnou jsem také přemýšlela, ale otázka je zda já v tom ještě pokračovat chci... Nechci znít jak sobec, ale kvůli dětem nechci žít s chlapem, se kterým si už nerozumím.
Odpovědět
Diskuse pokračuje po 5 měsících
@lucimia ocitla jsem se v úplně stejné situaci jako ty 😞 bude mi 30, dlouholetý přítel, který sice do budoucna svatbu nevylučuje, ale v nejbližší době se očividně ženit nehodlá. A já čekám a čekám.. Můžeš mi říct s odstupem jednoho roku jak to u vás dopadlo? Já už kvůli tomu brečím každý den. Ze začátku jsem naznačila, pak opět čekala několik měsíců a takhle pořád dokola. Teď už jsem udělala takové scény a tak se ponížila, že i kdyby s tou žádostí přišel, tak si ho snad ani vzít nemůžu. Jak si to nakonec vyřešila ty? Já už u sebe vidím jen možnost odjet na pár týdnů/měsíců do zahraničí a vyčistit si hlavu, jinak se tady zblázním.
Odpovědět
@elfik08 Ahoj. Dlouho jsem tu nebyla. No, popravdě jsem to docela přestala řešit a začínám se smiřovat s tím, že asi zůstanu navždy svobodná. 😄 Taky to není špatný. 😄 Nebo se třeba někdy dočkám. 😄 Ponižující, ale láska je taková... Změnila jsem práci. Resp. zkrátila si úvazek v jednom zaměstnání a přidala druhý (to, co jsem chtěla vždycky opravdu dělat - porodní asistentku na porodním sále), tak pomáhám na svět dětem a je to pro mě takové naplňující a realizující, řekla bych. 🙂 To štěstí rodičů při narození děti... To je to, co mě teď dělá nejvíc šťastnou. Taky mi to je občas líto, že tohle třeba já nikdy nezažiju, nebo budu mít komplikovaný porod kvůli vyššímu věku. Bez svatby určitě dítě nechci (opravdu po něm pak ani netoužím) a přítel jej chce taky až po svatbě 😄 Nedávno jsem mu řekla, když jsem mu zase připomínala to, že už mám věk na mateřství, že já už ale žádnou svatbu ani nechci. Maximálně na úřadě, s čímž nesouhlasí, protože on chce svatbu v kostele. Přijde mi to úplně ale směšné, brát se po 8 letech a v mých 31 letech v kostele. Ale on si to nemyslí a spoustu lidí v jeho práci se prý vdává/žení normálně i déle po 30. Ale to jsou spolu asi kratší dobu, že! Mám i spoustu kolegyň a kamarádek kolem sebe, které také "čekají", ale jsou ve vztahu mnohem kratší dobu a jsou povětšinou mladší, nutno podotknout. 😞 Dost mě píchlo u srdce, když mi kolegyně řekla, že ona by tak dlouho nečekala. Ono se to lehce řekne, ale když člověk opravdu miluje, je trpělivý. Věří a doufá, že ten další den třeba "UŽ".... Každá to známe. Rozumíme si, funguje nám to... Samozřejmě už to není jako na začátku, ale vím, že je to ten pravý, se kterým chci být. Ikdyž mi vzal ten sen o krásné svatbě, který jsem měla už od malička. Tečou mi slzy, jak to tu píšu... Samozřejmě mně to občas zase chytne a brečím, nebo mám depresi, ale kamarádky a práce mě v tom nikdy nenechají. 🙂 Už jsem si i párkrát hledala bydlení, že odejdu, ale nikdy to neudělám. Teď jsem na beremese vlezla po dlouhe tobě kvůli tomu, že jsme byly jako družičky na svatbě kolegyni (26leté 🙂 a prodávám šaty. Svatba byla krásná... To mě to zase bylo hodně líto a nejhorší je to vědomí, co si říkají ostatní... Bohužel někdy i nahlas. 🙂 A příští týden jdu na další svatbu bratránka. 😄 Všichni kolem mě se zasnubují a vdávají. Lidi mnohem mladší... Jedna blízká kamarádka (o 3 roky mladší) se s přítelem zasnoubili po 10 letech a chtěli prvně malou svatbu (původně v zahraničí, ale covid) jen se svědkama ve všední den, ale najednou její přítel, že chce větší svatbu, aby tam byly aspoň rodiče a nejbližší kamarádi. 😄 A oslavu, kterou chtěli udělat o víkendu na zahradě nakonec udělají v ten všední den 🙂 Takže to bude svatba nakonec velká, myslím 😄 Ale bez hostiny, dortu apod. Dokonce její rodiče ji řekli, že to měli udělat mnohem dřív, že takhle už to je divný. 😄 Ale tak co už. Šaty má vybraný krásný z Adiny, ikdyž dlouho neměla žádný a vypadalo, že nebude mít v čem jít. 😄 Takže já myslím, že nakonec stejně polevím a jestli mě jednou přeci jen požádá, tak budeme mít nakonec větší svatbu a možná i v tom kostele. Ale už to nebude jako dřív, když mi bylo 25 a člověk se na to plánování těšil. Teď už mi to nepřijde ani tak důležité... Jsou důležitější věci v životě. Zaměřila jsem se teď na cestování, které konečně po té dlouhé době zase bude realizovatelné a plánuju spoustu cest... A svého druhého velkého snu se nevzdám - líbánek na Maledivách (ať už bez svatby nebo se svatbou) 😄 Přítel s tím je srozuměn. Osobně si myslím, že to jednou udělá, že je to takový perfekcionista, tak to chtěl mít dokonalý a přišel do toho ten Covid, což nemohl tušit. Na té poslední dovolené, to byl New York, to udělat podle mě chtěl, měl tam i určitě prstýnek, ale prý jsem to moc čekala. 😄 Pak mu covid překazil plány, ale já jsem mu xkrát říkala, že to nemusí dělat někde v zahraničí, že klidně doma v koupelně. 🙂 Od zimy mluví jen o tom, že chce zase na podzim do NY, dokonce tam rezervoval už i ubytování. 😄 Jako, jestli to udělá tam, tak je to opravdu trapný. 😄 Ale vsaďte se, že jo. Ale já už jsem fakt taková rezignovaná, že už je mi to nějak celý jedno. Vysněná data svatby jsou definitivně pryč, já už stará (dokonce po první aplikaci botoxu)... 😄 Ale tak, důležitější je zdraví a mít se s tím druhým dobře.. 🙂 To je sloh 😄
Odpovědět
@lucimia promiň ale na tohle musím reagovat. Co proboha všichni z máte s tím věkem x svatbou? Je směšné se brát po 8 letech vztahu a v 31 letech v kostele?! To jako fakt?! My máme dvě děti a příští týden máme svatbu a světě div se v červenci spolu budeme 11 let. Já myslím že je úplně jedno v kolikati letech máš svatbu,po kolikati letech a hlavně kde. Ani jedno ti štěstí nezaručí. To si musíte vybudovat vy dva. Co tak doma normálně říct že už by jste se mohli vzít, že máte věk a ještě k tomu když dítě chcete vyloženě až po svatbě.
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?