Jak vycházíte s rodiči ženicha? Znají se vaši rodiče?

kasparci Tak to já mám fajn tchýni - a jsem za to ráda!

beket Holky, pokud máte hroznou tchýni, ale nebydlíte s ní, budiž vám aspoň útěchou, že ji nemáte každý den na očích! Já se svojí nastávající tchýní bydlím v jednom baráku, ovšem nemáme ani svoje patro, máme vše společné - kuchyň, koupelnu... Naštěstí máme aspoň svoji ložnici Už vás slyším, jak si říkáte, že jsem pitomá, že jsem do takového bydlení šla, jenže to tenkrát bylo tak, že jsme s přítelem chtěli spolu bydlet, měli jsme v plánu koupit si byt, jenže do toho zemřel jeho tatínek a bylo vyřešeno - nemohli jsme jeho mámu nechat samotnou, takže jsem se nastěhovala k nim do baráku. Ale tenkrát mi to nevadilo, do té doby jsme my dvě mezi sebou neměly nejmenší problém. Až postupem času se ukázalo, že vše je trochu jinak - ona má totiž dceru (respektive jsou spíše jako siamská dvojčata než matka s dcerou), se kterou všechno řeší a místo aby mi řekla, že má se mnou nějaký problém, probírala to s ní, mě neřekla ani slovo a tvářily se obě jako že nic a já jsem se až oklikou dozvídala, že se něco děje. Pak bylo pár hádek, potom nějaké vyjasňování okolností, teď jsme ve fázi, že si dovedeme popovídat, všechno v klidu, ale udržujeme si od sebe odstup, já už jí nemůžu na 100% věřit... Ona není zlá v tom smyslu, že by nám dělala naschvály nebo tak, ale už jsem se poučila, že jí nemůžu říct všechno, protože ač se tváří chápavě, okamžitě to jde vyzvonit dcerunce, s patřičně ironickým tónem, a mnohokrát jsem se přesvědčila o tom, že ač se obě tváří jako kámošky, je to jen přetvářka... Kdybych tenkrát věděla to, co vím dnes, a mohla se rozhodnout znova, v životě bych do společného bydlení s ní nešla, i kdybych měla být za mrchu, co jí vzala synáčka v době, kdy ho nejvíc potřebovala...

michvon beket, tak to tě obdivuju, že ses s ní naučila komunikovat! A proč nebydlí s úžasnou dcerunkou?!

verunka86 beket: chápu s tim bydlením...máme to podobně, jen místo tchýně to je manželovo babička...

martinka3 beket - a co vám brání se odstěhovat a mít vlastní bydlení? Příp. odstěhovat tchýni...

alkapinka beket: upřímně tě lituju.. Já se tomu teď vyhla a jsme ráda jak blázen.. Mam úúúžasnou tchýni, myslim že by ona za mě skočila do ohně.. bohužel teď prochází víc než težkým obdobím a vypadá to na stěhování od jejího zatím manžela, a jelikož je trošku psycho (myslim to dobře) tak i když se něco děje tak je taky psycho ale už to špatný... No a teď skoromanželovi volá jak si vezme ibuprofeny a že s enechá přejet atd (vím že jsou to jen výhružky) ale člověk nikdy neví. no a tchyně dostala s miláčkem úúžasný nápad - příští jaro začínáme stavět.. asi vám je to jasný.. a to ještě neříkám to že skoro celý barák financuji já...

Takže by šla tchýně k náám bydlet, na to, že jsem čerstvě zasnoubená jsem si už teď dupla- a je to potřeba- já bych se z ní zblaznila- teď jí mam ráda, ale tak na 4hod návštěvu a tradáááá... No tak jsem miláška seřvala jako co si myslí a jestli nahodou neupad nebo nedostal úpal, a jí jsem normlaně do očí řekla že at promine ale že si to nepřeju, a že bych se z ní zbláznila Na férovku Je fajn, takže to vzala a taky říkala že to je asi lepší- takže teď jí radši hledám byt ))) OSOBNĚ ))

Myslim, že jsem byla hnusná a čekala jsem že od té chvíle budu mít peklo, ale v pohodě.. prostě se člověk musí ozvat. ´Dokonce jsem měla i můru, kdy bych jí to neřekla a ona u nas bydlela.. jsem se vzbudila uplně spocená..
to píšu jen jako příklad, je mi jasné že někdo to takhle hladce nejde...

beket To je právě ten problém - než se "provalilo", že není vše tak růžové, stihl se barák přepsat na přítele, mamince se zřídilo právo doživotního užívání a přítel do baráku nacpal všechny své úspory, dům je takřka kompletně zrekonstruovaný... Takže co teď - odstěhovat se do pronájmu a tchýni nechat parádně zařízený barák? Nebo dům prodat? Kdo by ho s ní koupil? Kdyby to byla stará babča a byla vidina, že to má za pár (možná trochu blbě řečeno ), jenže jí ještě není ani 60... Její dcera má taky barák, dvougenerační, jenže tam s nimi zas bydlí táta jejího manžela, ovšem počítá se s tím, že až by tady jednou on nebyl, tak se tam tchýně na stáří odstěhuje. Ovšem hned tak to nebude, protože ona je čerstvě v důchodu, takže si to zatím užívá - může se věnovat zahrádce, po 30 letech konečně bydlí v pěkném baráku (předtím byl snad nejhorší z ulice), má tu veškeré pohodlí, navíc je tu reálný předpoklad, že se za čas dočká nějakého toho vnoučátka, tak kam by se stěhovala, že?

martinka3 alkapinka: jsi dobrá, udělala jsi to dobře
Podobnou situaci jsem měla já před 3 lety (podobnou), kdy jsem si pořídila garsonku a v té době 19-letá sestra měla jít studovat do Prahy a rodiče nenapadlo nic lepšího, než že místo chlapa si tam mám nastěhovat sestru - a ona před sebou 6 let studia (konzervatoř).
Odmítla jsem, ale asi rok se mnou rodina nemluvila... - ale dobře jsem udělala
Sestra bydlí na internátu.

alkapinka baráku bych se nevzdávala, fakt ne. To i za tuhle cenu, nešlo by tam ještě něco přistavět? třeba ta koupelna aspoň? Když je to barák- to je nějaký menší ne? ..Až bude vnouče tak to bude ještě horší. a dotaz- proč jste mamině zřizovaly to právo? takhle se může zabejčit a je to v háji( Kdyby ho neměla mohla jít fakt do nějaký garsonky s možností návštěv.. Já vím je to určo těžký a ty uspory to je taky v čudu

milada2 Alkapinka, Marti: dobře jste udělaly! Marti, nechápu, jak to po tobě rodiřče vůbec mohli chtít a jetě na tebe být naštvaní?!

Beket: To je mi líto, to je fakt prekérka

michvon beket, tak to je teda těžký to bych asi taky byla bezradná, kdybych byla v tvý situaci.
alkapinka, seš formát

alkapinka OO oo děkuji za poklony, ale kdybyste věděli jak jsem měla sevřenou prdku a srdce mi bušilo jak na poplach .. uff.. ale mam to za sebou a je mi fajn a hlavne- je to vyřešený)

michvon aklapinka, ale teď už tchyně ví, že se nedáš, bude tě respektovat, to je obrovská výhra

milada2 To si umím představit, že to nebyla žádná p...l, ale jsi faaakt dobrá, žes to zvládla! Aspoň to teď máš vyřešený a nemusíš se nervovat.

luphen já před pár lety přemýšlela že si předělám u rodičů podkroví...a budu bydlet s nima kde by nemusela být ani společná chodba.....přemýšlela sem nad tím asi dva týdny a pak to radši zamítla...nedělá to dobrotu...natož bydlet s cizíma každopádně přeju všem pevné nervy...

luciena Holky jak to tak čtu, tak jsem nesmírně ráda, že jsme odmítli nabídku mých skorotchánů jít bydlet k nim do baráku, udělat si v podkroví svůj byt...jako už tak jsem se děsila té představy, protože je to dvougenerační dům - bydlí tam skorotchání s malou dcerou (5 let - ta je zlatíčko), a děda s babičkou, říkala jsem si, že by to byl hrozný babylon....ale po tom, co tu píšete, to vidím ještě daleko tragičtěji, a to mám tchýni docela hodnou...ufff, oddechla jsem si, že jsme do toho nešli a naopak se odstěhovali ještě skoro 50km od nich
Beket - přeju pevné nervy...ten nápad s nějakou přístavbou pro tchýni možná není marný, co?

alkapinka michvon: tak ona mě vždycky respektovala, fakt je v pohodě, jen má občas nesmyslný a hlavně debilní napady Tak jí je potřeba občas usadit na zem, to mě spíš víc naštval skoromanžel.. Jak ho TOHLE mohlo napadnout a kde měl hlavu když to vymýšlel... zrovna on, kterej byl maminčina prdel, ale od doby co bydlíme spolu už jí taky srovnává...

beket alkapinka: udělala jsi fakt dobře, ono je potřeba si hned na začátku dupnout a ne být radši jsi zticha - aby nebylo zle - ona teď aspoň ví, že si nenecháš všechno líbit. Já jsem zezačátku byla zticha, abych "nedělala vlny", o to víc pak byla tchýně překvapená, jak jsem se změnila, když jsem si dovolila jí něco říct... Ono se s ní dá vyjít, akorát že musí být člověk hodně tolerantní a přizpůsobivý, prostě musíš zkousnout věci, které se ti moc nezamlouvají, a doufat, že až se příště něco nebude líbit jí, tak to taky zkousne... Je to hodně o kompromisech, které nemusíš dělat, když jsi s partnerem sama (páč tomu prostě řekneš, jak to bude a hotovo! ) A k té přestavbě - ono by to šlo, máme půdu, kde by se dalo udělat pěkné podkroví, taky to do budoucna máme v plánu, ovšem teď na to jednak nejsou peníze a jednak ta její úžasná dcerunka k nám každou chvíli jezdí i s manželem a synem - třeba i na celý víkend - spí u tchýně v pokoji. Kdybychom měli už teď svoje patro, tak by u nás byli nalezlí ještě častěji s tím, že když už je tam teď tolik místa, tak si u nás udělají pohodlí... To je taky na dlouhou debatu s tou její dcerou...

milada, michvon: to víte, že jsem bezradná, každý den přemýšlím, jestli by to nešlo nějak vyřešit, ale zatím mě teda fakt nic kloudného nenapadlo...

luciena Beket - a co přítel, tomu to nevadí? Nechce to nějak řešit?

frisbee holky,jak to čtu...máte můj obdiv,že se dokážete ozvat,já to za 16 let společného bydlení nedokázala...michvon to ví...já ani nemůžu dát jinou radu,než samostatné bydlení

beket to má horší...tady totiž bude pořád nějaký problém...něco podobného má moje sousedka,ale u nich bydlí na dožití jeho babka...zlá,sobecká,zákeřná ženská,která se taky radí jenom se svou druhou dcerou a už 15 let jim vyhrožují,jak je dají k soudu a barák si babka zase vezme zpátky....to,co jim baba dělala jsem tady už popisovala...asi od strany 46...stačí jenom to,že moje kamarádka kvůli babě potratila....

Já měla štěstí,že můj muž stál vždycky při mně,ale na klidu v domácnosti to nepřidalo,byli jsme hodně zoufalí

beket luciena: přítelovi to taky vadí - vadilo mu to vždycky, ale dokud byl sám, neřešil to. Když jsem se přistěhovala a zjistili jsme, že na to máme stejný názor, začali jsme to s nimi řešit - nejdřív polehounku, jestli by si třeba neuvědomili, že už jsme tam dva a chceme mít nějaké soukromí a že by ty návštěvy omezili, to byli dotčeni, že v čem nám jako překáží, takže potom na rovinu, že prostě takhle ne, no a začaly hádky, tchýně to nemohla vydýchat, brečela, jak hrozně se chováme, vždyť je to přítelova sestra a její dcera a jsme rodina a podobné řeči. Snažili jsme se jim vysvětlit, že to není ve zlém, ale že snad není normální, aby tady trávili tolik času, když tu navíc ani není tolik místa, tak byl zase brek, že nechápou, jak nám to může vadit, vždyť oni jezdí za maminkou a proč jsme takoví atd... Jediný, kdo se nás zastal, byl přítelův švagr, řekl, že chápe, že chceme být sami, ovšem chudák to schytal sám, protože se do něj tchýně i jeho žena každá z jedné strany pustily a pěkně si ho podaly! Prostě jednou jsme rodina, takže budeme trávit čas spolu a kdo to má jinak, tak je to špatně... Je fakt, že po těch scénách ty návštěvy omezili, teď přijedou tak jednou za měsíc (ale stejně na celý víkend), ovšem já většinou odjedu k našim a trávím s nimi jen neděli, takže to jde, házíme po sobě navzájem křečovité úsměvy a děláme, jaká jsme skvělá rodina...

alkapinka: právo užívání se tchýni zřídilo ještě v době, kdy to mezi námi bylo OK, barák se dědil po přítelově otci (jejím manželovi), nechal se napsat na přítele a ona mu svoji část přenechala "výměnou" za to právo užívání. No a tím, že máme všechno společné, je to upravené tak, že může užívat všechno...

kristinandbaby Zatim ještě nejsem manželka, tak si nevyskakuju ale už mě teda pěkně prudí...víte co...ona má prostě pocit že ji odvádím z domu jejího chlapečka, v tom to celý je..já jsem vetřelec...dělá ze mě akorát neschopnou nebo si vedle ní tak přijdu, jako když neumim namazat ani chleba..když řeknu že budu vařit slepici na paprice, ona jí uvaří o den dřív, když chci udělat štrůdl, ona udělá dva a ještě bábovku sranda...už se jenom směju..jinak bych se zbláznila

beket kristin: no jo, maminky jsou prostě na svých chlapečcích závislé... Chce to brát s rezervou. A neříkat jí dopředu, co budeš vařit U nás na mého přítele trpí spíš jeho sestra - ještě teď (v jeho 33 letech) ho představuje jako "svého malého bratříčka"

sabisek holky, mohu se tridat?

Po dnesku myslim, ze k vam patrim. Tchyne a ja jsme mely malou vymenu nazoru a oni tedka se mnou nemluvi - ani tchan. Chudak manzel je mezi nami, ja se citim jako nejhorsi clovek pod sluncem a nenavidim se. A proc to vsechno?

Bydlim v zahranici a tchanovci u nas zustavali, kdyz prijeli na svatbu. I kdyz vim jiz z prechozim nastev, jci jsou, posledni vecer, kdyz jsme sli na veceri, nez odleti zpet na Novy Zeland, tak do me tak hucela, nevzala zadny z mych nazoru, mleva svoji a jen svoji. No a me se to dolklo a rozervala jsme se. Vim, ze jsme dospela a takhle jednaji deti, ale uz toho prsote na me bylo dost. jenze co pak, druhy den se mnou nepromluvili ani slovo, ja se chtela omluvit, za detinske jednani, ale nemela jsme moznost. Oni pak odjeli na letiste o hodinu drive, ani se se mnou nerozloucili, i kdyz jsme stala ve dverich, uplne me ignorovali. Chudak mazel nevedel, co ma delat drive. Ani nechteli, aby s nimi jel na letiste a objednali si taxik.

No a ja se od rana citim jako ten nejposlednejsi clovek na svete. Prave jsme jim napsala omluvny dopis, protoze me telefom asi nevezmou, ve kterem jsme priznala vsechnu vinu (manzel stoji za mnou chudak) a modlim se, ze alsepon navazeme konverzaci v ramci slusnosti.

No tedka radte. Netvrdim, ze je chyba na tchyni pouze, ale kdyz se ji jde clovek omluvit i za to co neudelal a ona nerekle ani slovo a na to zavola taxik na drivejsi dobu to snad neni normalni.

Ma nekdo podobny pribeh, jsme opravdu tak desny clovek? Omlouvam se za preklepy, ale jiz am asi 24 hodin rvaci marathon. Co byste delaly?

beket sabisek: to je škoda, že to tak dopadlo Vím jaké to je, když je toho na tebe moc - sama jsem se taky nedávno rozeřvala, když mi tchýně něco vytkla (podle mě naprosto neprávem), byla to kravina, ale mě to přišlo líto, tak jsem začala bulet a byla jsem za hysterku... Přitom jsem jinak docela nad věcí, ale když se to v tobě postupně kumuluje, tak to jednou musí ven... Já jsem zas taková, že bych jim dopis nenapsala - zvlášť když odjíždí domů a nemusím je zas jakou dobu vidět, ovšem chápu, že (zřejmě kvůli manželovi) chceš, aby to mezi vámi bylo OK. Rozhodně si nemyslím, že by to byla jen tvoje vina, naopak - co má do tebe tchýně pořád co hučet? A to, jak se zachovali oni, že se s tebou ani nerozloučeli, ignorovali tě a odjeli uražení, to podle mě nebylo vůbec na místě. Omluvit by se měli spíš oni. Chápu, že tě to mrzí, ale já bych jim do z.... teda nelezla...

kristinandbaby Ono je to přejde....ale já bych se asi neomluvila...jde mi to špatně,takže v tom tě obdivuju ale jejich chování mě moc fér nepřijde

kristinandbaby beket: taky dobrý prostě mýho skoro manžela taky v rodině berou jako toho malýho chlapečka, ale je mu 30 let...nechápu to...ale stejně to musim přežít

beket Úplně souhlasim s kristin, pokud jde o tu omluvu. Ty jsi jim podle mě nic tak hrozného neudělala, takže já bych jim na tvém místě ten dopis neposílala, obzvlášť pokud je psaný ve stylu: "já se vám tak moc omlouvám, prosím odpusťte mi to". Nechala bych to na nich, jestli si uvědomí svůj díl viny a jaký vztah se svým synem a jeho ženou budou chtít mít...

sabisek Holky dekuji.
Ja se jeste zeptam manzela, co on na to. Chudak za mnou stoji a take rika, ze to neni jenom moje vina. Ja se citim tak provinile, stat mezi nimi. Oni me ale nevadi a nema vuci nim zadnou zast. Jenom proste kdyz do me tak lila, tak jsme se sesypala.

Hysterka si take nevyslim, ze jsem, ale jak beket rika, kdyz uz je toho na tebe moc, tak je toho moc.

Vim, ze kdyz bydli daleko, a uz je vzivote nemusim videt, nechci, aby to takhle dopadlo. Omlouvat me nejde a v tom dopise priznavam vse, ze je jen mou vinou. Kdyz ja chci kvuli manzelovi, aby alespon to 'ahoj' a 'jak se mate' mezi nami mohlo probehnout.

Az tohle zminit nasim, tak me asi odstreli - koho to vychovaly. Ach jo, slzy se zase hrnou.

Holky diky, ze jste tu!

beket kristin: snažím se to brát s nadhledem, ale když tchýně začne o tom, že synáček potřebuje alespoň jedno teplé jídlo denně a když mu neomastím brambory, tak mě tchýně vrátí od stolu, tak to s tím nadhledem tak snadno nejde