Jak vycházíte s rodiči ženicha? Znají se vaši rodiče?

suzamen katchen odkud jsi? Teď koukám do tvých albíček jsme skoro sousedky, já pocházím z Kuřimi

katchen suzamen IP

dzein suzi, já tě obdivuji, že jsi to vydržela tak dlouho s tchýni v jednom baráku a navíc v jednom pokoji. Dělit se o kuchyň ...........Katastrofa!! Já jsem to nevydržela v baráku ani s vlastní matkou, každá rodina potřebuje své soukromí. Teda alespoň já potřebuji mít svůj byt a své soukromí, zavřít za sebou dveře a mít klid.

larisenka Suzamen:jak je??Nějaká změna k lepšímu??

suzamen dzein: Já to vydržela jen proto že mi manža sliboval že budem stavět, před svatbou řekl až se vezmem a pak když se to mělo začít vyřizovat tak vycouval, najednou nebyl čas a peníze. Ale teď když už se ty vztahy fakt zhoršily se to nedá, já si nepřipadám jako vdaná ale jako jeho holka co s ní má dítě a bydlí u jeho rodičů. Taky chci mít svůj klid, dělat si kdy chci co chci.

suzamen ahoj lari nic moc, prvně jsem myslela že manža začal uvažovat o bytě ale asi ne a navíc já začala pochybovat jestli to vůbec chci, teda jestli chci být doma věčně sama kdy on v šest ráno vypadne a vrátí se v deset večer¨, stejně bude každý den jezdit ke starým a nedej bože aby tu zůstával i přes noc to by pak nemělo smysl se stěhovat. Přemýšlím jestli sním ještě chci být. Možná ne ale hrozím se představy že by malou jednou vychovávala tchyně nebo macecha

mabinogi Teda dnes mě moje budoucí t. tak naštvala, že jsem myslela, že mě klepne. Před měsícem mi volá, co má koupit synáčkovi na Vánoce, že mu letos nebudou kupovat velký dar, jen víc malých. Tak jsem jí slíbila, že jí pošlu nějaké tipy na knížky a ještě něco. A sama jí (vůl) říkám, že to je fajn, že od nich dostane víc malých a ode mě jeden velkej, že mu chci koupit navigaci, že to netuší a dost po ní touží. Dohodla jsem se se svojí máti, že koupíme nějakou za 5500 napůl. Dnes mi budoucí tchýně volá, že ten seznam knih, co jsem jí poslala můžu postoupit někomu jinýmu, že už dárek mají, nechtěla ale říct co, jen, že je to něco většího. Tak jí říkám, ale já jsem taky chtěla kupovat velkej, tak ať se nedubujeme. No dělala ciráty, že prý ať řeknu já, co mám. Tak říkám, že mu chci koupit přece tu navigaci. A ona: Ježišmarja mi ji dnes koupili....

Úplně jsem ztratila řeč, nevěděla jsem co říct, což bylo dobře, protože se mi hlavou honila jen samá hodně, ale HODNĚ sprostá slova. Ona jen opakovala, co s tím budeme dělat, no to je blbý, ještě že prý já jsem ji ještě nekoupila. Nakonec jsem hovor utla. Volala pak zpátky, byla jako med, že prý navigaci vrátí a můžu ji koupit já, ale já už jsem se mezitím tak nakrkla, že jsem jen řekla, že jsem si to už vyřešila. Odmítám se podílet na frašce vracení jedné navigace a kupování druhé.

Nejhorší je, že už mi to samé udělala už jednou. Před lety jsem ji potkala, když jsem mu jela koupit košili se stojáčkem, kterou strašně chtěl (no uznávám je to už pár let) a potkám ji a mezi řečí říkám kam jedu. Košili jsem nesehnala, načež mi ona vzápětí volá, že už se nemusím strachovat, že ona mu tu košili koupila .

Možná to vyzní jako blbost, ale tohle mě na ní fakt točí a je těch věcí víc. Je na mě jak med, objímá mě, ale pak jednou za čas udělá něco takovýho, že bych ji nejradši něčím těžkým majzla, jsem asi hnusná, ale dneksa ji dostat do rukou, tak ji asi fakt uškrtím. Strávila jsem výběrem té navigace měsíc, radila se přes mail se dvěma kámošema, domlouvala s máti, aby mi převedla peníze a teď jsem 14 dní před vánocema bez dárku.

A ona je jak med a myslí si, že je všechno jak má být. A přítel mě furt prosí, ať na ni jsem milá, že nechce, abysme měli špatný vztahy, ale mě tohle přetvařování unavuje, navíc to neumím. Ona je navíc furt jak med, tak se s ní ani nedá si promluvit vážně. Aaaach jo, je to dlouhý, sorry, ale škrtila bych. Ještěže tu fakt není, jinak se vdávám v base .

weka Tak to je hustý, asi by mě to taky naštvalo. příště ji nic neříkej

kaci1 No, tak to bych jí taky zaškrtila!!!!!!!!! Tohle se teda nedělá a pro příště bych jí řekla ať se s dárkama už na mě neobrací!!!

suzamen Kdyby jsme byli v animovaným filmu tak ji přivážu na raketu a odpálím na měsíc To by mě taky teda pěkně nasralo a nebyla bych tak milá jako ty ale rozhodně bych jí něco řekla. Mě teď udělala skoro to stejný ptala se mě co má koupit naší malé na vánoce že přemýšlela o kočárku tak jsem jí řekla že moje mamka už jí ho koupila a ona chvílu nic neříkala a pak prohlásila no to nevadí tak já jí koupím taky ten od vašich ať si nechá tam a ten ode mě bude mít tady doma. V tu chvíli jsem taky myslela že ji zabiju ale říkala jsem si holka vydrž to dlouho už tu nebudeš a ten kočár od ní tahat jinam nemusím.

kaci1 suz, to by bylo,aby zase něco nebylo,viĎ? Jak to u tebe vypadá? Řešíš něco,nebo čekáš až bude po vánocích?

suzamen Je to čím dál horší, ale spíš s manželem. Došli mu peníze - cca 650 tis. tak jsem mu řekla ať mi vrátí co mi dluží že chci jít pryč že si pronajmu nějakej malej byt a on že mi teď nic dávat nebude a že taky neví proč že jsme manželé tak jsem mu řekla že můj otec mi nespořil peníze abych jima zaplatila jeho dluhy a že jeho půjčky platit taky nebudu. On mi řekl že myslím jen na peníze a na to abych odešla tak jsem mu řekla že myslím na nás aby jsme byli šťastní a on je ten kterýmu je to jedno. Několikrát jsem mu řekla že po novým roce odcházím on mi jen nadal a řekl že mi vezme malou tak jsem ho sklidnila že jemu ji žádnej soud nenechá a že pokud mi nevrátí peníze že mu vezmu půlku majetku a ty jeho pole rozprodám a on hned že to nejsou moje pola že to na mě není psaný tak jsem mu řekla jsme manželé a nemáme předmanželskou smlouvu takže co je tvoje je i moje a šlo by to půl na půl. No začíná to být hodně drsný.

kaci1 Ty jo! Koukám, že to u vás houstne,ale pořád lepší, než když by se nic neřešilo. Teď má aspoň zase o čem přemýšlet!

suzamen Víš já myslím že ani o ničem nepřemýšlí, že si furt myslí že neodejdu že z něj mám strach ale to nemám, asi si začínám uvědomovat že už ho ani nemiluju asi je to zvyk. Tady se snažím je já něco řešit on o to nemá vůbec zájem nechápe jak mi může vadit tady žít.

kaci1 suz, došla jsi k tomu nejdůležitějšímu a to , že máš jasno a víš co chceš! To je už částečná výhra. Teď si chce všechno zjistit po právní stránce a vytrvat. Nebude to lehké,ale musíš myslet na to, že tě čeká mnohem lepší život a že ty za to stojíš! Důležitý je, že máš rodinu která při tobě stojí!

suzamen No snad při mě bude stát, mamka už trochu něco ví ale vůbec netuší že chci po novým roce odejít určitě ju trefí šlak.

sambucca maginobi: to je síla! ale já bych asi v momentě kdyby mi nabídla že jí vrátí řekla no super, to by bylo skvela, to jste moc moc moc hodna, ani nevite jakou mam radost. Moc jste mi pomohla! Ty by zesilela, rvala by si doma vlasy ze Ti to nabídla a Tys s tím souhlasila. He he!

mabinogi Ne, ona by to fakt vrátila, nervala by si vlasy, ona takové scény nikdy nedělá. A v pohodě by našli něco jinýho, mají díky svému povolání větší možnost sehnat mu dárky než já, proto mi přišlo tak absurdní, že vzali ten můj. Navíc jsme se jasně dohodli, že já mu letos koupím napůl s mojí máti jeden velkej a oni mu koupí víc menších. Prý to byla impulsivní záležitost a řekla, že si nepamatuje, že bych jí to říkala. Což je fakt, že ona je děsně zapomnětlivá, ale má tu zapomnětlivost takovou výběrovou, když chce, tak si pamatuje moc dobře. To je právě na ní hrozný, když jsme ji taktně posílali na vyšetření, že o ni máme starost, tak se urazila, že z ní děláme blázna, ale občas je to fakt absurdní.

A já se odmítám účastnit frašky, kdy se na jedné straně republiky jedna věc vrací a na druhé straně se ta samá věc kupuje. Už to koupili a hotovo. A štve mě, že to koupili a ani nepřemýšleli, že bych mu to mohla koupit já. Když už si to ani nepamatovali.

A ona mě vůbec poslední leta štve, není to nic jako u Suzamen, ale štve mě děsně, protože jsou to drobnosti, které se vlečou leta. Nejdřív to bgylo takový jako že jsem na sobě hledala ty chyby a nedostatky, co na mě viděla a trápila se nima, pak mě některé věci dost mrzely, ale to byla vždycky drobnost, jenže za těch let, co jsme spolu už je to vagón drobnpostí a když pak přijde tahle jedna větší věc, respektive za podzim je to už druhá, dozvěděla jsem se, že jsem sobec, navíc mi bylo naznačeno, že jsem v tomto směru zkazila i jejich synáčka, ale říkají to takovým debilním způsobem, mluví o nás před náma, ale k němu, ani se na mě nepodívají. No štvou mě .

Nechtěli mě přijmout jako člena rodiny, prvních šest let, co jsme byli spolu jsem k nim nesměla na rodinné oslavy, ani na oslavu jeho narozenin, protože to se schází rodina a moje přítomnost by byla nevhodná, po šesti letech jsme se sestěhovali k sobě a najednou jsem byla všude očekávána, všude se se mnou automaticky počítalo a to mě dorazilo. To, že teď k nim smím není výsledek nějaké obliby, ale toho, že teď už by bylo hloupé, abych tam nebyla, když spolu žijeme, jiné vysvětlení nemám, protože to bylo opravdu ze dne na den, co jsme spolu začali žít. A vím, že se mnou měli vždycky problém, že si museli zvykat, ale přítel mi řekl, že mám být šťastná, protože už si zvykly. Jako bych byla nějaká zrůda

mabinogi A přítel mě furt prosí o trpělivost, že je má rád. A je fakt, že oni proti mě v podstatě nikdy neřekli nic přede mnou, jen takové občasné kritiky. Jsou velmi korektní, ale vím, že se mnou ten problém mají. A já zase nesnáším, když jsou věci nevyřčené, a tady jsou nevyřčené už pomalu 11 let. Nikdy mi neřekli, že mě nemají rádi, nebo, že je štve, že se mnou je, ale vím, z různých náznaků a náznaků jejich známých a jiných příbuzných, že to tak bylo a nevím, nakolik to je doteď, vůbec nevím, co ke mě cítí a to mě štve, ta nevyjasněnost, jak moc jim vadím, a vlastně ani nevím proč, jsem slušně vychovaná, nekradu, nelžu, jsem mu věrná, miluju ho. mám dvě zaměstnání, vystudovanou vejšku, obluda taky nejsem, k nim se snažím chovat slušně. Ale už se mi taky povedlo, že jsem je třeba někde nepozdravila dost nahlas nebo dost vřele a už to měl přítel na talíři.

A vlastně je vídám asi pětkrát do roka, tak bych měla být v pohodě, ale nejsem. Taky obrací oči v sloup, když zjistí, že jsem ZASE nemocná (mám astma a díky tomu těžké opakující se bronchitidy a noční kašle) a pořád se oba chlubí , jak jsou děsně zdraví, a jakej já jsem chcípák, tak je mi tam kolikrát zle a sedím obýváku, dusím se, chce se mi kašlat, ale nechci, aby to nějak nekomentovali. A to už mi přijde dost fakt stupidní .

A až pod stromečkem rozbalí tu navigaci, tak se vydržím usmívat do okamžiku, než ona začne vyprávět vtipnou historku, jak málem dostal navigace dvě. To si pak půjdu pro cukroví, abych nemusela udělat scénu .

kaci1 suz, neboj, určitě chce, aby jsi byla šťastná a né s takovým křupanem. Promiň,ale nemam pro něj lepší výraz.

mabinogi, obdivuju tě,ale asi by mě nebavilo se pořád přetvařovat. Takhle si budou myslet že jsou dokonalý a dokud nepoukážeš na jejich chyby, tak se asi nic nezmění. Možná bych pozvala tchýni někam na kávu a tam bych si to s ní vyjasnila.

sugar Ahoj Suzamen, přečetla jsem si celý tvůj příběh a moc šancí na zlepšení tomu nedávám. Já bych ti radila už veřejně neříkat, že se balíš, ale připravit se pomalu předem. Je super že můžeš na internet, podívej se sem, do téhle poradny http://ona.idnes.cz/poradna.asp?p=tyranezeny - tady se to řeší pořád dokola, určitě najdeš odpověď na případ, který je hodně podobný tvojemu. Je moc důležitý jít dopředu tajně na sociálku a říct jim, jaký jsou u vás poměry a že se chystáš odstěhovat a bojíš se, že ti vezmou malou - oni si udělají záznam a to ti v budoucnu moc pomůže. Jinak si myslím, že se v tvojem případě jednoznačně jedná o psychické násilí, a čím dýl tam budeš zůstávat, tím víc si na to "zvykneš" a budeš mít míň síly odejít. Hlavně mysli na malou, pro dítě je mnohem lepší žít v pohodě jen s matkou, než v "úplné" rodině, kde jsou takhle šílený vztahy. To by ji poznamenalo na celej život, bohužel vím o čem mluvím

enda mabinogi: tak to je síla, i když zapomnětlivá třeba tvoje tchýně je, tak tohle je podle mě udělané naschvál, všechno jak to tady s těma dárkama popisuješ. A já už bych příště taky nic neříkala - popř. můžeš říct, co bys chtěla, aby mu skutečně koupili např. ty knížky, ale říct, že je chceš koupit ty a měla bys vlastně po starosti, protože maminka by je určitě koupila - jako vždycky!!!! a s tou GPS určitě spolíhala na to, že řekneš ne. Já bych teda měla zkažený Vánoce, protože ve mně ta zloba a vztek zůstává dlouho, ale chápu, žes to nechtěla zas dělat zbytečně komplikovaný

suzamen sugar: Děkuju za adresu ještě jsem neměla moc času si to všechno pročíst ale o víkendu budu tak kouknu a asi i napíšu o radu jak dál. já už jsem taky přemýšlela že si zajedu všechno už předem zjistit ale s malou je to docela náročný, nechci ji všude tahat a tady mi ji nemá kdo pohlídat.

sugar Suzamen: určitě se na tu adresu podívej, myslím že ti může hodně pomoct. Držím ti moc palce a ozvi se, jak pokračuješ!

josefka suzi, klidne malou vsude tahej, alepson vsude uvidi, ze ji mas porad na krku, a ne, ze se ti o ni stara tchyne (jak se urcite budou pokouset tvrdit u soudu).
jinak, pokud uz jsi takhle rozhodnuta, uz to res s mamkou a taky uz nic pred muzem nerikej, nebo si najdou nejakou obranu ....

josefka mabinogi, tak tohle by me naprdlo a tchyni bych rekla, ze chci, aby to vratila, ze at uz se na me neobraci s dotazy, co mu koupit.
Jinak vubec se nedivim, ze te stvou - ohledne tech oslav - u nas to tchanovci zkusili jednou a ja udelala scenu, ze pokud je to oslava tykajici se Z., takze chci byt pritomna - takze z toho tenkrat udelali jenom rodinnou veceri a oslava se konala pak druhy den .

vever14 mabi: Tak jsem to přečetla, no já bych si z toho vzala hlavně ponaučení, že jí příště fakt už nic neřeknu, je to od ní podraz a já bych tohle hodně špatně rozdejchávala. Jinak mi přijde opravdu divný,jak tě nechtěli vzít do rodiny a přijali tě až po tom, co jste začali s přítelem bydlet, ale to j už na jinou diskuzi...

mabinogi Vever já jusem to brala za normální tím, že to byl můj první kluk, začali jsme spolu chodit, když mi bylo 15 a měla jsem k nim hrozný respekt. Netroufla bych si dupnout nožkou. Mimochodem moje máti pro něj organizovala oslavu narozenin u nás doma od okamžiku, co jsme spolu začali chodit a všichni u nás mu dávali a dávají dárek. Oni mě dali dárek prvně až po těch ěesti letech. Z těchhle nepřímých věcí a náznaků různých lidí okolo vím, že mě nemuseli, ale oni se ke mě vždy chovali slušně, nikd yna mě neřvali ani mi nenadávali, ale občas takové drobné rýpánečky a náznaky, to se těžko popisuje.

Dnes jsme zrovna se zrovna ve škole na přednášce bavili o konfliktech a říkali nám tam, že kdo v konfliktu zvolí vždy boj, nebude mít nikdy dobré vztahy s lidma, kdo zvolí vždy ústup, nebude časem s těmi vztahy spokojen, a to je můj případ. Já furt ustupuju a teď jsme se dopracovali absurdní situace, kdy já je nemůžu už ani vystát, tolik se toho ve mě dusí a ten obrat přišel v posledních dvou letech a nejvíc s tím zamávalo loňské jaro a tenhle podzim. Ale navenek se k sobě chováme jako med a objímáme se, u nich už to možná je i pravda, ona by asi tvrdila, že mě má svým způsobem ráda a byla by hrozně překvapená, že je něco v nepořádku, nebo možná taky ne. A nejvíc mě štve, že to nevím, jak jsem na tom s nima. Přítel pořád říká, a to chceš se s nima radši rozhádat, není to lepší jak to je, že jsou věci v klidu?

A já zjišťuju, že už mě to hraní nebaví, já jsem normálně cholerik a až nechutně přímý člověk, ale kvůli němu se před nima tak furt krotím a nikdy jsem jim nic neřekla, že mě to už fakt štve. A vůůůůůbec se na tyhle Vánoce netěším, klidně bych se proválela 24. v posteli, nic nedělala a dáchla si, makám jak barevná a volno by mi rozhodně neuškodilo. Místo odpočinku jedu k nim, kde se budu chovat koženě a hlídat se, abych něco neřekla. Další den jdeme k našim, kde vztahy s otcem jsou na nule už 15 let a s bratrama to jde poslední roky taky do háje, jak se nevídáme, taky se dost změnili, vůbec už je nechápu. A jsme všichni strašně jiný a je problém, abysme se na něčem dohodli. Uuuuf, to bylo dklouhý

mabinogi Btw proto jsem taky nakonec zvolila svatbu tisíce kilometrů od všech, protože jsme oba dostali strach, jak by to mohlo dopadnout, ale je fakt, že tady byl strach spíš z mojí rodiny .

peroli Ahoj, já nevím, asi budu trochu mimo aktuální téma ale moje tchýně je vážně úžasná - zlatá ženská. Nejen že si s ní báječně rozumím, ale hodně mi i pomohla. S manželem jsme se brali letos v červenci a na přelomu ledna a února se nám má narodit mrňousek . 17.11. jsme se stěhovali po velké rekonstrukci do vlastního. Ten samý den tchyně ráno přijela i s tchánem a umyla okna, umyla dlaždičky i obložení v koupelně a na záchodě, vysála, zametla, vytřela - prostě uklidila mi komplet celej byt. Mě hnala každou chvíli ať si jdu odpočinout, když jsem chtěla s něčím pomoct - tak jsem aspoň uvařila. Dokonce i tchána nahnala vysát žaluzky v celým bytě. A 14dní na to...to samý - zase mi umyla okna a vytřela. No prostě je báječná. Navíc nám koupila pro miminko komplet celou postýlku i s madračkou, povlečením a peřinkama a ještě nám mimo plán dala peníze navíc - na záclony do celého bytu. No řekněte samy - není ona vážně úžasná? Jestli jsem tu někoho nechtěně naštvala, tak se vážně moc omlouvám, a pro malou útěchu - zatímco s tchýní mám skvělej vztah, tak moje vlastní máti - NIC MOC! Občas má sice lepší chvilky (koupila mrňouskovi koberec do pokojíčku, dceři kozačky a mě tablety do myčky), ale jak ji znám tak nejpozději do měsíce si od ní vyslechnu co pro mě zase udělala.
Na závěr bych chtěla poprosit o radu - co bude dávat tchýním nebo mamkám k Vánocům?