Čekám na žádost o ruku

majdulena Já taky stále čekám a doufám :o) a to , že sem chodím, tak to protože mě baví se koukat na fotografie a různé inspirace - je to krásné. Nevidím na tom vůbec nic špatného.
S přítelem jsme spolu asi 8 let a před rokem a půl jsme si dali půlroční pauzu. Při rozchodu jsem mu řekla, že raději budu s někým kdo to se mnou myslí vážně a bude chtít mít rodinu a svatbu. Pořád si pamatuji ty jeho vtípky když jsme viděli někde nějakou svatbu : Jéééžiš. Další chudák!.
Tenkrát jsem se tomu smála i já :oD
Pak jsme se dali opět dohromady. Už konečně přestal dělat ty hlouposti, které vedli k našemu rozchodu. Sám od sebe se začal zmiňovat o svatbě a o tom, že by byl rád kdyby jsme měli nejdříve svatbu a pak dítě. Úplně mě to překvapilo a myslím, že brzy na to dojde:o) Sice už to pro mě nebude takové to překvapení s velikým P ,ale i tak si myslím, že to bude fajn.
Ale uvidíme jak to dopadne.

kuchynskypsycholog Buď si vás chce vzít, nebo nechce. Pokud chce, udělá to sám. Patrně je mu jasné, že byste nebyla proti. Pokud nechce, jakýkoliv nátlak vás do šťastného manželství nepřivede. Dokážete být v životě s vaším partnerem šťastná i když si vás nevezme?

fidousek2009 Tak po lehkém pročtení si říkám, že ani jedna se segrou nejsme moc reprezentativní vzorek. Ani jedna jsme na svou drahou polovičku netlačili. Ano, my se s přítelem bavili, že jednou v budoucnu, až se nám bude chtít se vezmeme (přítel je staromodní, nejdřív svatba a pak dítě, protože je to větší závazek, mě to bylo tak nějak jedno). Upřímně, z nás dvou jsem byla já ten natvrdlej chlap. Jsem si cca před rokem zlomila docela ošklivě ruku, přítel mě vezl do nemocnice a byl prý z toho hrozně špatnej. Druhý den, když za mnou přijel, tak mi obíral prsteníček. Zkoušel si můj prstýnek, mě zkoušel jeho a když se mě nakonec doma zeptal, jak jsem byla překvapená a fakt jsem to nečekala. :D Nic méně....sestra se s přítelem v podstatě ani nezasnoubili (jsou oba starší a už mají i dceru, která měla od narození jeho jméno), taky svatbu nějak nehrotili, ale švagrovi se objevili nějaké zdravotní problémy, tak se rozhodl, že si sestru vezme, aby byli s dcerou zaopatřený, kdyby náhodou něco. Možná, pokud slečna tolik touží si svého přítele vzít, tak bych si s ním sedla a probrala, co by kdyby, kdyby náhodou. Přece jenom, 90% nás řídí, jezdí autem...člověk nikdy neví a není to ani o věku. Třeba se pak sám rozhodne, že vlastně chce, aby o ně bylo postaráno, nebo se mohl o své dítě starat. Samozřejmně to nechci přivolávat, ale budme realisti.

strelenka Ahoj, nezvládla jsem celou diskuzi, pouze pro kritiky předčasné registrace dodávám, že je tu vskutku spousta holek, které se registrují coby svědci , svatební hosté apod. (sama jsem se sem registrovala kdysi v době, kdy jsem ani neměla partnera z důvodu dotazu ohledně svatební etikety).
Těchto diskuzí už tu bylo několik, tak jen dodávám, že já osobně nejsem příznivec pokorného, tichého (a z mého pohledu dost ponižujícícho) vyčkávání co a jak bude (tím tedy nemyslím, že je nutné vytáhnout toto téma na třetí schůzce + záleží samozřejmě i na věku - jiné je to v 18 a jiné ve 30).
Svatba by - podle mě - měla být především věcí domluvy a mělo by se o ní ve vztahu mluvit naprosto otevřeně a bez zábran - nechápu, co by na takovém rozhovoru mělo být za nátlak. Nikdy bych netlačila na chlapa, který si mě vzít nechce, ale pokud bych věděla, že svatbu - respektive manželství - se mnou vůbec neplánuje, vztah bych zřejmě ukončila. U Vás je tedy situace krapet složitější, protože vy už ten největší závazek máte, ale rozhodně bych navrhovala přiznat barvu a toto téma otevřít.
O tom jak takové pasivní čekání na překvapení může dopadnout je třeba tato diskuze http://www.beremese.cz/forum/zivot-pred-svatbou/chytla-jsem-sv-kytici-reakce-partnera/

strelenka @ttm Jj, s tím souhlasím...pokud je dítko na světě a chlap se sekne, že svatbu nechce (a z jeho pohledu - proč taky?), tak už se s tím nic moc dělat nedá...