Ahoj holky, zaregistrovala jsem se tady dnes, abych si vylila srdíčko, neboť není asi nikdo, komu bych se mohla se svými obavami svěřit. Vdávala jsem se po 6letém vztahu a bylo to před 4 měsíci. Pořádání o ruku bylo hezké, na dovolené. Pak bylo vše moc fajn ale před svatbou se to nějak začalo kazit...hádky, nedorozumění a to ne an téma svatba. Nejsem typ, co řeší barvu ubrousků a myslím, že jsem o svatbě mluvila málo, jen nutné věci. Jak vidím, co řeší mé kamrádky tak jsem byla anděl:-) Svatba byla hezká, co ale ve mně neskutečně zůstalo je to, že jsem neměla z manžela pocit, že je nějak ohromen. Občas tady čtu různé příběhy ze svateb, jak milý plakal dojetím, jak byl šťastný, vidím ty láskyplné fotky a je mi to líto. Můj manžel byl zpočátku spíše otrávený a protivný vadilo mu focení, vadil mu tanec a co mě fakt mrzelo, že novomanželský tanec bral jako teátr pro publikum, aby ukazoval, jak ho tanec nebaví a jak je v něm špatný...Neumí tančit ale o to nešlo, šlo o to, že si neužíval tanec se mnou ale dával všem najevo jako vždyť jsem vám říkal, že nejsem tanečník. O to víc, že jeho kamarád si ho před svatbou obíral, že asi bude muste jeden tanec přežít. Já nejsem na žádné velké gesta ale ani na chviličku jsem necítila jeho lásku. Když hrála má oblíbená písnička, řekl, že bude hrát ještě jednou určitě, že teď tančit nejde...i moje kamarádka viděla, že je nenaladěný a podrážděný. On se vymlouval, že to bylo, protože ta kamarádka byla naše "pravá ruka v organizaci" a už mu lezla na nervy ale osobně se domnívám, že to není důvod. Zkrátka svatba byla hezká ale mám stín pochybností z ní a to v tom, že jsem se necítila jako jeho jediná a vyvolená. Nevím, zda mám romantické představy a vím, že svatební den není konec světa a nestojí na něm nic, ale i tak...já nejsem ten typ, co by šílel ze svatby, jsem v tomto směru dost racionální a myslím, že mnohé ženy to řeší jinak. Jenže můj manžel si myslí, že ne...že ty co to moc řeší jsou slepice a s takovýma by nikdy nebyl. Tečka.
A teď 4 měsíce po svatbě jsem se dostala do fáze, kdy jsem měla pocit, že pro něj nic neznamenám...vše jsem mu řekla, co mě trápí a on jen řekl, že to vidím ze své strany a nevidím jak se chovám já. Manžel mi vyčítá, že cokoliv řekne špatného o mé rodině tak nikdy mu nedám zapravdu, že je urputně bráním...je to pravda, nemám ráda když o nich nehezky mluví. Ale já nemluvím nehezky ani o jeho rodičích nebo sourozencích. Před svatbou jsme se strašně pohádali, protože muj tatka si zapomněl doma zubní kartáček a byl v místě svatby, 2km o jakéhokoliv obchodu. My byli ve měste a tatka me volal, zda bych mu nekoupila kartáček...to byl hukot, ze proc si to nemuze koupit sám, ze je to strasne, ze me vyuzivaji apod. Vubec jsme to nechapala...a nechapu dodnes, protoze me zavolat jeho rodice se stejny pozadavkem, ani sekundu bych to neresila. On ale zacal, ze se ho nikdy pred rodicema nezastanu, ze jsme na sobe zavisli, apod. Mi rodice bydli 5min od nás ale na návstevy navzajem temer nechodime. max. 1x za mesic jeme na pivo + kdzy jsou oslavy. Jinak je nezvu, aby zas nemel remcy...Manzela rodice jsou 200km od nás a jezdíme tam tak 1x za měsíc na víkend. Chápu, ze asi ho mrzi, ze on nema rodice bliz ale on si mysli, ze ja jsem s rodici porad, coz neni pravda...jeho sourozenci jsou s jeho rodici mnohem casteji ale to uz nevidi. A toto na me vyhrkl den pred svatbou.
Kdyz jsme se se svými problémy svěrila kamarádce, zjistil to a neskutecně jsme se pohadali, ze jej pomlouvam a resim nase veci s kamaradkou, ze se to nedela a doufa, ze ji uz nic nereknu...kamaradky se svěruji ale podle něj ne...podle nej sverit se muze covek max. psychologovi. o tom, ze sverovani se kamarádek je psychologicky ok vůbec neni rec-zamitnuto. Takze ted se nemuzu serovat kamaradce...protoze tim strasne trpi.
Takze pisu sem, asi to bue znít hodne zmateně...mám totiz v sobě tolik krivd a nevím zda valstně oprávněně, protože když jsem je rekla vsechyn manzelovi, rekl, ze pravda je tak z 1/4 zbytek pry vidim jinak. Manzela mam rada, vim, ze nikde neni na ruzich ustlano a vim, ze se musi na vsem pracovat a fakt uz o sobě hrozne pochybuju, ve vsem...o tom, zda jsem fakt takova hysterka, co mu vycte milion krivd a pritom to není az tak pravda, zda jsem tak strasne navazana na rodice nebo je mimo on, zda jsem ta, co neusetri...protoze v jeho ocich jsem proste v tomto divna, jeho sestra uetri mnohem vice (o tom, co plati on nema tuseni ale vi, ze usetri). Zatimco my vse platime napůl (on trosku vic ale tak max. o 2000 měsícne a plat má 5x vyšší než já) Po svatbě rikal, ze to bere, ze to jsou peníze společne, neavno otocil, ze to je prezitek...takze jsem zmatena a asi se fakt vydam nekam za psycholozkou, uajsnit si zda jsem ja ta, co je vecne nespokojena aresi kraviny, coz mozne je nebo zda jsem se probudila ze sna a zjistila, ze cesta bue trnita...
@kacenkakaca
Jo, s tou kritikou rodicu mas vlastne pravdu.. :),
Myslela jsem ten svuj komentar vyse tak, ze by clovek nemel rikat ''Tvoje matka je hrozna/tvoje rodice jsou otravni..'' . Ale samozrejme pokud tchyne rekne neco, co mi nejak ublizi nebo s cim nesouhlasim, tak to mymu muzi zminim, ale citlive.. A uprimne vetsinou k tomuto ani nedojde, protoze pokud uz by tchyne rekla neco necitliveho, tak se me manzel okamzite pred ni zastane nebo rekne za nas oba, ze ''my mame na tohle jiny nazor..'', takze pak uz ani neni duvod to nejak resit..
A chyby v komunikaci urcite vznikaji.. Je samozrejme mozne, ze zakladelky manzel pouze neumi komunikovat, ale mel by se to v tom pripade zacit ucit..
Nam se samozrejme taky stalo, ze manzelovi neco vadilo a nevedel, jak mi to ma vysvetlit.. Ja z toho byla spatna, protoze jsem nechapala, co mu vlastne vadi, a po dlouhe dobe se mu konecne podarilo svoje pocity artikulovat..pricemz jsme zjistili, ze to bylo velke nedorozumeni a spolecne se tomu zasmali..
Není to jednoduchý...zkusit si o tom promluvit...a co se týče peněz, u nás je to taky tak...Partner vydělává 2-3 více než já....tak nemůžu po něm chtít..aby peníze byly společné..zatím platíme bydlení napůl a jídlo tak nějak..ale vždy zapatí více on..kupovala se ted pracka..platil ji on...Pokud partneři vydělávají stejně, tak chápu, že mají peníze "společné" , ale pokud jeden má více než druhý, tak se jistí.... a v případě mateřské se nahodí jiné pravidla
@najbrtka Můj manžel vydělává také 2x-3x více než já a peníze máme společné. Měli jsme to tak už před svatbou, tak i teď po svatbě. Oba děláme, co umíme, ale muž prostě vydělává více. A tak se v podstatě na všech nákladech podílí více. A upřímně, nedovedu si predstavit, že by to mělo být jinak...
V okolí mám manželský pár, on podnikatel, ona kadernice. On má super nové auto, ona favorita. On si jezdí na dovolené, ona je doma s dětmi, které živí a které vezme tak maximálně do kempu na přehradu. Teď jí ještě vyčítá, že financoval celý dům a ona s dětmi tam žije vlastně zadarmo. Tak to totiž většinou dopadá, když má každý své peníze...
@strelenka Tak samozřejmě je to extrém, ale vždycky když čtu o oddělených financích, tak si na to vzpomenu. Beru to tak, že manželé (třeba i partneri) jsou tým, a tak by měli na svých životech a finanční úrovni spolupracovat. Jinak to může dopadnout takhle.
já si taky myslím, že jak jsou dva už tedy manželé ...mají být i společné finance ... je to podle mě totiž i o důvěře, která je ve vztahu poměrně důležitá...
každopádně z příběhu každý může jen spekulovat .... neznám ani jednoho z vás .... já občas mám remci na manželovu rodinu .... ale nemá vyloženě názory, že když ej to rodina, nic špatnýho se říct nemůže .... prostě když je někde "chyba" uzná to ... rodina nerodina ... zastávat rodinu za každou cenu, to není fajn .... představ si to naopak....já ale nevím co přesně bere za křivdu od tvých rodičů ... my to máme trošku složitější
jinak ... z popisu bych tvýho chlapa dokázala vystát asi tak 10 minut
@najbrtka Souhlasim s @kacenkakaca ohledne penez... Muj manzel vydelava presne 2x tolik, co ja, ale penize jsou nase spolecne.
Mame samozrejme o nasich financich a vydajich prehled, pokud jeden z nas chce udelat nejaky vetsi nakup pro sebe (nove boty, novy telefon.. ) tak to tomu druhemu oznamime, pripadne i s oduvodnenim.. ale jinak absolutne netusim, kolik jsem presne dala do domacnosti ja a kolik on. On obecne plati vic veci (jidlo atd), protoze vydelava vic.. ale pokud jednomu z nas na konci mesice nejake penize zbydou, tak je dame na nas spolecny sporici ucet.
Nedovedu si predstavit, ze bychom v manzelstvi rozdelovali penize na ''moje'' a ''jeho'' a abych resila, co ja jemu ''dluzim'' nebo co jsem si koupila na sebe a co si on koupil pro sebe a jestli je to tak spravedlive..
Proste jsme oba ohleduplni a nekupujeme nesmysly, ale zaroven to nijak neresime.
@karlajasmine Právě, finance by měly být otevřené a průhledné, mělo by se probírat, co se koupí a co ne. Ale pak tu jsou ty zrádný drobnosti (třeba "Kik manie"), kdy jeden utrácí nehorázné sumy, ale po drobných částkách,. o kterých se nezmiňuje. A to je strašně zrádné.
My máme finance společné, máme společné cíle, na které šetříme, máme i každý svoje zájmy, na které si také šetříme. A oba si občas koupíme nesmysl, ale s mírou a vyváženě.
@kacenkakaca Jo.. treba ja o sobe vim, ze jsem spis ta, ktera utraci po malych castkach (drahe kafe v kavarne, nejaka drobnustka v drogerii..), a manzel zase poctive setri, ale potom si koupi napr. boty za 3000Kc.. Ale oba tohle o sobe vime, a ja se krotim ohledne drobnustek a on zase dlouho premysli, jestli tu vec opravdu potrebuje.. Proste je to o pruhlednosti a komunikaci. Kdyz si fakt chci koupit nejaky nesmysl, ktery nepotrebuju, tak on mi to neodepre, a plati to i naopak.. Snazime se byt rozumni, a navzajem se krotime kdyz je to potreba, ale v kazdem pripade vyse nasich platu neni vubec soucasti techle diskuzi..bereme to tak, ze nase spolecne penize jsou na nasi spolecnou budoucnost, bez ohledu na to, kdo prispel vic a kdo min.
Oni jsou totiz v manzelstvi i veci, ktery se penezi vycislit nedaji.. treba to, ze se ti dva navzajem podrzi, podpori, obejmou, uvari.. A rozdelovat penize na ''tvoje'' a ''moje'' mi v manzelstvi prijde podobne absurdni jako rict ''Ja jsem te tento tyden 5x obejmul a ty me jenom 4x, tak mi dluzis objeti..'' :D
Holky děkuju...já jsem z toho tak zmatenáze všeho...s těmi rodiči jsem vůbec netušila,že to je problém. Mi se nezdálo...ale on to v sobě asi dlouho dusil a pak to z něj vypadlo.Ze jakakoliv drobna negace proti nim a uz se certím...tohle musím uznat, ze je pravda, to nejsou nějaké pomluvy nebo rozsáhlá kritika. Ale vím, že on mé rodiče moc nemusí...to mě mrzí, protože jsou fakt fajn, jsou na něj moc hrr ale na mě jsou zase jeho rodice strasni pokrytci a typicti malomestaci, cimz se nechci dotknout lidi vz vesnic ci malych mest ale proste to chovani je v tom jasne videt, i kdyz jsem nikdy nemyslela, ze to je nejaky typicky znak lidi na malem meste. Ale nerikam mu to, myslim si sve, co bych na tom zmenila nic...respektuju je a beru je jaci jsou. Nedelam ksichty kdyz zvani nesmysly nebo nesouhlasi...ale manzel dava ostentativne najevo jak trebas nejake teorie mych rodicu jsou hloupe a dela ze sebe chytraka.S temi penezi si rikam, ze trebas je moc brzy po svatbe...dokud jsme nebyli manzele, vse bylo na půl...ted jsem chvíli tak se to trebas casem utrepe...mozna chci vse moc rychle. Sice nerozumim proc jednou rika, ze to bere jako spoelcne a pak, ze to je prezitek ale rekla jsem si, ze pokud vse na půl tak i prace v domacnosti. Byla bych hloupa, kdybych daval pul nakladů a pak varila, zehlila, prala, uklizela...myslim, ze si uvedomi, zda je tento model skutecne v poradku. Nekdy bych si prala mit doma chlapa, co vydelava prumerne penize nebot, cim vic clovek bere, tim mene ochotne dava...aspon tady to vidim. Jinak k nasili, on by na me nesahl, to vim...on neni agresivni, je manipulator do jiste miry ale neni agresivni vůbec. Je to moc slozite, on je vlastne hodny ale jen kdyz chce...Jsem z toho vseho fakt moc zmatena, protoze fakt nevim jestli se nepletu a nevidim to nejak skutečně moc zle. Problem je,ze nemam s cim srovnat, nikdy jsem s nikym jinym nebydlela a myslim a ted ty zkusenosti postradam...
@lidakamaradka Držím palce ať to vyřešíte! Jinak, s tím kolik kdo bere to určitě nesouvisí - manžel bere 2,5krát víc než já a rozhodně finance nedělí na "moje" a "Tvoje". Můj bývalý takové tendence naopak měl a platy jsme měli srovnatelné...
Co se týká té agrese, ta se většinou projeví až po letech, je to taková "třešnička na dortu", které předchází dlouhá doba psychického teroru a obvykle se toho dopouštějí právě typy, do kterých by to nikdo neřekl... Většinou to začíná omezováním svobody a snahou o izolaci partnera - ale to jsi psala, že nic takového se u Vás neděje, a to je dobře.
Svatbu jsme meli po 12 letech a protoze jsme nechteli divadlo pro lidi a chtelu jsme si s nimi spis popovidat, takbyla mala a bez vetsiny tradic, takze jsme ani netancovali, protoze vy to bylo utrpeni pro manzele, ale i pro mne. Po tech letech vim o sobe hodne, zname sve slabe stranky a mezi ne patri nasi rodice - jsou naprosto odlisni a vzdy po navsteve resime, ze mne vadi tchyne/pratchyne a jejich generalsky pristup a vecne hadky a ponavsteve u nasich je to zase o tom, ze spoustu veci neresi a nechavaji je byt do momentu, nez to je urgentni. Takze pokazde se najde duvod se nastvat a ptat se proc jsou takovi, proc to delaji takhle. Vim ze je to neverending story a jen co sedneme do auta, tak cekam, co z manzela vypadne, co se mu nelibilo. Jsem ale v klidu, protoze je to porad to same a ja s tim nic neudelam.
Stran financi - ucty mame oddelene, nic pred sebou neskryvame, ale skladat ucty proc jsem si koupila svetr nebo manzel boty, to proste nemame zapotrebi. Ja hradim najem+energie, manzel auto a velke nakupy. Hypo bude ted nove platit manzel, neb ja jsem na rodicaku. Jakmile se vratim do prace, tak si poplatky zase nejak prerozdelime. Oddelene ucty maji i vyhody - jistota, ze kdyz se s jednim neco stane, tak stale je tu druhy zdroj penez (kradez/zneuziti karty), limitace nakupu pres internet ( jeden ucet otevreny pro tyto platby), apod.
Četla jsem pouze první příspěvek...Když jsem žila s ex manželem,oba jsme to měli k rodičům přes 100 km.Do Mostu jsme jeli jednou za čas,ale já jezdila k našim 1x za měsíc na víkend a hrozně mu to vadilo,začal mi rodiče zakazovat,že už jsem dost velká na to,abych byla u maminky...Moje rodina mu nic neudělala,měli ho rádi,nevím,co znamenalo jeho chování.Měl dost černý humor,děda měl rakovinu a on mi řekl,že stejně jednou ,,chcípne" toto slovo doopravdy řekl.Za asi 3 měsíce děda rakovině podlehl,okamžitě jsem jela k rodičům,ani se mnou nejel,nevyjádřil soustrast,ale jeho slova byly,že už byl dost starej a že je dost,že je po něm.Na pohřeb se mnou taky nejel...Začal ještě větší psychický teror a teď jsem šťastná,že jsem od něj pryč.
pročetla jsem příspěvky a jsem docela překvapená - a to z těch oddělených financí, já platím to a manžel ono, tak to si nedovedu představit. Vdávala jsem se v 19 a neumím si představit, že bychom měli každý svůj účet. Od začátku jsme měli jen jeden, jsme manželé, bydlíme spolu a vše spolu financujeme. A že jeden vydělává více a druhý méně - no a co, to bychom měli náklady na domácnost platit poměrným dílem? Je to jen můj názor, nikomu ho nevnucuju, píšu jen to, co cítím a jak to mám doma už 28 let a nám to funguje bez problémů. Snad proto, že ani jeden neurácíme za "blbosti" a o větších výdajích vždy diskutujeme a probíráme spolu, co koupíme. Ale každému ať funguje takový systém, jaký si doma nastaví.
@lidakamaradka určitě to dobře dopadne, ať tak nebo tak. je dobře, že na sobě nenecháš štípat dříví a hodláš s tím něco udělat. držím pěsti :-)
a ohledně těch financí... my jsme spolu 6 let, 4 roky máme společnou domácnost a účty máme oddělené s tím, že se o placení všech věcí dělíme tak, jak nám to vyhovuje a nemáme potřebu přepočítávat kolik kdo platí a za co. nemyslím si, že by oddělené účty byly známkou nefungujícího vztahu. každý platíme něco a co zbyde, spoříme na spořícím účtu. každému prostě vyhovuje něco jiného. co vidím jako problém je, když si výši výplaty partneři vyčítají... pak je úplně jedno jestli máte účty dva nebo jeden...
Holky a jste nektera jako ja? Ja vydelavam presne 2x vic nez partner a prijde mi logicke ze platim vic když vic vy delavam...az budu nekdy na materske nebo to bude obracene tak bude platit zas vic on...beru to proste tak ze vic plati ten kdo vic vydelava :) at muz ci zena :)...a po svatbe spolecny ucet neplanuju..me prijde nejpřirozenější mit spolecny ucet kde se posila cast z obou vyplat a z toho se plati bydlení, najem, opravy, jidlo a tak. ..pak mit jeden ucet na sporeni (byt par stovek mesicne) a pak aby kazdymu zbyly nejaky penize za kterynsi koupi co chce...ja treba oblečení na behani, boty, zajdu na nehty a partner zase hry na playstation a tak....
chlapec měl asi nejdřív dospět, než se rozhodl vlézt do manželství...pracovat na vztahu je někdy dřina, ale musí makat oba..pokud jen ty něco řešíš a on ne, tak to asi nemá cenu..psycholog je fajn, ale nejlíp, kdybyste k němu šli oba, abyste slyšeli objektivní názor...ty tam můžeš jít, ale stejně ti nakonec může říct, že by potřeboval i náhled ze strany manžela..ale určitě ti může pomoct k tomu, aby sis uvědomila ty sama, jestli je opravdu nějaký problém nebo ho vytváříš ty..tak či tak, píšeš, že ty s ním mluvíš, ale on evidentně vše neguje a nějaké rozmluvy u něj nefungují..pokud ti řekne, že ty to vidíš ze své strany a už ti neřekne, jak to vidí on, tak je asi někde chyba..na tom musí pracovat s tebou...ty si stěžuješ, on dělá že je vše ok a z tebe hysterku, že ti pořád něco vadí? nevim no, určitě si nepořizujte děti, manželství se dá v nejhorším ukončit, ale dokud tohle nedořešíš, tak by byla hloupost do toho tahat miminko, to by se ještě zhoršilo...každopádně z toho co jsi popsala mám pocit, že tvůj muž je nešťastný...ne z tebe, ale ze sebe a hází to na tebe..má asi nízké sebevědomí a možná ti závidí vztah s rodiči..já se přiznám, že můj přítel měl ze startu se svými rodiči velmi blízký vztah, který já jsem nechápala, protože u nás se jelo spíš samostatně..a taky jsme se sem tam rafli, na jednu stranu jsem mu záviděla, že si s rodiči tak rozumí a je s nima denně a povídají si a tak, na druhou stranu kolem nich fakt lítal až moc a nejen kolem nich, ale i kolem sestry a já žárlila a hlavně mi přišlo na hlavu, že věci, které si můžou zařizovat sami, házeli na hlavu jemu..takže to byl trochu boj, ale nakonec si i on uvědomil, že jsou dospělí a on nemůže pořád někoho někam vozit, vyzvedávat, že pak chodí domů z práce o dvě hodiny později, protože rodiče něco..tam to byl ale fakt extrém, byli zvyklí, že řeknou a on rád udělá a trvalo tak dva roky, než pochopili, že má i svůj život a že oni si můžou do toho auta sednout sami a obsloužit se...nevím, jak to máš s rodiči ty, ale píšu to proto, že když jeden partner má s rodiči naprosto odlišný vztah než ten druhý, tak se to špatně chápe...je to hodně o toleranci, o nějakých ústupcích...ale píšeš, že je vidíš jednou za čas, takže fakt nevím...ale bude to asi problém v jeho hlavě, že má rodinu daleko a tebe možná chce mít pro sebe..trošku asi bude majetnický..nasvědčuje tomu i to, že si nemůžeš povídat o něm s kamarádkou..já probírám s kamarádkou vše, stejně tak můj přítel má nejlepšího kamaráda, se kterým taky řeší vše, když si potřebuje ulevit nebo slyšet názor z druhé strany a oboum nám to přijde naprosto normální...mě nevadí, že mě řeší s kamarádem a jemu nevadí že řeším já jeho s kamarádkou..ale zas oba víme, že se respektujeme a nijak si na druhého nestěžujeme neprávem nebo prostě neočerňujeme se navzájem, určitě si nemyslím, že mě pomlouvá a to samé si nemyslí ani on že dělám já...prostě mi přijde, že je ještě dítě a nemá v sobě některé věci vyřešené, to ale není tvoje chyba...upřímně, k psychologovi asi potřebuje hlavně on, vyřešit si nějaké věci..
@laka_lacenda já nemám víc peněz, jsem na mateřské a nikdy určitě víc peněz mít nebudu, ale myslím, že pokud máš chlapa, co má ego v pořádku a nevadí mu, že vyděláváš víc, tak jsi to vyhrála..protože tak či tak hodně chlapů má stále zažito, že by měli vydělávat hlavně oni a dost často se stává, že prostě vedle sebe úspěšnější ženu nezvládnou, kvůli svému egu...takže chlap co to neřeší a je na ženu pyšný za to, že se vypracovala nebo že umí vydělat je podle mě super..pokud to samozřejmě není chlap příživník :) a taky si myslím, že by měli mít oba partneři v penězích volnost, mít jeden účet, kde se pošlou peníze na domácnost a zbytek ať má každý svoje a dělá si s nimi co chce.....
@lidakamaradka teď tu se mnou mnoho z vás nebude souhlasit a je mi jasné, že mě budete proklínat. Ale z tvého příspěvku mi připadá, že si očekávala, že se svatbou něco změní, nastane něco nového, jiného a ono nic. Počínaje očekáváním, že přítel bude vděčný za perfektně zorganizovanou a připravenou svatbu, konče společným účtem ... Pokud si s přítelem chodila do společnosti, tak přece víš, jak reaguje na takové slavnostní události. Pokud si ho tlačila do společného tance, tak se mu nedivím, že byl otrávený - také bych radostí neskákala, kdyby mě můj přítel vystavil trapné situaci. Peníze jste neměli evidentně na společném účtu ani před svatbou, tak proč by tomu mělo být teď jinak? Pokud jste si toto nevyřešili už dávno, tak to ze dne na den nepůjde, a už vůbec ne proto, že ty to tak chceš. Nesouhlasím s názorem, že peníze jsou teď i tvoje, jak tu někdo psal, pokud on ti je nechce poskytnout v plné výši, tak na ně nemáš přece právo a rozhodně se jich nemůžeš dožadovat a naléhat na něho. A řešení osobních problémů s kamarádkou je v pohodě, jen si představ, jak by bylo tobě, kdyby on se svými kamarády řešil tebe (já bych přítele taky hubovala) Chlapi se prostě nesvěřují kamarádům s osobními problémy, tak to nepochopí.
Neber to všechno jako kritiku, ale uvědom si také, že tvůj muž teď třeba může mít nějaké jiné starosti a nemá náladu s tebou probírat život neohrožující věci. Navíc vidíme jen tvůj pohled, takže nám ho rozhodně nepřísluší soudit. Z tvé strany necítím žádnou sebereflexi, tak zkus začít třeba u toho. Tím spíše, když ti to říká i manžel. :-)
@kataol jojo to je prave pravda...kamarád je ted čerstve zenatej a jednou jsme se bavili o penezich a on by neprezil kdyby mela zena vic penez nez on..proto me zajima jestli to ma někdo podobne ze zena vydela o dost vic nez chlap..jednou jsme se bavili i tom, ze by na rodicovske byl on (zatim teda deti nechcem)...
@kou_le Děkuju, vůbec se nezlobím, naopak, jsem za názor moc ráda...psala jsem to i v příspěvcích, já si nejsem jistá tím, že je to jeho vina...Byla bych moc ráda, kdybych to dokázala jinak vidět a proto chci na tom pracovat. Jak jsme psala, prvně musím udělat pořádek před vlastnám prahem, pak můžu zametat vedle...A chci na tom teď fakt pracovat.
@kou_le Ale ony ty peníze jsou i její. To není žádný výmysl, ale společně jmění manželů. A jakmile přijde první výplata po svatbě, je jich obou. Podle mě by to nemělo dopadat tak, že jeden bude finance na úplné jiné úrovni než druhý. Jak to pak bude při dětech? Jak to bude, když jedna strana ze svého platu zaplatí sotva svou polovinu bydlení?
@laka_lacenda Také jsme uvažovali o podobném schématu, kdy bude mít každý svůj účet a jeden společný. Pokud vám to vyhovuje, je to naprosto v poradku, ale nám to třeba přišlo zbytečně složité.
My mame taky kazdy svuj ucet (kdyby jednomu z nas vybrali ucet/ztratil kartu k tomu uctu atd), navic uz ty ucty mame nekolik let a jsme lini si ty ucty rusit a zakladat si novy... a v neposledni rade je fajn mit svuj ucet, kdyz manzelovi kupuju darek ;) (kamaradka ma s manzelem spolecny ucet a veskere dary musi platit v hotovosti, aby to manzel nevidel a nevedel, co mu koupila..).. Ale stejne jsou to ''nase penize''... jakmile mi prijde vyplata na ucet, beru to tak, ze tyto penize jsou i manzelovy.. a on to bere stejne.
Co se tyce uctu, at si to kazdy udela jak chce, ale penize opravdu patri do SJM, takze i kdyby jeden vydelaval 5x tolik, nez ten druhy, porad to jsou spolecne penize obou manzelu a podle toho by se k tem penezum melo pristupovat.
@karlajasmine Jeee, tak my to mame to stejne, kazdy mame svuj ucet, ale finance resime spolecne a verime si, ze jeden neudela neco za zady toho druheho, vetsi vydaje resime spolecne, pak se to zaplati z jednoho uctu a ten druhy plati zbytek nebo si penize potrebne posleme. Muz ma totiz navazany svuj soukromy ucet na firemni a vyhovuje nam to. :-)
@laka_lacenda moje švagrová, ta před rokem dostudovala a taťka ji našel místo v jedné firmě, vydělává víc, než přítel..ona je vysokoškolačka, on je jen vyučený a dělá x let někde dělnickou profesi, bydlí spolu v praze..ona má ještě tunu benefitů, třináctý plat, prostě fakt supr místo..on pět let stejnou pozici a aby se vypracoval aspoň k relativně dobrému platu, musel dlouho dřít..ona to měla hned, bez praxe, prostě přes kontakt :) a teda co tak slyším, hlavně od mojeho přítele, protože se s ní často baví, tak ten přítel to moc nedává...že ji všechno spadlo do klína, že se ani nemusí dřít, ještě když říká, že ona udělá práci za tři hodiny a zbytek dne se nudí a nikdo ji nechce dát další práci, protože tam sedí se staršíma ženskýma, co pořádně neumí dělat v excelu ani ve wordu, takže pro ně je to práce na celý den...no prostě ten to evidentně moc nedává..ale je to takový ten fakt typický dělník, co si stěžuje na všechno, ale že by se sám snažil něco změnit, to ne...ze začátku to bral a prohlásil taky, že půjde klidně na rodičák, když ona má víc peněz...a švagrovka není úplně takový mateřský typ, takže s tím souhlasila...ale upřímně, zrovna u nich si myslím, že tam bude ještě velký problém, protože už teď ve svých 27 je ten přítel strašně takový bručoun, co vidí všechno negativně a furt si stěžuje a dává prý dost najevo, že se mu nelíbí, že švagrová má tak dobrý plat, když se vlastně nenadře...takže tohle je opravdu o vyzrálosti chlapa a o jeho sebevědomí...
@karlajasmine Souhlasím. My to máme doma momentálně naopak: já vydělávám více, finance máme společné a vůbec by mě nenapadlo, že by si manžel měl o peníze "říkat". Prostě jsme jednou manželé, tak jaképak "moje" a "tvoje" peníze...
@kataol Já myslím, že tam je kromě peněz i velký problém ten rozdíl ve vzdělání...hlavně tedy pokud je žena ta , co má VŠ. Člověk má za sebou jiné zkušenosti, pohybuje se mezi jinýma lidma... Zažila jsem, že partner nedával jen to, že mám VŠ (on měl SŠ), a to ačkoliv byl na tom platově lépe. Na to musí být mužský asi fakt osobnost, aby tyhle věci neřešil.
@lidakamaradka A proč teda nejdete do té poradny? Podle mě to zbytečně všechno svaluješ na sebe...
@laka_lacenda Máme to taky tak. A dokonce i plánujeme, že díky naší flexibilní práci a mému vyššímu platu na žádnou mateřskou nepůjdu (pokud budeme já i dítě zdraví samozřejmě), ale o dítě se budeme střídavě starat spolu, případně půjde na rodičovskou manžel. Oba se chceme svým dětem věnovat spolu, takže se spíš pokusíme si práci rozložit tak, aby když jeden pracoval, druhý byl s dítětem apod. Naše práce to naštěstí dovoluje a hlavně cítíme podporu zaměstnavatelky, která nechce přijít ani o jednoho z nás, takže nás v tomhle podporuje. Je nám jasné, že se společnost na nás bude dívat skrz prsty (hlavně já budu asi v očích ostatních krkavčí matka) a taky že to bude hlavně ze začátku záhul (jeden čas jsem se živila jako profesionální chůva, takže opravdu vím, co to obnáší), ale to se nedá nic dělat. Kdybych měla přerušit svoji práci na 3 roky, tak si pak ani neškrtnu a manžel se zase chce podílet na výchově a ne makat někde od rána do večera a pak vidět svoje děti jen spát. Nemluvě o tom, že po třech letech konverzací ve stylu "ham ham" a kaky kak" člověku dost zakrní mozek...
@simone5 Myslim, ze na tomto neni nic spatneho :).. hlavne, abyste se shodli vy dva. My mame jasno v tom, ze ja budu na materske a manzel v praci (ale manzel vydelava vic, tak by to ani nedavalo jinak smysl)..a ja navic nemam ''Karieru'' v pravem slova smyslu..
@lidakamaradka taky si myslim, ze zbytecne beres vinu na sebe... pokud beres vinu na sebe a ani poradne nevis proc nebo za co, tak dle meho nazoru vinna nejspis nejsi a spis se jedna o ruzna nedorozumeni, ktera musite vyresit spolu.. ne tak, ze on ma pravdu a ty se zmenis.