Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Vylivam si srdce...

Ahoj holky, zaregistrovala jsem se tady dnes, abych si vylila srdíčko, neboť není asi nikdo, komu bych se mohla se svými obavami svěřit. Vdávala jsem se po 6letém vztahu a bylo to před 4 měsíci. Pořádání o ruku bylo hezké, na dovolené. Pak bylo vše moc fajn ale před svatbou se to nějak začalo kazit...hádky, nedorozumění a to ne an téma svatba. Nejsem typ, co řeší barvu ubrousků a myslím, že jsem o svatbě mluvila málo, jen nutné věci. Jak vidím, co řeší mé kamrádky tak jsem byla anděl:-) Svatba byla hezká, co ale ve mně neskutečně zůstalo je to, že jsem neměla z manžela pocit, že je nějak ohromen. Občas tady čtu různé příběhy ze svateb, jak milý plakal dojetím, jak byl šťastný, vidím ty láskyplné fotky a je mi to líto. Můj manžel byl zpočátku spíše otrávený a protivný vadilo mu focení, vadil mu tanec a co mě fakt mrzelo, že novomanželský tanec bral jako teátr pro publikum, aby ukazoval, jak ho tanec nebaví a jak je v něm špatný...Neumí tančit ale o to nešlo, šlo o to, že si neužíval tanec se mnou ale dával všem najevo jako vždyť jsem vám říkal, že nejsem tanečník. O to víc, že jeho kamarád si ho před svatbou obíral, že asi bude muste jeden tanec přežít. Já nejsem na žádné velké gesta ale ani na chviličku jsem necítila jeho lásku. Když hrála má oblíbená písnička, řekl, že bude hrát ještě jednou určitě, že teď tančit nejde...i moje kamarádka viděla, že je nenaladěný a podrážděný. On se vymlouval, že to bylo, protože ta kamarádka byla naše "pravá ruka v organizaci" a už mu lezla na nervy ale osobně se domnívám, že to není důvod. Zkrátka svatba byla hezká ale mám stín pochybností z ní a to v tom, že jsem se necítila jako jeho jediná a vyvolená. Nevím, zda mám romantické představy a vím, že svatební den není konec světa a nestojí na něm nic, ale i tak...já nejsem ten typ, co by šílel ze svatby, jsem v tomto směru dost racionální a myslím, že mnohé ženy to řeší jinak. Jenže můj manžel si myslí, že ne...že ty co to moc řeší jsou slepice a s takovýma by nikdy nebyl. Tečka. A teď 4 měsíce po svatbě jsem se dostala do fáze, kdy jsem měla pocit, že pro něj nic neznamenám...vše jsem mu řekla, co mě trápí a on jen řekl, že to vidím ze své strany a nevidím jak se chovám já. Manžel mi vyčítá, že cokoliv řekne špatného o mé rodině tak nikdy mu nedám zapravdu, že je urputně bráním...je to pravda, nemám ráda když o nich nehezky mluví. Ale já nemluvím nehezky ani o jeho rodičích nebo sourozencích. Před svatbou jsme se strašně pohádali, protože muj tatka si zapomněl doma zubní kartáček a byl v místě svatby, 2km o jakéhokoliv obchodu. My byli ve měste a tatka me volal, zda bych mu nekoupila kartáček...to byl hukot, ze proc si to nemuze koupit sám, ze je to strasne, ze me vyuzivaji apod. Vubec jsme to nechapala...a nechapu dodnes, protoze me zavolat jeho rodice se stejny pozadavkem, ani sekundu bych to neresila. On ale zacal, ze se ho nikdy pred rodicema nezastanu, ze jsme na sobe zavisli, apod. Mi rodice bydli 5min od nás ale na návstevy navzajem temer nechodime. max. 1x za mesic jeme na pivo + kdzy jsou oslavy. Jinak je nezvu, aby zas nemel remcy...Manzela rodice jsou 200km od nás a jezdíme tam tak 1x za měsíc na víkend. Chápu, ze asi ho mrzi, ze on nema rodice bliz ale on si mysli, ze ja jsem s rodici porad, coz neni pravda...jeho sourozenci jsou s jeho rodici mnohem casteji ale to uz nevidi. A toto na me vyhrkl den pred svatbou. Kdyz jsme se se svými problémy svěrila kamarádce, zjistil to a neskutecně jsme se pohadali, ze jej pomlouvam a resim nase veci s kamaradkou, ze se to nedela a doufa, ze ji uz nic nereknu...kamaradky se svěruji ale podle něj ne...podle nej sverit se muze covek max. psychologovi. o tom, ze sverovani se kamarádek je psychologicky ok vůbec neni rec-zamitnuto. Takze ted se nemuzu serovat kamaradce...protoze tim strasne trpi. Takze pisu sem, asi to bue znít hodne zmateně...mám totiz v sobě tolik krivd a nevím zda valstně oprávněně, protože když jsem je rekla vsechyn manzelovi, rekl, ze pravda je tak z 1/4 zbytek pry vidim jinak. Manzela mam rada, vim, ze nikde neni na ruzich ustlano a vim, ze se musi na vsem pracovat a fakt uz o sobě hrozne pochybuju, ve vsem...o tom, zda jsem fakt takova hysterka, co mu vycte milion krivd a pritom to není az tak pravda, zda jsem tak strasne navazana na rodice nebo je mimo on, zda jsem ta, co neusetri...protoze v jeho ocich jsem proste v tomto divna, jeho sestra uetri mnohem vice (o tom, co plati on nema tuseni ale vi, ze usetri). Zatimco my vse platime napůl (on trosku vic ale tak max. o 2000 měsícne a plat má 5x vyšší než já) Po svatbě rikal, ze to bere, ze to jsou peníze společne, neavno otocil, ze to je prezitek...takze jsem zmatena a asi se fakt vydam nekam za psycholozkou, uajsnit si zda jsem ja ta, co je vecne nespokojena aresi kraviny, coz mozne je nebo zda jsem se probudila ze sna a zjistila, ze cesta bue trnita...
Odpovědět
1
2 3
Ahojky:( Jaj, jak to slyším, otevírá se mi kudla v kapse:( Jako aby ti vyčítal stýkání se s rodiči nebo pomoc pro ně nebo pokecávání s kamarádkou .. tak to začíná a bohužel končí ost blbě:( Měla jsem podobný vztah - zezačátku pohádkově romantický, pak začaly různé výčitky a zákazy a hádky, takže jsem mu některé věci přestala říkat, aby to zas nebyla itálie a skončilo to bohužel fackama.. Tvůj muž mi příjde jako nevyzrálý, zamindrákovaný.. Myslím, že mu dost ustupuješ s těma rodičema, s tím, že si o něm NEMŮŽEŠ popovídat s kamarádkou (a propós - jak se to vlastně dozvěděl, že ste si o něm povídaly???) - to prostě není zrovna ideální.... Asi to nechceš slyšet, ale já bych utíkala, manželství - nemanželství, ještě dřív, než budete mít děti;) Jestli nechce slyšet nic o vašich problémech a ženské mu příjdou jako slepice není to partner, není to muž, je to tyran. Můj nynější muž třeba některé mé kamarádky nemá rád, ale určitě mi nezakazuje se s nima stýkat,nenařizuje mi, co si máme a nemáme spolu povídat, naši jsou u nás pečení vaření a nikdy neřekne ani slovo a hlavně - udělal by pro mě první poslední . stejně jako já pro něj. Protože pokud to nejde takhle navzájem a je to jen z tvé strany, dostaneš se za chvíli do fáze, kdy se budeš prostě cítit vycuclá, odstrčená, jako kus hadru,.. :-S Kamarádka ti vlastně poradila co? A s tvými rodiči vychází dobře? Co oni na něj říkají???
Odpovědět
Mrzí mě, jak se teď cítíš, co tě potkalo, každopádně si nemyslím, že jsi ta, co je věčně nespokojená...člověk by měl žít tak, aby se cítil šťastný a spokojený, ať už v něm ten pocit vyvolává cokoliv......bohužel radu ani žádné rozuzlení ti asi nedám....ale chápu, že člověku může pomoct už jen to, že to ze sebe dostane..možná by pomohlo odpovědět si na pár otázek-měl všechny tyto narážky i náznaky před svatbou?kdy se změnilo chování tvého manžela? byla to spíše pozvolná změna, nebo se to dá vztáhnout k nějakému okamžiku? jaký měl vztah k tvé rodině dřív?......věřím, že ses nad tím už zamýšlela, ale ono občas pomůže ty věci sesumarizovat, hodit třeba na papír...
Odpovědět
@lidakamaradka Opravdu si raději zajdi za psycholožkou, aby ti pomohla ujasnit si jak to s vámi je. Tady ti objektivně poradit nemůžeme, natolik tě neznáme.
Odpovědět
Profilova fotka
@lidakamaradka holka, honem pryč! jen jsem to dočetla, už mě nezajímají další podrobnosti, ale tohle je normálně začátek domácí psychické šikany.. nemáte děti? uteč!!! souhlasím s @salikova, není to partner, není to muž, ale tyran! nemůže ti přeci zakazovat všechno? všechny? a ještě vyčítat, že jsi s někým vůbec mluvila (taky by mě zajímalo, jak se to vlastně dozvěděl..)?! a nakonec ještě řeší SVOJE peníze? co je to za vztah? za manželství? a já že se slibuje v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě.. holka, nezlob se za upřímnost, ale ty budeš s ním budeš tak chudobná, až se budeš divit - a to nemluvím o penězích! vážně bych se sbalila a šla pryč. i kdyby to hned nekončilo rozvodem, aspoň byste si uvědomili, jestli to má cenu nebo ne - taková odluka na chvíli. proč ne? :-) rozvod bez dětí je víceméně jen papír a pokud s tebou ani nehodlá mluvit o tom, jak to vidíš a co by ti k tomu mohl říct, resp. neřekne nic, jen že nemáš pravdu - s takovým člověkem bych se opravdu nezahazovala. život a mládí máme jen jeden, tak si ho nekaž!!!!
Odpovědět
@salikova No s těmi rodiči to ej tak, ze nekdy sam rekne, esi s nimi nekam nezajdem, on, ne ze by je nemusel uplne a pokud chci muzu za nimi jit sama ale on nejde...k nám je ale nepozivam, teda jako neni ani moc duvod ale on proste trpi utkvelou predstavou, ze jsem na nich strasne zavisla. Ze proste jsme v moc velkem kontaktu - trebas mamka jde do obchodu a vola mi, ze je nekde napr. levne maslo a to on proste mysli, ze je divne...Nasi si mysli, ze je moc nemusi, coz je asi i pravda. Kdysi jsme trebas spolecne zasli na squash ale on pak zacal resit jako je s rodici tak uz nechodime, nasi to vycitili, poku se neozveme my, tak oni zadnou akci moc nenabidnou. Segra ma manzela, co je u nasich pecenyvareny, chodi s nasimi i sam obcas nekam a ja ji to moc zavidim. Vim, ze sourozenci manzela sve rodice taky normalne navstevuji, volaji si, pomahaji ale on to nevidi a mysli si, ze fakt se o sebe navzajem starame pres miru. Coz tak neni, si myslim já ale kd eje pravda, ze? A jinak s tou kamaradkou to zjistil dost blbe, psala jsem ji sms pres net, on prisel, ja prestala psat a nejak se dovtipil, zeptal se, ja lhat neumim, rekla jsem pravdu a bylo. Proste si nepreje, abych se ji sverovala s nasimi problemy, ze mu to strasne ublizuje. Kamaradka mi neporadila nic nebot to co jsme resily bylo vicemen jen informativni a na vic jsem ji pak nerekla uz.
Odpovědět
@ukeke Změna to je víceméně pozvolná, bohuzel zacala asi tak jeden-dva měsíce pred svatbou...predtim obcas mel nejake "zachvaty" ale nic tak strašného...byly to sice pro mne zcela nepochopitelne věci ale vždycky jsme si řekli, že to nakonec byly blbosti a nějak se domluvili. Ono to možná zní tak děsivě, ale ve skutečnosti on s těmi mými roiči třebas někam nakonec jde, vlastně většinou udělá pak co by měl..ale stojí to neskutečně sil někdy to vysvětlit a taky nevím proč to vysvětlovat když pro mne to je třebas zcela normální...ale vždycky jsme to vyřešili. Já na něj vysypu své strachy a obavy a on řekne, že kdyby to bylo skuečně tak, jak říkám, byl by fakt totální pitomec...takže si říkám, že to vidím asi černě, že si uvědomuje, že takové chování, co v těch svých "výlevech" kritizuji taky nepovažuje za normální ale já třebas to tak vidím...s tím nevím co dělat, zda skutečně to je jen můj strašně subjektivní pohled nebo ne.
Odpovědět
@lidakamaradka Souhlasím s radkaja, neodvážím se dělat závěry, protože vás neznám. To s tím prvním tancem mi přijde dětinské (manžel se taky stydí, ale doma jsme si to zkoušeli, aby pak byl v pohodě, a to mu pomohlo), stejně jako zákaz povídat si s kamarádkou o něm a stýkání si s rodiči. Podle mně by byla nejlepší manželská poradna. My jsme tam s manželem (tehdy přítelem) taky zašli, a to jsme neměli žádnou krizi, jen jsme řešili téma, do kterého jsme se pořád dokola zaplétali a psycholog z manželské poradny nám v tom dost pomohl. Profesionál a navíc nezaujatá třetí strana často poukáže na věci, kterých si vy nemůžete všimnout. On nám vysvětlil, proč já reaguju tak, jak reaguju, manželovi to samé a najednou bylo po problému, protože jsme pochopili, jak ten druhý uvažuje a hlavně proč tak uvažuje. Jak říkám, my jsme neměli žádnou krizi a v podstatě nám pomohlo jen jedno sezení, ale doteď jsme rádi, že jsme tam byli, protože možná kdybychom tam nešli, tak se z prkotiny stane závažnější věc a my bychom si časem začali vyčítat věci, které bylo zbytečné si vyčítat. Myslím, že to u tebe není na psychologa, ale na manželskou poradnu pro oba. Zkus k tomu přesvědčit partnera. Držím palce!
Odpovědět
@lidakamaradka No, já bych to viděla následovně - buď pudete k psychologovi oba anebo zdrhej... Jako, že mu ubližuje, když se o něm s někym bavíš a tobě neubližuje, když ti vyčítá ty rodiče??? Můj bývalej to měl taky tak.. S tím teda, že naši ho milovali,protože byl vždycky k nim slušný, společenský apod. POstupně ale začal být vždycky v opozici vůči všemu - "zase nějaká oslava, aby ses z rodiny nezbláznila!" " na Vánoce máme být doma a koukat na pohádky a ne chodit po příbuzných" a za pár měsíců už to byl problém, že jdu někam s kamarádkou a ho chudáčka nechávám doma samotnyho a že on se taky přece tak často nestýká se svou rodinou a pak přišly na řadu peníze (vydělával míň než já a těžko to nesl) -že moc utrácím, neumím šetřit atd. Vyvrcholením toho všeho bylo, když onemocněl se zádama a byl doma - chudák největší .. - pokud má tyhle náznaky, skončí to stejně. lidi se mění jen k horšímu, bohužel... :( Můj muž třeba chodí s mým taťkou na fotbal:D a já si s našima volám denně (bydlíme od sebe daleko), se ségrou jsem dost na skypeu, často k nám jezdí a problém to není...Spíš než s rodičema jsem dost svázaná se ségrou;) Když si tě muž totiž bere, bere si tě i s tvou rodinou a nikdy ti nemůže dávat na výběr mezi ním a tvýma rodičema.. Teď seš třeba zamilovaná, tak mu vyhovíš a rodiče si nepozveš, za pár let se najednou probereš a zjistíš, že jen lítáš kolem něj a on má stále hromadu keců :-( ;-( a že si tě tak svázal a oslabil, že nemáš sílu ten provaz přetrhnout... Jako nechci tě strašit, ale popřemýšlej nad tím;)
Odpovědět
Profilova fotka
Myslím , že návštěva psychologa je na místě, určitě doporučuji, srovnáte si myšlenky, ujasníte co dál a můžete pracovat i párově, což bych ve Vašem případě určitě zkusila. Uvidíte, co to přinese.
Odpovědět
Tak co se týká toho mluvení o rodině - každý ví, že nikdo není bezchybný, známe slabá místa svých příbuzných, to ale neznamená, že musím manželovi kývat jak nemocný osel, když bude moji rodinu nepěkně titulovat. Ať se zamyslí, jak by se to líbilo jemu... Ohledně placení napůl - ať si uvědomí -a ty taky, že pokud zůstaneš na mateřské, tak většinu bude ze svého platu dávat on - z těch 7 a půl tisíce nic moc nezaplatíš.... A jak to pak bude fungovat? Ty se budeš doprošovat o každou korunu? A on ti bude nadávat, ž eutrácíš? Ohledně drobného nákupu pro otce - pokud to není každý den několikrát, tak proč bys nemohla své rodině pomoct? Třeba přijde doba, kdy budeš potřebovat něco ty - třeba zrovna po porodu nebo v nemoci...tím nechci říct, že bys měla to vrácení pomoci očekávat s nataženou rukou... Jako první jsem četla tu pasáž o svatbě - jak jsou muži dojatí a slzí... připadá mi, že některé holky přehrávají, dokrášlují si to, píšou tu spoustu věcí na efekt... /jistě že romantičtí muži se slzou na kraji existují :-D / Prostě průběh svatby asi nebyl ideální, ale někteří chlapi nejsou rádi středem pozornosti, když neumí tančit, tak se tomu snaží vyhnout... Mrzí to... Na závěr - ta psycholožka není špatný nápad, třeba se dopátráš, že tvůj muž je manipulátor, který postupně utahuje smyčku, odtrhává tě od známých a rodiny až tě izoluje docela.... Ale já s vámi nežiju, takže těžko soudit...
Odpovědět
Kamarádka mé švagrové ze školy má se svým manželem krásný velký dům, bazén na zahradě, tři super děti, ale trpí a čeká, až děti vyrostou a ona od něj odejde. Sice ji nemlátí, díkybohu, ale dům postavil schválně úplně mimo její známé a kamarády. Má řeči, když se chce jít někam pobavit a jen posedět s kamarádkami, myslí si, že by měla byt pořad doma, starat se o dům, děti, nepracovat a nic než děti a manžela neřešit. Úplně ji chce izolovat a je jen štěstí, že si ona přecijen trochu stojí za svým a aspoň občas si vydobude jít posedět ven s někým. On si myslí, bůhvíco pro ni nedělá, když si mohla vybrat kam pojedou na dovolenou a kdesicosi, ale psychické utlačování je prostě děs. Máš taky jako ona právo stýkat se se svými kamarády a rodinou, máš právo dělat, co je podle Tebe správné( pokud to je v rámci zákona země:-)) držím palce, je to Tvůj život, žij tak, aby sis jednou za dlouho mohla říct, žes měla naldherný život a přála to samé jiným, cos měla sama...
Odpovědět
@lidakamaradka je to smutné, ale asi s takovým člověkem nic nenaděláš, buď to ho příjmy takový jaký je a nebo nohy na ramena a hledat lásku a pohodu jinde. Každý má doma to svoje, a nevěřím tomu, že má někdo dokonalého chlapa. Každý chlap je nějaký i já mám doma trvdohlavého muže a já jsem to samé. A vyhovuje nám to. Na naší svatbu jsem taky více méně dělala vše já a je mu jsem jen podávala info. Jen jednu věc jsem na něm nechala a to aby si obstaral odvoz " svých " kamamarádů, po tom co jsem měsíc před svatbou po něm chtěla aby mi nadiktoval přesně kdo jde a kdo má možnost auta. A pořád mi tvrdil at se nestarám, že není blbej apod.. A jak to dopadlo? Lidi z mé strany po obřadu sedli do aut a jeho asi 15 lidí stálo a koukalo:D neměli se jak dostat do hotelu :D a já jsem si dost ulevila, že si to panáček uvědomil :D njn, hold mi ženy jsme praktičtější... svatbu jsem taky měla pocit, že si spletl svatbu z partoškou :) ale co... byl tam, krájel se mnou dort, tančil a bylo to ok. Užíval si to:) I já... Prostě chlapi na to nejsou... a s tou rodinou.. u nás je to naopak... On se svojí rodinou je zaháčkovaný asi jako já s tou mojí, v tom problém není, jen mi vadí jak ho občas využívají...pořád posílá peníze a ne malé částky svému staršímu bráchovi, který někde projel docela dost velký obnos. V srpnu měl svatbu ... Jeho rodina nám ke svatbě nic nedala, ale za to jeho bráchovi zaplatila celou svatbu podotýkám svatba o 300 hostů a ještě mu vybavili byteček...a pak si ještě jel na svatební cestu :) no řekněte, nes.... by vás to? A on to vidí v pohodě, prej je to rodina a mě by se nejraději otevřela kudla v kapse. Taky nám mohli něco koupit do bytu. A nedali nic:D njn, myslím, že jeho to třeba taky štve, nebo se cítí blbě,pač moje rodina nám přispěla docela velkou částkou. No nic nebudu materialista. Ale u tebe se jedná asi o něco trochu jiného, ale zkus popřemýšlet kam to vede...6 let je dost dlouhá doba se hýbat jiným směrem, ale za mě? Nikdy není pozdě... Nám náš vztah funguje...neměnila bych...spíš jsem ti jen chtěla říct, že to nikdo nemá růžové. Hezký den Dominika
Odpovědět
Článek se načítá
@elvira děkuju, je to zvláštní, já prostě v tuto chvíli už nedokážu říct, zda fakt třebas nejsem já ta divná...resp. jsme strašný zmatkař a panikář a vím, např. v práci když je problém, že se hned vidím vyhozená a panikařím. Prostě mám někdy fakt zatemněnou mysl špatnými myšlenkami a ty dobré se nemůžou vyhrabat napovrch. Můj manžel je v globále hodný ale jsou tyto různé chvíle kdy mám taky pocit, že se mnou manupuluje a na to téma jsem již několikrát vedli řeč a já jsem mu jasně řekla, ať to nedělá, takže on manipulativní sklony má, to jo ale pracuje na tom. On na jednu stranu strašně pořád volá po tom, abychom s edo ničeho nenutili anvzájem-ty nechceš tam, tak nejezdi, ty nechceš to, tak ok ale na stranu druhou umí slovy dosáhnoutt toho, že člověk pak stejně udělá to, co on chce...je zvláštní, chvíli je nejlepší, nejhodnější, rozdal by se, často hovoří o nás, jak bychom jako pír měli žít, být, chovat se ale pak dělá opak. Já, kdyby si ivědomoval své výkyvy tak bych mu s nimi ráda pomohla ale člověk si je musí uvědomit. Včera mi řekl, že jsem labilní a já s ezeptala, co mám dělat, až mě přepadne zase taková úzkost a začnu mu sypat své obavy na hlavu..on řekl, že neví ale, že pokud se to bude nějak moc opakvat, může se stát, že zůstanu sama. Řekla jsem, ať mi tedy pomůže věci vidět jinak ale to nevěděl jak by měl. Vysvětlovat pořád mi něco ho unavuje...tak pak si fakt připadám jak věčně paní nespokojená a blázen. K té psycholožce půjdu. Dávám si měsíc na to, abych se snažila nebýt taková, co mu vadí - výčitky, neuvvědomování si vlastníhochování, apod...po novém roce si vše vyhodnotím, zajdu za psycholožkou se poradit. Sama se v tom asi zamotám a tak třebas mi to pomůže. Pořád věřím, že jsem vinna i já, je to možné...třebas to nevidím, nevnímám, že zase něco ubližuje jemu a prvně si tedy zametu u sebe nebo to zkusím...
Odpovědět
@lidakamaradka - vina je určitě na obou stranách... On se i manžel chová k tobě tak, jak ty mu dovolíš... Mj. nejsi nervozní a plašan z něj? Že když se něco potentuje, tak ti to dá sežrat? Jestli je manipulátor, tak se obávám, že nepřestane. Oni to hezky dovedou - cukr a bič - strašně hodní a pak zatnou dráp... Myslím, že tu návštěvu psychologa by potřeboval i on...
Odpovědět
Profilova fotka
Řekla bych, že je to tolik věcí a tak složité, že si netroufám říct jednoznačnou radu. Hlavně také, protože vás neznám. To se nedá takhle posoudit. Vždycky říkám, že když je problém, bývá řešení na obou stranách. Podle mě je správné, že přemýšlíš a pochybuješ o svých výtkách, abys získala jistotu, zda-li je to tak správně. To je podle mě věc, kterou moc lidí neumí - ono je jednodušší to hodit na toho druhého. Je ale špatné, že když jsi s manželem chtěla mluvit, nebral to moc vážně. To je špatné. Já bych vám doporučila manželskou poradnu. Myslím, že odborníci ví, jak na to a jsou schopni vám ukázat co děláte špatně a pomoci vám k zamyšlení se nad vámi samými a nad problémy, které máte. V dnešní době sice spousta lidí na psychology a manželské poradny koukají jako na něco špatného/divného - ale proč???? Vždyť, když tě bolí zuby, jdeš za zubařem, protože tomu rozumí. Když máš problém s pletí, jdeš za dermatoložkou, protože ti poradí, takže když máte tento typ problémů, já bych šla do poradny - dříve než začneš utíkat. V dobrém i zlém, znamená i toto. I kdybys nakonec odešla, protože manžel je "tyran", víš, že jsi udělala maximum, co jsi mohla. Pokud na to manžel bude reagovat negativně, řekni mu, že ti záleží na jejich vztahu, a že takhle to přeci nejde a musíte to řešit, ale že společně se vám to nedaří, tak potřebujete někoho, kdo tomu rozumí. Klidně bych to trochu hrála i na sebe, jen abych ho "donutila" tam jít - tím myslím, že bych třeba řekla, že si nejsi vědoma toho, že bys byla závislá na svých rodičích nebo že moc řešíš problémy a drbeš ho za maličkosti, ale že pokud to tak je, tak bys byla ráda, aby ti to v té poradně ukázali, aby sis to uvědomila a mohla váš vztah tak zlepšit, ale že k tomu jste potřeba oba, nejen ty, aby v poradně viděli celý obrázek, takže je potřeba, aby chodil i on. Nevím, odkud jsi, ale u nás v Brně jsou dokonce poradny zdarma - zkus se podívat na google. Přeju hodně štěstí.
Odpovědět
Ahoj, život s tyranem jsem zažila,ale tady si nejsem úplně jistá. Je rozdíl, pokud Ti zakazuje chodit k rodičům nebo pokud tam jen nechce chodit on sám. Ne vždy si člověk s tchánovci sedne,ale důležité je, aby partnerovi nebránil navštěvovat své rodiče. Zbystřila bych, pokud by Tě začal nějakým způsobem omezovat, zakazovat, plánovat Tvůj čas, izolovat Tě od přátel a rodiny . Pojem závislost na rodičích sice existuje, ale my tady nemůžeme posoudit, jak to u Tebe opravdu je. Jinak to, že partner neslzel na svatbě bych neřešila, pro mého manžela to byla taky spíš formalita, společné fotky máme jen od přátel, žádné pózování se nekonalo a první tanec jsme přetrpěli oba - my máme výhodu, že si jsme v tomto směru dost podobní- každý chlap na to prostě není a řekla bych, že na beremku není úplně "standartní vzorek". Brácha vzpomíná na první tanec dodnes s hrůzou v očích, a to jsem přesvědčená o tom, že svou ženu velmi miluje. Nejvíc mi asi nesedlo to s tou kamarádkou, to je opravdu podivné a trochu už to zavání...k zamyšlení posílám tento odkaz http://rosa-os.cz/pro-teenagery/varov... a přidávám se k těm, kdož doporučují partnerskou poradnu.
Odpovědět
@kuliseks Tomu naprosto rozumím a bohužel bych k tomu dodala "zatím ji nemlátí" - ono tohle chování má tendenci se stupňovat. Známá se nedávno rozváděla s chorobným žárlivcem - předtím spolu byli několikrát v partnerské poradně (protože on byl přesvědčen, že ona je ta "vadná"). Po nějaké době si ji psycholog vzal stranou a zeptal se jí, proč se ještě nerozvedla...odpověděla mu, že kvůli rodině...a on jí na to řekl, "ano, obecně se doporučuje manželství udržet kvůli dětem - ale existují dvě výjimky - dva případy, kdy je pro děti několikanásobně lepší rozvod než soužití, a to, když je partner alkoholik nebo - žárlivec".
Odpovědět
Profilova fotka
@lidakamaradka když to čtu je mi tě hrozně líto, protože na svatbu má člověk vzpomínat jako na ten nejhezčí den, mě by tohle jak se tvůj manžel choval a chová bylo neskutečně líto a s takovým člověkem bych asi nemohla být. rodina je pro mě i pro mojeho přítele hodně důležitá a navzájem si nezakazujeme se navštěvovat, moje rodiče třeba chodí na návštěvu častěji, protože s nim aprostě vycházíme lépe a já jsem na ně zvyklá, vídat se s nimi často. holka co ti poradit nevím, v tomhle se straštně těžko radí, protože člověk do toho vašeho vztahu nevidí. taky si myslím že psycholog ti asi moc nepomůže, myslím si že jsi naprosto v pořádku a chceš od života asi naprosto normální věci jako každý jiný. tvůj muž je ukázka sobce - mě to tak příjde, když ti něco takového zakazuje či vyčítá. napadá mě jedna věc, jeslti před tou svatbou ho nepřepadlo takovéto zaváhání což je u mužů obvyklé, už nedavno jsem tu četla podobnou diskusi. Holka přeju pevné nervy a asi bych to řešila že bych si mužem sedla a narovinu se bavila o tom, proč nastal tento stav.
Odpovědět
Já bych to viděla možná trochu jinak. Jak to u vás funguje? Manžel řekne a ty poslechneš? Jednou jste manželé, tak si máte být rovni. Peníze máte společně, takže bych trvala na tom, že je budeš moct užívat, zalozte si společný účet, vymyslete jiný systém plateb, aby to pro tebe bylo výhodnější nebo si řekni o kartu k jeho účtu. Aby si žil každý ze svého je prostě nesmyslné. Potom ta omezování ohledně rodiny a kamarádky - jaké má právo ti něco zakazovat? Žádné. Prostě řekni, že ty se s nimi vidat chceš a budeš se s nimi bavit tak, jak sama uznas za vhodné. Pokud rodinu nesmyslně uráží, řekni mu, že ti to vadí a ať to nedělá. Pokud má věcné připomínky, tak bych o tom otevřené mluvila. Mně prostě nepřipadá, že bys měla doma vysloveně budoucího tyrana, ale prostě chlapa, co zkouší, co si může dovolit. Otázka je, jestli takového chceš. Pokud ano, musíš mu pořád dávat najevo, že určitě věci nehodlas trpět, nenech se zahnat do znevyhodnene pozice.
Odpovědět
Ten psycholog určitě neuškodí, pomůže Ti srovnat si myšlenky.
Odpovědět
Profilova fotka
jak říká kacenkakaca, jde o to, co manželovi dovolíte, když nastavíte hranice, on přes ně nepůjde, pokud je nebude ochotný respektovat, tak pak je na Vás, zda s takovým člověkem budete ochotná zůstat. Nelze ho ale vinit za vše, pokud se neozvete, nedáte najevo, že je něco v nepořádku, nic se nezmění. Vaše poddajnost mu bude nějakou dobu vyhovovat, ale pak si Vás přestane časem vážit...
Odpovědět
Profilova fotka
"heh" takže : takového "pána" jsem měla taky doma... zlomilo se to u nás presne v den svatby, jako kdybych četla svuj pribeh..na svatbe otrávenej, tanec byl trapnej, lidi byli blbý, hrálo se divadlo..radsi si vsimal mobilu nez me, fotografování byl vopruz... atd.. po svatbe to slo vsechno z kopce.. a šupem.. začalo se to zhoršovat... ano, nikdo k nám nejel ani na navstevu, ptz treba moji mamku (naprosto svatou osobu co by se pro kazdyho rozkrajela) jednou pomalu vyhodil z bytu s tim, ze zrovna chce veceret a chce mít klid a zase nás nekdo "votravuje".. asi tak.. no zkrátim to... jsem hodná a tezce naivní.. takže jsem to rok snážela - v domnení že snad se z toho "vyspí" kazdej den byl horsi a horsi.. k narozeninám jsem mu koupila dost drahá zájezd (porad remcal ze nemáma prachy, ze se nikdy nikam nepodiváme atd -tak jsem setrila jak vztekla) co myslite? zachoval se jako malej fracek - to sem nechtel, to si strc za klobouk, vlastne si si TY koupila dárek pro sebe, ja jsem chtel volant... asi tak... po dovolené na který se choval tak, ze jsem nemela chut ho ani zdravitt ( protestativne byl kazdý den na pokoji a mastil pc hry) po návratu na oslavu našeho návratu udelali kámoši párty - tam na me udelal takovou scénu ze jsem se stydela az za hrob... rekla jsem DOST nemluvili jsme spolu 28 dní!!!.. a pak jsem sla pozadat o rozvod.... ted se mam mnohem mnohem mnohem lip, a i kdyz mam zase chlapa ala "neandrtálec" co mi opravdu nenosí kytky a neni to romantik, tak sem na rukou nošená a má me rád.... za me, utec, bude hůř :-| a takhle se zit fakt nedá
Odpovědět
@kacenkakaca neposlechnu...a on tvrdí, že mě ani do ničeho nenutí...je to právě strašný paradox a právě nevím jestli není chyba v mém příjmu...on na jednu stranu řekne, že mě nechce nutit ale na druhou zase morálně působí, kdy já potom fakt asi nakonec udělám co se po měn chce. Ale ne vždy, vím, že si musím stát za svým a mnohdy stojím, já neumím a nepoužívám žádné kličky, vše říkám narovinu a jednám narovinu. Přečetla jsem si body z odkazu výše a nemám to takové. Jedna věc, co mě ale trápí a je i tam, že se chová jinak před svými rodiči (je jak milius), před mými kamarády (na jejiž nízoru jemu záleží). Když jsem mu řekla, proč před rodičema hraje takové divadýlko -vtípky, veselí, věčně dobrá nálada, jak šašek (což mě by nevadilo, naopak ale byl-li by takový i doma, před mými rodiči apod.). Řekl, že je chce rozveselit a že taky nemá důvod k nim být ošklivý, že oni jsou tak hodní a je u nich na dusevních prázdninách - nic nemusí, všichni ho chválí, plácají po rameni. Problém je v tom, že žije ve světe svého dětství...pořád jaká to byla harmonie doma (což taky nevím jak je pravda neboť jeho sestra se tak idilycky nevyjadřuje) a že nikdo mu nikdy nic nevyčítal, dělal jen co chtěl, žádné nucení do ničeho. Jenže už je dospělý, musí občas dělat co nechce, řešit problémy apod. a já mám někdy pocit, že žije v představě života z dětství. Jinak se vracím k penězům-společný účet nechce, výdaje si myslí, že jsou ok, že on platí trošku více (někdy). Já si nemysím, že to je ok ale rozhdola jsem se, že se nebudu bát si o peníze říkat, že se nebudu bát být ženskou, za kterou chlap zaplatí více...já ho hodně šetřila. Jsem asi moc hodnáa musím být trochu potvora:-) Nechci to zlehčovat...ale taky myslím, že není tyran. Má sklony k manupulaci, to má...Jak říkám, já zkusím co jsem psala...
Odpovědět
Profilova fotka
@delayces píšeš mi tak trochu z duše a tak trochu opustím hlavní náplň debaty - snad mi to autorka odpustí, ale upozorňuješ ho nějak na to, že ho rodina využívá? Já mám totiž doma to samé, můj snoubenec je mladší z bratrů a pořád ho rodiče berou jako toho špatného, přitom jeho starší brácha má na krku exekuce, není schopný vychovávat dítě atd. a ten můj pokaždé když zvednou telefon tak běhá, jak oni pískají, jsou to drobnosti, ale hromadí se a když jsme teď od jeho rodičů něco potřebovali, tak se na nás vykašlali. Víš prostě jen nevím, jak moc mu to připomínat a naznačovat, že se mi jejich přístup nelíbí, vím, že to vnímá a nechci mu ubližovat, jen bych chtěla, aby se jim jednou taky postavil a nedělal ze sebe vola jen proto, že je to rodina. @lidakamaradka já bych si být tebou nastavila pravidla, s rodinou se stýkak budu a kamarádce mohu říct, co chci - taky mu nezakazuješ bavit se s kamarádama a pokud se panáček nesrovná, tak bych mu sbalila dvoje ponožky a trenky a nazdar. Jako váš první tanec takhle posral a ještě se doma chová jako pitomec...
Odpovědět
@lidakamaradka ahoj, tak ti nějak nevím, ale přijde mi jako byste se po 6 letech společného soužití před svatbou vůbec nepoznali...To jeho chování, povaha apod. - to nedával před svatbou najevo? Přijde mi to divné, že by se 6 let přetvařoval. A upřímně - peníze, rodiče a ostatní - to jste měli mít vyřešeno už před svatbou. Řešit to po svatbě, anebo den před svatbou je prostě pozdě. A to, že se k tobě chová tak jak se chová - asi si budeš muset víc dupnout a ukázat mu, že nejsi žádný hadr na podlahu, na kterém se on otočí když má blbou náladu apod. Je to tvůj, respektive váš boj. V klidu si sedněte a vše si vyříkejte. Možná by pomohlo i to, kdybyste se objednali do manželské poradny. Co se týče svatby - nemůžeš čekat, že se všichni chlapi budou chovat stejně. Ten můj přede mnou nikdy (8 let) nebrečel a svatbu si užil co to šlo, jen musím uznat, že náš svatební tanec jsme si ani jeden z nás neužili, a to zejména proto, že soud vedle musel nutně řezat motorovou pilou dřevo. Svatba přece není o tom, aby manžel nutně někde pofňukával v koutě...
Odpovědět
@evculka_ díky za reakci, no už jsem mu to nenápadně řekla, ale pak jsem hned za blbce naježí se a ať se nestarám, že mě nic nechybí / myslí tím peníze / ... takže jsem to už vzdala...ať si posílá, my vlastně ani svatební cestu nepotřebujeme, hlavně že jí měl jeho brácha...že ano :D tímhle totiž na ní těžko ušetříme... Hold máme ty hodné, co by se pro rodinu rozkrájeli, na jednu stranu je to ok ale na druhou čeho je moc toho je příliž 8-(
Odpovědět
Muj manzel taky neni zadny romantik a nerad tancuje, ale na svatbe jsem z nej citila lasku a stesti. Prvni tanec si se mnou zatancoval, a i kdyz jsem na nem videla, ze se citi trapne, tak jsem na nem zaroven videla, ze mi chce udelat radost a ze vidi, ze je to pro me dulezite, a snazil se. Co se tyce tvych kamaradek, mas pravo jit ven kdy a s kym chces, a pokud to neprehanis (tzn. nechodis kazdou noc ven do tri do rana), tak nema pravo ti toto vycitat. Co se tyce rodiny, on ti nemuze diktovat, jak casto vidat tvoje rodice, pokud ho tim neomezujes nebo tim neomezujes nijak zasadne vas spolecne straveny cas ve dvou. Pokud si denne volas s mamou, tak pokud ji nevykladas detaily vaseho milostneho zivota s manzelem, nevolas ji ve chvili, kdy s manzelem vecerite a chcete si udelat cas pro sebe, atd, tak neni zadny duvod k tomu, aby mu to vadilo. Pokud nezves neustale rodice k vam domu atd, tak zase - tohle neni neco, co by mu melo vadit. On by mel tvoji rodinu respektovat a nekritizovat je pred tebou. Me taky obcas vytoci tchyne nebo tchan, ale nedovolila bych si bezduvodne pomlouvat rodice meho manzela pred nim.. jednou to jsou jeho rodice a ja je respektuji. Manzel muze obcas kritizovat svoje rodice a ja svoje, ale navzajem nase rodice nekritizujeme.. je to proste slusnost. Co se tyce financi, vase penize by mely byt opravdu 'vase', ne 'tvoje' a 'jeho'. Jak uz nekdo psal - az budes na materske..tak co bude? Ve zdravem vztahu bys o sobe nemela pochybovat, nemela bys mit pocit, ze jsi ''ta spatna'' a nemela bys kolem manzela chodit po spickach, aby se nenastval. A obecne, ohledne tveho manzela, pokud ma s necim, co ty delas, problem, tak by ti to mel rict konstruktivne a vysvetlit ti sve myslenkove pochody. Nemel by ti to rikat kriticky nebo ti neco bezduvodne zakazovat. Pokud on se k necemu konstruktivne vyjadri a nabidne nahradni reseni, tak se muzes vyjadrit k tomu nahradnimu reseni a zase naleznete kompromis. Ale vzdycky by tam melo zaznit od tveho manzela i to oduvodneni, proc mu neco vadi.. ne nesmyslna bezduvodna kritika. A ty mas taky pravo se vyjadrit k tomu, co ti na jeho chovani vadi. Mela bys z nej citit zkratka hlavne podporu. Pokud z nej necitis podporu, je to spatne.
Odpovědět
Profilova fotka
@delayces jo můžeme být asi rády, že jsme si dobře vybraly :) ale mě to asi nikdy nepřestane vadit, hlavně když to ze své rodiny neznám, jsme 3 sourozenci a každému stejným metrem a hlavně by mě naši nikdy nevyužívali. Když na to upozorním, tak mi taky řekne, že já bych to pro svoje rodiče taky udělala, ale nechápe ten rozdíl.
Odpovědět
@karlajasmine Musím téměř se vším souhlasit. Jen s tou kritikou rodičů bych byla benevolentnejsi. My s manželem máme vzájemné dobré vztahy s našimi rodiči, ale já klidně můžu říct, že se mi nelíbilo, jak se třeba jeho mamka zachovala, vysvětlit proč, zrovna tak on může říct, co mu vadí na mojí mamce. Ale samozřejmě to probíhá formou nějakého dialogu, ne, že jedna strana říká, že matka druhého je hrozná, prostě hrozná, to ne. Prostě konstruktivně. Já určitě chci vědět, že třeba manželovi na mamce něco vadí a podobné, ale v klidu. Vzájemný respekt tam určitě musí být. Pak může být problém s vyjádřením toho, jak něco vidí muž. Manžel třeba dokáže skvěle vyřešit jakýkoli problém, popsat mi ho a podobné, ale jsou věci, které takhle neumí uchopit. Buď to ani za problém nepovažuje nebo se necítí dobře, ale nedokáže to dobře popsat. Myslím, že tohle je u mužů docela časté a můžou tak vznikat nesmyslně konflikty z nepochopení, ze špatné komunikace.. Pokud není od mala vedený k tomu, aby se svěřoval, chce to pak trochu tolerance a tréninku.
Odpovědět
@lidakamaradka Hlavne manzilkovi nedavej najevo ze se ho bojis a ze budes ustupovat aby on mohl byt spokojeny. Ja tohle zazila s byvalym,a bylo to peklo,srazil me na kolena a ja nebyla schopna se znovu zvednout. Nerikam ze musis na nej byt zla,nebo obcas neustoupit,ale nesmi to byt pravidlo ze vse pobezi podle nej. Kdyz to tak nechas,tak dopadnes tak jako zeny dopadaji s takovymi typky-budes psychicky odrovnana,bude te mlatit,a vase deti budou mit pekelne detstvi. A to bys asi nechtela. A s tema penezma...je sice hezky ze platite vse na pulku,ale zas kdyz on ma takovy penize...my s manzelem davame vsechny penize dohromady,z toho poplatime vse co je nutne,a hospodarime s penezi spolecne,neresime zda to je jeho nebo moje,proste to jsou spolecny penize.
Odpovědět
1
2 3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?