Vykání/tykání ženichovým rodičům. Jak to máte zařízené?
U mých tchánovců je to tak, že když si mě můj (teď už muž) přivedl domů, automaticky mi všichni tykali, páč mi bylo sladkých 16
, já jim samozřejmě vykala, i manželově sestře která je asi o 8 let stařší než já, ta mi pak řekla že jí mám tykat. Bráchovi jsem tykala hned, je to takovej pohodář.Manželova sestra i brácha celkem často střídaly partnery - většinou dýl jak půl roku s nikým nevydržely. Když si ale někoho dovedli, automaticky jejich partnerkám a partnerům bylo nabízeno tykání, zatímco já jsem jim jako trubka, musela stále vykat. Zpočátku mi to tak nějak vrtalo v hlavě, ale teď vím, že je to mnohem lepší. Člověk si tím udržuje odstup. Manželovy rodiče se snažím neoslovovat, ale když k tomu dojde, bavím se s tchánovci a příjde manžel a chci mu to přetlumočit, říkám váš taťka nebo vaše mamka říkala....a hotovka. Jednou jsem tchánovcovi omylem tykla a opravila jsem se a on mi řekl něco v tom smyslu že se nic nestalo že jsem mu tykla, že to přežije, ale tykání mi potom už nenabídl, takže tohle beru jako uzavřenou věc. Na potykání dochází nejčastěji před nebo na svatbě, tu příležitost měli a nevyužili, takže už to neřeším.
zirafko, ja bych ji taky nerikala, at ti zase zacne vykat, vasim vztahum by to neprospelo ... a pokud spolu nevychazite, asi by vubec bylo nejlepsi se do toho tykani nehnat. Kazdy vi, ze tykani nabizi starsi osoba, takze pokud ji ty jedina vykas, kazdy vi, ze je to z jeji vule .... tak se v tom zkus vyzit .... ja treba rikam docela s gustem a casto "pani X" .... a myslim, ze uz se to i zacina ujimat, takze za chvili to bude vsem pripadat normalni a ja zase odstrouham
.... akorat my spolu vychazime dobre, takze ja bych tykani brala.
Mě manželovi rodiče nabídli tykání po 10 letech chození a chvíli před svatbou,nějak mi to nešlo přes pusu. Teď už je to celkem fajn, ale trvalo mi než sem si zvykla. Manžel mojim rodičům taky tyká, ale nadšenej zrovna nebyl.
Já ani po 20 letech tchýni neoslovuji a vykám jí.....po tom,co udělala mně a mé dceři a jak se nám snažila rozbít manželství by mi to přes pusu nešlo
...dodnes manželovi nemůžu zapomenout...i když to udělal s dobrým úmyslem...že jí řekl,aby mi tykala...myslím,že bych hromadu věcí nemusela prožít,některé věci se říkají těžce,když člověk musí vykat.Jo,a na začátku by měla být taková ta elementární společenská slušnost,aby teda ti starší řekli těm mladším,jak by si to asi představovali...oslovení i tykání nebo vykání.Ale slovo maminka by mi opravdu nešlo.....Já o rodíčích manžela mluvím jako o tátovi a mamce.
Se ti ani nedivím, jestli ti ublížila. Mojí ségře tchýně ubližovala, hlavně psychicky, šílenej teror a že jí nechá vzít synovce atd a ona jí koza začala tykat. Tak sem jí to taky řekla, jak jí může tykat za to co dělala. Vždycky tvrdila že jí tykat nebude. Málem sem dostala infarkt. Nechápu ji.
Já mám naštěstí tchánovce OK, lepší než vlastní rodiče.Přidám naši situaci: Já i manžel rodičům toho druhého tykáme. Tykání začalo asi po roce společného chození, kdy mi maminka tenkrát ještě partnera řekla ať jim tykám a říkám jmény. Asi dva měsíce potom přijeli mí rodiče a také nabídli partnerovi tykání. Nemáme s tím nejmenší problém. Už před svatbou jsme měli v telefónech uloženy rodiče toho druhého jako maminka + jméno, táta + jméno. I po svatbě o nich doma mluvíme jako o mamince a tatínkovi, při osobním setkání jim říkáme jmény.
S manželem máme stejný názor: já pro něj nikdy nebudu maminka a on pro mě nebude táta. Nebudu přece v posteli s "tátou" . Moji rodiče i rodiče přítele se navzájem oslovuji jmény nebo použijí přezdívku, nidky jsem neslyšela, aby můj tatínek řekl mamince: mámo a obráceně. To samé u tchánovců 
.Dnes si mě rodiče pozvali na poradu, jestli mají mému příteli nabídnout tykání a že ale nevědí, jak by je měl oslovovat. Jsme zasnoubení, ale svatba bude až za rok. Zpočátku mu vykali, později mu začli tykat, on jim vyká a oslovování se vyhýbá. Myslím, že prozatím by jim měl vykat, tykačka až po svatbě. A oslovení mi přijde přirozené mami/tati. Přítel zas ale říká, že to přece nejsou jeho rodiče, tak proč by jim měl tak říkat. Já teda bych budoucí tchýni jménem říkat nemohla. To radši maminko, mám pocit, že to vyjadřuje uctivý odstup (ale přitom je z toho cítit, že je víc než cizí paní). Nejsme žádné kamarádky, abych jí říkala Ilčo
Butt, ja jsem v tomhle s tebou. Ja se k tomu proste nemam, abych rodicum manzela zacala rikat mami a tati i kdyz vim, ze by se jim to libilo. Nejsou mi rodice, nikdy nebyli, nikdy nebudou. Mam je moc rada, vztah mame dobry a projev ucty neni v tom, jak je oslovuju, ale jak se k nim chovam. To mami a tati mi ale proste neni po chuti.
Ja se te konverzaci o osloveni "mami, tati" vyhybam, co to jde.
tak mě ta představa tykání neničí, ale spíš bych říkala mami a tati
jen mi nejde do hlavy, že přítel od přítelovy sestry jim začal tykat, hned jak při seznámení (také trošku více rzé) a od té doby jim tyká a mi to nenabídli po 8,5 letech, co s přítelem chodíme a přitom si celkem s jeho rodiči rozumím... Ale tohle neřeším...Jinak jménem bych jim neříkala, to mi přijde divné...
ja to s tim vykanim mam jednoduche jelikoz ziji v anglii a tu se vsichni oslovuji jmenem tak pritelovym rodicum rikam jmenem.. byl to pro me sice ze zacatku sok ale clovek si zvykne
Mně manželovi rodiče řekli ať jim tykám po cestě na hostinu a mamka to navrhla manželovi taky teď po svatbě. Nějak mi to pořád nejde, ale včera jsem jim řekla "ahoj", tak byli nadšení, musím se snažit. Manžel odmítá mým rodičům tykat, protože vykání považuje za výraz úcty a líbí se mu to víc, mamka by byla ráda, kdyby jim tykal, takže chaos jak blázen
Mně tchánovci tykají už delší dobu, ale já jsem jim oběma vykala. Teď už vykám jenom tchánovi, protože tchýně mi po svatbě nabídla tykání. Takže z celé manželovi rodiny už vykám jenom tchánovi a jeho matce - manželově babičce, všichni ostatní si se mnou už dávnou potykali - tchyně byla poslední, jako jediná čekala až do svatby
Horší je to s tím oslovením - já je totiž vůbec neoslovuji Zatím se mi vždycky daří na ně mluvit tak, že je jasné, na koho mluvím, aniž bych ho musela oslovit Všem ostatním v rodině říkám bez problému křestními jmény, ale u tchýně mi to nějak nejde z pusy, i když ona to tak chce. No a u tchána už vůbec nevím, mám mu vykat a přitom ho oslovovat jménem?
Když o nich mluvím s někým jiným, používám výrazy "maminka" a "tatínek", ale nechtěla bych jim tak říkat přímo - nejsou to přece moji rodiče
A můj táta je ještě horší Je co se společenského chování týče tak trochu slon v porcelánu, takže se pořád nějak nemůže rozhodnout, jestli si s manželem bude tykat nebo vykat, takže ten můj chudáček je z toho pěkně zmatený - jednou je mu vykáno, jednou tykáno 
Já si s tchýní tykám už asi dva roky, stejně tak s její maminkou (manželovou babičkou). Říkám jim jmény. S druhou babičkou jsem si začala tykat asi před rokem a s tchánem jsme si potykali na svatbě. A manžel našim už také tyká. Tátovi říká "inženýre" a mamce "tchýně"
On je taková veselá kopa. cuttysark, taky mi to nejde přes pusu, ale dřív se to tak nosilo. i když, mami a tati říkala jen moje mamča taťkovým rodičům a tykala jim. taťka jejím vykal a říkal babi a dědo. taky úlet, ne?
paní xxx se mi taky nelíbí. ráda bych vykala a říkala jménem, pokud mi nenabídnou tykání, to mi přijde v poho, nikoho tím nemůžeš urazit, ne?
mně taky přijde blbost po svatbě něco rázem měnit, když už Ti dva spolu chodí hodně dlouho. musí to být přirozené.U nás to bylo tak, že když jsem byla mojí nastávající tchýni představena, řekla mi, že mi bude tykat, pokud mi to nebude vadit, což mi od ní přišlo fér, že se nejdřív zeptala. Já jsem samozřejmě souhlasila - bylo mi 19 a přišlo by mi dost blbý, kdyby mi vykala
Já jí vykám, oslovení se víceméně vyhýbám, ale když třeba mluvím se svým přítelem v její přítomnosti, řeknu třeba: "mamka říkala..." Ale ji jsem nikdy přímo takhle neoslovila. Pokud mi nabídne tykání - což se předpokládá po svatbě, jednou se v tom smyslu vyjádřila - tak to bude pořád mamka, ovšem taky to oslovení nebudu nijak často používat... A až budou děti, tak to bude babička a bude vyřešeno Jednou jsme se spolu bavily, že kamarádka oslovuje svoje tchánovce křestními jmény, řekla mi na to, že se jí to nelíbí, že se to nehodí - holt stará škola Ale mě by snad bylo i blbý oslovovat ji jménem, přece jen je to paní o 30 let starší Můj přítel to má s našima stejně - oni mu tykají poté, co si ověřili, že mu to nebude vadit, a on jim vyká a mluví o nich jako o mamce a o taťkovi...baket a co je na tom blbého, když se tak dotyčná jmenuje? jde jen o zvyk. pokud zůstaneš i s oslovením jménem u vykání, nikoho tím neurazíš.
mně přijde divné říkat babi, když o není tvoje babička. jasně, před dětmi babi, ale říkat jí tak za sebe je zvláštní. každopádně, jak si to kdo udělá, tak to taky má!
mluvit o někom nějak a oslovovat ho je rozdíl. mně se nelbí, když se lidé vyhýbají oslovení. nemám např. ráda, když mi někdo píše sms stylem: ahoj,..... a ani mě neosloví. někteří lidí to dělají automaticky a vůbec jim to nepřijde zvláštní.
Nenašli jste co jste hledali?
žirafka, být tebou nechám to jak to je. Držíš si tím vykáním od ní ostup, myslím že pokud to příjde divný i okolním pozorovatelům - známým, rodině, tak si o ní udělají sami obrázek. Představ si jak vy to okolí vnímalo, kdyby ti najednou začala tchýně vykat...všichni by se vyptávali a tchýně by jim vesele povídala, jak jsi ji nařídila vykat ti...měla by navrch zase jen ona. V tom že tě to tak točí vidím spíš to, že tě někde hluboko v dušičce žere, že jí nemůžeš tykat, a proto jsi z toho tak podrážděná. Věř mi, o nic nejde. V životě budeš ještě řešit mnohem horší a důležitější věci. Povznes se nad to a vesele jí vykej dál, a před známýma hodně nahlas, ať to každý slyší.
