Svatba - děti, jenže já si musím na dítě našetřit

Zobraz úvodní příspěvek
Možná je to na úkor toho že mám dobrou práci ale bohužel kdybych chtěla mít děti musím si na ně než pújdu na amteřskou ušetřit. Vydělávám víc jak manžel a představa že příjdeme měsíčně o 20 000 je strašná. Máme hypotéku tak to není legrace. Po svatbě se začalo mluvit tak nějak i o dětech ,máme na to oba už věk ( 30 a 31) jenže není to tak jednoduché. Bohužel než se vůbec začneme snažit musím našetřit aby se po dobu co budu na mateřské mělo z čeho brát na hypotéku a stejně nepřipdadá v úvahu že bych šla na 3 roky. Řešíte taky něco podobného nebo prostě máte tak šikovné manžele co vás uživí.
Odpovědět
@bayt Tohle je pro mě uvažování, které nechápu. Ano, souhlasím, dítě nepotřebuje značkové pyžámko, ale o tom tahle diskuze není a nepostřehla jsem, že by někdo v souvislosti s šetřením plánoval kupovat právě značkové oblečky a kočárky. Ono se moc hezky říká, že kde je pro dva, je i pro tři, ale je nezodpovědnost s tím počítat. Ano, pokud se nic neděje, všichni jsou zdraví, nejsou problémy v práci, dítě je kojené, tak to dítě zase tak moc nestojí. Jenže kojené být nemusí, a jsme na úplně jiných penězích. Nemusí být ani zdravé a to nemluvím hned o nějakých vážných onemocněních, ale i taková alergie se dokáže pořádně prodražit, a co pak? Pak ti lidé, co peníze neřešili brečí, jak stát dává málo a jak je všechno drahé, přitom oni sami svou situaci podcenili. My s manželem o svých financích skutečně přemýšlíme, plánujeme bydlení, máme spoření, a vše nastavené tak, aby nutné výdaje (bydlení, hypo, ježdění, jídlo, pojistky,...+ rezerva na běžné náklady na budoucí dítě) byly plně pokryté jen z jedné výplaty a to té nižší. Ta druhá se celá šetří, případně se za ní pořídí něco navíc. U nás prostě neexistuje představa, že bychom si pořídili dítě nezajištění a jen doufali, že se nic nepřihodí, abychom měli příští měsíc, co jíst. Připadá mi poněkud krátkozraké, pokud si člověk pod tím, že by měl být na dítě finančně připraven, vybaví jen botičky adidas.
Odpovědět
Mně přijde praštěný čekat než..Než já nevím co. Nepořídili bychom si dítě v situaci, ve které jsme teď - totiž že pracuje jen jeden, já studuju. Ale podle některých bychom se vlastně ještě ani neměli brát, protože co když...? Ale potom, až budeme pracovat oba, nevím, na co čekat. Pokud budeme pracovat, budeme mít kde bydlet a budeme mít alespoň něco málo našetřeno, nebudu čekat dalších několik let, než se mi částka na účtě ztrojnásobí. Ta vhodná doba pak totiž nemusí být nikdy. Vždycky jsme chtěli být mladí rodiče a doufáme, že budeme. A nemyslím si, že je to nezodpovědný přístup. Je to otázka priorit a celkového žebříčku hodnot. Pro mě je nejvíc rodina. Chceme děti, chceme je milovat a dát jim vše, co budou potřebovat. Ale z vlastní zkušenosti vím, že o spoustě věcí si člověk jen myslí, že je potřebuje - ale že ve skutečnosti to tak nemusí nutně být. Sama jsem z pěti dětí, naši to neměli vždycky lehký. A světe div se, ustáli jsme i situace, kdy taťka přišel o práci - nezažili jsme ji jednou. Ale nám, coby dětem, nikdy nic nechybělo. Vždycky jsme měli co jíst, do čeho se oblékat, nebyli jsme ochuzeni o žádné školní výlety, lyžáky apod., teď studujeme. A to naši nikdy neměli žádné nadstandardní příjmy. Kdo chce, hledá způsob, kdo ne, hledá výmluvy ;-)
Odpovědět
@kacenkakaca no tak díky za info, ale popravdě nevěřím že by s našimi příjmy byl problém uživit jedno dítě, a opravdu stačí jedna výplata abychom utáhli vše včetně hypotéky
Odpovědět
@ttm přesně tak, děti mají skoro všichni a co si budeme povídat, ne všichni mají průměrný nebo nadprůměrný příjem
Odpovědět
@ttm Chápu tento pohled na věc, ale rozhodně bych netvrdila, že člověk, který chce mít na dítě alespoň částečně našetřeno, má na prvním místě peníze - to s tím vůbec nesouvisí. Možná se smyslem pro zodpovědnost a přemýšlením do budoucna. Navíc - situace před 20-30 lety byla v našem státě poněkud jiná, nesrovnávala bych to s tím, jak je to teď.
Odpovědět
@strelenka Ne, to ne, to jsem nechtěla, aby tak vyznělo. Ale pro mě je mít rodinu nejvíc, co existuje, proto budu hledat způsob, jak mít dítě co nejdřív, nebudu to oddalovat na "ideální" dobu, protože ta nebude nikdy ;-) A situace v našem státě byla možná jiná, ale naši nás i teď živí - já jsem nejstarší, takže zase tak moc jiná situace to není. Pořád se o nás přece museli postarat ;-)
Odpovědět
@ttm Právě člověk, pro kterého je rodina nejvíc co existuje, může mít potřebu se finančně alespoň částečně zajistit, aby jeho děti neskončily tak, jak jsem nastínila ve svém prvním příspěvku. Je rozdíl mezi hledáním ideální doby a tím, že něco našetřím do rezervy.
Odpovědět
@strelenka Bez nulové rezervy a s tím,že žijeme od výplaty k výplatě, bychom do toho taky nešli. Ale je tolik věcí,které se můžou stát, že kdybych měla počítat se všemi,tak dítě nemám nikdy. Nehledě na to, že kdyby se, nedej Bože, něco stalo,máme kolem sebe takovou rodinu, že by nás nikdy nenechali na dně - k tomu nás naši vedou od mala,ať jsme pořád jedna rodina a pomáháme si. Jestli se jednou budu mít líp než moji sourozenci, oni vědí,že jim peníze nejen půjčím,ale i dám-a stejnou jistotu mám i já :-) A to znamená,že je rodina nejvíc ;-)
Odpovědět
@ttm myslím že každý ví sám, jeslti jede na krev, nebo jsou věci, které by mohl, když přijde dítě, oželet :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Existuji dva hlavni pristupy a zastanci/zastankyne si budou tvrdit, ze druhy pristup je spatny. Kazdy z nas si priority nastavi tak jak je citi. Takze jedni budou chtit dite do zaopatreneho prostredi a druzi budou chtit dite a nebudou resit "malichernosti" jako je mit financni rezervu. Samozrejme vzdy i jasne nalajnovane plany muzou padnout a zmenit se, ale ja jasne vedela, ze dite budu resit az budeme mit financni rezervu, tak abych nemusela resit, jestli mam na sunar nebo na navstevu v zoo. A upsani k hypotece mi bylo proti srsti, protoze jsem stale na rodicaku, ale clovek ktery si to spocita a necha si rezervu, tak to zvladne, ale musi mit rezervu pro strycka prihodu, protoze vzdy se muze neco stat.
Odpovědět
@ttm uprimne nerozumim, co chces rict. Pokud je pro tebe nejdulezitejsi rodina, nemela bys taky trochu chapat tu zodpovednost? To, ze si nekdo setri neznamena, ze si hleda nejake vymluvy, to znamena, ze premysli do budoucna, ne, ze ma na zebricku priorit na prvnim miste penize, ale naopak tu rodinu. Pokud to vidis tak, ze kdo si setri i pro strycka prihodu, hleda si duvody... k cemu? Tak budiz, je to tvuj nazor, klidne si to mysli i o me, ale ja se vzdycky budu snazit vecem spise predchazet a pripravovat se na ne, nez se pak divit. Tem, co to nedelaji, muzu jen prat, aby se nikdy do problemu nedostali. Jinak je hezke, ze si jako rodina pomahate, ja vim, ze bychom se na ni taky mohli spolehnout, ale myslim si, ze ve chvili, kdy stojime na vlastnich nohach bychom meli spolehat primarne sami na sebe a pomoc rodiny brat az jako to nejkrajnejsi reseni.
Odpovědět
@kacenkakaca Chci říct, że jsem vyrostla v rodině,kde jsme rozhodně neměli všechno, co jsme chtěli, ale měli jsme vždycky dva milující rodiče a skvělé sourozence, vždycky jsme byli jedna velká parta. Vyrostla jsem v prostředí, ve kterém jsem se naučila znát hodnotu peněz a naučila jsem se,že to,co máme,není až tak důležité jako to,koho máme kolem sebe. A takovou rodinu chci taky. Ještě jednou - nebudeme mít děti,pokud budeme bez peněz,ale nebudeme čekat. Ono se to dost těžko vysvětluje..
Odpovědět
Článek se načítá
@kacenkakaca Ono jde ale i o to, že zakladatelka chtěla ve 30 teprve ZAČÍT šetřit na dítě...
Odpovědět
Popravdě nechápu jak někdo může plánovat díte bez peněz. A tvrzení, že když se najedí dva, nají se i tři, mi přijde fakt hodně hloupé. Dobře, když je mimino, tak se to asi nějak udělat dá. Ale co pak školka, škola? Výlety, lyžáky, školy v přírodě? A co si budeme povídat, děti jsou krutý... Jak viděj druhý dítě s odrbanou taškou, nejdou pro krutý slova daleko... A já bych takovýho stresu dítě nikdy nevystavila. A popravdě si nechci moc ubírat z našeho standardu. Radši průběžně šetřim, než abych si pak nedošla do kina nebo na večeři.
Odpovědět
@mpbg ach jo, tak znovu - někteří lidi mají hotl takové příjmy, že nemusí "šetřit" na dítě a sami to necítí tak, že by si nějak zvlášť upírali. Upírání neberu jako to, že se dva roky nepodívám k moři. Je to o prioritách, každý ví, kolik mu cca zbývá peněz a jestli je z čeho brát.
Odpovědět
@ttm Ano, pojistit se proti všem eventualitám, které v životě mohou nastat, opravdu nelze. Přesto lze riziko některými opatřeními snížit. Co se týče rodiny - souhlasim s @kacenkakaca - je prima mít tuto záchrannou síť, ale brala bych to opravdu až jako tu poslední možnost - a ne, že si řeknu "kdyby něco, rodina se postará...".
Odpovědět
@strelenka Nejsem tak naivní a nezodpovědná,abych ai pořizovala děti,kdybych se o ně nemohla postarat. Jen máme prostě každý jiný životní standard, mně osobně stačí k životu fakt málo :-) Dovedeme se o sebe postarat sami,ale je fajn vedět, že mám kolem sebe lidi, kteří mě v tom nenechají-to není tak,že bych na to spoléhala.
Odpovědět
A co lidi, co prostě mají malé platy a 100 tisíc, které tu kdysi zmiňovala zakladatelka, je pro ně jmění a jako "rezerva" před pořízením miminka nedosažitelná? Takoví lidé nemají mít děti? Já jsem hodně opatrná, ale řešit sedm let dopředu odrbanou tašku mého budoucího dítěte...to bych opravdu ty děti neměla nikdy.
Odpovědět
@ttm mám pocit, že už jsem ti tady olajkovala nějak moc příspěvků :-D
Odpovědět
@ttm Ono asi záleží, co si pod pojmem "zajištěná" představujem. Pracuju s dětma, takže vím opravdu o případech, kde se děti nemohou účastnit lyžáku, nemohou chodit na kroužky a jezdit na tábory, znám maminku, co v obchodě deset minut přemýšlí, zda ty jablka pro své syny může koupit...
Odpovědět
@strelenka Jenže tuhle situaci nemusí vyřešit ani rezerva před jejich narozením. Třeba rezervu měli,na něco vyčerpali a teď jsou díky tomu v o něco lepší situaci,než mohli být. Můj snoubenec nebyl na jediném lyžáku,na jen několila školách v přírodě apod.-ano,mrzí ho to,ale rozhodně to rodičům nezazlívá,v jejich situaci to tenkrát jinak nešlo. A vida,žije a na dětatví má i tak krásné vzpomínky ;-)
Odpovědět
Nejedná se sice o žádný případ, kdy by na tom ta rodina byla hodně špatně a tak tak měla na jídlo atp., ale znám několik početných a/nebo ne moc bohatých rodin a nikdo z těch dětí rodičům nevyčítá nebo netrpí výší rodinných financí, naopak to jsou často rodiny s daleko lepšími vztahy, než mají doma děti z "normálních" rodin okolo...
Odpovědět
@ttm Ano, už jsem říkala, že zabránit tomu nelze, pouze minimalizovat rizika...
Odpovědět
@strelenka V tom se shodneme. Já si jen prostě myslím,že v okamžiku narození dítěte je potřeba mí dostatek financí na to,abych se o něj postarala dejme tomu dva roky. Nemusím mí naśetřeno na školku a lyžáky,na to můžu šetřit průběžně. Nechci svým dětem nic upírat,chci jim dát maximum,jako dali naši nám (je pro mě až neuvěřitelné,že náa všech pět mohlo na všechny výlety,lyžáky atd.,když vím,že těch peněz jsme opravdu nikdy moc neměli). A nejsem nezodpovědný blázen. Jen si myslím,že žít spokojeně se dá i za málo peněz ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Já jsem teda mladičká a peněz jak želez fakt nemám ale když si spočítám svůj plat a mateřskou a když to srovnám tak na tom jsem stejně protože zas ušetřím na benzínu co do tý práce projedu. Můj muž mě i miminko uživí a navíc vím že rodiče nám pomůžou. :-) Miminko už zkoušíme a sami rodiče nám říkávají ať na nic nečekáme že dokud jsme mladí at si uděláme rodinu. Člověk má více energie, jsme mladí a zdraví a až dítě vyroste stále budeme mladí a můžeme si ještě užívat.
Odpovědět
@izzybickerstaff nemyslim si, ze by lide s malymi prijmy nemeli mit deti. Kazdy si musi sam zvazit, jestli na dite ma nebo ne. Nekdo neresi a doufa, pripadne pak breci, nekdo i s omezenymi prostredky dokaze deti zabezpecit i pro priklad rizika. Ze zkusenosti - rodina, co mela pet deti a prijmy opravdu minimalni. Dopadlo to tak, ze deti zacali krast, aby se mohli vyrovnat ostatnim, dnes maji ctyri z peti problemy se zakonem a vztahy s rodici nijake. Nikdy nezazili nic lepsiho nez si dat ukradenou cigaretu za skolou. Tohle neni extrem, to je naprosto bezny stav, znam takovych rodin spoustu. A je na tom krasne videt, ze mnozstvi penez se vztahem k detem az tak nesouvisi. Opravdu nevim, kde se bere presvedceni, ze rodiny s nizkymi prijmy maji lepsi vztahy. To jsou jen predsudky. @ttm Je rozdil, kdyz rodinu slozi prvni financni problem a kdyz diky rezervam preziji x mesicu ci let a maji tak vetsi sanci se z financni krize dostat.
Odpovědět
@kacenkakaca Nechtěla jsem tvrdit, že lidi s deseti dětmi mají lepší vztahy, a kdo má peníze, na děti automaticky kašle. Jen jsem chtěla říct, že v těch rodinách, co znám, mají spolu dobré vztahy, mají nějaké hodnoty, takže těm dětem ne že by asi nevadilo, že nemají veškerý komfort, ale to rodinné prostředí jim to vynahrazuje...(nevím, jestli jsem to dobře formulovala). Mně se to mluví, když jsem nikdy hlady netrpěla a teď máme s přítelem taky příjmy dobré. Ale umím si představit, že budu mít daleko míň peněz a pořád budou moje děti šťastné a spokojené.
Odpovědět
Tak vracím se na místo činu.Jen pro ty které o zajímá:-) našetřila jsem si na mateřskou a jsem za to ráda i když zatím nevím jestli to bylo nutné nebo ne jsem ráda že jsem si trochu počkala a udělala rezervu.Jen výbava pro malého nás stála 30 tisíc a to máme kočárek z bazárku a spoustu věcí jsme dostali ale na to se nedá spoléhat že všechno dostanete od hodných kamarádek a babiček a dědečků i když je to moc fajn.Rozhodně si nemyslím že vyhazujeme peníze za zbytečnosti, moc toho nekupujeme ale jen občasný nákup v lékárně je kolem 1000 ( přiznávám se že pro něj chci to nejlepší ).A i když pro někoho to moje šetření může být nepochopitelné já jsem ráda že jsem trochu našetřila a budu mít snad klidnější mateřskou a nebudu se bát že nemůžu koupit malému jablka :-) jo a nedávno se mi manžel přiznal že on je taky takový šetřílek jako já (možná větší)
Odpovědět
Profilova fotka
@svobodpetika je dobre, ze se citis dobre, protoze i tvoje dite bude spokojene. Nebudes na nej prenaset stres z pripadneho diskomfortu. Ona vybavicka a dalsi vydaje jsou neskutecne a jen ty cifry naskakuji a to clovek nekupuje zbytecnosti. Nekde tady v debate padlo, ze kdyz zena chce dal vydelavat, tak si ma vzit chuvu nebo dat dite do jesli a ze pak yy penize bude mit.... neni to tak jednoduche a to z nekolika faktoru a to je vek ditete pro umisteni do zarizeni, financni naklady za tuhle sluzbu (10 tis min kdyz je dite male a neni samostane je minimum). A ono i umisteni dvouleteho do skolky neni jednoduche, takze kratka rodicov;ka je dobra, ale za cenu, ze pak clovek da za skolku 8 tis pri tydenni celodenni dochazce. Dalsim faktorem je osobni pocit, jak se vyrovnat s tim, ze dite bude vychovat nekdo cizi a ze neuvidite denodenni radosti. Samozrejme, je to vzdy volba rodiny a je to o jejich prioritach, ale v tomhle je lepsi mit financni rezervu a neresit navrat do prace za kazdoi cenu. A tatinek na rodicaku, je to alternativa, ktera i u nas padla, ale v praxi stacil jeden den hlidani a bylo jasne, ze to v nasem pripade neni ta spravna cesta ( malemu bylo 9mes). Samozrejme kdyby nebylo zbyti, tak to panove daji, ale je moji otazkou zda je nutne je vystavovat takovehle zkousce? Za mne je lepsi, kdyz spolu denne stravi cas a jsou v ohode:-) Uzivej si kazdeho dne vcetne vsech radosti i starosti, ktere prichazi :-)
Odpovědět
Holky, já chápu obě strany.. ale podívejme se.. znám křesťanské rodiny, kde mají třeba šest dětí, rodiče nemají nadstandartní příjem, ale prostě se spolehnou na Toho nahoře, a ono se to vždy zvládne. Jejich děti nikdy nestrádaly. Nemají každý svůj tablet, možná je to i mrzí, půjčují si věci vzájemně. Ale mají velkou rodinu, která se má ráda a jsou vychovány tak, aby si toho vážily. Rodina si pomáhá, dřív to byla samozřejmost, dnes už bohužel ani ne. Jejich kamarádi nemají sourozence, schází se v parku a vytahují ze značkových batohů poslední výkřiky techniky (co já vidím poprvé - ve svých 29 letech). Jsou šťastní, jejich rodiče jsou šťastní, že jejich děti mají to, po čem touží a nejsou ve škole za outsidery. Je to opravdové štěstí? Děti z početných rodin možná chodí na brigády od 16ti let, znají tedy hodnotu peněz. A málokdo z nich si potom koupí Xpalcový mobil za těžce vydělaných 15 tisíc. Člověk si pořád myslí, že může vše ovlivnit, všechno si naplánovat. Ale život nám připraví spoustu překvapení. Pro toho, kdo měl všechno naplánované to potom přináší velké zklamání,deprese.. Chápu, o čem se tu bavíte.. určitě je třeba na dítě mít.. a nečekat, že něco dostanu. Ale jsme zpět u toho, že ve velkých rodinách se může žít lépe, když si pomáhají.. proto si myslím, že je krásné uskromnit, a jako odměnu za to mít velkou rodinu.
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?