0
lajkov
161
správ
Rozvod krátce po svatbě
Zobraz úvodní příspěvek
Milé dámy,
tak mi dnes bylo oznámeno, že si dobrá známá podává žádost o rozvod. S manželem se brali loni v červenci, předtím spolu pět let žili "na hromádce"... Doteď si pamatuji její velkolepé přípravy, svatba byla krásná a nákladná, oba natěšení a teď toto....
Máte podobné příběhy ze svého okolí nebo třeba Váš vlastní?
Odpovědět
0
lajkov
@laka_lacenda Možná ale, když se tenkrát nerozváděli, tak třeba je to více tlačilo k tomu, problémy spíše vyřešit (samozřejmě že asi ne všude), než dnes, kdy můžou od nich snadněji utéct. :-|
0
lajkov
Zobrazit profil
laka_lacenda
15.02.2016
1
lajkov
@lucineni Kromě toho, že lidi se neberou jen z čisté ryzí lásky (taky mám kolem sebe lidi, co se vzali tak nějak proto, že už "je na to ten správný čas"), může jít taky o případ, že si třeba myslíš, že máš toho pravého, ale to "wau" zažiješ náhle, nečekaně.
U mně to teda nebyl rozvod, ale když jsem potkala svého muže, byla jsem zadaná a časem by na ten sňatek asi i došlo. Svého tehdejšího partnera jsem milovala, měli jsme spoustu problémů, ale byla jsem přesvědčená, že v každém vztahu jsou problémy a na nějaký velký emoční výbuch jsem fakt už nečekala. přišel v podobě mého muže, naštěstí "včas"...
sponzor fóra
1
lajkov
Ta rozvodovost je podle mého dána spoustou věcí... Primárně tím, že v minulosti po rozvodu nebyla žádná perspektiva jiná, než další byt na příděl po pár letech, žádné cestování, svoboda atd. Člověk si tak maximálně mohl založit další rodinu. Další důvod je podle mne v tom, že dneska je tak celospolečensky povzbuzován "pocit vlastního štěstí" a "romantické lásky". Vždycky když čtu v nějakém časopise kecy, že lepší než být nespokojená, je sbalit se a jít, tak se mi ježí chlupy. Samozřejmě, že jsou situace, kdy to lepší je, ale až jako poslední řešení. A pak je to taky dostupnost rozvodu - jednak dřív, než se to vyřešilo, se manželé často stihli udobřit, soudy se dnes také moc už o smír opravdicky nestarají, a zároveň lidi tím, že vědí, že rozvod není složitý, často taky vstupují do manželství s vědomím, že to půjde snadno zrušit (jako jedna má kamarádka, která mi týden před svatbou, když měli nějaké konflikty, řekla: "no co, rozvést se můžu vždycky").
5
lajkov
Zobrazit profil
wiki85
15.02.2016
0
lajkov
@puhelin Pokud to není příliš osobní, mohla bys zmínit nějakou otázku či situaci, která vám před tu přípravou nepadala v úvahu?
0
lajkov
Zobrazit profil
zuzinka6
15.02.2016
sponzor fóra
1
lajkov
Já bych tu minulost, co se týče rozvodů, neviděla až tak idylicky. Je teda otázkou, o jakém konkrétním období se bavíme. Ale zhruba od 60. let začaly být rozvody vcelku časté, a popravdě se už ani společnost na ně nekoukala skrz prsty. Příčinou bylo určité uvolnění "morálky" mládeže, které však nešlo ruku v ruce s dostupností antikoncepce a sexuální výchovou. Takže lidé uzavírali manželství už krátce po 18. roce věku, protože "museli", tedy často v době, kdy byli sami ještě dětmi a partnera ani příliš dlouho a dobře neznali. K tomu se ještě přidalo malé dítě, odloučení kvůli vojně nebo studiu, nebo taky často bydlení s rodiči v panelákovém dva plus jedna, a na rozpad vztahu bylo zaděláno. Takže ve výsledku se opravdu každé druhé manželství záhy rozpadlo. Dělo se to tak masově, že to vyvolalo například i potřebu uzákonění možnosti adopce dítěte manželem rodiče. Protože otcové, kteří byli ještě v podstatě mladí nevybouření kluci, často vůbec nejevili zájem o dítě, a to bylo později adoptováno novým manželem matky. No a, když trochu dospěli, si našli zase další partnerku, která už taky měla dítě, a adoptovali zase to její. Celkem absurdní koloběh...
Takže zkrátka každá doba má své, a nemyslím, že bychom na tom dnes byli zase tak špatně.
1
lajkov
Zobrazit profil
laka_lacenda
15.02.2016
1
lajkov
@zorro4 me by taky zajimalo, co konkretne se na tech pripravach probira, ze to bezneho cloveka snad ani nenapadne. Kdyz to vezmu podle sebe, tak jsme s muzem nejakym zpusobem resili hypoteticky vlastne vse od zdravotnich problemu, sexualnich problemu, neplodnosti a zivota bez deti, zivota s postizenym ditetem, peci o me nebo jeho rodice, neveru, financni problemy, kompromisy celkove, pripadna rozdilnost nazoru a prani na ruzne otazky... Proste hromadu veci a to jak pred zadosti o ruku (vedeli jsme, ze spolu proste chceme byt), tak po zadosti v ramci vlastnich priprav. Vzhledem k tomu, ze mam pocit, ze lide z okoli to maji podobne, by me zajimalo, co objevneho se resi tam.
2
lajkov
Zobrazit profil
gabrielkaada
15.02.2016
2
lajkov
Zobrazit profil
pirek
15.02.2016
Článek se načítá
0
lajkov
@stastnevdana To teda nevím vůbec, o čem mluvíš. V 60. letech byla úhrnná rozvodost pod 20 %, dneska je kolem 50 %. https://www.czso.cz/csu/czso/rozvodovost
3
lajkov
@kacenkakaca Přesně tak. Jednak mě moc zajímá, co se tam řeší, že je to třeba pro někoho překvapivé (tím to nějak neshazuji, jsem skutečně velmi zvědavá). Zároveň pro mne jako pro nevěřícího je těžko představitelné, že řeším otázky partnerského soužití s někým, kdo žije v celibátu (opět jej nezpochybňuji, jen si myslím, že člověk by měl mít i něco osobně odžito). Především si ale myslím, že v těch skutečně těžkých a mezních situacích je vcelku jedno, zda se o tom lidé dřív bavili, či ne (např. vážné onemocnění dítěte, o tom se tak hezky povídá, jak se musejí rodiče spojit a je přitom zjevné, kolik partnerství se na tom rozpadá).
2
lajkov
@kacenkakaca No, to je ten rozumný přístup. Ale soudě podle mnoha příkladů např. na Modrém koníku, v mém okolí nebo i podle tohohle tématu o rozvodech hned po svatbě, to rozhodně není něco, co takhle vyčerpávajícím způsobem řeší každý "běžný" člověk. Nemyslím si, že bychom se v něčem, co jsi vyjmenovala, s manželem zásadním způsobem neshodli, a přesto bych bývala ráda na předmanželskou přípravu chodila a taky si myslím, že by v nějaké uzpůsobené formě prospěla i nevěřícím párům.
2
lajkov
@zorro4 Taky si nemyslím, že by půlroční "přípravný kurz" všechno vyřešil na x let manželství dopředu, ale poslední dobou čtu (hlavně teda na Koni) o tak neuvěřitelných případech partnerského soužití, že mi přijde dobrá každá pohnutka trochu se nad vztahem hlouběji zamyslet. Pro mě by to sice normálně měl člověk udělat tak jako tak i bez přípravy, ALE...
0
lajkov
@izzybickerstaff mne by na jednu stranu prislo zajimave ta temata klidne znovu probrat, na druhou stranu mi pripada pro me a meho muze lepsi a prirozenejsi, kdyz to probirame v soukromi a zavery si vyhodnotime sami. Tim to nesnizuju, to vubec ne, ale co vidim v okoli, je spis bezne tato temata resit (ne treba nejak ucelne, ale kdyz na to clovek narazi napriklad). Otazka potom je, zda me okoli je vhodnym vzorkem, protoze na tom koniku vidim pravda neco uplne jineho.
1
lajkov
Zobrazit profil
laka_lacenda
15.02.2016
2
lajkov
@gabrielkaada tohle neni pravda.
Driv se lide nerozvadeli proto, ze hlavne pro zenu bylo nepredstavitelne, ze by byla rozvedena, spolecnost ji za to obrazne receno ukamenovala. Vim, o cem mluvim, babicka se v te dobe rozvadela a zustala s mamou sama a zpocatku to pry bylo silene a bylo na ni pohlizeno opravdu hodne negativne a vulgarne. Casem se spolecnost tedy uvolnila, ale v tech 60tych letech spis ne. Ona nechtela sebe a dite (mou mamku) nechat bit a treba i zabit, ale deive bylo bezne, ze zena zustavala v manzelstvi s nasilnikem, protoze proste nemela jinou moznost. Lide se brali prilis mladi a z musu, ne, ze by chteli, casto lide naprosto rozdilni. Rodina casto nebyla tim nejdulezitejsim, to spis spolecensky status, ktery nutil lidi byt spolu navzdory vsemu vcetne fyzickeho nasili. Myslim, ze kdo v tomto modelu vyrostl, tedy nasi rodice, to vnimaji jako odstrasujici pripad a proto sahaji radeji po rozvodu, i kdyz na muj vkus zbytecne casto.
2
lajkov
Souhlas s @laka_lacenda - přesně jak u našich...jsou "spolu" sice 40 let, ale defacto vedle sebe. No, a babička, ta se tedy snažila vydržet a nerozvést se - a tak se nechala 20 let týrat a mlátit...naštěstí se aspoň po těch 20 letech sebrala a odešla a druhé manželství s hodným chlapem jí to vynahradilo. Co ale takové dětství v takové rodině udělalo s dětma, potažmo mojí mámou, je možno domyslet....
Rozvod není to nejhorší, co se v životě může přihodit.
1
lajkov
@zorro4 Třeba právě o tom, jak těžké je z manželství odejít. Co je jeden pro druhého ochotný obětovat. Ono je jednoduché to brát emočně, ale právě proto, že církevní sňatek není jednoduché rozloučit, musí se spolu ti dva naučit vycházet i ve chvílích, kdy je to na ostří nože. Protože není řešením od problémů utíkat a tvrdě si stát za svým, ale naučit se problémy řešit. Před svatbou jsme často velmi emotivně řešili konflikty, po svatbě jsme se oba shodli na tom, že když už se k nějakému konfliktu směřovalo, uvědomili jsme si, že to nemá smysl, protože to prostě musíme vyřešit a nemůžeme to nechat zajít až k rozluce.
A v celibátu jsme žili snad jen 2 týdny ;)
1
lajkov
@kacenkakaca
@zorro4
@izzybickerstaff Holky, je to přesně tak, jak píše izzybickerstaff - řeší se tam v podstatě věci, které popsala kacenkakaca. Pro páry, jako jste vy, by to tedy bylo skutečně zbytečné, na druhou stranu si ale ze zkušenosti z okolí a různých šílených diskuzí taky myslím, že bohužel je pořád hodně z těch, co tohle neřeší a jim by tohle podle mě mohlo otevřít oči.
3
lajkov
Zobrazit profil
duckie
15.02.2016
0
lajkov
@zorro4 Ok, nevyjádřila jsem se zcela přesně. Chtěla jsem tím říct, že od těch 60. let, a zejména pak v 70. a 80. letech rostl počet rozvodů. A myslela jsem nikoliv populaci jako celek, ale mladou generaci, která uzavírala manželství za jiných podmínek, než jejich rodiče, a u které byly rozvody krátce po svatbě celkem běžné.
Připadá mi totiž, že se často hovoří o tom, že "dřív" se lidi nerozváděli, a že rozvedená žena se ocitla na pokraji společnosti. Takhle to možná chodilo v první polovině 20. století, ale doba našich rodičů a prarodičů nebyla zas tak dávno, a společnost tehdy byla už trochu někde jinde. Samozřejmě byl rozdíl mezi velkým městem a malou vískou, ale v zásadě se nedá říct, že by v té době byl rozvod nějakou hanbou nebo něčím výjimečným.
@gabrielkaada Záleží, které období myslíš. V 19. století asi ano, ale jak jsem psala, už od těch 60. let to chodilo trochu jinak. Založení rodiny bylo do určité míry jedné "vzrůšo", které mohl mladý člověk zažít, a dost často k tomu přišel jako slepý k houslím, v osmnácti, po pár měsících vztahu.
2
lajkov
@duckie určitě se nedá připravit na všechno...ale dám příklad z jiného soudku. Na základě nedávné diskuse na Koni o odložení čerstvě narozeného dítěte, u kterého prenatální testy neodhalily postižení, jsem docela dlouho přemýšlela nad tím, co bych dělala já, kdybych měla dítě s Downovým syndromem? Přitom svoje obecné názory na tyhle věci znám, tak by se mohlo říct, že to není potřeba řešit. Taky samozřejmě nemůžu říct, že si umím představit, jaké by to bylo doopravdy, ale věřím, že to zamyšlení bylo užitečné. A takhle bych to vztáhla na všechna témata...Pak někdo začně řešit na netu nějaký banální problém a postupně třeba vyjde najevo, že jádro pudla leží úplně jinde a ten pár třeba vůbec nemá vyřešené společné finance nebo tak něco...Vidím poslední dobou spoustu případů, kde zjevně partneři spoléhali na to, že "ono se to nějak v budoucnu udělá" a ejhle, ono to za změněné situace (např. s příchodem dětí) už nefunguje a oni to nejsou schopní vyřešit. Jak říkám, jenom teoretizuju, protože jsem sama přípravu neměla, ale nějaká diskuse o vztahových záležitostech by mi přišla užitečná téměř pro všechny.
2
lajkov
@duckie tak jasně, že když to pak přijde, může to být celé jinak. Ale důležité podle mě je si uvědomit, co může nastat a zauvažovat o možnostech a řešení, zjistit, jestli s tím druhým máme chuť to překonat. Další věc je, že po letech spolu clověk na spoustu těch situací narazí třeba v tom nejbližším okolí a může se na to zase připravit trochu jinak.
@izzybickerstaff konik je kapitola sama pro sebe, tisíckrát se tam člověk dočte o problémech, které si nedokážu ani představit, jak mohly vzniknout. Ale základ je v té komunikaci, v tom, že spolu dva nekomunikují a vlastně ani nežijí, žijí vedle sebe nebo spolu soupeři o nadvládu. Když tam kouknu, je to tam spíš jeden odstrašující případ vedle druhého :-/ tím to samozřejmě nechci vztáhnout na vsechny
1
lajkov
@duckie Ty přípravy fungují tak, že se diskutuje v rodině, která už děti má. Ta také řekne, jak řeší to a to. Pak se diskutuje nad tím, co každému připadá nejméně vhodné. Závěrečný úsudek si každý dělá sám. Prostě jen zjistí, jak to vypadá i v jiné rodině. Ne jen v té, ve které vyrůstal a na jejíž chod si nemůže udělat úsudek z venčí.
Pro mě je prostě důležité vědět dopředu, jaký na to má partner názor.
Ještě k tomu Downovu syndromu - většina věřících nepodstoupí screeningy a jiná vyšetření. Ani nechtějí znát předem jeho pohlaví. Prostě si počkají až na to, jaké dítě se jim narodí. Věřící berou možnost početí jako dar, který se neodmítá, ať je, jaký je. Může se namítnout, že porodit postižené dítě znamená zničit život nejen jemu, ale i jeho okolí. Ale takový už bohužel život je.
Jen pro doplnění: znám rodinu, které bylo při předporodních testech oznámeno, že dítě je v pořádku, zdravé, a narodilo se postižené.
1
lajkov
@puhelin (Tak to právě bylo, šlo o to, že všechny testy byly negativní, a přesto bylo dítě postižené a matka ho dala adopci. Ohledně screeningu...nejde jen o to ho podstoupit kvůli případnému přerušení těhotenství - pokud by byl nějaký problém, např. rozštěp nebo něco ještě vážnějšího, pro mě osobně by bylo důležité se na to připravit dopředu, zvládnout tohle v návalu hormonů rovnou po porodu by mi přišlo dost těžké a pro zdravotníky by taky mohlo být užitečné vědět o tom dopředu. To se u mě s darem početí nevylučuje :-) Ale to už jsem úplně mimo téma diskuse, tak to tu nebudu plevelit).
3
lajkov
Zobrazit profil
duckie
15.02.2016
Nenašli jste co jste hledali?