Rodiče a sestra - dítě a neustále rady

31. čvc 2015370

Ahoj, máme skoro rok po svatbě a tlak okolí na dítě se stupňuje. Tesně po svatbě všichni čekali a ptali se...pak to opadlo a já si vydechla, řekla jsem si, že dostali rozum. Hlavně má mamka, která furt rýpala. Jenže se ukázalo, že teď to řeší s neskutečnou intenzitou a řeší to sestra s mamkou, vytváří si různé konstrukce v hlavě, které nejsou založené na pravdě.
Moje sestra mi zničehonic napsala, kdy bude teda teta, že jí to trápí, apod. Nechápala jsem proč tak najednou to na mě vybafla, ale znám ji, občas, asi jak se nudí, moc přemýšlí. Tak jsem jí odpověděla v obecné rovině, jenže ona se moc odbýt nenechala. Moc jsem nechápala, co jí to najednou popadlo. No a pak jsem se to zcela náhodou dozvěděla. Důvodem byl půl hodinový telefonát mé mamky sestře, kde řešily moje mateřství. Výsledkem pak, že by si s mým manželem měl někdo promluvit.
Vůbec nechápu - proč a o čem (ony si ale asi zjevně myslí, že můj manžel nechce děti, on se tak na oko trochu tváří, ale je to jen jako🙂, nicméně, jim to vykládat nebudu, protože ony všechno ví vždycky nejlépe). Moje sestra mi pak napsala ještě, že ví, že doma nemá moje slovo váhu...čímž mě vytočila, protože si evidentně o mém manželovi nemyslí nic pěkného. A podotýkám, že to taky není pravda.
Všeobecně moji rodiče a hlavně mamka trpí na to, neustále říkat, co bych měla a jak. To je pořád, chtějí mít taky dost přehled co dělám, apod. Oni prostě nepochopili, že jsme už se setrou dospělé a neustále jaksi se snaží mít dost výrazný vliv. Oni mi přijde nejdou rádi, že mají slušné dcery, vnučku (od ségry), slušné zeťě (opravdu jsou). Oni pořád jakoby něco hledají, co je špatně, nebo spíše ne podle nich. A když se jim něco nezdá, hnedka jak bych měla, co bych měla. Hned vědí přesně vše. S mamkou mám osobně dost komunikační problém, pak mi to je líto, že se s ní neumím bavit, protože jí to taky mrzí. Ale jsem si jistá, že kdyby ona už kdysikdysi komunikovala jinak a ne furt jen radila a cepovala, bylo by to jiné. Zkrátka ale obecně je problém ten, že oni mají neustálý dohled nad mým životem (ale i sestry, které zase žvaní do výchovy a jiných věcí, které se jim nepozdávají) ,ale podle mě trochu nezdravý. Podle mě jsme ve věku, kdy si máme navzájem respektovat, ne, aby nás braly jako děti a říkali co bychom měly a vlastně nás neustále tlačit jejich směrem...

  • To se mi taky stává. Naštěstí ne ze strany rodiny, ale spíš známých. Ihned po svatbě začali. A bylo celkem jedno, že mi bylo 22 a byla jsem v půlce studia na vš. Pro mě je dítě trochu složitější, mám doživotní nemoc, která se po porodu může hodně zhoršit, takže se toho bojím, a tak se vždycky těch lidí ptám, jestli nechcou rodit za mě a taky jestli ho pohlídají, až mu budou růst zoubky 🙂. To pak většinou ztichnou 🙂.

  • @slicannevesta  hm, tak to je skoro jako bych to psala ja. 😐 s manzelem jsme spolu 8 let, pred rokem jsme se vzali a kecy kdy uz bude dite slysim uz hodne dlouho. mati take vymysli ruzne silene konstrukce.. kdyz jsem ji zakazala me s tim otravovat, tak byl chvili klid a nakonec z ni vylezlo, ze si zacala myslet, ze nam to proste nejde (je mi 32, ne 60!). do manzela nastesti moc hucet nemuze, jednak je tam jazykova bariera (je cizinec, i kdyz mati jeho rec pomerne ovlada) a navic on je takovy, ze by ji asi poslal velmi rychle do patricnych mist.
    nekteri rodice zkratka nedokazou pochopit, ze deti uz dospely a maji svuj zivot. obavam se, ze s tim tezko neco nadelas. nasi byli vzdycky takovi. ja byla ve skole premiant, ale to se bralo jako samozrejmost. nikdy jim nebylo dost dobre, co jsem delala. muzu Ti rict, ze jsem odesla z domu na vysokou co nejdal od domu i kvuli tomuto trvalemu vmesovani - a vztahy se pak celkem dost zlepsily. i kdyz samorejme stale meli dost duvodu mi vycitat to a ono. ted jsem v zahranici, domu jezdim jednou za 4 mesice, tak je to asi idealni stav.. slychame se denne na Skype, ale jak me zacnou vy***at, proste to vypnu a hotovo. 😃 a kdyz prijedu, jsem vazena navsteva. jak mati zacne neco mlit, popadnu kufr a mam se k odjezdu. s nekterymi to zkratka po dobrem nejde. ja je mam moc rada, ale ubiji me neustale ospravednovat svoje konani.

  • @slicannevesta  Dovolí si na tebe jen tolik, kolik jim ty umožníš. Nemáš povinnost se jim obhajovat, uvádět na pravou míru. V první řadě - ty sama jejich poznámky moc řešíš, tím jim dodáváš na váze. Zkus narážky velkoryse ignorovat, časem snad pochopí, že rodičovství je opravdu jen věcí tvou a tvého partnera.
    Největší nehoráznosti si k člověku často dovolují právě nejbližší, ví do čeho píchnout.

  • Sponzor fóra
  • @slicannevesta  Já od začátku preventivně nazývám děti uřvanými smrady s tím, že mám i jiný smysl života než rodit. Kamarádka zase říká, že bude mít 62 koček a že jí to stačí. Jiná známá zase odpovídala na podobné nejapné dotazy s tím, že má o deset let mladšího brazilského milence a že si s ním chce pouze užívat vášnivý sex (podotýkám- na dotazy babiček a tetiček, už měla přes 35 😃 ) No a méně chápavých jsem se ptala, jestli jim dotazy tohoto typu nejsou trapné. Hotovo, vyřízeno... obecně platí, že lidi si dovolí jen to, co jim dovolíte vy 🙂 Nevím, proč bych měla tyhle věci řešit s lidmi, se kterými nechci.. Nikdo si už neodvažuje ani pípnout 😃

  • @slicannevesta
    @reys
    to je uplne jako byste mi mluvly z duse.....ja to teda slycham hlavne od taty - tam mam pocit, ze zoufale potrebuje nejaky maly deti....me je 29 (30 za pul roku) a narazky o detech se stupnuji mesic od mesice...a to posloucham uz od 26...ale posledni dobou je to neunosne...kecy samozrejme zintenzivnely v okamziku oznameni svatby....ted VSICHNI automaticky pocitaj ze hend po svatbe "jdem na to" - a uz to neni jen tata, uz je to babicka, sef, kolegyne, nektery znamy....je to hruza....ja treba reknu ze pristi rok bych chtela na tyhle a tyhle bezecky zavody a vsichni: "ale prosim te, to uz daaavno nebudes behat *mrk mrk potutelny usmev*".....sere me to neskutecne....my deti chcem, ale az se nam bude chtit...jo budem stari rodice - no a co?????? to je nas problem 🙂 nejvic me ale stve ten tata, protoze to, ze nemame doposud dite, interpretuje tak, ze jsme sobecti a ja jsem navic karieristka a chci si jen uzivat....coz teda mmchd neni vubec pravda

  • @pevrk  ignorovat nepomuze.. tento typ lidi ma bohuzel vetsi nez velkou vydrz. po dobrem (vysvetelni, rozumna diskuze atd.) to nejde, po zlem (hadky, ostre narazky) taky ne. proste oni jsou presvedceni o sve pravde a z titulu a pozice rodicu cekaji, ze jednou pochopis a uznas, ze pravdu maji. no je to na hlavu. cizi lidi, zname nebo nejake teticky clovek odpalkuje snadno, ale s vlastnimi rodici/sourozenci je dost problem.

  • @laka_lacenda  To miluju tady ty řeči.. když člověk neplodí, tak je sobec, kariérista a chce si užívat. No a i kdyby to tak bylo, tak co jako? Pokud chce být člověk kariérista a užívat si, tak ať si to dělá, pokud mu to vyhovuje 🙂

  • @zhu  hlavne je to kazdyho vec....pak jsou jeste vyborny veci, jako ze kdyz nemas a nikdy nebudes mit dite tak nemas narok na duchod, protoze jsi neprinesla do spolecnosti zadneho noveho danoveho poplatnika 😃 a to ze, ze jsi pracovala celej zivot a odvadela spolecnosti na danich vic, ze spousta "zaslouzilejch" maminek nikoho nezajima 😃
    hlavne tohle si ma kazdej rozhodnout sam: nekdo chce dite v 18, jinej po 30 a dalsi vubec...a podle meho do toho nema nikdo co kecat...ani rodice...nicmene ti si mysli, ze na to pravo maj

  • My jsme spolu deset let, máme měsíc po svatbě a ještě teda s dotazama nijak "víc" nezačali. Ono je teda fakt, že přibližně pětkrát jsem to slyšela už u gratulací po obřadu - jakože hlavně od těch těhulí a maminek, jak potřebujou parťáka pro svý dítě 😃... Ale to bylo takový milý spíš...
    Ale pravda je, že čas od času se někdo takhle debilně zeptá (a s věkem jsem na tom jako @laka_lacenda ). Osobně to považuju za velmi velmi intimní otázku. Co kdybysme se o dítě už x let pokoušeli a ono to nešlo? Co kdybych byla zrovna po samovolným potratu? Co kdybysme děti prostě vůbec nechtěli? Co kdybysme věděli, že děti mít prostě nemůžeme?
    Takže záleží v jakým jsem rozpoložení, ale většinou odpovídám nepříjemně. Intenzita nepříjemnosti se stupňuje podle toho, kdo se ptá (pokud je to bůhvíkdo bůhvíodkud, co mě vidí pomalu poprvý a tohle na drzáka vybafne, seřvu ho jak čokla prostě).
    Sama vím, že jsem se nikdy nikoho na tohle nezeptala....stejně jako na svatbu, co je furt taky komu do toho. V mých očích je to stejný, jako kdybych se ho zeptala, jestli ráno souložil či byl na záchodě.

    A kamarádka, co už dítě má, tak mi povykládala takový příjemný příběh, jak to pokračuje.
    "No to se pak valíš, k uspokojení všech, s tím obrovským bubnem a bombardujou tě otázky Kdy to budeeee? Pak, když pomalu teprve jedeš z porodnice, přijde úplně nepochopitelný No a kdy bude další? Místo pozdravu se tě i cizí ženský budou ptát Kojíš?
    Ale jakmile kojit přestaneš, tak to ustane. Pak jako matka seš totiž definitivně společensky mrtvá! .......Pokud ovšem nejsi znovu těhotná."
    🤔 😬 😶 😃
    Pořídím si selfítyčku a nebudu jí používat na focení s bubnem/kočárem/miminem, ale budu s ní ty idioty mlátit 😃 😃 😃

  • Bohužel nevím, co bych poradila, protože u nás je to jak přes kopírák - tak alespoň posílám tichou podporu.
     My už jsme se tedy posunuli do fáze, kdy mimčo máme a nechci Tě strašit, ale - není to vůbec lepší. Teď pro změnu poslouchám "dobře míněné rady" na téma "Péče o dítě" - a to je teprve pošušňáníčko.
    Během tohoto udílení rad dokonce došlo ke konfronatci (poměrně ostré) mezi babičkami (našimi matkami) - nemohly se totiž shodnout, jak bychom MY měli o naše dítě pečovat 😃 .
    Tak hodně sil!

  • Jj, ok, beru, že nemusí se vším souhlasit. Pokud nesouhlasí, mohou říct názor a nebo se slušně zeptat. Jenže mě se nikdo slušně neptá, to jsou samé náznaky a doměnky, narážky. Asi tak měsíc po svatbě se moje mamka dost hlasitě zeptala v tramvaji, jestli už to "aspoň zkoušíme" .
    A aby toho nebylo málo, včera mi položil otázku šéf, jestli se chystám an mateřskou a kdy? Tak nevím, jestli mu mám hlásit každý pokus nebo jako co...
    Ale já to mám tak, že nechci ostatním sdělovat, že to zkoušíme nebo plánujem. Prostě pro mě to je věc dost křehká a nechci nikomu vykládat na počkání, že už se třeba snažíme...proč.
    A ohledně toho sobectví, to nechápu - pro mně není ani v nejměnším sobec ten, kdo dítě nechce. Je sobecký vůči čemu? Vůči sobě ne. Pro mne sobectví spíše to, neuvažovat o budoucnosti, kam se dítě narodí, zda se bude mít dobře, neohrozí ho něco, apod. Sobecví je pořídit si dítě, protože CHCI (za předpokladu, že k tomu nejsou podmínky).
    A s tím běháním to mám taky stejné🙂, další verze mé matky, že jako moc běhám, jsem hubená a je možné, že budu neplodná, čili bych měla začít předtím, než budu chtít dítě jíst pořádně a přibrat, že její kolegyně to tak udělala 🤔 😃

  • @strelenka  Toho se taky děsím...moje setsra dítě mám a vidím, jak moje máti má tendenci vychovávat. Ona není babičkou ale náhradní matkou. Furt říká, jak ona dělala co a jak to dělala jinak, prostě miliony rad. Moje ségra z toho byla chudák úplně špatná. V tomhle mám ale jasno, jak začne vychovávat řeknu jí, ať se chová jako babička. Ono taťka jí to taky říkal, že není od výchovy ale je prarodič. Ona si úplně libuje v tom hodnotit ostatní matky, kolegyně mladé, co jako dělají a nedělají a jak. Prostě choroba to je. Ale víš, všimla jsem si na neteři, že k mojí mamce se má nejméně asi, prostě se bojí drezůry... 🙂

  • @slicannevesta  ach boze, nemame my tutez matku nahodou?! to "uz se snazite", uaaaaaaaaaa, jako bych ji slysela 😒
    jo a neustale sledovani moji vahy a komentare, ze jsem zase zhubla (to uz bych timto stylem mela -120 kg, kdyby pokazde, kdyz se ji zda, ze jsem zhubla, to byla pravda) .. kdyz jim to a ono, tak je to spatne, kdyz neco nejim, tak ale bych mela mit pestrou stravu a jist vsechno, kdyz se hybu (beham, plavu), tak to prehanim s pohybem, kdyz si stezuju, ze nemam cas ani se jit projit, tak jsem z te blbe generace, co porad drepi u pocitace a mela bych vic sportovat.. proste NEZAVDECIS SE!!!

  • Sponzor fóra
  • Nesnáším tyhle blbé otázky..podle mě to je každého věc. Když děti odkládáš, jsi kariéristka, když si pořídíš první v 18 a další dvě následujou vzápětí, tak jsi blbá....Člověk si nevybere 😒 Od mojí mamky se takových dotazů snad nedočkám, sama mě měla v 35 letech jako první a poslední dítě, protože se 10 let snažila otěhotnět. Nehorázně mě ale s..e, když se na tohle ptá příbuzenstvo a známí...já tohle nedělám nikomu, nikdo nemůže vědět, přesně jak píše @duckie , jestli se nesnažíte už roky, nebo se něco nepovedlo, nemáte nějaký zdravotní problém (jakože jsem měla a teprve teď se mi to po dvou letech podařilo vyřešit...). Prostě ať si každý hledí svého...žejo 😉

  • Tyhle dotazy jsou určitě nepříjemné, ale proč neříct na rovinu jak to je - "otázka dítěte není na pořadu dne. Až bude, budete mezi prvními, co se to doví"?

  • @esufi  ze zkusenosti - protoze kdyz tohle reknes, nema to efekt, je to jako bys nic nerekla. Uplne me to dostava, muzu odpovedet jakkoli slusne, ale nezabrani to dalsim otazkam a rypani. Smutne, ale je to tak.

  • @esufi
    @kacenkakaca.
    Mám bohužel stejnou zkušenost jako @kacenkakaca. . Několikrát řečeno slušně a na rovinu a zcela bez efektu.

  • @kacenkakaca  Zbývá odpovídat neslušně a drze- oni taky slušní nejsou, když se ptají 🙂

  • Mně bude na podzim 27...takže moje rodina už tyhle narážky začíná mít. Nejvíc taťka (ten se na vnouče třese), pak jedna babička a hooodně do mě šije teta (druhé dítě porodila teď ve 40). Podle nich je více než 100% jasné, že s otěhotněním budu mít po 30 problém. Protože to "mají všichni mladí teď". Minule už jsem se teda nas.rala na tetu a řekla jsem jí, že člověk si má snad pořizovat dítě, až se na něj cítí a chce ho, a né protože mu to radí druzí. Tak ji na chvíli sklaplo 😃 Uvidíme po svatbě.
    Přítelova rodina je v klidu, jeho starší ségra má dvě děti, tak nikdo neprudí 😎

  • @slicannevesta  u nas je to to same. Mame rok po svatbe, kupujeme byt, mam novou praci, uzivame si, ale celou sirokou rodinu zajima jen to, kdy bude dite. Moje mamka i manzelova jsou tedy v pohode, zatim netouzi byt babickami, ale zbytek rodiny to, ze zatim dite neni, nemuze unest. Nejvic se zajimaji ti, kteri pak samozrejme neprojevi zajem, no musim se fakt smat. Porad se resi ma vaha, postava, proc nepiju nebo jaktoze piju, neustale otazky kdy a proc jeste ne a na co cekame.

    Nepomaha slusne odpovedet, ze zatim nechceme, ze v pristich nekolika letech ano. Nepomahaji racionalni argumenty o me nove praci, novem vetsim bydleni a podobne. Na to se jen dozvim, ze v nasem veku uz dotycni dute meli navzdory vsem negativnim podminkam (minibyt, probihajici rekonstrukce-bydleni bez teple vody apod) a nikdo nechape, ze my si narozdil od nich zivot trochu planujeme, ze nechceme skoncit s miminem na stavenisti nebo v minibyte na gauci. Ted uz to dospelo do faze, kdy si z toho delame srandu a odpovidame ve stylu "na blbou otazku blba odpoved". Nekterym to na chvili zavre pusu,nekteri se urazi, v nekterych to vzbudi naval zvedavosti. Neudelam nic.

    Nejlepsi je, ze az jednou bude dite na ceste, nikoho to neuspokoji. Zacnou otazky k tehotenstvi, porodu, kojeni, vychovy, pak kdy druhe, proc uz druhe, proc ne druhe,... Tyhle lidi se nikdy neunavi a budou ten nos strkat naprosto vsude.

    Nejvic me za posledni dobu pobavil par, ktery se o dite pokousel radu let, za ty roky meli mnoho nezdaru, problemu, ale nakonec se zadarilo. Clovek by cekal, ze budou chapat, ze ty otazky mohou byt neprijemne, zvlast, kdyz pro ne musely byt v mnohych chvilych dost bolestne, ale ne. Ted maji dite a siji do nas, kdy uz budeme mit taky. Uprimne, me by nenapadlo ptat se na to kohokoliv, natoz lidi, o kterych vim, ze maji problem, a oni to navzdory svoji zkusenosti delaji take. A nejspis naschval, aby ublizovali. Nektere lidi to proste bavi.

  • Nikdy jsme s tím neměli problém, napadá mě k tomu, že s každým se jedná, jak si to nechá líbit. Myslím, že dokážu být celkem slušná a jednat narovinu, takže kdyby mi něco vadilo, slušně poprosím dotyčného, ať se už nevyptává, že to považuju za intimní věc. Když to nebude respektovat (a to bych se divila), tak umím být i pěkně nepříjemná.

    Takže otázka na závěr "řekla jsi jim někde v klidu mezi čtyřma očima a zcela vážně, že je prosíš, aby to téma už nechali být?" Hodně mých kamarádek si stěžuje na podobný "problém", ale v koutku duše jim to vlastně hrozně vyhovuje, tyhle "otravné" dotazy, protože jsou středem pozornosti.

  • @bayt  Nebo máš možná štěstí na lidi kolem sebe.

  • @bayt  uprimne ti zavidim tve okoli. Jak rikam, zkousela jsem to s nimi narovinu slusne i zostra, neslusne i rypave a jsou lide, na ktere nezabere NIC. Ja to resim omezenim komunikace, vetsinou se s nimi neshodnu na vice vecech, ale prece jen se par setkanim nevyhnu.

    Ja netouzim byt stredem pozornosti a uz vubec ne ohledne materstvi. Bohuzel, rodinu si clovek nevybira a jedina moznost je nepoustet si ty urcite lidi k telu.

  • @strelenka @kacenkakaca  Kdyby někdo nevyslyšel moje prosby nebo dokonce moje naštvání, a vytrvale mě ignoroval, neměla bych potřebu se s ním stýkat. V tomhle jsem asi "tvrdá", ale takovými lidmi si nepotřebuju "kazit" život, na to je moc krátký.

    Na někoho platí omezení kontaktu, přijde a omluví se. Na někoho ne. Neznám nikoho, koho bych tolik "potřebovala", že bych se s ním musela stýkat i když by se choval takhle.

  • @bayt  kdyz jsou to tvoji rodice nebo nadrizenej...jde to tezko se s nima nestykat

  • @bayt  Ano, to je opravdu jediné řešení. Přiznám se, že "koule" na to, abych se definitivně odstřihla od nejbližší rodiny kvůli tomu, že mi kecají do výchovy, nemám (je ovšem pravda, že s návštěvami to moc nepřeháníme).
    Ale že by mě jejich poučování dělalo dobře, z důvodu, že jsem středem pozornosti, to je fakt hodně mimo.

  • @laka_lacenda  Pořád nevidím důvod, proč být s lidmi, se kterými si nesednu, byť by to byl pracovní kolektiv nebo rodiče. Život je TAK krátký na to prožít ho vedle lidí, kteří mě ser...

  • @bayt  a jak omezis kontakt? Jasne, prestaneme si volat, navstevovat se, ale co dal? Tchyne (s kterou skvele vychazim) porada oslavu narozenin a zve sve blizke - mam snad jeji pozvani odmitnout kvuli tomu, ze prijdou i ti, co rypou? Mam odmitnout navstevu nekoho, koho mam rada kvuli tomu, koho nemusim? To bych tchyni nemohla udelat.

    Ono je to jednoduche, kdyz si v rodine jede kazdy sam na sebe a moc se nestykaji. Ale pokud je rodina provazana, proste dochazi k provazani tech milych s temi rypavymi. A ja se tedy temi rypavymi omezovat nenecham, na to je zase muj zivot prilis kratky.

Přidej příspěvek

    Nenašli jste co jste hledali?

    Hledat pouze v názvech témat
    Doporučení dodavatelé
    Na Mauriciu slevy pro nevěstu i 100% z pobytu (i výročí). Svatby na Seychelách i Mauriciu. Réunion, Vietnam, Malajsie, safari, Maledivy, Srí Lanka...
    Články od našich partnerů
    Obálky na svatbě jsou minulostí – Svatební inovativní aplikace Modrá stužka
    Na jazz a swing se dá tančit až do rána! Nikdo nezůstane sedět!
    Nesmrtelná klasika v moderním kabátku - snubní prsteny z bílého zlata
    Archiv článků od partnerů