Recenze na českou veselku

Zobraz úvodní příspěvek

Zobrazit profil

borya borya

Autor diskuze

13.08.2008

Recenze na českou veselku. Je skutečně obdivuhodné, jakým způsobem se může vnímat obřad, kterému se jak v Česku, tak i na Slovensku, říká svatba. Dokonce i v zemích, se kterými jsme donedávna měli hodně společného, se dodnes tyhle zvyklosti tradují v maximální míře a tenhle krok do života dvou mladých a v podstatě cizích lidí, který spojuje jak jejich rodiny, tak i přátele, se vnímá s obrovskou vážností. A tak není divu , nad “okouzlením“ z veselky, na kterou jsme spolu s přítelkyní byli pozváni v sobotu, 7.6.2008. Slovo veselka, zní v tomhle případě hodně nadneseně. Avšak přejděme raději ke konkrétnímu aktu. Jak to ve zmíněných zemích bývá zvykem, a nebylo to jinak ani zde, snad jen o něco pompéznější vzhledem k láhvi vína (2dl) a kostky čokolády (na kterých byla etiketa se jménem nevěsty a taky ženicha), i zmíněná dvojice se vybrala osobně pozvat nejbližší příbuzné a také své přátele. Určitě se nemůžeme řadit mezi první skupinu, a tak všechno nasvědčovalo tomu, že patříme mezi ti, ke kterým mají snoubenci vztah aspoň přátelský. Ale jak se říká: „Zdání často klame.“ Dodnes si neumím vysvětlit důvod pozvání. Vztah mezi moji přítelkyní a nevěstou, krom toho,že byl pracovní, zaváněl taky přátelstvím. Jelikož osobní pozvání se neslo v duchu veselém a rovněž přivítání svědčilo o vstřícnosti, měl jsem skutečně pocit, že jsme mezi lidmi stejné krevní skupiny. I proto se mi dárek nezdal prohnaně vzácný na zmíněnou akci. No, mýlit se, je lidské. Naštěstí moje milá už nějaký ten pátek žije mezi lidmi, kteří hledí víc než na přátelství na … Ani nedokážu napsat důvod, který je vedl k tomu, že nejen že nás honili bez možnosti se náležitě připravit, i když později se ukázalo, že času bylo přehnaně dost i na příjemnější činnost, ale jaksi se nám neušlo ani nic k pití, či nějaké sousto, které by zahnalo žízeň a hlad po dlouhé cestě. K pozvánce asi zapomněli připojit vzkaz, že veškeré zásoby ohledně konzumace je nutno si přinést s sebou. To u nás skutečně zvykem nebývá. A myslím si, že i u většiny zemí kolem, své přátele vítají aspoň s chlebem, solí a sklenkou pitné vody. Nestalo se. No ,kolem to nevypadalo, že by se na tohle nemyslelo. Ale asi pro VIP návštěvy. Čert to ber! Stres a s ním spjaté nasazení kol kolem mohlo způsobit i horší věci. Třeba požár?! A možná aktivní družička, či družba v souvislosti s “posledním“ užitím si vedlejších účinků. Ale to je v podstatě nepodstatné. Důležité je, že jsme usedli do svých vozů a i když naprázdno a s vyschlou pusou, pobrali jsme se k obřadu. Ten se konal v překrásném prostředí zámečku, o kterém jsem do té doby ani neslyšel. Tož chyba má. Poznat jsem ho však měl možnost, když bylo nutno čekat ,kdo ví na co, dostatečně dlouhou dobu. Naštěstí je to lokalita navštěvovaná turisty, a tak jsme byli spaseni. Teda co se týče žízně a hladu. Obřad sám o sobě byl v podstatě klasické povídání zastupitelky úřadu k tomu určenému. Bez čehokoli výjímečného. Snad až na to prostředí, skutečně krásné. Nebýt atrakce se značně hlasitým doprovodem turistů, působilo to skutečně pohádkově. A opět přišlo nekonečné čekání. Pro jistotu žádný program pro zúčastněné. Ještě že se konaly nějaké atrakce na nádvoří zmíněného zámečku. Jasně že bez proviantu. Jedině za vlastní. Tak jsme si dali něco sladšího a kafe. Ráno jsme přece jen vstávali o cosi dřív, než většina osazenstva. Předpokládám. Ale čas plynul a naše nedočkavost narůstala jako plevel v zahrádce. O co větší bylo překvapení, když jsme se konečně pohnuli. Vzhledem k tomu, že jsem byl v dané lokalitě poprvé za má existence, (skutečně vidět všechny krásy Čech, Moravy jako i rodného Slovenska, to bych musel žít životů víc) raději jsem se držel vozidla s nápisem NOVOMANŽELÉ co nejblíž. Spokojenost u srdce mě hřála, nedočkavost se pomalu ztrácela a mávání veselého ženicha se mi zdálo celkem v pohodě. I když byl značně důrazný a úsměv ze rtů se nejistě vytrácel. Zdálo se mi, že mi chce něco říct, a tak jsem zastavil a zašel se zeptat oč mu go. Jeho slova mě málem hodila o zem. Značně poznačen únavou z nekonečného čekání, spojené s deficitem životu potřebných hodnot, dozvěděl jsem se šokující zprávu. Nechoďte za námi. Sejdeme se v 18:00 někde úplně jinde. Do té doby máte volno. (???) Vzhledem k už zmiňované krizi, rozhodl jsem se co nejdřív vyhledat něco k jídlu. A kafe. A nějakou vodu. Jak jsem už psal, v dané lokalitě jsem poprvé v životě a najít restauraci, kde by bylo možné zahnat všechny nežádoucí účinky mé naivity, bylo zajít do města. Turnov 13 km ,a tak rychle pryč. Cestou jsem zahlédl hospůdku. Bylo otevřeno. Naštěstí. Majitel, i když značně poznamenán jízdou do skorých ranních hodin, byl daleko víc vstřícný než naši hostitelé. Tak jsme se dočkali “svatební hostiny“. Byly jsme také obeznámeni s přívětivosti zmíněné vesnice, kde se to, co se k svatebnímu ceremoniálu jen zdaleka blížilo. A tak nám nezbylo, jen čím dřív zpátky k civilizaci. I když je to dnes moderní. A tady v Čechách nic neobvyklého. No, mně se skutečně zdá neobvyklé, dělat tenhle akt jenom kvůli tomu, aby někdo viděl něco nezvyklé. Určitě je mnohem víc sobáš, který se odehrává na místě ne tak honosném, avšak o to víc hledíc na hosty. Vždyť v prvním řadě je to oslava něčeho nového. Přivítání dvou lidí do společnosti, která se stará o záchovu lidské civilizace. Není to módní přehlídka. Není to soutěž, kdo a co má víc. Snad jen to pohoštění, uctění si lidí, kterým na nás záleží. Kteří přijali pozvání a neváhali měřit cestu kamkoliv, jen proto, že jim na nich záleží a chtěli prožít ten velký den spolu s nima. Tak hodně štěstí, novosvadobčané! borya PS:100 dnů se dává nové vládě, pak se....

---

0

Líbi se mi to

Odpovědět

Více...

Poslat soukromou zprávu

Nahlásit příspěvek

Článek se načítá