První rozvod. Zažila jste to už některá?

ankajocka @alexandra dakujem za pochvalu
a ak mozem otazku planujes so svojim novym priatelom aj svadbu?

alexandra http://www.mojasvadba.sk/fotoblog/zangetsu/album/svatba-pre-moju-princeznu/
Jedine, co nie je jasne je datum, pretoze ponahlat sa nechcem.. Ale ked ho bavi planovat, preco by som mu v tom branila?

ankajocka @alexandra uzasny chlap maloktory chlap by take nieco bol ochotny robit
a ved ponahlat sa nemate kde vsetko ma svoj cas

alexandra @ankajocka On je moja odmena za vsetko zle cim som si presla Skutocny rytier that will fight for my honor ako zvyknem hovorit

nika_83 @mendie opět s Tebou bezvýhradně souhlasím... možná jsem naivní, ale mám o tom všem stejnou představu...nehodlám se děsit dopředu, že se něco stane a my se změníme...spíš budu s manželem žít tak, abysme se vzájemně neodcizili a případné "hrůzy" zvládli vždy bok po boku...hlavně spolu mluvit a vše prožívat společně...takhle to zatím děláme a funguje to...

aimirin Někdy to nefunguje, i když se člověk snaží sebevíc. Za prvé na to snažení se musí být dva (a je dost typické, že když je ten druhý "divný", sotva se najednou začně hrozně snažit zachraňovat partnerství) a za druhé se lidé celý život mění, mají jiné představy, přání, nebo třeba nemají rádi stereotyp.

Člověk si podle mě hlavně musí budovat svůj osobní život - mít naplňující práci, koníčky, být spokojený v rámci možností se vzhledem apod. A ne obětovat vše druhým, to obvykle nedopadá dobře.

Nakonec jsou i vztahy, které neměly být od začátku na věčnost a stejně byly pro mě v životě přínosem a nemůžu říct, že bych je zpětně vymazala, protože nebyly z hlediska délky dokonalé )

alexandra @aimirin Musim povedat, ze Tvoj nazor je mi velmi blizky

mendie @nika_83 Také nám to funguje a je to i proto co píše
@aimirin - jsme na to dva. Pokud je ve vztahu jeden, který nemá zájem o tu komunikaci, celkové souznění, porozumět tomu druhému a hlavně porozumět tomu, jak funguje pár, tak to s ním opravdu není na vztah na celý život. Jistě, jsou vztahy, které nemají být napořád - jenže s takovým člověkem - pokud s ním nepočítáme do budoucna je chyba uzavřít manželství nebo v něm s ním setrvávat.
Já mluvím už o vztahu manželském, kde dva mají opravdu fungovat jako pár. Pokud jeden nemá to nadšení, nevím jak to nazvat, prostě ten pocit, že k sobě patří a že se vyplatí o ten vztah pečovat a bojovat za jeho krásu každý den, tak to není partner na celý život.

A pozor, vůbec to není o obětování celému životu druhým, i v téhlé mé představě (a zároveň realitě) manželství máme každý prostor pro svoje zájmy, koníčky, různorodou práci, své přátele. Úplná závislost je stejně nezdravá, jako strach se na někoho stoprocentně upnout. Použiju znovu to slovo, protože mi k tomu sedí - je to koktejl, který si každý pár míchá sám, někdy je tam víc společných chvil, jindy je období, kdy oba potřebují víc svého prostoru, kdy mají společné přátele i přátele, které ten druhý víceméně zná jen z vyprávění. Každý potřebuje trochu něco jiného a taky se to mění v závislosti na fázi života a toho vztahu.
Proto komunikace a vzájemná souhra je hrozně důležitá. A pokud někdo nemá zájem se domluvit? Namíchat to tak, aby to vyhovovalo oběma, tak už pro tu neochotu pro mě není tím pravým.

nika_83 @aimirin No tak věř nebo ne, ale jsme spolu s manželem od 16, a kdy jindy se člověk mění tak, jako při dospívání, po maturitě, na vysoké, první osamostatnění od rodičů atd. Přidej k tomu mé zdravotní problémy a každou chvilku něco (ať už dřivější neshody v rodině, nebo třeba teď finance) a prostě - na krizové situace máš zaděláno...zatím jsme to vždycky ale všechno zvládli...a to právě proto, že jsme na to byli dva a oba jsme se snažili...stáli jsme při sobě...ve chvíli, kdy mi začne víc záležet na mém osobním životě (na práci, koníčcích apod.) než na našem společném životě, tak bude něco špatně...asi vám to přijde nepochopitelný, co tu píšu, i okolí nám často říká, že jsme exoti...ale nám osobně to tak fakt klape...a už kvůli tolika rokům společným, a tolika krásným zážitkům, bych bojovala, i kdyby to manžel už třeba začínal vzdávat (třeba nějaký ten úraz apod.)...někdy je důležité vydržet a ten člověk se z toho vyhrabe...je pouze na každém, aby zvážil, zda ten jejich vztah za takový, byť někdy nevyrovnaný boj stojí...o mě už manžel jednou v minulosti bojoval, kdy já to trošku začínala vzdávat...proto jsem odhodlaná udělat to stejné...

sarka24 @mendie napsala jsi to moc moc hezky, až to u mě ťalo do živého Nám se ten koktejl asi nezdařil

nika_83 @mendie opět, výstižně napsané...

mendie @sarka24 To mě moc mrzí, tady jde opravdu hlavně o to, aby oba měli jasno, že toho druhého chtějí a mají chuť hledat porozumění i v těch oblastech, kde zatím není. Nikdy se nesejdou dva stejní lidé, a je složité se sladit v páru tak, aby fungovali a zároveň si zachovat svojí osobnost. Rozhodně to není jednoduché a samozřejmé, zvlášť pokud oba do té doby prožívali úplně jiné životy.
Ale oba si musí uvědomovat, že právě o tom to je - sladit se v páru, ale přitom zůstat sám sebou. Pokud se jeden snaží o nátlak a zabíjí tím osobnost toho druhého, je to špatně. A buď si to nechá vysvětlit - citlivě vysvětlit, nebo ne. Ale pokud ne, tak nemá ten cit pro souznění, tu silnou citovou vazbu ale i snahu. A to je pro mě základ.

mendie @nika_83 Díky

aimirin @nika_83 To, že vám to klape, je jednoduše o tom, že si stále rozumíte a dokážete spolu vyjít i po těch letech. Někdo to dokáže celý život, jako moji rodiče, někdo ne. Nevím teď jak to myslíš, já se snažím napsat, že vše se ovlivnit vlastní vůli nedá. Prostě to nejde, i u Vás (a nepřeju vám to) může jednou dojít k něčemu, díky čemu ten vztah odejde do kytek...a i kdyby ses sebevíce snažila, třeba mezi vámi propukne (příklad) takové odcizení, že bys mohla navštívit všechny manželské poradny a stejně by ti to bylo k ničemu.

Neříkám, že by lidem mělo více záležet na osobním životě než na tom partnerském, ale ten poměr by měl být vyvážený. Protože já sebe jaksi opustit nemůžu, což ale nikdy nemůžeš říct o žádném z partnerů (i když by člověk rád)


@mendie Ale na začátku třeba to manželství lidé uzavírají zcela vážně, ale i potom se ty podmínky a představy změní. Manželství je furt jen vztah jako každý jiný a ten může skončit...

mendie @aimirin stát se může cokoli, ano, rozejít se může i ten nejsoudržnější pár. Ale když to ani jeden z nich nebude chtít za žádnou cenu vzdát a budou se fakt hodně milovat, tak to bude o hodně míň reálné, že vztah ztroskotá, než když jeden z nich povolí.
Já prostě věřím a doufám. Stát se může cokoli, ale já se odmítám předem děsit nějakých nepříjemných scénářů a malovat čerta na zeď

nika_83 @aimirin Jako já Ti rozumím, jak to myslíš...však se nechci rouhat, člověk nikdy neví, co přijde...akorát mám prostě k tomu životu a vztahu asi trošku jiný přístup...asi méně "pragmatický" a "racionální" než Ty...jak píše mendie - je důležité se v tom páru sehrát, být "tým"...ale zároveň je důležité zůstat také sám sebou...proto některé vztahy asi nefungují, nepodaří se jim zůstat sami sebou a zároveň se sehrát...a to se dlouho vydržet nedá...a také není dobré se dopředu na "něco" připravovat, nevědomky, podvědomě si tu situaci můžeme přivodit...

My si s manželem rozumíme, máme se rádi takoví, jací jsme, máme na spoustu věcí léty "vypěstovaný" společný názor, protože jsme pořád spolu a ovlivňujeme se...samozřejmě i to porozumění stojí nějaké úsilí, není to jen tak, kór když to má být do konce života...

A co se volného času týká...většinu kamarádů máme za ty roky společných a chodíme se bavit společně...jen občas jdu třeba s kamarádkou na kafe nebo mám sraz s holkama z kruhu...Jirka jde třeba s klukama na pinec, squash nebo se potápí a tak...ale jinak opravdu převážně trávíme dny spolu, celý ty roky...teda, když nejsme každej ve škole nebo tak...

To přirovnání k tomu koktejlu se mi líbilo...no a my jsme si to holt namíchali po svým...pro někoho dost svérázně, ale co...:-P

aimirin @nika_83 V tomhle si právě myslím, že určitá dávka racionality a jakési přípravy na to, že stát se může cokoliv, je přínosná. Samozřejmě, člověk věří a doufá, na vztahu pracuje...ale stát se může cokoliv a měl by si život zařídit tak, aby tím vztahem neztratil celý svůj život.

Když dám příklad, v mém okolí se z velké lásky dělaly věci, jakože se přepisovaly nemovitosti na druhé apod...To je podle mě hodně nerozumné. Já vždycky tedy beru v úvahu variantu "co by, kdyby"..budu mít kde bydlet, když vztah skončí? Apod.

nika_83 @aimirin No, to je tak...my nemáme nějaký ty zadní vrátka pomyslný, pokud by se něco pos*alo, tak budeme asi zranění a zklamaní víc než Ty...ale pořád si stojím za tím, že s naším přístupem je zároveň větší důvěra jeden v druhého, já věřím naprosto bezmezně jemu a on mně, a také je možná menší pravděpodobnost "skonu" našeho vztahu...a to právě proto, co to pro nás všechno znamená...

je to těžký vysvětlovat Ti to, když nad tím od základu uvažuješ v jiných rovinách...my nejsme nerozumní, nezneužíváme vzájemně naší důvěry a o tom to je...tenhle stav si ale musíš budovat prostě od úplného začátku vztahu...já třeba už v těch 16 do toho vztahu šla na maximum...nepřemýšlela jsem, že jsem mladá a budou další kluci...a vím, že manžel není takový ten typ drsnýho dobrodruha...když je prostě spokojený ve vztahu, nemá potřebu hledat jinde...a přemýšlet předem nad tím, že by mohla přijít autonehoda nebo úraz a co pak - to je blbost, nikdy stejně nevíš, jak se kdo předem zachová, tak proč si raději nepočkat a nenechat to na životu, co přinese...

nika_83 @aimirin jinak - k tomu majetku - to je taky blbost, pokud u toho druhýho mám třeba malé pochybnosti...a nebo jsem slepá a tzv. je nechci vidět...já už dávno slepá nejsem a vím, že oba máme nějaké chybky...ale jsem s nimi srovnaná a miluju ho i s nimi...

aimirin @nika_83 Ty to asi pojímáš z trochu jiného úhlu...já osobně si myslím, že emočně je třeba opravdu do toho vztahu jít, i s tím rizikem, že to jednou ty dva zraní. Jinak ale hezký vztah nevznnike, pokud je v něm příliš nedůvěry či zakazování si velkých citů.

Já to spíš beru tak, že dnes lidé považují za jaksi neslušné vůbec řešit konec vztahu v době, kdy to na něj vůbec nevypadá. Viz předmanželská smlouva - věc, která by mnohým párům pomohla, ale nedochází k ní, protože se považuje za věc "nedůvěry". Já si naopak myslím, že je dobré si uvědomit, že nic nemusí být navždy a právě i uvažovat o případné úpravě poměrů už předem...Právě bych nnechtěla po rozvodu s dětma na krku ještě řešit, kde budu bydlet a jak přežiju...

nika_83 @aimirin No vidíš to, ani tu předmanželskou smlouvu nemáme...nějak jsme ji neřešili... ona tahle naše diskuze asi nemá moc smysl...důležité je jen to, abysme každá měla k sobě hodícího se mužskýho a víc není třeba, pak můžeme být každá jiná jako je černá a bílá a obě budeme spokojený... Takže bych to asi už nechala, protože to nemá žádný konec...

aimirin @nika_83 Ale jo, to byl je příklad. Někde ta smlouva nemá smysl.

Chtěla jsem jen říct, že bych svým klientům jako psycholog vždycky doporučila dívat se i dopředu, racionálně, emoce neemoce. Tím se může člověk kde čeho vyvarovat a přesto to nenaruší to hezké mezi nima. Přeci jen člověk není je srdce, ale i mozek...a v životě by měl umět sladit oboje. Každý na to má jiný názor.

nika_83 @aimirin já bych klientům hlavně doporučila myslet před tím, než si někoho vezmou a taky se zamyslet nad tím, koho si berou... to může taky zabránit "katastrofě"... a ne že začnou myslet až po svatbě...

aimirin @nika_83 Jenže klienti, které jsme probírali ve škole, tohle měli opravdu dost dobře promyšlené a nedalo by se absolutně říct, že by šli do vztahu neuváženě.

Bylo teda pár lidí - hlavně žen, které začaly přepisovat majetky a obětovat celý svůj osobnní život muži. Neprospělo to vztahu ani jí, zvláště, když nedejbože vztah skončil... Bezbřehá láska nekorigovaná rozumem je přece stejně škodlivá jako nedostatek lásky. Každý extrém je zlý. Proto zapojit rozum do vztahu považuji ne za pragmatické, ale přirozené, však nám byl dán, tak ho máme používat (s rozmyslem)

Tím nechci říct, že ty trpíš na bezpřehou lásku Jen že bych prostě neodmítla tak kategoricky rozum jako "protipol" lásky či vyjádření nedůvěry (jak to tedy u tebe pociťuji)

nika_83 @aimirin opravdu rozumné argumenty... já to spíš právě brala z té ideální stránky, kdy se dva opravdu NAJDOU, tak prostě ani jeden nemusí mít z druhého strach, nehrozí mu nebezpečí...ba naopak, spolu jsou v bezpečí a "nic" jim nehrozí, spolu vše zvládnou...ale chápu, že mně se to mluví, když znám manžela od 16, v podtstatě skutečně vím, za koho jsem vdaná...je mi jasné, že pokud někoho potkám později a předtím jsem ho neznala vůbec, ani nikoho třeba z okolí, tak si tak jistá být nemůžu, v tomhle mám já s manželem zřejmě výhodu...a je pravda, že čím později si člověk hledá partnera, tím je ten výběr "složitější"...opravdu si vážím toho, co "doma" mám...

mně manžel třeba říká, že nechápe, že jsem si ho vybrala... ale že mě za to strašně miluje, že jsem v něm viděla ten potenciál... a právě proto, že máme možná pro Tebe až nechutně idylicky vypadající vztah, proto se nebojím... ano, problémy přijdou...už to, až se třeba narodí jednou dítě, tak se vše změní...ale my jsme ochotni udělat vše proto, abysme byli šťastní a spokojení...

a máš pravdu - i ten rozum by měl trošku hrát roli...hlavně v některých případech...

pupidu @ankajocka obdivuju tě, že jsi to dokázala aspoň nějak zvládat

aimirin @nika_83 No já tě nechci naštvat nebo ranit, ale to nebezpečí ti tak trochu hrozí od každého, i kdybys ho znala od kolébky a měla pocit, že se dokonale znáte, Já znám přítele velmi dobře od kvinty na gymplu, ne že bychom začali hned spolu chodit, ale znali jsme se dobře....

Jde o to, že lidi se mění, někteří ne, někteří ano, stane se ti i něco, s čím bys předem nikdy nepočítala. Je pár lidí, kteří mají pocit, že žijou s někým docela jiným, než koho si brali...

Taky si nemyslím, že vždycky lidi všecho zvládnou, i kdyby se milovali sebevíc Někdy to nejde..je to složitý, ale je to tak.

Každopádně nevidím důvod, proč by sis tohle měla nějak v zásadě uvědomovat, teda pokud nepřepisuješ ty majetky a manžela a nevzdáváš se všech věcí, co tě těší, což předpokládám neděláš

aimirin Chtěla jsem jen ještě napsat, že tohle, co jsem popsala, si lidi můžou uvědomovat, aniž by to narušilo jejich vztah nebo důvěru v něm nastolenou...a může jim to v určitých chvílích hodně pomoci...a trochu si i myslím, že to posiluje i vztah, pokud jsou si toho ti dva vědomi.

nika_83 @aimirin Ty brďo, Ty mě děsíš... Ne že bych se bála, co s námi bude, opravdu si stojím za vším, co jsem napsala a myslím, že jsem to všechno napsala celkem jasně...snad z toho vyplývá, že souhlasím, že opravdu člověk nikdy neví, co bude...ale o tom ten život přece je...nikdo přece neví, jak co dopadne...a to je na životě to pěkný...proto mi ten Tvůj náhled na svět a na vztahy přijde moc chmurný a přespříliš pragmatický (žádná vřelost, nadšení, vášeň) a až moc ovlivněný zřejmě tím studiem psychologie...ano, i rozum je potřeba, ale u Tebe mi přijde, že je v převaze...moje teta je psychiatr a rozhodně nemůžu říct, že by jejich vztah byl vzhledem k oněm poznatkům ideální...takže - opravdu někdy je lepší prostě jen tak žít a věci řešit tak, jak přicházejí...to je vše, co jsem tím chtěla říct...na psychologické teorie pozor...někdy jsou to i pěkný nepoužitelný bláboly...Jak už jsem psala, přeji všem jen to nej, ať si každý žije po svém...a tím asi opravdu končím...

mendie @aimirin Nedá mi to nevyjádřit se k těm přepisovaným majetkům, co tu pořád zmiňuješ - to musí být taky úplný extrém, když to řeknu blbě - tak zaslepené důvěřivé ovečky a vyčuraného manipulátora.
Co proboha ženskou přiměje přepsat na chlapa celý svůj majetek? Jaký chlap to po ženské může vůbec chtít a hlavně - z jakého racionálního důvodu?
Mě by tohle rovnou varovalo, že mám zbystřit, dát si pozor - to můžu být zamilovaná jak chci, ale nejsem hloupá. Žádný rozumný důvod, proč by zdravá chytrá ženská na vdávání nebo čerstvě po svatbě přepsala majetek na chlapa jen proto, že jemu se to zdá jako dobrý nápad, fakt není.

Je pravda, že to beru z pohledu dvou studentů s holým zadkem, co si pořizovali společné bydlení od píky, žádný majetek u nás nikdy nehrozil