 Přidej příspěvek
|
|
 a ak mozem otazku planujes so svojim novym priatelom aj svadbu?
23. únor 2011 v 09:53
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Jedine, co nie je jasne je datum, pretoze ponahlat sa nechcem.. Ale ked ho bavi planovat, preco by som mu v tom branila?
23. únor 2011 v 09:58 • Svatba byla v říjnu 2012
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
maloktory chlap by take nieco bol ochotny robita ved ponahlat sa nemate kde vsetko ma svoj cas
23. únor 2011 v 09:59
•
•
To se mi líbí
|
||||
Sponzor fóra
|
Skutocny rytier that will fight for my honor ako zvyknem hovorit
23. únor 2011 v 10:01 • Svatba byla v říjnu 2012
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
možná jsem naivní, ale mám o tom všem stejnou představu...nehodlám se děsit dopředu, že se něco stane a my se změníme...spíš budu s manželem žít tak, abysme se vzájemně neodcizili a případné "hrůzy" zvládli vždy bok po boku...hlavně spolu mluvit a vše prožívat společně...takhle to zatím děláme a funguje to...
23. únor 2011 ve 12:08
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Člověk si podle mě hlavně musí budovat svůj osobní život - mít naplňující práci, koníčky, být spokojený v rámci možností se vzhledem apod. A ne obětovat vše druhým, to obvykle nedopadá dobře. Nakonec jsou i vztahy, které neměly být od začátku na věčnost a stejně byly pro mě v životě přínosem a nemůžu říct, že bych je zpětně vymazala, protože nebyly z hlediska délky dokonalé )
23. únor 2011 ve 12:16
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
23. únor 2011 ve 12:26 • Svatba byla v říjnu 2012
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
@aimirin - jsme na to dva. Pokud je ve vztahu jeden, který nemá zájem o tu komunikaci, celkové souznění, porozumět tomu druhému a hlavně porozumět tomu, jak funguje pár, tak to s ním opravdu není na vztah na celý život. Jistě, jsou vztahy, které nemají být napořád - jenže s takovým člověkem - pokud s ním nepočítáme do budoucna je chyba uzavřít manželství nebo v něm s ním setrvávat. Já mluvím už o vztahu manželském, kde dva mají opravdu fungovat jako pár. Pokud jeden nemá to nadšení, nevím jak to nazvat, prostě ten pocit, že k sobě patří a že se vyplatí o ten vztah pečovat a bojovat za jeho krásu každý den, tak to není partner na celý život. A pozor, vůbec to není o obětování celému životu druhým, i v téhlé mé představě (a zároveň realitě) manželství máme každý prostor pro svoje zájmy, koníčky, různorodou práci, své přátele. Úplná závislost je stejně nezdravá, jako strach se na někoho stoprocentně upnout. Použiju znovu to slovo, protože mi k tomu sedí - je to koktejl, který si každý pár míchá sám, někdy je tam víc společných chvil, jindy je období, kdy oba potřebují víc svého prostoru, kdy mají společné přátele i přátele, které ten druhý víceméně zná jen z vyprávění. Každý potřebuje trochu něco jiného a taky se to mění v závislosti na fázi života a toho vztahu. Proto komunikace a vzájemná souhra je hrozně důležitá. A pokud někdo nemá zájem se domluvit? Namíchat to tak, aby to vyhovovalo oběma, tak už pro tu neochotu pro mě není tím pravým.
23. únor 2011 ve 12:37 • Svatba byla v září 2010
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
23. únor 2011 ve 12:44
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Nám se ten koktejl asi nezdařil
23. únor 2011 ve 12:44
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
23. únor 2011 ve 12:46
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Ale oba si musí uvědomovat, že právě o tom to je - sladit se v páru, ale přitom zůstat sám sebou. Pokud se jeden snaží o nátlak a zabíjí tím osobnost toho druhého, je to špatně. A buď si to nechá vysvětlit - citlivě vysvětlit, nebo ne. Ale pokud ne, tak nemá ten cit pro souznění, tu silnou citovou vazbu ale i snahu. A to je pro mě základ.
23. únor 2011 ve 12:54 • Svatba byla v září 2010
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
23. únor 2011 ve 12:57 • Svatba byla v září 2010
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Neříkám, že by lidem mělo více záležet na osobním životě než na tom partnerském, ale ten poměr by měl být vyvážený. Protože já sebe jaksi opustit nemůžu, což ale nikdy nemůžeš říct o žádném z partnerů (i když by člověk rád) @mendie Ale na začátku třeba to manželství lidé uzavírají zcela vážně, ale i potom se ty podmínky a představy změní. Manželství je furt jen vztah jako každý jiný a ten může skončit...
23. únor 2011 ve 12:57
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Já prostě věřím a doufám. Stát se může cokoli, ale já se odmítám předem děsit nějakých nepříjemných scénářů a malovat čerta na zeď
23. únor 2011 ve 13:01 • Svatba byla v září 2010
•
•
To se mi líbí
|
||||
Sponzor fóra
|
My si s manželem rozumíme, máme se rádi takoví, jací jsme, máme na spoustu věcí léty "vypěstovaný" společný názor, protože jsme pořád spolu a ovlivňujeme se...samozřejmě i to porozumění stojí nějaké úsilí, není to jen tak, kór když to má být do konce života... A co se volného času týká...většinu kamarádů máme za ty roky společných a chodíme se bavit společně...jen občas jdu třeba s kamarádkou na kafe nebo mám sraz s holkama z kruhu...Jirka jde třeba s klukama na pinec, squash nebo se potápí a tak...ale jinak opravdu převážně trávíme dny spolu, celý ty roky...teda, když nejsme každej ve škole nebo tak... To přirovnání k tomu koktejlu se mi líbilo...no a my jsme si to holt namíchali po svým...pro někoho dost svérázně, ale co...:-P
23. únor 2011 ve 13:13
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Když dám příklad, v mém okolí se z velké lásky dělaly věci, jakože se přepisovaly nemovitosti na druhé apod...To je podle mě hodně nerozumné. Já vždycky tedy beru v úvahu variantu "co by, kdyby"..budu mít kde bydlet, když vztah skončí? Apod.
23. únor 2011 ve 13:26
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
je to těžký vysvětlovat Ti to, když nad tím od základu uvažuješ v jiných rovinách...my nejsme nerozumní, nezneužíváme vzájemně naší důvěry a o tom to je...tenhle stav si ale musíš budovat prostě od úplného začátku vztahu...já třeba už v těch 16 do toho vztahu šla na maximum...nepřemýšlela jsem, že jsem mladá a budou další kluci...a vím, že manžel není takový ten typ drsnýho dobrodruha...když je prostě spokojený ve vztahu, nemá potřebu hledat jinde...a přemýšlet předem nad tím, že by mohla přijít autonehoda nebo úraz a co pak - to je blbost, nikdy stejně nevíš, jak se kdo předem zachová, tak proč si raději nepočkat a nenechat to na životu, co přinese...
23. únor 2011 ve 13:36
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
23. únor 2011 ve 13:37
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Já to spíš beru tak, že dnes lidé považují za jaksi neslušné vůbec řešit konec vztahu v době, kdy to na něj vůbec nevypadá. Viz předmanželská smlouva - věc, která by mnohým párům pomohla, ale nedochází k ní, protože se považuje za věc "nedůvěry". Já si naopak myslím, že je dobré si uvědomit, že nic nemusí být navždy a právě i uvažovat o případné úpravě poměrů už předem...Právě bych nnechtěla po rozvodu s dětma na krku ještě řešit, kde budu bydlet a jak přežiju...
23. únor 2011 ve 13:40
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
ona tahle naše diskuze asi nemá moc smysl...důležité je jen to, abysme každá měla k sobě hodícího se mužskýho a víc není třeba, pak můžeme být každá jiná jako je černá a bílá a obě budeme spokojený... Takže bych to asi už nechala, protože to nemá žádný konec...
23. únor 2011 ve 13:44
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Chtěla jsem jen říct, že bych svým klientům jako psycholog vždycky doporučila dívat se i dopředu, racionálně, emoce neemoce. Tím se může člověk kde čeho vyvarovat a přesto to nenaruší to hezké mezi nima. Přeci jen člověk není je srdce, ale i mozek...a v životě by měl umět sladit oboje. Každý na to má jiný názor.
23. únor 2011 ve 13:49
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
to může taky zabránit "katastrofě"... a ne že začnou myslet až po svatbě...
23. únor 2011 ve 13:52
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Bylo teda pár lidí - hlavně žen, které začaly přepisovat majetky a obětovat celý svůj osobnní život muži. Neprospělo to vztahu ani jí, zvláště, když nedejbože vztah skončil... Bezbřehá láska nekorigovaná rozumem je přece stejně škodlivá jako nedostatek lásky. Každý extrém je zlý. Proto zapojit rozum do vztahu považuji ne za pragmatické, ale přirozené, však nám byl dán, tak ho máme používat (s rozmyslem) Tím nechci říct, že ty trpíš na bezpřehou lásku Jen že bych prostě neodmítla tak kategoricky rozum jako "protipol" lásky či vyjádření nedůvěry (jak to tedy u tebe pociťuji)
23. únor 2011 ve 13:57
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
já to spíš právě brala z té ideální stránky, kdy se dva opravdu NAJDOU, tak prostě ani jeden nemusí mít z druhého strach, nehrozí mu nebezpečí...ba naopak, spolu jsou v bezpečí a "nic" jim nehrozí, spolu vše zvládnou...ale chápu, že mně se to mluví, když znám manžela od 16, v podtstatě skutečně vím, za koho jsem vdaná...je mi jasné, že pokud někoho potkám později a předtím jsem ho neznala vůbec, ani nikoho třeba z okolí, tak si tak jistá být nemůžu, v tomhle mám já s manželem zřejmě výhodu...a je pravda, že čím později si člověk hledá partnera, tím je ten výběr "složitější"...opravdu si vážím toho, co "doma" mám...mně manžel třeba říká, že nechápe, že jsem si ho vybrala... ale že mě za to strašně miluje, že jsem v něm viděla ten potenciál... a právě proto, že máme možná pro Tebe až nechutně idylicky vypadající vztah, proto se nebojím... ano, problémy přijdou...už to, až se třeba narodí jednou dítě, tak se vše změní...ale my jsme ochotni udělat vše proto, abysme byli šťastní a spokojení...a máš pravdu - i ten rozum by měl trošku hrát roli...hlavně v některých případech...
23. únor 2011 ve 14:05
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
23. únor 2011 ve 14:10 • Svatba byla v červnu 2011
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Jde o to, že lidi se mění, někteří ne, někteří ano, stane se ti i něco, s čím bys předem nikdy nepočítala. Je pár lidí, kteří mají pocit, že žijou s někým docela jiným, než koho si brali... Taky si nemyslím, že vždycky lidi všecho zvládnou, i kdyby se milovali sebevíc Někdy to nejde..je to složitý, ale je to tak.Každopádně nevidím důvod, proč by sis tohle měla nějak v zásadě uvědomovat, teda pokud nepřepisuješ ty majetky a manžela a nevzdáváš se všech věcí, co tě těší, což předpokládám neděláš
23. únor 2011 ve 14:25
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
23. únor 2011 ve 14:28
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Ne že bych se bála, co s námi bude, opravdu si stojím za vším, co jsem napsala a myslím, že jsem to všechno napsala celkem jasně...snad z toho vyplývá, že souhlasím, že opravdu člověk nikdy neví, co bude...ale o tom ten život přece je...nikdo přece neví, jak co dopadne...a to je na životě to pěkný...proto mi ten Tvůj náhled na svět a na vztahy přijde moc chmurný a přespříliš pragmatický (žádná vřelost, nadšení, vášeň) a až moc ovlivněný zřejmě tím studiem psychologie...ano, i rozum je potřeba, ale u Tebe mi přijde, že je v převaze...moje teta je psychiatr a rozhodně nemůžu říct, že by jejich vztah byl vzhledem k oněm poznatkům ideální...takže - opravdu někdy je lepší prostě jen tak žít a věci řešit tak, jak přicházejí...to je vše, co jsem tím chtěla říct...na psychologické teorie pozor...někdy jsou to i pěkný nepoužitelný bláboly...Jak už jsem psala, přeji všem jen to nej, ať si každý žije po svém...a tím asi opravdu končím...
23. únor 2011 ve 14:37
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Co proboha ženskou přiměje přepsat na chlapa celý svůj majetek? Jaký chlap to po ženské může vůbec chtít a hlavně - z jakého racionálního důvodu? Mě by tohle rovnou varovalo, že mám zbystřit, dát si pozor - to můžu být zamilovaná jak chci, ale nejsem hloupá. Žádný rozumný důvod, proč by zdravá chytrá ženská na vdávání nebo čerstvě po svatbě přepsala majetek na chlapa jen proto, že jemu se to zdá jako dobrý nápad, fakt není. Je pravda, že to beru z pohledu dvou studentů s holým zadkem, co si pořizovali společné bydlení od píky, žádný majetek u nás nikdy nehrozil
23. únor 2011 ve 14:40 • Svatba byla v září 2010
•
•
To se mi líbí
|
||||
| • |
Tvůj příspěvek
|
|
|||
Přidej fotky
•
Pravidla přispívání do fóra
|
|||
Podobné diskuse
-
Dvě příjmení? Poraďte...
25. zář 2017 • 116
-
Těhotná nebo ne?
12. srp 2016 • 11
-
Zmena ridicaku 2018
26. čer 2018 • 6
-
Přihoďte do pléna vtipnou historku z manželství
23. srp 2017 • 37
-
Po svatbě sme si ješte bližši. Vy taky?
7. srp 2016 • 79
Co už máme
Lucie a Martin
Momentky + detaily
Na přání - Šípková
K&D
