 Přidej příspěvek
|
|
 Almi, ja antidepresiva brala skoro rok a bez nich bych na tom byla o hodne hur, takze doporucuju, v takovyhle zivotnich situacich se opravdu hodi..a na cisty pradlo pro manzilka bych se vybodla, at si vypere kde chce. jak uz ti tady nekdo radil, jdi ven, najdi si konicky, at vidi ze neni pupek sveta, treba se chytne za nos. A kdyz ne, tak potom zadna skoda neztracej cas s nekym kdo za to nestoji.
1. zář 2009 ve 21:59
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Cekame jestli se neozve Almi. Snad to zvlada. zubi-haaci diskuzi? Jen to ne. Tema s nazvem "drbarna"
1. zář 2009 ve 22:07
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
helisek to tady má na povel holky,držte se,žádná z vás to nemá jednoduché...důležité je vstát a jít dál,držte se,srdíčka
1. zář 2009 ve 22:17
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
) bol vtedy zenaty a mal 2 deti. po 3 rokoch chodenia so mnou sa nastahoval ku mne. nazorovo sa rozchadzali uz v dobe nasho zoznamenia, proste bol kazdy uplne niekde inde. rodicia, kamarati bolu nadseni, ze si nasiel konecne normalne dievca a ja som bola stastna. stale mi opakoval, ze ja nie som pricina ich rozchodu, ale len dosledok... bola som presvedcena, ze toto bolo ich najlepsie riesenie a jeho spravne rozhodnutie...deti sme sa snazili bravat so sebou co najcastejsie a vynahradit im tu stratu. stale som nechapala, preco ta jeho ex zena je taka hlupa a na mna nadava... preslo 11 rokov, nasa dcera mala 8 rokov.... a prisiel sok... zazila som to z tej druhej strany... miesto riesenia krizy si nasiel inu... A VTEDY SOM POCHOPILA... ze akokolvek bola ta jeho ex hlupa, bola to pre nu, a potom uz aj pre mna strasna bolest.... u nas to nastastie dopadlo inak, vratil sa... preto si myslim, ze sa na veci treba pozerat z oboch stran, aj ked realne sa pochopia az vtedy, ked ich skutocne prezijete.... z toho dovodu chapem aj reakcie luciluca a aj lucy222 zalezi v alek zivotnej situacii a rozpolozeni sa zrovna nachdzate...
2. zář 2009 v 08:49 • Svatba byla v září 2009
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
nezlobte se na mě, ale já tohleto neuznávám - nejprve si má chlap vyřešit jeden vztah a až potom jít do druhýho a i když třeba věřím, že nová žena není příčinou rozvratu, já osobně bych do vztahu s chlapem, který by neměl vyřešenou svou minulost nešla a to i kdybych ho kdovíjak milovala - prostě bych mu řekla nejdřív se rozved´a pak přid´ vim, že to není vždy tak jednoduchý jak to vypadá, ale tenhle můj postoj mi v minulosti ušetřil spoustu zbytečných starostí a stejně si nakonec vezmu chlapa co když jsem ho potkala byl svobodnej a bez závazků - ty má až se mnou jinak byla bych ráda, kdyby se toto téma vrátilo tam kde bylo před tím, tedy k tomu přívětivému duchu a podpoře holek co se právě rozvádějí almi - jak seš na tom, ozvi se
2. zář 2009 v 09:07 • Svatba byla v září 2009
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
2. zář 2009 v 09:51 • Svatba byla v květnu 2010
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Almi - ako pokracujete?
2. zář 2009 v 10:43 • Svatba byla v září 2009
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Nicméně si doma u pc řešil nějaké papíry, co mu chybí do práce a nekomunikoval, já také ne. Vykoupala malýho, nakrmila a lehla k televizi. Jak začal chodit po celým bytě sem tam, radši jsem šla do koupelny a vylezla až klaply dveře a odešel. Na stole jsem akorát viděla peníze, co mi nechal. Tot vše! A dnes ráno mi přišla sms, jestli mu nemůžu něco ověřit na matrice a poslat do práce, že to nestihá. Chápete to? Vyhověla jsem ale dál nekomunikuju. To už si musí uvědomit on, jak se dál zachová. Já udělala vše, co jsem považovala za důležité. Jinak je líp, smiřuju se s rozvodem, radši s tím nejhorším a uvidíme co dál. Nemá cenu dělat ukvapené závěry.... Koupila jsem si něco na sebe, jdu ke kadeřnici a hned je mi lépe Bolest ale zůstává stejná, bojuju sama se sebou!
2. zář 2009 ve 14:55 • Svatba byla v srpnu 2007
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
2. zář 2009 v 15:34
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Ale brzy snad bude líp, at už s manželem nebo bez něj. Umím odpoustět, jen nevím s jakou přijde on. Do Vánoc už snad budu mít jasno, doufám!!!
2. zář 2009 v 15:41 • Svatba byla v srpnu 2007
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
brumdinko, nazor je to sice peknej, ale je videt, ze sis nic takoveho (nastesti) neprosla. Neni nic cernobily .... rozvod je stres a novy partner ti muze pomoct ho prekonat a take se pozna, jak reaguje v zatezovych situacich .... je dulezite mit nekoho po boku, kdo te podrzi.
2. zář 2009 v 18:01 • Svatba byla v červenci 2006
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
pro tvou informaci s jednim mym bejvalym sem to udělala úplně stejně, když sme se seznámili tak se rozváděl a děkuju nechci být za tu co rozvrací manželství a nezlob se na mě dá se to tak chápat - řekla sem mu úplně to samý co píšu výše, pak sme spolu začali chodit a stejně se nakonec rozešli, protože chlastal více než je zdrávo a to bylo taky příčinou jeho rozvodu, což já jsem v té době ale netušila a pokud bych se dostala do podobné situace, což vzhledem k tomu, že mám se s vatbou a 10 let žiju s někym jinym se doufám už nedoatnu - udělala bych to tak znovu - ušetří to spoustu starostí na všech stranách - do novýho vztahu se má jít totiž vždycky s čistou hlavou, po vyřešení vztahu minulýho a hlavně po uvědomění si toho co vlastně člověk chce c
2. zář 2009 v 18:32 • Svatba byla v září 2009
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
2. zář 2009 v 18:33 • Svatba byla v září 2009
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Zase se mi zhoršila nálada po jednom tel.. Známej mi rozmlouval jakýkoli případný návrat, prý to udělá stejně zase. Docela mě tím otrávil! Já mám ted černé myšlenky a myslím na to, že ted třeba s někým je Já vím, že je to na každým, jak to cítí, co dokáže překousnout atd. ale názory druhých si vždy vyslechnu. Však víš, jsou věci, které od nikoho slyšet nechceš. Tolik mi chybí! Opravdu bych odpustila ale ani nevím co všechno vlastně a jestli o to vůbec stojí. Je to boj! Hlavně malej chudinka pořád chodí ke dveřím a volá táta, táta. To je peklo
2. zář 2009 v 18:52 • Svatba byla v srpnu 2007
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
drzim palce..
2. zář 2009 v 18:58
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
jinak bojuj seš silná ženská, zmákneš to a zda odpustit nebo ne - no v současný době bych se v tom moc nevrtala, ted´je ředa na něm jak se zachová a až podle jeho reakce bych se rozhodla - dej tomu čas, at´se to vyvrbí
2. zář 2009 v 19:00 • Svatba byla v září 2009
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
2. zář 2009 v 19:10
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
3. zář 2009 v 08:08 • Svatba byla v listopadu 1999
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
3. zář 2009 ve 12:32 • Svatba byla v červnu 2006
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
3. zář 2009 v 16:04
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
Třeba je to všechno jinak, než to vypadá. To ví jen on... a dost možná se v sobě sám ani on sám nevyzná. Názorů známých teď uslyšíš fůru - co člověk, to postoj. Ve finále se stejně musíš rozhodnout sama, případně teda dle situace. Nejsem zajedno s názorem, že kdo zahne jednou, zahne vždycky. Nemusí to tak být. Jsou i lidi, kteří úletu litují a poučí se. Patřím mezi ně, proto to říkám - svého současného jsem tedy nikdy nepodvedla a pevně věřím, že ani nepodvedu, ale někoho před ním jo. Netřeba rozvádět. Jak říkám, držím palce, buď za dámu - to mi vždycky říkala moje maminka. Breč, křič, buš třeba já nevím do zdi, ale ne před ním..... A ještě jedna poznámka - jakékoliv prášky, natož antidepresiva, považuji za nevhodný zásah do organismu. Sama jsem "antidepky" před lety polykala, ale je to prostě chemie, která páchá v těle zlo. Berlička, která nevyřeší problém, jen ho kousíček odsune. Vlastně jako skoro všechny prášky... Ale je to jen můj názor, dělej, jak sama myslíš. Mám známého, jehož dlouholetého pojídání AD v podstatě zničilo, je z něj závislá troska, ale to je samozřejmě extrémnější příklad. I tak si myslím, že farmatika jsou vždy až krajním řešením, pokud vůbec. Věc názoru, no...
3. zář 2009 ve 20:55
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
vilka - co se týče tvého názoru na antidepresiva, naprosto souhlasím
3. zář 2009 ve 21:02 • Svatba byla v září 2009
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
myslim, ze ty predevsim myslis leky na uklidneni, spani...hlavne typu neco jako neurol, lexaurin atd......a ano tyto leky vznika zavislost...takze by se nemeli uzivat dlouhodobe....a jen po dobo nezbytne nutnou-a v nekterych pripadech proste opodstatneni maji....bohuzel tez znam lidi, ktere je berou na uklidneni kvuli problemum vsedniho zivota, ktere nejsou schopni proste jinak resit.....a tudy cesta proste nevede.... almi-preji ti, aby se tva situace vyresila co nejdriv a co nejlepe!!!! a nakonec vse zle je k necemu dobre....
3. zář 2009 ve 22:32 • Svatba byla v červenci 2008
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
- tedy bohuzel tez znam lidi, ktere je berou na uklidneni kvuli problemum vsedniho zivota, ktere nejsou schopni proste jinak resit.....a tudy cesta proste nevede....
3. zář 2009 ve 22:34 • Svatba byla v září 2009
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
3. zář 2009 ve 22:51 • Svatba byla v červenci 2008
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
brumdinka ani vilka rozhodně nemají vystudovaný medicinský obor psychiatrie, proto bych i za jiné ženy, které budou v těžkých chvílích potřebovat odbornou pomoc prosila, aby se tyto dvě k léčbě nevyjadřovaly. Tohle mě dokáže naštvat :( Sama jsem AD brala dva roky. Pomohly mi vyhrabat se ze dna. Moderní preparáty neovlivňují motorické funkce, můžete si na ně dát skleničku alkoholu, a rozhodně z vás nevykouzlí slintající trosku jako z hororů. Asi je to trochu na jinou diskuzi a rozhodně tu nikoho nechci urážet, nebo naštvat. Jen bych prosila - když už budete mermomocí psát názor na něco tak citlivého, tak ho prezentujte jako vlastní názor a ne jako všobecné doporučení "jak to má být".
4. zář 2009 v 00:31
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
běž radši spát, já jdu taky jinak neříkám, když to nejde jinak tak ano pokud je člověk skutečně nemocen, ale dle mého názoru pokud to jde, tak je prostě jenom lepší se vyhrabat ze dna i bez nich - víš mě se to podařilo bez pomoci odborníka i bez nějakých antidepresiv, jen jsem si to srovnala sama v sobě - protože tak jako tak, nakonec si stejně člověk musí pomoct sám a to sem si prožila hodně ošklivou věc za kterou, kdybych to tehdy ohlásila se zavírá do kriminálu ale to je úplně mimo téma, takže uvítám pokud se to vrátí tam kde má
4. zář 2009 v 00:39 • Svatba byla v září 2009
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
....a ja nemam cas se tu rozepisovat...v zasade jde mi o to, ze tyhle nazory mohou a taky odrazuji lidi od lecby, kteri ji potrebuji......a ver, ze jsou stavy, kdy si proste pomoct sam nejde!!!! zkus si o tom treba neco(odborneho) precist
4. zář 2009 v 07:37 • Svatba byla v červenci 2008
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
4. zář 2009 v 08:33 • Svatba byla v listopadu 1999
•
•
To se mi líbí
|
||||
|
kobliha - Víš, ono je to celkovým mým dnešním postojem k životu, k němuž jsem léty přes ty špatné zkušenosti došla. Máš pravdu, že zlomenou nohu vyřeší sádra nebo operace. Ale zlomená noha je ÚRAZ. Kdybys na mě vyrukovala s argumentem, že i jiné nemoci, ne úrazy, se MAJÍ léčit chemickými léky, oponovala bych taktéž, protože pro léky prostě nejsem. Nikdy nic neberu - žádné paraleny, ibalginy atd., na rozdíl snad od většiny známých, jež znám. Ty pořád něco bolí a každé píchnutí řeší farmatikem. Já dejme tomu bylinami, když už, ale ono je to hlavně o prevenci - bude to znít směšně, ale mně nic není, protože žiju na rozdíl od mnoha jiných opravdu zdravě. Jak zaseju, tak sklidím. Možná se teď opět dočkám názoru, že zevšeobecňuji, že o tom nc nevím, že nejsem lékař (díkybohu nepatřím mezi tu smečku "odborníků", kteří by nejraději předepsali prášky i na orosené brýle při čtení!!! - ne všichni, ale valná část - a znám jich mnoho ), nicméně... prodělala jsem v souvislosti s nemocí psychickou i jednu opravdu vážnou fyzickou. Ano, tu "nejhorší", jistě nemusím specifikovat. Vlastně je to i logické - několikaletý stres zrovna zdraví neprospěje. Takže jsem si opravdu prošla lecčíms a dnes mám jaksi menšinové názory, za něž byste mě tu stejně jako mnozí jiní jistě nejraději vypískali, ale beru to prostě jinak než teoreticky, než podle toho, co se někde píše, apod. Takže jádro pudla - úplně stejně, jako si myslím, že dejme tomu antibiotika nevyřeší anginu (v tu chvíli na čas ano, protože už skoro není zbytí, když už k ní bohužel došlo, což se zdravému člověku ale stát nemá), jen ji na čas odune do pozadí a tělo se zákonitě vzbouří za čas znovu, možná jen jinak a jinde..., si myslím, že AD rovněž ničemu nepomohou. Nebo co si vlastně všechny myslíte, že je v nich za zázrak? To by mě opravdu zajímalo. Čím mohou být prospěšnější než pohyb, zdravá strava (a tím myslím OPRAVDU zdravou stravu, ne nějaké rádoby diety, co tady občas s hrůzou zahlédnu, typu "knacbrot se sýrem cottage, oběd kuřecí prsa s rýží a syrovou mrkví, pomeranč, nízkotučný jogurt, celozrnné sušenky Bebe" apod. - panebože, vždyť to je všechno totálně špatně, se zdravou vyváženou a výživnou stravou to nemá skoro nic společného, ale to je zase jiné téma), podpora přátel nebo příbuzných, vnitřní meditace, vlastní vůle...? Čím? Chemickým složením? Látkami, které mysl v jistém slova smysl otupí? Které teda - když tady tak fandíme "odborným" lékařům a "odborným" článkům - mají údajně vyvažovat hladinu určitých stresových látek apod.? K čemu to ve finále je? Opět říkám, nic z toho mi nikdy nepomohlo. Přesto mi psychiatři a psychologové dál a dál předepisovali různá AD jako na běžícím pásu (stejně jako mi s železnou pravidelností předepisovali antibiotika co čtvrt roku apod. - to snad ani nemohlo vést jinam než na práh rakoviny, nezlobte se na mě) a moje duše chřadla a chřadla. Opravdu jsem se vyléčila až tehdy, kdy jsem do sebe přestala všechy ty s prominutím sračky cpát - a tím myslím vše, co podle mě tělu škodí: od AD přes jakékoliv další léky až po nezdravou stravu (přestože je většinou v "odborných článcích", často psaných "odbornými lékaři", většinou propagováno leccos jako děsně zdravé a nepostradatelné, a přitom to vůbec není pravda a "odborníci" si různě žvaní do rukávu, jedna ruka s průmyslem farmaceutickým, cukrovým, mléčným, masovým atd.). jasminova: Ne, tak naštvat jsem tě tedy opravdu nechtěla, možná tě naopak můj příběh trochu potěší. Píšeš "Moderní preparáty neovlivňují motorické funkce, můžete si na ně dát skleničku alkoholu, a rozhodně z vás nevykouzlí slintající trosku jako z hororů.", ale mně to nedává smysl. Asi šlo jen o příklad, ale zrovna ta sklenka alkoholu, hm, ta pomůže proboha čemu? Taky berlička, nic víc. O motorické funkce nejde, jde o to ostatní - jak už jsem zmínila výše. V čem jsou tedy AD a jiné léky vlastně prospěšné? Jsi si jista, že to byla právě AD, co ti pomohla "vyhrabat se ze dna"? Promiň, teď to bohužel opravdu asi "citlivé" nebude, ale proč to trvalo celé dva roky, když jsou AD takový zázrak? To je totiž velmi dlouhá doba. Neznám tě, neznám tvůj příběh, a proto už raději nic přímo o tobě psát nebudu - to mi fakt nepřísluší. Jak to bylo, to víš jen ty. Ale totéž, co píšeš ty mně, můžu napsat i já tobě - bez urážky. Prezentuj to jako svůj názor, a ne doporučení, jak to má být, neboť pokud mají opravdu lidem pomoci vyhrabat se ze dna chemnické prostředky, přijde mi to hodně smutné a nic neřešící. Na dně jsem byla. Opravdu. Ale nevěřím v jinou sílu než tu vnitřní, která by to spravila, a nevím, v čem mi pomohly ty tuny léků, jimiž jsem byla odborníky zásobena. Jak jsem psala o kamarádovi Robim, z něho žádná slintající troska z hororu nebyla, jenže takhle jsem to ani nemyslela. Zničily ho v tom smyslu, že si na ně zvykl - ano, také mu tvrdili, že to není návykové. Každý pak nenalezne sílu něco, co mu jakože dočasně pomáhá (spíš ho nenápadně otupuje), ze dne na den vysadit. On to nedokáže bohužel už asi nikdy. Vyléčit se z deprese nechce. Troufám si říct, že jeho lékařce je to úplně jedno. Sám říkal, že k ní chodí jen nafasovat nové recepty. Takových lidí znám jak ze sanatoria, tak různých sezení (vyzkoušela jsem toho vícero - skupinovou terapii, hypnózu, holotropní dýchání, "rodinné konstelace" aj.), bohužel mnohem více. OK, tobě možná AD neublížila, ale mnoha jiným ano. Nakonec si stejně musel každý opravdu pomoci sám. Už toho vážně nechám. Nechápu, proč tím blbým psaním mařím čas... nevěřím, že mě tu někdo z vás pochopí, a co je nejhorší, v podstatě SE VÁM ANI NEDIVÍM... ještě před pěti lety, před třemi, bych mluvila ÚPLNĚ STEJNĚ JAKO KOBLIHA nebo JASMINOVA... každý musí k něčemu dojít a stejně se budou názory lidí vždy různit... Takže jen na závěr pro jistotu podotýkám, tohle všechno je můj subjektivní dojem, má story, mé dlouholeté zkušenosti a nic víc. Pokud to někoho rozčililo, omlouvám se mu. Má-li někdo pocit, že když prožívá těžkou životní situaci ohledně partnerovy nevěry, pomohou mu na to antidepresiva, je to samozřejmě jeho volba. Držím palce, aby to byla volba správná. Omlouvám se za rozsáhlý spam, možná ho admini smažou a tak to asi bude nejlepší. Myslím, že více už v této diskuzi nemám co říct. Tím se nijak neurážím, chápu vaše postoje, ale připadám si prostě jaksi už.... JINDE. Neříkám výš, nepovyšuji se nad nikoho, ale zkrátka žiju podstatně jiným životem než konvenčním. Proto ani mé názory nebudou nikdy většině davu lahodit.
4. zář 2009 v 09:02
•
•
To se mi líbí
|
||||
| • |
Tvůj příspěvek
|
|
|||
Přidej fotky
•
Pravidla přispívání do fóra
|
|||
Podobné diskuse
-
Směšné přijmení partnera. Podělte se :-)
20. črc 2017 • 377
-
Poděkování hostům po svatbě?
23. kvě 2015 • 6
-
Jak velký byt pro plánovanou rodinu?
4. bře 2016 • 10
-
Jak se vyrovnat s nevhodnými dotazy?
8. pro 2014 • 25
-
Jak řešíte po svatbě společné bydlení?
29. srp 2014 • 168
Martina a Radek
Naše plážová svatba <3
Kačí a Daví
Jana a Roman
Nevěsta Evička je důkazem,že...
