Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Život po svatbě

Odstehování se po svatbě. Co bylo nejtežší ?

Zobraz úvodní příspěvek

babyna babyna

Autor diskuze

20.07.2006

ahoj holky je vas tu hodne co jste se s pritelem / dnes uz mozna manzelem odstehovali daleko od rodiny, pratel....zmenily zamestnani atd. At uz jste se odstehovaly do zahranici nebo zustaly v CR mam na vas dotaz, prosbu o vase zkusenosti, zazitky. Za tyden se budu vdavat a se skoromanzou uvazujeme ze se odstehujeme z mesta kde cca 5 let zijeme. nyni bydlime v byte a chceme zacit stavet baracek. jeste presne nevime kde ale uz hledame. Na jednu stranu si to moc preju, tesim se ale na druhou stranu mam strach co bude. Koneckoncum budeme pak odkazani jen sami na sebe. "ztratim" kamosky, budu muset zmenit praci (nebo treba budu na materske x-) ). mam strach abychom si to pak nevycitali atd. Nevim jestli je to srozumitelne ale treba me vy "odstehovane" chapete. momentalne jsem v takove nalade ze bych odsud utekla hned a na vsechny se vyprdla. Postavila dum nekde u lesa v nejakem nejvetsim zapadakove :-) diky moc

Odpovědět

1 2 3

katwind katwind

15.06.2007

monnci, přesně tak...je to především, když mě manža něčím naštve, když se prostě cítím sama... |-|

Odpovědět

kristi kristi

15.06.2007

monnci a kat, jo to je presne ono, vcera me vytocil maximalne a co? NIC - neni ke komu jit a kde se vypovidat...

Odpovědět

consti consti

15.06.2007

souhlas!A navíc se mi nechce třeba mamce volat a stěžovat si po telefonu, ona by si to asi moc brala.A přitom, kdybych jí to vykládala osobně u kafe, tak OK, určitě by to brala s nadhledem , ale po tom telefonu jsou ty emoce horší :-| 8-)

Odpovědět

monnci monnci

15.06.2007

Jo, Consti, to máš pravdu, když mamce něco zavolám, tak to bere hůř než já...

Odpovědět

consti consti

15.06.2007

přitom, kdybyste to probíraly osobně, tak si myslím, že je to lepší ne?Aspoň u nás to tak je ;-) .Holky, ale stejně jsme dobré, že to zvládáme.Mám známou, má muže, dítě, dřív bydleli u jejích rodičů, ale neměli tam žádné soukromí atd.Přestěhovali se do jiné vesnice(pár km od rodičů), mají svůj krásný byt a ta známá si pořád stěžuje a chtěla by se vrátit k rodičům...Jejího muže je mi teda dost líto, dře se, vydělává aby byt splatili, stará se o ně a ona se chce vrátit do baráku, kde bydleli nejen s jejími rodiči, ale i s dědečkem, kde neměli pomalu jednu místnost pro sebe, navíc její rodiče jsou dost zvláštní...no nevím, v tomto chudák chlap. :-|

Odpovědět

monnci monnci

15.06.2007

Já taky bydlím v jednom domě s přítelovo rodinou. Máme své dvě místnosti - obývák a ložnici - a sociální zařízení. Nad námi má byt skorotchýně, se kterou se dělím o kuchyň :-S a v podkroví bydlí přítelův brácha s rodinou. Je to k nevydržení, proto jsme koupili starý domek, který budeme přestavovat. Už abychom byli ve svém. Pak snad bude i ta vzdálenost od mé rodiny snesitelnější...

Odpovědět

consti consti

15.06.2007

monnci to je zdravý přístup ;-) .ale ta známá bydlela s rodiči fakt v jednom domě, měli společné vše,jen ložnici s postýlkou měli teda vlastní.Tchýně je navíc ten vesnický typ, co sedí jen u telenovel, tchán na tom není psychicky dobře, chlastá, dědeček je starý...No já u nich tehdy byla jednou a to mistačilo.Teď maji fakt super byt, vše si zařizují, mohou být konečně sami a užívat sami sebe a svého dítka a ona se mi pořád svěřuje s tím, jak doufá, že se jednou vrátí k rodičům.já mám s našima také super vztahy, ale do prostředí, vjakém žili s rodiči oni bych se nerada vracela.Navíc ona je teď od rodiny fakt jen pár km 8-)

Odpovědět

monnci monnci

15.06.2007

Já mám své rodiče moc ráda, vycházím s nimi na 100%, ale nedovedu si představit, že bychom s nimi žili v bytě 3+1. To by nedělalo dobrotu.

Odpovědět

monicka.s monicka.s

31.07.2007

Ahojky děvčata , jsem moc vděčná za tuto diskusi. Jsem ze severní Moravy a mám se stěhovat te´d za miláčkem do Ústí nad Labem. Taky mě, jako některé z vás, zachvacuje místy nepopsatelná euforie a záhy ji střídá hrozná panika :-( . Nestěhuji se poprvé už jednou jsem od mé rodiny bydlela 10km ,ale to bylo v "našem " městě (jsem z vesnice) a tam mám všchny své přátelé a taky vzhledem k tomu, že mám auti jsem jezdila skoro deně domů . Ale teď budu od nich 300 km daleko a opravdu mě to chvílemi nekontolovatelně děsí. Velikou útěchou mi jsou miláčkovi rodiče protože jsou to skvělí a milující lidé. Děsí mě všechno nové a tam bude úplně všechno... je až neuvěřitelné kolik věcí jeden bere jako samozdřejmost a najednou zjistí že to samozdřejmé vůbec být nemusí ... já ani netuším kam v Ústí do lékárny :-N ... né že bych v Ústí nebyla ale nepamatuji si že bych si nějaké všimla .....

Odpovědět

silente silente

31.07.2007

Monicko.s - moc dobře chápu Tvé pocity a to jsem "jen" 50 km od svého rodného města |-| Jsem už rok v MB a stále něco hledám, ptám se, mapu pořád při ruce, no blázen ]-( Každý mi totiž směr (obchod, úřad) popisuje stylem - běž kolem bývalého =-) kina, zahni na Leninku =-) a je to ]-( Teď už si naštěstí všichni noví přátelé zvykli, že mi to musí popsat jinak, ale občas je to síla a nebaví mě vůbec chodit do města .... |-| A navíc parkování tady taky děs, chjo... Ale je super, že zase o nových stavbách a obchodech toho vím většinou víc já, páč už jsme je v LBC měli nebo jsem to zjistila z netu dřív než starousedlíci :-)

Odpovědět

kacka.va kacka.va

31.07.2007

Musím říct, že já stěhování od rodičů brala možná hůř než rodiče. Pořád jsem měla takové stavy výčitek, že už opouštím svůj domov, ale na druhou stranu jsem byla ráda, protože bych s nima celý život bydlet nechtěla. Určitě by to nedělalo dobrotu.

Odpovědět

consti consti

31.07.2007

Holky tak já dnes definitivně přesídlila za manželem. Definitivně proto, že dřív jsme byla tak nějak na půl cesty, studovala jsme poblíž rodného bydliště a tudíž jsme tam plus mínus byla každých 14 dní. jenže te´d jsme dopsala diplomku a zítra jdu do první práce a to je samozřejmě už dost velký závazek a ode dneška nehrozí, že bych k našim přijela třeba v půlce týdne.Teď už jen maximálně ty víkendy :-N =-) . No jsme na to zvědavá, naštěstí vše přišlo tak nějak postupně, v novém městě už to relativně znám a mám tu kamarádky, ale práci mám zase kousek odtud, tak jsem zvědavá. tejně jako píšete i vy, mám také výčitky, že nebudu s našima a celkově s rodinou tak v kontaktu. že se s nimi uvidím třeba jen jednou do měsíce a míň...začínám si i uvědomovat, že až přijde mimčo, tak pomalu nebude znát svoji babičku...no je toho dost :-| |-|

Odpovědět

Článek se načítá

skafandrik skafandrik

31.07.2007

Zuzi, co státnice, ty budou kdy?

Odpovědět

miky miky

31.07.2007

Consti, jestli to není tajemství, kam nastupuješ? Mě stěhování do Březnice čeká až v listopadu. Nakonec jsme to ještě o měsíc odložili, tak uvidíme jak bude. monicka.s - naprosto s tebou souhlasím. Stavy euforie a následné zděšení úplně se všeho, to jsou stavy, které se u mě střídají také velmi často.

Odpovědět

monicka.s monicka.s

31.07.2007

silente - já mám sice výborný orentační smysl ale rozhodně si autí hned sebou nevezmu , stačí že jej má miláček a než si opravdu zvyknu tak jej nechám tady u nás. :-N , stačí mi když jedu s ním a vidím jak je občas vedle z těch uzavírek a pobjížděl co teď v Ústí tolik jsou , a to je tam odjakživa .. asi bych dřív nebo později něco rozbila :-( . A tu mapu si taky pořídím - protože vím že když se mě tady v Šumperku někdo zeptá na ulici tak taky nevím ale jak říkáš ty kde bylo staré kino a nebo Gotvalďák vím přesně ... :-N a z těch úřadů mám traumata - taky třeba nevím kde a jak seženu lékaře ... obvodního , ginekologa, zubaře ... kacka.va - :-D tak takovej pocit mám i já = že jsem na tom hůř jak oni :-D consti - no z vlastní zkušenosti zase můžu říct že je celkem naprd mít babičku v domě .. protože všechny děti vyprávěli jak byli u babičky na prászdninách a já byla vlastně pořád doma :-N

Odpovědět

consti consti

31.07.2007

skaf státnice v září, ale v práci mi na ně dají naštěstí týden volno, tak to musím nějak zvládnout. Miky pracovat budu v Praze, v mezinárodní firmě. ;-)

Odpovědět

miky miky

31.07.2007

Consti, teda tak to klobou dolů, dojíždět každý den do Pha, i když za Pb už začíná vlastně dálnice. I když já si nedovedu představit, že bych se měla do prahy vydat autem. Byla jsem tam minulý týden ve středu, jako spolujezdec, a ještě teď mám z toho oči na vrh hlavy. Ten provoz se s Budějcema nedá vůbec srovnat.

Odpovědět

consti consti

31.07.2007

miky pro začátek budu jezdit busem, autem se mi to hlavně nevyplatí :-| . práci mám hned na kraji Prahy, takže provoz téměř žádný, jsme zvyklá na brno, takže v pohodě. Zatím ale ten bus. No jo, když chci sehnat práci s francouzštinou, kterou brzo vystuduji, tak prostě musím do Prahy, v PB chcípl pes :-|

Odpovědět

•

Diskuse pokračuje po 2 letech

•

rora rora

07.08.2009

Ja sa tesim az sa odstahujeme, ze budeme vo vlastnom, lebo momentalne je nam u nas uz trochu tesno, ale tiez sme uvazovali (kvoli cenam bytov) ze pojdeme z nasho vacsieho mesta do blizkeho maleho mestecka alebo na dedinu. ale dost mi pri tej predstave ze uz nebudem denno denne v meste v ktorom som cely zivot, prislo smutno. nase buduce byvanie je sice este v nedohladne ale aj tak ma vidina zmeny mesta trochu trapi. neviem ci by som si zvykla, aj ked hovorim si ze clovek si zvykne vsade... :-|

Odpovědět

martinka3 martinka3

07.08.2009

rora - zvykneš si, ale "rodné" město je rodné město, já žiju v Praze 11 let a pořádně jsem si nezvykla doteď...

Odpovědět

rora rora

07.08.2009

viem ze nejak to prezijem, ale tak vzdy ma to bude tahat do vacsieho mesta, uvazujeme ze pojdeme byvat do "zapadakova" lebo v nasom meste by sme si mohli dovolit akurat tak 1 izbak :-|

Odpovědět

haluzkamakova haluzkamakova

07.08.2009

Ja som odisla z malej dedinky do Dublinu... :-) Z rodinneho domu do Sharringu.... Teda do jednej izby, ked v ostatnych byvaju uplne cudzi ludia a to este s uplne inych krajin... Takze to bolo, akoby ma mechom ovalil :-D Prveho pol roka som nemohla domov ani telefonovat, lebo cely telefonat sme plakali, ja aj mamina, tak sme si pisali listy, to bolo romanticke... :-D A teraz po siestich rokoch.... Uprimne povedane... neviem, ako sa budem vracat.... :-N Tym som chcela len povedat, ze ludia su ako svaby, zvyknu si na vsetko... ;-)

Odpovědět

ssalonis ssalonis

09.08.2009

Ahojte, ja som pred 7 rokmi odisla za manzelom do Indie. Najtazsie to bolo asi so stravou a s pohladmi domorodcov :) Na obe som si postupne zvykla, zaviedla aj slovenske jedla doma a je to v pohode. Prestala som si namyslat,ze som ina,lebo som bledsia a uz nemam ani taky silny pocit,ze na mna na ulici hladia (aj ked hladia).

Odpovědět

suik suik

09.08.2009

ahoj, my se taky dost stěhujeme, nejdřív jsme spolu bydleli v Praze, manžel pak odjel studovat do Londýna, tam jsem s ním byla asi 3/4 roku, na Londýn jsem si zvykla docela rychle, dokonce se mi i stýská....ale na co jsem si nezvykla byl sharring a to že jsem se nedomluvila....teď se zase vracíme do Prahy, pak možná i zase někam do zahraničí, uvidíme kde manžel sežene práci.....může to být Praha (to bych nejradši), ale i Amerika :-S , nejradši bych ale už někde zakotvila a tam nějakou dobu zůstala, to stěhování je děsný....

Odpovědět

binki binki

09.08.2009

pro mne byl těžký rok po svatbě, vzala jsem si syřana, v práci jsem byla celý rok vystavována nevhodným komentářům, stěhování je už nějak v našem životě stereotypem, takže po čr mne to nějak nedojalo... narození dítěte a začátek života v nové zemi (pro nás oba cizí) už byla další kapitola, na kterou si ještě zvykám, hlavně protože tady nemáme ani jeden rodinu a kamarádi nerostou na stromech...takže nejtěžší bylo asi vydržet první 3 měsíce venku bez znalosti jazyka a postupně vytvářet nová přátelství

Odpovědět

aadriankaa aadriankaa

12.08.2009

tak pre mna bola najtazsie, ze ked som uz nasla byt a chodili sme si tu nosit veci..tak mi zacalo byt tak dobre u rodicov ze sa mi nechcelo odist..ale mozno to bolo tym ze mi ten byt bol cudzi..ale asi pre mna najtazsie bolo zvykat si na cloveka s ktorym nie si uz par hodin denne..ale skoro 24 hodin denne..na jeho zvyky..novy rezim..(my sme este len teraz zacali byvat s priatelom)..ale zvykla som si rychlo a teraz som stastna ze som vo svojom a s nim

Odpovědět

slnieckko slnieckko

13.08.2009

aj mne sa hodi tato tema :-) sice mam len 22, ale aj tak... my sme sa prestahovali dost narychlo, cca 500 km od domova... prve tri mesiace boli dost na hrane, hadky, stresy, nervy, ponorka... bolo to hlavne z toho, ze sme zrazu boli odkazani sami na seba. rodina aj vsetci kamosi prec, len my dvaja v novom meste, byte. aj som plakala, aj som sa hnevala, aj som sa tesila. strasne mi chybali kamosi a rodina. vraveli sme si ze sa to zmeni, pridu novi znami... sme tu uz dva roky, novych ludi sme spoznali ale neda sa to nazvat kamaratmi :-S postupne sme sa s tym vsak "zmierili" obaja, ze to takto bude a takto nam to vyhovuje. aj teraz je mi smutno, kolko krat mi pride tazko ze nemozem vybehnut so sestrou alebo kamoskou von do obchodu alebo na kofcu len tak pokecat, alebo len tak lezat vecer na posteli a kecat o nicom, pochvalit sa alebo postazovat... ale uz by som to aj tak nemenila, naladila som sa na vlnu takto to je a je to super, nema zmysel rozmyslat co by bolo keby (to len podporuje depky)... co ma ale mrzi je fakt, ze odkedy som odstahovana dost sa zmenil vztah s kamosmi. aj ked pridem domov uz to nieje to co byvalo, a uz asi nikdy nebude... predsalen tak dlhe odlucenie sa podpise aj na kamaratstve. zaciatky neboli ruzove ako z romantickej komedie, ale teraz sa citim fajn a mam pocit ze som konecne nasla akusi "rovnovahu" :-N kazdy si ide za svojim, a ako baby vyssie pisali - ked neodides ty, odide ti naj kamoska .ja obcas zavidim znamym ze su doma, oni zavidia mne ze som prec... jedna etapa konci ina zacina ;-)

Odpovědět

slnieckko slnieckko

13.08.2009

ako tak pozeram tak ale vacsina bab z toho mala asi zo zaciatku stresy a smutok a po case by uz nemenili, cim to asi je ;-) ja som sa citila opustena, sama, ze sa na mna kazdy vykaslal a nikoho nezaujimam... baby mna napr. dojima, ako si chlapi myslia ze to len oni trpia ak zacne spolocne byvanie - zrazu su sputani, musia sa prisposobovat atd... akoby si neuvedomovali ze zeny prezivaju to iste, citlivejsie povahy mozno este viac :-N

Odpovědět

studanka789 studanka789

13.08.2009

no holky já se stěhovala loni na jaře a doted si jěště nezvykla na nový prostředí a hlavně samotu :-(

Odpovědět

aadriankaa aadriankaa

13.08.2009

myslim ze na samotu si clovek nikdy nezvykne..jedina zachrana je zamestnat sa niecim..ja som napr.nikdy necvicila ani nic..a teraz vezmem hafa a idem si von pobehat prejst sa na par hodin..a to len tak sama obcas niekoho stretnem,ale brazdim obchodaky..aj tak chodim do prace a ked pridem domov a porobim zakladne veci tak uz vela casu neostava..tak si poviem ze sa aspon venujem sama sebe.. ;-)