Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Litovali jste?

Zobraz úvodní příspěvek
Jsme dva měsíce po svatbě. A já si říkám že svatba byla možná chyba. Znali jsme se s manželem skoro 12 let, necelé 4 roky jsme spolu, oba řekla bych dost staří, já 30 on 37. A teď se všechno změnilo... Máte to někdo? Přemýšlím jak z těchto pocitu ven...nechci litovat.....
Odpovědět
1
2
3
…
9
Jsou dny, kdy z práce (hlavou) přijdu domů tak psychicky i fyzicky vyšťavená, že nedovedu ani mluvit. Když v takovou chvíli přijde muž a začne mi vyprávět (zvlášť, když má homeoffice, tak je rád, že mě vidí :-D ), tak se zmůžu jen na "Nemluv.". Kdyby v tu chvíli začal kolem chodit a ptát se, co mi je, proč jsem taková, jestli už ho nemám ráda atp., tak už jsme asi rozvedení. Ale on mě naštěstí zná, tak mě nechá půl hoďky na pokoji, a pak je to dobrý.
Odpovědět
@zorro4 Myslim, že tady je fakt důležitý si to vyjasnit. Vy už se znáte a Tvůj chap ví, že když řekneš "Nemluv" , máš všeho plné zuby a potřebuješ oddech. My už máme toto též vyřešené - partner je schopný říct, že je zpruzelý z práce, případně, že má blbou náladu a v tu chvíli je to Ok, protože oba víme na čem jsme a já nepřemýšlím nad tím, co je špatně. Ale pokud by byl trvale a denodenně nepříjemný, utrhoval se a nechtěl se o tom bavit, tak by mě to taky dost ubíjelo...
Odpovědět
@strelenka To jasné. Spíš jsem tím chtěla říct, že to může být z práce a že toho vypruzelého může prostě nesmírně obtěžovat, že ten jinak nejmilovanější partner se v danou chvíli vyskytuje ve stejné galaxii a ještě k tomu navíc pobíhá kolem a ptá se "co ti je?". A že pokud je to třeba i pro něj nová situace (takový stres v práci dosud neměl), tak na to @targi nemusí umět reagovat a dost dobře možná jí to ani on nemusí být schopen vysvětlit... Ale samozřejmě targi takové chování nemusí trpět, ale já jsem moc ráda, že můj muž to zvládá. Já na něj zase nemluvím, když má hlad :-D
Odpovědět
@zorro4 přesně :-) on totiž do nedávna dělal několik let home Office, teď nějaký čas do práce po letech zas chodí a ještě to tam není ideální.... Takže prostě asi oba nevíme jak na to.... On si teoreticky mysli, ze to zvládá aniž by se to na něm odrazelo a asi si nedokáže přiznat že to tak není... A pro mne je to po tolika letech něco úplně jiného a nového. A do toho se nám asi i díky tomu vkradl šílený stereotyp možná trochu nečekana reakce z jeho strany na najednou rádoby ztrátu svobody.... A malér je na světě :-)
Odpovědět
@targi Tak to jsem rada, ze se vlastne vubec nic nedeje :-x Vlastne sis to cele pekne oduvodnila a krize zazehnana. Je to vsechno kvuli jeho praci, dale kvuli ne zcela brilantni partnerske komunikaci a k tomu ten stereotyp. No ale neves hlavu; odjedete spolu na nejaky relaxacni vikend, cimz se problem vyresi a vsechno bude bude honkey dorey. 8-) Sarkasmus stranou; opravdu ti preju, aby to tak bylo a nebylo za tim neco, co si treba zatim nechces priznat.
Odpovědět
@targi Jestli je to tak, jak píšeš, taky bych opravdu sázela na tu práci plus - jak už tu zaznělo - pro velkou část mužské populace, je přiznání (byť třeba jen sám sobě), že něco nemám pod kontrolou, naprosto nemyslitelné.
Odpovědět
@zanett tak já si přiznám cokoliv, samozřejmě mě už napadlo i to, že má jinou. Ale říkam si vzhledem k tomu že on se do teď nikdy neuměl pretvarovat, ba naopak má trochu problém opačný, že by mi v tomhle snad nedokázal lhát. A raději zatím zkusím jít cestou toho co jsem napsala, na přiznání opravdového průšvihu je času dost.
Odpovědět
@strelenka doufejme, že to bude tím :-)
Odpovědět
@targi u nas to mame ted trochu z druhe strany. Ja jsem z prace hotova, nasledne unavena, nekdy zdeptana a radne protivna. Dokazu se i bez priciny vytocit a pripomenout si neco z prace. Mrzi me, ze jsem na muze protivna, ze jsem nervozni a chybi mi klid a pohoda, ale holt to samovolne neovlivnim. Tedy ovlivnim, ale to je trochu dlouhodobejsi zalezitost, na ktere pracuji. A co s tim? Asi bohuzel nic. Snazim se s tim bojovat, ale ne vzdy se to povede a pak je mi vzdy lito, ze to treba muz odnasi. Ale jsem mu neskutecne vdecna za to, ze na me netlaci a nejak extra to neresi. Proste me dela stastnou, rozptyluje mou nervozitu, snazi se me zabavit a dopreje mi prostor pro relaxaci. Samozrejme tohle nejde snaset z jeho strany dlouhodobe, ale myslim, ze ve vztahu a v manzelstvi je nutne mit pochopeni prave i pro tu nenaladu a nervozitu, dlouhodobe starosti, ne litovat po tak kratke dobe. Manzelstvi je jak o tom dobrem, tak i o tom zlem. Samozrejme nerikam, zavri oci a ignoruj to, urcite to res, ale bez natlaku. A zacala bych prave tou podporou.
Odpovědět
@kacenkakaca asi jsem to napsala blbě, nelituji že jsem s ním, lituji trošku svatby jako takové, protože mi přislo, že i částečně díky svatbě se to z jeho strany trochu zkazilo. Nemám problém s tím něco tolerovat, ale potřebuji vědět co vlastně mám tolerovat, abych pak prostě neměla pocit, že mu už nejsem dost dobrá.
Odpovědět
@targi a zkusilas mu to rict? Myslim to, co to vzbuzuje i v tobe za pocity?
Odpovědět
@kacenkakaca jojo, zkusila, jenže s ním to bylo vždy složitější a tohle je extra složité. On má pocit že se chová pořád stejně a že já to přeháním. Ano už i nad tím jsem se zamyslela, zdali to já opravdu neprehanim. Ale pak jsem si právě vklidu sedla a sepsala si to, taknejak z toho vyšlo že jisté částečné přehánění v určitou chvíli jsem tam měla, nicméně to vše bylo díky právě tomi že on sw choval podivně. Teď už neprehanim ale beztak mi z toho vyšlo že to úplně ok není....
Odpovědět
Článek se načítá
Teda to je mazec, když chlap zrovna nemá náladu, tak místo abyste zakladatelku povzbudily, už tu vymýšlíte že v tom bude jiná. Copak se hned každý musí ku*vit? Každý má někdy dny pod psa, já jsem kolikrát tak unavená, že chci mít ticho a klid, a když něco chce můj snoubenec, vyštěknu. A když on se začne vyptávat jestli se na něj zlobím, nebo jestli jsem ho přestala milovat,to je o nervy. Jsou lidi uzavření, třeba můj snoubenec byl týden divný, já taky nevěděla co se děje, bála jsem se že je nespokojený s námi. A pak z něj vylezlo že má problémy s otcem, o kterých mi nechtěl říct abych se nerozčilovala.
Odpovědět
@zdenka90 Komunikace by měla ideálně fungovat oboustranně. Ideálně :-S. Pokud existuje konkrétní dlouhodobá příčina špatné nálady, měl by o ní partner vědět - měla by mu být sdělena. O tom přeci partnerství/manželství je - o sdílení. Přijde mi, že vědomí toho, že má partner problémy s otcem, je pro vztah daleko méně destruktivní (a rozčilující) než záhadné vyštěkávání, mlčení, odsekávání apod. Jasně, pokud to trvá den, dva - není co řešit - každý občas vstaneme levou nohou...ale pokud to trvá dny, týdny nebo dokonce měsíce? I vy sama píštete, jak byl pro Vás ten týden nevědomosti těžký...Kdo by nezačal vymýšlet nejrůznější scénáře? Jinak souhlas, sama jsem na manžela poslední týdny příjemná jak osina vítekde a chlap ani jiný vztahový problém v tom není.
Odpovědět
Profilova fotka
@laka_lacenda bohuzel mi prijde,ze to je dost castej problem, jak zamazat ostatni problemy, poridit si dite....Ctu to tu snad v kazdy druhy diskuzi :-D
Odpovědět
@strelenka Někdy ale takoví lidé jsou. Já zas o svých pocitech a problémech mluvím hned a ráda. A můj přítel to dusí v sobě...
Odpovědět
@zdenka90 všechny varianty jsou možné, bohužel.... Např dnes,: vím že je schopen se zapomenout, nebo že vzteku zmizet na pivo, nicméně odešel do práce na 10 dělá 8cky a stále není doma a já nevím kde je, na SMS nereaguje a já nechci dělat stíhačku a volat mu. Nechci ho hned podezirat, nicméně mi prostě vadí že nemám absolutně tušení kde je a kdy vlastně přijde. A bohužel nevím jak mu to říct, aby to hned nebral jako útok nebo jako mou hysterii...
Odpovědět
@zdenka90 Já vím, že ano. Psala jsem hned v prvním příspěvku, že mám zkušenost z první ruky - muž je z podobného těsta. Myslím ale, že takový model je dlouhodobě blbě udržitelný a může vztah docela rozkládat a ničit (přitom poměrně zbytečně). Nám pomohl otevřený rozhovor v momentě, který nebyl tak napjatý. Je ale pravda, že bez manželovy snahy by se to neobešlo. Za ty roky se mi naučil - alespoň v těch zásadních věcech - sdělovat, pokud se něco děje. Pro mě je to velká úleva a je pro mě pak na oplátku mnohem snadnější být empatičtější a chápavější. Je to ale dané i jeho povahou - je sice uzavřený, ale není zatvrzelý a zabejčený, nelze to tudíž poradit jako univerzální recept. @targi Tak tohle už divné JE. Jednou jste partneři - jasně, nevidím důvod, proč by si nemohl zajít na pivo - ale - přijde mi normální o tom druhého informovat a opravdu mi nepřijde normální nedorazit domů a ani se nenamáhat zavolat či aspoň poslat sms. Měla bych strach, že se mu něco stalo.
Odpovědět
@strelenka před chvílí přisel, byl v práci, omluvil se a že zítra přijde dříve, snědl půl lednice a opět sedi u práce ano opravdu u práce, jako správná stíhačka jsem se mu koukla prez rameno. Je totál bez nálady a smutný. A furt jen achjuje a mluvit se mu nechce. U něj je celkem normální že mi nedává vědět kde je, naposledy odjel na noc s kamarády ano s kamarády, povídali mi o tom pak... A zapomněl mi říct že nepřijede domu vůbe, pak jsem mu volala, osvětlit mi situaci a nakonec přijel taxíkem že jsem mu chyběla....
Odpovědět
@targi jenže to bývalo čas od času, teď to je co druhý den....
Odpovědět
@targi Tak to pardon, vsechna legrace stranou, ale pokud se manzel chova tak, ze ani nereaguje na SMS a v podstate o sobe nedava vedet (a pojdme vyloucit moznost, ze se mu, nedejboze, neco stalo), tak to uz hranici s nedostatkem respektu k tobe jako jeho manzelce. Bylo by na prosto legitimni a objektivne pochopitelne, kdybys mu volala a chtela vedet, co se deje a obavy z toho, ze bys byla za stihacku, nejsou na miste. Tady uz asi nejde jenom o to, ze je pretazeny z prace a doleha na nej stereotyp, tak je protivnej. Tady uz te zamerne ignoruje a ignoruje I tvoje pocity ohledne vyvoje cele te situace a to uz je nevyzrale chovani pubertaka (podotykam, ze predpokladam, ze je v poradku a nelezi nekde v nemocnici atd). Tady uz bych nemela pochopeni a nechodila kolem nej po spickach s tim, ze on potrebuje oddech, tohle uz bych resila, I kdyby me mel za korunovanou hysterku.
Odpovědět
@zanett on byl vždycky tak trochu takový, s tím jsem počítala, jenže teď je to víc a víc.. .
Odpovědět
@targi a hlavně se vrací vyřízeny a unavený a evidentně rozložený. Občas se mi schouli do náruče div mě neumacka a okamžitě usne. Někdy odsekava a je až zlý.... Prostě se v tom celém úplně nevyznám :-(
Odpovědět
@targi My od sebe navzájem vyžadujeme, abychom si opravdu napsali, když se děje něco mimořádného a jeden nebo druhý nedorazíme včas domů. Za to bych manžela asi uškrtila ;-) Každopádně to, co popisuješ, jak chodí unavený, jak se ti jen choulí do náruče..To není dobrý. To fakt vypadá, že má v práci problémy, že to nezvládá a proto je takový. Manžel měl taky problémy v práci, nebylo to ideální ani pro jednoho z nás, jeho práce byla v podstatě jediným zdrojem neshod. Teď bude práci měnit a neskutečně se na to těšíme oba. Nehodláme práci obětovat náš vztah. Neříkám že řešením je vždy změna práce, ono to totiž ne vždy je možné, ale minimálně si zkuste promluvit o tom, proč to teď tak je a co se s tím dá dělat. Potřebuje teď tvoji oporu. K tomu ale potřebuješ vědět, co se děje. Takže to z něj asi budeš muset vytáhnout - řekni mu, že tu jsi tu pro něj, že ho chceš podpořit a že tě ubíjí ho pozorovat. Každá víme, jak na toho svého chlapa, aby to vyklopil. Věřím, že se ti to povede a držím ti/vám palce! :-)
Odpovědět
@targi A to si necháš líbit abys nevěděla kde ten tvůj je? Snad je aspoň slušnost zavolat nebo napsat, kde bude a v kolik asi přijde...
Odpovědět
Nečetla jsem příspěvky v diskuzi, ale jsem vdaná 3 měsíce, brali jsme se po 2 letech a nelituji. Kdybych si nebyla jistá svou volbou, nikdy bych mu neřekla ANO.
Odpovědět
@agtari v době svatby jsem si byla jistá svou volbou
Odpovědět
@zdenka90 u něj to bylo vždycky složitější...... Je to trošku" citový neandrtalec", jen se to o dost zhoršilo.
Odpovědět
@targi Nevím no, neber to špatně, ale - dát druhému vědět, když nepřijdu nebo se výrazně opozdím - na to člověk nemusí být přeborník v empatii...
Odpovědět
@strelenka Hele, asi musí :-D Můj muž je extrémně empatický, skoro bych řekla, že mě zná lépe, než já sama. Ale tohle ohlašování, kde je a v kolik přijde, mu dlouho nešlo. Na začátku vztahu jsme s tím hodně bojovali. Mě to přišlo naprosto samozřejmé, říct si, kde budeme a ohlásit se při zpoždění, nikoliv kvůli stíhacímu režimu, ale protože mám o něj strach. Muž s tím měl extrémní problém, jednak proto, že na začátku měl pocit, že jsem stíhačka (to poznal brzy, že ani náhodou), a pak mu to bylo tak nějak odporné z domova (protože tam někdo stíhačka je). Dnes už to dělá a i pochopil, o co mi jde, ale občas výjimečně to taky zazdí.
Odpovědět
1
2
3
…
9
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Kolik jste dostali fotografií?
26. 01. 2022 13
Jak dlouho jste čekaly na svatební foto…
08. 11. 2021 16
Donesli jste výslužku do půjčovny šatů?
15. 09. 2014 7
Jaké jste si kupovali album na svatební…
24. 06. 2014 8
Jak jste si schovali svatební blahopřán…
09. 06. 2014 9
Společné tetování manželů, přemýšleli j…
09. 09. 2013 16
Manželská krize, řešili jste něco podob…
01. 10. 2012 124
Ztratili jste přátele kvůli svatbě?
19. 01. 2011 65
Manželství s Tunisanem. Vzali jste si T…
24. 10. 2008 376
Plánovali jste po svatbě miminko? Nám s…
14. 01. 2007 321