Ahojky holčiny nevěsty a maminky,
zajímal by mě váš názor na to, kdy je dobré mít po svatbě první miminko. ;-) Co znám, tak po svatbě si spousta párů ještě užívá relativní klid bez větších starostí a miminko je často odkládáno. Má na to vliv kariéra, bytové podmínky ?... Jak to vidíte vy a jak jste na tom ?
Radka
(cicuvicka) :-)
moj nazor je taky, ze deti ked vyrastu pojdu z domu prec a ostane nam len manzel a preto si myslim, ze je dolezitejsie manzelstvo ako materstvo poznam plno parov vychovali deti a teraz sa rozvadzaju, lebo nemaju co spolu uz dalej robit :-|
zuzulik kamoska bola na UO a rozpravala mi hrozostrasne story :-S odvtedy mam z toho komplex....tak ja sa budem modlit za prirodzeny sposob otehotenia :-)
yvetta : 23 ale prirodzenou cetou mame sancu ze 2% ani to nie a my chceme vlastne deti a nie cudzie... moj priatel tiez ze ci nechcem radsej adoptovat ale ja si to chcem vsetko prezit to tehotenstvo a proste vsetko a hlavne chcem aby to bolo nase babatko
yvetta..ale ja nehovorim ze som s mojim manzelom len preto ze mame spolu dieta a druhe cakame..isteze by som s nim nebola ak by sme si nerozumeli...tu sme sa bavili o manzelstve ako takom..
yvett: Já bych taky byla radši pro adopci než UO. Neříkám, že bychom si nenechali pomoct, kdyby těhu nešlo, ale hranice je ta, aby mimčo bylo počato ve mě, ne na petriho misce či kde. Takže hormonální podpora ano, změna životosprávy ano, cvičení ano, vitaminy ano, ale oplodnění mimo mě ne. Doufejme, že to ani nebude potřeba.
suknicka: Já tě naprosto chápu. Můj bratranec i sestřenka měli svatbu, až když se jim mělo narodit druhé dítě. Pro vás byl ten důvod už to první. :-)
yvetta, absolutny suhlas. manzelstvo je o laske - v prvom rade medzi manzelmi a potom, ked pride cas sa ta laska akoby znasobuje detmi
suknicka, ale rozpravat o tom, ze manzelstvo bez deti nema zmysel - to je silna kafe... :-|
my zatial deticky nemame a planujeme tak o 2 roky - to akoze nase manzelstvo zatial nema zmysel? je to to najlepsie co sme s manzelom urobili, ze sme sa vzali. tie skoro 2 roky co som jeho zenou su najkrajsie v mojom zivote... :-) :-)
Já bych se i bála, že pak ten kolotoč už nezastavím. Jakmile podstoupím jedno UO a nepodaří se, tak bych to asi zkoušela dál a dál a to si myslím, že nemá moc cenu. Pak bych taky nemusela mít dítě žádné, i adoptovat malé dítě lze jen do určitého věku, pokud vím.
My jsme se brali, protože má pro nás samotné manželství obrovský význam, pro náš vztah i život. A děti jsou pak jen plodem manželské lásky. Ale samotné manželství má pro mě velkou cenu i bez dětí, třeba když se ví, že bude s otěhotněním problém, nebo i když žena nebo muž děti mít nemohou, nebo když už na to nemají věk. Manželství je nad tím.
Jedna moje znama deti nejdriv vubec nechtela (ambice, cestovani apod.), potom se teda s manzelem rozkoupali, ze by si i jedno poridili, ale ted mela potrat (samovolny) a bohuzel se z toho sesypala - nastala u ni naprosta zmena chovani, doslova nenavidi sve netere a vubec vsechny male deti :-((( Asi u ni probiha neco, jako laktacni psychoza :-( jeji manzel je z toho nestastny, pritom by do ni nikdo nerekl, ze by ji to tak mohlo sebrat, vypadali na naprosto spokojeny, usesny, bezdetny par :-(
werunka: no presne tak... mam pocit, ze cim vic se s ditetem zachazi jak s "veci" kt. jde presne naplanovat a nacasovat, tim tezsi je pak se vyrovnat s pripadnym neuspechem :-(
werumka: Máš naprostou pravdu. Těžko si jde naplánovat, že odstátnicuju, pořídíme si byt, udělám si 3 roky praxe a pak budu mít dítě. My s manželem zatím jen debatujeme a čekáme na dobu, odkdy už se přestaneme hlídat. A kdy pak mimi přijde a jestli, to se uvidí. Jako cíl to nemám, jinak bych asi nezačínala další školu a neplánovala kariéru.
Ono to asi souvisí s tím, co říkala Yvetta - manželský vztah je vždycky prioritní. a jakmile se rodiče upnou na děti, jejich vzájemý vztah tím trpí. Děti prostě, pokud přijdou, nejsou naším vlastnictvím, ale máme je půjčené, abychom je dobře vyvedli do života a aby byli připravení splnit to, co se od nich očekává.
werumka ja to vidim na mojich rodicoch tiez ma miluju, ale teraz, ked sme z domu obe deti tak si ziju svoj zivot :-) a kamaratka ma rodicov, ktori ked odisli deti z domu zacali prezivat krizu - proste sa upli na deti a uz nevedeli ako maju dalej fungovat :-) a ja by som nechcela, aby sa stalo to aj nasmu manzelstvu :-)
nasa zas nemala 9 rokov od svadby deti. Chudinka byvala u svokry s ktorou sa neznasali. Teraz uz byva asi pol roka s manzelom vo svojom domceku, kupila si psika a je v tom :-)
jaj a zabudla som povedat ze chodila kade tade po lekaroch a lieceniach a nakoniec je to vsetko o psychike. Sama tvrdi ze najviac jej pomohol ten psik. Ze pri nom sa upokojila a uvolnila.....
werumka, yvetta: Máte naprostou pravdu, doufám, že my to taky dokážeme, udržet si vztah hezký bez ohledu na to, kolik budeme mít dětí. Protože jednou budou mít svůj život a co my potom? Na tom "mámo", "táto" něco určitě je.
zelinka: no jo, tchyně to je dobrá antikoncepce. A psychika je důležitá hodně. Je skvělé, že se to nakonec podařilo.
werumka: z toho oslovení "mámo" a "táto" mě mrazí - říkaj si tak rodiče mýho přítele a já z toho mám pokaždý osypky. Nejvtipnější je že se mě tchán ptal jak budu přítele oslovovat před dětma - říkám mu naší přezdívkou a skorotchán z toho má očividně hlavu. Odpověděla sem mu že pořád stejně, děti přeci pochopí že táta je pro maminku něco jiného než pro ně. Skorotchán mi na to řekl že oni si říkali a říkaj mámo a táto právě kvůli dětem.
Musela sem se smát - "dětem" je teď 38 a 32, a myslim že to kdo jsou jejich rodiče by pochopili i jinak než tím jak se oni navzájem oslovují...
sambucca - pamatuju si, že moji rodiče, když jsme byli malý, si říkali jménem. V tuhle dobu si říkají buď jménem, ale zdrobněle, nebo "maminko" a "tatínku", což mi přijde milý:-) Máš pravdu, že děti pochopí, že maminka je pro tatínka něčím jiným, než pro ně.
Tak co se týče oslovování,tak u nás to je tak,že moji rodiče si říkají babi a dědo i mezi sebou :-D :-D :-D Jelikož už mají vnoučata ze strany mé sestry... docela jsem si zvykla i já jim takhle říkat.. protože jednou jsem svému tatínkovi řekla "tati" a děti byly nejdříve špatné z toho,že to není taťka,ale že je to děda :-D tak že si dokážete představit ty hodiny vysvětlování čtyřletému dítku :-D My děti nemáme a už ted si říkáme někdy doma "táto - mámo"... :-D
katarinkam: no my někdy taky, jsou chvíle kdy je to hezký a milý. Ale argument říkat si mámo a táto kvůli dětem mi přijde scestnej. první roky pořád dětem říkamě "maminka Tě oblíkne", "zamávej tatínekovi" a podobně, takže není potřeba se tak navzájem oslovovat, děti to pochopí sami postupně.
Moji tchánovci si říkají pořád jménem a jsou spolu přes 30 let. Jsou i mým (naším) vzorem, dokonce manžel má povahu po taťkovi a já jsem zas podobná jeho mamce. Tak doufám, že taky spolu budeme tak pěkně a dlouho žít, jako oni. Občas se mihne oslovení mamka-taťka, nebo babi-děda, ale jen v souvislosti s dětmi nebo vnoučaty, jinak ne.
ladydi: My zatím děti nemáme, ale plánujeme. Mně se asi roztikaly hodiny a manžel má jednak na děti věk a hlavně děti chtěl vždycky, jakmile to situace dovolí, a to už se blíží, takže děti jsou pak samozřejmost.Tedy snažení se o ně, těžko si je můžem nějak přivolat. A hlavně do manželství děti patří, pro nás neodmyslitelně.
My se na děti moc těšíme oba, sem tam se zasníme a vyprávíme si jak asi budou vypadat, jak budou rošťačit a tak... Nedávno sem vysadila antikoncepci, abych "pročistila" tělo a po svatbě se budeme milovat nejem pro radost, ale i pro děti:-)
Sam, my se o miminko snažíme už od července a nechce se mu k nám... asi vidí,jak to doma všechno předěláváme a říká si,že přijde asi až do hotového někdy v létě :-D