Kdy mít první miminko po svatbě?

kami1984 Pardon za chyby, pisu to potajmiku v praci

lucie... Tak myslí,, že se tady holky ve většině shodneme .

lucie... Rab ono to vše vyplyne. Udělej to tak, jak cítíš. Hlavně se nenech nutit manželem. On je ještě mlaďoch, nemusí se bát, že bude mít dítě dlouho

rab Mě právě taky láká bankovnictví. Ale nevim, jak mám začít... Jestli prostě zajít do banky, najít tam personalistu a hned se vyptávat na práci - jenže můžu jen 2 dny v týdnu, tak nevim, jak na to. Jak ty ses k tomu dostala?

Tak možná by mě vyléčila taky nějaká kamarádka s mimčem, bohužel žádnou takovou nemám...

lluciferek no tak já už mám dávno po škole. s přítelem jsme spolu skoro 5 let svatba bude 6.6.2009 a před 4 lety jsme si odjeli vydělat peníz do Irska. Minulý rok jsme si koupili byt a příští rok se budeme stěhovat zpět do ČR. Nikdy bych neměla miminko,kdybych byla na někom závislá a zvlástě na rodičích!!!!!!! všechno platímme na půl a o miminko se chceme začít snažit po příjezdu do ČR. Oby jsme děti chtěli už dříve,ale máme rozum a tak se na ně chceme prvni nachystat aby byli zajištěné.Tak samo to bylo se svatbou.

brumdinka No já bych na míéstě Rab nejprve dostudovala, našla si práci a až pak uvažovala lo miminku. Jinak děvčata Vš se dá vystudovat i s mimi, já osobně si jí dodělala při mateřský a na státnice jsem se učila po večerech nebo když někdo pohlídal a taky to jde jen mi ted´jaksi v tom našem regionu chybí práce tak mám pocit, že to stejně bylo zbytečný.

zabitulka rab, laka te vozit kocarek... to me lakalo taky. ale, ja jsem si nastesti toto leto mela moznost vyzkouset, co vsechno to obnasi! (hlidali jsme decka pritelove sestre (2,5 roku a rok) a muzu rict, ze jsem toho za tyden mela uplne plny zuby! to totiz musis byt ve strehu uplne kazdou sekundu, aby se nic nestalo, je to strasne vycerpavajici, uuuch. ja nepochybuji o tom, ze to jednou zvladnu, ale taky me do teto zkusenosti lakalo vozit ten kocarek. po tomto tydnu s deckama jsem si ale uvedomila, ze deti uz pak ze sveho zivota proste nevymazes, nevratis je puvodnim rodicum a nemuzes si pak udeat dovo podle sebe. uz se vsechno bude podrizovat tomu mimcu! po delsi dobe stravene s tema deckama jsem zjistila, jak moc obrovska zodpovednost to je, ze to rozhodne neni zadna prca! (a stokrat si to muzes rikat taky, dokud to nezazijes, myslim, ze se to do detailu a dusledku domyslet neda) vstavani podle decek - treba v 6 rano, vstavani a chlacholani decek u nocniho knourani, nakrmeni ditete, ktere odmita jist,.. no uuf, je to narocny a ja sklanim pred vsema maminama, ktere z toho vyvaznou bez psychicke ujmy

miminka jsou uzasa vec! ale pokud planujete, chce si to opravdu dobre rozmyslet, co od zivota chcete... (tim chci rict, mozna jsi jeste mlada na to "uvazat" si na krk deti - nechcete se treba jeste nekam podivat? cizina? nebo podniknout veci, ktere podnikaji jen svobodne pary?) ... tim ti detatko samozrejme nerozmlouvam, jen pisu o sve zkusenosti..

rab To ne, buď jedno nebo druhý. Studovat a kojit naráz bych nechtěla . Každopádně brumdinko, seš šikovná holka, žes to zvládla.

aida08 rab, práci v bankovnictví si jednoduše najdeš přes net....sleduj volná místa na prace cé zet, nebo jobs cé zet...případně přímo webovky jednotlivých bank. Na pozici, která tě zaujme, si zavolej personalistce, která to má na starosti a vyptej se na podrobnosti o té práci. Podle toho se pak zařídíš, jestli pošleš životopis, nebo počkáš na něco zajímavějšího... Šablony na životopis najdeš taky na těch prvních webovkách...

rab Byli jsme spolu už všude možně, zažili jsme spolu hrozně moc věcí. Možnost, že se sbalíme a na rok někam vypadnem ale nepřipadá v úvahu, ani mě to moc neláká, abych pravdu řekla. To spíš vzít si 2 týdny dovču, projet Evropu a pořádně si to užít, to jo.

rab aida08: Díky za info, životopis napsat zvládnu, studuju management, takže i trochu personalistiky. Na ty stránky kouknu. Já mám spíš ten postřeh z praxe, že když člověk příjde hned osobně, působí to líp a pomyslnej zaměstnvatel si ho pak líp zapamatuje.

m311293 rab, tohle asi není o penězích ale o škole. Nevím kde studuješ, ale jen si představ že jezdíš s břichem do školy, budeš se muset učit na zkoušky a budeš zvracet. A jak by si to dělala s kojením? Jseš ještě mladá holka, tak pracujte a šetřete za dva roky je času dost.
vaši mají výrobu lahůdek, že?

rab m 311293: JO, my se známe? To je mi jasný to by naráz dost dobře nešlo.

m311293 Rab, tak nejste zase tak neznámá rodina, ale my se neznáme. Jo a taky mám pocit, že ti svatbu na matrice dělala moje švagrová. jestli teda to byl štíhlá blondýna

maly_prcek Mě je taky 22 a za pár dní se vdávám... Příteli je podobně jako tvému, chodíme spolu zhruba stejně dlouho. Taky budu na jaře státnicovat. Po svatbě bychom chtěli pomalu začít pracovat na mimču.

Nevidím nic divného na tom, že rodiče "dopřispívají" na školu svému dítku. Myslím, že každý rodič chce svému potomkovi ulehčit od toho, aby musel po večerech brigádničit, a rád mu dá (pokud má) pár tisíc, aby měl víc času na učení. Dost dobře si nedovedu představit, že bych jednou jako matka své dceři řekla: "Do patnáctého já, od patnáctého ať se stará tvůj manžel, když ses teda vdala"... Nikdo rodiče nenutí a nikdo to takhle asi neplánuje dělat nějak dlouhodobě a nechat si živit mimino.

Otěhotnění může trvat i několik let...

Biologicky nejvhodnější je mít dítě do 25 let, psychologicky se hranice stanovit nedá - někdo na to nemá ani v pětařiceti, někdo je zralý ve dvaceti...

Nepřijde mi nic divného jezdit do školy s břichem, průběh těhotenství taky nikdo nevíme dopředu, tak proč hned katastrofické scénáře. Pokud by byly komplikace, každá známe prioritu.

Nepřijde mi nic divného ani na tom, studovat dálkově dva roky s mimčem. Neni to pohodlné, ale znám spoustu lidí, kteří to tak mají. Studujou tak navíc i třicítky, se stejně starýma dětma a myslím, že sou na tom hůř, protože jak člověk jednou ze školy vypadne, tak je těžké se vracet... Navíc si myslím, že není moc velký rozdíl studovat při mateřské a při plném úvazku. Musíš mít hlavně podporu rodiny. Zvládnout se to určitě dá.

Vaše názory na život s dítětem dokonale odráží trendy dnešní doby... Mladí si mají užívat a až si dostatečně užijou, tak se "zašít" k dětem. To si fakt myslíte, že život s dětma si neužíváte? Ono asi záleží, co si pod tím kdo představuje, že... Jestli procestovat svět, kalby,... nebo jezdit pod stany, k moři, na lyže,... a to de i s dětma. Děti jsou dar, něco, co tě rozvíjí, ne přítěž, která tě zabrzdila...

Kariéra se dá budovat úplně stejně (ne-li líp) ve čtyřiceti s odrostlýma dětma jako v pětadvaceti...(Zkušenost blízkého člověka).

Peníze jsou při výchově dětí potřeba, ale nemusí to být 40tis. čistá ruka příjmu manželů. To bych tu já osobně teda nebyla (a vy a asi taky ne, dělnická třída by byla bezdětná), kdyby na to moji rodiče čekali... Záleží na tom, s čím je kdo schopný a ochotný hospodařit.

Tak hodně štěstí při rozhodování... I když sem na dnešní poměry "mladá" (věkem), mám jasno, že tohle je správná cesta... Sem zdravá, mám s kým, podmínky jsou dostačující a na čekat na "idelání"? Nevím proč... Ideály jsou nedosažitelné...

michalapickova No asi se zařadím k těm, které nejdřív se pokusí aspoň začít kariéru, trochu zabezpečit domácnost a pak řešit dítě. Souhlasím s tím, co píše maly_prcek - že dítě není přítěž.
Ale rozhodně nemůžu souhlasit s tím, že je dobré pokud rodiče dítěti, které už má za sebou svatbu a ještě studuje sypou horem dolem. Nepřijde mi to ani výchovný ani dobrý pro to dítě - prostě od svatby jste jedna domácnost a nevidim důvod, proč by to rodiče měli dotovat - zvlášť pak, když zpravidla v tomhle věku zadotujou i tu svatbu potomka, takže by mě osobně třeba bylo dost žinantní chtít vod rodičů prachy, maximálně tak, že jim to vrátim, pokud bych třeba někdy neměla a museli by mi rodiče pomoci.

maly_prcek Já neříkám, že je to dobré, ale nemorální mi to teda nepřijde a myslím, že hodně rodičů to tak na těch pár měsíců udělá... Jedna domácnost je většina lidí už před svatbou a asi si taky každá představujem trochu jiné částky... Horem dolem to u většiny lidí co znám fakt není

lucie... Maly-prcek: každý má na to jiný názor.
Nedá se globálně určit co je správné a co ne. Někdo upřednosťuje kariéru, někdo děti.
My s manželem nejdříve budeme řešit bydlení, já si nedovedu představit, že bych přivedla dítě co podnájmu.

Každý se baví jinak, někdo opravdu cestuje, kalí (jak píšeš) atd a prostě ještě děti nechce. Mě je 25 a také se s manželem do dítěte neženeme. Přeci si může každý užít manželství (pokud chce) bez dětí a až bude mít kde bydlet a "cítit se" na to, může počít potomka.

Nedá se vše házet do jednoho pytle. Ať si to každý zařídí, jak může a chce.

zelinka_v maly_prcek ak som dobre pochopila tek tebe budu rodicia davat peniaze aj po svadbe?

nelinkav Tak já jsem zářným příkladem, že člověk může plánovat jak mourovatej a přesto je mu to prd platný

Když jsme se s mužem brali,ještě jsem studovala, on už dva roky dělal, bydleli jsme v podnájmu, živil nás manžel a mé brigády (zvládli bychom to i bez nich, ale to by moje hrdost nepřežila).
Dítko by manžel bral hned, já se na mimčo ještě necítila - i chtěla jsem si ještě užít-tzn. ještě něco procestovat a taky jsem nechtěla rodit, dokud nebudeme bydlet ve vlastním.
Po roce manželství jsem vysadila HA - chtěla jsem být ohleduplnější ke svýmu tělu, tak že se budeme chránit pharmatexem. Hm, jenže po půl roce de facto bez MS mi doktorka řekla, že téměř s jistotou přirozenou cestou neotěhotním... I když jsem ještě dítě nechtěla, vzalo mě to dost Naordinovala mi zpět na půl roku HA, na srovnání hormonů a pak že začne léčba... Abych to trošku zkrátila - z různých důvodů jsem se na tu její "léčbu" v půlce vykašlala, odjeli jsme do mé vysněné exotické země na vandr, pak jsem vysadila HA a za měsíc byla v šoku, že jsem těhotná, i když tvrdila, že to nepůjde.Překvapení to bylo dobrý - byla jsem šťastná, že přeci jenom budu mít vlastní dítě, ale taky mi "došlo", že jsem docestovala....
Manža si zaťukal na čelo, že jsem asi padlá na hlavu, když si myslím, že už si neužijeme. Je přesvědčenej, že užijeme, jenže líp, protože ve třech. No a já mu to začínám víc a víc věřit, zatím jsem jen těhotná, ale jsme ještě aktivnější než předtím, protože jsme šťastnější. S mimčem v bříšku děláme prakticky všechno a nehodláme v tom přestat ani po narození, prostě jen přizpůsobíme vybavení apod. Jo, a bydlení, který jsme tři roky marně sháněli, jsme našli když jsem byla v 5.měsíci - a je to fakt výhodná nabídka
Takže z mojí zkušenosti - plánujte jak chcete, stejně jsou věci, který neovlivníte. Spíš jde o to, každou vzniklou situaci dobře a s radostí využít.

lucie... Nelikav: moc Ti gratuluji , ať se vám moc daří .

xpila Nelikav, přidávám se ke gratulacím Zatím to mám v plánu stejně jako ty, ale samozřejmě vím, že ne všechno jde podle plánu a v tomhle to platí mnohonásobně víc...

kamila11 ahoj holky.
napíšu i já pár svých postřehů.
vdaná jsem jsem rok a nějaký měsíc, dohromady jsme s manželem 10,5 roku. Do toho já jsem vystudovala vysokou a manžel už 8 let pracuje v zahraničí, teď v Rakousku a domů jezdí na víkendy. já pracuju v bance, kam jsem nastoupila hned po státnicích a letos v prosinci mi bude 27.
Teď jsem shrnula zásadní věci, ze kterých si snad každá uděláte o mě obrázek.
Když budu pokračovat dál, u nás to vypadá asi takto.
Vlastní bydlení jako takové s manželem nemáme. Bydlíme u mých rodičů ve velkém rodinném domě, kde máme pro sebe přízemí. Ale s našima máme společnou kuchyň, protože nám přišlo zbytečné utrácet za vlastní kuchyň, když bych v ní vůbec nevařila (já chodím z práce domů až večer a manžel je doma pouze o víkendech, a naši o víkendech zase doma skoro vůbec nejsou).
Přispíváme měsíčně na inkaso a jídlo atd. Co se týká finančních výpomocí rodičů nám jako dětem, je to pouze v rovině nějaké maličkosti nebo dočasné půjčky například na dobírku nějakého balíku, pokud ho zrovna převezmou oni místo nás.
Momentálně jsem ve 4. měsíci těhotenství. miminko jsme plánovali - teda spíš já. protože mi přišlo líto udělat vysokou a jít hned na mateřskou bez nějaké praxe. navíc, když je manžel pořád pryč. Do práce chodím pořád, žádné problémy nemám a doufám, že ještě dlouho pracovat budu protože na výbavu pro mimčo se všechno točí jen kolem peněz. i když ty 2 roky v práci mi připadají jako celá věčnost a na mateřskou se strašně těším. Otěhotněla jsem asi 3/4 roku po svatbě a 4 měsíce po vysazení antikoncepce.
To že zatím bydlíme "s rodiči" považuju v mojí situaci za jisté plus, protože jinak bych na dítě byla uplně sama. Takto mi rodiče budou alespoň ze začátku pomáhat to zvládat. a posléze to bude další plus například s vyzvedáváním dětí ze školky až budu v práci a manžel bude stále v zahraničí. Ale to je zatím hudba budoucnosti. Vlastní bydlení zatím nařešíme, protože bydlíme na vesnici a jsou tam omezené možnosti pro vlastní bydlení - máme možnost stavět, ale pozemek, který je k tomu vhodný zatím není připraven ze strany obce jako stavební parcela, takže vlastní bydlení bych viděla v horizontu nejméně 5 let.

Jinak holky, smekám klobouk před těma, které chtějí vychovávat dítě a chodit do školy nebo pracovat a dodělávat si školu. Já bych na to neměla nervy

nelinkav lucie, xpila, děkuju Já jen chtěla vykoktat, že i když jsem si taky chtěla ještě dost dlouho užívat, nechtěla jsem se v necelých 25letech zavřít domů na mateřskou, když nade mnou stál "rozsudek" bezdětnosti, fofrem jsem si ujasnila, co od života fakt chci. A i když mi nakonec ta překvapivá situace dala zabrat, ukázalo se, že jde jen o to, jak se k tomu člověk postaví. Někteří rodiče opravdu přestanou žít jakkoli zajímavý život, jiní si to zařídí tak, aby se pořád bavili - jen ve větším počtu Takže takhle vzato je lepší mít dítko třeba v 25 a přitom být aktivní, jezdit po výletech, akcích, než si sice do třeba 35let užívat, ale pak už jen hnít v obýváku a rozplývat se, že ten prcek krásně roste.

nelinkav kamila, možná je to off toppic, ale mě zas přijde, že je lepší se i na mateřské něčemu věnovat. Když jsem odstátnicovala a dva měsíce nic nedělala (kromě zaměstnání, samozřejmě ), měla jsem pocit, že mi zakrňuje mozek Takže teď jsem si sice dala se školou rok pauzu, ať nemusím jezdit s pupkem stovky km, ale zatím budu chodit aspoň do jazykovky a po roce se vrhám na další studia

brumdinka kamil: ´k e škole při dítěti - já jsem si to tak neplánovala, ale nakonec to tak dopadlo při mateřský jsem si dodělala vejšku, byli to nervy, ale zmákla jsem to, ted´bych potřebovala jen pořádnou práci

nelinka - klídek, tvůj manža má pravdu, dítě neni nemoc a nechápu proč byste nemohli cestovat dál a neboj se, že si neužijete spíš naopak, užijete a jak a kolikrát se nebudeš stačit divit

sorciera24 ja vam napisem len svoj nazor.....tiez si myslim, ze je dolezite zabezpeci mimcu byvanie a co to k zivotu, ale zas niekedy to moze trvat dlho a na mimco moze byt neskoro....ja mam stastie, ze mame kde byvat, mame pracu, VS za sebou, ale uz by som to mimco prijala, aj ked mam 24 a ono to nie je take lhake, ako si vsetci myslia....kamoska z vysky otehotnela vo 4.rocniku, tiez som jej nezavidela, dochadzala, skuskovala, v 5. rocniku otehotnela 2krat a napriek vsetkemu to s 2 detmi zvladla...a teraz jej len ticho zaivdim urcite by som uz po nejakych skusenostiach neuprednostnila karieru pred babom a to mam este cas aspon nieco riesit, neviem, kebyze mam 30....a kariera sa da aj po dietati urobit, ale dieta sa neskor podarit nemusi.... bohuzial...no aj tak vam vsetkym prajem, nech sa vam mimna podaria vtedy ked budete xciet...

andelka Tak se přidám i já. Jsem rok vaná, je mi 25 a jsem v posledním ročníku VŠ. Bydlíme spolu s mojí mamkou. Taky to beru jako plus než dostuduju. Jsem totiž dost stresař a vím, že během učení na státnice by domácnost dost utrpěla.
ale jinak je to tak, že ode dne svatby žiju s manželem, který vydělává a živí nás oba. Já mám jen příspěvek na dítě a stipendia ze školy. Je ale pravda, že mamka nás pořád podporuje a to tím, že neplatíme nájem. Jinak nakupujeme sami a běžně kupujeme i věci do domácnosti, které jsou pro všechny.
No a jelikož je to teprve rok, co máme konečně nějaké slušné peníze, tak si zatím užíváme (jezdíme na výlety, neváháme si něco koupit, naposled jsme dali 3000 za večeři a noc na zámku), ale víme, že to budeme zas muset omezit a trochu šetřit.
Mimčo bychom chtěli, ale čekáme až dostuduju a budu mít aspoň minimální praxi. No a pokud do té doby vyřešíme samostatné bydlení, založíme rodinu, i když podmínky ideální nebudou.

zelinka_v toto ja nechapem, naco sa ludia beru ked namaju byvanie, este studuju a poniektore este aj maju decko. sorry ale to je mimo mojho chapania. a vrchol je ked sa dvaja zoberu a este sa nechaju zivit rodicmi. toto je podla mna vrchol nezodpovednosti obidvoch a hamba muza ze si zalozi rodinu a nie je schopny zabespecit potrebne veci.
tak preco spolu nechodia hoci aj desat rokov ale sa hned beru, ked rodina co spolu zalozili nie je schopna samostane fungovat.
si myslite ze vasi rodicia nemaju pravo po tolkych rokoch zit svoj vlastny zivot ale este sa musia starat aj o vase deti a poniektori aj o manzela. nezda sa vam to sebecke? lebo mne ano?

hanka_april suhlas so zelinkou....ja som chodila s manzelom, pocas gymnazia, VS a este 2 roky po VS a vzali sme sa az ked sme mali byvanie a ako tak zabezpecenie a to stale ned dietatom neuvazujeme, lebo raz treba to a potom to a chcem aby dieta malo vsetko, co potrebuje...ale je to kazdeho osobna vec...mne jeden kamarat púovedal,ze co robim s tym drahoty, ze oni vychovali deti tak,ze zili v 1 izbe na koberci mali len matrace....otazka, ci tak chcem vychovat svoje dieta

a nie zeby som sa nenechala vyzivovat rodicmi, ale ani manzelom...trapne a ponizujuce si pytat na podprdu a obed