Jaký vliv mají finance na vaše manželství?

24. zář 2014550

Milá děvčata, jsem asi půl roku po svatbě a ráda tu brouzdám a vstřebávám atmosféru...nemám taky moc kde ventilovat to, co mě trápí, protože je to dosti ožehavé téma (ne jako sex, nevěra, násilí, o kterém se všichni baví všude a kdykoli) - finance. Brala jsem si manžela s tím, že už je přece jen o něco starší a něco má za sebou a tedy i po finanční stránce není neposkvrněn (hypotéka, nevydařené podnikání, rozvod), bohužel se loni nezdařilo podnikání ani mě (mělo to vliv na nás oba, museli jsme se kvůli tomu stěhovat) a jsme ve fázi, kdy žijeme od výplaty k výplatě...Není to asi nic úplně neobvyklého, ale ten neúspěch je v dnešní době tak zahanbující věc, tolik to podrývá sebevědomí...našla jsem si pěknou práci a i manžel už pracuje, ale je toho pořád někdy tolik, co se navršilo při ukončení mého podnikání a než jsme našli práci, že přemýšlím, jestli není lepší to vzdát a starat se jen sama o sebe, najít si úspěšného mladíčka, prostě utéct... Neudělám to samozřejmě, šla jsem do toho v dobrém i zlém, ale potěšila by mě nějaká duševní potrava, jako co všechno jste překonaly vy a tak 🙂 Máme štěstí, lásku, zdraví, ve všem si rozumíme, jen teď nemáme ty nezanedbatelné peníze 🙂

  • My tedy nejsme manzele, svatbu chystame letos na srpen a mame spolu uz rocniho chlapecka...podle me nejste jediny, kdo resi finance..aj my resime, nekdy me pripada, ze neresime nic jineho, ja jsem doma vlastne od druheho mesice tehotenstvi, byla jsem na rizikovem, takze nemocenska 4tisice-co to je, taky jsme se museli stehovat, pak pritel prisel o praci, hruza, pak narozeni syna, to bylo super, pak pritel zase musel menit zamestnani a taky to chvili trva nez se neco sezene..o a platte si najem, poplatky, jidlo, pliny, sunary, takze vychazime taky od vyplaty k vyplate a to mame jen jeden prijem, materska je fakt zanedbatelna, takze si ted musim brat ruzne brigady...taky sem kolikrat premyslela nad tim, ze by mi bylo lip samotne jako driv, bez zavazku, ale tez to neudelam, miluju je oba a musime se s tim poprat...
    doufam jen v to, ze bude lip a to preju i vam a urcite lepe bude 🙂

  • Všechno má nějaký svůj důvod.. Občas mě mrzí, že člověk není schopen získat hned nahled nad tím, co zrovna prožívá a vzít si z toho to pozitivní a pokračovat dál. Nezbývá nic než věřit...Hlavně nekoukat okolo, jak to má někdo jiný...

  • myslím,že dneska většina lidí žije od výplaty k výplatě..a pokud má člověk rodinu tím spíš... chápu, že jste si prožili svoje, ale jak píšeš, že jste šli do toho v dobrým i ve zlým... Ono není umění mít se rád v blahobytu, ale mít se ráda a stát při sobě i když přijde krize a neúspěch, to se pak ukáže, jestli ten vztah stojí na pevných základech... Píšeš, že máte štěstí, lásku, zdraví, že si rozumíte, to je víc, než kdybys řekla, že máš miliony. Jako peníze jsou důležité, kdo říká opak, tak lže, ale jsou strašně pomíjivé,jednou jsou a pak zase nejsou, ale lásku, porozumění a toho správnýho chlapa když máš, tak jsi v podstatě taky milionář🙂Nezoufej, zase bude líp, jednou jsi holt dole a jednou nahoře. A mě když nebylo moc dobře a vztekala jsem se, že kamarádky mají to a to a já ne, tak mě mamka vždycky říkala, podívej se na ty co nemají ani to co ty a pak budeš v životě spokojená. Držím palce, aby se to spravilo a byli jste spokojení...

  • Sponzor fóra
  • @carmenz  Teda nevím, každý má krizi, jde o to co pro tebe znamená žít od výplaty k výplatě. My se teď budeme po necelých 3 letech brát, přítel je z Ukrajiny, je tady asi 8 let, má trvalý pobyt, dělá na živnost, bohužel ve stavebnictví, takže i když maká denně 10 hodin a vydělává velmi dobré peníze, tak bohužel oni neplatí, reps. posílají částečné peníze s hodně velkým zpožděním, takže já nás de facto živím, mám dvě práce, splácím hypotéku, on bere melouchy, jak to jde vrací mi dluhy..... ale nikdy by mě nenapdlo to zabalit. Trochu z tebe mám pocit, že jednak první krize a už bys šla jinam a nebo partner byl zabezpečený a teď není a ty bys už pomalu šla jinam, i když sama píšeš že bys to neudělala... Není ten slib v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě.... My kvůli financím odkládáme dítě, větší byt, mám 1+1.... ale vím že bude dobře on mi za to stojí je to chlap mých snů! Postav se k tomu čelem a bojuj! Bude dobře!

  • Díky holky za příspěvky, však my bojujeme, ale jak to samy určitě znáte, chlapi jsou chvilkama menší bojovníci než my a pak vám připadá, že je všechno jen na vás samotných. Především bychom chtěli samozřejmě rodinu, ale aspoň s minimálním zázemím a minimální jistotou, že nebudeme muste jíst kočičí křupky 🙂 A to se nám tak nějak výhledově posunulo, ale tak si říkám, že mám ještě trošku čas, do třicítky čtyři roky 🙂

  • Jak tu nekdo psal, brala sis ho s tim, ze nebudou porad jen dobre casy, ne? Jsou i horsi veci, musis myslet pozitivne. Ja osobne neznam temer nikoho, kdo by neresil finance - zivot od vyplaty k vyplate s hypotekou na krku. Pokud je Ti 26, tak mate dost casu to zmenit, nez budete mit deti, horsi by bylo, kdyby Ti bylo 32 a vys.

  • @carmenz  aahojky,nejsi v tom sama,i u nás jsou podobné starosti,a je to těžké,zvlášt když máme úvěry a výplaty malé,ani nebydlíme ve vlastním,prostě musíme šetřit kde se dá-i na jídle,i na oblečení,a jde to,ale moc se nedaří.Fakt je,že my ženy jsme větší bojovnice a taky víc zodpovědné než to naše "silnější pohlaví".

  • holky, tak já se taky připojím do této diskuze. byla jsem zvyklá na velmi slušnou výplatu, ale za cenu ztráty osobního života a svobody, posléze se to projevovalo i na mém zdraví a psychice (vyhoření). rozhodla jsem se tento život opustit a šla do nejistoty, no a dneska mám peníze poloviční, vůbec můžu být ráda, že mám práci. a i když vím, že si nemám co stěžovat a že bychom na tom mohli být mnohem hůře, tak ten posun dolů byl dost tvrdý a v podstatě se s tím horkotěžko vyrovnávám dosud. na druhou stranu - neměnila bych, protože /8 měsíců po svatbě/ - jsem celkově fakt spokojená, stálo mi to za to, prostě - ve dvou se to lépe táhne, i když některé chvíle jsou horší. samozřejmě, problémy máme, ale kdo nemá? nejvíc mě štve, že můj muž si vlastně nic neužil ve smyslu cestování a "bezstarostného mládí", jeden dům už koupil a sedřel se při totální rekonstrukci, dal tomu všechno, aby ho jeho bývalá družka vykopla kvůli jinému krátce poté, co se nastěhovali. Dům byl napsaný na ní, úvěr na něj, takže právníci s tím nehli. a to byl ten můj tak slušný (nebo blbý a bezmocný?), že jí ten dům platil ještě dva roky po rozchodu. takže ve chvíli, kdy jsme se poznali, nebyl na nule, byl zadlužený po uši v podstatě úplně zbytečně, do toho alimenty, víkendy s jeho 8-letým synem a nutnost přizpůsobovat se, no kdyby mi na něm tak moc nezáleželo, tak bych do toho fakt nešla, je to tvrdá škola života, ale zas to člověka posune dál a dokáže, co by si nikdy nemyslel. někdy je to pro mě hodně ponižující - počítat každou korunu (anebo prosit rodiče, aby mi půjčili), všechno si muset plánovat, nemoci si koupit "lepší zdravé jídlo" nebo hadřík na sebe, muset každý večer unavená vařit oběd pro oba na druhý den, protože to vyjde asi tak 5x levněji než "menýčka" někde v hospodě nebo jídelně atd. teď čekáme rodinu, je mi 32 let, takže už jsme to nechtěli odkládat, ale bude to boj, až budu na mateřské. hypotéku taky máme, naštěstí rozumnou a jsem ráda, že budeme ve vlastním, chtěli bychom domek se zahradou, ale bůhví zda a kdy to bude, zatím rekonstruujeme náš byteček, což taky není žádná sranda (finančně, i co se týče života v napůl rozkopaném bytě). pokud člověk není vyloženě v hmotné nouzi, přijde mi nesmyslné čekat s dítětem, až budu mít to a ono a dostatečné zázemí, on asi člověk není spokojený nikdy a nedočkal by se, ideální chvíle prostě není nikdy. nakonec, ono se to vždycky nějak udělá, že na to důležité peníze zbydou, protože se přehodnotí priority a najde se způsob, kde ušetřit. teď to vidím na sobě - šetříme na předporodní kurz, přítomnost porodní asistentky u porodu, kočárek, autosedačku a tisíc dalších nutných věcí. těhu-oblečení jsem nekupovala až na 2 kalhoty žádné, vše mi půjčily kamarádky a sestra. myslím si, že i když člověk nemůže změnit tu situaci, může změnit svůj náhled a postoj a o to se teď snažím, brát to nikoli jako ponížení, ale jako výzvu. občas mám pocit, že stresuju sama sebe úplně zbytečně a jsem úzkostná jako moje mamka, a to jsem si řkala, že nikdy nebudu jako ona. naopak moje sestra peníze neřeší vůbec, teď si postavili "chatu" za 10 milionů a nechápe, že si boty nekoupím ani tento ani příští měsíc, protože na ně nemám, žije v jiném světě. někdy se neubráním závisti, je to boj,ale o tom je život, ne? Aspoň je to zajímavé. a mějte na paměti, že patříme k té bohatší třetině lidstva!

  • @mariti  Moc pěkně napsané!!! Tak ať se vám daří, těhotenství probíhá v pořádku a mimčo ať je zdravé 🙂

  • Ahoj holky. Taky se podělím o svůj příběh i když jen ve zkratce. Když jsem byla asi o 7mladší než jsem teď seznámila jsem se se svým tehdejším přítelem. Byl dost zadlužený a já měla růžové brýle... Určitě je vám už jasné jak to dopadlo. Zvlášť po tom co mě požádal o ruku... Vzala jsem si úvěr a založila jsem se. Samozřejmě když dostal co chtěl už to nebyla procházka růžovou zahradou, ale noční můra ze které jsem doufala, že se každou chvíli probudím. Díky bohu mám super kamarády a rodinu, kteří mi hrozně pomohli. Bohužel ještě pořád i po 7 letech za svou chybu platím ještě teď a tak když jsem si našla toho stávajícího přítele a zjistila, že taky není úplně ,, čistý,, žádné drama jsem z toho nedělala. Podobně jako já udělal v mladí pár blbosti a je si toho vědom. Žijeme od výplaty k výplatě v pronajaté garance a někdy je to opravdu boj. Zvlášť teď když jsem byla asi tři týdny nezaměstnaný.. Ale zvládli jsme to a když to půjde dobře tak nejpozději do dvou let budeme bez dluhů. I když bych to ráda vzala zpět a užila si bezstarostně svoje mladí vím, že se zbez téhle chyby bych to nebyla já jaká jsem teď. Byla bych pořád ta naivní holka s růžovými brýlemi. Každá chyba nás něco stojí a zároveň nás toho i spoustu naučí. Nezoufejte, protože i když je to někdy opravdu hrozné tak vždycky to může být ještě horší. 😉

  • @didinka22  ahojky,tak já zažila něco hodně podobného s tím úvěrem,taky jsem si vzala úvěr kdysi před 7lety s tehdejším přítelem,až letos ho budu mít splacený a je to dost o nervy žít od výplaty k výplatě a ty co vyděláváte kolem 10tis.čist.si to dokážete představit,když vám z výplaty odchází na zaplcení splátky úvěru 1300kč měsíčně.

  • Ahoj holky, taky přidám svou zkušenost. S přítelem jsme spolu 3 roky, loni v březnu jsme se přestěhovali od jeho rodičů do podnájmu, konečně sami. Trvalo nám zhruba 2-3 měsíce, než jsme se srovnali z těch "pořizovacích nákladů", ale zhruba od června jsme si říkali, že už je to dobrý a jsme v pohodě. Přítel ale začal uvažovat o podnikání a já, jelikož vím jaké to je, mít nesplněné sny, jsem ho v tom podpořila. Na začátku, abychom si mohli dovolit odkoupit zařízení restaurace, pracoval přítel u původního provozovatele 3 měsíce zadarmo-jeho výplaty si ponechal jako odstupné. Jelikož mám to štěstí, že si na svou práci a plat nemohu stěžovat, zvládala jsem utáhnout domácnost z jednoho platu a když jsme se v září domluvili na svatbě, začala jsem něco málo zařizovat a nakupovat. Měla jsem spočítáno, kolik kam potřebuji zaplatit a co ušetřit. Jenomže podnikání nešlo tak jak bychom čekali, první měsíc dobrý a od druhého jsem kromě domácnosti začala sponzorovat i hospůdku. Nejřív to vypadalo na propad kvůli vánocům, ale v únoru jsme museli zavřít a už tak jsme byli zadluženi a po krk v průseru. Svatba měla být v dubnu, všechny peníze na ní jsem použila na to, abychom se společně nejak srovnali a ač jsem to hodně špatně nesla, svatba se odložila na neurčito. Pro mne to bylo hodně těžký hlavně proto, že tesně po svatbě jsem se měla dozvědět u lékaře výsledky, zda bychom mohli už plánovat miminko. Nyní je přítel stále bez práce, můj plat už nezvládá pokrýt vše co je třeba, dokonce mí rodiče u nás přišli žádat o půjčku (to už jsem si taky jednu kvůli nim vzala ještě před rokem). Pocit je tovelmi nepříjemný, ale vše se dá zvládnout a pokud jde o náš vztah, posílilo ho to, protože jsme to ustáli. Musím říct, že pro mne bylo težší zvládat ten pocit, že jsem na to sama- přítel se s tím snažil vnitřně vypořádat po svém, než že nemám peníze. Teď vím, že i když to nebude žádný šlágr a ještě dlouho si nebudeme moct vyskakovat, zvládneme to spolu. Dokonce jsme se rozhodli, že miminko nebudeme odkládat, nemusí se zadařit hned, a pokud by přeci jen, 9 měsíců je dost dlouhá doba na to, aby si přítel našel práci. Naštěstí mám pojištění, které by mi dorovnalo příjem v případě rizikového těhotenství, takže hůř než teď na tom nebudeme a pokud by to jinak nešlo, na mateřské by zůstal přítel (což je pro mne nejkrajnější řešení, protože se na mateřství hrozně moc těším 🙂 ) Takže ono to vždy nějak jde a když se v tomto směru dva podrží, stojí to za to. 🙂

  • @ev31  tak nám z výplat tedy odchází mnohem více 😞 já platím min 5.000 -7.000 a přítel zatím asi 3.500 měsíčně takže v podstatě jedna naše výplata a druhá jde na nájem a jídlo. Na mimcu jsme taky začali pracovat, protože už nejsem nejmladší a může to trvat dyl. Přítel se taky o peníze moc nestará. Je rád že to dělám já a já zase že mám kontrolu a vím že nedopadnu jako před sedmi lety. Někdy je to hrozně na psychiku, ale vždycky jsem rada, že už nám zbývá zase o trochu míň k dosažení cíle 😉. Jinak se omlouvám, že píšu dvdpovědi v jedné, ale píšu z mobilu a je to nějaké chaotické 😉

  • rika se, ze penize nejsou vsechno, ale kdyz proste nejsou, tak to ma urcite vliv na manzelstvi. my stavime baracek, takze prakticky vsechny penize davame jenom tam. na svatbu si zatim moc nesetrime, neco mame,a zbytek dame bokem postupne z vyplat.

  • To určitě, když peníze nejsou hýbe to hodně ze vztahem, ale o to právě jde. O to jaky vliv to má na vás vztah. Jestli vás to spoji nebo rozdělí. Pokud spolu umíte fungovat bez peněz tak s nimi to bude jen lepší 😉 s tím barákem: kamarádka jw na tom podobně a věřím že to je poradny zahnul na psychiku, ale zase té.může těšit že to dává do něčeho svého 😉 já mít svůj baracek nebo byt tak by mi minus na účtu nějak extra nevadil, protože bych věděla že to je moje a že už vždycky budu mít kam složit hlavu 😉 možná jsem přehnané pozitivní, ale těch předchozích pár let mě dost naucilo a naučila jsem se to brát vždy z té lepší stránky 😉 jsem ráda že teď zvládám platit nájem a všechny složenky protože byly doby kdy jsem se musela rozhodnout jestli je pro mě důležitější telefon nebo legitka do mhd...

  • Sponzor fóra
  • my to zvladame zatim v pohode, ale museli sme pro to neco obetovat. uz dva roky kvuli tomu zijeme ve svycarsku, chceme si zaridit barak a vydelat si na budoucnost, aniz bysme museli v cesku zit od vyplaty k vyplate. nam napr. odchazi z uctu mesice jenom na poplatky, najem a hypoteku kolem 40 tis. ale i tak nam proste zbyde dost, abysme dal pokracovali ve stavbe baraku. sice se mi hrozne styska po rodine a kamaradech, ale proste musime to tady zvladnout.

  • Tak to chápu 😞 ale urco to brzo zvládnete a taky vás to posune dál 😉

  • @didinka22  urcite posune, mame tady oba dva dobrou praci. zlepsili sme si nemcinu i anglictinu, a navic pritel zacal i podnikat, takze jsou to jenom samy plusy. ale na druhou prichazime o spoustu veci, udalosti doma. ale tak nejsme tady naporad 🙂

  • @kacbal  a ten baracek stavíte tady nebo v cizině? To úplně chápu. Já mám celou rodinu 500km daleko a řada bych je viděla častěji obzvlášť když mám 5 neteri a synovce 😉

  • @didinka22  stavime v cesku. ja sem si vzdycky myslela,ze bych byla schopna natrvalo žít v zahraničí, ale čím sem starší, tak tím se opravdu strašně ráda vracím domů. a těším se, až se tam budeme moct nastěhovat. tak to máš rodinu taky pěkně daleko. jak často jezdíš domů? njn, malé děti, taky máme v rodině 6 malých dětí, tak ti vždycky čekají, co jim vezeme 🙂

  • @kacbal  no teď právě moc ne, čím jsem dál, tím je to na delší dobu cesty 😞 většinou mi to vyjde tak jednou za pul roku max asi jednou za čtvrt roku 😞 taky jsem právě přemýšlela o cizině, protože tady si člověk peníze nevydělá, ale čím jsem starší tím víc od toho upouštím, protože chci mít brzo děti a nechci aby zbytek rodiny viděli max jednou za rok na vánoce 😞 ale být mi zpátky 20 let tak do toho jdu 🙂

  • @didinka22  podle mě člověk není nikdy starej na to, aby zkusil něco novýho. v zahraničí se dá určitě lépe vydělat. ale už to není co bývávalo. např. v anglii to podle mě už o dobrým výdělku moc není. ale takový severský země, nebo právě švýcarsko, tak tady to pořád jde. já jsem poprvý taky odjela ve 24 dělat aupair do anglie, a řekla sem si tak na půl roku, nakonec z toho byl necelej rok a pak hned stěhování do Švajcu. být tebou, tak pokud bys měla příležitost, tak určitě někam vyjeď.🙂

  • @kacbal  tady děláš také aupair?

  • @majanax  ano, ve švajcu taky hlídám děti. ne přímo aupair. mám rodiny, ke kterým docházím v týdnu domů a starám se jim o děti.

  • @didinka22  Tímhle si asi minimálně jednou za život projde každý. Hlavní je vydržet 🙂

    Nikdy bych neřekla, že na penězích nezáleží. Ty doby, kdy si člověk oběd nasbíral v lese, večeři ulovil a na noc zalezl do jeskyně jsou dávno pryč. Nestálo ho to ani korunu! Pokud chybí peníze dneska, je to průšvih! Jídlo neroste v lese a v "jeskyni" musíte topit, svítit nebo si ji najímat. Nejde o to řešit peníze a nic jiného. Ale o co je život jednodušší, když co potřebujete si prostě koupíte. 😃

    Jsou tu zajímavé příběhy. Vydržte holky!!!

  • zdravím holky....no ono nemáte jistotu, že když vyměníte chlapa, že vás to opet nepotká....ono se říká a slibuje v dobrém i zlém a je to i charakteru muže, kterého si berete....já bych s mým byla i kdyby byl bez práce, jelikož ho jednak miluju a jednak vím, že má takový charakter, že by se snažil si práci najít a kdyby byl bez práce, nebyl by povaleč doma s nohama nahoře a nenechal by se ode mne živit po zbytečně dlouhou dobu....

    finance řeší všichni, kdo říká že ne, lže....musíte zaplait nájem, hypotéku, koupit jídlo....a pokud nemáte peníze a ani děti, tak s detma počkejte až budete mít rezervu - ne nutně extra vysokou, ale upřímně, dítě potřebuje ledacos a vy mu to musíte koupit....na začátku třeba až ne tolik,ale čase se to dost stupnuje...navíc stresovka pro oba, aby jste to utáhli....


    takže navzájem se podporujte, podržte, když jeden nemáte práci a snažte se 🙂 a pokud mimi, tak at jste vy i to malé v klidu...

  • @carmenz  držím palce, když už tu práci máte, tak se to snad časem srovná. U nás to je tak, že já studuju, manžel pracuje a živí nás oba, děti nemáme. Když jsme se zasnoubili, věděli jsme do čeho jdeme. Vliv to má ten, že než utratím, třeba i menší částku, tak se manžela často ptám jestli mi to dovolí, nemusím, ale ptám. Hypotéku ani dluhy nemáme, takže toto nás naštěstí netrápí. Peníze nám přes semestr budou brát náklady na moje studium. Stálou brigádu si najít nemůžu, protože studuji náročný dvojobor a trávím hodně času ve škole a taky mám určitá zdravotní omezení. Někdy z mám z toho trošku výčitky, někdy na mě lidi koukají jak na mrchu, co se nechá vydržovat, ale než dostuduju nebo se zázračně neuzdravím, nic s tím nenadělám.

  • Mame temer 2 mesice po svatbe a manzelova nezamestnanost a nezajem o jakoukoliv iniciativu me pomalu nuti premyslet o tom ze mu utecu. Uz to je skoro rok co mi rekl "dej mi 3 mesice a uvidis co budeme mit", od ty doby neprinesl domu vubec nic. Chodim do prace, dru 10 hodin denne, prijdu domu na gauci jako kazdej den, kde hraje playstation po tom co celej den cucel na filmy. Prijdu domu, uvarim, uklidim, dam si sprchu a jdu spat. Takhle uz je to nekolik mesicu. I svatbu a uplne vsechno okolo jsem samozrejme platila ja. Dosla mi trpelivost a tak jsem mu pred par dny rekla ze me to trapi a co me trapi, ze to takhle dal nejde...dneska mi od nej prisla zprava ze si uvedomil ze pro me je mit penize a "class" opravdu dulezity, ze pro nej penize nejsou nic 😦 Ze nepredpokladal ze penize jsou zakladem stastnyho vztahu 😦 . Trosku mi to pripomina tu naivni pisnicku od Biebera "as long as you love me we could be starving, we could be homeless, we could be broke" Coz je ta nejvetsi lez pod sluncem lol. Koho uzivi laska? Kolik najmu zaplati laska? Zijeme v zahranici kde nemit penize znamena opravdu katastrofu a on na me takhle. Mezitim moje auto bylo na odpis a musela jsem si poprvy v zivote vzit pujcku na auto. Ted se v nem vesele vozi a kamaradum se vytahuje ze "on" ma novy auto. Uz nevim co mam delat. Mam, stejne jako zakladatelka, pocit, ze kdybych byla sama, zivot by byl daleko lepsi. Mela bych dost penez, nemusela bych otrocit a furt nemit nic 😴

  • @anjelita  Za me je asi trochu pozde tohle resit po svatbe, kdyz je to dlouhodoby stav. Ale kazdopadne tohle je pristup, ktery by pro me byl velkou prekazkou v dalsim spolecnem zivote. Ta lenost by pro me byla v tomto meritku znicujici.

    Sama si ted hledam praci, ale aktivne se snazim, maly prijem stale mam a jsem manzelovi vdecna, ze diky nemu nemusim jit na pokladnu nebo k pasu, ale mam cas hledat si lepe pracenou praci ve svem nebo pribuznem oboru. A v soucasne dobe samozrejme zastavam temer veskere domaci prace, aby manzel po narocnem dni nemusel uz temer nic delat.

  • @anjelita  Hmm tak to je fakt pozde resit po svatbe 😞 Hele asi bych mu na tvem miste prestala davat jakekoli penize.. najem samozrejme plat' a uver taky, at nemas problemy, ale az on uvidi, ze doma je prazdna lednicka (protoze si snidani koupis cestou do prace, obed si zaridis nejak v praci a na veceri si kup jenom neco sobe), tak uvidis, ze jemu dojde, ze musi taky neco delat. Proste z tech penez udelej svoje penize, ne vase penize. Pokud ani tohle s nim nehne a bude ti to vycitat, tak od nej odejdi.. protoze to nema smysl.

Přidej příspěvek

    Nenašli jste co jste hledali?

    Hledat pouze v názvech témat
    Doporučení dodavatelé
    Na Mauriciu slevy pro nevěstu i 100% z pobytu (i výročí). Svatby na Seychelách i Mauriciu. Réunion, Vietnam, Malajsie, safari, Maledivy, Srí Lanka...
    Články od našich partnerů
    Na jazz a swing se dá tančit až do rána! Nikdo nezůstane sedět!
    Nesmrtelná klasika v moderním kabátku - snubní prsteny z bílého zlata
    5 důvodů, proč si na svatbu objednat profesionální catering
    Archiv článků od partnerů