Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Jak se vyrovnat s pocitem ze zkazene svatby? :(

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj, omlouvam se za neprijemne tema.. porad to ve mne hloda a chce se mi z toho brecet.. tak poporadku.. bydlime v dome vedle manzelovych rodicu, na jehoz stavbe se hodne podileli..osm let naseho vztahu jsme celkem vychazeli, az do doby,nez jsme zacali davat najevo, ze nebudeme zit zivot podle nich, jak by si prali.asi by byli nejradsi,kdybysme pred nimi do konce zivota kleceli a oni nam mohli organizovat zivot.jejich reakce na nase zasnoubeni byly hrozny..absolutni nezajem.. zacala jsem se dozvidat, jak manzeluv otec vyklada za nasimi zady, ze se mu na zadnou svatbu nechce atd. I kdyz jsem z nich byla dost nestastna, protoze manzel mel tendence se jich neustale zastavat, opravdovy peklo zacalo tyden pred svatbou. Usporadali si soukromou akci,na kterou jsem nebyla zvana, a kterou prezentovali jako rozlucki se svym synem... ten se tam s nima pohadal,protoze vedel,ze je to mireny proti mne. Druhy den rano na nas pribehli a rekli nam veci,ktery jim do smrti nezapomenu. Cely tyden jsem prorvala a jezdila dom se stazenym zaludkem a odporem..dva dny pred svatbou jsme nevedeli,jestli pujdou..nakonec sli..bohuzel..ale jen aby lidi nerekli.. na svatbe se pretvarovali, jak to jen slo.ja jsem je ignorovala.. teda aspon navenek jsem se snazila. Moje rodina byla uplne uzasna, svatba byla skvela, "vse" vyslo tak,jak jsem si vysnila, pribuzni rikali, ze na lepsi svatbe nebyli. I kdyz jsem se ale snazila si v hlave opakovat, ze ti dva ubozaci mi za to nestoji, neslo to.. tri mesice po svatbe jeste nejsem schopna dat dokupy fotky.. s nima nekomunikuju, manzeluv otec mi zacal dokonce vykat.. tolik predeslyho nadseni, vynalozenyho usili, aby vse bylo uzasny, ale kdyz si vzpomenu na svatbu,vybavi se mi ty hrozny pocity a ta beznadej,ze jsem si nechala zkazit jedinej den v zivote, kterej mel byt jenom muj.. mam z toho porad depky, chce se mi brecet, nikdy v zivote jim to nebudu schopna odpustit, i kdyby se snazili sebevic..coz nedelaji... zazil nekdo neco podobnyho nebo nemate radu,jak se nad tim "povznest"....? :(
Odpovědět
1 2 3
4
@gita17 zprvu jsem tomu všemu nedávala takový důraz.... oni dali námitku na autobus, já to propočítala - nejen peněžně ale taky, že by jel autobus jen z půlky plný, přála jsem si taky kolonu aut nazdobených a druhá polovina mojí rodiny když nebyla z jednoho místa, tak autobus využít nemohla, takže jsem to považovala za zbytečnost atd. proste kazdá to chceme nějaké a nikdy bych si nedovolila nikomu druhému diktovat co je lepší a co ne... o autobus taky skutečně nešlo... našlo se prostě něco skrz co nám mohli přes naši vůli a přání ublížit a tak ubližovali... Neřekla bych, že rozhádaná rodina je moje vina... vím, že se to celá jejich rodina na mě snaží hodit a taky ted povídají jak jsem změnila i jejich syna ale já mám štít čistý... s každým jsem jednala slušně a snažila se všem vyhovět a dělala jsem to vlastně pro ně všechny... a to, že na mě sprostě útočili, házeli špínu a tlačili nás do kouta jsem nemohla jen tak přejít a ustoupit a ještě se u toho usmívat... Tohle všechno nebylo mnou... vyplynulo na povrch to, co se děje celý život v jejich rodině... nekomunikace, pomluvy, nejednostost, nezájem, ignorace toho co dělá druhý... akorát byla smůla, že to vyplynulo napovrch naší svatbou!
Odpovědět
@kacenkakaca to já vím, že nejsem jediná a taky jsem to nepsala proto, aby mě někdo litoval... tohle je prostě v mojí rodině a člověk se s tím musí poprat sám... já to psala jen proto, aby tazatelka také věděla, že v tom není sama a možná nám to oběma pomůže v tom "se na to vykašlat" Musím říct, že mám úžasného manžela a žijeme si spokojený život, spolu si pomáháme je to prostě úžasné být s ním a já si to už jinak nedovedu představit... jen mi to někdy s tou rodinou přijde líto a taky někdy vidím smutného jeho, protože si musí přijít jak z dětského domova, když mu rodina ani nezavolá a nemá o něj zájem a jednou mu určitě řeknou, že jsem ho já změnila a jaká jsem koza... i když o všem co se v jejich rodině dělo od jeho malička mi povídal už když jsme spolu chodili ale já to tehdy nechápala a jsem ráda, že mi tato situace otevřela oči, protože pozdější zklamání by snad bylo ještě větší zklamání Taky jsme si do ničeho nechtěli nechat zasahovat... ale náš protivník byl tvrdý :(... "Takze se musis bud obrnit, vyrovnat se s minulosti a spatnymi vztahy a naucit se byt takova, aby te dalsi jejich ciny bud nezranovaly, nebo lepe, aby si k tobe priste uz nic nedovolili." ...o to se snažím :) jde to pomalu ale myslím si, že časem se s tím prostě srovnám...
Odpovědět
@zorro4 U toho autobusu nešlo až tak výrazně o cenu, ale o to co jsme si přáli my dva, co jsem já plánovala a co jsem vše měla už domluvené a co na sebe navazovalo na to, abych to kvuli nejakemu nesmyslu rušila, když jsem měla vše promyšlené a oni na nic nereagovali jestli jsem jim vysvětlila, že tohle bychom rádi tak či onak a že už to máme promyšlené takto...a oni na vše bezhlavě, že autobus!!... jinak musím říct, že svatba v mé režii klapla na 100%... a taky šlo o to, že nám nemá kdo co diktovat a ještě takovým výhružným tonem a vydíráním, že at se nam to libi ci ne, tak podle nich je to pro nas to nejlepsi a hotovo a že když nebude autobus, tak že oni se postarají o to, aby nebylo to a to... asi prostě zapomněli, že nám už není 10 let a můžeme se rozhodnout sami a taky to, že řešit něco o nás bez nás a ještě říct, že se mě lidi bojí, že jsem panovačná a ze mi nemuze nikdo zavolat to me opravdu dostalo na kolena :-( Ještě chci napsat, že manželova sestra už byla na svatbě sklaplá, protože k jejímu neštěstí vše bylo opravdu krásné... ale nevím proč usilovala tolik byt na svatbě, když nám nedala ani dárek, ani nepopřála, fotit se odmítla, netancovala... jen seděla celý den jak ropucha - ale musela tam být,asi aby měla kvůli čemu pak pomlouvat :D prostě se tomu musím smát!!... Já jsem nakonec za to pomlouvání i ráda, protože si myslím, že nás to s manželem víc a víc spojuje :) ... už to, když mě jeho sestra pomlouvala, když jsme spolu chodili a říkala mu, že na něj hraju divadlo a že jednou pozná jaká jsem až ho nechám apod. takže jsme spolu byli vlastně o to raději :D Dneska už vím komu věřit a komu ne... spíš mě mrzí ještě ta nespravedlnost, že já už vím jací oni jsou ale ostatní kolem pořád vidí jejich přetvářku a myslí si třeba o nás, že jsme nevděční, že my nechodíme za nimi apod. ale nakonec vždycky pravda zvítězí a já se za sebe a své jednání nestydím, takže můžu být v pohodě!
Odpovědět
Profilova fotka
@kukoja No tak to já asi nejlepší řešení, schválně ho ignorovat. Svatba je si e velký den, ale důležitější je láska v manželství, protože může sis vybrala jeho rodinu ne, tak si to říkám já.
Odpovědět
Profilova fotka
@kukoja my ho požádali jestli by šel příteli za svědka, napřed neřekl nic, pak příteli, že je proti tomu, že já nejsem pro něj dobrá, že na naší svatbu nepůjde, pak ho druhej kámoš, kterého taky nesnáší protože se s ním můj přítel baví a vidí ho jako kamaráda přesvědčoval že když bude proti mě tak maximálně zničí přátelství mezi mým nastávajícím s ním... Pak bylo ticho a pak bývalá přítelkyně tohoto ,, svědko-kamaráda,, prohlásila že ona na naší svatbu jede... (mimochodem nikdo ji na naši svatbu nezval...) a pak najednou mi tahle bejvalka říká, že přijedou spolu na naší svatbu a můj nastávající z toho měl jaksi radost, tak jsem si říkala, že to překousnu, kvůli němu... Tak jsme jim poslali pozvání kde jasně stojí potvrďte účast a furt nic i když jsem tě bejvalce ještě jednou řekla, že skrz rezervaci hotelů a počtu jídel to prostě musím vědět... Skrz ten celý cirkus nastávající řekl, jestli do termínu potvrzení účasti neozvou tak ho ani jeden nezajímá.... A na jednu stranu má pravdu, co já se budu celou dobu takové sáčky a takového žárlivého debila dožadovat odpovědí...
Odpovědět
Profilova fotka
@88renca88 svatá pravda, některejm fakt hrabe...
Odpovědět
1 2 3
4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?