Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Zásnuby a snubní prsten

Valentýn - taky vás nepožádal?:)

Zobraz úvodní příspěvek
Tak už je tu zas toto téma :). Vztah fajn, bezmála osm let za námi, splolečnou budoucnost plánujeme, bydlení máme ... On ví, že to chci, mě řekl že se tomu nebrání, ale furt nic nepřichází. Čekám už skoro dva roky - jeden rok potajmu, pasivně. Druhý rok jsem začala něco naznačovat a ověřila jsem si, že je mu to jasné a pak zas pasivní čekání. Pak to přešlo do fáze, kdy jsem se tím čekáním cítila docela ponížená, navíc se svatbami se okolo nás samozřejmě rozthrl pytel. A teď? Vím, že s ním chci být, máme na pohodu vztah, ale na svatbu už jsem se totálně přestala cítit. Už se na ní netěším, už se prostě prošvihla ta doba. Je to trochu tím, že na sobě cítím, že už nejsem ta mladá "krasavice", mám se sebou mnohem víc práce - nějaká vráska a dokonce i ta šedina už se objevila =-), řekla bych teda, že dost předčasně, ale máme to v rodině :((. Navíc mi našli jeden zdravotní problém, kvůli kterému vyfásnu nezvhlednou jizvu, která bude vidět. Podle mě se lidi mají brát, když jsou mladí a krásní :). Navíc já vím, jakou svatbu by si přítel představoval - velkou a honosnou, ale já o ní už nestojím. Nebudu chtít šaškovat před sto lidmi obarvená a zjizvená. Pokud se přítel vyjádří, tak budu chtít malou svatbu nebo žádnou svatbu. Docela se to ve mě mele, přítel je milionovej, ale tohle prostě podělal. Hlavně to, že to neudělal spontánně, když věděl, ví že po tom toužím. Chystám se to na něj vybalit (svěřit se mu se svými pocity) a jsem si na 90% jistá, že se po tom vyjádří, ale už to nebude ono. Mám takovej pocit, že na to, až si o to řeknu vyloženě čeká a tahle jeho pasivita mě neskutečně vytáčí. Je mi ...smutno :(:
Odpovědět
1
…
4
5
6
…
26
Profilova fotka
@cestmira já prostě nevím, proč bych se po skoro 7 letech měla přetvařovat, hrát si na něco... nevím teď, jak z toho ven. Jestli říkat, že svatbu chci... nebo dělat, že už o to nestojím i když to není pravda... nebo mlčet a tiše čekat co se stane... nebo dělat nedostupnou, začít být vzpupná, snažit se v něm vzbudit žárlivost... ale tohle těžko jde, když spolu žijeme. Máme společné kamarády, zájmy, peníze... já mu řeknu, že jdu na diskotéku a on je tak neuvěřitelně ochotnej vůl, že mě tam doveze/odveze, ještě mě klidně nechá s jinýma tancovat a vůbec nežárlí :D protože mi věří, že bych ho nikdy nepodvedla. Stejně jako já věřím jemu. Ani moje nejlepší kamarádka neví, co mi poradit... a to má vždycky na všechno řešení. Asi hold budu muset počkat. Na Silvestra měl silné opilecké řeči, jak si dal předsevzetí, že letos mi začne šetřit na prstýnek a už se letos rozhoupe. Ale pak ho to nějak rychle zase přešlo - klasika s novoročním předsevzetím, nikdo je nesplní... :D nejhorší to pro mě bylo, když jsme řešili společné bydlení. A jeho rodiče do něj furt vrtali - "a co peníze, vždyť Martina nepatří do rodiny, jak to máte mezi sebou ošetřené? Nic není oficiální, my ti přece nebudeme dávat peníze aby z nich něco měla ona" ... tohle mě bolelo nejvíc, že já "nepatřím" do jeho rodiny. Moji rodiče jsou jiní, Jirky přijmuli jako svého syna a ten naopak k nám do rodiny patří, i kdybychom se nikdy neměli vzít. Je to fakt těžký...
Odpovědět
Profilova fotka
@martipoky já bych si na nic nehrála, nevymýšlela žádná divadélka ani intriky, prostě bych mu v klidu řekla jak to cítím...nevydržela bych na něco čekat a užírat se, když mám nějaké trápení, musí to ven, jinak bych se zbláznila...a taky jsem si vědomá své ceny :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@martipoky byla jsem v podobné situaci...taky uz jsem si rikala: co je do prdele na me spatne? a jak se vdavaji a zeni vsichni kamaradi okolo a zvlast ti, kteri jsou spolu kratsi dobu nez vy, tak te to proste stve..mela jsem stejny obdobi jako ty :-) nakonec jsem se krouzku dockala absolutne necekane po necelých 7 letech a brali sme se po necelych 8 :-D a myslim si, ze ten krouzek prisel v dobe, kdy jsem asi podvedome byla k nemu chladnejsi, hodne chodila ven, kamaradi, kamaradky...asi dostal strach, ze bych mohla utyct :-D
Odpovědět
@martipoky Jestli ho chces v cervenci opustit (pokud se do te doby nevyjadri), tak si ale nejdriv vyres sama v sobe, jestli jsi toho opravdu schopna. Neni nic horsiho nez delat 'bu bu bu' a pak kdyz prijde na vec....se nic nedeje. Jinymi slovy - kdyz bys mu dala pred tim najevo, ze pokud se nerozhoupe, tak v cervenci koncis, tak to pak taky opravdu musis dodrzet a odejit, nebo si te prestane vazit, kdyz uvidi, ze si delas z pusy trhaci kalendar a do budoucna nebude brat vazne, kdyz zase budes necim vyhrozovat. Ja jsem byvaleho partnera po letech opustila, hnacim motorem rozchodu bylo mimo jine to, ze se nehodlal zenit, ale narovinu ti rikam, ze ten rozchod nebyl jednoduchy. Dokonce bych rekla, ze to bylo hodne slozity, nemohla jsem se k tomu dlouho dokopat, teprve az tehdy, kdyz jsem si po nejake dobe uvedomila, ze tim nicnedelanim plytvam svym casem, ktery mi uz nikdo nikdy nevrati, teprve pote jsem se odhodlala k rozchodu. Kratce na to ex pritel otocil, a klidne se chtel zenit, ale ja uz jsem to nechtela...mel na to 9 let.
Odpovědět
@martipoky Každá to bereme jinak, pro mě to není přetvářka. Já když si připomenu, ten pocit, že je o mě zájem, tak to ze mě začne vyzařovat a vidím, že to s tím mým hýbe - chová se prostě jinak, do svatby ho to sice ještě nedotlačilo, ale kdybych se rozhodla, tak vím, jakými pákami ho k tomu donutit a ještě by si myslel, že na to přišel sám, že přišel jeho čas apod. Problém je, že já teď momentálně nemám potřebu to dělat, nechci s ním manipulovat. Nestojí mi to za to. Mám takový pocit, že se mnou něco děje, něco se ve mě začíná lámat - díky tomu jeho přístupu k zasnoubení, jsem začala být k určitým věcem lhostejná a nedokážu s tím nic udělat. Prostě se ta rovnováha vztahu posunula víc na jeho stranu, ale stejně ...zatím nepožádá, ale riskuje, že si to tím posere. Ale nic nehrotím, dávám tomu volnej průběh. Zatím mi to za to stojí.
Odpovědět
Profilova fotka
@zanett nechci mu dávat žádný deadline, nebudu mu o tom říkat. Je to moje vnitřní rozhodnutí. Potřebuju tenhle můj problém "s vdavkama" už ukončit. Nemůžu se trápit do nekonečna, takže proto jsem si stanovila datum. Odejít nebude jednoduché, ale... měl 7 let. Víc času mu nedám. Pokud se nic nestane, 8.7. se sbalím a na měsíc odjedu někam na dovolenou. Utřídím si myšlenky a snad zjistím co pak dál, jestli se fakt rozejít... ale nechci mu dávat šance do nekonečna, to by nemělo význam - a přesně jak říkáš, nebral by mě už vážně.
Odpovědět
@cestmira Nechci strasit, ale to, ze se v tobe neco 'zacina lamat', muze byt predzvest rozchodu, alespon ja jsem to tak mela. :-N Proste jsem po tech letech mela plny zuby nejakyho 'doprosovani se' a toho, ze se ten vztah neposouval, ani to nevypadalo, ze by se v dohledne dobe zacal posouvat. Navic jsem kolem sebe videla pary, ktere vstupovaly do manzelstvi po kratke dobe (tedy relativne kratke dobe ve srovnani s nami, napriklad moje sestra se vdala po dvoulete znamosti) a zacal se ve mne hromadit vztek ('Neni se mnou nic spatne, tak proc si me, sakra, nechce vzit?!') a lhostejnost ('Je mi to uz jedno, on uz mi za to nestoji, vyplytvala jsem na to dost energie') a vysledkem tady tech zmen byl pomaly, ale nevyhnutelny rozchod. Ale budu doufat, ze u vas to dopadne pozitivne ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@zanett No já to tedy pochopila tak, že @cestmira si ten limit stanovila sama pro sebe, příteli vyhrožovat ani mu dávat ultimáta nebude. prostě buď se přítel rozhoupe sám od sebe nebo to ukončí...
Odpovědět
Profilova fotka
holky, to je hrozný... zajímalo by mě, co by na to řekli ti naši, když by měli možnost si tohle všechno přečíst...
Odpovědět
@martipoky Reknu ti presne, co by na to rekli; 'Nechapeme, proc zensky chteji vztah porad nekam posouvat? Co je spatnyho na tom si jen tak nezavazne zit a neprehanet to myslenkama na budoucnost?' ]-( Panum totiz nedochazi, ze cas bezi a zenam bezi jinak (rychleji) nez jim.
Odpovědět
@zanett Víš co, pro mě ta představa strašidelná není. Jestli se to má stát tak se to stane, buď si souzení jsme nebo nejsme. Navíc jak jsem psala o té jizvě - tak tu už na sobě nosím. Po operaci, která nebyla jednoduchá, vidím věci jinak, mám se víc ráda, víc si sebe vážím, i svých pocitů, důvěřuju jim, že jsou správné a v současné chvíli je pro mě nejdůležitější na světě moje zdraví - láska prostě po této zkušenosti poskočila na nižší příčku.
Odpovědět
Jsem si říkala, že jak nešťastně se tomu rituálu říká - brát si někoho, vzít si někoho - to zní prostě hrozně. Evokuje mi to ohýbání hřbetu, jak ohnout se pro nějaké břemeno, které pak člověk vláčí zbytek života za sebou. Co to tak postupně přejmenovat třeba na výhru? Chceš mě vyhrát? Zásnuby by pak byly třeba sázky a dostihy, chlapi si potřebujou prostě hrát, ne jen tak něco sbírat a brát si ... :D. Berte mě s nadhledem prosím :)
Odpovědět
Článek se načítá
@martipoky Mě ještě napadlo - co to zkusit ještě úplně jednoduše a upřímně. Posadit si ho před sebe a oznámit mu, že mu chceš říct něco moc důležitýho a že chceš, aby si to zapamatoval, protože to řekneš jenom jednou a naposledy a domluvit se s ním, že pokud ho nevyzveš, tak ať nemluví, že je to pro tebe moc důležitý. V klidu, ale vážně mu říct: "Miláčku, mě trápí, že nejsme svoji! (dramatická pauza :D))) - Nechci, abys mi teď něco vysvětloval, jen chci abys to vzal na vědomí! - Už nikdy ti to znovu nezopakuju, ale to, že o tom nebudu mluvit, to neznamená, že se mé pocity změnily. - Chci abys mi řekl, že rozumíš, co ta věta znamená! Chápeš její obsah?" - Napsala jsem ti tu větu na papír a lepím jí na ledničku - dokud tady ten papír bude viset, tak se tou věcí budu trápit! - K ničemu tě nenutím, jen chci, abys to věděl! Nenech se stáhnout do nějakých diskuzí, jenom mu to prostě řekni ať s tím naloží jak uzná za vhodné. Jestli je to idiot, tak tě nechá se trápit dál, jestli tě miluje a trápit tě nechce, tak tě požádá. Tak bych to asi udělala já.Jo a jestli tu zas zazní něco jako "mohl by to brát jako nátlak" - tak to je milé dámy, jenom jeho problém, jeho doměka, jeho pocit... Jako kdybych si zlomila nohu, řekla bych, že mě to bolí a někoho požádala o odvoz do nemocnice, tak by to byl taky nátlak? :))
Odpovědět
@martipoky Ahoj, jestli jsi si s přítelem sedla a řekla mu na rovinu tak bych už o svatbě nemluvila. On ví, že tě to štve, ale očividně se nechce posunout. A nebo! :) už má plán na vaše výročí a chce ti udělat překvápko a proto o svatbě nemluví. Každopádně, člověk by neměl zůstávat ve vztahu kde se trápí a kde nejsou kompromisy. Když člověk toho druhýho miluje, tak se snaží udělat druhou polovičku šťastnou.. Držím palce ať jsi spokojená.
Odpovědět
@cestmira Vim, ze je to rada pro @martipoky , ale ja osobne bych tebou navrhovany postup asi radeji vynechala :-x Vim, jak to myslis ;-) , ale vetsina chlapu by si to asi vylozila jako malodramatickou scenu a martipoky by z toho vysla jako heeerecka. Navic rikat dospelemu chlapovi (cituji): 'Chci abys mi řekl, že rozumíš, co ta věta znamená! Chápeš její obsah?", to by mohlo byt chapano jako karani maleho chlapce pani ucitelkou. Nakonec by se mohla dockat presneho opaku, chlap by si treba rekl, ze ona zase vysiluje, ze ji tedy necha vychladnout a vubec by tu jeji prednasku nebral v potaz.
Odpovědět
@cestmira tohle podle me je natlak a pristup, kdy z partnera delas blbce. Ano, je na miste si promluvit o svych pocitech, planech do budoucnosti a pranich, ale to neznamena jednat s chlapem jako s hloupym klukem, ktery potrebuje mit na lednici tu zpravu napsanou, aby nahodou nezapomel na to, jak ses nad nej povysila. Jak rikam, promluva ano, ale takhle tedy ne.
Odpovědět
@kacenkakaca @zanett No jo, ale jak s nim chceš jednat když se fakt chová jako primitiv? Pořád všude čtu, jak jsou v tomhle chlapi natvrdlí, že jim nemůžeš nic naznačovat, že musíš jednat na přímo. A tohle je upřímné, protože ta ženská se fakt trápí a je to podstata toho co ona vnímá jako problém. Vše ostatní je přetvářka! Má se přetvařovat, aby to náhodou NEVYPADALO jako nátlak? To je k ničemu!
Odpovědět
@kacenkakaca A blbce z něj ta promluva nedělá, on už jím je, že tu ženskou nechává se trápit ...ta promluva mu jenom nastavuje zrcadlo...
Odpovědět
@cestmira co na to rict. Pokud zena povazuje toho muze za blbce, tak si ho nevazi. A pokud si ho nevazi, nemela by si ho brat. Kdo by si chtel brat primitiva? Proc by si mel muz chtit vzit zenu, ktera ho takto vnima? Chlapi nejsou natvrdli, nejsou hloupi, to si o nich mysli zeny, ktere si muzu nevazi. Souhlasim, ze naznacovani je na nic, ale na miste je promluva, ale takova, kde bude jedna strana ctit druhou a naopak. To, cos tu napsala, je silenost. Ja tu zadny dialog vypisovat nehodlam.
Odpovědět
Profilova fotka
No já si tedy taky myslím, že tenhle způsob konverzace dělající z partnera blbce do vztahu nepatří, byť je hlavní myšlenka řečena jasně a nevyhýbavě. Partner Martipoky jistě chápe její význam a není třeba ho takhle zesměšnovat, to se akorát obrátí proti ní a už to zavání vydíráním. Myslím, že @martipoky to nemá promyšleno úplně špatně, rozhodně ho nemanipulovat ani nedávat ultimáta, to je nefér vůči oběma. Buď se k tomu kroku odhodlá a požádá sám ze své vůle, nebo bude muset přijmout, že jeho přítelkyni dojde trpělivost a v dalším neformálním svazku s ním třeba nesetrvá. Nikdo nemůže být v partnerství nucen, aby žil tak, jak mu to nevyhovuje. Pak může sice litovat, ale bude to svobodné rozhodutí každého z nich.
Odpovědět
@cestmira Tak jsem tu promluvu k partnerovi četla svému muži a bylo mi řečeno, že partnerku, která by z něj dělala blbce a takhle ho citově vydírala, by si nevzal. Já bych si teda taky nechtěla vzít někoho, kdo s emnou mluví jako s malým zlobivým dítětem. Pro upřímnou rozmluvu jsem, jen by se měla vést trochu jiným tónem.
Odpovědět
@poinsettia Určitě, ale myslím, že i od partnera je na místě upřímnost a otevřenost...mně přijde, že ti chlapi se dost často potácejí mezi "nechci si ji vzít" a "nechci aby mě opustila" a tak to ženou tak nějak do ztracena a do vyhýbava, a to je svým způsobem taky druh manipulace... Nicméně souhlas s tím, že rozhovor popsaný cestmirou může vést k jedinému - chlap se nase.re (celkem oprávněně). Neumím si moc představit takového, který by po zmíněném kázání reagoval stylem "Ano miláčku, tak když myslíš, tak já si Tě vezmu".
Odpovědět
Profilova fotka
@strelenka Samozřejmě v ideálním světě by k sobě byli partneři zcela upřímní, dozvěděli se brzy skutečný názor svého protějšku na společnou budoucnost a podle toho se zařídili. Takhle muži dávají svou liknavostí důvod tomu, aby je žena opustila, obzvláště tehdy, když odpovídají vyhýbavě na přímé otázky. Ona je totiž asi taky chyba dlouhé roky čekat, že se něco stane, když daly partnerům své představy jasně najevo, a pořád nic, resp. na jakékoliv náznaky přiletí poznámka ve stylu UŽ JE TO TADY ZASE...
Odpovědět
@cestmira Já bych to upravila jen na asi první tři věty. Ty vystihují vše a klidně bych je použila. Ty další už jsou jak kdyby jsi ejdnala s malým děckem..... @martipoky Je fakt, že to co plánuješ má smysl - kor když ví, že Tě to trápí a když jsi utrápená tak hned tuší, odkud vítr vane. Takže bych to klidně udělala tak jak píšeš - počkat a pak na nějakou dobu vypadnout, koneckonců bude mít ještě manévrovací prostor. Ono jim neuškodí uvědomit si, že ženská prostě nebude čekat do aleluja. jednou se to v ní prostě zlomí a místo svatby bude rozchod.....
Odpovědět
Ale já přeci neříkám, že je primitiv, ale že se tak v tomto případě chová a to je velký rozdíl! A můžete mi říct, co z toho co jsem napsala, dělá z toho chlapa blbečka? Pokud si tak v danou chvíli bude připadat, tak to akorát dokazuje, že jím skutečně je! Pokud by jím nebyl a tu ženskou skutečně miloval, cítil by na prvním místě lítost, že se ta žena opravdu trápí , bylo by mu to prostě líto...proč stojí na místě když ví, že se ta ženská kvůli němu trápí? Může mi to někdo vysvětlit? Jestli není schopný se rozhoupat a byl by schopný brát zásnuby jako vydírání tak ať se sebere a jde o dům dál, ne?
Odpovědět
Jo a ještě vás seznámím s jedním typem chlapské logiky. Někteří si totiž myslí, že pokud ženská o problému nemluví, tak je v pohodě. Když o něm mluví tak je to otravuje. Některým, ale uniká, že ženská se může trápit i když je zrovna zticha - že ten problém v sobě má pořád, že ty emoce tam prostě jsou nepřetržitě. Oni to opravdu někteří netuší! Proto ty otázky "už zase" - to přeci nedává smysl! Ty "už se zase TEĎ trápíš tou svatbou?" - To jenom dokazuje, že si myslí, že se trápíš jen občas, když ti to zrovna přelítne přes nos, že jinak je to ok ...
Odpovědět
@cestmira ja tedy necetla celou diskuzi, ale proc by sis chtela ty nebo nekdo jiny takoveho muze brat? Z napsaneho dialogu cisi ta povysenost a manipulace od zacatku do konce, jako celek. Nechapu, proc vytrhavat vety z kontextu. Rozhodnuti se vzit nebo nevzit by melo byt rozhodnuti dvou lidi o spolecne budoucnosti. Ne o tom, ze jednomu se splni prani na ukor druheho. Svatba a manzelstvi nelze brat pro radost druheho, bez vlastniho popudu.
Odpovědět
Profilova fotka
Mozna je to i jeho povahou. Znamenim je vaha a to pro neho plati ve vsem. Dam vam vedet v cervenci jak jsem dopadla. . .stresuje me ze je to uz za chvili :(
Odpovědět
@kacenkakaca Ježiš to je důvodů - co třeba z lásky, kvůli tomu, že chce s ním dítě, že nechce hledat někoho jiného, že už s ním dítě má, nebo hypotéku, jiné závazky, vyhovuje jí jako člověk, váží si ho, a co já vím ještě ...Neříkám, že všechny důvody jsou ok, ale prostě existují, já je soudit nebudu. No ale, rozhodnutí se vzít se nekryje s rozhodnutím o společné budoucnosti, společná budoucnost může být i bez svatby, dokonce i bez dětí, když jsme jako ženský občas tak natvrdlý, že si necháme odbít poslední zvon biologických hodin. A v čem je prosím konkrétně ta povýšenost ? Já jí tam fakt nevidím - nešlo by to nějak polopaticky vysvětlit, protože mě to opravdu nedocvakává!? V první větě se svěřuji s pocity - jednoduchá oznamovací, pravdivá věta, bez urážek. 2. věta by se dala říct možná trochu jinak - třeba "jestli můžeš, tak prosím teď nic nevysvětluj a pokud to jde, tak o tom jenom přemýšlej". 3. věta je hodně důležitá, ta se jinak ani napsat nedá. 4. ta se dá vynechat - možná bych to nahradila jenom nějakým symbolem, koupila bych magnet a ten tam dala, aby na to nezapomněl. 5. Na té větě taky nevidím nic ponižujícího, mluvím jen o sobě aniž bych druhého nijak snižovala. Tak kde je ta povýšenost? Možná si tam domýšlíte nějaký direktivní ton řeči, ale já bych mluvila klidně, odevzdaně, možná bych ho při tom držela za ruku a hladila ho po ní...
Odpovědět
Profilova fotka
Holky, on je skvelej chlap. Takoveho chce kazda. Je zodpovedny, hodny, pozorny, ma svuj nazor, nejde s davem a ma smysl pro spravedlnost. Rozdal by se pro svoji rodinu, pratele a hlavne pro me. Ale jedna jeho jedina chyba je, ze se neumi rozhoupat s tou svatbou. Kdyz se na to divam s odstupem, rikam si, "ses normalni?opustit tak skveleho chlapa protoze se neumi rozhoupat?" Ale vre to ve me jak nikdy. On vi ze se kvuli tomu trapim, ze nic vic nechci nez byt jeho zena, ale dela ze to nevidi, ze tenhle problem neexistuje, nechce to resit. Ja kdyz mu rikam "vem si me" o tom min on to chce. A naopak. Cim vic on me nechce, tak tim vic me to nuti to chtit. Kdyz jsem se ho ptala, kde je problem, vzdycky se (myslim) vymluvil na penize, ze svatba je draha a bla bla a ze na to musi vydelat. Prijem ma vic nez slusnej, nechci svatbu za ctvrt mega, takze pro me jsou to vymluvy. Ale jak jsem napsala, 7.7.2016 spolu budeme 7 let a dneska je 20.4.2016 a on mi jeste ani nezacal setrit na prstynek. Ja mu snad reknu at se na to vysere a ze se proste dohodnem na datumu a vezmeme se jen tak nebo ja nevim :D jen se nechci pripravit o to ukazovani toho prstynku a chlubeni se ze jsem teda (konecne) zasnoubena. Je to zacarovanej kruh.
Odpovědět
1
…
4
5
6
…
26
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Mluvili jste o svatbě předtím než Vás p…
05. 07. 2022 18
Tušily jste, že se vás chystá požádat o…
19. 10. 2017 33
Zapomněli jste taky požádat rodiče??
14. 05. 2015 18
Jak vás požádal o ruku ?
22. 04. 2014 51
Po jak dlouhé době vztahu vás požádal p…
03. 07. 2013 305
Vdaná bez požádání o ruku.Požádal Vás p…
07. 11. 2008 114
Jak vás požádal o ruku?
01. 06. 2006 825