Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Zásnuby a snubní prsten

Valentýn - taky vás nepožádal?:)

Zobraz úvodní příspěvek
Tak už je tu zas toto téma :). Vztah fajn, bezmála osm let za námi, splolečnou budoucnost plánujeme, bydlení máme ... On ví, že to chci, mě řekl že se tomu nebrání, ale furt nic nepřichází. Čekám už skoro dva roky - jeden rok potajmu, pasivně. Druhý rok jsem začala něco naznačovat a ověřila jsem si, že je mu to jasné a pak zas pasivní čekání. Pak to přešlo do fáze, kdy jsem se tím čekáním cítila docela ponížená, navíc se svatbami se okolo nás samozřejmě rozthrl pytel. A teď? Vím, že s ním chci být, máme na pohodu vztah, ale na svatbu už jsem se totálně přestala cítit. Už se na ní netěším, už se prostě prošvihla ta doba. Je to trochu tím, že na sobě cítím, že už nejsem ta mladá "krasavice", mám se sebou mnohem víc práce - nějaká vráska a dokonce i ta šedina už se objevila =-), řekla bych teda, že dost předčasně, ale máme to v rodině :((. Navíc mi našli jeden zdravotní problém, kvůli kterému vyfásnu nezvhlednou jizvu, která bude vidět. Podle mě se lidi mají brát, když jsou mladí a krásní :). Navíc já vím, jakou svatbu by si přítel představoval - velkou a honosnou, ale já o ní už nestojím. Nebudu chtít šaškovat před sto lidmi obarvená a zjizvená. Pokud se přítel vyjádří, tak budu chtít malou svatbu nebo žádnou svatbu. Docela se to ve mě mele, přítel je milionovej, ale tohle prostě podělal. Hlavně to, že to neudělal spontánně, když věděl, ví že po tom toužím. Chystám se to na něj vybalit (svěřit se mu se svými pocity) a jsem si na 90% jistá, že se po tom vyjádří, ale už to nebude ono. Mám takovej pocit, že na to, až si o to řeknu vyloženě čeká a tahle jeho pasivita mě neskutečně vytáčí. Je mi ...smutno :(:
Odpovědět
1 2
3
4
…
26
Když jsem se začala cítit na svatbu, příteli jsem to řekla. Čekal na chvíli, kdy jsem to já nečekala, protože to mělo být PŘEKVAPENÍ. Ne že se podívám do výloh obchodů, kde na mě křičí přiblblý svátek, který nařizuje lidem na povel si vyznat lásku! Pro mě není 14. únor ničím výjimečný. Pro mě by byl výjimečný AŽ ten den, kdy mě PŘEKVAPÍ žádostí o ruku. Takže radím: říct na rovinu, že bych byla moc šťastná, kdyby mě požádal o ruku a pak nad tím nepřemýšlet a vychutnat si moment překvapení. Chlapi nesnáší, když je někdo do důležitého rozhodnutí nutí. A výlohy se srdíčky + nedočkavá a naštvaná přítelkyně jsou pro ně nucení. Buď v klidu, kdyby s tebou nechtěl být, už s tebou přece nebude. My se brali po 8,5 letech a za to čekání to stálo. Museli jsme se OBA cítit připravení.
Odpovědět
Profilova fotka
@cestmira Já tedy nevím,je mi 32 loni jsme měli svatbu.S manželem jsme se poznali na střední škole, pak jsme spolu žili na psí knížku narodili se nám dva synové a po 13ti letém vztahu jsme se vzali a rozhodně toho nelitujeme. Svatbu jsme si užili i s dětma, jeden měl 2 roky druhý 5 a měli jsme tam i hosty s měsíčním a 7mi měsíčním mimčama a vydrželi do 2 rána,pro děti bylo hřiště pro ty menší přebalovací pokoj, na kojení, převlékání,všude se dalo s kočárky, nikdo si nestěžoval, všichni chválili a párty trvala až do rána do 6:30 a zvládli jsme i krásnou svatební noc! (Spíše ráno) Přípravy jsem si užila dosyta, pekla jsem cukroví jak na svatbu tak do výslužek, dělala jsem sama oznámení, jmenovky, dárky pro hosty, dekorace, francouzský závoj, korsáže,výzdobu, bižuterii,zdobení na boty, 3patrový dort, dvě děti, práce a nikdy mi nepřipadalo že bych se nějak o něco ochudila nebo si něco neužila, je to trošku komplikovanější,ale dá se to......
Odpovědět
Já tě chápu :-) taky jsem čekala dlouho a pak říkala, že ani nevím jestli to ještě chci :-D Nejdřív jsem mu říkala, že nechci dítě bez svatby, svatba pořád nic, tak jsme měli mimčo, protože hodiny už tikaly na poplach a svatba pořád nic :-) a tak jsem řekla, že už o to asi nestojím po takových letech, co bych s ním dělala že jo? :-D No a nakonec teda přišel s žádostí a já mu řekla ano a byla jsem dojatá i když jsem si myslela, že mu řeknu že ne :-D Ale já si našla mladého zajíčka, tak jsem musela čekat než k tomu dospěje. Jo a šedivý vlasy mám snad už 10 let, jizev nepočítaně a vrásky bych si taky nějaké našla, ale vlastně je to pěkné, že si tě s tímhle vším chce nechat ne? :-D
Odpovědět
@cestmira letos je přestupný rok a na přestupný rok může žena požádat muže :-)
Odpovědět
@aarriel No já mám takovej pocit, že chlapy jsou v tomhle někdy jak malí. Je to jako jít s dítětem do obchodu a zeptat se ho jestli nechce jabko - řekne mmm ne, to nechci., někdy dodá fůůůj.Když máma řekne, je hele jabko, ale víš co caparte, já ti ho nekoupím, nechci ti ho koupit, nikdy! Tak v tu chvíli po něm začne toužit a najednou ho chtít bude :DDD. Občas mi to fakt příjde jako psychologická hra :D. Mám zkušenost z úplně prvního vztahu, kdy jsem jasně dala najevo, že vztah ok, ale že budu chtít pár let studovat, cestovat a usazovat se nehodlám - no tak tohle moje princátko mě samozřejmě po dvou letech požádalo ač toto všechno vědělo :D. Fakt sranda občas...
Odpovědět
Profilova fotka
Tak já teda nevím, jestli jsem neměla říct ne, když mě manžel žádal o ruku, přeci jen už mi bylo 34 a pod barvou na vlasy je šedých plno.... :) No a teď vážně. Svého manžela jsem poznala až ve třiceti a brali jsme se když mi bylo 35. Dva roky před svatbou jsme spolu začali bydlet a předtím jsme za sebou tři roky jezdili, protože pocházím z jiného města. Oba jsme zaměstnaní a mladí a krásní teda asi už nejsme, ale máme se rádi a je nám spolu hezky. A to považuji za mnohem podstatnější než věk. Svatební přípravy a i celou svatbu jsme si užili bezvadně. Z úvodního příspěvku mám pocit, že když toho pravého nepotkám dejme tomu do 25, tak na svatbu nemám nárok? Asi tomu nějak nerozumím :)
Odpovědět
@lavender23 Nechci se tě dotknout,ale jaký smysl bude mít to,že tě chce překvapit požádáním o ruku,když už máte termín svatby?
Odpovědět
@cestmira Naprosto chápu jak se cítíš:) sice jsem nečekala tolik let, jen chviličku...Ale když mi nastávající vysolil, jak o tom pořád přemýšlel a čekal na správnou chvíli...v jednu dobu se to ještě nehodilo, pak už se to hodilo, ale roztrhl se pytel se svatbama a nechtěl, aby to vypadalo, že se berou všichni , tak my taky..pak se to zas nehodilo kvůli nemoci, na svátky žádat nechtěl, na narozeniny taky ne, pak už chtěl požádat a nejlepší kamarád mu řekl, že se bude ženit :D takže nic...pak chvilku klid, objeli jsme těch pár svateb..a zas chtěl požádat..a najednou mi oznámila kámoška, že se bude vdávat......a takhle bych mohla pokračovat a on furt čekal na okamžik:) a nakonec to přišlo, až když jsem přestala doufat , že se budu vdávat do 30;) někteří chlapi čekají na okamžik, jiným to nedochází, jiní nechápou, proč po tom my ženy tak toužíme...ale nikdy by člověk neměl dospět k tomu, co tady píšeš..že už budeš moc stará, moc šedivá, moc jizvatá..člověk je takový, jak se cítí. S elánem a láskou se vdávají i 60leté babičky, nechápu, proč bys měla panikařit. Pro něj budeš ta nejkrásnější ať ti je 20, nebo 50. Kouzlo svatby není o tom dokázat, že jsi nejkrásnější na světě. Je to o tom dokázat, že jsi pro něj ta nejkrásnější a nejlepší a nejhodnější a nejmilovanější:) kolikrát je lety prověřená láska tak nádherná a romantická...vůbec si nekaž iluze těmato představama. Promluv si s ním o tom, tak jak to cítíš..
Odpovědět
Profilova fotka
Ještě si dovolím vložit 2 odkazy, které stojí za zhlédnutí :) http://www.beremese.cz/blog/danidanik...
Odpovědět
Profilova fotka
http://www.beremese.cz/blog/danidanik...
Odpovědět
Profilova fotka
@88renca88 žádný, já mu to říkám pořád :-D :-D :-D svou šanci už dávno promeskal... Spíše vám to tu píšu pro to,že i tak to někde chodí :-D je to můj trouba, ale víš co, stejně se tesim až s tím prstenem přijde a požádá mě, i kdyz se už ochudil o ten moment překvapení a napětí kdy neví jestli odpovím ANO nebo NE :-) ale to je jeho problém...
Odpovědět
Profilova fotka
@jamesie Teeeeda já jsem podle fotek myslela, že ti je tak 27...nevěřím :-D, vypadáš skvěle :-)))
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@sadamka90 Jé, tak to děkuju :) Ale zblízka a bez makeupu už je to samozřejmě horší :-D
Odpovědět
@jamesie Ale jo jasně, že máš nárok, nikomu ho neberu. Jen já mám prostě jiné představy o svatbě, které už vlastně nikdy nebudou naplněny. Prostě co člověk, to jiná představa, přání, sny, touhy, ideály ... postupně o ně přicházet je prostě spojené s jistou dávkou smutku, rozčarování a nostalgie.
Odpovědět
@alassia Člověk je takovej jak se cítí - s tím souhlasím. A já už se prostě necítím jako ve dvaceti. Hodně udělalo i moje onemocnění - musím se šetřit, nemůžu pít, bývá mi blbě po nějakých druzích jídla, které mám ráda...Léčba bude dlouhá. Prostě všechno není jen o psychice, ale i o fyzickém stavu a zjevu. Vím, že pro mého budou tou nej, ten pocit já ve vztahu potřebuju. Ale já mám prostě svatbu spojenou s mládím, kdy je člověk v nejlepší kondici, je vitální, na prahu života, je to oslava, je to párty, je to křepčení ... to byla moje přestava, která už se realitou nestane.
Odpovědět
Profilova fotka
@cestmira Třeba skutečnost,ač jiná než původní představy, bude nakonec mnohem lepší. Člověk opravdu nikdy neví, co mu život přinese :)
Odpovědět
@cestmira no jo, ono umění stárnout není jednoduché:) já nevím kolik ti je, nečetla jsem všechno...ale nikdo nemládne..tak je zbytečné se tím trápit...život je přeci krásný a i kdybys už neměla křepčit, nebo skákat jak jelito v šatech do bazénu..tak přeci je spousta jiných věcí, které jsou na svatbě nádherné a u kterých je opravdu jedno, kolik ti je;) svatba rozhodně není o párty...já ač mám 26, tak nechci svatbu, kde se budou všichni chovat jak utržení ze řetězů a bude párty a oslava a juchání..jo, nějaké tanečky budou, ale já budu taky odpočívat a spíš si radši vychutnám to romantično, než abych se oddělala chlastem a zvalchovala parket..o tom to není
Odpovědět
@cestmira ..jen taková poznámka - myslím, že si hodně holek prostě nějak vysní dobu, kdy by chtěly být požádané o ruku (a ta velmi často nesouhlasí s dobou, kdy to chce partner) a pak opravdu zbytečně něco naznačujeme, čekáme při různých příležitostech a pak jsme zklamané. Já jsem například kdysi dávno byla u kartářky, která mi řekla, že se vdám do 30. Loni v lednu jsme byli na super dovolené, jednu noc jsme pluli lodí z Helsinek do Stockholmu a já jsem si byla skoro jistá, že žádost bude během té noci (samozřejmě jsem věděla, že se chovám jak debil :-), ale když to i ta kartářka kdysi řekla a aby se to stihlo, že...). Žádná žádost a já jsem svým zklamáním zkazila celou dovolenou..úplně zbytečně. Je ale fakt, že žádost přišla o 3/4 roku později v naprosto nečekané chvíli a budu se vdávat měsíc před 31. narozeninami :-D
Odpovědět
@cestmira jinak není trošku smutné a ponuré samotrýznit se představou, u které víš, že není reálná? co si tak vytvořit tu opravdovou, skutečnou?;) ty bys mu řekla ne, kdyby tě zítra požádal? zdá se mi, že duší jsi furt ta puberťačka, která teď zpětně prská, že ji nepožádal už dávno...není to zbytečné? jsou horší věci:) moc bych ti přála moment, ve kterém si uvědomíš, že důležitá je jen vaše láska a vztah a nic jiného kolem ... párty, oslava , alkohol..to je jen povrchní část svatby, spíše pro hosty..
Odpovědět
Jak já tě chápu! Mám stejný příběh, přes tajné doufani, naznačování, až po "já se na to můžu vy...". S kamarádem z vejšky jsem měla domluvu, že kdyby si mě do třiceti nikdo nevzal, tak on by to teda zastal. Ačkoliv jsem to nikdy nemyslela úplně vážně, tak to budoucímu manželovi asi nějak vrtalo v hlavě, takže jsem byla požádána až přesně v den 30. narozenin s dodatkem "...aby mě náhodou někdo nepredbehl". Odhaduju, že (někteří) chlapi potřebují ke změně nějaký impuls, nebo deadline, jinak nemají motivaci měnit to, co funguje. Ale radu jak na to bohužel nemám...
Odpovědět
Profilova fotka
Člověk může být šťastný jen tehdy, když je spokojený se svou realitou. Kdo žije v představách a se vzpomínkami na dávnou minulost, šťastný nikdy nebude. 8-)
Odpovědět
@cestmira Nevím, jestli to tady už padlo, ale bavili jste se v minulosti o tom, kdy by sis představovala tyhle životní kroky ty, a kdy přítel? Nejspíš máte každý úplně jiné představy. A svatba včetně časového určení, je poměrně zásadní věc, ve které by měla panovat shoda, a měla by se zakládat na kompromisu, jako ostatně cokoliv jiného. Možná nebylo úplně šťastné poukazovat zrovna na šediny a vrásky, ale pochopila jsem, co chceš říct. Je faktem, že člověk se s léty vyvíjí a vyvíjí se i ten vztah. V určité fázi vztahu a v určitém věku člověk zkrátka cítí, že teď je ta správná chvíle. A když k tomu zasnoubení v té chvíli nedojde, tak zase odejde, a s ní i ta chuť. Nemusí v tom nutně být truc. Myslím, že teď by sis měla sama v sobě ujasnit co cítíš a co chceš, bez ohledu na přístup partnera. Pokud se sama ztotožníš s tím, že za daných okolností o svatbu nestojíš, pak si za tím stůj, a to i v případě, že by tě požádal. Myslím, že není nic víc ponižujícího, než zarytě tvrdit, že svatbu nechci, ale jakmile se partner vyjádří, nedočkavě běžet na radnici, než si to rozmyslí.
Odpovědět
Profilova fotka
Spíš než smutná mi přijde, že trucuješ.. A podle mě je důležitější se brát z lásky a ne kvůli vzhledu! Nenaznačuješ moc? Zkusila sis představit jak se cítí on? Nevím jak ty, ale já když jen cítím náznak nějakého tlačení tak se dost vzpírám..Stačí když se tchýně sem tam zmíní, že se těší na vnoučata..Už před rokem bych mimčo klidně měla, ale teď mě ani nehne! Ani nechci! 8-( .. Myslím, že když víš, že s tím člověkem chceš strávit svůj život a víš, že i on s Tebou tak na požádání nesejde =-) ..Pokud chcete párty, oslavit svou krásu tak uspořádejte narozeninovou oslavu, o tom svatba není ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Mela jsem to podobne,jsme spolu uz 10 let letos a mame dve deti,ja se vzdycky chtela hrozne vdava,ale pritel na to nebyl,furt jsem poslouchala ze to je jen papir atd,ja sem rekla,ze se po 30 rozhodne vdavat nechci,ze sem po detech tlusta a ze sem uz stara a tak,byla sem i ve fazi ze jsem rikala ze bych se uz ani vdavat nechtela,ze po takovy dobe nezajmu to nema cenu,ale loni pritel prekvapil a dosel k zaveru ze to chce abychom byli kompletni rodina jak se patri a ze jestli jeste chci tak by byl rad abych si ho vzala a ja byla tak prekvapena ze sem uplne zapomela na me tvrde reci ze se po 30ti vdavat s 15kily nahore nebudu a souhlasila sem.Tak hod jizvu a sediny za hlavu a uvidis jak to dopadne,muzsky jsou v tomhle jiny,ja cekala skoro 10let a na jednu stranu je to fajn,ze se opravdu dobre zname,nez treba po 2letem vztahu
Odpovědět
Profilova fotka
Já se vždycky chtěla vdávat v 18letech a mít děti měla jsem 2dlouhe 1kratsi vztahy dlouhé od 16 let druhy od 23 let na vdávání nedošlo naštěstí,ale říkala jsem ,že déle jak v 25 letech se vdávat nechci a jak to dopadlo po půl roční známosti přišlo těhotenství společně žití já měla nakonec v 29letech první dítě a v 31letech se budu vdávat ;-)vše má svůj čas na věku nezáleží snoubenci bylo 40let a vždy říkal kamarádům ,že dřív jak v 38letech se ženit nechce a dodržel :-D třeba ten tvůj i když nevim kolik mu je se vekove na to ještě necítí...;-) @cestmira
Odpovědět
Profilova fotka
Tak Dámy četla jsem úvodní příspěvek a pár odpovědí, a musím říct, že je to smutný my ženský máme držet při sobě a když sem někdo napíše že ho něco trápí a potřebuje se někomu svěřit, protože to doma nejde tak mu tu akorát všichni nakládají ... chtělo by to trochu podpory a pochopení .... ono v reálu to bude trochu jinak že jo, každej jsme na tom pocitově jinak někdo to ¨řeší víc někdo míň pro jednoho je důležité to a pro druhého on... ale jak říkám sem většinou píše někdo kdo se chce vypovídat a morální podporu (nikdo z nás ty lidi nezná a neví jak ten vztah je) ale určitě nikoho bych neodsuzovala, pokud se potřebuje vypovídat o tom, že ho něco trápí ... ;-)
Odpovědět
@vakasest ja teda nemam pocit, ze tady kdokoliv kohokoliv odsuzuje. Naopak ta debata je dost vlídná. A i ty, co mluví o tom, ze jizvy a sediny nejsou překážkou, to vyjadřují spíš v duchu "i tak budeš krásná nevesta".
Odpovědět
Profilova fotka
@zorro4 vlídná je od půlky ale ten začátek moc né ... myslím ty příspěvky hnedka od začátku
Odpovědět
Hlavní věc ve vztahu je komunikace... Chlapi (ať už jsou jakkoliv dokonalí) prostě občas přemýšlí jinak. Měli jsme to podobně, bydlíme spolu 4roky, hodně lidí kolem už má svatbu za sebou. Loni jsme byli na dovolené na fakt mega romantickém místě, každý den jsme měli krásný večer u západu slunce (ať už sami na pláži nebo na nějaké hezké večeři) a já jsem furt nějak vnitřně čekala a pak jsem byla zklamaná... A přítel se mě ptal, co se děje. Tak jsem mu řekla, že jsem strašně naštvaná sama na sebe, že čekám na takovou "blbost" a že to není jeho chyba, že jenom asi moc žiju v romantických filmech. A on se mi strašně omlouval, že se cítí jako hlupák, že ho nikdy nenapadlo, že je pro mě ta žádost a prstýnek tak důležitá (x-krát jsme o svatbě mluvili a plánovali jsme tak nějak dohromady i bez zásnub) a řekl, že mi to vynahradí a že žádost bude... No a taky byla - na Nový rok o půlnoci po skvělém večeru přesně s bouchnutím šampaňského a ohňostrojem jsem dostala ten nejkrásnější prsten. A i když jsem si o to vlastně malinko řekla, tak to byla krásné a jsem fakt šťastná a furt na ten prst zírám. Omlouvám se za sloh, chtěla jsem tím říct, že fakt mluv o svých pocitech - tohle akorát vyvolává ve vztahu dusno a nikam to nevede. Držím palce, ať se to povede..:)
Odpovědět
Profilova fotka
@vakasest Já myslím, že žádný z příspěvků nikoho neuráží. Myslím si, že na většinu z nás po přečtení úvodního příspěvku působí zakladatelčino chování jako truc malého dítěte. Já tu hračku chtěla, ale tys mi ji nedal. A když mi ji teď dáš, tak už ji nechci. Bohužel se obhájila jen tím, že bude mít jizvu a má nějakou šedinu, což si myslím, že by neměl být ten správný důvod, proč říct NE!
Odpovědět
1 2
3
4
…
26
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?