Valentýn - taky vás nepožádal?:)

Zobraz úvodní příspěvek
Tak už je tu zas toto téma :). Vztah fajn, bezmála osm let za námi, splolečnou budoucnost plánujeme, bydlení máme ... On ví, že to chci, mě řekl že se tomu nebrání, ale furt nic nepřichází. Čekám už skoro dva roky - jeden rok potajmu, pasivně. Druhý rok jsem začala něco naznačovat a ověřila jsem si, že je mu to jasné a pak zas pasivní čekání. Pak to přešlo do fáze, kdy jsem se tím čekáním cítila docela ponížená, navíc se svatbami se okolo nás samozřejmě rozthrl pytel. A teď? Vím, že s ním chci být, máme na pohodu vztah, ale na svatbu už jsem se totálně přestala cítit. Už se na ní netěším, už se prostě prošvihla ta doba. Je to trochu tím, že na sobě cítím, že už nejsem ta mladá "krasavice", mám se sebou mnohem víc práce - nějaká vráska a dokonce i ta šedina už se objevila =-), řekla bych teda, že dost předčasně, ale máme to v rodině :((. Navíc mi našli jeden zdravotní problém, kvůli kterému vyfásnu nezvhlednou jizvu, která bude vidět. Podle mě se lidi mají brát, když jsou mladí a krásní :). Navíc já vím, jakou svatbu by si přítel představoval - velkou a honosnou, ale já o ní už nestojím. Nebudu chtít šaškovat před sto lidmi obarvená a zjizvená. Pokud se přítel vyjádří, tak budu chtít malou svatbu nebo žádnou svatbu. Docela se to ve mě mele, přítel je milionovej, ale tohle prostě podělal. Hlavně to, že to neudělal spontánně, když věděl, ví že po tom toužím. Chystám se to na něj vybalit (svěřit se mu se svými pocity) a jsem si na 90% jistá, že se po tom vyjádří, ale už to nebude ono. Mám takovej pocit, že na to, až si o to řeknu vyloženě čeká a tahle jeho pasivita mě neskutečně vytáčí. Je mi ...smutno :(:
Odpovědět
Profilova fotka
to víte, že jsem doufala, že dostanu "zaručenou radu" jak toho svýho dostat do chomoutu od štastně vdaných/zasnoubených, to byl účel, proč jsem sem šla :))))))
Odpovědět
Profilova fotka
@martipoky Vždy se najde někdo, kdo je na tom hůř než ty.
Odpovědět
@poinsettia Mému šťastnému provdání předcházelo období vcelku podobné jako mají holky a zpětně to vnímám jako svou velkou chybu, jelikož jsem muže jen tlačila před sebou, aniž by on měl prostor zjistit, co chce on.
Odpovědět
@cestmira z tvého příspěvku "Jen bych ke všemu asi dodala, že někdo chce od vztahu víc a někomu stačí málo.", případně "To, že na světě existují ženský, který tolerují partnerovo neomalenost, nepotrpí si na gentelmanství, není pro ně důležitá empatie a zrkátka berou to, co je, neznamená, že to tak musí dělat každá!" a ještě pár dalších to působí, že to stavíš tak, že my, co tu máme pochopení pro vaše partnery, nebo alespoň některé jejich skutky, jsme prostě jen míň náročné a necháme na sobě dříví štípat. Já bych tohle ráda popřela. Naopak si myslím, že jsem na výběr partnera byla natolik náročná, že už to vypadalo, že budu single, bezdětná atd. To, že některým z nás nezáleží na sňatku (můj případ) nebo minimálně na romantických zásnubách, neznamená, že jsem na partnery méně náročné, jen máme prostě jinde priority. A k tomuhle "Prostě @janema už je za to, že si to dítě pořídila, odsouzená k tomu, skousnout vše co není extrém ..." bych chtěla říct, že odsouzená určitě ne, ale jinak ano, pokud si pořídíš dítě, měla bys primárně hledět na to, aby žilo v úplné rodině.
Odpovědět
@martipoky tak moje zaručená rada je nechtít se vdávat vůbec nikdy :-D u mě to zafungovalo :-D :-D
Odpovědět
@zorro4 naprosty souhlas. Radim se mezi ty narocne, ac jsem na partnera mela stesti. Ale romantika a svatba pro me nebyly prioritou, to je stastny vztah, spolecna budoucnost. Rozhodne to neni o tom, ze bych si nechala cokoli libit a nebyla narocna, ale o tom, ze vim, koho mam doma a za co mi stoji. A souhlasim i s tim ohledne deti. Ja rozhodne nejsem ta, co by brojila proti rozvodum a rozchodum, pokud to neklape, jsem odpurce vztahu "jen kvuli detem". Ale pokud si jednou dite poridi, meli by rodice opravdu bojovat za funkcni vztah, opravdu se snazit a zkouset mozne i nemozne, aby to dali doporadku.
Odpovědět
@cestmira "Prostě @janema už je za to, že si to dítě pořídila, odsouzená k tomu, skousnout vše co není extrém ..." Z mého pohledu to tak ale je. Budou spolu mít dítě, takže jsou spolu už navěky spojení, větším závazkem než je manželství. A měli by oba udělat všechno proto, aby jim to klapalo, protože z tohoto svazku nemůže utéct. To znamená dělat kompromisy a skousnout, že vše není podle mých představ. A popravdě by mě docela zajímalo, jaký měl podle vás být další krok jejího přítele, když od něj utekla, co by podle vás bylo nejlepší, kdyby udělal, když se vám nelíbí, že ji požádal o ruku.
Odpovědět
@janema Moc prosím, pokud můžeš a chceš, lze říci, zda tě partner zklamal svou nerozhodností a nespolehlivostí i v jiných otázkách než v tématu svatby. Protože jak to píšeš, vyznívá to, že se to děje pravidelněji. Ale konkrétní důvod zaznívá jen ten jediný. Taky nevím, zda tvá situace má řešení. Na mne osobně to působí, že když jsi odešla, uvědomil si, že tě nechce ztratit a požádal tě o ruku. Ty se ale pochopitelně asi nezbavíš pocitu, že to udělal z donucení, ale to už bohužel nejde vrátit. A především bych si s chladnou hlavou zkusila ujasnit, v jaké situaci zazněla věta, že on by žádnou svatbu nepotřeboval. Protože já si dovedu představit, že ve vyhrocené hádce zazní taková věta, aniž by vyjadřovala víc, než okamžitý hněv a bezmoc. Vybavuji si pár perných chvilek před svatbou (ne s mužem, ale s jednou příbuznou), kdy jsem si říkala, že jsem se na nějakou celou svatbu taky mohla vykašlat a že na to prdím a zruším to. No a na závěr. Jaká by měla být správná reakce tvého přítele na tvůj odchod ke kamarádce. Jasně, koupit stroj času a požádat tě o ruku před pár měsíci. To ale nejde, takže v situaci, která nastala, mohl udělat něco lepšího, než přijít s kytkou a prstýnkem?
Odpovědět
Profilova fotka
Zitra se mi ten muj vraci z pracovni cesty z Nemecka a ja se na nej tesim jako mala holka <3 dneska jsem se byla podivat na stenatko a . . . . Bude nase :) domu si ho povezeme 7.7. na nase vyroci :)))) zas jsem v klidu :) pro ten dnesni vecer :D
Odpovědět
Holky, u nás je to divoké. Každý den teď hádky a můj sen a dokonalých zásnubách úplně mizí. Než se situace uklidní na tolik aby třeba on začal vůůbec zase přemýšlet nad nějakou otázkou co bude dál, tak to bude asi šíleně času. otázkou je zda-li ten čas mám já. :( za měsíc mi je 30, nějak nejsem asi ten typ co by dokázal v tomhle věku čekat x let na požádání o ruku, začínám mít pocit, že mi vše utíká, i přes to, že jedno dítě mám z předešlého vztahu atd... teď na mě začínají nějak tlačit hormony :/ a vnitřní pocit mi říká zda by nebylo lepší začít někde jinde, od začátku a třeba by to ten daný vzal mnohem vážněji hned od začátku. Pardon.. mám spíln... :/ opravdu co den to hádka teď :(
Odpovědět
@alca666 presne to co tady pises o tom vlkovi a koze si myslim ze by jednou dopadlo i u nas. Pritel by mi ten prstynek dal aby mel asi klid od tech reci (ale mam jen opravdu obcas a zasmeji se tomu) ale pochybuju ze by realne vuuubec nejakou svatbu chtel planovat a resit
Odpovědět
Já mám zkušenost ze života..s bývalým (manželem) jsme spolu byli 6 let a měli spolu miminko,když jsem začala toužit po svatbě.Chtěla jsem být uplná rodina se vším všudy.Vždy jsem věděla,že u něho se žádosti o ruku nikdy nedočkám,ani moc ženit se nechtěl,možná tak trochu jsem ho donutila :/ ..jenže já holka romantička jsem si představovala alespoň tu svatbu krásnou.Jednou jsme se u stolu domluvili,že se tedy vezmem,bylo to takové nijaké,chladné (přece jen jsem doufala,že se aspoň zeptá).Za 4měsíce po domluvě byla svatba,která tak nějak nedopadla upně nejlíp,prostě jsem si ji neužila jak jsem měla v představách.Po svatbě to nebyly líbánky,všechno bylo uplně naopak..po půl roce se to srovnalo a my plánovali druhé miminko..přešli nějakými problémy až to přešlo do stádia kdy jsme už spolu být nemohli,tak se po 4 letech rozvedli.Pořád jsem si říkala,dobře ti tak,do svatby jsi ho tlačila tak to mám...po nejkém měsíci jsem se znovu zamilovala,vše bylo uplně jinak a nádherné..a TEĎ to přišlo,po 9 měs. známosti mě požádal o ruku,já ani netušila,co plánuje..klekl si,dal mi prstýnek tak jak jsem o tom snila..do roka a do dne jsme se vzali a vše je naproto dokonalé...takže když to shrnu opravdu NIKDY bych chlapa netlačila do svatby.My holky máme různé sny a plány,ale chlapy to mají nastavené jinak,takže já se po první svatbě zařekla,že pokud se budu znovu vdávat,tak o svatbě nepadne ani slovo,dokud nepřijde,že chce ON :)
Odpovědět
Článek se načítá
@rudepolemaku To mě moc mrzí. Tahle fáze hádek tý se chci co nejvíc vyhnout. Co si dát v hlavě sama pro sebe nějaký časový limit? Ať na to člověk nemyslí den co den, jen pak čekat co bude? Záleží jestli by ti to tak vyhovovalo ?
Odpovědět
@cestmira jj presne jak rikas, clovek se musi vnitrne urovnat, soustredit se na praci atd.. jsme pod silenym tlakem jeho matky (ktera nemuze pochopit ze se mnou jeji syn je- nikdo to ale nechape.. je trochu labilni bohuzel) a tak je cela situace cela napjata ted silene... uvidim ted par mesicu, snad se vse uklidnia bude lepe :) musime byt silny :)
Odpovědět
Profilova fotka
@janema Ahoj, tak jak to u vás vypadá? Vyřešili jste to nějak? ;-)
Odpovědět
@cestmira z některých příspěvků co jsem si dnes přečetla usuzuji, že se chcete vdávat jinak by jste nenavšťevovala tento portál:) nevim, zda se něco nezměnilo, ale pokud k žádosti ze strany přítele ještě nedošlo, tak to udělejte vy. Nikdy není pozdě, pokud je člověk ve vztahu šťastný. Myslim že každá žena by si měla prožít svatební den. A co se týče oslavy, tak si myslim, že pokud je člověk společenský, tak jeden den odhodí starosti a nemoci a pořádně to rozjede:)
Odpovědět
@verria asi jsi nečetla všechny, že?
Odpovědět
@zorro4 no je to tu rozjeté od února, tudíž nečetla jsem všechny :-| a to jsem taky uvedla ;-)
Odpovědět
@verria No, jenže vstupuješ do diskuze s nějakou dobře míněnou radou, kterou tu cestmira a další dostaly asi tak dvakrát na každé stránce a celkem podrobně zdůvodnily, proč pro ně není akceptovatelné požádat samy...
Odpovědět
@zorro4 no tak to se asi nikdy nevdá... nebo je řešení požádat někoho důvěrného, ať přítele popostrčí ;-)
Odpovědět
@tanulinkaaa My jsme u nás hostili tohle pondělí a úterý známý, kteří se vzali v zimě v zahraničí. Od té doby jsme je neviděli, tak jsme měli co vykládat. Přítel se sápal po ruce kámošky ať se "pochlubí". Měla zásnubní i snubní na jednom prstu a on to nějak nepobíral, že to ještě nikdy takhle neviděl a jaktooo, že se to takhle nosí. Pak mi v soukromí říkal, že mu to připadá zvláštní - na jednom prstu dva prstýnky, že ten zásnubní dost zaniká. Tak říkám na to jen aha, hm, hm, zajímavý! A pak se mě zeptal jakej bych chtěla prstýnek já! Vím, že to myslel dobře, ale prostě jeho myšlenkové pochody chodí v tomhle totálně jinou cestou, ale už se ničemu nedivím fakt 8-) . @verria V pohodě, díky za reakci! Taky vím, že jsi to myslela dobře :).
Odpovědět
Profilova fotka
@cestmira No já myslím, že se tě ptal proto, aby nevybral špatně :-) Sice je to takové okaté, ale na tom není přeci nic špatného :-)
Odpovědět
@tanulinkaaa To jo no, ale trochu ho znám a vím, že se zeptal i z toho důvodu, že je línej vybírat - je s tím hodně práce včetně přemýšlení. To mi trvalo let, než jsem ho odnaučila ptát se mě co chci k narozkám, Vánocům a donutila ho, ať vybírá sám. Že o tom je ten dárek - vyjádřit lásku tím, že věnuju druhému svůj čas tím, že přemýšlím co by se mu tak líbilo nebo mu udělalo radost.
Odpovědět
@cestmira Hele, ty jsi fakt náročná baba :-D Mně třeba vůbec nevadí, když se mě kdokoliv (zejména manžel, protože jinak se s nikým moc neobdarováváme) zeptá, co chci za dárek. A vůbec pro mě není láska vyjádřená tím, že to vymyslel. A jestli mně teda na dárcích vůbec něco vadí, tak to, když je to něco, s čím se netrefí :-D
Odpovědět
@zorro4 @cestmira haha to mam uplne stejne, jestli neco nesnasim, tak prekvapeni :-D darky si nadelujeme zasadne tak, ze si kazdy vybere, co chce
Odpovědět
Profilova fotka
@cestmira A jde ti o překvapení nebo o to gesto, že si tě chce vzít? A když už si tu psala, že sbíráš odvahu na to, se s ním rozejít, proč ho necháváš vůbec přemýšlet nad prstenem? To mu pak řekneš ne, až se tě zeptá?
Odpovědět
@cestmira Kéž by se mě tak lidé ptali, co chci za dárek. Mám doma plnou almaru nejrůznějších krémů, sprchových a koupelových tentononců (přestože všichni vědí, že to nepoužívám) a plnou krabici ohavné bižuterie, přestože nosím jen zlato. A to nemluvím o vonných svíčkách a ozdobných serepetičkách... Ale je to marný, je to marný, je to marný. :-D Ale od té doby, co manželovi přeposílám seznam, dostanu vždycky svou vysněnou kabelku, a jsem moc spokojená... :-D Ale chápu, že co se týče zásnubního prstenu, je hezký vidět, že si s tím partner sám lámal hlavu, a že ví, jaký máš vkus. Na druhou stranu, z tvých příspěvků v diskuzi je celkem zřejmé, že už nestojíš o žádost o ruku, a nejspíš ani o vztah s ním. Takže jak si to představuješ dál? A co jsi mu vlastně odpověděla na ten dotaz? Podle mě to byla docela dobrá příležitost sdělit mu to, co na x stranách této diskuze nám. Že už o to zkrátka nestojíš, protože je pozdě.
Odpovědět
@cestmira ale vzdyt ty uz o nej nestojis, ne? Davas to tady na mnoha strankach najevo a ted chces, aby si lamal hlavu s prstenem?
Odpovědět
Ja jsem se teda zarekla, ze do teto diskuze uz prispivat nebudu (se svyma problemama), ale jedno rict musim; @cestmira, jestli si ho OPRAVDU vzit nechces, I kdyby te ted nakrasne pozadal, tak bych se s nim rozesla jeste pred tim, nez koupi zasnubni prsten, protoze by to byly zbytecne vyhozeny penize.
Odpovědět
@cestmira neznám tebe, ani tvého přítele, ale z tvých příspěvků cítím (a četla jsem asi fakt celou diskuzi), že i kdyby se postavil na hlavu, i kdyby si pořídil stroj času, který tu padl, a požádal tě dřív, stejně to posere, protože nic nebude dost dobré a prostě to udělá zaručeně blbě. Taky jsem se zařekla, že do téhle diskuze vstupovat nebudu, ale dnes to udělám, protože to je doufám naposled, co to budu číst. Vždy když sem totiž vlezu, tak je mi pak strašně smutno. Být tvým partnerem a přečíst si vše, co (a hlavně jak) jsi dosud psala, tak mám během chvíle sbalenou tašku a jsem pryč, protože by mě to ranilo tak moc, že už by to nešlo vrátit. Pevně doufám, že to píšeš jen proto, že je ti prostě ouvej a potřebuješ do něčeho kopnout a anonymní diskuze dává možnost se pořádně vyřvat. Člověk ze zlosti dokáže říct strašné hrůzy. Ale tohle už trvá strašně dlouho a je to čím dál větší šlupka. Když něco poseru já, nebo mám pocit, že se mi děje nějaká křivda, tak si vždy představím situaci naopak a chytám se pak za hlavu, jak jsem byla hnusná. Jediná má "rada" je, abys to taky zkusila... To nejhorší, co ve vztahu může být, je ztráta úcty (ať je tvůj partner jakýkoliv). To je mezi partnery největší jed a nedokážu si představit, jak to napravit. Jestli je tvůj partner opravdu neschopný hňup, jak z tvých příspěvků vyznívá, tak se tomu postav a ukonči to a dej vám oběma šanci začít znovu, nový život. Jestli je tvůj partner milijónovej, jak píšeš v úvodním příspěvku, tak si celou diskuzi přečti znovu a znovu a zkus přestat být tak hrdá a zhrzená. Já se taky vdala se šedinama, bez barvení (nestydím se za ně), na své vrásky jsem pyšná, protože jsou ze smíchu a patří ke mě a mám zjizvený dekolt, a ukázala jsem ho. A co? Po svatbě s mým mužem jsem taky dlouho toužila a nic nepřicházelo. Tajně jsem okukovala na internetu místa, kde by to mohlo být, koukala na šaty, květiny atd. Pak mě u toho načapal a ptal se, proč jsem mu to neřekla. Styděla jsem se... A nebyl vůbec důvod. Promluvili jsme si, řekl, že si mě chce vzít, ale ještě není ta správná doba. Přišla asi za rok. Neproběhla žádná žádost, žádný prstýnek, žádná romantika. Prostě jsme si řekli že to chceme, že už na to i máme finance ( to byl třeba jeho důvod, proč čekal), tak do toho prostě jdeme. Je mi za chvilku 33 a kdyby to nevyšlo letos, tak si klidně počkám i do důchodu, protože mi za to můj muž stojí. Svatba je jeden den. Je to určitě moc fajn den a je určitě i fajn, když mimčo dostane společné příjmení. Ale partnerský život na tom nestojí, stojí na úplně jiných věcech. Věř tedy, že chápu, že tě to zranilo a trápí, ale tak nějak mám spíš pocit, že to není jen o nevyřknutém "Vezmi si mě" Možná jsem to napsala ostře, ale už jsem měla pocit, že to musím říct, jinak prasknu, protože tato diskuze mi fakt hlodá v hlavě ve dne v noci a není mi z ní vůbec dobře. Že já zvědavá tady lezla :-) Každopádně ti UPŘÍMNĚ přeji, ať se ti to podaří co nejdříve vyřešit a vám oběma přeji mnoho štěstí - ať už na společné cestě, nebo nové vlastní...
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?