Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Zásnuby a snubní prsten

Valentýn - taky vás nepožádal?:)

Zobraz úvodní příspěvek
Tak už je tu zas toto téma :). Vztah fajn, bezmála osm let za námi, splolečnou budoucnost plánujeme, bydlení máme ... On ví, že to chci, mě řekl že se tomu nebrání, ale furt nic nepřichází. Čekám už skoro dva roky - jeden rok potajmu, pasivně. Druhý rok jsem začala něco naznačovat a ověřila jsem si, že je mu to jasné a pak zas pasivní čekání. Pak to přešlo do fáze, kdy jsem se tím čekáním cítila docela ponížená, navíc se svatbami se okolo nás samozřejmě rozthrl pytel. A teď? Vím, že s ním chci být, máme na pohodu vztah, ale na svatbu už jsem se totálně přestala cítit. Už se na ní netěším, už se prostě prošvihla ta doba. Je to trochu tím, že na sobě cítím, že už nejsem ta mladá "krasavice", mám se sebou mnohem víc práce - nějaká vráska a dokonce i ta šedina už se objevila =-), řekla bych teda, že dost předčasně, ale máme to v rodině :((. Navíc mi našli jeden zdravotní problém, kvůli kterému vyfásnu nezvhlednou jizvu, která bude vidět. Podle mě se lidi mají brát, když jsou mladí a krásní :). Navíc já vím, jakou svatbu by si přítel představoval - velkou a honosnou, ale já o ní už nestojím. Nebudu chtít šaškovat před sto lidmi obarvená a zjizvená. Pokud se přítel vyjádří, tak budu chtít malou svatbu nebo žádnou svatbu. Docela se to ve mě mele, přítel je milionovej, ale tohle prostě podělal. Hlavně to, že to neudělal spontánně, když věděl, ví že po tom toužím. Chystám se to na něj vybalit (svěřit se mu se svými pocity) a jsem si na 90% jistá, že se po tom vyjádří, ale už to nebude ono. Mám takovej pocit, že na to, až si o to řeknu vyloženě čeká a tahle jeho pasivita mě neskutečně vytáčí. Je mi ...smutno :(:
Odpovědět
1
2
3
…
26
Možná je ten příspěvek nešťastně podaný. Lidi se neberou jen když jsou mladí a krásní, ale hlavně proto, že si uvědomují, že spolu chtějí být i když krásní nebudou (v dobrém i ve zlém ;-) ). Takže šedivé vlasy a jizvu bych fakt neřešila... možná bych si s přítelem citlivě promluvila, ale fakt citlivě. Téma svatby není úplně nejoblíbenější chlapské téma a někteří k tomu musí dozrát... Třeba pro to měl své důvody o kterých nevíš? Nevím, no, ale byla bych na toto téma opatrná...
Odpovědět
@tanulinkaaa !!! to řikám ne? :-D aspoň, že je to takhle na férovku ;)
Odpovědět
Profilova fotka
@lalkaamichal No vidíš, a moje švagrová se švagrem jsou zrovna ten případ. 10 let spolu a on ne a ne se vyjádřit. Nakonec svatba byla jen z toho důvodu, že ona ho přemluvila teda spíše řečeno mu řekla výhody manželství a on kývl. Ale to je zase extrém, je to takový ten typ, co rád paří, otáčí se za holkama (a nejen to) a nechová se zrovna dospěle a to už mu je přes 30.
Odpovědět
@cigaro Nějak si nemyslím, že tohle je dobré vynucovat...
Odpovědět
Profilova fotka
@cestmira Já myslím, že jestli se vysloví, tak se tenhle postoj u tebe změní :-) Přijde mi to trošku jako z trucu.
Odpovědět
@tanulinkaaa Tak pokud by si nebyl jistý a nebyl připravený, tak to měl říct. Na co zůstávat v takovém vztahu? Navíc si myslím, že bych to poznala a kdyby se mi to potvrdilo, tak bych ho asi hnala asi jako zorkaska - jestli víte o kom mluvim.
Odpovědět
@tanulinkaaa Pak si ale není jistý vztahem, ne tím jestli chce svatbu nebo ne. Pokud jsem s někým tak dlouho (pět, deset let), tak už je to opravdu dlouhá doba a je fér si říct, jestli to má budoucnost nebo ne. Jinak totiž plýtvám časem svým i časem toho druhého. Těmi zadními vrátky druhému říkám, že si nejsem jistá, jestli s ním budu pořád a jestli to vlastně chci. To je u tak dlouhodobých vztahů spíš smutné. Pevný vztah by neměl počítat s možností, že mohu kdykoli odejít (a to přece i bez manželství).
Odpovědět
@svatbajanaahonza My už jsme si to, že spolu chceme být v dobrém i zlém uvědomili už dávno...
Odpovědět
Profilova fotka
@ttm Jak říkám a znovu opakuji, mám úplně stejný názor jako ty. Já se pouze snažím pochopit, proč to třeba neudělal a ještě se nevyslovil a myšlenky píšu takhle "nahlas".
Odpovědět
@cestmira Částečně asi rozumím, měla jsem se sebou podobnej problém. Pomohlo mi uvědomit si, jak skvělýho muže mám a jak moc mi záleží na tom, aby byl můj manžel. A jak si ho vážím, i proto, že se nenechal do ničeho natlačit, přestože jsem se svatbou trochu prudila už dlouho předtím, než se cítil připravenej. Třeba to máš jinak, ale každopádně doporučuju zhodnotit si, na čem ti záleží, pak si s ním promluvit o svých pocitech, ale nevyčítat mu to, že neplní tvoje představy. Vždyť o co ti jde- o manželství teda asi ne, když papír nepotřebuješ, mladší už nebudeš, party si můžeš udělat i bez svatby.
Odpovědět
@dizi Jo jo, přesně tak jsem se také cítila, asi víš přesně o čem mluvím :-) . Nejhorší jsou takové ty příležitosti u kterých se to nabízí - už mám za sebou "čekatelský" Vánoce, výročí vztahu, dvě promoce, dvě společný vysněný dovolený, silvestra v Ženevě :DD. Prostě bude pro mě asi dobré přepnout se do "módu" nechci než na to marně čekat :D.
Odpovědět
@cestmira Třeba to je jen chvilkový výkyv nálady,pocitů...já se vždycky vdávat chtěla a moc. Pak ale když se manžel k ničemu moc neměl,nějak se mi to zhnusilo,a řekla jsem si že se vdávat už nechci,i kdyby s tím přišel...No a za měsíc už jsme zamlouvali termín na matrice:-D I když my spolu v tý době byli necelý dva roky,po osmi letech nevím na co čekáte...třeba tvůj přítel jen není ten typ co si chystá požádání o ruku,mnoho lidí se bere tak že se na tom jednoduše dohodnou že zajdou na matriku dohodnout termín,a šmitec...
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@cestmira To, že nechceš svatbu, si jen nalháváš :-) Úplně tvou situaci chápu, protože jsem ve velmi podobné byla ještě nedávno sama. Přítel taky tu pravou chvíli, kdy bych byla překvapená a nemusela přemýšlet nad tím, jestli tedy o svatbu vůbec stojí, propásl. Ve vztahu vše klapalo, to ano, ale prostě nic a nic. Po cca dvou letech, kdy jsem si myslela, že by to třeba přijít mohlo, jsem přesně jako ty uvažování obrátila, že už je pro nás vlastně pozdě, všichni široko daleko ženatí a vdané, a byla jsem přesvědčená, že kdyby mě požádal, tak buď řeknu rovnou ne, anebo to budu hooodně zvažovat. No ale stalo se (nakonec po více než 9 společných letech) a v ten moment se nedalo říct nic jiného než ANO a všechny ty předchozí pocity byly hned pryč :-) Jinak taky už nejsem služebně nejmladší, svatbu plánujeme na den po mých 30. narozeninách, ale to mě teď vůbec netrápí, protože jsme to my dva, každá naše vráska a šedivý vlas připomínají, jak dlouhou dobu spolu jsme a co jsme si spolu prožili a přesto si chceme jeden druhého nechat ;-) A také nejen, že jsme si v průběhu našeho vztahu zajistili vlastní bydlení a práci, ale srovnaly se naše hodnoty, vytříbil vkus, sladili jsme se na stejnou vlnu. Rozhodně nechceme pompézní svatbu s milionem nesmyslů, kde bychom sezvali celé rozvětvené příbuzenstvo, abychom jim dělali "šašky", na čemž jsme se s přítelem jednomyslně shodli. Třeba i Tebe v tomto přítel překvapí. Jinak muži jsou obecně známi tím, že neradi dělají něco, co se od nich právě očekává, chtějí být nepředvídatelní a spontánní, ale občas jim to tedy silně nevyjde ;-)
Odpovědět
@poinsettia To jsi napsala moc krásně! Moc vám to přeju, z tvého příspěvku sálá absolutní harmonie, krásné :).
Odpovědět
Bohužel dnes je doba, kdy mnoho mužů má vše a už najednou nevidí nějakou motivaci ke svatbě. A tak zatímco mnohé ženy po scénáři chození-sex-společné bydlení (pořadí může být libovolné :-) + někdy děti očekávají svatbu, některým mužům tohle nedochází a svatba je pro ně něco, na co buď vůbec nemyslí, dokud na to nepřijde řeč, anebo si řeknou, že svatba někdy ano, ale pak to hodí za hlavu a zapomenou na to. Řeknu ti, co si myslím já a vezmi si z toho, co uznáš za vhodné: ano, každé romantické překvapení je moc příjemné, ale v reálném světě je to tak půl na půl - u poloviny párů proběhlo zasnoubení jako překvapení, u druhé poloviny to byla domluva. Mně třeba o ruku muž požádal, ale já už věděla, že se k tomu chystá, takže to vlastně také žádné překvapení nebylo, a nemám pocit, že by naše zasnoubení bylo kvůli tomu o něco méně hodnotné. Chci ti říct, že naprosto chápu, že jsi zraněná a jak už tady někdo napsal, teď nastává fáze trucu. Rozumím ti. Obávám se však, že tohle tvoje "rozhodnutí" ti vydrží jen chvíli a pak to začne nanovo. A s každým dnem to bude jen horší a horší. Svatba pro žádnou z nás zde není jen "party" a myslím, že ani pro tebe ne, jinak by ses necítila tak zklamaná. Co ale nechápu, je, proč tolik trváš na tom, aby tě požádal o ruku on? A proč jsi na to čekala dva roky? Když se k tomu neměl, měli jste si sednout a prostě si normálně promluvit a svatbu naplánovat. Já tady to "čekání" těch holek absolutně nechápu. Sama se stavět do pasivní role...bože, přeci už nejsme ve středověku. ;-) Určitě si s ním promluv, ale za sebe bych ti radila: a) přestat si idealizovat svět a brát požádání ze strany partnera za jediné skutečné zásnuby, b) ač je to těžké, říct sice svému příteli o svých pocitech, ale vyvarovat se naschválů. Takhle nebudeš šťastná ani ty, ani on. A neboj, pokud budeš spokojená, budeš nádherná nevěsta, i kdybys měla tři oči a jizvu přes celý obličej. ;-)
Odpovědět
@simone5 Určitě spoustu věcí k zamyšlení, díky! A proč jsem čekala? Protože on se vyjádřil v tom smyslu, že mě chce překvapit, tak jsem ho o to nechtěla ochudit.
Odpovědět
Jo a sorry za román... :-N
Odpovědět
@cestmira Hlavně doporučuju nevysílat rozporuplný signály, což se ti minimálně tady daří 😉. Já třeba pročekala taky pár dovolených a jiných příležitostí, a navíc jsem už potom nedokázala být ani moc nad věcí, takže jsem z toho občas udělala i pěknou scénu. Ve výsledku jsem si protáhla čekání tak o rok, protože ten můj nátlak (přestože jsem se opravdu snažila) se fakt nedal, a navíc můžu být ráda, že jsem si tím nezničila vztah. Požádal mě až poté, co už jsem to vlastně dávno vzdala a místo toho přemýšlela, jestli to má vůbec cenu. A ve chvíli, kdy jsme začali svatbu chystat, jsem už o té anabázi se žádostí ani nevěděla.
Odpovědět
@cestmira V tom případě tedy je právě teď ta nejvhodnější doba na diskuzi s ním. Promluvte si, vyjasněte si to a uvidíš. Držím palce!
Odpovědět
Profilova fotka
@cestmira Ano, přesně to zabralo! V podstatě to přišlo během cca 2 měsíců poté, co jsem nahodila status "je mi to úplně fuk a žádnou svatbu nechci" :-)
Odpovědět
@poinsettia Skvělý a rozumný názor. Autorka mi lehce připadá jako dítko dupající nožkou "já chci svatbu" a ta póza, že ji nechce, je úsměvná :-) Bohužel může vztah zničit, jak jsem se v mém okolí přesvědčila.
Odpovědět
Mě taky nikdo nepozadal :-D a přesto se budeme brát :-D :-D Jednou ze tak někdo zeptal a vezmete se?! A tak asi jooo,tak jsem na to téma zavedla hovor mezi 4 očima a je z toho svatba :-D
Odpovědět
@targi přítel by mě sám od sebe nikdy nepozadal....I kdyz svatbu chce...
Odpovědět
Prosím vás, od kdy je jako člověk ve 30 starý, šedivý a nevhodný svatebního paření :-O ??? Kdy jindy by se lidi měli brát než po 30? Tím vůbec nechci říct, že nefandím mladým párům (+/- 25), mladé manželství a rodičovství má taky plno výhod. Ale na druhou stranu, když plno lidí dnes do 25-26 studuje, nějaký pobyt v zahraničí, první pronájem, sestěhování se, první společný byt, jisté zaměstnání s pevnou pozicí, tak ať počítám jak počítám, do 30 tohle moc zvládnout nejde. Já měla na svatbě 32, manžel 39, dvě naše děti, všichni naši známí jsou můj nebo manželův ročník, měli jsme krásnou středně velkou svatbu bez kravin, já v bílých šatech a večírek naprosto úžasný.
Odpovědět
A taky jsem svatbu musela rozhodnout vlastně sama a sama udělat ten impulz. Manžel mě sice požádal o ruku když jsem byla těhotná s prvním synem, jenže já jsem se nidky těhotná a kojící vdávat nechtěla a k tomu jsem vždy chtěla podzimní svatbu ... pak byl druhý syn ... pak ticho po pěšině ... pořád jsem tak nějak nadhazovala, že bych jako chtěla, aby se nějak vyjádřil, nechtěla jsem rozhodně, aby mě znova žádal, ale aby tak nějak mi řekl, že chce abychom byli manželé, abychom ten vztah upevnili a že mě má rád a chce mě jako manželku ... prostě tady ty kecy, co chce ženská slyšet :-D jenže můj chlap na tohle není a v podstatě z tohoto mého ´chci něco slyšet´ bohužel vzniklo, že manžel prohlásil, že on už žádal, já jsem nechtěla a on nikoho znova prosit nebude :-D Takže jsme nějakou dobu trucovali oba, kdo z koho ;-) pak na to jednou na konci srpna přišla řeč v autě (tu řeč jsem samozřejmě zahájila já :-D) a v říjnu byla svatba ;-)
Odpovědět
@julie_t viiid :-D :-D :-D Já se teda vdávam přesně ve 30 :-D a chlapovi je 37 :-D
Odpovědět
Profilova fotka
:-D já čekala 17 let... Prošla jsem si různými fazemi od těch, kdy jsem při každé příležitosti čekala prsten i přes ty kdy jsem opravdu žádost o ruku nechtěla,protože jsem vnitřně věděla ze se vdavat nechci a souhlasila bych proti své vůli.nikdy bych mu neřekla ne,protože by mě už znovu nepožádal :-D za tu dobu jsme toho hodně prožili.narodily se nám dvě děti a ne vždy to byla procházka růžovým sadem.můj muž je romantik a řekl mi že mě chce požádat,překvapit a ani já ho nechtěla o ten okamžik připravit,tak jsem to neresila.spíš jsem to vždy převrátila v humor.ze se brát nechceme,že je nám dobre i tak. Loni na jaře to přišlo úplně samo.seděli jsme u kávy a já v legraci prohodila že příští léto spolu budem už 18let a že je to pěkná příležitost pro svatbu.a on řekl "tak jo" :-D :-D :-D tak jsem se chytla příležitosti a začala s plánováním.ubezpečil mě že to myslí vážně ze plánovat můžu.a já jsem šťastna že jsme počkali.
Odpovědět
@julie_t já jsem se vdala v 25, a stihla jsem vystudovat dvě vysoké, stihla jsem několik pobytů v zahraničí, stihli jsme spolu chodit, sestěhovat se, žít, i nechat se zaměstnat s pevnou pozicí:-D stejně tak mí přátelé :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Teď prožíváme krásné období,rozumíme si lépe než kdy dřív a skutečně se milujeme.ne slepě jako na začátku :-) A víte co? O ruku mě pořád nepožádal a žiju :-D slibuje ze to přijde až to budu nejméně čekat,že má plán :-D tak čekám na romantika... Snad to do srpna stihne :-D
Odpovědět
Ja v tomhle mela asi vyhodu, ze jsem po svatbe jako takove nikdy neprahla, citila jsem to tak, ze jsme proste ti pravi, ze nas vztah se do roviny manzelstvi prenesl zcela prirozene. Brali jsme se po osmi letech, coz neni zrovna malo (je tedy fakt, ze jsme se poznali hodne mladi), prislo mi to akorat. Tak nejak bych si nikdy nedovolila rict, ze to muz podelal, kdyz te nepozadal v tebou pozadovanou dobu. To mi nepripada uplne spravne. Pokud mate harmonicky vztah, jako manzele fungujete, neni kam spechat. Manzelstvi je strasne moc, ale tak nejak k nemu neni uplne nutna svatba, jestli je zrejme , jak to myslim. Svatba neni o krasnych satech a bezchybne pleti. Kdyby to tak bylo, nevdala bych se nikdy, vrasky mam nekdy od 20ti, akne jako v puberte dodnes, prvni sedivy vlas v 18ti. Presto se citim krasna. Pokud se tak ty necitis, necitis se celkove dobre, zkus zapracovat na tomhle :-)
Odpovědět
1
2
3
…
26
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Mluvili jste o svatbě předtím než Vás p…
05. 07. 2022 18
Tušily jste, že se vás chystá požádat o…
19. 10. 2017 33
Zapomněli jste taky požádat rodiče??
14. 05. 2015 18
Jak vás požádal o ruku ?
22. 04. 2014 51
Po jak dlouhé době vztahu vás požádal p…
03. 07. 2013 305
Vdaná bez požádání o ruku.Požádal Vás p…
07. 11. 2008 114
Jak vás požádal o ruku?
01. 06. 2006 825