Setkaly jste se s odkládáním zasnoubení ze strany přítele?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj, trápí mě takový problém. S přítelem asi poslední rok řešíme téma svatby a dětí. Já bych se moc chtěla vdát, jsem věřící a je to pro mě důležité, proto se s přítelem na toto téma tu a tam bavím. Vždycky jsem se setkala s negativním pohledem na svatbu z jeho strany, až mi před třemi měsíci došla trpělivost a zabalila jsem mu kufry s tím, že nemůžu být s člověkem, který si mě nikdy nevezme. Nakonec se přítel nikam neodstěhoval, jelikož mi řekl, že už mě chtěl několikrát požádat o ruku a že pro něj sice svatba není důležitá, ale pro mě to udělá a že mě už brzy požádá. Nicméně je to už tři měsíce a stále se nic neděje. začínám mít strach, že k požádání nedojde a že zasnoubení záměrně odkládá, protože svatbu opravdu nechce. Poradíte?
Odpovědět
@misha21 Možná se pletu, ale mám z toho všeho dojem, že se cítíš zklamaná a trochu rozčarovaná z přístupu Tvého přítele, protože sis to představovala jinak. Nemyslím si, že by byl problém v tom, že bys Váš vztah nemyslela vážně a nebyla si svou láskou jistá, ale spíš ztrácíš jistotu v lásku partnera a někde v koutku začíná hlodat červíček, jestli je to ten pravý, když se s hlavou v oblacích nezačal hnát do ženění, když jsi to poprvé zmínila. Podle mě, pokud Tě požádal (a i když jsi zklamaná, že to nebylo spontánní), byla by podle mě hloupost mu jakkoliv naznačit, nedej bože s ním rozebírat, že jsi byla s takovou žádostí o ruku vlastně nespokojená, protože by to mohlo Tvého partnera ranit a mohl by oprávněně nabýt pocitu, že pro Tebe není nic dost dobré a jeho snaha splnit Ti přání by se v jeho očích mohla začít zračit jako marná. Být Tebou, začala bych naopak být v jeho přítomnosti šťastná a radující se z příprav ze svatby, aby měl pocit, že udělal správnou věc a i on se mohl radovat z Tvého štěstí. Taky bych se ho vyptala, zda má kolem svatby nějaké speciální přání, co by se mu líbilo nebo co by raději vynechal, aby měl pocit, že si ho jako partnera velmi vážíš a chceš, aby pro něj svatba byla příjemnou událostí. ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@misha21 No tak! Požádal tě hezky na procházce, dostala si krásný jím vyrobený prstýnek... ty si myslíš, že slečny, které tady dávají úžasná svatební alba, prožily předchozích x let bez jediného mráčku? Že tam třeba nebyly pochybnosti a je jedno, z které strany? Je přece normální, že člověk se vyvíjí, názory se mění a někdy stačí malý impuls, abychom si uvědomili, co chceme... já se třeba takhle rozhodla o studiu VŠ ve městě, kde jsme byli se školou na výletě :-D , úplně mi učarovalo a já na tamější vysokou chtěla dojíždět. Hodně lidí spolu začne bydlet proto, že mají skvělou nabídku na dům či byt po příbuzných, vezmou se, protože čekají dítě... a neznamená to, že by nechtěli sami od sebe, jen je k tomu přiměl až ten impulz. A stejně tak tvému příteli prostě stačilo, aby se dozvěděl, jak moc o svatbu stojíš, aby věděl, že ji chce taky ;-) Už v tom nic nehledej a UŽÍVEJ SI TO!!!
Odpovědět
Misho, nezlob se na mě, ale myslím, že nejen mi přijde, že se teď chováš jako uražená puberťačka. Zásnuby si svým zbůsobem vytrucuješ, když k nim došlo, nebyly zase dostačně romantické a přítel taky dostatečně romanticky netrojčí a navíc ještě ani nepřišel s potvrzeným termínem svatby. Z toho vyplývá, že si Tě vlastně ani nechce vzít, tak proto si jej pro jistotu nevezmeš Ty. Omez trochu americké slaďáky, ve kterých pánové žádají své vyvolené na vrcholku eifflovky při západu slunce a raději příteli uvař dobrou večeři a při skleničce vína mu řekni, jak moc ho máš ráda a hlavně, že se mu omlouváš. Věřím, že pak z něj trochu opadne to napětí a zase se pomalu začne cítit být chlapem, který loví svou kořist, protože chce ne proto, že ho zahnala do kouta.
Odpovědět
No Misho, jestli ti muzu poradit, tak se tady na to vykasli. Nikdo z nas nezna tebe a ani tveho pritele. Uprimne na diskuzi to stejne nevyresis. Proste si s nim o tom promluv. Nekdy vecer si sednete, dejte sklenku vina (nebo pullitr piva :-) ) a narovinu mu rekni, ze ses hrozne stastna, ze te pozadal, prstynek se ti libi a moc si ho vazis, milujes a blabla (proste ho trosku uchlachol a oblbni :-)) , ale ze si nejsi jista, jestli tu svatbu skutecne chce, nebo si ho jenom dotlacila. A uvidis. Jediny, kdo ti v tom muze udelat jasno, je stejne jenom on.
Odpovědět
@misha21 Nečetla jsem všechny předchozí odpovědi, tak snad nebudu psát něco podobného, co už bylo napsáno. Jestli jsem to správně pochopila, je pro tebe svatba tak důležitá, že radši opustíš někoho, koho miluješ, jen proto, abys později měla svatbu třeba s někým, kdo pro tebe nebude tak vhodný. Víš, myslím si, že pokud je pro tebe soužití bez svatby tak moc důležité, měla sis to s přítelem vyjasnit hned na začátku (myslím třeba po roce chození). Teď je trošku nefér přítele do sňatku nutit. Třeba je to jen ten typ člověka, kterej se tak velkých kroků bojí a potřebuje postrčit, ale to víš asi ty, my ne :). A moje rada? Promluv si s ním, jestli si tě CHCE vzít (nevěř tomu, že se všichni muži žení jen kvůli partnerkám), že je to pro tebe moc důležité. Zkus ho prostě pochopit. Zkus se vcítit do situace, kdy on ti sbalí kufry, protože si tě nechce vzít a ty jeho jo.
Odpovědět
@prostenika85 Já jsem ale neřekla, že si ho nevezmu, jen aktuálně nemám chuť nic plánovat a mrzí mě to, že z něj necítím, jestli to opravdu chce. Nic jsem mu nevyčetla, co se týče požádání, snažila jsem se dělat, že je vše ok, hezky jsem ho objala a řekla, že je prstýnek moc hezký, i když jsem zklamaná, že nic neřekl a jen mi ho předal. Takže za co bych se mu měla omlouvat? Za to, že jsem se ho zeptala, jestli svatbu opravdu chce? Já to myslím pro jeho nebo naše dobro, aby ničeho nemusel litovat nebo aby před oltářem, případně po svatbě nezjistil, že vlastně udělal chybu... Nevím, co je na tom puberťáckého. Puberťácké by podle mě bylo, kdybych nadšeně a bez rozmyslu začala plánovat bez ohledu na jeho přání a city a nic jiného než tu svou vidinu krásné svatby a šťastného manželství neviděla. Záleží mi na něm a na tom, co v životě opravdu chce, protože ho miluju a jako lepší řešení bych viděla případný rozchod (pokud by se na ženění skutečně necítil) než vynucenou svatbu. Neřeším tady zasnoubení samo o sobě, to vem čert, ale řeším, jestli to zasnoubení nemůže být symbolem toho, že svatbu vlastně nechce a udělal to opravdu jen proto, abych se s ním nerozešla.
Odpovědět
@misha21 každý jsme jiný, ale pro mě by to, kdyby se můj manžel nechtěl ženit, nebyl důvod pro to, abych se s ním rozešla, když nám to jinak klape a milujeme se. Svatba není zárukou pro šťastný a spokojený život až do smrti. Kvalitní vztah jde i bez svatby. A upřímně, tvůj přítel je poměrně mladý na ženění, v tomhle věku se jich do svatby moc nežene. Pokud je pro tebe svatba skutečně tak důležitá a celou dobu ti nevadí, že je vše tvá iniciativa, tak OK. Ale spíš nečekej, že když takhle "tlačíš na pilu", tak že v tom bude romatika a šílený zájem o organizaci, jako z amerického slaďáku. Chlapi celkově moc na zařizování svatby nejsou, v tom se vyžíváme spíš my :-). Když bys ho nechala, aby to bylo po jeho, bylo by to nejspíš romantičtější. Ale tys mu evidentně nedala žádný prostor, když jsi jen odpočítávala každý den, kdy tě ještě nepožádal ... upřímně, když na tebe bude někdo pořád naléhat (a místo uvedeného příkladu si tam dodej cokoliv jiného. já mám zrovna hlad, tak mě napadlo jako příklad zrovna toto :-D), abys konečně uvařila svíčkovou jako od maminky, tak i když jsi ji chtěla uvařit (ještě předtím než ti o tom někdo řekl), tak s každým dalším nátlakem, aby to bylo už, bys do toho šla s měnší chutí (ačkoliv bys pořád tu svíčkou jako od maminky ráda uvařila, protože ji máš taky ráda) ... Já manžela do ničeho nenutila, požádal mě o ruku na naše 10. výročí (bylo nám oběma 26,5 let), bylo to romantika skutečně jak z amerického slaďáku a udělal to přesně tak jak a kdy chtěl. A když jsem z certifikátu k prstýnku zjistila, že ho měl koupený pro mě už 3 roky před zásnubama, tak jsem se ptala proč čekal ...odpověděl s úsměvěm, že vždycky věděl, že si mě vezme a jen čekal na správný okamžik, kdy mě požádat, abych na to nikdy nezapomněla .... takže asi tak ;-).
Odpovědět
Mishi, všichni tady Ti řekli, že jsi na něj tlačila a také Ti všichni řekli, že to už řešit nemáš. Místo toho, aby ses pokusila vžít do kůže partnera, tak řešíš to, že Tě sice požádal o ruku, ale ne tak, jak si představuješ a jestli Tě vlastně má dost rád, když Tě nepožádal dle Tvých norem. To je ten pubertální přístup. Ty třeba vidíš nevinný dotaz v tom, když se jen zeptáš, jestli si tě vezme, pro něj to ale může být ten tlak, ze kterého neskáče radostí. Sama v příspěvku píšeš: "Nakonec se přítel nikam neodstěhoval, jelikož mi řekl, že už mě chtěl několikrát požádat o ruku a že pro něj sice svatba není důležitá, ale pro mě to udělá". Takže ano, požádal Tě o ruku jen proto, že jsi si to přála. Není nakonec toto důkaz lásky, jaký od něj pořád chceš? Že je ochotný se s Tebou oženit kvůli Tobě, i když pro něj to důležité není?
Odpovědět
@misha21 Mě teď trošku zarazilo, jak jsi napsala, že Ti prstýnek jen předal. Předtím jsem to pochopila, že Tě tedy nakonec o ruku požádal. Jak to tedy je? Z čeho usuzuješ, že to byla žádost o ruku? Napadá mě teď, jestli obě strany myslely to samé, když jsi prstýnek dostala.... Omlouvám se, že se tak blbě ptám, ale snažím se to celé pochopit. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
čo takto ísť na úrad alebo do kostola a len sa zobrať? bez všetkých tých veľkolepých ceremónií a rozruchu?....... mám taký pocit, že ak by na takúto alternatívu bezokolkov pristúpil, vy by ste cukla. Už dávnvo som sa totiž utvrdila v tom, že mnohé ženy všetky tie reči o manželstve berú ako zásterku a jediné o čo im ide, je veľká hostina, svadobné šaty, kytica a byť celý deň stredobodom pozornosti.........ak by to tak nebolo a prvoradé by bolo "len" manželstvo, úrad by stačil. Ukameňujte ma za to,ale takto to vnímam.
Odpovědět
Profilova fotka
Tedy ta žádost proběhla? Tak to přesně to co jsi chtěla ne? gratuluji ale rači ti doporučím se v tom moc nepytvat, chtěl nebo nechtěl??? To pak vyzní, že mu nevěříš, snad je dospělí a ví co chce, místo aby ses tu radovala, tak si nejistá a to podle mě taky teda není moc dobré znamení, ať už to může znamenat cokoliv...navíc, si mladá, na všechno máš ještě spoustu času, tak klid, užívej si, vychutnávej svatební přípravy:-)
Odpovědět
@torpen No to je právě to, on mi prstýnek bez jediného slova navlékl na ruku. Žádné vezmeš si mě, chci si tě vzít, chci s tebou být až do konce života apod., nic takového neřekl, takže proto to řeším, jestli vůbec to mám brát jako žádost o ruku... Ale to tady píšu celou dobu!!! Nejde o to, že to nebylo kdo ví jak romantické, jde o to, že mi prsten předal a nic neřekl, takže nevím, jestli to teda jako žádost o ruku myslel, nebo jak jsem psala, mi tím chtěl jen na nějaký čas "zavřít pusu" a ženit se vůbec nechce.
Odpovědět
Článek se načítá
@zenazaba Já bych byla pro, my dva+dva svědci a hostinu z nás asi jeden nechce.Netoužím po velké svatbě se 100 hostů ani po přepychu a už teprve ne po tom být středem pozornosti, protože jsem docela stydlivá. A nevím, proč mě soudíš, když mě vůbec neznáš.
Odpovědět
@misha21 Ahoj, tak jak to vypadá? Mluvili jste o tom s přítelem? Nebo se nějak vyjádřil k přípravám? :-)
Odpovědět
Ahoj, tak mě to nedá a taky připojím svůj názor :) Myslím, že to moc řešíš. Někde výš jsi psala, že ti po předání prstýnku řekl, že teda můžeš začít plánovat svatbu, takže bych to jako žádost o ruku brala, i když nevyslovenou. A i když jsi na něj celkem tlačila, bylo to nakonec jeho rozhodnutí, že se svatbou souhlasil (taky mohl říct, že ne a konec, revolver jsi mu u hlavy předpokládám nedržela ;-) ). Celkově mi přijde, že se žádost o ruku přeceňuje. Pokud to napadne chlapa a dělá to z vlastní iniciativy a pro jeho přítelkyni je to překvapení, tak je to samozřejmě super :) Ale pokud iniciativa jde od slečny, přijde mi trochu divné, že je třeba, aby muž ještě žádal o ruku. My to například měli následovně. Já věděla, že se chci vdávat, můj teď už manžel bral svatbu jako zbytečnost a oba jsme to o sobě věděli. No a když jsem si tak začala říkat, že bychom mohli náš vztah posunout někam dál, normálně jsem si s ním promluvila. Řekla jsem mu, že je svatba pro mě důležitá a proč. On to promyslel a došel k závěru, že když to je pro mě podstatné, tak do toho půjde, protože stejně ví, že se mnou už zůstane :) Takže jsme se zkrátka domluvili a neviděli jsme už důvod, proč by mě měl žádat o ruku, když jsem v podstatě já požádala jeho :) Druhý den jsem jen dostala kytici a zašli jsme si na večeři, abychom to naše zasnoubení oslavili. Takže, i když by mi tady spousta nevěst vysvětlila, že svatbě musí předcházet romantická žádost o ruku, jinak to prostě nejde, nemyslím si, že by to bylo důležité. Důležité je, že si tě nakonec chce vzít, což je přeci důkaz lásky, dělá to pro tebe, protože je to pro tebe důležité a chce, abys byla šťastná, a koneckonců i proto, že ve váš vztah věří, protože jinak by do toho asi nešel. A třeba mu ta nutnost žádosti o ruku přišla taková divná a vynucená, když už jsi stejně věděla že to přijde, proto to z tvého pohledu tak odbyl. Prostě, zkus na to kouknou z jeho úhlu pohledu, on se na to taky určitě snažil koukat z tvého úhlu jako věřící, když to rozmýšlel. :-) Tak, doufám, že jsem to nenapsala moc zmateně a je z toho pochopitelný, co jsem vlastně chtěla říct :)
Odpovědět
Profilova fotka
@misha21 Holka, asi sis to plánovala jinak, ale tak to přeci v životě nechodí. Můj manžel mě ani o ruku nepožádal, kolem nás se pořád někdo vdával, ženil a já jsem mu to vždy vyprávěla a říkala jsem mu z legrace a kdy si vezmeš konečně ty mě? (v té době jsme spolu byli 7 let a 2 roky jsme spolu bydleli) a jeden den v restauraci řekl na tuhle otázku: Třeba teď, vzal párátko, zohýbal ho do kroužku a předal mi ho. Žádný prstýnek, žádný pokleknutí na koleno, žádné slzy, žádné láskyplné vyznání, žádné plánování - prostě na tohle manžel není. A nikdy jsem si neříkala, že jsem ho do toho dotlačila. A nikdy se nebudu stydět za to, že to proběhlo takhle. Pokud vše klape tak jak má, tak bude i po svatbě a jediné co může vše zkazit je to, že budeš vše pořád převracet a rozebírat to do detailů. Tvůj přítel tě miluje, proto s tebou je - svatby se bál, proto tě nepožádal - ale až nastane ten den D tak bude rád a zjistí, že manželstvím se nic nemění. A co teď vůbec budeš dělat? Budeš se ho pořád vyptávat - vžij se do jeho kůže a ještě k tomu do mužské kůže: Udělá to co chceš - plánuje to, vyrábí ti prstýnek, aby si byla šťastná, pak ten čin udělá a co dostane za to? Tunu otázek - a najednou je zmatený, protože nechápe, co teda udělal špatně. Dle mého přestaň analyzovat a užívej si to.
Odpovědět
@misha21 Ber to tak, že on se ženit nechtěl, protože se na to necítil, ale protože s tebou chce být, tak nechal udělat prsten a udělá to pro tebe. I to už je dost a vyčítat mu, že tu žádost o ruku nepojal podle tvých představ, není fér. Radila bych ti navrhnout termín na rok 2015, s tím, že chceš dost času na přípravy. Přece jen jste dost mladí a můžete si užívat statusu snoubenců, trochu se všechno uklidní, bude víc času na našetření peněz a přípravy budou v klidu. No a pokud se příští léto rozhodnete pro spontánní svatbu ve čtyřech, tak tomu taky nic bránit nebude.
Odpovědět
Profilova fotka
@misha21 ved to, ze vas ani vasho partnera nepozname a preto nevieme co je vo veci, preto vam tu ani nikto adekvatne neporadi.....ale poviem vam, ako to so s vadbou vyriesila zena mojho bratranca....zariadila vsetko okolo svadby, urad, hostinu, zabezpecila saty pre seba a oblek pre muza, obvolala svoju aj jeho rodinu, takze vsetci vedeli, ze bude svadba- okrem zenicha.....ten sa vratil z cesty (je kamionista) a jeho partnerka mu len oznamila, ze sa ma obliect, ze idu na urad.....a teraz su manzelmi, maju sa radi, su stastni, maju dve skolopovinne deti a je im dobre. Chlapi sa desia svadby, netusim preco, ale je to tak, preto ich niekedy treba postavit pred hotovu vec :P
Odpovědět
@misha21 Teda, ja nevim, ale me to prijde vsechno cele na hlavu... Nejdriv se chces vdavat a pak najednou nevis, co si od toho mas myslet. Znam celkem dost holek, co ,,byly,, pozadany o ruku specifickym zpusobem a rozhodne by z tobo nebylo na pokracovani cerveny knihovny ci nejakeho extra romantickyho filmu. Znas sveho pritele a vis, co a jak se chova, pokud je takovy ,,prizemni,, vzdy, tak by me to neprekvapilo, holt ne kazdy chlap je od prirody romantik, co dokaze udelat takovou tu ,,spravnou,, atmosferu jak ze zurnalu. :-) Hlavni je, pokud te miluje a mysli to vazne, ne aby byl ,,pokoj, pak vam nedavam sance na preziti manzelstvi a promin, pokud jsi verici, urcite to budes chtit v kostele. Z tveho psani si myslim, ze si neni jisty, je skoda, ze na svatbe tak trvas...
Odpovědět
@zenazaba To zní neuvěřitelně! A ženich se neurazil, že se všechno rozhodlo bez něj? Na mně by to bylo silný kafe, i kdybych se vdávat chtěla...
Odpovědět
Profilova fotka
@zenazaba A kolik je i chlapů co to berou jako ukázku toho jací jsou machři, kolik mají peněz...Samožřejmě k tomu sezvou půl vesnice a všechny kolegy a vůbec lidi co kdy v práci potkali... :-D Bohužel někdy to tak je :-(
Odpovědět
@misha21 Tak jsem si dala práci a našla jsem si cos psala ohledně toho prstýnku - cituji: "Přítel mi ho předal, ano, opravdu PŘEDAL tak, že jsme byli ny výletě v přírodě a když jsme seděli na kládách, přisedl si ke mně ze zadu a prstýnek mi bez jediného slova navlékl. Trošku mě to zarazilo, a večer jsem se ho ptala, kdy tedy bude svatba a jestli ji opravdu chce, protože se mi pořád zdá, že ji moc nechce. Ujistil mně, že ano a že ji mohu naplánovat. Potom mi říkal, že jsem tak dlouho čekala, protože prstýnek se dlouho vyráběl a potom ho měl ještě měsíc doma, protože nevěděl, jak mi ho předat." Na základě Tvých slov se evidentně o žádost o ruku jednalo, zejména pokud Ti dal "svolení" svatbu plánovat. :-) Zřejmě si myslel, že navléknutí prstenu pochopíš jako zasnoubení, když jsi na nic jiného už dlouho nečekala. ;-)
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?