Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Zásnuby a snubní prsten

Setkaly jste se s odkládáním zasnoubení ze strany přítele?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj, trápí mě takový problém. S přítelem asi poslední rok řešíme téma svatby a dětí. Já bych se moc chtěla vdát, jsem věřící a je to pro mě důležité, proto se s přítelem na toto téma tu a tam bavím. Vždycky jsem se setkala s negativním pohledem na svatbu z jeho strany, až mi před třemi měsíci došla trpělivost a zabalila jsem mu kufry s tím, že nemůžu být s člověkem, který si mě nikdy nevezme. Nakonec se přítel nikam neodstěhoval, jelikož mi řekl, že už mě chtěl několikrát požádat o ruku a že pro něj sice svatba není důležitá, ale pro mě to udělá a že mě už brzy požádá. Nicméně je to už tři měsíce a stále se nic neděje. začínám mít strach, že k požádání nedojde a že zasnoubení záměrně odkládá, protože svatbu opravdu nechce. Poradíte?
Odpovědět
1
2
3 4
@martaveg A už i ví, že je svatba pro mě z hlediska víry moc důležitá a že mě to moc trápí a není dne, kdy bych na to nemyslela.
Odpovědět
Profilova fotka
@misha21 Na tyhle "argumenty" je opravdu tezke rozumne reagovat :-/ panove by obcas potrebovali za tyhle kecy proplesknout.. ano je to jen papir a ano chceme si je pojistit, ale to je snad normalni, ze pozadujeme v zivote urcite jistoty.. samozrejme ze dite zenu zmeni, stane se z ni i matka, coz ale neznamena ze prestane byt manzelka a milenka, vzdyt je to snad prirozeny vyvoj cloveka.. tady by to asi vazne chtelo dat si pauzu a trochu odstup, at si uvedomi o co muze prijit.. a bud to dojde jemu co v tobe ma a nebo to dojde pak nekomu jinemu..
Odpovědět
Profilova fotka
@misha21 Nechci byt nezdvorila a pochopim kdyz nebudes chtit odpovedet.. ale proc s nim vlastne jeste jsi, co te u neho drzi, ze i kdyz ti nechce nabidnout budoucnost jakou bys ty chtela, tak na cem je zalozen vas vztah?
Odpovědět
@martaveg Přeci na lásce. Miluju ho a vím, že miluje i on mně. Jen ho prostě něco brzdí v těch velkých rozhodnutích a já nevím, jak se zachovat... Jestli čekat, rozejít se, nebo ho trochu popostrčit... Ono je to těžké.
Odpovědět
Profilova fotka
@misha21 Miši, ale to si s ním ani neměla začít bydlet, když bereš svou víru vážně a dalo se tedy předpokládat, že budeš mít výčitky. Jinak je podle mě přirozené, že věci plynou a pokud se dva rozhodnou spolu bydlet, neznamená to, že půl roce se rozhodnou hned vzít - ne, ten odstup je na tom podle mě to hezké, kdy se vztah zvolna posouvá... A jinak já také nevím, zda budeme mít děti. Ano, nemám proti nim odpor nebo něco takového, ale zatím se na ně necítím a i když tak nějak tuším, že bych je chtěla, s určitostí bych nic neřekla a to ani svému milému, kterého miluji nade vše. Takže v tom se mu také nedivím. Není ti čtyřicet, tomu chlapovi je s tebou hezky, tak buď se odstěhujte a jen spolu choďte, dokud se nebude chtít oženit i on a nebo se rozejděte - a to se jinak chlapů v tomto nezastávám, ale tady nemůžu jinak...
Odpovědět
@ad.elle Já vím, že jsem se s ním neměla stěhovat, jenže jsme se o tom bavili i před stěhováním a na to mi řekl, že je ještě brzo, že bychom spolu měli začít napřed bydlet, abychom si to zkusili, tak jsem do toho šla. Byla jsem holt blbá.
Odpovědět
Profilova fotka
@misha21 Z toho co píšeš, mi pripada, ze je tvůj přítel klasická oběť nasi konzumni doby. Je naockovany tím, ze svatba a rodina uz dneska neni "cool" a dulezity je hlavne si uzivat a mit dost penez, protoze jinak je život nudny. Zkus si s nim o tom promluvit tak, ze uz nezijeme v dobe nasich rodicu, takze svatba nutne neznamena, ze ztloustnes, prestanes si holit nohy a zacnete si rikat "mamo a tato" a detem je jedno jestli spi v ty nejdrazsi postylce nebo kocarku a oblekaji se do znackovych dupacek. Nevím jestli potrebuje od tebe jen ujistovat, ze to vsechno ne dopadne tak, jak on se obava nebo jestli proste k tomu jeste nedospel, ale kazdopadne to mate v tuto chvili oba jinak a chtelo by to si to vyjasnit.
Odpovědět
@misha21 Mně se zdá, že on není na svatbu vyzrálý a možná i cítí určitý nátlak, když ví, jak moc je pro tebe svatba důležitá. Ale zase přesně chápu tvoje pocity, že nevíš, jestli se rozejít, popostrčit, počkat...... taky teď řeším problém ve vztahu a taky nevím přesně, co a jak, abych nelitovala. Ale my jsme starší (30) a víme oba, že děti chceme, bydlíme spolu šťastně 6 let, svatbu taky nejspíš oba chceme (už jsme se o ní bavili, ale čekám i to, že by se přítel k tomu nemusel dokopat, ale já nejsem věřící a tolik by mi to nevadilo).... prostě řekla bych, že na podstatné věci máme stejný názor. 3 měsíce se mi zdá taky málo, zkus chvíli o svatbě nemluvit a uvidíš. Ale tou chvílí myslim ve vašem případě klidně i rok....
Odpovědět
Profilova fotka
@misha21 Ja jsem v tohle asi moc velky pragmatik a laska mi pro pevny vztah nikdy nestacila.. my se s mym manzelem na vecech ohledne vychovy deti, co pro nas manzelstvi znamena, rodina, bydleni, atd. shodli hned na zacatku, kdyz jsme se jen tak bavili jake mame nazory a i kdyz jsem se tehdy vdavat a mit deti jeste nechtela, tak pro mne bylo dulezite, ze vim, ze s timhle chlapem budu moct mit jednou rodinu.. takze se asi nedokazu do tebe uplne vcitit a je pro mne jednoduche radit, at si date aspon pauzu, coz asi neni to co chces slyset :-(
Odpovědět
Btw. u nás se svatba "odkládá" už 11 let:-) Ale každý to cítí jinak, zvlášť, když chceš děti a jsi věřící.
Odpovědět
@slunecnic_e Já si taky myslím tím, že není vyzrálý. Jinak jsem si jistá, že mě miluje a chce se mnou být. Ale tak nějak to nejsem schopná přijmout, že za rok nebudu třeba vdaná paní, ale pořád jen "čekatelka". Tak snad se to i tobě brzy vyřeší.
Odpovědět
Taky si myslím, že by bylo nejlepší si dát na nějaký čas pauzu. Není dobré spolu žít , když z toho máš denně výčitky( taky jsem věřícǐ , takže vím jak se asi cítíš) . Myslím , že tě miluje , ale ne natolik, aby se ti zavázal na celý život a risknul i to , že se s dětmi něco změní ( nejspíš se bojí o své pohodli a že třeba trochu spadne ze zlaté lopatky).Pokud tě miluje opravdu hodně , tak ustojí i to odstěhování se , pokud ne, tak to není ten pravý , co by pro tebe i do ohně skočil.
Odpovědět
Článek se načítá
@slunecnic_e A taky si myslím, že jde u něj i o pohodlnost typu "proč něco měnit, když to teď funguje?"
Odpovědět
@misha21 @misha21 Já mohu říct, že patřím mezi ty štastné, které byly požádány nádherně o ruku a bylo to ze strany partnera od srdce. Nečekané a nádherné překvapení. --- V tvém případě bych si s ním sedla a promluvila. Píšeš, že už si s ním mluvila, zkusila bych to ještě jednou, zda se něco nezměnilo a pokud ne, asi to nemá cenu (JE TO MŮJ NÁZOR). Protože podle toho jak píšeš, on není připravený na manželství, na děti, na vážný vztah...... není připravený na nic. Ale podle těch argumentů co ti říká mi připadá jako sobec. Jen on a žádná změna, takhle mu to vyhovuje, tak proč by to měnil. A argument, že si ho chceš pojistit, ty jo.... bych mu zakroutila krkem..... Já nikdy nebrala svatbu jako pojištění chlapa. Pro mě je to posunutí vztahu dál, kdy 2 spolu chtějí strávit život, mít rodinu........ Nejlepší dát si pauzu a uvidíš jak to během pauzy budeš cítit a pak se rozhodnout co dál. A jak tady už několikrát zaznělo, pokud je to ten pravý, ustojí odstěhování a pauzu....... Držím palce
Odpovědět
@jennyexx Jojo, taky si myslím, dám mu ještě čas do konce roku, abych případně něco nepokazila (když už teda koukal na prstýnky), ale jestli se nic nebude dít, tak se bude muset odstěhovat a pak se uvidí... Ale stejně i když mě teď požádá, tak si nebudu jistá, jestli to není jen proto, aby mě neztratil :(
Odpovědět
@misha21 Ano, tahle varianta to může být také, aby tě neztratil. To odstěhování defakto vyřeší obě varianty. Buď tě opravdu natolik miluje, že s tebou chce být a to odstěhování učiní jen to, že on dospěje, vzpamatuje se a vrátíte se k sobě. A bude vše super. A nebo ta druhá varianta, že si řekneš, že tohle nemá cenu, že máš na to mít hodného milujícího muže a potvrdí se, že si tě chtěl prstýnkem jen pojistit, aby jsi ho nevystěhovala. Ale neboj, tím odstěhováním partnera se nemůže nic zkazit, pokud opravdu o tebe hodně stojí. Prakticky tohle řešení akorát potvrdí co on vlastně k tobě cítí. Ať se rozhodneš tak či onak. Přeji, ať jsi šťastná a vše výjde podle tvých představ.
Odpovědět
Profilova fotka
@misha21 Ty máš evidentně jasno v tom, co od života chceš, on ne. To ale není vůbec nic nenormálního, chlapi v tomhle dozrávají většinou později. Ale on by si měl uvědomit, že ví jaká jsi, ví, že jsi věřící a manželství a rodina jsou pro tebe důležité. Takže by bylo od něj trochu hloupé očekávat, že se na tyhle věci ptát nebudeš a budeš šťastná s ním na hromádce a bez dětí až do třiceti než on k tomu dozraje. Neříkám být netrpělivá a nutit ho do žádosti o ruku, taková věc by opravdu měla přijít sama a od srdce, ale asi bych si s ním vyjasnila to, jestli on nepočítá náhodou s tím, že tě změní k obrazu svému.
Odpovědět
@misha21 Láska je super věc, ale "jen" ona ke vztahu nestačí_musíš vědět, že se na svého partnera/manžela můžeš v JAKÉKOLIV situaci spolehnout a pokud už teď_ještě za svobodna_má takové postoje, nebo spíš v podstatě je nemá, pak si radši řekněte, že to bylo fajn a najdi si chlapa pro život. Psala si, že máš práci, našetřeno_očividně si šikovná holka, co to má v hlavě srovnané, tak proč se někoho nebo něčeho doprošovat. Ještě bude jednou litovat, že si takovou ženskou nechal utéct :-)
Odpovědět
@misha21 Ona láska sama o sobě bohužel ke vztahu nestačí. Já milovala chlapa, který měl o vztahu jinou představu než já, taky to chtěl pojmout spíš volněji ve smyslu chození, já už jsem chtěla aspoň nějaký závazek do budoucna. Začalo z toho pramenit pořád víc neshod a nakonec po šesti letech velkýho trápení jsem to ukončila. Myslím si, že kdybychom se potkali o nějakých pět let později, tak to všechno mohlo vypadat jinak. Po něm jsem potkala svého nynějšího muže a najednou ten vztah běžel jak na drátkách a přirozeně a plynule postupoval na další a další úroveň, aniž bychom o tom museli nějak diskutovat, prostě jsme k tomu dozráli oba shodně. Osobně si myslím, že ty bys asi na svého přítele musela čekat déle než jsi ochotná akceptovat, to nebude otázka měsíce, možná ani roku.
Odpovědět
@mineate Přesně tak, já nechápu, co čekal, že jsem věřící věděl od začátku... Ale říkal, že mu nedošlo, že je pro mě ta svatba tak důležitá. Nicméně když mě ujišťoval, že svatba bude brzo a po třech měsících nemám ani prstýnek, tak už začínám být nervózní a trochu zklamaná, ale pokusím se to ještě vydržet těch pár měsíců do konce roku a pak se uvidí.
Odpovědět
Profilova fotka
@misha21 Ja si brala manzela ve veku tveho pritele po 6 letech,ale mam stesti,ze tohle by nerekl ani v tech 20 ti.Taky jsme resili termin,chtel pockat rok,ale nakonec jsme to probrali a vyresili jeho duvod,byl to takovy strac protoze stejne starym kamaradum to nevyslo a oba mame nazor,ze kdyz uz svatba tak je naporad.Uprimne tvuj pritel mi dost pripomina nektere stale nedospele kamarady manzela...ono tedy na to vekove pravo ma....ja v 26 taky nebyla pripravena.Asi proto jsem si nasla mladsiho manzela:-D ktery byl i pres to zodpovednejsi nez ja.Myslim,ze bud musis pockat jestli dospeje,nebo to skoncit.Z toho co pises vubec nechcete ani podobne veci a to vlastne nemusite chtit ani kdyz by dospel....Zkus jeste mluvit a probirat deti aj jentak u pivka,vina,coly aby to nebylo hodinove rozebirani a uvidis.Ale jestli nezmeni nazor alespon trochu tak se k sobe opravdu nehodite.Ono i s to virou muzou byt v budoucnu problemy.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahojky, znám podobný pár s tímto problémem. Jsou spolu snad už 6 let, holka věřící, pro kterou je svatba vrcholnou událostí, a kluk typický chlap, pro kterého je to jen zbytečný cár papíru. Ti lidé si spolu prostě nerozumí, nedokáží se na věc podívat očima toho druhého, jen oba valí oči, jak může být ten druhý tak neskutečně natvrdlý. Jsou spolu snad už jen proto, že nemají odvahu cýt bez sebe. A já jim rozumím oběma, ale nemám, jak jim pomoct. Nejen proto, že si oba pořád melou tu svou, ale i proto, že se ta 'chyba' v jejich vztahu nestala včera nebo předevčírem, ale táhne se historicky dlouho. Pokud to vůbec je něčí chyba a není to jen o tom, že se ti dva lidé, ač oba skvělí, k sobě absolutně nehodí. Víš, základem vztahu a lásky je hlavně úcta k tomu druhému. Schopnost mít ho rád i se všemi jeho chybami, nedokonalostmi a odlišnostmi od mého vysněného ideálu. Není to taková samozřejmost, jak by se mohlo zdát. Lidé si většinou vytvoří v hlavě jakýsi obraz partnera, jakého by chtěli, a pak se po opadnutí prvotní zamilovanosti strašně diví, že ten jejich takový není. Neuvědomují si, že takový nikdy nebyl a že si ho nemůžou jen tak sobecky předělat ke své spokojenosti. Co víc, neuvědomují si, že je na tom druhém tak strašně vytáčejí hlavně jejich vlastní slabosti a šrámy na duši. A že tu vlastnost, co je tak vytáčí, dokonce nejspíš na začátku vztahu na partnerovi v jiné formě obdivovali, protože podvědomě tušili, že 'léčí' tu jejich bolístku. Vy dva si nerozumíte, nechápete se, navzájem se stresujete a vytáčíte svými tvrdohlavými postoji. Nemysli si, že je to jen jednostranná záležitost a ty jsi chudinka, co chodí s chlapem ignorantem. Buď si jistá, že ani on se takhle v tom vztahu necítí dobře. Zároveň je ale vidět, že se máte přes to všechno strašně rádi a chtěli byste s tím druhým zůstat. Jen pořádně nevíte, jak na to, a nedospěli jste ještě k tomu stoprocentnímu pochopení, opravdové nesobecké lásce a úctě k tomu druhému, o nichž jsem psala. Přestaň uvažovat stylem 'když on nechce, tak mu sbalím kufry' a snaž se přejít na 'když on nechce, tak já taky nechci, protože ho miluju a jeho názor respektuju'. On pak určitě také sám od sebe dojde k 'když ona chce svatbu, tak já si ji vezmu, protože ji miluju'. Dokud nebudete toho druhého respektovat, stejně nemá smysl se brát.
Odpovědět
Profilova fotka
@mysicka_lb Závěr toho příspěvku je úžasný! Řekla bych, že to platí v mnoha věcech - a pak je možné nechat "zásadní životní otázky" více méně otevřené, protože když ona zastávají názor, že "okolnosti jsou vedlejší, hlavně ať jsme spolu", vždycky se nakonec dohodnout...
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, celkem Tě chápu, ale i Tvého přítele. Potřebuje dospět a vyzrát. Taky jsem čekala prstýnek a krásnou žádost o ruku. Nakonec to dopadlo tak, že si na jiné diskuzy přečetl jak si tam vylévám srdíčko. Po několika dnech mě požádal a myslím, že mu to dalo dost práce (bez kytky, bez prstýnku). Já v tu dobu pět týdnů po porodu druhého dítěte. Nech mu opravdu čas do konce roku a do té doby se s ním o svatbě nebav. Ono "to" určitě přijde samo.
Odpovědět
Profilova fotka
@ad.elle Přesně tak. Pokud se ti lidé doopravdy milují, tak k sobě tu cestu prostě najdou. Pak je úplně jedno, že tenhle je věřící a tamten není, tenhle je sportovec a tamten sport nesnáší, tenhle chce děti a tamten si není jistý, tenhle chce svatbu a pro tamtoho je zbytečná....
Odpovědět
bydlím s přítelem 6 let, máme 2 děti a až o vánocích mě požádal o ruku :-D nikdy bych ho k tomu nenutila, je to dost velké životní rozhodnutí (a on už jednou byl a možná zkušenost z prvního mu bránila) a musí se chtít, ne ho nutit
Odpovědět
@misha21 Ona to není tak úplně pravda - za půl roku si klidně být jistý může. Otázkou času samozřejmě je, jestli to bude opravdu za půl roku nebo za rok...A jestli ty budeš chtít tak dlouho čekat a nebo jestli má opravdu deadline. Je mu 26(doufám, že jsem to vyčetla správně), to je na chlapa hrozně málo na tyhle věci. Teprve si ujasňuje postoj, hledá se...Chlapi dospívají v tomhle mnohem později, to je potřeba si uvědomit. A neznamená to třeba, že by přítelkyni nemilovali... Většina se žení kolem 30let. A neznám jediného chlapa, který by si opravdu ze srdce přál dítě takhle brzy. A to, že třeba děti mají neznamená, že je i chtěli. Většinou z nich pak vypadne, že do toho přítelkyně spadla, ale že už si to nechali no... Kromě toho píšeš, že vztah je jinak dobrý a že se i koukal na prstýnky, tudíž to s tebou myslí opravdu vážně... Já jen abys nevybírala tak dlouho, až přebereš. On totiž člověk pozná co měl, až když to ztratí a to už je pak většinou pozdě...
Odpovědět
Profilova fotka
@mysicka_lb ja nevim, nemuzu si pomoct, ale proti tomutu nazoru mi to neda se neozvat. Me prijde, ze berete ohled jen na toho chlapa, aby nahodou jeho ego nebylo pospineno natlakem, aby se mu neslaplo na bolistku obav ze svatby, chude nebohe. A za me - fuj! Ja zas ty muze nevidim tak cukrove a vztah, ten dlouhodoby nevidim na zas tak totalni nesobecnosti, ale zejmena na kompromisech a toleranci. Ale ta musi byt vzajemna, pokud kompromisy dela pouze zena, tak to kompromisy nejsou. Do vztahu nevidime a ze strany verici zakladatelky mohlo byt uz velkym ustupkem to, ze spolu bez svatby bydli. Vubec bych se nedivila, kdyby tam nekdy i pri drivejsich debatach zaznel argument "nebudeme se zatim brat, meli bychom spolu nejdrive zkusit bydlet". Doba do toho trochu tlaci, misha21 s partnerem, byt dost mozna proti svemu presvedceni bydli, ale proste neni spokojena. To ma byt nespokojena 10 let nez partner dospeje k tomu, ze si ji teda vezme? Jsou pripady, kdy mi natlak prijde vic nez pochopitelny a tento k nim patri. Je-li z verici rodiny, muze to mit fatk dost tezke. Cela rodina na ni bude cinit velky natlak "kdy uz", v kostele, ale i ona to citi stejne. Je to jeji presvedceni, ne vymysl ted frci svatby tak ji chci taky. Je pro ni svatba dulezita, proc s tim ma mit partner problem, pokud je to jen "car papiru"? Ja nevim jak vy, ale veci, ktere povazuji za car papiru se nebojim. Ty duvody mohou byt klidne v tom, ze do pritele huci pro zmenu kamaradi at jeste vycka, ale mel by vzit v potaz postoj sve pritelkyne a udelat krok, at uz smerem do svatby nebo "ven z bytu". Nemyslim si, ze by to ale znamenalo ze jsou kazdy jiny a nemohlo by jim to fungovat. Ve vsem ostatnim si prece mohou velmi dobre rozumet a sedet a je klidne mozne, ze az se rozsekne tenhle bod svaru, budou se citit jako nejstastnejsi lide pod sluncem. A nakonec :) znam i ve svem okoli holky, ktere od 15 vedeli, ze nejdulezitejsi na svete je pro ne rodina, ktere jsou vse ochotne obetovat. Nekdy to muze znamenat obetovat partnera, ktery prilis vaha .... (snad jen muj prispevek dava smysl, nemam cas si to po sobe precist, protoze muj uz muz se dozaduje vecere :D ono to manzelstvi ma taky svoje nevyhody :) a pro chlapa vyhody, zkus mu zakladatelko nenapadne predhazovat vsechny ty vyhody :) )
Odpovědět
@teeerez Ahoj, díky moc za příspěvek, mám pocit, že jsi to moc hezky vystihla. A s tím bydlením to opravdu tak bylo, jak jsem psala o pár příspěvků výš, přítel si to chtěl nejprve "vyzkoušet", zda to bude klapat...
Odpovědět
Misho, doposad si ustupovala a pořád ustupuješ. Na tom nemusí být samo o sobě nic špatného. Jako vážnou vidím jinou věc, myslím si že vaše priority jsou jiné, úplně jiné. A to je závažné, pokud máte po 4 letech co jste spolu natolik rozdílné priority, není šance že se to změní. Aneb, přítel si chtěl vyzkoušet bydlení, tebe, nezávazně.....o nic dle něj nejde. Ty naopak bereš věc jako závazek a jseš ochotna na sebe vzít i větší závazek -- manželství, on ne. Není zbytí než si někdy sednout, až na to bude nálada a na rovinu si probrat : 1. co dál -- jaké má on představy, kdy si představuje že se ožení, kolik by chtěl mít rámcově dětí, nebo žádné.....zda by byl ochoten živit ženu na mateřské....zde chce mít finance oddělené, nebo společné a tak dále a pak představa tvá pokud uvidíš, že ty představy jsou totálně odlišné, je to dle mě signál na rozchod, i se říká, že pátý rok chození se pár má rozejít....nebo vzít, je to opravdu DOST času na poznání toho druhého neomlouvej jeho věk, on je ve věku, kdy můj manžel čekal se mnou / nebo já s ním :-D / již druhé dítě a byl ženatý již čtvrtým rokem !!! už dávno není dítětem, má mít jasnou představu jak dál, a pokud jí pořád nemá, dál od něj nebude ji mít totiž nikdy :-|
Odpovědět
1
2
3 4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?