Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Zásnuby a snubní prsten

Proč se lidi zasnubují, když svatbu stejně udělají až třeba za 5 let?

Zobraz úvodní příspěvek
Holky moc by mě zajímalo, proč se některé zasnubujete, když se stejně neberete? Je to tak, že vám přítel dá prstýnek po dlouhodobém vztahu aby vás aspoň umlčel? Nebo jaký to má význam se zasnoubit a pak prostě nic. Snad pokud se zasnoubím tak se chci vdát a ne chodit a jen se pochválit, že jsem zasnoubená ale pak za 3 roky se mě někdo zeptá jaká byla svatba a já řeknu že ještě žádná nebyla to je dost divné. Nezlobte se na mě ale jen mě zajímá proč to tak je.
Odpovědět
1 2
3
4 5
Profilova fotka
@martaveg mě se to náhodou moc líbí:) a schvaluju to:) a děkuji, za tak hezká slova:)
Odpovědět
Ano ve finále je asi jedno, jak dlouho pár hovořil o svatbě, než ji zrealizoval. Ale to nemění nic na věci, že zásnuby a následně svatba v nedohlednu nejsou zásnuby. Jsou to obyčejné úvahy o svatbě. My si už na škole říkali, že se jednou vezmem, ale jako zasnoubení jsem to rozhodně necítila. To jsem začala cítit, až když byla svatba v dohlednu. Bylo to úplně jiné, už tam bylo to rozhodnutí a i po těch letech nezávazného říkání si, že se jednou vezmem měl on nervy, jak o tom začít:-D Já najednou měla nervy, jestli to , co řekl, byla žádost nebo ne a řešila jsem to 2 hodiny s kámoškou:-D Pak se ukázalo, že to žádost byla, tak už se o svatbě mluvilo jinak, začaly jsme objíždět zámky. A tam se nás taky ptali, kdy máme termín(alespoň přibližně). kdybychom řekli, že nevíme, tak by se nám tam nikdo nevěnoval. Mezi lidmi může být důležité, že si slíbili, že svatba bude jednou. Ale nelze očekávat , že okolí to bude vnímat jako zasnoubení. U zasnoubení už mají být všechny ty důvody (baráček, peníze atd) nějak promyšlené. Mě třeba štve, když mi některá ze svobodných kámošek cpe, že svatba není důležitá a je to jen papír. V podstatě tím říkaj, že jsem plno energie a peněz a citů narvala do úplné nedůležité kraviny. To taky není fér. Tak ani já nikoho nechci napadat po jak dlouhé době se bere. Já bych třeba nesnesla, aby si mě chlap třeba nějak dlouho nebral, nebo se moc dlouho rozmýšlel, myslím třeba víc než 4, 5let(když věk by byl akorát), ale někomu to zas vyhovuje. Jen si myslím, že ten výklad slova "zásnuby" není o formě, ale obsahu. A že čas mezi zásnubami a svatbou hraje velkou roli a ten čas se odvíjí od razance rozhodnutí a razance rozhodnutí od vnitřního přesvědčení a touhy se vzít. Neříkám, že ten čas musí být nutně do roka a do dne. Ale ten rok a den bych osobně brala alespoň jako orientační čas, co je a není přiměřené. Rok a pár měsíců ano, ale 5 let už ne. Tři roky taky ne. Prostě, jak tu holky píší v dohledné době. To je nejrozumnější formulace, podle mne.
Odpovědět
Já tohle zasnoubení se a svatba za pět let také nechápu. Stejně tak nechápu třeba zasnoubení po deseti letech vztahu, pokud tomu dřív nic nebránilo (beru, když někdo staví barák, kupuje byt, má děti atd a není moc peněz), přijde mi to strašně dlouhá doba na to, aby si člověk nebyl jistý, zda ten, s kým žije, je ten pravý. Pročetla jsem tady část diskuze a narazila jsem tam na příspěvek o tom, že někdo nechápe zasnoubení pomalu ještě na střední škole (nick si nepamatuju), a k tomu tak nějak mám co říct. Zasnoubili jsme se dva měsíce před mou maturitou, měsíc před maturitou jsme se stěhovali do vlastního. Ve dvaceti budu vdaná, přesto ještě studentka vysoké. Já prostě vím, že muž, s kterým žiji je ten, vedle kterého chci prožít svůj život. Velmi se milujeme a ani jeden nechceme, aby naše okolí bralo náš vztah jako nějakou chvilkovou záležitost. Na jaře bychom rádi koupili byt a za pár let měli potomky a přijde mi lepší se vzít teď, kdy i s jednou výplatou jsme schopní něco ušetřit, než přístí rok, když se bude kupovat ten byt a tak. Já chápu, že není moc vhodné se zasnoubit, když jsou na střední oba, žijí u rodičů, počítají s tím, že jim rodiče budou svatbu a kdovícoještě platit. Já od rodičů nyní dostávám 2000kč měsíčně, ale ne pro sebe, ale na náklady a na jídlo- přítel mi dává část peněz, mamka ty dva tisíce a z toho nakupuju vždy celý měsíc. Jakmile nastoupím do práce, nebudu dostávat nic, přestože budu mít osm tisíc čistého (resp. devět a půl, ale 1500 projezdím), což není moc, co si budeme povídat, ale pouze se střední a ještě zdravotnickým lyceem toho moc neseženu, ale po rodičích pak nebudu už chtít ani korunu (a ostatně teď také nedostávám moc). Nějak nevidím důvod, proč bychom se tedy nemohli zasnoubit na střední škole a během pár měsíců se vzít, jsme dospělí svéprávní lidé a po nikom nic nechceme. Ale samozřejmě je to i o určité vyspělosti, vidím to u spolužaček a spolužáků ze střední, ačkoliv i u mě bylo zasnoubení neočekávané, u nich si to asi nedovede představit vůbec nikdo... :)
Odpovědět
@bailee94 Pokud je jeden na stredni a druhy vydelava, pak neni problem se vzit a osamostatnit. My byli na stredni oba kdyz jsme si poprve rekli, ze se chceme vzit. Pockali jsme si tedy az dokoncime vysokou. Od naseho slibeni si uplynulo uz skoro 8 let a ja jsem rada, ze jsme si pockali. Ted chceme zalozit rodinu a je pro nas dulezite, abychom to stvrdili pred Bohem. Dokud jsme chteli zit jen v paru, bylo pro nas manzelstvi zbytecne.
Odpovědět
Profilova fotka
Jako u každé otázky, která nemá jediné správné řešení - co člověk, to názor... Nakonec ale stejně může být každému jedno, co si o tom myslí Maruška a co Bětka. Důležité je jen to, zda jsou zajedno partneři - pokud jeden z nich bere zasnoubení jen jako takový slib do budoucna "asi bych si Tě někdy chtěl vzít" a druhý očekává svatbu do roka, může nastat problém.
Odpovědět
Profilova fotka
Tak my ji budeme mít přesně do roka a do dne :) přítel mě požádal 3.7.2014 a svatba bude 4.7 .2015 :)
Odpovědět
Tak já budu v menšině, ale pro mne je svatba už "jen" úřední posvěcení slibu, který si vlastně dáváte už zasnoubením, a jako takovou ji tedy nepovažuji za alfu a omega vztahu. Je pro mě mnohem krásnější představa, že se můj partner sám rozhodne k tomu, aby mě požádal o to, abych byla jeho životním parťákem. Že mě v ten moment bude vidět jako ženskou, s kterou bude chtít být do konce života. Upřímně, svatba už je pak pro mně jako třešnička na dortu, která když přijde za rok, pět nebo deset let nebo nikdy, je vlastně vedlejší, protože to jedno přání, příslib být spolu, už vyřčeno bylo. Nepotřebuju to nikde podepsat nebo na to mít sto svědků...a jestli někdo někdy řekl, že pouze svatba do roka a do dne je legitimní, mi upřímně připadá dost absurdní...Stejně jako to, že většina ženských v tom vidí pouze touhu partnera umlčet je, v tom případě si tedy sáhněte do svědomí a zeptejte se, proč vás to napadá :-N Ale jasně, přiznávám, že svatbu obecně nevidím jako nejdůležitější věc v životě, i proto, že v současné době se z manželství odchází skoro tak jednoduše i bezmyšlenkovitě jako z "neposvěceného" vztahu, takže můj pohled je jiný. Štěstí mi prostě v mých očích svatba, ten den, ty šaty, ty podpisy, to úřední "prohlašuji vás za muže a ženu" nezaručí...
Odpovědět
@maagda tak doufám, že ve 23 letech nejsem považovaná za slečnu "skoro na střední" :D . Hodně jsme o tom s přítelem přemýšleli...jsme spolu tři roky, žijeme spolu víc jak rok, za celou dobu vztahu nebyl žádný zásadní konflikt, na všem jsme schopní se dohodnout. Blíží se nám konec studia a rozhodování, kde se usadit, kde hledat práci apod. Zásnuby pro nás neznamenaly - musíme se vzít do roka. Znamenaly pro nás ujištění, že si jsme tím vztahem jistí a budoucnost chceme budovat spolu, že jsme došli k tomu, že ten druhý je pro nás tím pravým a jediným. Prostě všechno najednou by se to ani nestihlo. Souhlasím ale s tím, že dlouhodobé zásnuby mohou vyšumět. My jsme si řekli, že chceme svatbu ke konci léta...těsně po škole by se to nestihlo, tak za rok po promocích.
Odpovědět
@fallingstars nedokázala bych to popsat lépe :)
Odpovědět
Je mi 20 let a jsem zasnoubená více než rok. Zasnoubení přišlo v pro mě docela těžkých časech, přítel (skoro o rok mladší) mi tím chtěl udělat radost, abych měla na co se těšit, a když mi bude nejhůř, mohla kouknout na svou levou ruku a tam mít důkaz, že to se mnou opravdu myslí vážně a bude se mnou do konce života ať se děje cokoliv. Tenkrát jsme totiž ještě měli vztah dost na dálku (120 km) a nemohli se osobně vídat tak často, jak bychom chtěli. Jediné, co stojí naší svatbě v cestě jsou finance, a jelikož nechceme jen obřad na radnici se svědky a oddávajícím, chceme si na svatbu našetřit sami (pokud naši rodiče budou něco přispívat, tak rozhodně jen menší část, většinu si prostě zaplatíme sami) a z toho důvodu se nám to zasnoubení může dost protáhnout, ale ani jednomu z nás to nevadí :) Víme, že ten druhý je opravdu ten, s kým chceme být po zbytek života a čím déle spolu budeme a čím více věcmi si spolu (byť zatím jen jako snoubenci) projdeme, tím víc potom bude to "v dobrém i ve zlém" mít speciální význam, protože si nemyslím, že mnoho párů význam toho spojení chápe.
Odpovědět
@therese01 Nezlob se na mě ale chápu že jsi měla těžké období ale jen se zasnoubit pro radost? To lze udělat i jinak někomu tu radost.
Odpovědět
@maagda Podle mě dost velký rozdíl jestli zásnuby přijdou u 20 letých z nadšení po krátké známosti a pak nastane vystřízlivění, že ještě chceme tohle a tamto, nemají práci, byt...svatba nakonec vůbec není, nebo za 5 let, nebo jestli se zasnoubí pár ve věku třicítky. Obvykle už mají něco odžito, ukončenou školu, mají práci, bydlení atd. Tam mi přijde docela normální, že se zasnoubí i po kratší známosti, protože obvykle to svatbou opravdu skončí, i když třeba za 3 roky. Prostě dají světu na známost, že to spolu myslí vážně, ať případní zájemci zařadí zpátečku a dobudují si bydlení, nebo něco procestují. Případně, když se jim zadaří nečekaně rychle třeba jako nám, stihnou přivést na svět společného potomka :-D My se zasnoubili 10/2012, svatba byla 5/2014. Takže jsme ten rok o něco prošvihli, ale to mi bylo úplně jedno, kdyby bylo na mě, bez zásnub bych se klidně obešla (ale teď bych samozřejmě neměnila :-D ) Btw. názor, "svatba do roka a do dne od zásnub" je pro mně stejně středověký jako "sex až po svatbě" =-) ;-)
Odpovědět
Článek se načítá
@therese01 @maagda Já teda v té motivaci, jak ji popisuje therese, nevidím nic zleho. Zasnoubili se dřív, ale myslí to spolu vážně, ke svatbě směřují, šetří na ni.
Odpovědět
@novomangelka ne já neříkám že svatba má být do roka a do dne. My ji máme až po roku a půl. Mojí otázkou bylo myšleno to že se někdo zasnoubí a berou se buď za 4-10 let někdy vůbec. Pro mě byly zásnuby to že mě požádal o ruku a věděli jsme že chceme svatbu tak jsme se zrovna domluvili na termínu. Zásnuby jsou něco kdy už se rozjíždějí přípravy. O svatbě se člověk může bavit i bez zásnub a říct si že prostě budeme šetřit a až budeme mít aspoň větší množství peněz našetřených tak se můžeme zasnoubit. Nebo si říct za 2-3 roky by jsme se mohli zasnoubit a plánovat svatbu tím pádem už začneme pomaličku šetřit. Tak nikdy žena nebude vědět že zásnuby příjdou :-). @kacenkakaca vážně jsem to s přítelem myslela i bez zasnoubení jinak bych s ním tolik let nechodila ale zasnoubit se jen pro radost se mě zdá uhozené. Každý má na to nějaký náhled nikdy nikdo nikomu nemůže vnucovat ten svůj. Pro mě jsou prostě zásnuby velký akt k něčemu ještě většímu co jdeme plánovat s určitým termínem třeba u nás zrovna rok a půl po zásnubách. Je to uhozené se zasnoubit a pak prostě nic. Jak už jedna nevěsta psala to je jako udělat velkou sváteční večeři a celé rodině říct budu mít miminko. Všichni se radují a když se zeptají kdy tak odpoví prostě někdy jen sem vám chtěla říct že jsem se rozhodla že jednou budu mít dítě. To je taky uhozené a to samé zásnuby. Zásnuby jsou od toho aby ta svatba byla v dohledné době a né až za 3,4 - 10 let.
Odpovědět
@maagda A jaká je podle tebe ta hranice, do které je to ok a od které ně? Rok a půl je v pořádku, tři jsou moc? Není ten rok a půl taky uhozený? Já tedy nemám pocit, že by se @therese01 zasnoubila jen tak, aby se předvedla před rodinou a přáteli, ale z vnitřního soukromého důvodu. A na svatbu si šetří. Tak o co jde? Já bych si spíš dávala pozor, jak hodnotíš cizí život a rozhodnutí. Není uhozené spiš to?
Odpovědět
Profilova fotka
@maagda ja si myslim ze je to jedno...ja bych osobne taky nechtela byt "zasnoubena" tri ctyri roky...ale kamaradka to tak mela treba....dalsi se v podstate ani nezasnoubila: rekli si, ze se vezmou a za mesic a pul byla svatba....me osobne prijde ten rok tak nejak akorat (plus minus)..ja dostala prstynek v srpnu a svatba bude pristi zari...:-) ale opravdu si myslim ze kazdej to ma jinak..kazdej ma k tomu jiny pohnutky: nezname jejich zivotni situaci, povahy a tak...dulezity je aby ti dotycni byli spokojeni...at uz je svatba mesic nebo 5 let po zasnubach :-)
Odpovědět
Mně přijde nejhorší se porovnávat s ostatními. Každá to má jinak, každou to těší, tak proč se srovnávat s ostatními a řešit, zda je lepší se brát po roce, dvou, třech, případně po měsíční známostí, roční, desetileté. Každý jsme jiný, každému vyhovuje něco jiného. Mně požádat manžel o ruku v mých 20, tak uteču...ne, že bych ho nemilovala, ale jednoduše jsem potřebovala do toho uzrát a opravdu nemám pocit, že mi něco uteklo nebo že by to nějak znehodnocovalo náš vztah nebo že by dokonce byl náš vztah "přechozený". Brali jsme se po 7,5 letech a bylo to pro nás v ten nejlepší moment. O svatbě jsme se bavili po 3 letech vztahu, ale tehdy jsme se nezasnoubili. Tak nějak jsem oba věděli, že pro nás jsou zásnuby moment, po kterém se bude plánovat svatba. A svatbu jsme plánovali rok a půl. Nám to tak vyhovovalo, ale to přeci neznamená, že teď tady budu psát, že takhle je to nejlepší a kdo to nemá jako my, tak to má špatně. :-) Prostě to každý má jinak a pokud jsou důvody správné, je úplně jedno, zda zásnuby trvají měsíc nebo tři roky a zda se lidi berou po měsíci chození nebo po dvaceti letech.
Odpovědět
My se zasnoubili po čtyřech letech vztahu a přesně čtyři roky od zásnub se budeme brát. Prstýnky jsme si vyměnili po vzájemné dohodě a spolu je vybrali. Nedělali jsme to pro ostatní, ale pro sebe a řekli to jen nejbližším. Nikdo nečekal, že svatba bude v dohledné době a i teď to většinu překvapilo. Už dávno jsme pro sebe "ženou a mužem" a pro řadu lidí dávno manželé. Vdávat se budu ještě stále na vysoké škole a tak jsem to chtěla. První diplom s příjmením mrtvého tatínka a druhý s příjmením manžela. A tyto tak nepochopitelné zásnuby mají jeden trochu úsměvný benefit. Muž byl v práci nucen setkávat se s celou řadou žen, pro které byl s prstenem (dle současné módy snubním) prostě ženatý. Musel tak odrážet pouhý zlomek pozvání na kafíčko. :-D
Odpovědět
@maagda Já myslím, že hodně záleží na tom, jak kdo zásnuby vnímá. Ty je vnímáš tak, jak jsi napsala. Pro někoho je to třeba důležitý krok ve vztahu, kterým říká "to je pro mě ten pravý/ta pravá, kterou si plánuju vzít", ale jestli k té svatbě dojde za rok nebo za pět není důležité. Pro někoho zásnuby nejsou důležité vůbec. Já třeba z pohledu mnohých tady nebyla zasnoubená vůbec. Chodili jsme spolu několik let, už bylo celkem jasné, že se jednou vezmeme, ale pořád tu byla škola, neměli jsme pořádnou stálou práci, jen brigády, atd. Spousta lidí nám říkala, ať se aspoň zasnoubíme. To nám ale přišlo zbytečné. No a pak jsme se jednoho dne prostě domluvili, že teda už máme práci, zařízené bydlení a že bychom se mohli posunout dál a praštit do toho. Nekonala se žádná žádost, žádný prstýnek, prostě jsme to oznámili rodičům a začalo se plánovat. Svatba byla do půl roku. Ale co jsem tím chtěla říct je, že každý vnímá věci jinak a každý považuje ten svůj přístup za nejlepší. Ale důležité je si uvědomit, že můj přístup je nejlepší pro mě, tvůj přístup je nejlepší pro tebe a není žádný univerzální, který by byl úplně nej pro všechny. A tedy není na místě soudit... Přirovnání s tím, že někdo oznámí, že se rozhodl mít jednou dítě, mi přijde úplně mimo. No a co se týká zasnoubení @therese01 , nepřijde mi na tom nic špatného. Jestliže její snoubenec věděl, že si ji jednoho dne chce vzít, jen teď na to není pravá chvíle, zdá se mi celkem romantické, že ji požádal o ruku dřív, než ta pravá chvíle nadešla, jen proto, aby jí udělal radost. Nač se držet nesmyslných pravidel, když jde o to, potěšit milovanou osobu :)
Odpovědět
@maagda já nemyslela tebe ;-) několik názorů "do roka a do dne tady padlo"... bych to neřešila, to co vyhovuje jednomu, je jinému proti srsti, je to tak ve všem a každá si svůj názor asi dokážeme obhájit, když na to přijde ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Tak každý to má podle sebe, správná odpověď není. Je fakt, že já to beru, že do 2 let zásnub je to ok (ono za ten necelý rok je přece jen shon a výdaje nemalé), víc (nejsou-li závažné důvody) mi přijde už takové prázdné gesto - pořád se žije na hromádce, nic se nemění, to kouzlo zasnoubení je pryč. Vztah je se musí rozvíjet, pracovat na něm, když na nějakém bodě zamrzne, bývá ouvej. A po pravdě být zasnoubená 5 a více let, tak bych se partnera zeptala, jestli ta jeho žádost o ruku ještě vůbec platí (ostatně v historii to bylo tak, že nebyla-li svatba do roka, musel ženich žádat znovu :-D ).
Odpovědět
Myslím, že je nejdůležitější, aby byla žádost o ruku od protějšku myšlena vážně, bez nátlaku, chtěli to oba a ne jen plané gesto, aby se neřeklo. ;-) Mně manžel také kdysi před 9,5 lety, na začátku našeho vztahu řekl, že si mě stejně jednou vezme, při čemž já to nebrala nijak vážně, protože mně bylo 16 a manželovi 18, oba na střední a nikdo nevěděl, co v budoucnu bude. Dokončili jsme střední, manžel šel do práce a já na vysokou, každý do jiného města cca 100 Km od sebe a na pár let jsme měli vztah na dálku. Ke konci mého studia jsme se sestěhovali a téma svatba začalo být intenzivnější, při čemž vše bylo na protějšku, jelikož jsem chtěla, aby mě požádal, až se bude cítit připraven. V srpnu přišla žádost a v červnu následujícího roku byla svatba. Nedovedu si představit, že bych byla požádána o ruku a poté ku svatbě nic nesměřovalo, i když samozřejmě se může stát cokoli, proč se svatba odloží (vytoužený termín v měsíci, který už je za chvíli, nestihne se našetřit a proto se to protáhne, ztráta zaměstnání, zdravotní potíže, nějaká kolize a s tím vysoké spojené finanční náklady atp.), sami jsme svatbu málem odkládali, ale nemělo by to vyprchat či nechat vyšumět. ;-) Zažila jsem zásnuby jak z "donucení" (kamarádka stále do partnera hučela, že chce svatbu, až ji požádal, aby měl klid, ale nakonec z toho sešlo), tak i jako "náplast" ( vztah se nikam nevyvíjel a tak si kamarád myslel, že vše zachrání svatbou, bohužel vztah byl natolik vyšumělý, že ani vdavky nepomohly), nedávno se známý narychlo oženil po 15 letech známosti, jelikož zjistili, že je přítelkyně těhotná (a to se nechtěl ženit) a nebo kamarádka, ta se svým partnerem byla cca 4 měsíce, když začali řešit svatbu a v srpnu dalšího roku se berou. Ale co tím chci říci, hlavní je, aby byla spokojenost a zamilovanost na obou stranách, poté je jedno, zda se lidé zasnoubí a měsíc na to vezmou či až po letech (bráno s nadsázkou, pro rýpaly),ale důležité je, aby se vztah nějak vyvíjej, ti dva spolu komunikovali, milovali se a byli spolu spokojení. :-) Každý to má prostě jinak. :)
Odpovědět
@maagda @kacenkakaca Radost svému miláčkovi se určitě dá udělat i jinak, ale prostě žádost o ruku s tím, že jsem ta pravá + vyjádření podpory ať se děje co se děje, má podle mě úplně jiné kouzlo než třeba nějaký dárek (i když je třeba od srdce atd.). Neřekla bych mu ano, kdybych si nebyla jistá, že to myslí opravdu vážně a není to jen nějaké dětské gesto a způsob, jak být najednou "strašně dospělý". Našemu vztahu to prospělo a vnímám ho jinak než předtím a taky úplně jinak než všechny předchozí vztahy. Nevím, jaké máte zkušenosti vy, ale bohužel v dnešní době to, že s někým chodíte opravdu není záruka, že je to myšleno naprosto vážně a může z toho být svatba. Taky jsem dříve byla trochu skeptická a ze začátku jsem si taky říkala, že je trochu škoda nemít tradičně svatbu "do roka a do dne", pak jsem si ale uvědomila, že o tomhle to vlastně vůbec není a že na striktní plnění plánů a "hlavně ať sedíme do tabulek a nevybočujem z řady" tu byla jiná doba... Valná většina lidí to o nás neví, jen opravdu ti nejbližší přátelé a snoubencovo rodiče, asi jsem divná, ale nemám zapotřebí to nějak oznamovat nebo pořádat oslavu, a následně pak koukat na ťukání na čelo a vyslýchat řeči typu "vždyť jste ještě děti", protože ti, kteří takhle reagují jen dokazují, že nás neznají ani náš vztah, a stejně to nejspíš ani nepochopí.... ale zase kdo se nás na to zeptá, dostane pravdivou odpověď, většinou tomu stejně nevěří, takže je vyřešeno :D Svatbu už ale plánuji, sice nebookuji termíny nebo něco podobného, ale chci si už dávat dohromady své nápady, sepsat, co tam všechno chci mít, jaké mám představy.... mám na to dost času, ušetřím aspoň trošičku stresu a až to přijde, jen to prostě dotáhnu do reálné podoby :) navíc podle mě je i hodně výhodné si sestavit předběžný minirozpočet a vědět už přesněji, co tam chci a kolik fin. prostředků na to budu potřebovat a podle toho šetřit... a na to podle mě bude čím dál tím méně času si s tím vyhrát, obzvlášť když pak začnu ke škole třeba ještě víc pracovat... proto všechno tak dopředu ;)
Odpovědět
@therese01 ono ani svatba neznamena, ze je to mysleno vazne... Je to bohuzel videt vsude kolem. Jinak jak jsem psala, ja proti vasemu zasnoubeni nic nemam, nejsem to ja, komu to pripada uhozene...
Odpovědět
@kacenkakaca Já to vím, díky moc, podpory si moc vážím :) Pro nás pro oba je prostě už jen to zasnoubení opravdu vážný slib a závazek pro toho druhého, musela bych se asi zbláznit, kdybych měla ty zásnuby nedejbože rušit.... Stejně tak i kdybychom třeba otěhotněli (což se doufám v tomhle věku nestane!), nechtěla bych mít miminko aniž bych byla vdaná paní.... jsme s přítelem na náš věk docela dost konzervativní a na některých věcech si docela zakládáme :)
Odpovědět
@kacenkakaca @therese01 mě nepříjde uhozené se zasnubovat mladá já jsem taky mladá. Mě přijde uhozené to zasnoubení se svatbou v nedohlednu.
Odpovědět
@maagda A co je to ta svatba v nedohlednu? Kde je ta hranice? Je to rok, rok a pul, tri roky? Nebo jaka je spravna motivace k zasnubam? Ja si to tedy u druhych netroufnu hodnotit.
Odpovědět
Muj pohled na delku zasnub... Mne je 32 let a cekat napr. 3 roky od zasnub se mne osobne nelibi :-D. Kdyby mi ale bylo 20 let a napr jsme spolu ani nebydleli, asi bych pockala se svatbou dele, pokud bych teda rekla ano (i kdyz ja v mladi rekla zatim ne a k zasnubam pak uz nikdy nedoslo). Ja vim, ze ma kazdy jiny nazor, toto je muj... Bohuzel velka vetsina lidi, co se v mem okoli brala kolem 20, je rozvedena, nekteri stihli uz svatby dve... na zaklade techto zkusenosti jsem tudiz trochu skepticka, co se tyce svatby prilis brzo... Nerikam, ze je to spatne, kazdy je jiny a samozrejme vsem mladym nevestam preju, aby jim to vydrzelo navzdy! ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@novomangelka souhlasím a děkuju,že se tady najde někdo,kdo to vidí stejně :-)
Odpovědět
K hranici - Je jasné, že měla-li bych se vdávat třeba až za 10 let, byl by to už jiný případ... ale pokud prostě člověk už toho partnera má a v cestě mu stojí v podstatě jen jediná věc, myslím, že se s tím v horizontu do 5 let od zásnub už něco dělat dá, déle bych asi taky moc čekat nechtěla, ani ne tak protože by mi to přišlo trapné či něco podobného, ale spíš protože se už kurník chci za svého snoubence vdát :D
Odpovědět
1 2
3
4 5
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?