Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Zásnuby a snubní prsten

Přechozené vztahy

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
http://klimes.mysteria.cz/clanky/psyc... K zamyšlení... Tohle téma, je, jak tak koukám, asi celkem "evergreen", nicméně nerada bych tu působila jako někdo, kdo si chce na svém milém mermomocí vydupat žádost o ruku (i když ano, byla bych za ni ráda). Na co se chci zaměřit víc je jak bojovat proti "přechození vztahu" (viz výše) - je nám 26 a 30 let, zanedlouho to bude 6 let, co jsme spolu. Z toho 4 roky spolu bydlíme, z mého pohledu všechno klape jak má (sice ne bez konfliktů, ale jak s oblibou říkám "neumím si představit člověka, co by mě po tak dlouhé době štval míň než on :) ). Aktuální problémy, které nám "brání" vztah někam posunout jsou v zásadě tyto: 1) přítel si před rokem "konečně" našel dobrou práci, kde se velmi realizuje a věnuje jí téměř veškerý čas, aby "to někam dotáhl"..s tím, že já rozhodně nesedím doma v koutě a nečekám na něj :) pracuju na plný úvazek, k tomu studuju a mám spoustu aktivit. Sečteno a podtrženo z toho nicméně vychází, že na sebe máme dost málo času s tím, že se aktuálně nerýsuje moc možností, jak z toho "kolotoče" vypadnout a být víc jeden pro druhého, věci, kterými se zabýváme, jsou celkem náročné na čas i psychiku (když si promítnu první roky vztahu a chtě-nechtě sklouzávám k takovému tomu "to bylo tak krásné, zatímco teď už to není ono", musím racionálně zohlednit i to, že tehdy jsme prostě měli "čistou hlavu", žádné starosti, a tak nebyl problém běhat z party na party nebo třeba strávit celý den v posteli všelijakými příjemnými aktivitami :) Já si každopádně ten nedostatek společně stráveného času (to, že vedle sebe po vyčerpávajícím dni v práci padneme do postele za společně strávený čas nepovažuju)uvědomuju a jsem ochotná se přizpůsobit jak jen to jde a pracovat na tom, abychom vztah "nešidili". Ostatně obecně vzato jsem ta aktivnější co se týče plánování věcí, které bychom mohli dělat/zažít...přítel tvrdí, že "na to nemá hlavu" a že "když přijde z práce, tak chce mít jenom klid", i když se poslední dobou snaží trochu překonávat, aby mi udělal radost. 2) toho, že se v práci snaží něčeho dosáhnout, si strašně moc cením výsledek je ale bohužel v nedohlednu, protože stále vydělává (a ještě minimálně rok a půl bude) na dluhy, které si způsobil sama-dodnes-pořádně-nechápu-čím ještě než jsme se seznámili. Aby nedošlo k mýlce, rozhodně netřeme bídu s nouzí, máme kde bydlet, co jíst...ale jet na dovolenou, vzít si hypotéku, vzít se...na to prostě není a ještě dlouho nebude. Nejsem žádná zlatokopka a jeho peníze bych nikdy nechtěla, mám svoje...ale vyhlídky jsou prostě poněkud tristní :) 3) úplně nejzásadnější a nejsmutnější věc je, že my o své budoucnosti prostě nemluvíme. Přítel občas prohodí něco o dětech, z čehož je jasné, že své geny by rád předal dál :), ale "konstruktivní" debata typu: za jak dlouho je reálné pořídit si vlastní bydlení a jaké, jaký je názor na svatbu a kdy, kolik dětí a kdy...vlastně ani nevím, jestli se mnou dlouhodobě počítá, protože ani na toto řeč nepřišla. Jsem z podstaty cynik a vím, že naplánované vzdušné zámky se často rozplynou z minuty na minutu, ale po takové době si myslím, že odpověď na otázku, zda jsem "žena pro život" nebo "žena prozatím" bych si zasloužila. Já dost dlouho nechávala věci plynout s tím, že "jsme pořád ještě mladí a máme čas", ale uvažuju čím dál víc konstruktivně...chci normální život, svatbu, rodinu...sice ne hned, ale určitě chci. A pokud budou jeho představy od těch mých diametrální, nemá smysl vedle sebe "umírat pomalou smrtí". Za posledního cca půl roku jsem na toto téma chtěla asi 3x zavést řeč, resp. dnes potřetí. Poprvé to bylo krátkou dobu po dost nepříjemné hádce, odvolal se na tu hádku s něčím ve smyslu že "v současném stavu není schopen se o takových věcech bavit", podruhé to nějak zamluvil, to už ani nevím...a dnes, i když jsem byla milá, neinvazivní a vpodstatě jsem po něm nic nechtěla, hlavně jsem zdůrazňovala, že ho teď rozhodně neženu k oltáři ani do porodnice, ale že mi prostě přijde zvláštní a ne úplně správné o společných plánech po takové době vůbec nemluvit..nějak spontánně vyhrkl, že děti chce, svatbu nechce (s tím, že mi tedy ani nesdělil, jestli ty děti chce se mnou nebo je chce obecně). Dost mě to vzalo, tak jsem na chvíli odešla s tím, že za mnou hned za chvíli doběhl, že jsem to asi špatně pochopila, že o tom nepřemýšlí, nemá to v plánu, atd. ...prostě to začal nějak vysvětlovat, já už nevím. Dala jsem mu dost jasně najevo, že pokud by se naše představy o životě zásadně rozcházely, mám v plánu to ukončit, protože je to jediné rozumné řešení. Jinak ale žádné scény, pláč, křik...nic. Naopak jsem mu řekla ať toto téma teď raději necháme úplně být a že pokud o tom bude chtít mluvit, bude muset pro změnu začít on (a kdoví jestli já budu chtít). Dá se říct, že ta debata byla jen hloupá shoda okolností a že i to další, co jsem vyjmenovala, se dá lehce změnit...já ale začínám mít pocit beznaděje a pocit, že to "přechození vztahu" prostě není jak odvrátit, aspoň z mé strany. Nebudu se s ním hádat, nebudu na něj zlá, ale moje vnímání našeho vztahu se začne posouvat od "toho,co má smysl" k "dokud není nikdo lepší a dobře se nám spolu bydlí, budiž". Nechci to takhle, ale nemůžu si pomoct, sice se nám spolu (vedle sebe?) dobře bydlí a žije, ale společné aktivity, nějaký "drive", který by ten vztah měl mít...nějaký směr...to tam prostě není a je to špatně. A sama to nezměním. Jestli to někdo dočetl až sem, zaslouží medaili :) přijímám jakékoli rady, názory i kritiku, nejsem zrovna člověk, co by si byl na tohle dlouhé, složité a pro mě bolestné téma schopen jen tak mýrnyx-týrnyx postěžovat kamarádce u kafíčka...nemám ani tu potřebu, stejně tak nějak tuším, co bych si od koho z mých blízkých vyslechla :) proto jsem zvědavá spíš na naprosto nezaujaté názory zvenčí.
Odpovědět
1 2
3
4
Profilova fotka
No s přítelem jsme 5 let a tři roky spolu bydlíme a studujeme přitom, takže stále ještě jezdíme k rodičům sem tam. Ale už tak máme společné finance. On platí mně věcí a já jemu. To si myslím, že je ve vztahu uplně normální. A to i s tou dovolenou, když bych já měla víc, klidně bych mu to zaplatila a zase naopak o mně. ( Ale platí to i na různé věci a rozhodně to nebereme tak, že bychom toho druhého dotovali) A s těmi penězi, když mu zbyde 5000, tak to je celkem dost. Z toho se dá našetřit na nádhernou dovolenou. Kdyby mu na tobě záleželo, tak třeba odkládá nějakou částku celý rok a pak můžete jet kamkoliv spolu ( Nemusí to být těch 5000, ale třeba 1000 nebo 1500) . My to tak třeba děláme , šetříme spolu:) Společné zážitky ve vztahu jsou důležité. A taky kompromis a investice do vztahu a ne jen do sebe. Já třeba miluju moře nejvíc, přítel zas moře až tolik nemusí a má radši hory. Takže loni jsme to měli na kombinované. Tři dny na horách a pak týden u moře. To samé letos :) Letos jedeme do Tater, příští rok patrně Sardínie moře. Kompromis, jednouustoupí jeden a potom druhý. Ale nemůžeš stále ustopovat jen ty. A taky on musí taky chtít.
Odpovědět
@la_dryade ahoj, zkusim odpovedet: 1) Primet ho o tom mluvit proti jeho vuli nejde. Muzes se snazit ze vsech ruznych stran, ale nikdo neni hloupy, aby si vcas "nevsiml," ze probirate uz neco, o cem uz nechce a debatu vcas neutnul. 2) a) pockat a doufat nebo b) dat ultimatum 3) zanalyzovala bych si vsechny moznosti, vybrala nejlepsi a pak se podle toho zachovala, i kdyby to melo byt smireni se se zivotem bez svatby nebo rozchod. Pasivne cekat,az on neco zmeni/udela a snazit se pritom byt spokojena neni zadne reseni. Zaverem napisu, ze mi ten vas vztah nepripada zas tak ztraceny jako mnoha ostatnim. Tobe prisel v prvnim prispevku dobry a po 6 letech mate narok i na horsi obdobi. Velke varovani ale vidim v te jeho nechuti se bavit o spolecne budoucnosti. Urcite tusi, ze se v tom zasadne neshodnete, a proto se tomu tak vyhyba. Pises, ze jste se hadali, a proto se o svatbe bavit nechce. Vychazi mi z toho, ze po tech hadkach tedy nevi, jestli si te chce vzit nebo ne, zatimco ty s nim porad ve sve budoucnosti pocitas. To je trochu nestastne, ale pochopitelne... Rozumej, ja si sveho chlapa chci vzit porad, i kdyz se nahodou pohadame. Jenze ono to asi funguje i obracene, moc se nehadame, a proto si ho chci vzit...
Odpovědět
@zorro4 aha to jsem přehlédla:)
Odpovědět
Já bych reagovala na pár věcí, co tu zaznívají. Neochotu diskutovat vnímám jako zásadní problém, ale rozhodně bych to neinterpretovala jako jistotu, že s ní být nechce, jen se vyhýbá konfrontaci a ztrátě pohodlí. Ona ta doporučení ke komunikaci jsou fajn, ale já myslím, že spousta lidí to nedokáže. Strašná spousta. Jo, je to blbý a blbě se s s tím ve vztahu pracuje, ale nemusí to nutně znamenat nezájem. Může to znamenat obecný problém s komunikací, může to znamenat problém s komunikací o konfliktních tématech, může to klidně znamenat, že nemá o čem komunikovat, protože teď prostě neví... Pokud jde o oddělené peníze. Jakkoliv jsem se na začátku zmiňovala, že já bych v téže situaci společnou dovolenou zaplatila, protože pro mne je ten společný prožitek důležitý, v situaci zakladatelky bych taky nesplácela jeho dluhy a neměla společné finance. Já s tímhle principem nemám problém v tom smyslu, že jeden přispívá více a druhý méně, ale měla bych zásadní problém platit něčí dluhy z blbosti. Teda minimálně před svatbou. Každý jsem nastavený nějak jinak. A pokud jde o to, že spolu nejezdí na dovolené. Samo o sobě to není až takový problém, problém je to spíš v kontextu toho, že společně netráví čas nijak. Já osobně ale cestování vnímám jako vůbec nejdůležitější koníček a jsem moc ráda, že to máme s mužem stejně.
Odpovědět
Profilova fotka
Ještě bych dodala, že pokud takto nastavené trávení času vyhovuje oběma, tak proč ne. Do toho my nevidíme. Ale pokud zakladatelka tématu má snahu omezit svoje aktivity a upozadit sebe pro dobro vztahu a ten druhý to tak nemá, tento stav přece nemůže vydržet dlouhodobě. Vztah má být rovnocenné partnerství, kdy jsou v něm oba spokojení, ale ne na úkor vlastní osoby. Možná se budu opakovat, ale doporučila bych se opravdu zamyslet, jestli to takhle chci napořád. Život je příliš krátký a je velká škoda ho promrhat... Příklad "z praxe", moje kamarádka neustále chtěla po svém příteli, aby trávili více času společně. Snažila se najít společné aktivity, vymýšlela výlety, atd. Chvíli to vydrželo a časem zase vše sklouzlo do zajetých kolejí. Teď jsou už manželé, ale situace je pořád stejná. Kamarádka je nešťastná, protože byť je její muž opravdu hodný a ochotný diskutovat, stejně si jede každý po svém.
Odpovědět
@alca666 Nemyslím si, že by to až tak bylo věkem, každý jsme vyspělí jinak, někdo nedospěje ani ve 40ti. Se všemi partnery jsem bydlela, už v 18ti jsem se postavila na vlastní nohy. Prostě to bylo špatným výběrem partnerů. Se všemi jsem se bavila, o tom jak to vidíme do budoucnosti, s druhým jsem byla i zasnoubená, ale i tak jsem ho nakonec opustila. Ikdyž to bylo hodně těžké, bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat. Musela jsem žít 1 měsíc zase s mámou a pak cca půl roku sama, což byla taky výborná zkušenost. Měla jsem x krátkodobých vztahů, když už jsem si říkala, panebože, co s těma chlapama je? Nakonec jsem narazila na toho pravého a už od začátku jsme to věděli, že k sobě prostě patříme. Máme společné téměř všechno. Za těch 8 měsíců jsem zažila, co jsem ani nezažila za všechny ty roky s mýma ex. Procestovali jsme spolu už kus světa a navzájem se inspirujeme a jsme i úspěšnější ve svých businessech. Naopak před tím jsem poslouchala, proč si nenajdu lepší zaměstnání s vyšším platem a proč investuji tolik času do svého podnikání..
Odpovědět
Myslím si, že mu moc ustupuješ. Jak sama říkáš - snažíš se být tolerantní, nedělat scény, nikam ho netlačit atd. - to všechno proto, aby se on nenaštval, aby ses ho náhodou nějak nedotkla, nebo abys nebyla za hysterku. Výsledkem ale je, že on je v pohodě a ty jsi nešťastná. To je jediný výsledek, který mi z toho vychází. Chápu tě, taky jsem taková byla, ale člověk se poučí a zjistí, že věčnými ohledy na všechny ostatní kolem sebe jen potlačuje svoje vlastní touhy a potřeby a sám sebe utlačuje a ubližuje si. Je čas, abys mu všechno, co cítíš a potřebuješ, řekla na rovinu, přesně tak, jako tady nám. Vyčistí se vzduch, tobě se uleví a zvedne se ti tím sebevědomí, protože - ať už to dopadne jakkoliv, ty budeš vědět, že to dokážeš, že se umíš postavit za svoje štěstí, umíš jasně říct, co chceš, bez kliček a hadího kroucení. Tuhle rozmluvu bych udělala ještě před odjezdem do Nepálu. Pak odjedeš, on bude mít čas to zpracovat, ty se uklidníš, a po příjezdu se to vytříbí - uvidíš, co a jak.
Odpovědět
Profilova fotka
neco podobného už jsem tu četla, no dopadlo to vlastně asi dobře... http://www.beremese.cz/forum/zivot-pr...
Odpovědět
Ve vztahu je nejdůležitější důvěra, tolerance, komunikace, kompromis a hlavně.....ABY TOHLE OBA DVA CHTĚLI...pokud se jen jeden snaží....a druhý se jen vymlouvá a nic pro váš vztah nedělá....sama to nezachráníš... :-|
Odpovědět
Profilova fotka
Zase jako brzděte. To, že je muž z jiného těsta ještě neznamená, že se nesnaží a je mu to jedno.
Odpovědět
Profilova fotka
@ =-) na me to presne tak pusobi, ze se mu to resit nechce nebo nevi. A snaha zadna. Ale po takove dobe to ma uz vedet a pokud citi, ze to neni ta prava, tak ji to rict, aby se ona podle toho zaridila. A ne se jezit pri kazde debate na tema budoucnost. Pripomina mi to spis nevyzraleho cloveka, ktery nevi, co chce. To i pritel, ktery ma 22, toho vi vic. Ze tak za dva/tri roky se vezmem a deti az trosku pozdeji ( nicméně v horizontu 10 let). Muze rict, ze i nad tim jeste moc nepremyslel, ale ne se jezit furt.
Odpovědět
Profilova fotka
Opět všem moc děkuji za reakce, odjela jsem si teď na 5 dní "vyčistit hlavu" do Rumunska s přáteli, což dost pomohlo :) (mimochodem, s přítelem jsme si po celou dobu mé nepřítomnosti psali opravdu hezké zprávy :) ). Vidím to stejně jako např. @zorro4 nebo @iviiiiii, ač i ty z vás, které jsou méně optimistické, mohou mít pravdu.. Nemyslím si, že se mnou být nechce a že už teď ví, že nejsem ta pravá, spíš se mu nechce dělat žádná zásadní rozhodnutí (resp. ani předběžná rozhodnutí), dost chlapů holt v tomto ohledu nemá "tah na branku". Abych to opět shrnula, kroutil se a vymlouval s odkazem na to, že když aktuálně ta atmosféra ve vztahu není úplně top (byť i kvůli hádce o blbost), tak by nějaká plánovací debata asi nebyla ani konstruktivní, ani příjemná. Problém vidím jednak v tom, že mě (narozdíl od něj) hádky o blbostech (navíc v poslední době konstantně způsobované jím samotným, což i přiznává) natolik nerozhodí, protože prostě rozlišuju mezi konfliktem podstatným a nepodstatným.. a jednak i v tom, že jsem už několikrát na toto téma narazila a pokud není hloupý, mohl by se dovtípit, že se o tomto bavit chci a potřebuju.. abych mu to opakovala x-krát je poněkud rána pro mou hrdost, protože už to zavání doprošováním :) čili budu chvíli mlčet - sice tak nějak automaticky předpokládám, že plánovací snahy tímpádem ustrnou na mrtvém bodě, ale třeba se přecejen trochu vzpamatuje a překvapí mě :) V souvislosti s Nepálem potom snahy o řešení tohoto tématu posunu někam dál...a něco z toho holt vzejde:) Ohledně společně stráveného času jsem taky optimistická, já si ho, chudáka, opravdu nedokážu představit sápat se s dvacetikilovým batohem někde po horách, ale sama se této aktivity rozhodně nevzdám, nevidím pro to sebemenší důvod...jen je potřeba si prostě pohlídat nějakou vyváženost, aby vztah nesklouzl do "pohodlného spolubydlení" - a na tom pracujeme:) Co se týče počtu dnů dovolené věnovaných horám versus jemu, aktuálně to vychází ve prospěch hor, ale až bude finančně ok (což opravdu záleží jen a jen na něm a dost i na tom, do čeho ty peníze je ochotný dát a do čeho ne), moc se těším na to, až začneme plánovat primárně spolu, což mu i neustále říkám. Dluhy z blbosti a "finanční výpomoci" ovšem prostě ne, mám pár takových hodných známých, které ve finále splakaly nad výdělkem. (Jinak aby nedošlo k mýlce - nájem, jídlo a společné výdaje - např. spotřebiče, veterináře, dárky pro společné známé - platíme napůl a vedeme si za tím účelem účetnictví. Nejsem však příznivcem společných financí, a to nejspíš ani v případě, kdy bych měla finančně "gramotnějšího" partnera...daleko víc se mi zamlouvá řešení v podobě společného účtu, na který oba posílají část výplaty a ze kterého se hradí společné výdaje s tím, že zbytek si každý ponechá pro svoji potřebu).
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@la_dryade Proč nemůžete trávit více dnů z dovolené spolu? Na to přeci peníze nepotřebujete.
Odpovědět
Profilova fotka
@androz: nenapsala jsem přímo "nemůžeme", ale myslím, že ze situace dost jasně vyplývá, že výrazně "přiškrcovat" svoje zájmy a potřeby mi nepřipadá ani přínosné, ani zdravé. Mohla bych těch ušetřených pár tisíc na hory syslit raději třeba "na domácnost" a dovolenou prozatím brát na to, abychom společně jeli třeba...na dlouhou návštěvu k rodičům :)? asi ano.. Ale chřadla bych, vadla bych jako nezalévaná kytka :) A bylo by to k ničemu, člověk, který potlačuje sebe sama, není šťastný, je to na něm poznat, a pak se s ním špatně žije - zdravu míru egoismu považuji za prospěšnou :)
Odpovědět
Profilova fotka
@la_dryade Já nevím, my jsme schopní spolu dovolenou trávit i doma tím, že jsme prostě SPOLU bez toho, abychom se viděli jen večer po práci. Nebo jdeme na oběd a do kina třeba... Prostě mi připadá zvláštní, že fakt nemáte, co spolu ve volném čase dělat, aby vás to spolu bavilo.
Odpovědět
Profilova fotka
@la_dryade Mně se taky nezdá, že ho do svého volného času moc nezahrnuješ. Sice tvrdíš, že on nemá tah na branku, ale tohle se mi taky nezdá jako příklad budování vztahu. To není o penězích, ale o tom společně stráveném čase a upevňování vztahu. Pokud máte v této oblasti co zlepšovat, jakože máte, jak sama tvrdíš, tak tímto přístupem toho moc nevylepšíš.
Odpovědět
Profilova fotka
@androz: spíš pojem "dovolená" každá chápeme trochu jinak, nejde o to, že bychom se s přítelem společně ukousali nudou :) já za dovolenou považuju kontinuální (!) časový úsek věnovaný odpočinku - strávený příjemnými věcmi, na příjemných místech...a brát si dovolenou na to, abychom spolu trávili doma např. týden a chodili na obědy a do kina mi...prostě nesedí. A popravdě si myslím, že by toto nesedělo ani jemu (jinak by to ostatně třeba už navrhl :) ) Chápu, že všechno souvisí se vším, víc než kvůli penězům a dovoleným je však tato diskuse založena kvůli neschopnosti partnerů v dlouhodobém vztahu jasně a konstruktivně hovořit o společné budoucnosti - a radám s tímto spojeným.
Odpovědět
@la_dryade tak sis to pekne oduvodnila a v cem je vlastne problem? On bude i nadale prokrastinovat a ty budes nadale doufat ve zmenu...Proste nechces slyset pravdu a doufas, ze ti poradime to, co chces slyset. Tyhle diskuze jsou na jedno brdo; uz se to tu resilo milionkrat..
Odpovědět
souhlas se zanett, to že si budeš dělat co chceš a doufat ve změnu změnu nepřinese. problém prostě není v jeho penězích a za tím si stojím.
Odpovědět
@la_dryade Ono je ve vztahu důležité nejen myslet na sebe a na to, abych já nechřadl. Ale hlavně myslet na toho druhého, chtít být s tím druhým - i za cenu toho, že vynechám nějakou dovolenou (on to ten druhý většinou ocení a náležitě "vynahradí"). Kontinuální úsek věnovaný odpočinku na pěkném místě se klidně může rovnat dovolené v Krkonoších v malém hotýlku, ale spolu ;-) Prosím, nechápej to tak, že bych říkala, že to děláte špatně a že to nemůže fungovat - může, pokud vám to oběma vyhovuje. Ale opravdu to mnohem snáz může sklouznout k tomu, že si budete každý dělat to, co vás baví a budete se jen potkávat. Což jde třeba teď, ale dlouhodobě by to určitě nebylo dobré. Ona totiž ta (ne)schopnost spolu komunikovat a plánovat závisí i na tom společně tráveném čase, na společných zájmech a na umění obou chtít to nejlepší hlavně pro toho druhého a až potom pro sebe. Držím vám palce, myslím, že musíte hodně zapracovat oba ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@la_dryade přijdeš mi hodně podobná...myšlením i vztahem....i tvůj přítel má asi hodně společného s mým mužem...my se brali po skoro 8letech, zásnuby byly rok předtím.... upřímně jsem si to představovala o tak 2-3roky dřív....bydlet jsem spolu začali až po půl roce manželství (ano je to tak:)) předtím jezdil kvůli práci jen na víkendy...ani netušís jak moc mě to sralo....ale znám ho a on prostě o budoucnosti nemluvi...měla jsem dvě možnosti: rozejít se nebo počkat..lámat z něho nějaký casovy terminy by bylo naprosto kontraproduktivní...tak jsem počkala a klaplo to :)...svatba i stěhování...co se tyce zájmu: taky máme spoustu odlišných, ale daří se to tak nějak vyvážit aby se každej mohl věnovat tomu co ho baví a zároveň trávit i čas spolu... každopádně plánování výletů či dovolených je výhradně moje činnost - vím že nema sebemenší smysl po něm chtít nějakou aktivitu:) zase už ho znám a plánuju tak aby to vyhovovalo oboum (případně jeden rok dovolená spíš po mým, druhej po jeho a na lyže jezdím a kamarádkou :))...v penězích to máme tak, ze mi muž posila určitou částku a já spravuju veškeré rodinné finance a platím vše potřebné (taky není šetřící typ, tak mi posílá víc protože ví, že já to dám bokem:))...jeden účet bych nechtěla.... takže ti to řeknu takhle: buď přijmeš přítele takovyho jakej je a nebo ne...pak nezbývá než rozchod, chlapa nepredelas (ani ženskou že)...jen by bylo dobrý ujasnit si společne vyhledove cíle (chci vůbec někdy svatbu, děti...bez časového určení)...a naučit se trávit volný čas spolu a ne vedle sebe...i blbá procházka nebo posezení ve vinarne/na pivu jsou příjemné zpestření...já bych se teda taky nevzala dovolenou, abychom byli doma, ale pokud nejsou peníze, můžete si aspoň udělat prodlouženej víkend někde v pěkném penzionu s wellness např...takže se rozhodni, jestli ses schopna brát přítele takovyho jakej je nebo bys chtěla jinou povahu (plánovací typ, romantik, snilek, akcnak nebo bůhví co :)) držím palce!
Odpovědět
Profilova fotka
@la_dryade jinak já jsem taky zážitkova a víc akční typ, muž na věci a elektroniku :) aktuálne jsme na hodně opožděné svatební cestě, all incl, on se valí a opakuje a hraje hry na prenosne konzoli :-D já si jdu zaběhat, zaplavat, zacvičit...večer spolu sedime a povidame si, jdem se projít...a abych uspokojila své poznávací já, půjčila jsem na 4 dn auto a projeli jsme si tady kus ostrova...takže všichni jsou spokojeni a tak by to melo být:)
Odpovědět
@la_dryade mne tedy popravde pripada, ze ty nechces byt s nim. Dovolenou si obhajis tim, ze on hory nerad, spolecne netraveny cas tim, ze on o to asi taky nestoji, kdyz si nerekl. Co s nim mas vlastne spolecneho? Podle me v podstate skoro nic, jen vyclenis malinkou cast sebe a vic nejsi ochotna dat. Ono treba i u tech oddelenych financi mi to pripada takove nestastne. Ja nemam nic proti tomu, kdyz finance nejsou spolecne, ale ve vasem pripade to podtrhuje to, ze ani jeden nechcete s tim druhym nic sdilet, a pokud, tak jen bezpecne vyhrazenou cast. A to jak financne, emocne, casove,... A i tohle si obhajis tim, ze jsou to dluhy za blbosti, ze je zalozen materialove a ne zazitkove... Nejak nevim, jak dal... Pises, ze s tebou nechce mluvit o budoucnosti, ale jakou s tebou ma pritomnost? Ono to zkratka chce snazit se myslet na toho druheho - co on chce, po cem touzi, snazit se ho delat stastnym. Ne sezdrzovat v pozici takove sebeobrany, nebo jak bych to vystihla...
Odpovědět
Profilova fotka
Já jsem si znova, tentokrát s odstupem, opět přečetla první příspěvky zakladatelky diskuse. A dovolím si napsat několik postřehů, které můžou mít i obecnější ráz... @la_dryade píše, že přítel má dluhy, které bude cca rok splácet. To přece není smrtelně dlouhá doba, abych nemohla plánovat budoucnost. Otázka ovšem je, co se bude dít po splacení dluhů. Nepřesune se potřeba vydělávat na cíle typu lepší mobil, nové auto, lepší auto, lepší byt... Navíc svatbu lze udělat levně, dluhy lze ošetřit smluvně. Podle mě je alibismus vymlouvat se na peníze, když se v tomto případě jedná opravdu pouze o měsíce. Ve 30 letech je opět alibismus vymlouvat se na to, že nevím, jestli chci s partnerkou strávit zbytek života (obzvlášť po šestiletém vztahu). To značí spíše (přítelovu) nevyspělost a naskýtá se otázka, zda má smysl zakládat s takovým partnerem rodinu. Ve vztahu by měla být rovnováha mezi časem stráveným pro vlastní seberealizaci a časem stráveným v páru. Navzájem se to ovšem nevylučuje. Čas strávený společně nemusí nutně znamenat týdenní dovolenou v zahraničí. Můžou to být jen zdánlivě prosté okamžiky, které máme občas tendenci přehlížet. Myslím, že právě tyhle chvíle jsou důležité :-) V životě přijdou různé těžké chvíle a problémy a při těch je potřeba táhnout za jeden provaz. A pokud vázne komunikace a lidi jsou zvyklí řešit si každý to své, tak i zdánlivě malý problém může být fatální. Podle mého názoru se vztah @la_dryade dostal do mrtvého bodu a je zapotřebí spolupráci obou, jinak to nemá budoucnost.
Odpovědět
Profilova fotka
Děkuji všem...kromě @zanett, té nelze doporučit nic jiného, než přestat tuto diskusi číst, pokud ji popuzuje, že se zde v rámci fóra opakuje stejné téma :) Mimochodem bych ráda věděla, co "chci podle tebe slyšet", pokud o tom máš konkrétní představu - sama ji totiž nemám :) Velkou pravdou je "sdílení malých a zdánlivě nepodstatných okamžiků" nebo takové to, že má smysl i procházka, večer ve vinárně...asi nejsem ten vztah schopná vykreslit dostatečně podrobně, toto u nás funguje a je jen nutné si trochu hlídat, aby se na to v záplavě práce a povinností nezapomínalo.. Postřeh ohledně "sebeobrany" je do puntíku pravdivý, já mám prostě v povaze mít vždy minimálně na zřeteli i tu horší variantu a pro případ, že nastane, se zařídit - myslím, že už jsem to sem psala :) nemyslím si však, že když se někomu bezmezně a nekriticky neoddám, vztah nemůže fungovat a má smysl (navíc ony jsou různé roviny toho "oddání se", že ano :) )
Odpovědět
@la_dryade Dekuji za laskave doporuceni, abych prestala tuto diskuzi cist. Budu se jim ridit a to nejpozdeji ihned - v ramci zachovani vlastnich nervu :-D
Odpovědět
@la_dryade k te sebeobrane. Ono je jedna vec se bezmezne a nekriticky oddat a druha nedat nic, mit jen sve uzemi s neutralni hranici. Takhle to podle me dlouhodobe fungovat nemuze. Vztah nemuze fungovat bez toho, aby do toho clovek dal to nejlepsi.
Odpovědět
@la_dryade Já četla jen nějaké příspěvky, a přijde mi to padlé na hlavu. Ty na jednu stranu říkáš že on se není schopný rozhoupat k plánování budoucnosti, ale ani se mu nedivím. Přijde mi že ty si jedeš po svých kolejí, jsi sobecká, jedeš si SAMA na svou dovolenou, máš svoje peníze, řekneš že jeho dotovat nebudeš, atd...To že má dluhy, to jsi asi věděla když sis s ním něco začla. Ty sama po něm chceš společný život, ale moc společných věcí nemáte. Ani ty peníze. Jako kdyby můj manžel za svobodna mi řekl, že mě dotovat nebude, když by se sebral a odjel si sám na dovolenou, a žil si po svém, s takovým bych si taky budoucnost nemalovala. Ať se ti to líbí nebo ne, po svatbě i když byste měli každý své peníze, každý svůj účet, stejně to budou společné peníze. Jak ze zákona, tak z morálního hlediska. Každý si koupíte něco pro sebe, ať už máte každý účet zvlášť, nebo si peníze dáváte společně na jednu hromádku. Výsledný efekt je stejný.
Odpovědět
@verunkajsemja No, ono je to těžké... nečetla jsem všechno, ale dejme tomu, že jsem byla v hodně podobné situaci jako píše zadavatelka (až tedy na to, že brát se chtěl spíš přítel, já se toho bála a dobře jsem věděla proč...). Ono se to velmi jednoduše řekne, takhle od stolu, ale v téhle situaci zadavatelce moc dobře rozumím. Máš a nemáš pravdu. Je pravda, že pár by měl chtít být spolu a měl by umět dávat. Ale zase by to nemělo jít už do extrémů a přes nějaký pomyslný zdravý limit. Tenhle limit se v situaci dluhů a průšvihů překročí velmi rychle. Rozhodně to ale neznamená, že když já pojedu na dovolenou, druhému jí nezaplatím, protože (co jsem dobře pochopila) má své finanční preference jinde (drahá elektronika) než je dovolená se mnou, tak bych se zachovala úplně stejně jako zadavatelka. Byla jsem v podobné situaci - expřítel preferoval peníze investovat jinam, nenechal si vymluvit, že je to blbost, dostal se do dluhů, které nechtěl vidět a přiznat si jejich původ - pak po mě chtěl akorát peníze a nabalovalo se to tak, že kdyby se to neukončilo, totálně by mě ubil svým způsobem života. Také jsem jezdila sama s kamarády na dovolené, volný čas trávila sama, protože on nebyl schopný a kdybych nejela sama, tak nejedu nikam. Každý z nás měl své peníze a když došlo na nejextrémnější situace, tak on nedělal a já měla dvě práce a začínalo to jít právě přes ten limit... Jinak tedy nechápu, jak může mít dluhy a libovat si v drahých věcičkách a hračičkách. Může si hrát na stylaře, pokud na to má a to mi v tomhle případě přijde, že nemá. Takže jestli si radši koupí novej mobil, než aby vzal svojí holku na výlet, tak mi jako sobec přijde spíš on. Což asi bude, protože - abych se dostala k tématu, se spíš přikláním k tomu, že žádnou žádost o ruku nemá, protože to je pro něj takhle pohodlné. Ale zase na uklidnění - můj přítel ještě 2 roky zpátky taky o svatbě nechtěl vůbec slyšet a pak obrátil :-)
Odpovědět
@svatbajanaahonza Ale zase zakladatelka když by vlastně byla chudák,a jezdila na dovolený sama proto,že by jí nic jiného nezbývalo-proč by teda ale s takovým chtěla budoucnost,a nedejbože svatbu?
Odpovědět
1 2
3
4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?