Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Zásnuby a snubní prsten

Jaké byly reakce rodiny na zasnoubení?

Zobraz úvodní příspěvek

joodi joodi

Autor diskuze

27.11.2005

Ahojky,jake byly u vas reakce rodiny a okoli? dobre,spatne,a nebo jeste hur:zadne??? Ja jsem zazila tu treti,je to naprosta hruza!! :-(

Odpovědět

1 2

4 5

…

13 14

1 2

…

bryanna bryanna

19.12.2005

teď jsme spolu 10 měsíců. A upřímně se přiznávám, že až v poslední době ho opravdu poznávám jaký je a uvědomuju si tíhu toho, k čemu jsem se zavázala a co nás čeká. A kdybych se měla znova razhodnout, už bych se svatbou tak nespěchala a dala bych si víc na čas. Pořád jsem zamilovaná, ale už ten vztah vidím úplně jinýma očima než dřív. A přiznám se, že už byly i stavy, kdy jsem tu svatbu chtěli odložit :-(

Odpovědět

kocicakovi kocicakovi

19.12.2005

Hele přesně tak, člověk se jim nezavděčí. My jim to oznámili po 5ti měsících chození a měsíci společného bydlení, u nedělního oběda s babičkou a dědou - všichni to přešli hrobovým mlčením. Je fakt, že jsme si těsně předtím pořídili psa, z čehož taky byli všichni na větvi, ale proboha - vdává se jim první dcera a vnučka a oni neřeknou ani popel...!!!

Odpovědět

joodi joodi

Autor diskuze

20.12.2005

Vsem moc dekuju za prispevky :-) aspon mam pocit,ze v tom nejsem sama..a to ani zdaleka!!Netusila jsem,kolik podobnych reakci tady uvidim. Ale porad ty rodice a budouci pribuzne nechapu-maji se prece radovat!!!!(pokud v tom neni vazny problem a pokud s nimi vychazime dobre)

Odpovědět

len len

20.12.2005

Já když to beru zpětně, taky jsme se chtěli po půlroce brát (popsala jsem to někde výš), ale nějak jsme věděli, že to není zrovna nejlepší nápad, tak jsme si řekli, že se určitě vezmeme, ale až za čtyři roky. Možná trochu recese, ale vyšlo to :-D A když teď koukám dozadu, po dvou měsících (chození na rande) jsme o sobě nevěděli skoro nic, po půl roce jsme byli naprosto bezhlavě zamilovaní, po roce a půl (to už jsme spolu začínali bydlet) jsme poznávali vlastní chyby, po dvou letech se to začalo trochu usazovat, byli jsme stále moc zamilovaní, ale už jsme dokázali jet každý na dovču se svými kamarády (na pár dní, ta hlavní byla samozřejmě společná), po třech letech už jsme toho o sobě věděli dost a byli si jistí, že spolu chceme být celý život. To už bychom se mohli brát, ale já ještě dodělávala školu, takže jsme to ještě rok a něco vydrželi. To bláznivé zamilování přejde každého, jen někomu vydrží dýl. U každého to samozřejmě probíhá úplně jinak, ale já jsem sama za sebe ráda, že jsme si trochu počkali, protože teď jsem si svatbou naprosto jistá, ale není v tom jen čistá a bláznivá láska, ale i trocha rozumu, prostě oba stojíme nohama na zemi, máme se rádi a víme, co chceme. A takhle to berou i rodiče, kteří sice nehýřili nadšením a překvapením (po těch letech se to dalo celkem čekat), ale znají nás a naše rozhodnutí schvalují.

Odpovědět

vivieni vivieni

20.12.2005

Joodi,já si,ale myslím že po tak krátké známosti se nemohou rodiče zachovat jinak,myslím,že 8 měsíců je strašně málo,aby jsi o někom mohla říct,že s ním chceš být celý život,protože až opadne ta zamilovanost tak teprve se dva vidí bez růžových brýlí ;-) Naštěstí i když jsme spolu 4 roky tak je to pařád nádhera. U nás byly reakce zajímavé,pozvali jsme naše rodiče jako na mé narozky a při tom všem mě můj požádal o ruku,měl nachystanou krásnou řeč,brečela jsem já i moje mamka a jeho rodiče byli paf,protože to nečekali,bylo to po dvou leté známosti. A nedávno jsme oznámili,že bude v červnu svatba a taky jsem se dočkala toho jak jeho rodiče chcou ať se vezmem ve 4,aby nemuseli nic platit,protože oboum synům vystrojili svatbu a jsou oba rozvedení,ale mi si vše zaplatíme sami,ale moje mamča,ta je v pohodě,zatím to moc neřešila,ale nějak si asi uvědomila,že už je to za 5 měsíců a pouští se do organizování ;-) Jinak reakce okolí jsou skvělé,někteří závidí,jiní přejí,ale nikdo nám to nerozmlouvá. :-D

Odpovědět

joodi joodi

Autor diskuze

20.12.2005

vivieni: Já vím,že 8 mesicu je kratka doba...ale taky si myslim,ze pevnyma nohama an zemi stojime ;-) je mi 26 a tak trochu vim,co delam. nikdy jsem se do niceho bezhlave nerhnula,svatba tak nejak vyplynula naprosto prirozene....ani to neumim popsat ;-) Legracni je,ze moje mamca se vdavala jeste po kratsi znamosti a vyslo ji to,meli s tatou skvely vztah-bohuzel po 3 letech umrel. Problem je v tom,ze ve mne vidi porad malou holcicku...asi je to i tim,ze jeste porad studuju. Ona vi,ze ja vsechno resim, nekdy az moc :-) ,zadne hr hr..

Odpovědět

mispule mispule

20.12.2005

Ahojky, jsem tu dnes poprvé - ještě, že jsem Vás na netu našla :-) Jsme s přítelem pět let a přes půl roku spolu bydlíme. Po svátcích máme výročí - bohužel jsem našla prstýnek, (při úklidu), tak už mě to asi taky čeká :-) , ale nevím jaké budou reakce obou stran, určitě se nikdo nebude radovat a budou rozmlouvat, že nejsem dost stará- tak nevím jestli na to mám říct to vysněné ANO?

Odpovědět

zenuska zenuska

20.12.2005

To je přece tvoje volba a rodiče si mohou myslet co chtějí. Jestli ho miluješ a po pěti letech by jsi ho už mohla znát, tak kývni. Jen se mi tršku nezdá tvé váhání :-|

Odpovědět

zenuska zenuska

20.12.2005

Škoda, že jsi se tím úklidem připravila o překvapení, teď to budeš muset hrát.

Odpovědět

len len

20.12.2005

Mispule, ty přemýšlíš nad svou reakcí? :-) Tak to tu ještě nebylo :-D Ne, teď vážně - kolik ti je? Děláš ještě školu? Máte kde bydlet, z čeho žít? Z čeho svatbu zaplatit? Jestli se máte rádi a víte, že spolu chcete být napořád, za pět let se určitě znáte dobře, takže jestli si jseš jistá, že TY to chceš, i kdyby byla odpověď na předchozí otázky nepříznivá, kašli na rodiče, jsou typy lidí, co nebudou spokojeni nikdy s ničím. Řiď se tím, jak to cítíš TY! Držím palce! :-)

Odpovědět

macinka macinka

20.12.2005

mispule...jsi na pochybách,nebo jsem to jen špatně pochopila?

Odpovědět

aajka aajka

20.12.2005

Mispule a kolik ti je let, že nejsi dost stará?

Odpovědět

Článek se načítá

mispule mispule

20.12.2005

Berušky, ani nevíte jak moc to chci, po škole jsem, práci mám,byt taky jen mám obavy aby jsem na svatbě nebyli sami :-) :-) :-) představuji si jak to vezmou a děsí mě to - ale asi se fakt nezmění- díky za podporu. Strašně mě mrzí, že jsem ho našla , ale nedá se nic dělat - moc přetvařovat se neumím!

Odpovědět

vivieni vivieni

20.12.2005

Joodii,já vím,že se to asi moc nehodí,ale chci se tě zeptat,kdo tě povede k oltáři,mě tatínek umřel loni a nikdo ho přece nemůže nahradi! Nechám mu dělat i kytku,takovou jakou budu mít svatební,ale v menším a odpoledne v den svatby mu to zanesem už s manželem na hrob,aspoň uvidí svou holčičku,protože si to moc přál.

Odpovědět

zenuska zenuska

20.12.2005

vivi: to je moc smutné....... :-(

Odpovědět

len len

20.12.2005

Mispule, tak neváhej! Ani minutku neváhej, rodiče se sice možná budou tvářit kysele, ale ono jim to časem dojde, že to myslíš vážně :-) A svatbu přeci neděláš kvůli rodičům, ale kvůli vám dvěma :-) Myslíš, že by to za čas bylo lepší? Neměli by rodiče zas jiné výhrady? Mám pocit, že když vztah dospěje do stádia, že se dva lidé chtějí vzít, taky by se vzít měli, jinak to najednou nikam nevede, nemá to žádný cíl, budoucnost. Naši dva kamarádi teď tak dlouho váhali (byt, rodiče, finance...), až se po sedmi letech rozešli :-(

Odpovědět

mispule mispule

20.12.2005

aajka 20 já se na to cítím , ale oni mě berou jak malou holčičku a o tom to je!

Odpovědět

mispule mispule

20.12.2005

Len, díky moc. To jsem potřebovala slyšet x-) zamilovanost opadla, ale náš vztah je pevný a krásný - i s tím špatným!

Odpovědět

aajka aajka

20.12.2005

Mispule, jestli je to ten pravý a jsi si jistá a máte kde bydelt a tak, jak už psala Len, tak do toho jdi. Mně bude v lednu 23 a svatba bude v červenci. Chodím ještě na VŠ, a když jsem to tam holkám řekla, koukaly na mě, jako bych spadla z višně, protože ony mají úplně jiný priority. Ale na to já kašlu a už se to stejně uklidnilo. Proč čekat další roky, když vím, že ON je ten pravý. Takže jestli to opravdu chceš, tak to udělej a kašli na rodiče, oni si na tu myšlenku zvyknou a bude dobře, uvidíš....

Odpovědět

len len

20.12.2005

Jo, to je přesně ono, máme se sice moc rádi, ale už se na to koukáme trochu jinýma očima. A oba jsme to moc a moc chtěli! I když jsem ho poznala ve dvaceti a vdávala se v pětadvaceti :-)

Odpovědět

vivieni vivieni

20.12.2005

ženuško,je to smutné,prostě nejraděj bych šla k oltáři sama a asi i půjdu,protože budu vědět,že tam jde se mnou a myslím,že to není podmínka aby tě tam někdo dovedl,ne?

Odpovědět

danielah danielah

20.12.2005

Holky, není to tak jednoduché, jen napsat kašli na rodiče a jdi za hlasem svého srdce... věřte, že někteří rodiče vám situaci neulehčí, budou vás neustále "solit" s vědomím, že oni přeci chtějí jen vaše dobro... A vybojovat si vztah znamená jít tak trochu proti rodičům, což může být hodně hodně těžké a bolestivé...

Odpovědět

zenuska zenuska

20.12.2005

vivi: to víš, že to není podmínka. Může to být v klidu tak. A ty nebudeš mít špatný pocit, že tě vede někdo kdo nemá. Prostě přijdeš ke svému muži sama a nebo můžete jít i společně. Hodně štěstí ti přeji :-)

Odpovědět

mispule mispule

20.12.2005

Aajka, taky si myslím, že se dá spoustu věcí zvládnout i v manželství - jako je třeba VŠ. Kterou ještě plánuji. To rodiče si myslí opak. holky-doufám, že jim nekřivdím, aby ještě nejásali. Přítelovi rodiče to možná čekají, tak uvidíme za týden :-)

Odpovědět

vivieni vivieni

20.12.2005

ženuško Díky moc :-(

Odpovědět

danielah danielah

20.12.2005

Vivieni: koukni tady: http://www.beremese.cz/forum/show.php...

Odpovědět

zenuska zenuska

20.12.2005

vivi, nebuď smutná....život musí jít dál a tatínek by si určitě přál, aby jsi se smála a neplakala. =-)

Odpovědět

aajka aajka

20.12.2005

Danielah, samozřejmě jsem nemyslela, aby byl někdo na rodiče ošklivý a tak, ale prostě si stál za svým. Je mi jasné, že to není jednoduché, ale já si stojím za svým mužem, a i kdyby se našim nelíbilo, že je takový nebo že já jsem moc mladá, tak by do toho sice mohli mluvit, ale přece já jsem ten, kdo bude s tím člověkem žít, ne oni....Když se naši brali, tak děda vůbec nesouhlasil, můj táta se mu nelíbil a chtěl pro svojí dceru někoho lepšího. Pak když se vzali a děda zjistil, jak je táta šikovnej atd., tak byl pro něj najdenou nejlepší zeť. Dneska jsou spolu naši přes 25 let a klape jim to, kdyby tenkrát mamka dala na dědu, tak by si vzala někoho, koho nemilovala a my s bráchou se vůbec nenarodili....