0
lajkov
47
správ
Jak dlouho budu muset čekat...?
Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj holky. Prostě mi to nedá, potřebuju si o tom s někým promluvit, a ač jsem se bránila zaregistrovat se tu, mezi vámi nevěsty, tak jsem to udělala. Název diskuze asi vypovídá o všem.. Ale pěkně od začátku. Mám přítele, kterému je 29, mě 26 let, jsme spolu 8 let, z toho 5 let spolu žijeme. Nebudu tu vypisovat, jak je pro mě skvělý a ideální muž - miluji h ocelým svým srdcem, a za dobu, co jsme spolu vím, že on je ten pravý. Byli jsme si oporou v nejtěžších chvílích, které nás a naše rodiny potkali, zažili jsme spoustu okamžiků, které nás spojili ještě více a náš vztah posunuli dále... Neměnila bych na něm jedinou věc! ( To, že se holí vždycky když umyju koupelnu nezmiňuju, haha :-D ) A za celou dobu, co spolu jsme nedošlo mezi námi (ťuk,ťuk,ťuk) k žádné větší neshodě či hádce, nebo situaci kdybychom například použili slovo "rozchod".. Zdá se pomalu ideální vztah. A teď k věci ... Poslední dva roky se otevřeně bavíme o budoucnosti a toho, co bychom si přáli. Já pocházím z katolické rodiny, tzn že pro mě je nepředstavitelné mít rodinu, děti bez manželství. Přítel s tím souhlasí. Má rád děti, v našem okolí se to dětmi poslední rok a půl jen hemží, a kdykoliv jsme v jejich přítomnosti, zmíní se o tom, jaké by to bylo mít už své vlastní.. Já se vždy jen pousměju a on řekne něco ve smyslu:"Jojo, příští rok už by to šlo, už to vidím":-) Tím pádem to na mě dělá dojem, že o žádosti uvažuje, když ví, že bez svatby dítě nechci.Rodina a přátelé častěji a častěji rýpou na téma svatba, ptají se, kdy že už se vezmeme, přítel se vždy jen pousměje a řekne :"No až přece Beátku požádám o roku". A tím to hasne. Doma se o svatbě bavíme zřídka kdy, respektive párkrát se mě zeptal, jestli jsem třeba přemýšlela nad tím, co by se mi líbilo, apod... Spíše se bavíme o rodině, ale svatbu, potažmo žádost o ruku nechávám jen na něm, je to v jeho rukou. Jenže se prostě musím přiznat, že už od loňského léta téměř neustále myslím na to, kdy už se konečně rozhoupe a požádá mě? Toužím po rodině, po dětech, hrozně moc si to přeju... Máme společný byt, dobrou práci, žádné dluhy ... Myslím si, že ideální stav. Letos na jaře jsme měli výročí, tajně jsem doufala, že třeba už ... Ale nic. Na dovolené bylo nesčetně chvil, kdy jsme byli spolu sami a situace přímo vybízela k žádosti.. Ale také nic ... V hlavě mi šrotujou myšlenky, z jakého důvodu se zdráhá, je na mě něco špatně...? Nebo si není 100% jistý, a tím pádem je asi něco špatně...? Občas na mě vidí (ikdyž se snažím aby nic nepoznal) že se semnou něco děje, protože jsem skleslá apod..Jenže já mu nechci říct narovinu :"Jo, jsem smutná proto, že jsi mě ještě furt nepožádl o ruku, a já přemýšlí kde je sakra chyba?!".. Protože se bojím toho, aby to neudělal potom jen z důvodu, že bych to hrozně moc chtěla.. Samozřejmě chci, aby se rozhodl především on. Potom bych z té žádosti snad ani nemohla mít upřímnou radost, jelikož bych si připadala, jak kdybych si ji "vydupala"... to čekání mě prostě ubíjí, a kolikrát se za to až nenávidím.. Říkám si, že ted je nám přeci spolu taky krásně a víceméně nám nic nechybí, ale .... Chtěla bych se posunout dál....
Odpovědět
0
lajkov
Já už jsem s přítelem necelých 5 let (za měsíc máme výročí). O tom, že bychom se jednou chtěli vzít, jsme si promluvili už od začátku. Poslední rok a něco je u nás téma svatba. Přítel řekl, že by prostě rád počkal až se ožení jeden z jeho kamarádů, takže jsem mu dala dostatek času a prostoru. Kamarád se samozřejmě oženil, na svatbě jsem od nevěsty chytila kytici s větou: "Ty budeš další!". Nicméně ještě budu 2 roky na magisterském na VŠ a přítel řeší, jestli se to má stát nebo nemá. Ti naši přátelé, co se teď brali, mu to najednou vymlouvají kvůli penězům (já nějakých 120 tisíc na svatbu mám, takže nevidím problém v penězích). A přítel se mě ptá, kdy se teda chci vdávat, ale žádná žádost o ruku neproběhla a čím víc se to natahuje, tak tím víc si říkám, jestli je to ten pravý nebo ne. Ne, že bych ho nemilovala a podobně, ale spíš už si připadám otrávená a znechucená - jako ty. A hlavně ten můj o tom mluví, takže se bojím, abych pak nepřišla o překvapení. Už to ženskou prostě nebaví a hlavně ty trapné náznaky o tom, že něco přijde na Vánoce a když rozbalím krabičku, tak jsou tam náušnice. Ten tvůj o tom ani nemluví, takže o to víc bych měla obavy...Já teda uvidím, co bude na výročí, ale pokazilo se mu auto, bude platit za opravu 20 tisíc a pořád řeší finance, takže u nás asi zase nic. Není to tím, že by ženské tlačily na ty chlapy. Někteří se prostě ženit nechtějí nebo je to ani nenapadne. A pak je tu hrstka, která potřebuje kopnout nebo která to udělá spontánně sama nemluví o tom.
11
lajkov
@strelenka Nejenomze se ceka, az se vyjadri muz, ale jeste to musi byt prekvapeni (chybi mi palmface emoticon). Takze muz se tvari jako tajemny hrad v Karpatech, aby nahodou ona nepojala podezreni, ze se ji chysta pozadat (dalsi palmface). Jako proc prosim? Proc se ocekava, ze dospela zena potrebuje prekvapeni ohledne tak zasadni otazky jako je manzelstvi/ rodicovstvi?! Pary se spolu bezne bavi o blbostech (co nakoupit, co uvarit, jaky koupit darek na rodinnou oslavu), ale zasadni zivotni kroky jsou obestreny tajemstvim - aby to bylo prekvapeni (opet palmface). Nutno rici, ze casto maji tohle nepochopitelne nutkani pro prekvapeni muzi....ale je fakt, ze zeny jim sekunduji, kdyz si o tom s nimi nechteji otevrene promluvit (aby ho, chudaka, nenutily :-p ) a vytvari zacarovany kruh: ona o tom nemluvi, aby to nevypadalo, ze ho nuti. On o tom nemluvi, aby to bylo prekvapeni. A protoze o tom nemluvi ona, on ocekava, ze ona ocekava, ze to bude prekvapeni :-p 8-( Proste jak u blbecku na pude 8-(
2
lajkov
@daneet Podle mě jsi teda zase jiná kategorie trošku. Ten tvůj o tom normálně mluví. Je dost dobře možné, že ti ani žádné překvapení nehodlá chystat a prostě očekává, že se na tom normálně domluvíte. Sice chápu jakési tvé přání být hezky požádána, ale nemyslím si, že by to bylo povinností chlapa to dělat, když nechce.
sponzor fóra
1
lajkov
@zanett
Ono hlavně to překvapení to je i když jste si předtím promluvili :) Protože prostě nikdy nevíte, kdy přesně a jak to udělá....
@daneet Souhlasím s @zorro4, u Vás možná jde o to opravdu si říct, že se teda chcete vzít a hotov. On možná tápe i proto, že stále ještě studuješ. Řekla jsi mu,ž e problém ve financích není? Já bych mu na otázku kdy se teda chci vdávat řekla, že tento nebo příští rok (dle Tvých preferencí a poukázala ybch na tu kytku ;) ) a navrhla, že to tedy začneme reálně řešit a zařizovat....... Podle jeho rekace bys pak taky věděla, na čem jsi :) Ona je totiž otázka, jestli jste si opravdu jasně vyjasnili, že už se vdávat chceš (jako aby to pochopily obě strany :) )
1
lajkov
@alca666 No a nebo taky může být překvapení, že i když o tom mluvili na začátku, tak už vyřčené neplatí :-D
2
lajkov
@daneet Napadlo mě to stejné jako holky. On už tu žádost ve své podstatě (i když možná poněkud neočekávaným a neromantickým způsobem) udělal - zeptal se "Kdy?" - a připadá mi, že čekal jasnou odpověď.
Pokud jsi mu ji nedala, mohl si to vysvětlit tak, že se do svatby zatím nehrneš....
0
lajkov
@zanett Ty jsi asi nepochopila pořádně můj „problém“ Samozřejmě, že se o takto důležitých věcech bavíme narovinu a otevřeně ;-) Jak jsem psala – vloni v létě jsme se začali intenzivněji bavit o plánování rodiny a s tím i spojenou svatbu = zásnuby. Přítel vždy „nenápadně“pronesl větu ve smyslu toho, že třeba za dva roky, když budeme mít štěstí, tak už také budeme rodina. A je si vědom toho, že já bez manželství miminko nechci. Takže tak. Ale rozhodně nechci, aby to bylo tak, že si dáme večeři a řeknu :“tak co, jdeme se vzít? Co třeba příští rok v létě?“ nebo ho postrkovat (jak už jsem zažila) dotazy :“tak kdy už si mě vezmeeeš?!“… Možná jsem tedy divná, ale jsem zastáncem toho, že muž by měl být mužem především v téhle situaci, a prostě přijít se svou iniciativou a požádat ženu o ruku. Protože, ruku na srdce – která z nás po tom kouzelném okamžiku netouží? Jasně, nepotřebuji žádné velké gesta, ani žádost v Paříži, ale ten okamžik, kdy se rozhodne strávit semnou zbytek života a dát mi najevo, že jsem pro něj ta nej… Ten si prostě nechci nechat vzít….
sponzor fóra
0
lajkov
@daneet Z toho co píšeš, to na mě dělá dojem, že přítel není proti svatbě - pokud Ti pokládá otázky "kdy se chceš vdát?". Možná jen tolik neřeší ty zásnuby, nebo netuší, že bys o to tolik stála. Kdyby měl zase příště takové otázky, asi bych mu řekla :"No vdávat se sice chci, ale nezapomeň, že by svatbě mělo něco předcházet...":-D Ohledně financí to neřeš, třeba si dává/dával něco stranou.. To je hrozně těžké odhadnout :-)
1
lajkov
@beatamuler A ty jsi zase nepochopila, ze ja jsem to myslela obecne v reakci na obecnou uvahu strelenky.
0
lajkov
@alca666 @beatamuler Je ten typ, co zásnuby řeší - nejlépe ve formě nějakého překvapení. Nicméně se do ženění nehne a kdysi mi dokonce říkal, že by bral být klidně 5 let zasnoubený, ale to jsem mu vyhnala z hlavy, protože nejsem žádná čekanka. Téměř u všech našich známých se se svatbou neotálelo (jeho rodiče se znali 14 dní a vzali se, mým rodičům stačily 3 měsíce a jeho bratranec se taky ženil po třech měsících vztahu). Prakticky všichni kolem nás už mají za sebou svatbu a o té naší pořád jenom mluví, ale nic se neděje. Ví, že mám zájem o svatbu, dívá se mi do počítače a viděl stažené inspirativní fotky, ví, že na to mám peníze, ale já sama ho do toho nechci tlačit a vytáčí mě, jak mu ještě do toho naši přátelé kecají a píšou mi na Facebook, že budu brzo vdaná a když s nimi popíjíme, tak mu přímo přede mnou s ledovým klidem říkají, aby se do ženění nehrnul nebo ho straší, že mě bude rok živit, jak budu na VŠ (a to ví, že chodím do práce). Nejlepší jsou ty dovolené v cizině, xté Vánoce s krabičkou pod stromečkem, když mluví o tom, jak budu z dárku nadšená a překvapená a tam stále nacházím už 3x náušnice, 3x hodinky, 1x řetízek, 1x náramek. Já se s @beatamuler nesrovnávám, ale vím, jaké to je, když už máte za sebou tolik příležitostí a možností, když ten chlap ví, že ta ženská se chce vdávat, ale pořád kolem toho otálí a všichni kolem do toho skáčou po hlavě (kupodivu jim to vychází) a ještě mu do toho kecají.
0
lajkov
@daneet
Hele já Tě chápou, prožívala sjem něco podobného :) Ale vážně ybch když už se tak blbě zeptal odpověděla, že se chci vdát tehdy a tehdy a co s tím hodlá dělat. Ono je hezké říkat, že ty chlapy nechcete do ničeho tlačit, ale většinou je vážně jediná cesta to téma prostě otevřít. protože jak jinak se s nimi chcete pobavit a případně vyvrátit/argumentovat proti jejich případným obavám? Jás e přiznám,ž e jsem na toho svého vybalila to,ž e pro mě je prostě nepochopitelné, že ještě evidentně nemá ajsno v tom, zda se mnou chce být až do konce života nebo ne - že já to ajsno mám a tak mě to trápí.
Jinak jsi na VŠ, takže předpokládám,ž e je Ti kolem 23. Pokud jste spolu 5 let, jste spolu od 18 - to je logické, že jste do toho těžko mohli rpaštit hend. Bohužel je to nevýhoda vztahů, které začínají v mladém věku, posouvajís e dál prostě pomaleji. kdyžs e s někým seznámíš v 25 tak to dje vše prostě rychleji než v 18. Tím ale enchci říct, že Tvá touha je neoprávněná, jen to chce s ním o tom asi komunikovat a to opravdu tak, aby bylo vše jasné a ideálně z něj ty jeho důvody dostat (z toho mého třeba vypadnul důvod, o kterém sjem absolutně netušila...). Už jen proto, aby jsi mohla lépe zhodnotit, jestli jen plácá do větru a žádnou svatbu enchce (a tudíž bys měla jít o dům dál, pokud Tobě na ní záleží), nebo za tím něco je..... To samé platí pro @beatamuler
Jinak svatba po 3 měsících vztahu opravdu není úplně ideální nápad ;)
0
lajkov
Zobrazit profil
lucineni
19.08.2016
Článek se načítá
3
lajkov
@beatamuler
"Možná jsem tedy divná, ale jsem zastáncem toho, že muž by měl být mužem především v téhle situaci, a prostě přijít se svou iniciativou a požádat ženu o ruku. Protože, ruku na srdce – která z nás po tom kouzelném okamžiku netouží? Jasně, nepotřebuji žádné velké gesta, ani žádost v Paříži, ale ten okamžik, kdy se rozhodne strávit semnou zbytek života a dát mi najevo, že jsem pro něj ta nej… Ten si prostě nechci nechat vzít…. "
Jenže k tomu gestu dojde a budeš z něj naměko i když si předtím o tom s ním promluvíš, o tom to prostě je. Věř tomu, zažila jsem to - navíc jsem byla v situaci, dky jsem cítila a tušila, že se opravdu něco chystá a pak k ničemu nedošlo (manžel mi to pak zpětně potvrdil, že jsem tušení měla správné, jenže došlo k určité věci, která ho nahlodala). A věř že tohle se snáší ještě hůř než věčné čekání a nepromluvit si (a nezjsitit co za tím bylo) tak teď možná sedíme někde každý sám místo toho abychom měli 2 měsíce po svatbě. Prostě bavit se s protějškem o tom, co mě trápí je základ vztahu a žádost o ruku v tomto případě není výjimkou, opravdu ne. To,ž e mu řekenš, co Tě trápí neznamená, že ho to musí donutit si tě vzít, pokud nechce. Nebereš mu tím svobodnou vůli, jen mu prostě vysvětlíš svou situaci a je jen na něm, jak se k tomu postaví.
1
lajkov
@beatamuler rekla bych mu presne to, co jsi napsala v poslednich dvou vetach v uvodnim prispevku. Zadny natlak, slzy, vycitky, proste si jen v klidu treba vecer u vinka promluvit o tom, jak to dal vidite. Jste dospeli a neni duvod, proc neustale cekat, doufat, ze ten druhy umi cist Tve myslenky, a nemluvit spolu o predstavach blizke budoucnosti.
4
lajkov
Dovedu pochopit, že je silně frustrující pocit, kdy nevíte, zda vás váš partner považuje za životní partnerku. Ten pocit jsem párkrát zažila (jednou, že jsem nevěděla, jak to má on, párkrát naopak) a pochopit ho dovedu.
Už míň pochopitelné pro mě jsou ty, které věří, že je partner bere vážně, akorát není jisté, zda si je chce vzít. Prožila jsem si tak ošklivé vztahy (a teď myslím po emoční stránce, nikdy mě nikdo nebyl atp.), že hezký fungující vztah je pro mě maximum a vše nad to je přidaná hodnota. Ale pořád dovedu pochopit, že pro někoho je sňatek důležitý.
Nepochopitelné jsou ale pro mě ty diskutující, které mají hezký fungující vztah, shodly se s partnerem, že svatba bude, ale jako problém vidí, že nepřichází ta správně romantická žádost. Pardon, ale mě to prostě přijde... nemůžu najít slovo. Jako vyčítat chlapovi (ideálně ovšem nikoliv navenek, jen v sobě), že neplní vaši utkvělou romantickou představu, kdy a jak má žádost vypadat? Proč by to měl jako dělat? Tak to má jinak, ve vztahu přece záleží na komfortu obou.
Ovšem už naprosto mimo mé chápání je, že máte hezký vztah, víte, že si vás chce vzít, trápíte se, že nepřišla ta správná žádost, a namísto abyste tenhle bagatelní problém řešily normální dospělým rozhovorem, tak vymýšlíte, proč to nejde říct, jestli to nebude moc nátlakové, jestli se nepřipravíte o wau překvapení. Ježiš, mám nějaký problém? Tak ho řeším, ne?
1
2
1
2
Nenašli jste co jste hledali?