Zkušenosti s chlapem psychopatem

Zobraz úvodní příspěvek
ja mela za psychopata otcima a doufam, ze to tim mam za sebou... je to sileny, nejen z pozice partnerky, ale i z pozice ditete, tomu verte, proto vsem damam, co maji vedle sebe takovouto polovicku radim at mysli na sve deti a vezmou nohy na ramena... kdyz se otcim podruhe ozenil, tak zmlatil svou zenu i jeji setru a honil je prej po baraku... ta jeho druha zena to volala moji mamce zrovna na jeji narozeniny, myslim jasny dukaz toho, ze clovek se proste nezmeni
Odpovědět
Ahoj Slunečnice, přečetla jsem si tvoje příspěvky i reakce na ně, a samozřejmě s hokama souhlasím. S jedním psychopatem mám bohužel taky osobní zkušenost (partner to nebyl a není, na to si dávám sakra pozor!). Spíš chci podotknout ještě jednu věc, která tady zatím úplně nezazněla. Pokud se vztah kazí nebo nefunguje, tak je většinou do jisté míry chyba na obou stranách, jak píšeš - ano, ale JEN POKUD SE NEJEDNÁ O PSYCHOPATA! Psychopat - člověk s poruchou osobnosti - není schopen sebereflexe a prostě nepochopí, že něco dělá špatně, protože to má v mozku "porouchaný". Tady bohužel žádná psychoterapie ani nic podobného nezabírá, nejde to - jako bys chtěla terapií docílit, aby invalida s amputovanýma nohama začal zase chodit. Věř mi že poznání, že ten člověk v mojem životě je psychopat, mi paradoxně strašně pomohlo - zjistila jsem, že nemá smysl se snažit, vysvětlovat, měnit se... prostě se na to všechno vykašlat a jít dál... Mně to trvalo dva roky psychoterapie, a je mi strašně líto když slyším, že se v tom někdo takhle plácá... to fakt vyřešit nejde. A ano, podle toho co jsi psala ten člověk bohužel psychopat je. Porucha osobnosti prý není až tak vzácná, ale u většiny lidí se nikdy nediagnostikuje, protože je okolí pokládá "jen" za dominantní nebo více agresivní než je normál. Takže nohy na ramena, bude to JEN HORŠÍ!!!
Odpovědět
Jejda, já jsem ale rozpoutala debatu ;-) Jsem ráda, že znám tolik názoru - ehm, respektive je očividné, že je to jeden a tentýž :-N , ale i tak díky za reakce...jak se to říká, víc hlav, víc ví? 8-) a když jsme u toho, včera byl na mě vznesen dotaz, kde se chodím vyplkávat, když s ním nechci o ničem mluvit :-D Kdo by chtěl, když je to v zápětí použito proti mě. Vím, že máte pravdu, vím, že je to těžké, vím, že je to jen o vůli a síle. Nejtěžší je prostě udělat ten první krok a už se neohlížet, neotáčet a ignorovat to volání zpět.
Odpovědět
slunečnice-tak teďka si mě dorazila-já tam cítím tu slabost a nejistotu-napiš si na papír,jaké jsou tvé priority a podle toho postupuj-a ještě si představ -a to je hodně důležitý-že by v té atmosféře vyrůstaly tvé děti-já to zažila a byla jsem ráda ,že jsem ve 13 vypadla z baráku k babičce.
Odpovědět
Slunečnice: já vím přesně, o čem mluvíš. Každá drobnost je použitá proti tobě, člověk už se pomalu na hlavu staví a chodí po špičkách, ale nikdy to není dost dobrý... Obávám se, že ti už ani tužka a papír nepomůžou, jak píše Frisbee... ono totiž v tomhle stavu nejvíc zabere, když ti to řekne někdo úplně cizí a nezávislý. Zkus se objednat k psychologovi! Určitě to dneska není žádná ostuda a koneckonců nemusí to nikdo vědět...
Odpovědět
Frisbee: obdivuju tě, že jsi to zvládla ještě jako dítě... Slunečnice: nezapomeň, že tvoje děti by si sebou nesly následky celý život... Týrané ženy (a je jedno jestli fyzicky nebo "jen" psychicky) když neseberou sílu od tyrana odejít, tak se alespoň utěšují tím, že jejich děti v osmnácti vypadnou z domu a budou to mít za sebou... No nebudou, budou to mít v hlavě každý den, celý den, celý život :-(
Odpovědět
Upřímně jsem o této variantě už také přemýšlela...protože čím dál více a často slyším, jak nejsem normální, proč se tak a tak chovám...ale..dyť já se nijak nechovám, to je nejhorší...nedělám nic, o čem vím, že je důvod ke vzteku, mlčím, abych nebyla prstořeká, ale i to je špatně. Holky, je to opravdu někdy psycho...ani to neumím napsat, spíše nechci, raději. Vím, že na to nejsem sama, mám rodinu - perfekt, ale ... už to také vidí a stále to slyším, prostě tlak z obou stran a já se plácám mezi nimi. ;-(
Odpovědět
sugar-celý život se nemůžu vyrovnat s tím,jak můj nevlastní otec matku urážel,ponižoval,zesměšňoval..jak jí zakázal chodit do práce,jak se nesměla s nikým stýkat,žádné návštěvy,nesměla se líčit,barvit vlasy...zničil každé Vánoce,jak se bavil,že ji vyhnal od stolu,zničil ji zdraví,dělala mu služku...když umřel,je bez prostředků,protože neměla praxi a nikdo ji už nezaměstnal...proboha,každý má nějakou důstojnost..a hlavně jenom jeden život.
Odpovědět
Frisbee: já Vánoce z podobných důvodů nenávidím... i když už dávno nemám ten důvod, ale Vánoce jsou pro mně prostě období hluboké deprese :-( Slunečnice: to je přesně to, o čem jsem psala v mojem prvním příspěvku! Ty už jsi ve fázi, kdy o sobě pochybuješ... a kontroluješ se... jasně že je všechno špatně! A vždycky bude! HONEM UTÍKEJ!!!
Odpovědět
proto mě tyto diskuze tak vytáčí-zaprvé ta bezmoc někomu pomoct a za druhé,že ty oběti mají pocit,že tyran byl suprovej chlap a chyba byla v nich.Díky tomu dneska nemám žádnej kontakt s mojí matkou,ona úplně zvráceně po otcově smrti přejala jeho názory a já jsem podle ní vadná,že si dovolím být samostatná a nezávisle uvažující osobnost.
Odpovědět
Frisbee: asi víš o čem je řeč, stejně jako i vy ostatní, jenž diskutujete na toto téma...upřímně, klobouk dolů, že jsi to zvládla v tak ranném věku. Musím říct, že já už jednu zkušenost také mám, když se naši rozvedli a jeden z rodičů si našel chronicky žárlivého člověka! V tu chvíli, ten čas, než to skončilo, jsem pevně věřila, že já toto nikdy nedovolím, aby se dělo mě, nedejbože mým dětem. Opak je pravdou. To, co tehdá bylo pácháno na ...., vidím jako pácháno sama na sobě. Tehdá se mi to také lehce říkalo, měla jsem zlost, nenáviděla jsem a dělala jsem vše proto, abych od toho žárlivce moji rodinu odprostila. Nakonec tomu osud sám rozhodl, ptže Boží mlýny melou....Bylo to nejhorší období mého dospívání - fakt děs, nepřála bych nikomu. Dnes tu sedím a sama sebe lituji - drsné, ale realita. Právě jak Frisbee píše, že u mě mezi řádky cítí tu slabost, je to možná o tom, že jsem si doposud říkala, že to, co se děje, asi nejní zrovna nejlepší, ale jsou na světě i horší věci, jako nemoci apod. Dokonce jsou lidičkové, kteří se mají hůř a řeší i horší věci. Ale to není omluva pro to, abych s tím nic nedělala, protože vím, že já s tím bojovat můžu, musím a chci.
Odpovědět
slunečnice :-) :-) :-) a to je už slovo silné ženy!!!Držím pale,neboj...
Odpovědět
palec :-D
Odpovědět
Článek se načítá
To jsem taky slyšela... že jinde jsou na tom lidi i hůř. Má mně hřát u srdce, že mně třeba ten člověk nezavraždil? To je fakt výhoda. Slunečnice, opravdu se objednej k psychologovi, třeba bude stačit jen pár sezení... jinak máš život v háji...
Odpovědět
jo,a taky,když už chceme myslet na děti...já si ze svého dětství pamatuju akorát strašnou samotu...sama a sama..bez opory..domů jsem jezdila na víkend..urážky a ponižování..i sousedka byla domluvená s tatíčkem,že žalovala na matku,že za ní tajně zašla kamarádka...NIKDY bych to dítěti neudělala,nikdy...
Odpovědět
Profilova fotka
slunecnice, kdybys mela kopu deti a byla bez prostredku, tak pochopim, ze si rikas, ze se jini lidi maji hur. ale mas pravdu, ze ta hranice, kdy uz je neco prilis, se tezko urcuje. kdyz hodis zabu do studeny vody a pomalu zahrivas, tak se uvari.... 8-(
Odpovědět
slunečnice: mě to tvoje trápení tak dostalo,že jsem nemohla spát-usnula jsem až za svítání-tak jsem si procházela diskuze a vzpomněla jsem si na jednu,do které jsem taky psala-píšou tam holky,které mají podobnej problém za sebou a hodně jim pomohla návštěva psylchologa-prosím konej,opravdu máš jenom jeden život,nic neomluví psychickej ani fyzickej teror-to dělají jenom snejistí slaboši,aby si zvedli své ego-doufám,že nechceš dělat někomu pokusnýho králíka-on se nezmění,on chce změnit tebe a stejně kdyby ses postavila na hlavu,tak bude všechno špatně-bude z tebe zdravotní troska!!! http://www.beremese.cz/forum/show.php...
Odpovědět
Fris: děkuji za tip, docela jsem si početla a můžu podotknout, že v mnohém jsem se ztotožnila - docela mazec...člověk by si i řekl, jestli to Pán Bůh nevzal přes kopírák :-D Ještě, že nejsme svoji a nemáme děti, vidím to teď opravdu jako velké plus. Každopádně, těší mě, že kvůli mě někdo nespíš :-D , ale netrap se prosím tím, že se trápím já...sbírám síly a věř, že občas i druhé straně spadné úsměv, když zareaguji jinak, než je očekáváno. ;-)
Odpovědět
:-D :-D :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Slunecnice, je skvely, ze to takhle vidis a chces-musis bojovat ;-) Verim, ze to fakt zvladnes, ze uvnitr najdes silu. Neco na tom bude, ze my zensky nejsme to "krehke slabe" pohlavi, ale naopak-jsme mnohdy tvrdsi nez skala a silnejsi nez chlapi. Mnohy z nas to netusi, kolik sily v sobe mame, ale fakt to tak je ;-) Moc ti budu drzet palce, at to vsechno zmenis a jsi konecne stastna, spokojena a hlavne VOLNA. Zacni zit svuj zivot, sve stesti...urcite prichazi tvuj cas, chyt ho za pacesy a nepust! Nejtezsi je ani en prvni krok, ale spis odhodlat se vubec k tomu ho udelat. Jakmile vykrocis, bude to mnohem snazsi. Udelej ten prvni krok a utikej a neotacej se zpet. ne nadarmo se rika, ze nejtezsi je zit pritomnosti a budoucnosti, kdyz vetsina z nas bojuje s minulosti. Ale zvladnout se to da a musi
Odpovědět
Profilova fotka
A jak pises- nejsi na to urcite sama. Mas rodinu. ;-) To je obrovske plus. Vyuzij toho
Odpovědět
slunecnice,rychle utec dokud nemate deti,rychle..nezkazila by jsi zivot jen sobe ale i jim.....rikam to z pozice toho ditete,mame byl prednejsi nez my a vzdy rikala,ale on se zmeni..nikdy se nezmenil,nejde ani vypravet co vse byl,bylo by to na roman..utikej co nejdriv,bude to cimdal tim tezsi odejit
Odpovědět
Diskuse pokračuje po 2 letech
Ahoj holky, ta jsem si myslela, že jsem jen já poznala samé voly, ale jak vidím, je nás moc :-( Byla jsem zamilovaná 3x. Poprvé ve svých 15letech. Byl to chlap, kterého jsem poznala v hospodě, kam jsme chodily s kamarádkou a její mamkou a on mi vždycky přišel spíš odpuzující, ale pak jsem se do něj najednou zamilovala, sehnala si jeho číslo a do měsíce jsme spolu chodili. Přišel mi skvělý. Naneštěstí pro mě zanedlouho vyšlo najevo, že jde sedět na 10měsíců. Strašně začal pít a já jsem ho věčně tahala domů totálně zřízeného nebo v hašišovém opojení. Po celou tu dobu co byl ve vězení jsme si psali dopisy a když se vrátil, chodili jsme spolu dalších 9měsíců. Na své narozeniny jsem to už dál nesnesla a opustila ho. Už jsem k němu nic necítila. Jen podotýkám, že i přes to, že to byl kriminálník mi za celou dobu trvání našeho vztahu krom slova ,,krávo" neřekl nic sprostého. Myslela jsem, že už budu mít jen normální známosti, v rámci možností. Spletla jsem se. :-) Rok jsem nejaky cas sama a pak si našla půlroční známost. Byl to krásný, namakaný chlap a uměl dokonale lhát. Abych to zkrátila, skončili jsme spolu po půl roce u soudu, protože dal moje ,,hanbaté" a dost intimní fotky na všechny možné servery a posílal a prodával je i do zahraničí různým lidem (tajně me fotil a točil zezadu i při sexu). Protože mi tehdá nebylo ještě 18, podala jsem na něj trestní oznámení. A sdělení kriminalistů, že si celou tu dobu nechal říkat jiným křestním jménem! Vymyslel si jméno, příjmení, bydliště... a měl přítelkyni. Živila ho. Dělala prostituku v Itálii a on tady mezitím zneužíval jiné ženy. Policie mu zabavila fotáky, pc, mobily... a skončili jsme spolu u soudu. Než k tomu došlo, měla jsem několik výhružných teefonátů ze Slovenska (od jeho kumpána - hledaného občana policíí). Zbavila jsem se ho a už ho nikdy neviděla. V 18ti jsem si našla partnera, který se jevil jako nejlepší chlap na světě. Byla jsem už dost opatrná a říkala si, že tento už bude určitě fajn. Chyba. Jsem s ním přes dva roky, žijeme spolu. Je to psychopat, násilnický cholerik. Za sebemenší chybu dostanu sprostě nadáno, jen slyším, jak jsem neschopná, nic neumím, jsem líná a k ničemu, jsem naivní a hloupá, že chci jít na VŠ. Nevěří mi, jsem ku*va a podvádím ho na každém rohu. Jednou mi už dal i facky. Když se napije, vulgárně na mě řve, jaká jsem p**a, zas*ana ku*va a lituje, že mě poznal. Za všechnu smůlu si v životě můžu sama a i za jeho chování - dohnala jsm ho k tomu. Jsem hodně nemocná, mám závažnou plicní nemoc a když jsem mu řekla, že je mi zima, dostalo se mi odpovědi, že je to JEHO byt a on si tam bude mít teplotu jakou chci a pokud se mi to nelíbí, mám jít spát třeba ven. Otočil se a usnul. V noci jsem se vzbudila zimou. Opovážila jsem vstát, dát si 3 vrstvy oblečení a topení o dva stupně zesílit. Odměnou je mi bylo několikadenní ignorování mé osoby a potom výčitka, jak jsem si dovolila topení zesílit a že jsem divná a mám se jít léčit, když je mi zima. Můj zdravotní stav se díky němu jen zhoršuje, mám z něj neustálé deprese, strach, nespím, nejím, ubrala jsem několik kgKdyž se bavíme o rozchodu, řekne at táhnu a sbalím se, ale potom se mnou manipuluje a chce mě zpět. Te'd konečně jsem našla sílu od něj odejít. Prosím, UDĚLEJET TO VŠECHNY ! !
Odpovědět
@6simonka6 gratuluji k rozhodnutí od něj odejít,je to jen dobře ! hlavně se nevracet, v případě potíží existují poradny pro domácí násilí...a do budoucna přeji někoho normálního...a jestli mohu být příliš smělá, přijde mi,že opakuješ nějaké vzorce vybírání partnerů a ne moc dobré,tak jestli by nebylo dobré se před dalším vztahem zajít poradit k odborníkovi :-) tak a´t už to vychází jen lépe :-)
Odpovědět
micipsa: Mockrát děkuji, taky bych si moc přála poznat někoho normálního, kdo by si mě vážil a měl mě opravdu rád. Ano, o poradně už jsem taky přemýšlela... už to prostě překročilo veškeré hranice, komunikace vázne a když nějaká je, pak jen hádky, výčitky a sprosté nadávky. Určitě máš pravdu a já si příště dám sakra velký pozor na toho, s kým se seznamuju. Děkuji za příspěvek ;-)
Odpovědět
Zdravím holky, tak jsem to udělala, odstěhovala jsem se. Nestálo mě to ani žádné slzy a bolest - paradoxně mi k rozchodu dopomohla jeho bývalá, od které jsem se dozvěděla plno věcí. Ten den se ke mně chtěl zrovna vrátit. Ale já už ho nechci ani vidět. Celou dobu mi hrozně lhal. A když jsem mu to vše vyložila, byl to opět MŮJ RPOBLÉM, MOJE CHYBA. Když mi volal a pak následně přijel do prázdného bytu (moc mu tam toho teda nezbylo), začalo peklo a opět psychický teror - každou minutou sms, volání. Ukradlas mi pastu, rum, ručníčky na ruce, filmy a x dalších věcí.... otec už to nevydržel a ty chybějící věci mu tam zavezl a docela mu ,,domluvil", takže od té doby mám klid a pokoj od toho psychopata. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělala. NEPROTAHUJTE TO.
Odpovědět
Profilova fotka
@6simonka6 Je dobře, že ses odstěhovala, ale jak je psáno výše. opravdu opakuješ stejné vzorce. Možná by ses mohla zamyslet sama nad sebou, co si ty sama o sobě myslíš, jak moc se máš ráda... protože to co vyzařuješ na ostatní lidi, tak tak se oni k tobě chovají... chlapi samozřejmě obzvlášť... Přeju ti, anys to vše rozmotala a potkala toho správného partnera :)
Odpovědět
@lamorgaine To je pravda, měla bych asi působit trošku jinak a mít se víc ráda. Teď to bude asi těžké, protože mu nastalo období, kdy mi přišel najednou velice zamilovaný mail plný slibů a sladkých řečí. Nesmím si dovolit se tím nechat ovlivnit a zdeptat. Radši to hned mazat. Ví moc dobře, že bych mu mohla podlehnout, jakmile by mě viděl osobně nebo se mnou mluvil. A jinak moc děkuji :-)
Odpovědět
@6simonka6 musíš si pořád opakovat, že on se nikdy nezmění a vždycky by to s ním dopadlo stejně špatně. Takoví umí opravdu pěkně slibovat hory doly, ale vzpomeň si ,jak mu sliby dlouho vydržely. Nenech se ukecat ten si tě nezaslouží.
Odpovědět
Profilova fotka
@6simonka6 No vlastně si dovolí jen to, co mu ty dovolíš si dovolit :) Vím, že to člověk ze sebe potřebuje dostat, jinak by se v tom asi utopil :), klidně piš... Já to říkám vždy takhle, když se má člověk rád, tak nikdy nedopustí, aby s ním někdo takhle zacházel... Lehce se to píše, ale je to těžké ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@6simonka6 Tak to je drsný, co sis stihla projít.. Taky mam zkušenost s psychopatem, sranda, že s mojí kamarádkou ho takhle důvěrně nazýváme dodnes :-D Jsem od něj 5,5 roku a min. týden se mi o něm zase po delší době zdálo.. že mě okradl a pak mě držel doma, hrozně jsem se bála, že jestli mě chytne jak od něj utíkám, že mě zabije. Naše chození trvalo rok a byly to jen neustálé hádky, kontroly, dokazování, nadávky, stěhování tam a zpátky, jednou jsem tak dostala, že jsem byla samá modřina.. a přesto jsem se zase vrátila. Každá musí dospět do toho stadia, kdy už stačí jen malá kapka a dokáže odejít.. Jenže na druhou stranu, on byl hrozně vtipnej, bezprostřední, byla s nim zábava, skvělej sex. Měla jsem pocit, že se s každym jinym budu nudit, a že až už nebude mít opravdu žádnej důvod myslet si, že se mu ku**im, tak to bude v pohodě. Chyba lávky.. důvod se našel vždycky. Když jsem mu na rozkaz předložila telefon ke kontrole, vynadal mi, že jsem si všechno promazala. Když mi volala kámoška a chtěla v klidu pokecat, takže mi řekla, že mi cinkne až budu v práci, tak spustil, že mam tajnosti.. Když mi napsal kamarád k narozeninám, byl to můj m*dák. Když jsem mu jednou volala z autobusu po cestě domu (celkem mi ta cesta trvala cca půl hodiny), tak spustil výslech, kdo mě sem vezl, že když jsem mu před chvílí volala, tak jasně slyšel v telefonu sprchu!! :-D ) Prostě magor, psychopat, a samozřejmě děvkař, kterej mě podváděl kde mohl a ještě mi ukradl spoustu peněz. Taky jsem ještě půl roku po rozchodu novému příteli se strachem oznamovala, že půjdu s kamarádkou, že pojedu za mamkou, jestli to nevadí... Dneska už jsem zase taková, jako dřív, ale ty vzpomínky a občasné noční můry mě asi budou provázet až do konce života.. Taky jsem vždycky prohlašovala, že jedna facka a táhl by. Ale psychický tejrání nepřijde najednou. Je to strašně dobře vypracovaná taktika a bohužel ne každá má tu sílu odejít.
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?