Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volná diskuze

Zažívám stres v nové práci. Máte podobnou zkušenost?

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, zda máte velké stresy v práci a jak to zvládáte. Nastoupila jsem v únoru na novou pozici do velkého hotelu jako banketní koordinátor, byla to pro mě vysněná pozice, strašně jsem chtěla dělat na banketech. Připravuji konference od A do Z a je to velká zodpovědnost. Mám takový problém, pořád i po třech měsících dělám chyby, které nepříjemně ovlivňují moji práci a způsobují problémy ostatním. Vím, že každý dělá chyby, ale já se pak cítím strašně neschopná. Navíc kolegové poznali, že jsem spíš hodná a nedokážu být tvrdá a bezohledná vůči ostatním, takže se po mě docela vozí.Nevím, jak se s tím poprat, stres už se na mě projevuje ( bolest břicha na slinivce a žaludku) a to jsem si myslela, jak jsem dobrá. Teď najednou váhám a mám pocit, jeslti radši nemám jít na mateřskou. Ještě jsem ale chtěla chvilku počkat a ne zbaběle utíkat. Jsem tam terpve tři měsíce, nejsou na mě nijak zlí,ale někdy bych utekla. CHci ještě pár měsíců vydržet. nerada bych taky práci měnila, protože to nevypadá dobře po třech měsících měnit práci. Máte někdo podobnou zkušenost?
Odpovědět
1
2
3 4
Tak to gratuluju. Jen si dávej pozor na to zdraví. Moje mamka se taky nechala pohltit prací a je na tom teď zdravotně docela bledě ;-( . A jako její dcera můžu říct, že její zdraví je pro mě důležitější než její příjem. Chápu, že chceš mít pocit, že budeš moct zaopatřit svoje děti, ale když budeš mít zdravotní problémy, tak to pro ně bude mnohem horší než kdybyste neměli krásný byt.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 4 měsících
•
zdravím holky, kdysi jsem do této diskuze již přispívala, ale hned následně na to jsem nastoupila do nové práce jako asistentka - mám ty samé problémy, jsem moc "hodná", pocity vyhoření z toho, že určitě nedělám nic dobře, pak se něco povede, ale hned je tu další problém, ... navíc mě rozčilují kolegyně, obě jsou věkově i služebně starší, jedna je dost náladová, takže jeden den jsem pro ni brouček a hned následující den mi dokáže tak hnusně odseknout, že mi nezbývá nic jiného, než si v duchu říct jaká je to pěkná Kr...a, a snad ani nemá vychování, když nemá náladu, tak dokáže být pěkně hnusná, navíc jsem zjistila, že do očí ti řekne jak ti to sluší, že ta chyba nevadí... a za zády tě hned pomluví, že jsi pometlo a ke všemu úplně blbá :-( druhá kolegyňka (asistentka jako já) mě zase nechává vycukat ve věcech jako uklízení kuchyňky (dokázali byste 2 dny neuklidit nádobí???? já teda ne, teda jo, ale musím na to pořád myslet a vnitřně mě to pěkně žere), odnášení pošty, přivážení balíků.... moje balíky jsou moje, její jsou naše.... nejhorší teď je, že už jsem na ně tak nachystaná, že mi asi brzy bouchnou kamna - na tohle jsem nachystaná, ale jak dát na jevo, že ona chodí tak na 2h obědy, navíc do práce (8:00-16:30) chodí v 9:15 a nikdo ani její nadřízený jí nic neřekne... to opravdu nechápu, hlavou nad tím kroutí celé patro i celá firma, ale nic se prostě neděje.... :-( Můj šéfík není špatný, i když má také své dny a nápady, ale někdy mi přijde, že se mě nezastane, taky mě bere jako "bažanta".... ]-( takže jsem už na tom tak, že chodím domů a někdy si i popláču, bolení břicha nemám, ale má každoranní otázka je: co zas bude??????? přemýšlím nad tím, že bych šla na mateřskou i když se na to 100% necítím a úplně nejvíc mě štve, že já takhle zbaběle prchnu a ta žába na prameni tam bude sedět dalších x let a otravovat dalšího bažanta.... Co mám dělat? koncem roku jsme se chtěli pokoušet o miminko, ale vidím to na blízkou budoucnost..... :-o
Odpovědět
ahoj Singid, naprosto tě chápu - právě v práci řeším něco podobného.... A to tu v červnu budu 5 let, ale furt jsem bažant! pracuji jako zdravotní sestra, ale mám děsnou pověst - mám příšerný služby. Doktoři se mnou odmítají sloužit.... Operace v noci, oživování, bezvědomí, atd.... Do toho jako svobodná a bez dětí vyžírám ty nejhorší služby a když si vezmu dobrovolně Velikonce a je po nich, tak maj kecy, že to bylo stejně kvůli penězům... ]-( Pak jdu do práce a slyším, jak se kolegyně ]-( baví mezi sebou - jen jí to nech na noční, ona si s tím poradí, víš jaká je akční...A dodá - chceš jít snad domů normálně - ne? Pak na vás zbývá pár věcí jako - zavedení katetru, převaz, vstávání s 5 lidmi po výkonu (se 3měly vstát ony)... Pak se ohradíte a dořvou vás, že na to máte školu, tak ať děláte (mám VoŠ), ale nějak to neprožívám - zdravka jako zdravka ;-) A nakonec pošlou do eteru, jaký mám moc pěkný služby, že mám 6 volných víkendů po sobě! Na zabití - jsou jen 3 (mám dov). Když jsem se ozvala, tak jsem šla na koberec za nekoleg. chování!!!!!!!!!!!! Doma jsem si pobrečela, ale já už jsem rozhodnutá !!! Mám strach - že mě to položí, úplně vcucne a z ,,holky" se smyslem pro humor, bude absolutně zakomplexovaná troska Hláška měsíce - se na ní podívej, se divím, jak na ní ten její může vlízt. Na jejím místě bych neměla vůbec žádný sebevědomí.......... Bohužel - tuhle práci mám moc ráda, musím to ještě chvilku vydržet... Ale dnes mi řekli 3pacienti - nezávisle na sobě, že jsem jejich sluníčko, že se hezky starám p.s - omlouvám se, za ten dlouhý příspěvek. Ale aspoň vám si můžu ulevit....
Odpovědět
Profilova fotka
Hani, z vlastní zkušenosti vím, že s některými lidmi se prostě nedá vyjít po dobrém ani po zlém, zvlášť pokud proti nic stojíš sama. Ale taková pochvala od pacientů to všechno vynahradí,ne? ;-) Třeba by ti bylo líp v jiném nemocnici, kde by si tě vážili... Já mám v práci taky neuvěřitelný stres, úplně jiný než ty, u nás nejde o život, ale některé dny se nám přes hlavu převalí třeba 1000 lidí, máme 450 pokojů a na recepci lítáme jen dvě...
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj holky já před měsícem nastoupila taky do nové práce jako asistentka a moc se mi tam nelíbí, přesně jak to tady někdo psal, ráno se budím hrůzou z toho ,co si na mě v práci zase vymyslí, v noci uléhám s tím,že ráno už zase pojedu do firmy. Dělá tam jedna ženská, která mě zaučuje , ale to je taková mařena až to hezké není. Já si říkám, že učený z nebe nespadl a taky tak beru ostatní lidi, jenže když tam něco třeba udělám špatně tak nahodí takový ksicht že mám vždycky chut odtamtud hned odejít. Pro mě je hrozně důležitý kolektiv ve kterém budu v pohodě jenže tady v pohodě nejsem :-(
Odpovědět
Profilova fotka
Jani-v tomhle já mám výhodu, kolektiv je u nás super, přes tu honičku, co tam máme jsme dobrá parta a užijeme i spoustu legrace, tím myslím kolektiv recepce + bagážisti+čísníci. Management nebudu komentovat, někdy mám pocit, že žijou v jiném světě odtrženém od reality a vůbec netuší, co se vlastně v hotelu děje.
Odpovědět
Profilova fotka
To je fajn, že máte alespon dobrý kolektiv, nás je tam z administrativy 5 a z toho 3 jsou majitelé takže vlastně já si tam nemám ani s kým povídat, to mě hodně dusí, sedět někde 8,5 hodiny sama a nemět si s kým pokecat :-(
Odpovědět
Profilova fotka
hancazivocich: Obávám se, že v českém zdravotnictví je tenhle přístup běžný. Obzvlášť pokud se jedná o buzeraci - ta se týká i doktorů - "vytváří" se tím "nezbytná" hierarchie a "respekt". U sestřiček to bude asi ještě horší. Neuvažovala jsi o odchodu do Německa nebo jinam? Tam se o tebe poperou (pokud ovládáš jazyk). Ty starý sestry, který tě teď buzerujou už na odchod nemají kapacitu ani jazykovou vybavenost. Já si myslím, že to není špatná perspektiva, ne? Co jsem ale vypozorovala, tak nemá smysl reagovat na jejich výplody, nejlepší je být maximálně milá i za cenu lezení do řiťi. Zdar českému zdravotnictví!
Odpovědět
Profilova fotka
Zrovna jsem přišla z práce a mám nervy na pochodu. Majitel mě seřval jako malého smrada a nejhorší že nevím za co. Nehledě na to, že jsem slyšela že tohle arognatní chování je u nich normální. Na tom místě kde jsem ted jsem za poslední rok a půl už třetí holka, nevím jestli zrovna tenhle stres a takové chování chci dál snášet. Setkali jste se s tím holky někdy, že vás v práci seřvali ale opravdu seřvali ?
Odpovědět
Profilova fotka
janinka: Ano, opravdu seřvali a třeba i za chyby, které byly evidentně někoho jiného. Resp. nejednalo se o můj projekt a já jsem nebyla osoba, která na dané částli pracovala - takže žádná zodpovědnost. Také se mi stalo, že mne seřvali za to, že jsem potřebovala opravit přístroj, který byl v záruce a na kterém jsem pracovala. Jednalo se o rutinní kalibraci. Seřvaná jsem byla víckrát na více pracovištích, ale také jsem zažila šovinistickou buzeraci. Myslím, že je lepší, když na tebe někdo 5 minut řve než když tě někdo soustavně deptá. Když šéf řve, tak se většinou jedná o ztrátu kontroly následkem pracovního přepětí, příp. osobních problémů, chce to jen trošku pochopení. ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
No tak pro tohleto asi pochopení mít nebudu, nejsem splachovací a nejsem fackovací panák ,kterého by tam asi potřebovali ]-( .
Odpovědět
holky, taky si postěžuji, na mě se stres projevuje vyrážkou, jako zrovna teď: měním místo a důvod je jeden - šéf. Práce mě baví a do mateřské jsem nic měnit nechtěla. Kolegové průměr, občas je legrace a jistá sounáležitost funguje. Ale můj šéf je zářný příklad o nezvládnutí funkce. Ještě než byl šéfem, byl samá legrácka a přátelský rozhovor. Po povýšení s náma jedná, jak s méněcennými, kontroluje nás, hledá chyby, vymýšlí zbytečnosti, je jízlivý až hrůza a o nějakém děkuji či pochvale si můžeme nechat zdát, navíc začal být dost agresivní, asi se řídí heslem: nejlepší obrana je útok. Před měsícem se zaměřil na mě a jelikož dělám povětšinou s věkovou kagegorií 50 a výše, kteří se bojí o svůj flek, nikdo mu nic neřekne a nechají si dost líbit, tak mu pěkně narostl hřebínek. U mě narazil, jsem povahou spíše bojovník a už dlouho jsem v sobě dusila šéfovo chování k ostatním. To je zase můj problém, že řeším věci za ostatní a jestliže se děje bezpráví jinému, mám nutkání přispěchat na pomoc. Jenže pak si mnohdy udělám nepřítele já. Takže, minulý týden pohár přetekl, šíleně jsme se se šéfem pohádali, řvali jsme na sebe jak paviáni a já si ani nepamatuji cestu domů, jak jsem z toho byla vedle, úplně jsem bouchla a myslím, že šéf jakbysmet. Restrikce na sebe nenechali dlouho čekat, mám zakázano, co se dá, ale šéf se mnou začal jednat slušně, vyká mi. Ale už si nevěříme, chodíme okolo sebe jako dva kohouti a já si ve svém volnu usilovně hledám práci. Mám z toho trochu obavy, ale takový je život. Ale vím jistě, že by mi asi muselo hodně, hodně záležet na místě, abych si nechala líbit neurvalé a nespravedlivé chování, jak od šéfa, tak od kolegyň. Mám ve zvyku řešit věci přímo a do očí, ale zároveň zjišťuji, že jednání za zády je oblíbenější :-S
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
Teda jindri to ti tleskám, že jsi se takhle pustila do šéfa, já bych na to asi nervy neměla, když mě šéf včera seřval aniž bych věděla za co tak jsem jen stála ve dvěřích jako opařená a pořád jsem se snažila přijít na to co jsem udělala špatně. Abych se přiznala tak na téhle práci mě opravdu nezáleží, takže si taky hledám novou práci, doufám že se poštěstí ještě než mi skončí zkušební doba. Nemůžu prostě jezdit do práce už vystresovaná a s pocitem co mě tam zase čeká, v noci nemůžu spát a ráno se mi tam prostě nechce, cokoliv tam udělám tak po sobě 100x kontroluju jestli tam nemám nějakou chybu, někdy si až připadám jako magor.
Odpovědět
Ahojky holky, já teda zírám, mám sice stres,ale některé vaše případy jsou teda hrůzný, já už bych tam asi nepracovala... všechno zatím překousnu, ale kdokoliv by na mě zařval, tak jdu od válu, jen jednou by zakřičeli.... je to někdy fakt těžký, soucítím s vámi a držím pěsti... já měla dnes den blbec, takže přeji všem aby jich bylo co nejméně... :-S
Odpovědět
Profilova fotka
Jo to jsem si říkala taky , že v momentě když na mě někdo zařve, že si to nenechám a půjdu hned pryč, taky jsem to měla chut udělat, rozmýšlela jsem se jestli vůbec dnes jet do práce, ale na pracák se mi nechce a kadžý den jsou to pro mě peníze ikdyž za ten stres že. Ale v momentě až se mi naskytne příležitost tak padáááám pryč.
Odpovědět
janinka23: tak držím palce, ať natrefíš na fajn lidi a práci, taky nechci na pracák, leccos tedy zkousávám, myslím si něco o pr...i a odpovídám na inzeráty ostošest ;-). Tleskat není za co, sice toho ani trochu nelituji, ale daleko větší umění je být diplomat a kočírovat své emoce, což se nepovedlo a já jsem ještě takový člověk, co na srdci, to na jazyku, tak si umíš představit ten cirkus. Co pohovory, jak je zvládáš? Zrovna dnes jsem byla na jednom, požadavky jsem splňovala, ale na co se mě vyptávali jsem slyšela poprvé v životě, takže jsem tam byla za blbce s velkým B, agličtina prý stačí na základní úrovni a nakonec pohovor ze začátku probíhal pouze v angličtině, překládala jsem, no děs a hrůza. Nejvíce padaly slova stres, odolnost, flexibilita, přesčasy a ještě jednou přesčasy. No, není to jednoduché :-|
Odpovědět
Profilova fotka
Nedávno jsem pročítala inzeráty a dost mě pobavilo, že na práci recepční je mezi požadavky odolnost vůči stresu a schopnost pracovat pod tlakem... U nás tohle platí na 100%.. Málokdo nový vydrží, zůstanou jen odolní jedinci, kteří se proti tomu dokáží obrnit a brát to s nadhledem, ale někdy je to sakra těžký ]-( . Nejen nepříjemní a arogantní hosté, ale zároveň tlak vedení, jak mezi dvěma mlýnskými kameny. Práce mě baví, chtěla bych vydržet do mateřský. Každý den je jiný, někdy hrůza, nerváky, hádky a další den pohoda. Dokonce se někdy přistihnu, když mám pár dní volno (výhoda 12-ti hodinových směn), že mi ten adrenalin chybí. A na dovolené v hotelu jsem ten nejhodnější a nejmilejší host :-D .
Odpovědět
Profilova fotka
No a já to dnes udělala, vycukla jsem a dnes jsem volala do práce že už nepříjdu, včera se po mě znovu svezli a já už nějak ztratila nervy a prostě jsem si řekla, že jak s ho... semnou nikdo zacházet nebude. Mám svou hrdost a dokud se tam nezmění lidi tak to tam bude pořád špatné, takže tak, pořád jsem si řákala , že se to třeba změní, ale prd nezmění, pořád budou mít to svoje arogantní chování vůči zaměstnancům a dokonce to se podržte oni tam řvou na sebe jako pes se psem, tak když se nedokážou ovládat v rodině tak jak se pak můžou ovládat na své zaměstnance,že? ]-( . Takže jsem se hned ráno pustila do rozesílání životopisů a hledám jak potrhlá :-) . Jindri pohovory nesu tak nějak jakože bud mě budou chtít anebo ne, říkám si že když tam něco řeknu špatně, tak už je přeci nikdy neuvidím, ale stresuje mě to to jo. Taky jsem zažila pohovory , kdy semnou mluvili a naraz začali mluvit anglicky, no tak to jsem vždycky byla hotová. Jednoduché to není , to máš pravdu :-|
Odpovědět
tak taky trošku přidám. Začala jsem pracovat v nemocnici na interním oddělení loni od července. Vše bylo v pořádku, než jsem udělala adaptační proces. Vrchní mi řekla již v říjnu před celým kolektivem, že zařídí mou registraci a holky mi to potvrdily, že jim to taky vyřizovala. Tak jsem to nechala plavat. V lednu mi řekla, při ukončení, jak daleko jsem postoupila s registrací, což jsem byla všoku. Do března na mě vydělávala, prtoožebyy mě musela dát do jiné platové třídy. Já si to vyřídila do 14 dnů. Od ledna pořád hledá, na čem by mě nachytala. prohlíží mi vedení dokumentace, jakoukoliv hovadinu v podobě kroužku kolem čísla mě drbe. No paráda, co? pak mi dala audit na jednu dokumentaci, prtoože jsem nemohla objektivně zhodnotit do jaké míry je pacientka orientovaná při halucionacích a nespolupráci z její strany. Dala to na posouzení nezávislé osoby a ta ji řekla,ž e neshledává žádné pochybení. Tak ji dořvala, pak mou staniční, že se mě pořád zastává a tak to běží nadále. Do práce chodím stále s chutí, ale také se stresem, co se zase stane. Plně chápu Vás všechny a obdivuji, že se dokážete postavit vedení. já kdybych se ozvala, tak mě snad ukamenuje. Ale já ji ukážu.
Odpovědět
Profilova fotka
Mě příjde že v každé práci je to stejné, ale ikdyž jsou v práci nějaké potíže a máte kolem sebe dobrý kolektiv tak se to dá zvládnout, já takové štěstí neměla , kolektiv tam vlastně nebyl žádný jen dva majitelé a tot vše. Ale nelituju toho že jsem odešla.
Odpovědět
Profilova fotka
Janinko-gratuluju, že ses odhodlala tohle udělat. Určitě brzo najdeš něco, co ti bude víc vyhovovat. Držím ti palce :-) .
Odpovědět
Profilova fotka
aaa děkuju, doufám, že jo, dnes sem rozhodila sítě a hledám jak zběsilá, asi ale zřejmě budu muset dojíždět do prahy , protože pochybuju že bych tu v okolí něco našla. Dnes tu ale dojíždí kde kdo.
Odpovědět
janinka23: udělala jsi dobře ;-) Proč setrvávat někde, kde si tě zjevně neváží. Já už se moc těším na den, kdy vítězoslavně odevzdám výpověď. Už aby to bylo, teď mám 2 nabídky, nad kterými ale váhám. Obor zajímavý, ale u obou mí příjde, že spíš člověk bude žít v práci a na všechno ostatní mu moc času a energie nezbyde a to mi moc nevoní. Mám spoustu koníčků, hlavně mý 2 psy mě zaměstnávají až až a to je pro mě důležitější než kariéra. Tak držím palečky, jak dlouho by jsi dojížděla?
Odpovědět
Profilova fotka
jindri tak pevné nervy při odevzdávání výpovědi, já jsem se docela nasmála, až ted opravdu vidím kde jsem pracovala, jací primitivové mě zaměstnávali, když jsem odevzdávala výpověď tak mi pan majitel řekl fajn to je dobře, stejně jste nic neuměla a je mi z vás špatně, tak jsem si myslela svoje, a pro mě jsou tihle lidi opravdu individua. :-D, oni jen potřebovali ukázat jak jsou nad věcí, ale nejsou protože mojí výpovědí se jim komplikuje hodně věcí, ale na to já se ohlížet nemůžu. Jinak kdybych měla dojíždět do Prahy tak to mám asi hodku a čtvrt busem a pak ještě něco metrem, ale dá se to vydržet, pokud budu v práci v klidu a budu se tam těšit tak se dá ta cesta překousnout. Co se týče těch tvých nabídek,tak tohle si opravdu člověk musí hodně rozmyslet, nejde věčně trávit většinu času v práci, později by tím trpěl i tvůj vztah.
Odpovědět
janinka23: To ti opravdu řekli? To je na rozbití ciferníku, no ještě, že jsi pryč a každá zkušenost se jednou hodí. Já jsem taky nebývala tak "rázná", asi ve druhé práci jsem málem všem běhala i pro svačiny a nic pro mě nebyl problém, teď už se umím ohradit a říct si o svá práva. Add nabídky, jednu jsem odmítla, u druhé si vybrali jinou a stejně bych jí odmítla, no představovala jsem si to snadnější. Tak hodně zdaru!
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 4 měsících
•
Zuzanko, napsala jsi to přesně tak, jak se teč cítím já. Já nemám nijak náročnou práci, ale spíš nárazovou. Třeba 14 dní mám naprostý veget, dalších 14 dní makám jak šroubek (většinou překladám) a z toho mám šílené bolesti břicha, halvy a tak, už týden předem. Prostě najednou mám zodpovědnost jak blázen. Jsem tu dva měsíce a taky uvažuji, že uteču, ale přeci tak zbaběle se neutíká, navíc z dobrého místa, přemýšlela jsem o mateřské, ale je to brzy, nemám praxi.
Odpovědět
Profilova fotka
tak téma přímo pro mě. Ještě do nedávna jsem byla spokojená a brala práci jako celkem pohodovou. Poslední dobou se však situace otočila. Šéfík zjistil, že už spoustu věcí zvládnu sama a pěkně toho zneužívá. Od samého začátku, co jsem do firmy nastoupila jsem se snažila, abych nezklamala a vykonávala svou práci na 100%. Sice mě těšila chvála, které se mi dostávalo, ale teď je mi ze všeho "blivno" (omlouvám se za výraz). :-S Šéf mi předal 50% svých běžných povinností, úkoly které nikdo jiný nechtěl - mám na starost já. Vůbec nestíhám, pořád řeším nějaké průšvihy a odnáším problémy jiných. Odpovědnost mám přiměřenou, ale stačí....jakmile se něco děje, ta zodpovědná jsem já, takže paráda ]-( . Finanční ohodnocení mizerné, vyhlídky do budoucna špatné...jenže zatím jinou práci nemám, takže odcházet na blint nechci. Ke všemu mi dávají k překladu dokumenty, maily, telefony v AJ...jsem jediná, co umí obstojně tento jazyk. Pracuji v pobočce německé firmy. Hlavně, že mají v práci jazykové kurzy... proplacené a stejně umí kuloví. Mateřská by mě zachránila, ale zatím se nedaří :-( . Prostě všude je něco....ale štve mě to! ]-(
Odpovědět
Profilova fotka
dělám v konstrukční kanceláři strojírenské firmy jako asistentka a kreslička :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj holky, ráda se přidám, koukám, že nejsem sama, kdo se zbytečně stresuje v práci. Nevím, ale u mě se stres projevuje tím, že děsně držkuju a pak doma brečím, protože vím, že jsem to třeba přehnala. Moc taky závidím povahám, které vypadají, jako když s nima nic nehne. Ale nesnesu, když se někdo chová jako tlačenka a ještě mu to prochází, že dělá jako že pracuje a všichni mu to děsně žerou. :-( Ale naštěstí mám hodného manžela, který je mi velkou oporou a řekne mi, až se na to vyprdnu, že mi to za ty nervy nestojí, ať si hrabu na svém písečku a nikoho si nevšímám. To mě aspoň uklidňuje, že sice v práci je dusno, ale doma že mám klid. Chvíli je klid a pak to začne na novo. Učím se ovládat svoje nervy a nějaké nadechnutí 10x za sebou poněkud nestíhám :-)
Odpovědět
No, je to drsný. Já se třeba nedokážu představit, být vkuse 20 let i víc v práci. My z toho aspoň můžeme utíct na mateřskou, ale chlapi? Ale i tak, ne vždycky se dá utýct, že...jenže nezaměstnanost je svinstvo, je toho všude moře, tak bychom měli být za práci vděčné, ovšem za každou cenu???
Odpovědět
1
2
3 4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?