Svatba, zásnuby, očekávání, tradice

martiusgray martiusgray

Autor diskuze

27.10.2017

Zdravím dámy, slečny, manželky, snoubenky atp. Vrtá mi hlavou pár otázek u kterých nerozumím odpovědi, tak snad se můžu ptát. -Z jakého důvodu jste chtěli svatbu? Vždyť zamilovanost se dá oslavovat i bez svatby, svatby jsou drahé, stresující, není lepší možnost za co utratit peníze? -Hodněkrát vidím, že ženy uráží levnější prsten, koukají na výplatu muže, že si mohl dovolit více atp, ale kolik z vás dalo snoubenci taky zásnubní dárek? Proč tato tradice se vytratila a žena jen bere? -Proč svatební den bere nevěsta jako svůj den a né den společný tedy i partnera, příjde mi, že partner je mnohokrát o vše ochuzen, dělá to spíše z donucení a i přesto jsou ženy spokojeny. -Proč některé tradice dodržujete a doporučujete když jiné zavrhujete. Dám příklad. chci na svatbě bíle šaty (znak čistoty) ale dražba podvazku, únos nevěsty mi příjde jako blbost.Vždyť je potřeba svatbu příjmout takovou jaká je, buď podle křestanských tradic nebo ji vzít netradičně ale neměl by se dodržovat jistá pravidla a né podle toho jak se to člověku hodí? Zatím se mi jeví svatba pouze jako bussines kdy ženy svatbu chtějí spíše z důvodu nátlaku rodiny, jistoty, očekávání atp Díky za odpovědi, třeba to poté lépe pochopím

Odpovědět

alaw alaw

27.10.2017

Haha... myslim, ze tady ta diskuze bude velmi vyzivna... Ale odpovim Ti. 1. Svatbu beru jako zavazek, jako neco vic, nez jen, kdyz s nekym chodim, jako znak toho, ze to se mnou ten dany opravdu mysli vazne. Vzhledem k tomu, ze ziji v zahranici a je to tu trosku jinak, i z legalniho hlediska to bude daleko jednodussi. Svartba nemusi byt ani stresujici ani nemusi stat balik. Je to jen na lidech jak si to udelaji. 2. Opet pouze z meho pohledu, ale za levnejsi prsten bych se neurazila (opet pokud proctes diskuze je tu spousta holek/zen, ktere rikaji, ze naopak levny prsten chtely), ale jinak ja jsem chtela drazsi prsten z duvodu kvality, planuji ho nosit cely zivot, takze bych rada, aby vydrzel. Zasnubni darek jsem nedavala, ale budu davat svatebni... v rano svatby. 3. To nevim... uprimne mne vzdycky zarazi a rozesmiva, kdyz vidim nevesty rikat: je to moje svatba... pro me je to nase svatba a vsechno planujeme spolu, delame kompromisy atd... 4. Ohledne tradic, ja si myslim, ze takove ty typicke tradice uz mnohdy nemaji duvod, a tak je nejlepsi si vybrat ty, ktere se libi nebo k nim mame vztah. Tak a je to :)

Odpovědět

ellinkasebudevdavat ellinkasebudevdavat

27.10.2017

Vezmu to postupně :) nechtěla jsem svatbu vyloženě jako takovou, ale chtěla jsem vstoupit do manželství s člověkem, se kterým jsme si řekli, že spolu chceme být navždy. Mělo to i svou velmi praktickou stránku, měli jsme před stavbou domu a než sepisovat nějaké poslední vůle apod, bylo jednodušší se vzít, však proto ta instituce manželství existuje. Navíc jsme začali uvažovat o dětech a ty bych než svatby nechtěla. Naše svatba byla levná, bez stresu a konečně jsme tam seznámili naše rodiče :) Dostala jsem levný prsten, díky bohu, drahý bych nenosila, bála bych se poniceni nebo ztráty. Krátce po žádosti jsem svému nastávajícím koupila také prstýnek, nosil jej také jako zásnubní až do svatby, teď ho nosí v peněžence. Svatební den jsem brala především jako rodinnou událost, jak jsem psala, seznamovli jsme naše rodiče a byl to prostě hezký den, kdy ze dvou rodin vznikla jedna. Co se tradic týče, mám je ráda, ale nesnáším různé kycovite opicarny :) takže jsem měla bílé šaty, vyměnili jsme si prstýnky a tím to haslo. Nepotřebuju ze sebe dělat saska :)

Odpovědět

helusta helusta

27.10.2017

Jdu do toho taky 😉 1. Podle mého 90% žen, a to i těch co jsou tady, chtějí svatbu převážně ze sobeckého důvodu. Chtějí být krásné, načančané a středem pozornosti. I když si to moc nikdo nepřizná a napíše, že to je “něco trvalého” atd. Ani já na tom nejsem jinak 😆 ale snažím se svojí sobeckou stránku krotit a převažuje u mě (snad doufám) to, že už máme dceru a nechci jí vysvětlovat, proč se jmenuju jinak. Prostě chci mít úplnou rodinu. 2. Cenu prstýnku sem nikdy neřešila a osobně mě zarazilo, že moje kamarádka hned koukala na internet kolik tak mohl stát (ten co dostala ona). Ani nevím co mám za kámen a upřímě je mi to jedno. Spíš obdivuji, že při jednom společném účtu dokázal to, že absolutně nevim, jak na to našetřil a jak to zaplatil ☺️ Zásnubní dárek jsem nedávala. Ani mě to nenapadlo abych řekla pravdu. 3. Opět, musím se krotit aby se z toho nestal “můj den” protože si na svatbu myslím už od dětství. Ale dost mi v tom pomáhá právě dcera. Straně se na ní těším, jak bude zářit, vic než my oba dohromady. A když přijdu s nápadem a dozvím se “vždyť mě to je přeci jedno” tak hned začnu špačkovat, že to není moje svatba ale naše 🙂 jsem dost organizační typ, takže sem určila co kdo rozhodneme, abych v tom nebyla sama. A přítel je nadšenej. Má něco, co rozhoduje sám a jen se “neveze”. 4. A co se tradic týče ty jdou u nás stranou. Nepotřebuju bílé šaty, podvazek, osahávání nohou, vybírání do střevíčku a já nevím co. Nejsme na to a ani ti, které zveme. Raději se dobře najíme a zatancujeme. Beru naší svatbu spíš jako takovej “mejdan” 😁 Snad je to srozumitelné 🙂

Odpovědět

stastnevdana stastnevdana

27.10.2017

1. Nebudu mluvit za sebe, ale sňatečný obřad je v první řadě právním jednáním zakládajícím manželství. A manželství je institut, jehož cílem je mimo jiné určitá sociální a právní ochrana slabší strany. Ve většině případů je tou "slabší stranou" žena, která z důvodu mateřství musí na čas omezit svou výdělečnou činnost, je v této době závislá na příjmu partnera, a i později je to většinou ona, kdo má komplikovanější postavení na trhu práce, zůstává s dětmi doma v případě nemoci a podobně. V manželství vzniká společné jmění manželů, takže právně jde vše, co manželé nabudou v době mateřské a rodičovské, napůl. Pokud se jedná o nesezdaný pár, partner vydělává, ale žena nemá kromě výživného (na dítě ale i na sebe) nárok na nic. A svatba je oslavou nikoliv zamilovanosti, ale rozhodnutí sdílet spolu život se všemi právními důsledky. Ačkoliv tomu tak v mnoha případech je, nemusí to být ani drahé ani stresující. Záleží na každém, jak to pojme. 2. Žádost o ruku je dle mého názoru významným životním okamžikem, který si chce člověk v ideálním případě připomínat celý život. Prsten tuto událost symbolizuje a většina žen ho chce nosit celý život. Proto by se mělo jednat o kvalitní šperk z materiálu, který vydrží a nebude se měnit. Zlato a diamanty jsou materiály, které tyto vlastnosti splňují lépe, než třeba stříbro a zirkony. Co se týče ceny, měla by odpovídat příjmu dárce, tak jako jakýkoliv jiný dárek, který si mezi sebou lidé dávají. Pokud jdu někomu popřát k narozeninám, taky se snažím vybrat mu dárek, který se mu bude líbit a nebude to šunt, který nic nevydrží. A asi budu volit jinou cenovou kategorii, když budu pobírat minimální mzdu, a jinou, pokud budu mít nadstandardní příjmy. Pokud je mi známo, spousta nevěst dává snoubenci dárek, ať už k zásnubám, nebo ke svatbě. Často jde o manžetové knoflíčky nebo hodinky. 3. Taky nechápu. Ženy často o svatbě sní od dětství, mají konkrétní představu, jak to jednou bude vypadat. Zatímco muž začne o svatbě přemýšlet možná až v okamžiku, kdy se zasnoubí. A troufám si tvrdit, že většinu mužů nějaké plánování a organizování nebaví, na spoustu věcí nemají názor, takže vše je v rukou nevěsty, která se do toho tak ponoří, že ženich je vlastně to poslední, co ji zajímá. A někdy to bohužel dosahuje monstrózních rozměrů, kdy nevěsta ženichovi vybírá třeba i oblečení, jako by byl nesvéprávný. Zároveň má mnoho nevěst pocit, že se kolem jejich svatby musí točit celý svět, mají právo porušovat nejen základní pravidla etikety, ale i slušné a vstřícné chování, a kdokoliv se jim nepodřídí, nebo to neprožívá stejně intenzivně jako ony, stane se nepohodlným, protože jim ty metry růžovné organzy a ženicha v roli cvičené opice určitě strašně závidí. 4. Otázka tradic není jednoznačná. Pokud by se měly tradice dodržovat všechny a úplně, bylo by to v dnešní době až absurdní. Pokud jde o křesťanské tradice, musely by být uzavírány pouze církevní sňatky a partneři by spolu nesměli před svatbou žít a museli ba dodržovat předmanželskou čistotu. Sama na tradice moc nejsem, a mám pocit, že někdy jejich dodržování přímo bije do očí. Svatba je přechodovým rituálem, což ale tak trochu ztrácí význam v době, kdy spolu partneři před svatbou x let žijí a mnohdy mají děti. Připadá mi pak úsměvné dodržovat například trávení noci před svatbou odděleně, vedení nevěsty k oltáři otcem, nebo klasické velké bílé svatební šaty se závojem.

Odpovědět

wewa87 wewa87

29.10.2017

Zdravim, take se k tomu vyjadrim. Co se tyce toho, proc se brat? Oba s manzelem jsme "tradicionalisti" to je takove hezke pojmenovani, jinak tedy i konzervy. Kdyz jsme se vic poznali a zjistili, ze nam to klape, tak nebyl duvod to vice resit. Oba spolu chceme byt naveky veku a oba jsme o svatbu stali, dale i pak v pripade potomku jsme chteli, abychom vsichni sdileli stejne prijmeni. Dale je pravda, ze manzelstvi ma sve pravni vyhody. Ohledne prstynku...nestala jsem o nejaky strasne drahy, oba jsme sportovci a prsteny jdou pri cviceni dolu, takze predstava, ze jsem ztratila tak drahou vec, by pro me byla dost oskliva. Snubni prsteny mame z damasske oceli, ktera vydrzi spoustu let a nemusi se o to clovek neustale starat. Take jsem si je vybrali pro tu symboliku damasske oceli. Svatbu jsme planovali spolecne, byl to den nas obou a navic ani jeden z nas neni zadny velky planovac, tak jsme si to aspon rozdelili :) Je pravda, ze jsem jiz asi od puberty byla presvedcena o tom, ze se jednou chci vdat, ale nikdy jsem si nepredstavovala, jaka svatba bude. Byla to svatba podle nasich spolecnych predstav a nebyla zadna hogo fogo, pac na ti my a ani nasi pratele a rodina nejsme :) Nejsem zastance toho, aby lidi v tomto podlehli tlaku okoli, pokud o svatbu par nestoji, tak at se neberou. Manzelstvi je v mych ocich velmi velky a vazny zavazek a pokud se na to nekdo neciti, tak at to nedela. Hezky vecer

Odpovědět

hanih hanih

31.10.2017

@martiusgray Zajímavá diskuse, i když se zatím moc nerozjela. Nicméně připojím i svůj názor či pohled na problematiku. 1. Svatbu jsem chtěla z vícero důvodů. Jedním z nich je ten praktický, který už tu byl zmiňován - určité výhody a práva, která ze sňatku vyplývají. Dalším důvodem je moje vnitřní představa o rodině jako manželích a jejich dětech, kde se všichni jmenují stejně. Rozhodně by mě mrzelo, kdyby se mé děti jmenovaly jinak, než já, ale mrzelo by mě, i kdyby se jmenovaly jinak než jejich otec. Je mi jasné, že každý má jiný názor a jiný život, takže se s tímto mým pohledem nemusí ztotožnit a ani ho nemusí chápat, pro mě je to ale poměrně důležité, je to pro mě jakýsi symbol toho, že patří všichni k sobě. Můj muž se příliš ženit nechtěl, podle něj svatba není důležitá, protože rozvést se lze bez potíží kdykoliv, o kvalitě vztahu to taky nevypovídá, a jako mnohem důležitější závazek do života bere dítě. A právě když jsme to dítě začali plánovat, snažila jsem se mu vysvětlit své důvody, proč bych si ho chtěla vzít. A on je pochopil a se svatbou souhlasil, za což si ho nesmírně vážím. 2. Zásnubní prsten nemám. Sama jsem manželovi řekla, že žádný nepotřebuji, a že peníze, které by za ně utratil, utratíme raději za věci pro miminko, případně za dozařízení bytu. Dostala jsem tedy k zásnubám symbolicky kytici růží, já zas připravila slavnostní večeři a uvařila manželovo oblíbené jídlo :) Pokud bych ale prstýnek dostala, byla jsem připravená na oplátku také něco darovat. 3. Svatební den jsem rozhodně nebrala jen jako svůj, ale jako náš. Vzhledem k tomu, jaký měl manžel přístup k ženění jsem mu i navrhovala menší svatbu jen v rodinném kruhu (my dva, rodiče, sourozenci). Manžel ale k mému velkému překvapení prohlásil, že když už, tak pořádně :) Takže jsme kromě rodin zvali i blízké přátele. Na všem jsme se dohodli, kde jsme se neshodli, udělali jsme kompromis. Rozhodně bych na svatbě nedělala nebo nechystala něco, s čím by nesouhlasil. Dokonce i šaty jsem se snažila vybírat s ohledem na manželův vkus (i když se přiznám, že nejdůležitější bylo, abych se v nich sama dobře cítila). A musím říct, že si svatbu užil stejně jako já. Dokonce mi pak i říkal, že je rád, že jsme to takhle oslavili. Svatbu jsme oba brali jako oslavu důležité události v našem životě s rodinou a přáteli. Svatební den byl (kromě klasické nervozity ještě před obřadem) uvolněný a pohodový, neutratili jsme za něj žádné závratné peníze a podle ohlasů hostů jsme si ho užili asi opravdu všichni. 4. Co se týká tradic, některé jsme dodrželi, některé ne. Vyloučili jsme tradice, které by nám byly nepříjemné, chtěli jsme si svatbu užít, ne se cítit nejistě nebo třeba i trapně, dále jsme vyřadili i ty, o kterých víme, že by nebyly příjemné některým hostům, a ty, které by mohly utnout rozběhnutou zábavu. Ano, moc jsme jich neměli, ale nikomu nechyběly. Prostě jsme se drželi pojetí svatby jako oslavy, kterou si chceme užít, a ne se nechat svazovat tradicemi, které většinou už dávno ztratily význam. Navíc, když se nad tím zamyslím, je těch tradic tolik, že pokud by se našla svatba, kde by se dodržovaly všechny, asi by to zabralo podstatnou část dne. Také je to o různých regionech. Jiné tradice se dodržují na Šumavě, jiné na Moravě... A kdo by měl rozhodovat o tom, na kterých tradicích trvat a na kterých ne? A co se týká dodržování jistých pravidel, o kterém píšeš v úvodním příspěvku, tato pravidla zahrnuje obřad, který je vlastně svatbou samotnou, zbytek je již spíš oslava, kde pravidla již nemají takovou důležitost. Osobně si myslím, že co člověk, to trošku jiný názor, a je na každém, jak si to udělá. Svatba, ač jde o společenskou událost, je většinou pro snoubence dost osobní akcí, takže je jen dobře, že není povinné dodržovat určitý rámec, spoustu pravidel, apod. Vždyť jinak by byly svatby jedna jako druhá, a kam by se podělo to osobní kouzlo, které do ní vloží právě novomanželé, kteří ji pořádají, a o kterých celá ta akce je? Doufám, že jsem se do toho všeho vysvětlování moc nezamotala a můj příspěvek má alespoň nějakou souvislou myšlenku :-D