První zaměstnání. Nejsem se sebou spokojená

clifulka clifulka

Autor diskuze

21.04.2011

Ahoj, jelikož jsem před nedávnem nastoupila do svého prvního zaměstnání (jako referent nákupu u jedné mezinárodní firmy na malém městě, zanedlouho dokončím Ing.) a mám z toho tak trochu smíšené pocity, zajímalo by mě, jak jste na tom byly v obdobné situaci vy. Já mám pocit, že nic nezvládám (ačkoli mi to nikdo netvrdí) a jsem sama se sebou nespokojená - měla jsem trochu jiné představy a realita je bohužel jiná. Věřím, že se to časem zlepší, ale teď mám jen zlé sny a stále musím na práci myslet, takže si ani o víkendu moc psychicky neodpočinu. Bylo by fajn, pokud se do diskuse zapojíte, popsat vaše vzdělání, pracovní pozici, město, kde pracujete a klidně i přibližné (hrubé) mzdové ohodnocení, pokud by vám to nevadilo. Já stále zvažuji změnu místa, hledám, ale nenacházím, a proto stále dospívám k názoru, že můžu být vděčná za to, co mám. Ale spokojená moc nejsem. Co vy?

Odpovědět

reys reys

21.04.2011

ahoj, tak vitej v realite 8-) ale vazne, pokud jsi nastoupila teprve nedavno, nemuzes cekat, ze hned budes vsechno umet dokonale.. nekdy to vyzaduje delsi cas, nez si clovek zvykne na typ prace, "zabehne" se v pracovnich ukolech, v rezimu dne a vubec. pokud bys mela mit stejny pocit treba za rok, tak uz mozna by stalo za to uvazovat, zda je to to prave misto. ale prozatim nespechej pryc: neni uplne idealni doba na hledani prace, pochybuji, ze zvlast na malem meste je nabidek premira a krom toho cim delsi praxi mas jako "zacatecnik" u jednoho zamestnavatele, tim lepe (v CV nevypada nejlepe, kdyz stridas casto mista). a trvaly prijem taky jiste neni k zahozeni.. spousta absolventu by byla vdecna za jakekoliv misto, Ty jeste nemas titul a uz pracujes, to je prece super! ja jsem se do viru pracovniho vrhla tak nejak postupne, napred brigady pro cestovky pres leto, pak jsem byla v cizine a po navratu jsem teprv nastoupila do prvniho zamestnani na plny uvazek. taky jsem zkraje mela pocit, ze jsem totalni poleno a nevim, ktera bije.. ale casem se vse naucis zvladat. ;-) dodneska se s byvalymi kolegynemi, z kterych se staly moje kamaradky, smejeme nasim krusnym zacatkum.. muzu Te ujistit, ze zadny uceny z nebe nespadl, i kdyz nastoupis s par lety praxe do nove prace, narazis na spoustu veci, ktere se v dane firme delaji jinak a zas jsi na pomyslnem startu. je fakt, ze jsou i podniky, kde se vydrzet neda: staci narazit na nepratelsky kolektiv, nevhodne jednani nadrizenych, mizerne platove ohodnoceni, nulovy postup... ale to uz pak zalezi na utlocitnosti Tvoji, zda a jak dlouho to vydrzis snaset. je fakt, ze do prace se clovek bavit nechodi, takze spoustu veci v ramci financni jistoty holt v zivote prekousne a povznese se nad ne.

Odpovědět

consttanttine consttanttine

21.04.2011

ahoj :-) , svým způsobem ti rozumím, taky jsem před 6-ti lety začínala v práci a přišla si tam jak naprostej "tydýt". Byla to personální agentura a i přes honosný název pozice Personální konzultant- jsem v podstatě nedělala nic jiného než že vkládala nové a nové pracovní inzeráty na prac. portály. A asi po týdnu mi z toho ctrl+c a ctrl+v lehce hrabalo. Nebyla jsem ze své první práce vůbec nadšená a asi i proto jsem po dvou měsících odešla a když se za tím ohlédnu, myslím že jsem udělala i dobře. Ale to bylo v době, kdy bylo práce dost, stačilo si zajít na pohovor - dva a měla jsi místo. Já jsem teďko měsíc a půl na ÚP a opravdu mi do smíchu moc není. Každý den chodím po pohovorech, což by mi ani nevadilo, jediné co nepřekousnu je to jednání personalistů ve firmách. Za poslední 3 týdny se mi stalo že mi na pohovoru jak vyhrožovali tak mě i dost uráželi, což jsem sice na oko nesla jako hrdinka, nicméně doma pak řvala jak malé děcko. Mno a co z toho plyne? Asi to slyšíš ze všech stran ale buď ráda že máš práci, ani nevíš co já bych za to dala. Začátky jsou vždycky těžký, ale když vydržíš určitě se situace spraví a bude líp, věř mi. ;-)

Odpovědět

clifulka clifulka

Autor diskuze

22.04.2011

@consttanttine děkuju za názor...s těma urážkama jsem se snad ani tak nepotkala, ale jistá forma ponižování to byla. Z jednoho pohovoru jsem přijela domů s horečkou a prospala celý zbytek dne. Druhý den jsem šla na pohovor do stávající práce a nevím čím to, ale nějak mě ten předchozí pohovor posílil a já najednou byla sebevědomá. V pohodě jsme probrali moji osobu, pokecali v AJ, Nj... prostě spokojenost. A vyšlo to! Měla jsem neskutečnou radost. Ale prostě to nějak není ono. Nevím, kdyby byl ještě o kousek lepší kolektiv, tak by to bylo třeba taky jiný. S většinou si tykám a se zbytkem začnu, ale prostě to není takový "opravdický". A nepředpokládala jsem, se ta práce bude taková hektická. Nemůžeš nic udělat aniž by ti nezvonily 3 telefony s dotazem k úplně jinýmu tématu... Já prostě na práci potřebuju klid. A v tom to asi bude.

Odpovědět

consttanttine consttanttine

22.04.2011

Hrozně ráda bych ti v tomhle poradila ale je to těžký. V mém posledním zaměstnání jsem si taky dva roky říkala že to bude lepší, že si budu s kolektivem víc rozumět, bohužel, nestalo se tak. Na druhou stranu být teďko bez práce je snad ještě horší. Z tvého příspěvku jsem nevyčetla jak dlouho u té firmy seš..nicméně pokud je to cca do 6 měsíců, zkus tomu ještě dát čas. Třeba se to zlepší, kolektiv ti lépe sedne, třeba i příjdou nový a víc fajn kolegové. Hlavně se tím prosímtě netrap přes víkendy, vím že se mi to řekne, ale opravdu zkus o sobotě a neděli vypnout, vyčistit si hlavu a i v práci to pak bude mnohem lepší. Budu držet palce ;-)

Odpovědět

assol assol

26.04.2011

@clifulka Já jsem teď v práci skoro půl roku a ze začátku to byla naprostá hrůza. Každý ráno mi bylo blbě z nervů, když mi zazvonil služební telefon, tak už jsem byla předem rozklepaná, dělala jsem chyby. Postupem času se to ale hrozně zlepšilo, práce je pořád stejná, ale už jsem si jistější v kramflecích a jsem za tuhle práci vděčná. Takže moje rada je přečkat to. Pokud by se to nezlepšilo po pár měsících, tak si můžeš začít hledat něco jinýho a odejít, až budeš mít jinou práci jistou. Můj děda vždycky říkal, že žádná práce není tak dobře placená, aby stálo za to se v ní trápit. Ale takhle ze začátku je to myslím úplně normální.

Odpovědět

danieladaniela danieladaniela

26.04.2011

Snad abys specifikovala to "pred nedavnem"? Jestli jsou to dva tydny, tak je to uplne normalni. Jestli rok, je to na povazenou. Hlavne pokud ti nikdo nerika, ze nezvladas, pak zvladas v norme tve firmy, byt by to bylo pod tvou osobni latku. Hledat jinde muzes i ted.

Odpovědět

clifulka clifulka

Autor diskuze

26.04.2011

@danieladaniela před nedávnem jsou dva měsíce... docela jsi to vystihla, sama jsem se sebou nespokojená, ale nikdo mi nic špatnýho neřekl...jinak samozřejmě hledám pořád

Odpovědět

lennii lennii

04.05.2011

Myslím, že během zkušební doby (3 měsíce), zažívá většina lidí v novém zaměstnání obdobné pocity. Jde o to, že toho musíš najednou zvládnout velké množství a hlava pak už kolikrát nebere. Já když jsem nastupovala do prvního zaměstnání, tak jsem byla mrtvá. Zapamatovat si jak se co dělá, kam patří tohle lejstro a kam zase tamto, co se dělá s fakturou a co se smlouvou, kde najdu tamto...a pořád dokola. Večer jsem ani nemohla usnout, jak jsem měla nabitou hlavu a o víkendech jsem si taky nedala oraz. Pak se to nějak překulilo a ze spousty věcí se stala rutina a už to šlo, kolektiv tam byl velmi dobrý, takže jsem to zvládala. Teď jsem nastoupila do nové práce a zažívám to znovu, ale beru to jako věc, která se poddá, protože adaptace na nové prostředí, lidi, práci i postupy (každá firma si svoje záležitosti dělá podle svého) chce čas. Pro mne osobně je velmi důležitý i kolektiv a pracovní prostředí, proto jsem musela i některé nabídky odmítnou, protože jsem si nedokázala představit, že bych pracovala někde, kde by mě stresoval už jenom přístup kolegů, vztahy na pracovišti a šéf. Myslím, že je důležité, aby sis přebrala, co je pro tebe důležité. Ono najít ideální práci, do které člověk stává s úsměvem na rtech je velice těžké a jen málo šťastlivců spojí zaměstnání a své hobby do jednoho a jsou pak spokojení. Je nutné porovnat pro a proti, jaký je v práci kolektiv a zda tě štvou kolegové nebo náplň práce. Chce to i čas a na druhou stranu v dnešní době se zaměstnání hledá poměrně těžko :-|

Odpovědět

marcicek84 marcicek84

07.05.2011

Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.

clifulka clifulka

Autor diskuze

15.05.2011

@zmrz_lina tak na personální odd. bych chtěla taky, nebo cokoli co nějak souvisí s financema, oborem, který jsem studovala. Ale praxe bohužel taky chybí. Je to těžký, někdo si po škole našel práci, co ho naplňuje, někdo takovou, která ho deprimuje. Ale však ono bude líp.