Proč se berete?

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Ahoj holky!Nevím, jak u vás, ale v našem okolí se neustále vyskytují lidé, kteří se strašně diví, že se bereme(jsme spolu skoro 5 let), nebo že je to brzo )já 2, přítel 29 let) atd.Dobří kamarádi a blízká rodina nám fandí, ale ostatní se hlavně hrozně diví atd.Co vy říkáte takovým chytrákům??Mě už pomalu dochází odpovědi a už mě přestává bavit na takové otázky reagovat...Jak to řešíte vy?? P.S.:koukala jsem, jestli tu není stejná diskuze, ale nic jsem nenašla..tak pokud tu něco takového je, tak se omlouvám... 8-)
Odpovědět
Profilova fotka
Marti: Ještě mě napadlo, že já jsem věděla, že je to ten pravý asi tak po 2-3 letech, kdy opadly růžové brýle zamilovanosti a začal normální život. tím, že jsme spolu nežili to přišlo trochu později, ale zpočátku je zamilovaný každý, i když už spolu bydlí.
Odpovědět
Profilova fotka
ahoj :-) já sdílím názor, že je lepší s partnerem nejdřív bydlet a poznat se ve všedhních situacích a pak přikročit ke svatbě. My spolu bydlíme skoro od začátku, neboť prostě bez sebe nemůžeme být a táhnout dva byty není zcela ekonomické (i když dlouho jsem si držela i svůj - jako takové víkendové místo pro oba :-D) a s partnerem jsme se oba shodli, že je dobře spolu něco předtím zažít i bydlet a pak do toho praštit. takže jsme se poznávali během zařizování bytu, položili jsme spolu motorku, jeli na vodu, s kolama pod stan a tak podobně, takže myslím, že už navzájem víme, jak se zachováme, že se na sebe můžeme spolehnout, a že spolu hodláme strávit tak minimálně celý život :-) ale stejně na společné soužití patent není a občas člověk toho druhého nepozná ani po letech společného bydlení, a někdy to naopak všechno klapne po krátké známosti :-) a tak to má být, život je krásně rozmanitý a proto tak kouzelný :-) všem držím palce.
Odpovědět
Vecernice: krasna tecka!
Odpovědět
Profilova fotka
andelka: Já jsem byla smířená s tím, že prostě počkám, až si mě bude chtít vzít... nevím, jak dlouho bych ještě čekala... taky na ty děti nemám tolik času... Ale dočkala jsem se :-) Já jsem přišla na to že je to ten pravý... docela brzo... ale to by bylo spíš na jinou debatu... protože já vím, že se známe už z minulých životů atd. :-) (Ale ani to nezaručuje že spolu budeme celý život šťatní že :-) Přítel mě požádal o ruku poté, co nejdřív s kamarádama, a potom se mnou probral strachy, které před svatbou máme... a to, že nelze dopředu zaručit na celý život, jak to bude... lze se jenom teď rozhodnout, že za současných podmínek a okolností věříme, že to tak bude (tj. že spolu vydržíme)... Nejvíc se bojíme totiž toho, že to nevyjde... to bysme se nevzali nikdy... Takže když jsme o tom popovídali, bylo jasno :-) Jinak já bych se vdávala hned od začátku vztahu... přítel váhal... nejdřív chtěl práci, pak svůj byt, pak ztratil práci atd. - to bychom se taky nevzali nikdy... Takže šlo zejména o JEHO ROZHODNUTÍ! :-) A já jsem ráda. Je to pokračování/vývoj vztahu a bez svatby si myslím, že bysme se neposouvali dál... a taky bych bez svatby nechtěla dítě, až po svatbě :-)
Odpovědět
My se tedy bereme proto, že mě můj nastávající požádal o ruku. Byl to trochu šok, ale nakonec se mi myšlenka manželství (zase) začala líbit. Žádné romantické představy nemám, ale je pravda, že manželství posune vztah o level výš. Je závaznější říkat "můj manžel" než jen "můj přítel". Další důvody pro: rodinný model pro syny pravidelný sex lepší finanční situace (ale pozor, nevdávám se kvůli tomu, že bych se o sebe finančně dostatečně nepostarala) vyřešení "mužských" prací v domácnosti typu montování poliček, čistění odpadu a pod. Důvody proti víc práce v domácnosti (vaření, žehlení, ...) kompromisy v otázce vlastní svobody
Odpovědět
Další důvody pro: rodinný model pro syny pravidelný sex lepší finanční situace (ale pozor, nevdávám se kvůli tomu, že bych se o sebe finančně dostatečně nepostarala) vyřešení "mužských" prací v domácnosti typu montování poliček, čistění odpadu a pod. ???Nechápu,protože to já mám i když nejsme v manželství....:-)Kromě těch synů zatím.....
Odpovědět
Profilova fotka
martinka: Já tě obdivuju, že jsi měla tu výdrž a čekala (zvlášť když je ti kolik ti je-to myslím bez urážky, vím, že život se nedá naplánovat některé věci přichází v době, kdy bychom je třeba nečekali). Já sama jsem vděčná za to, že jsme měli dost brzo jasno o tom, že se vezmeme (poprvé nás to oba napadlo asi po 3 měsících chození, ale v tom hrála roli zamilovanost, skutečně svobodné jisté rozhodnutí by přišlo asi za ty 2-3 roky, zhruba v té době jsme se taky zasnoubili), jen jsme čekali na dobu, kdy to bude i možné. a to konečné rozhodnutí bylo od něho, musely padnout podobné obavy, jako měl ten tvůj. Nedávno jsem četla (a taky si to myslím), že láska, úctu a věrnost jsou "věci", které může člověk sám za sebe slíbit a má schopnost je celoživotně mít pro druhé, při dobré vůli. To jsou věci, které zaručit lze za všech okolností, které v životě přijdou, pokud to oba zaručit chtějí. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
díky za pochvaly holky, no třeba jednou něco napíšu ( po x letech manželství nějaké postřehy :-D ) Prostě když se milujete tak není co řešit! :-D jasně že svatba není záruka, ale přece jen se jinak řeší problém ve volném vztahu a v manželství, tam kde by svobodný sbalil kufry, tam se manžel/ka i přes problém snaží s tím třeba ještě něco udělat...je to prostě jiné a lidi to donutí se občas taky zamyslet, leccos překousnout a snažit se...hlavně by člověk měl být přesvědčený že toho druhého miluje, že si dokáže představit s ním celý život i s problémy...láska je ten nejlepší důvod proč se vzít ne? Dá se to vzít i poetičtěji - letos spolu budem jaku už sem psala 6let...naše láska se celou tu dobu vyvíjela a rostla stejně jako se vyvíjí a roste malé dítě, my jako její rodiče jsme se o ní starali a ona se naučila první krůčky i slova...a tak už nám vyrostla v šestiletou holčičku, kterou tak jako všechny děti tohoto věku čeká letos vstup do školy - a manželství je přece taková škola lásky... ;-) a já doufám že to dotáhne až na univerzitu třetího věku...
Odpovědět
Profilova fotka
andelka: já mám zásnubní prstýnek z doby, kdy jsme spolu chodili 5 měsíců :-) Ale to jsem si ho "vyžádala" sama... "Závazná" žádost o ruku, tu jsem dostala 2 roky 10 měsíců vztahu... To se mi nezdá zas tak strašně dlouho :-) Ale je fakt, že po 30-tce už se čeká hůř :-) Jenže by mi stejně nic jinýho nezbylo. Řekla jsem si, že než chlapa uhnat - a to by se mi určitě povedlo - tak radši počkám. Nechtěla jsem aby si mě bral proto, že jsem ho k tomu dohnala... ale proto, že ON SÁM CHCE!!! :-D
Odpovědět
Profilova fotka
... a on CHCE, jupí ;-) :-D
Odpovědět
Profilova fotka
cocci: to jsi napsala krásně. Ono i manželství má svůj vývoj, někdy je sladké a bezstarostné, jako miminko, někdy obtížné a protivné jako puberťák, někdy trochu unavené a nudné jako starý člověk, ale je to prostě vývoj a různé etapy k němu patří.
Odpovědět
Veronicca pro vysvětlení: po minulém manželském pokusu jsem si zařídila život po svém, a nechtělo by se mi do svého světa pouštět "cizího chlapa", kdyby to mělo být jen tak, tedy bez opravdových manželských závazků pro obě strany. Ale je to jiná siutace, než když mi bylo 25 a chtěla jsem děti a tak... Teď už si chci manželství užít jako luxus :-)
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
janicka 22 - nikdo tu nemluvil o chlastání, tak si to nejdřív pořádně přečti, než budeš vynášet že nechápeš něčí názory :-D jinak pár by měl před svatbou spolu bydlet a žít se všim všudy, protože je to sakra rozdíl oproti obyčejnému chození :-) a pod příspěvek kasparci se mohu plně podepsat, naprosto souhlasim ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
andelka - chápu že jako věřící to máš trošku jinak, ale když sem četla tvé příspěvky, tak to mám stejně, prostě neodejdu, že se mi něco nelíbí že neumyl nádobí nebo co si tam psala, ale to přece nemá s tim, jestli se vemem nebo ne, nic společnýho ;-) jinak, jak jste tu psali že když se vezmete, že pak to třeba hned nezabalíte, když něco tak s tim moc nesouhlasim, protože když ten druhej nebude chtít tak neodejde ani bez svatby a když bude chtít tak mu v tom aby odešel, nějaká svatba, kterou tu stavíte na piedestal rozhodně nezabrání z toho jak vy to tu nastinujete, tak my sme spolu protože chceme, ale vy protože musíte, protože jste se vdaly :-D :-D :-D a to je přece blbost :-p
Odpovědět
Já bych se nechtěla vdávat těhotná ne kvůli alkoholu, spíš kvůli tomu že vůbec netuším jak mi bude.... Bála bych se když ne třeba rizikového těhotenství (vzhledem k věku pravděpodobný...) představy že je mi chvíli zima chvíli teplo, hudba moc nahlas, všude lidi, vadí mi vůně z jídla, jsem lítostivá, unavená... co já vím. Znám se, stačí mi obyčejná menstruace kdy mi hormony skáčou sem a tam, natož těhotenství :-) A počkat se svatbou po narození bych nechtěla, v tomhle jsem asi staromilec. Byla bych moc ráda kdyby naše společné děti měli v rodném listu naše společné příjmení. Je to pro hodně lidí detail, pro mě znamená hodně.
Odpovědět
Profilova fotka
kopa - ahoj, jak se máš? ráda tě tu zas vidim, jinak naprostej souhlas, akorát já tomu sváýmu říkám můj muž už od začátku vztahu, pro mě není jen přítel ale mnohem víc a svtaba na tom nic nezmění ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
cocco - tak ale přesně ten tvůj první odstavec mám i bez svatby, takže o tom to taky neni ;-)
Odpovědět
brum: a představuješ ho jako svého muže i ve společnosti? Nebo můj druh? Nebo přítel? Partner?
Odpovědět
Profilova fotka
sambucca: pro mně je především rovnocenej partner na kterýho se můžu spolehnout a kterýho miluji i s jeho chybama a to jestli se vezmem nebo ne na tom nic nezmění ;-) jinak ho představuju normálně jako svýho muže
Odpovědět
brum: já chápu co je pro Tebe, to doufám že máme všechny stejně:-) Já se prostě těším až ho pohladím po zádech, přivedu blíž a nahlas řeknu: "To je můj manžel/muž". Není to rozhodně důvod proč si ho beru, ale jedna z věcí kterou vnímám už teď že se mi z ní rozleje teplo kolem srdce. Myslím že nazývat někoho ve společnosti "mým mužem" bez svatby není prostě ono...
Odpovědět
Profilova fotka
sam: tak to se s Tebou budu hádat :-D , je to ono protože prostě k sobě patříme a je to poznat. Zas znám spoustu lidí co řikaj slovo manžel spíše z opovržení :-p Já ani po svatbě mu rozhodně manžel řikat nebudu ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
p.s. - u nás se spíš každej diví, když zjistí že sme se ještě nevzali, že prej je na nás vidět, že k sobě patříme ;-)
Odpovědět
no pro mě má to spojení muj muž a muj manžel ten samy vyznam, proste se tak rikam tomu s kym jsem sezdana. Tak to citim
Odpovědět
Profilova fotka
Já když s někým chodím, tak s ním prostě musím být pořád. Mám to tak v sobě a mám za sebou už rozchod po čtyřletém vztahu, kdy jsme 3 roky spolu bydleli, takže ano, je to těžké, ale zas si neumím představit, že bych s někým byla tak dlouho a neusínala každý večer vedle něj, nevydržela bych to, moc by se mi stýskalo :-) Navíc si myslím, že až v tom těsném svazku člověka opravdu poznáš, vidíš každodenní návyky toho druhého, jak si ne/uklízí, jak se stravuje, apod. Když s někým začneš žít až po svatbě, tak se může stát, že až potom zjistíš tyto "maličkosti" a může se stát, že ti nebudou vyhovovat... Toť můj názor 8-)
Odpovědět
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Profilova fotka
marci: ale já nepochybuji o důvodech jeho rozhodnutí, to bych pochybovala spíš tehdy, když mě požádal po půl roce našeho chození a já mu tehdy řekla ne :-D, protože mi bylo 19-náct a znali sme se půl roku, taky sem mu řekla jestli se nezbláznil, že mě vůbec nezná :-D Navíc to prostě vidim jinak, vim že si mně chce vzít a miluje mně i přesto čim všim a jakýma problémama sme si museli projít a stále procházíme (nemám práci, vše leží na něm atpod.) a prostě přes to všechno do toho jdeme, když ostatní se většinou po tom všem rozvádí :-D - to je pro mne záruka, né když jdu do svatby po pár letech a bláznivě zamilovaná, víš ;-) a jasně budu ráda, když to zvládnem letos, ale když to odložíme na příští rok, tak se z toho nezhroutim :-D
Odpovědět
Profilova fotka
brumdinka: Taky jsem byla požádána v 19 a teď po dvou letech od té doby se bereme a nepřijde mi, že bychom se brali z bláznivé zamilovanosti, neznali se, nevěděli do čeho jdeme nebo neprošli společně žádnými životními problémy.
Odpovědět
Profilova fotka
arm: to sem přesně čekala, že se začnete ozývat :-D jo dobře, já ti přeju aby Vám to vyšlo, ale prostě ze svého okolí znám spoustu párů co to měli přesně jako vy a po 3 letech se rozešli, tak se pak nesmíš divit, že jsem poněkud opatrná :-D
Odpovědět
Profilova fotka
p.s. armvdd - jinak nic ve zlym, aby to nebylo zas špatně pochopeno, ale 2 roky a 10 let a dítě je sakra rozdíl, nemyslíš ;-)
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?