0
lajkov
18
správ
Přítel chce být sám, odstěhoval se. Je šance to slepit?
Ahoj holky, nevím, jestli jste to některá zažila..a vím, že to je můj problém, který si musím vyřešit sama.po 7 letech mi přítel před třemi týdny řekl, že si chce dát pauzu..jiná za tím prý není (to mu docela věřím, to by mi podle mne se svou povahou přiznal, snad ho trochu znám za tu dobu). chce prý být sám, teď prý prostě neví co s námi a uvidí se, ale nejdřív říkal že za týden třeba budeme zase spolu, pak že možná za měsíc..odstěhoval se z bytu, kde jsme bydleli, resp. od té doby jsme se neviděli, vždy si přijede pro věci, když nejsem doma, i když předem zavolá, ale asi se bojí sejít a to jsme se domlouvali, že se uvidíme.a pokecáme o běžných věcech..a nábytek a velké věci neodvezl dosud, i když to slibuje, nevěřím, že má tolik práce. občas spolu telefonujeme, jednou jsme kecali na chatu nebo občas kratší mail..vždy pod záminkou řešení provozních věcí a k tomu probereme i jak se máme, mile, přátelsky pokecáme..chtěla bych ho zpět, ale nevím, jeslti mám šanci, když takhle zbaběle utekl k mamince, po 7 letech vztahu, ve 34 letech téměř. mne je 28.důvody byly, že jsme hodně uvažovala o práci v jiném městě a o cestě do zahraničí (nespokojenost v práci) a on, že teĎ mám teda svobodu a nebude mi stát v cestě, abych mu to jednou nevyčetla, tak mi dává tu šanci..já o tom sice mluvila, ale prioritou byl furt on. a štvalo ho bydlení u nás (v domě s mou matkou, oddělený byt), byly problémy, on se chtěl mockrát odstěhovat, ale já to blokovala furt. možná trochu stereotyp a chtělo se to posunout do dalšího stupně, jak i sám říkal..takhle mi to zdůvodnil, to podle mne nejsou důvody zahodit nádherný vztah, i když chtít musí oba. měli jsme se fakt rádi, byli si blízcí..furt tomu moc nevěřím, i když teĎ už samo jsem s tím srovnanější než zpočátku, furt jsem bulela, byla mimo..nedolézám, nebombarduji ho sms, voláním nebo tak..čekám co bude, ale vím, že to neovlivním..zažily jste něco podobné?je šance to slepit?tři týdny a mne to přijde jako rok..
Odpovědět
0
lajkov
Zažila...nejdřív pauza,pak delší pauza a pak to vyšumnělo...ale nechci strašit, naděje umírá poslední :-) Po 7 letech přichází občas přichází krize,ale vše má určitě řešení.Pokud jej chceš zpátky, tak být tebou ,začnu uvažovat o přestěhování /pokud to samozřejmě není problém/ Klidně i bez něj. Protože jestli tě mrzí, že šel k mamince, tak on může namítat,že ty jsi se vůbec neodstěhovala...ale to bude dobré, hlavu vzhůru :-)
0
lajkov
mé stěhování je jasná věc..už sháním pronájem, jen to nejde tak rychle, jak jsem si představovala..a on tohle i ví, mluvili jsme o tom..jen si říkám, nemanipuluje mnou trochu?když se odstěhuješ, já se možná vrátím.. :-( já se teda stěhovat chci, protože ani mne samotné ani žádnému jinému vztahu by to bydlení nesvědčilo..ale furt se bojím zda to nedělám hlavně, abych ho přesvědčila..ptala jsem se, proč to nepoložil tak, jakože prásknout pěstí do stolu, dál to tu nejde, stěhuji se do bytu po tátovi (ovšem dodnes v něm není a radši vegetí u maminky a to je ten byt volnej!) a on, že chtěl ,abych si to rozhodla sama a pak mu nevyčítala, že mne do toho tlačil a že tušil, že to přijde, jen že nevěděl, že tak rychle.obávám se, že mne má za dítě, protože prý doufá, že mu pak na dveře zaklepu " jiná", samostatnější..že prý mu kdosi řekl, že mi to prospěje..do práce chodím, přispívala jsem, v domácnosti práce dělala, nevím, co chce víc :-( j átaky nečekám, že ho od základů předělám..
0
lajkov
Hm, je to situace na nic, bohužel. Mám zkušenosti, že pauza je v podstatě konec vztahu. I v mém okolí to tak je a jen jeden pár tzv. pauzu ustál. Myslím si, že je to na jednu stranu od partnera trochu zbabělé ukrýt se za výmysl moderních vztahů....pauzu. Také chápu tvé pochyby ohledně manipulace z jeho strany, protože já bych to také tak nejspíš cítila. Zdůvodnit vše jen tím, že to nechal na tobě, aby jsi pak neměla pocit že tě do něčeho tlačí je nefér. Na spoustě rozhodnutích se musíte podílet oba. Jen aby tím nezakrýval svoji vlastní nerozhodnost a neschopnost řešit problémy. Vztah buď funguje a to i se všemi problémy, které spolu soužití dvou lidí nese nebo ne. Myslím, že by to chtělo, aby jsi se opravdu odstěhovala, klidně i sama a pak se uvidí, zda to byla skutečně největší překážka vašeho vztahu. Každopádně držím palce !
sponzor fóra
0
lajkov
taky si myslím..díky za názor..jednu pauzu jsem zažila, vrátili jsme se k sobě s bývalým po 3 měsících, ale to nám bylo 19 a 21 ..já ho hrozně uháněla, pak znovuzačátky divné, ale nakonec z toho bylo hezkých dalších 2,5 let..teď je to jiný vztah, je nám víc a už nikdo nebude nikoho tak uhánět.taky se bojím, že je to konec, bojí se to asi přiznat i on, i když není nic horšího než falešná naděje..taky v tom vidím nerozhodnost a zbabělost z jeho strany, že se řekne pauza, bylo by lepší říci konec a odvézt věci a ne pro pár věcí vždy zajít, když tam nejsem..nebo si otevřeně promluvit, sejít se, vykomunikovat se dá ledasco..ale musí se o tom mluvit..myslím, že takový měsíc na rozmyšlenou bohatě stačí..znám i ldi, co se k sobě vrátili po delší době a klapalo to, ty, co to zkusili a bylo to na nic (asi aspoň víš, žes to zkusila a podruhé to snad tolik nezdrtí) no pak případ, jak píšeš, že pauza=konec.jsem na to zvědavá, co ukáže stěhování a čas, ale donekonečna se mi vyhýbat nemůže, jednou si promluvit musíme :-)
0
lajkov
@zerog mne sa skor zda, ze uz o teba nestoji. A vsetko to co ti povedal, ze mas sancu na slobodu a on ti nebude stát v ceste su len obycajne kecy, lebo nechce zdôvodnit co je skutocnym dovod jeho odstahovania sa. Chlapi sa vo svojich 34 rokoch len tak nestahuju..Podla mna stretol niekoho ineho a s tebou udrzuje vztahy cez internet len zo zdvorilosti a ako uz bolo pisane, postupne kontakty bude obmedzovat. keby mu naozaj prekazalo spolocne byvanie s tvojou matkou, tak uz davno ste obaja prestahovaní v tom prazdnom byte... Nechcem ti tu zbytocne davat falosne nadeje, ale nieco podobne som zazila a bol to iba zbabely utek zo vztahu... Daj potom vediet ako sa vas vztah vyvíja. Drzim palce aby to dopadlo tak ako chces.
0
lajkov
děkuju za názor.toho se právě obávám, co píšeš.ale asi nikdy nepochopím, proč to po 7 letech, hezkém vztahu a ve 34 svých letech neřekne narovinu-ať už: je konec nebo: mám někoho jiného.snad nějaká zadní vrátka v případě toho někoho jiného?ale tuším, že tak jedná dost chlapů.zatím občas opatrně komunikujeme, ale přátelsky co kdo dělá a přísně se vyhne tématu co bude nebo proč to skončilo, jen psal, že by ho zajímalo, co si o něm teď myslí moje kámošky, když jsme se o nich bavili a že pěkné to asi nebude :-) jakmile naznačím něco citového, vztahového, co bude nebo bylo, stáhne se a od té doby, skoro měsíc jsme se ještě neviděli.kdyby aspoň šlo v hlavě okamžitě vypnout ten knoflík "očekávání a naděje", ale bolí to a jde to pomalu.
0
lajkov
My jsme měli s ex krizi po osmi letech vztahu a roce společného bydlení, půl roku před svatbou...teda spíš on neunesl veškerou tu "zodpovědnost", ale nevěděl, jestli se chce rozejít nebo ne, choval se hnusně cize, ale jiná v tom prý nebyla...a já mu věřila, protože jsem si byla jistá, že by mi nelhal, moc jsem ho milovala...pak najednou asi po měsíci totální obrat, choval se jako dřív atd, tak jsme to dali znova dohromady a vše vypadalo naprosto ideálně....asi rok po svatbě mi začal připadat divnej, ale ujišťoval mě, že v tom žádná jiná ženská neni, že má jen problémy v práci (zhoršily se jim údajně vztahy s kolegama)...to už jsem mu nevěřila ani slovo...neustále byl na netu, pořád mu chodily smsky atd. On ale žádnej problém neviděl. Pak už mě ta moje jednostranná snaha vztah slepovat přestala bavit a odešla jsem od něj. No a najednou vyplulo vše na povrch - jeho dvouletej vztah s kolegyní z práce, tzn. začli si spolu v době jeho "krize" před naší svatbou a táhli to spolu takovou dobu. Samozřejmě mě to ani moc nepřekvapilo, ani to, že se jedná zrovna o ní...najednou mi začlo docházet spousta věcí, který mi za ty dva roky připadaly divný, ale on ze mě dělal blbce, že jsem paranoidní. Teď jsou spolu, já znova vdaná a šťastná. Ale jedno vím jistě - nikdy nedávat druhou šanci, nemá to cenu...kdybysme se rozešli už tenkrát, mohla jsem si ušetřit spoustu nervů z rozvodu.
sponzor fóra
0
lajkov
já jsem doteĎ přesvědčená, že si vážně čistí hlavu a že jiná ženská v tom není, ale..můžu se zmýlit....často je ženská tím hybatelem..taky bych myslela, že by mi nelhal..to mi hlava nabere, když se to stane, proč to ten druhý neřekne..já bych to řekla a rozhodla bych se, tu tíhu "zodpovědnosti" jak píšeš bych unesla..chlapi jsou občas vážně zbabělí nebo dělají zkraty přijde mi a pak nevědí, co s tím..mrzí mne, cos zažila, je to rána, když člověk toho druhého miluje, i když dnes jsi spokojená a to je hlavní..taky si říkám, nebála bych se mu ještě věřit? že najednou může přijít zase zkrat, odchod, trošku se začne chovat jinak, já zpanikařím...zase se budu bát, že to nevykomunikuje, nic neřekne a najednou se sbalí..nevím..jsou lidi, co jim to napodruhé vyšlo, asi se nevrací k výčitkám a co bylo, ale říkám si, jaké to je, přece už nikdy stejné..aby si mne nevážil míň, když jsem trpělivě počkala a vzala ho zpět..chlap nějak tak musí o ženskou bojovat mám dojem..i když jako zamyšlení se nad sebou, partnerstvím a očekáváními tento čas slouží a člověka to trochu změní..snad je to i pozitivní v tomhle..
1
lajkov
Zobrazit profil
zakica
24.10.2011
0
lajkov
jsem ráds, že vám to dopadlo dobře, držím palce i nadále.u mne bohužel je to jasné.
jak jsem příteli odeslala již dopis, kde jsem se za něco omluvila, vyjasnila mu to, bylo to nutné si to vyříkat, a on hned zareagoval, kvitoval to, probrali jsme to a večer se sešli kvůli předání klíčů a odvezení části věcí-ale schůzka byla hlavně z praktických důvodů, i když dopis asi zapůsobil a z toho co se stalo už asi vím, že není cesty zpět..z toho, jak se choval, co říkal, nedovolil fyzický kontakt, řekl nedělej si to těžší (ne nedělej nám to) a v podstatě mi dával rady jak zvládnout samotu, co nedělat, radši třeba půl roku s někým bydlet, dám ti poslední radu, odstěhuj se, že mi to sluší, tak že mi to asi svědčí! :-(, aŤ se na něj neohlížím, co se týče mužů..on je už o měsíc dál, je rozhodnutý..některé věci mi dal ale v osobním setkání nepříjemně sežrat, jako co vše do domácnosti kupoval a teď si to odveze tak ať si to uvědomím (věty jako děvče s varnou konvicí se rozluč, řekni satelitu pápá lalá)a vše byla asi jen slušnost a ohleduplnost než cit-dobře vím, že jsi skvělý člověk, děkuju, buĎ statečná..o den déle mi napsal, když jsme cosi probírali, že jeho láska ke mne byla, je a ještě dlouho byla mocná a že prostě jen možná nevěděl jak nás oba dostat z té zlaté klícky a možná mu došly síly z řešení mých problémů, což jsem si vyložila pozitivně-motali jsme se kolem těchto věcí v hovoru na icq. měla jsem velkou naději, ale pak když jsme se o tom bavili o den déle, nebyl mi schopný říct nic, mění se to v něm jak dubnové počasí, řekl že nic není černé nebo bílé, že "co je to definitivní konec" a to s tou láskou že si mohu vyložit i tak, že vždy ke mně bude něco už cítit, že to bylo hezkých 7 let.že možná za půl roku, rok, měsíc řekne, a´t se k němu přistěhuju.že chce abych byla samostatná a pak se uvidí že do toho jde s tím rizikem, že pak budu jiná a chtít ho již nebudu. na otázku zda mne zkouší odpověděl záporně.přece se ale nemůže jednoho dne vyspat a zjistit, že beze mne nechce být. obávám se ale, že takhle na něm viset a nechat sebou manipulovat není možné, příliš očekávám a trápím se. svým způsobem ho mám navždy ráda a popřála jsem mu, aŤ je šŤastný. prostě nemůžu čekat, lpět a pak na písknutí přiběhnout. to není láska a rovnocenný vztah, to je už závislost.i to jak se mne ptal co chlapi, já že mu ublížit můžu, tím, že to řeknu, protože on ublížil mně. já na to skoro ani neměla zeptat se, zda on někoho má.tak jako by mne povzbuzoval, ať si někoho najdu. tak, bohužel :-(
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
0
lajkov
Zobrazit profil
pett34
07.01.2012
0
lajkov
no nakonec v tom asi nikdo jiný není..nebo byl a nevyšel, nechtěla ta druhá?už se docela často vídáme, nejen že si píšeme, vídáme se sami i ve společnosti jiných, vídají nás spolu kamarádi i rodina a postupně se vrací zpět i důvěrnosti a snažíme se začít znovu. tak uvidíme, šanci tomu chci dát. už padl i dotaz, zda bych byla ochotná se vůbec k němu někdy nastěhovat, protože do práce to budu mít dál s dojížděním..zatím zůstávám v pronajatém bytě se spolubydlicími, ale stačí mi zatím vídat se a komunikovat.čas ukáže. chováme se k sobě ale líp než předtím.
Článek se načítá
0
lajkov
díky, uvidíme, čas ukáže, ale už teď lze říct, že jsme to minimálně zkusili a dali tomu šanci. stojí mi to za to, nemám v podstatě co ztratit, není tu nikdo jiný, kdo by mne zaujal, že bych se třeba rozhodovala mezi dvěma lidmi.a zároveň nechci jeho zpět jen ze zvyku, abych nebyla sama, z pohodlnosti poznávat někoho jiného nového, to ne. v něčem to i prospělo (mně osobně a asi i nám oběma), i když změnila jsme se hlavně já, on tolik ne.
•
Diskuse pokračuje po 3 letech
•
•
Diskuse pokračuje po 3 letech
•
1
1
Nenašli jste co jste hledali?