Nevěsty křesťanky. Kolik je nás tady takových?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj všem, zajímalo by mě, kolik je nás tady takových, které budeme mít církevní svatbu s tím, že důvodem není vzít se v pěkném kostele, ale to, že jsme věřící... Jsem jedna taková:-)
Odpovědět
Profilova fotka
Makyska, neber moje "rychle odpovede" ako to, ze ta nechapem.. len mam na to iny pohlad..urcite chapem tuzbu neplodnych parov..dufam, ze nebudem sa musiet takto rozhodovat..dufam, ze som sa ta nedotkla..
Odpovědět
Profilova fotka
ak ano, prepac..nemyslim to nijak ironicky ale uprimne..
Odpovědět
Profilova fotka
Makysko, myslíš napravit co? To přeložení svatby? Jinak jsem trochu v šoku z toho, že když žena bere dlouho HA, nedochází k tvorbě vajíček? Chjo, další důvod, proč to nebrat :-(
Odpovědět
K tvorbě nedochází určitě, každá holčička "dostane" svoje vajíčka na celý život dopředu ještě když je v děloze. A jestli myslíš zrání, tipuju to na nepodložený mýtus.
Odpovědět
Profilova fotka
Tak Vám to tedy osvětlím. V první době cyklu tělo produkuje progesteron, po ovulaci estrogen-ženský hormon. V případě HA jednofázové se celých 21 dní bere pouze progesteron, u třífázové nevím. V podstatě po vysazení HA někdy dojde hned k uvolňovací schopnosti-kdy praskne folikul, vajíčko se uvolní a jde vejcovodem, kde čeká na tu kámošku spermii. Někdy ty vajíčka prostě nedozrají a nemůžou se uvolnit. Je to i nerovnováhou organizmu, tělo začne produkovat prolaktin. Teď jsem vysadila HA a přesně po 28 dnech přišla mary. Tak jsem snad OK, ale jistotu nemám. Už ji nebudu brát. Napravit to musíš s přítelem. V podstatě jsi mu dala najevo, že ten vztah není zas až tak pevný, jaký by měl být. Mě taky do toho kecají, ale mám naaštěstí úžasného chlapa a věci řeším s ním. Ne s rodinou. Rodině jen předkládám a pokud radí, přijmu nebo nepřijmu názor. Ale nikdy netápu. Srovnej to s přítelem. A tu svatbu v říjnu udělejte :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Makysku, děkuju. ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Já to napsala špatně, samozřejmě jsem myslela dozrávání :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Jaj, to se to rozjelo - nestíhám pořádně dočítat. K tomu umělému oplodnění - vždycky záleží na formě, pomoct párům s problémy se dá různě, ne všechno je"zakázané". Někdo to hodí za hlavu a chce udělat úplně všechno pro to, aby biologické potomky měl a někdo to vezme jako fakt a jde jinou cestou. Nedávno jsem četla rozhovor s Martinou Kociánovou, která má adoptovaného chlapečka a ta na otázku, zda se pro adopci rozhodli potom, co se dozvěděli, že nemůžou mít vlastní děti, že to tak nemusí být. Že ale nechápe, proč si lidi ničí zdraví a jsou schopní se postavit na hlavu jen proto, aby měli biologicky vlastní dítě, když v ústavech je tolik dětí, jako její Daniel. lulinka: chceš zase osobní zkušenost? :-) Když jsem se vdávala, byla jsem na konci 4. ročníku (2 roky před koncem VŠ), bylo mi 24, manžel pracoval půl roku a neměli jsme vlastní byt, o autu ani nemluvím. Ale strašně moc jsme chtěli být manželé. Do dneška nelitujem ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
petriho miska neni zkumavka, ale proste sklenena laboratorni miska http://cs.wikipedia.org/wiki/Petriho_... :-N
Odpovědět
Profilova fotka
Andelko, když jsem neměla přítele, chtělaa jsem praacovat pro Adru, nebo když nevyjde tato varianta, věnovat se dětem svých sourozenců. Pokud bych nemohla mít děti, smířím se s tím. Ale tu možnost umělého oplodnění bych si nenechala vzít. Řešili jsme to s přítelem, a přijali bychom život bez dětí, ale hlavně chceme a těšíme se na společného prcka. Adopce je pro mě těžké téma.
Odpovědět
Profilova fotka
makyska: My bysme to asi adopcí řešili. Pokud by byl problém, pomoct bych si dala, ale vodsaď pocaď, nevím jestli bych brala jako přínos strávit x let lítáním po doktorech, zkoušením všeho možného, nemusí se to podařit napoprvé a já nevím, jak bych zvládala naději a pak zklamání, navíc po třech cyklech už se to platí a je to hodně peněz...jako děti jsou pro mě strašně důležité, ale je to dar, ne nárok. Je možný, že jsem ovlivněná zkušeností z okolí, ale s tímhle jsme do manželství šli. Že nebudeme početí bránit příliš dlouho, že tomu dáme volný průběh a pokud by se nedařilo hodně dlouho, řešili bysme to přijetím cizího dítěte, ne mnoha lety zkoušení léčebných postupů a navštěvováním klinik a pod. Dokonce jsem i uvažovala o tom, jestli bych vůbec chtěla vědět, na čí straně by případná "vina" byla. Ona je tahle otázka strašně složitá a ošemetná a hlavně subjektivní. bohužel ale dost aktuální, dneska. :-S
Odpovědět
Profilova fotka
Andelko, já bych si vyzkoušela ty tři pokusy. Jsem taky ovlivněná okolím. A taky to máme s přítelem vyřešené. Život bychom si naplnili bez dětí. Nikdy neříkej nikdy, ale teď bych asi adopci nechtěla. I tak máme bohatý život, tak snad by byl bohatý dál a bez dětí, i když po dětech oba toužíme. Ale jak se říká, je to v božím plánu, a když nedá, nedá........
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
makyska: Já se bojím, že jak bych jednou začala, rozjel by se vlak a u tří pokusů by nezůstalo. A věnovat x let a celé mládí pokusům o početí a donošení vlastního dítěte, no nevím. Taky si myslím, že se dá prožít krásný život i bez dětí a je úplně plnohodnotný, jako že může být tou správnou cestou adopce nebo pěstounská péče - záůeží na tom daném páru, pro co se rozhodne. Cesty lidského života jsem spletité, no.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj holky, tak jak to tady čtu, tak já věřící jsem. Ale nejsem nějáká ortodoxní křesťanka, která by dodržovala vše, co je psáno. Každopádně k té adopci, to mi přijde jako sobectví, pokud to církev zakazuje. Já bych se tomu nebránila. Jak tady někdo psal, že jsou ústavy plné dětí - ano, jsou, ale čeká se na ně i 10 let, nakonec vám řeknou, že jste na dítě moc staří... Taky jsem teď docela v šoku ze skandálů v církvi, které se objevily na povrchu...
Odpovědět
Profilova fotka
cathleen: no jo, ale na vlastní dítě můžeš taky čekat 10 let a pak už taky můžete být staří. Takže někdo to řeší tak a někdo tak, podle svého uvážení. Jo, skandály byly jsou a budou, ale též mě to štve. Holt církev je plná lidí, ne světců. čímž to nechci nijak zlehčovat, taky to byl pro mě šok. :-|
Odpovědět
Profilova fotka
andelka: ale pokud čekáš na své dítě třeba 10 let, tak ho pak máš - ale úřady ti ho nedají... to je ten rozdíl :-| Vím, že se to někomu stalo. Nebo pak nabídnou teda starší dítě, což je taky fajn, ale už má určitou výchovu, která nemusí být v souladu s tím, jak si to představuje adoptivní rodič.
Odpovědět
Profilova fotka
Cathellen, adopciu cirkev nezakazuje
Odpovědět
Mně teda přijde divný, plánovat s někým svatbu a najednou spolu přestat spát. Logický mi to přijde spíš obrácěně. Chodíme spolu, je to vážný, chceme se vzít, tak spolu začneme spát. Sice to není úplně recht, když ještě manželé oficiálně nejsme, ale už to snad není tak hrozný, ne? A najednou pár měsíců před svatbou začít plašit, jak to je špatný.To jsem snad měla dřív a ne teď...
Odpovědět
makyska: jestli máš první menstruaci po vysazení, tak ta je prej ještě ovlivněná hormonama. Tu první jsem měla taky v termínu, ale pak to začalo...
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, já se přidám, nejsem tedy katoličkou, ale řekla bych, že jsem upřímně věřící a do své církve chodím pravidelně... Luli, máš krásný nick, takhle říkám mé malé sestřičce... Jinak já bych svatbu nerušila a na rodinu bych nedala (jestli chceš něco vědět, tak naši jsou nevěřící, svatbu moc nepodporují, přítelovo rodina je věřící, a velmi nás podporují... Já letos maturuji, i když studuji dálkově, pracuju /už 4 roky/, ale vydělám si tak sotva na sebe... Je mi 21. Přítel je o rok starší, taky studuje, zatím nepracuje moc, od léta bude na 3/4 úvazek, já na 1/2, chci jít na VŠ. Přesto se vzít chceme a vezmeme v červenci. Byt máme na vesnici za Prahou, auto ne... Svatbu platí rodina, na vybavení bytu si budeme muset naspořit... Asi to bude dobrodrúžo, ale už se moc těším, že budeme jedno, budeme spolu, jen my dva, budeme se o sebe starat a...) Jdi do toho a na rodinu nedej... Sex před svatbou neprovozujem (i když co je považováno za sex???), na přípravku chodíme k našemu kazateli - jen my dva, je to velmi osobní, ale známe ho dobře, máme ho rádi a i on je velmi otevřený a upřímný a zeptat se můžeme na cokoli... A taky k němu máme blízko z toho důvodu, že je ženat 6 lat a má dvě malá dítka...) Jsme protestanti, a naše církev nám používání antiko "nezakazuje"... Ale s katolíkama jsme zajedno v předmanželském soužití (nejen sexuálním...) Jinak řeším, co za antikoncepci... PPR nepřichází v úvahu (mám velmi nepravidelný cyklus, téměř nefunkční jeden vaječník), přerušovaný styk se nám nelíbí/stejně tak kondom... HA nechci, protože jí ani moje mamka, ani sestra nesnášejí dobře a já mám i bez toho se svým tělem starostí dost... takže zbývá pharmatex, popřípadně v kombinaci s famcapem... (jenže je zas potřeba vyřešit co o svatební cestě než se s femcapem naučím spolupracovat... Nějaké nápady?) K umělému oplodnění - už si nepamatuji, jak to bylo nazváno s tou petriho miskou, ale myslím si, že to bylo myšleno tak, že vajíčko nebude oplodněno spermií manžela, ale dárce (nebo naopak...) Problém je taky co s nepoužitými oplodněnými vajíčky - jestli zmrazit pro příští použití (co ale když bylo oplodnění úspěšné, máme doma 2x dvojčata a další děti nechceme?), popřípadně platit mražení až do kdy...? Nebo darovat oplodněné vajíčko (není to smilstvo pro přijímací pár, protože dítě není ani jednoho z nich, zároveň ho žena odnosí, odkojí a je jako jejich...)... Ale u tohoto bych se bála, že se mé dítě potká se svým sourozencem a nebude to vědět... Vcelku jsem se tímto zabývala (jelikož je toto u nás trochu reálné...), ale pro adopci taky moc nejsem, chtěla bych být těhotná a kojit a..... .... tomu říkám nácvik na zítřejší maturitní písemku... :-p
Odpovědět
Santhe: já myslím, že z anrikoncepce jsi tu vyjmenovala všechny takový ty nejznámější druhy, famcap teda neznám... já myslím, že kdo nechce HA a na PPR se nemůže spolehnout to řeší kondomem, nebo pharmatexem, taky existujou pesary, což jsou kondomy pro holky... jinak hodně zdaru při maturitní písemce :-)
Odpovědět
Profilova fotka
cathelen: No, ono je to pak fakt složité. Třeba se dva snaží pár let o dítě přirozeně, pak začnou řešit proč to nejde, pak se zkouší všechno možné, pak nastoupí umělé oplodnění, nepovede se hned, mezitím musí být nějaká prodleva časová, roky ubíhají a fakt se to třeba 10 let nedaří a najednou je jim 40 a rozhodují se co dál - jestli budou bez dětí nebo zkusí adopci - jenže po 40 už malé dítě těžko dostanou, a taky záleží na tom, jaké mají požadavky. Já bych asi byla spíš i pro pěstounskou péči, hodně dětí není právně volných, ale rodinu potřebují. aemmi: no, je fakt, že když už s tím člověk jednou začne (a vysvětlí si to tím, že přece se stejně chtějí vzít), tak je strašně těžké přestat. Ale znám lidi, kteří to dokázali a to svědectví bylo krásné :-) Jo a po vysazení jsem taky naběhla celkem OK, po půl roce se to začalo strašně kopat, měla jsem pak dost nepravidelné cykly. Musela jsem tomu pomoct bylinkama, naštěstí zabraly. My když jsme přišli se svatbou, tak jsme okolí připadali jako šílenci, ťukali si na čelo a řešili, proč se jako berem. Ale neustoupili jsme a dneska už to vůbec nikdo neřeší a všichni se s námi těší na přírůstek, i když pro hodně lidí ani to nepřišlo ve vhodnou dobu. Ale většinou už si zvykli, že děláme věci jak to cítíme, ne podle toho, co si myslí rodina nebo okolí nebo někdo jiný prostě.
Odpovědět
niekto tu poznamenal, ze cirkev je proti adopcii..ale to je blbost...... cirkev je proti umelemu oplodneniu, a proti antikoncepcii...............
Odpovědět
Mně se taky každej ptá, proč se bereme, dyť spolu prej můžeme žít i bez "papíru" jo, to samozřejmě můžeme, ale chceme být svoji úplně, se vším všudy. Přítel je o 6 let starší, takže ty otázky jsou hlavně z mýho okolí, od spolužáků a tak. Já snad letos skončím vysokou, tak si myslím, že je to akorát, že to není vůbec nenormální... Nejlepší jsou ty dotazy, jestli musíme... tak jim říkám, že kdybysme museli, tak si to asi neplánujeme rok dopředu :-D no a když už vstřebaj, že se budeme brát, tak je to hned "ale dítě ještě nechcete, že" já nevím, někdy mám pocit, že pro některý holky je dítě ta nejhorší "nemoc" která je může potkat...
Odpovědět
Profilova fotka
je to smutne, ze to vsetci vnimaju len ako "papier"
Odpovědět
aemmi: ono asi ne každá se na to hned po svatbě cítí, je to podle mě individuální, někdo může být skvělou mámou ve dvaceti a jiná se necítí ani ve třiceti :-)
Odpovědět
ahoj, nakoukla jsem do tété diskuze a nedá mi to. Taky jsem věřící a vdávat s budu v srpnu 2011. Měla jsem podobný problém jako lulinka. Já mám před sebou ještě 3 semestry školy. Můj přítel pracuje. Jsme mladí a nikdo nechápe, že se chceme brát. Nesnáším jakékoliv řeči o tom, že máme čas a ať nespěcháme, že není kam. Po svatbě, že příjdou jen starosti a bla bla... Já to vím- jsem s tím smířená. Ale nikdy není vše jen dobré a nebo zlé. Už delší dobu jsme spolu s přítelem mluvili na tema svatba. ( Už i náš pan farář se nás ptal, zda se nechceme již letos v létě vzít... že bychom to určitě zvládly. :o) Kdykoliv jsem o tom mluvila před mámou- musela jsem si vyslechnout kázání o manželských starostech. (Moji rodiče i přítelova maminka jsou věřící). Chápu, že má máma obavy. Moje starší sestra otěhotněla v 18- vdala se a teď v 23 letech čeká třetí dítě. K tomu bydlí u nás doma- mají pro sebe pokoj a kuchyn- jinak jsou na nás stále vázání s koupelnou a tak... ( už to je pro mě motivace odejít a žít jinak. 8 lidí v jednom domě a na jednu koupelnu je příliš hustá atmosfera.) A tak jsem šla za mamou a řekla jí, že se budu příští léto vdávat- už se s tím tak nějak pomalu smiřuje- ale potřebovala jsem na tento krok hodně odvahy. A protože vím, že mám toho nejúžasnějšího chlapa na světě s kterým zvládnu snad cokoliv- jsem ráda, že jsem odvahu našla :o)
Odpovědět
misicka: ono ty poznámky jsou většinou od holek, který se v dohledný době ani nehodlaj vdávat, já jsem to myslela spíš tak, že ten kdo se chce vdát a mít dítě dřív než ve 30 je dneska prostě out...ale my taky ještě tak rok počkáme a pak uvidíme, jestli se začneme snažit. Teď předně řešíme práci, stěhování atd...
Odpovědět
mauti: přesně tak, vím, že spolu to prostě zvládnem a budeme na to dva :-)
Odpovědět
Profilova fotka
mauti, taky zname otazky, jestli musime... Jsme hodne mladi a vim, ze prijdou starosti, ale jsem si jista, ze to nebude (alespon pro me) zmena k horsimu.. Nevim, jak u pritele, protoze do ted bydli u rodicu a nektere veci neresi, i kdyz je smireny s tim, ze si zdaleka nebude moci dovolit tolik veci jako ted, kdyz to plati rodice... (ale ja s oblibou rikam "da-li Pan kravicku, tak da i travicku"... ) Ale snad to nebude trvat vecne... Na miminko se tesime, ale chteli bychom ho nejdriv za dva roky (az pritel dostuduje), nejlepe za tri - chceme jet jeste na staz do zahranici na rok... Ale kdyz prijde driv, tak budem stastni a nikam nepojedem, nebo pojedem pozdeji... Vsak ono to nejak bude... ;-)
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?