Nevěsty křesťanky. Kolik je nás tady takových?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj všem, zajímalo by mě, kolik je nás tady takových, které budeme mít církevní svatbu s tím, že důvodem není vzít se v pěkném kostele, ale to, že jsme věřící... Jsem jedna taková:-)
Odpovědět
Ahoj, s přítelem se chceme v červnu vzít,ale je tu jeden zádrhel, se kterým si vnitřně neumím poradit. Jsem křesťanka, ale přítel není. Když o tom mluvíme tak říká,že není problém děti vychovávat ve víře,že mu to nevadí,ale ať ho do toho netahám. Máte někdo podobné zkušenosti? Díky ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj holky, můžu se k vám přidat? :-) Jsem sice z MK, ale křesťanská diskuse tam není, tak brouzdám tady :-)
Odpovědět
salomme - zkus se kouknout nekde na knizku Svatebni obrady, ale na to nejnovejsi vydani, max dva roky stary :-) tam by to melo vsechno byt :-)
Odpovědět
janeyzelvicka: cau :-D
Odpovědět
freetree:my na tom jsme uplne stejne :-)
Odpovědět
Profilova fotka
akorát nevím, jesi sem zapadnu, nedávno jsem si koupila dlouhou sukni :-D a dredy mě taky berou, ale asi jinak, než vás :-D
Odpovědět
butt: a nemáš trochu pochybnosti, jaký to pak bude za pár let? Já se toho trochu bojim....Znám kamárády jejichž rodiče to mají třeba taky na půl a většinou to je důvod jejich hádky. a děti to taky asi nemají jednoduchý,když chtějí potěšit mamku tak jdou do kostela ale naštvou tatu a nebo naopak... Nevím jestli to má nějaké řešení nebo je to začarovaný kruh.....
Odpovědět
freetree: ja se za to modlila stejne jako lidi v mym okolli a mam v te veci uz klid v dusi :-) pokud se toho bojis tak to odevzdej bohu a uvidis :-) reseni to ma to, ze se ti dva respektujou, ze chapu postoj toho druhyho a nepremlouvaj deti aby (ne)sly do kostela :-) jinak kdyz jsou oba verici, tak to je urcite jednodussi, to ne ze ne :-)
Odpovědět
Profilova fotka
janey: čauky :-) Myslím, že jsme to tu nedávno řešily s někým jiným, tak se asi nebudem opakovat, stačí zalistovat zpět. Fakt ale je, že víra je jeden ze základních kamenů a je to prostě důležitá hodnota a každodenní součást života. A když je tam takový nepoměr, tak je to dost náročné. Lidi o do toho jdou obdivuju, musí být hodně silní, hodně tolerantní, velké osobnosti každý zvlášť. Určitě je možné najít nějaké řešení, kompromis, prodiskutovat jak to vidíte do budoucna. Já jsem taky nemohla dělat nic jiného, než se za manžela, za nás a budoucí rodinu modlit a odevzdat tu záležitost Bohu. A to manžel věřící je. A i tak je to pro mě těžké a pro něj taky.
Odpovědět
Ahojte, chodím sem občas z MK nakuknúť, čo je nové a tak mi napadlo pozvať vás do príbuznej témy ;-) : http://www.modrykonik.sk/forum/show.p...
Odpovědět
Profilova fotka
freetree: aj my to tak mame... a neviem, ako to bude, ked pridu deti, ostava dufat, ze ta tolerancia, ktoru voci sebe s partnerom mame, sa prejavi aj vo vychove deti... inak co sa tyka chodenia do kostola, nas napadla minule s manzelom taka vec, ze ak deti budu chodit do kostola len so mnou (co velmi pravdepodobne budu), mali by mat nejaku "aktivitu", ktoru by mali len s nim, aby to bolo v rovnovahe ;-)
Odpovědět
caute baby..viem, ze sem mozno az tak nepatrim, ale zaujala ma tato tema..moj priatej je krestan a tiez sme riesili tuto otazku. vela som sice preplakala, nez som sa dostala ku konecnemu nazoru. je to trochu zlozitejsie. so svadbou v kostole som takmer hned suhlasila, kedze si viem predstavit, ako velmi je to prenho dolezite. co sa tyka vychovy deti, to bolo trochu zlozitejsie. kedze ja som nikdy k niecomu podobnemu nebola vedena a nedele sme travili v lete od rana do vecera s rodinou v prirode pri vode, je skor pre mna tradiciou nieco podobne. ale viem, ze tu nejde iba o tu nedelnu tradicu, a ze v podstate to ani tradicia nie je (myslim chodenie do kostola) . viem , co to prenho znamena, pytala som sa ho na to, takze to beriem vazne. viem aky je clovek a ze sa toho nikdy nevzda. a to ani nechcem. po dlhych uvahach som si povedala, ze vierou v boha ich nicomu zlemu nenauci, prave naopak, kedze ma krestanstvo urcité moralne zasady. nechcem tym povedat, ze bez boha sa nedaju vychovat slusny ludia, to urcite nie, myslim, ze ja som dobrym prikladom, co si ale jeho mama nemysli. no ale to je ina tema. neodsudzujem ludi na zaklade toho, v co veria, je to ich osobna vec a myslim, ze castokrat je to kvoli tomu, ze inu moznost hlavne v detstve ani nemali. a nechcem ich presviedcat, aby prestupili na nieco ine. len sa snazim ponuknut aj iny pohlad na svet. rovnako, ako to robia krestania nekrestanom, takze je to v pohode. a viem, ze malo ludi na zaklade ponuknutia ineho pohladu na svet prestupi. po tomto rozhovore s priatelom som zacala hladat kopu informaci ohladne krestanstva, prevazne na nete. hoci doteraz nemam uplne jasny nazor a stale nad tym uvzujem a rozmyslal, rozhodla som sa dat pokrstit. sama od seba, nie na niekoho podnet, a ked som to povedala priatelovi, tak ma tak tuho objal ako asi este nikdy. viem, ze to prenho vela znamena, o to viac, ze som sa tak rozhodla sama. poziadala som boha o vieru, on mi ju dal, citila som jeho pritomnost v srdci a to pre mna vela znamena a viem, ze krstom sa s nim este viac zblizim. cirkev ako taku velmi nerespektujem, mam vlastny nazor, mozno nie spravny, ale tak to citim. ked som citila v srdci boha, mala som pocit, ze cirkev nepotrebujem na to, aby som k nemu mala blizko. viem, co je poslanim cirkvi a respektujem to, sem tam idem do kostola, ked mam chut a rada si vypocujem vacsinu kazni, citim, ze mi nieco dali. nemozem povedat, ze krestanstvo je to spravne, mozem vsak povedat, ze boh je len jeden a myslim si, ze ciest k nemu je velmi vela, nie len krestanstvo. myslim, ze boh ma blizko ku kazdemu slusnemu cloveku, a nezalezi na tom, ci je krestan, zid, ,,neveriaci" a pod. pokial ten clovek zije v sulade s prirodnymi zakonmi, je tolerantny, napomocny a pod, neklame, nevrazdi, neublizuje druhym..., tak nie je dovod na to ,aby k nemu boh nemal blizko. pri takychto a podobnych myslienkach som dospela ku konecnemu rozhodnutiu, ze priatelovi a dufam, ze aj buducemu manzelovi nebudem branit vo vychove nasich spolocnych deti a aj mna k bohu. no chcem, aby mali aj iny pohlad na svet, nie len z krestanskej stranky. tak, ako ja jemu v plnej miere dovolym vyjadrit jeho nazor, chcem, aby som si aj ja mohla v plnej miere vyjadrit naroz, a tieto narozy musime obidvaja a aj nase deti respektovat. predsa sa spajaju dvaja ludia, dve rodiny, dva nazory...a deti maju pravo na vsetko z oboch stran ..
Odpovědět
Článek se načítá
Danielkka, teším sa, že si pocítila v srdci Boha, je to úžasný zážitok ;-) Mne len po prečítaní tvojho príspevku prišlo na um to, čo už viackrát, len doteraz som nemala čas sa k tomu vyjadriť, ale chcem sa podeliť o vlastnú skúsenosť, čo sa týka výchovy detí... Nemám skúsenosť s manželom nekresťanom, práve naopak, je veriaci človek, pôsobí v mládežníckom spevokole doteraz, už aj ako ženáč :-) Ide o to, že na kresťanskú výchovu našich detí máme rovnaký názor a predsa je to ťažké... Zatiaľ máme skúsenosť len s výchovou našou (myslím od našich rodičov a príbuzných) a nášho dvojročného syna (druhý synček má len 2 mesiace, ešte sa neráta ;-) ) Modlíme sa spolu každý večer a ráno, zatiaľ len kratučké modlitbičky, ale ani to sa mu niekedy nechce, vyriešime to vtedy "iba" krížikom na čielko.. V nedeľu je samozrejmé, že ideme všetci spolu na sv. omšu, ale sú obdobia - Vianoce a Veľká noc, keď je sviatkov po sebe veľa a deťom sa tak často nechce (aj ja som mala ako dieťa menší problém odísť od rozprávok v tv). Pokiaľ ide do kostola celá rodina spolu, dieťa si ešte dá povedať. Ale nie je to tak vždy. (Náš malý sa teraz na Veľkú noc na 3. či 4. deň pri kostolných dverách zaťal a nie a nie ísť dnu. Pomohlo až vymenovanie celej rodiny, ktorú tam stretne :-N ) Tu treba počítať s tým, že príde k otázkam - prečo ja musím a ocko/mama nie? Veľakrát pre samotných dospelých - rodičov sv. omša je akousi sviatočnou "povinnosťou", mne sa to už veľakrát stalo, že sústredenosť na bode mrazu, myšlienky roztrúsené, človek málokedy dokáže prežívať naplno všetky tie tajomstvá, čo sa počas sv. omše odohrávajú... Treba tie veci chápať aj rozumovo, aj citovo, emočne zažiť, inak strácajú na "príťažlivosti"... A v tomto napríklad ja vidím koreň problému... Dieťa nechápe, prečo má ísť niekam, kam sa mu nechce, lebo to nie je "program" pre neho... (Existujú aj detské omše, uspôsobené chápaniu detí, ale nie všade je taká možnosť.) Ak nepôjde celá rodina, bude chcieť zostať s rodičom, ktorý vymyslí zábavnejší program. Tu držím všetkým veriacim rodičom palce, aby situáciu zvládli, aj ich partneri... Niektorí rodičia nechodia s malými deťmi na omše, že budú, až keď prídu do školáckeho veku... neviem, či to pomôže k "nadšenejšej " účasti na sv. omši, ja osobne preferujem skôr akúsi zvykovosť od narodenia, že k nedeli patrí aj účasť na sv. omši... zdá sa mi to jednoduchšie, ako začať v 6-tich rokoch dieťaťu meniť nedeľný režim... Je pravda, že staršie dieťa je disciplinovanejšie, trpezlivejšie a aj vnímavejšie. Veľkým úspechom bude, ak začne klásť otázky, vtedy je to výborná šanca na utváranie vzťahu nielen medzi rodičom a dieťaťom, ale aj smerom k Bohu. Ja dúfam, že u nás k tomu príde, resp. vysvetľovať budem aj sama, ale mám strach, ako to zvládnem, ustáť v dnešnej dobe vieru v Boha so všetkým, čo k tomu patrí, niekedy stojí dosť síl... Zhodnúť sa vo výchove detí je dosť ťažké - aj všeobecne, nielen v svetonázore, my to už trochu zisťujeme :-) Preto držím palce všetkým, ktorí sú odhodlaní svoju vieru odovzdať aj svojim deťom, a zvlášť tým, ktorí to majú "sťažené"... Týmto som len chcela povedať, že človek si veľa vecí akosi dopredu "vysníva", ale realita býva iná... Božia láska však všetko zdolá ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj Danielka, ahojte holky, Krestanstvi preci neni o chozeni do kostela. Miliony lidi na celem svete chodi pravidelne do kostela, mysli si, ze to je to zasadni, ale pritom vubec neziji krestansky zivot, nestuduji bilbli a jsou uplne stejni jako vsichni neverici, akorat ze zvyku chodi na msi... Prominte, jsem asi moc evangelicky zamerena cerstve probuzena k vire... Spousta krestanu se schazi i mimo kostely, chodi spolu na hory, na vodu a tak a myslim si, ze jsou Bohu mnohem bliz, nez kdyz by chodili do kostela... Tot muj nazor. Buh me miluje a ja miluji jeho, od jara me silne vola a ja volam jeho. Nejsem vychovana v nabozensky zalozene rodine ani nepatrim do zadne cirkve, budu hledat spise nejaky sbor, kde je vira ziva a lide nepotrebuji kostely, zpovedi, odpustky a pod. Mejte se krasne. At vam vira ve Spasitele cestu k Bohu klesti.
Odpovědět
Jé ahoj janey :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Jakym zpusobem pocitujete to, ze vas mily vam byl dan od Boha? A je vas mily nebo manzel pro vas jako Kristus pro cirkev? Nechal by se pro vas a za vas ukrizovat?
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj madli ;-) ;-) Já v tomto souhlasím s nevěstinkou - bylo by super, kdyby celá rodina mohla svou víru sdílet spolu i ve shromáždění, ale je pravda, že často se tam děti nudí. vím to podle sebe, bylo mi 6 a kostel byl pro mě příšerná nuda. Pomohlo až chození do nedělní besídky, která je dětem uspůsobena. Teď je naší malé necelý rok a v kostele naprosto nevydrží, dělala by tam virvajz a na nedělní školku je ještě malá. Nejde jinak, momentálně to vypadá tak, že nechodíme v neděli nikam. A radši si zajdeme na páteční sraz křesťanské mládeže, kde naše malá aktivní opice nevadí. Není to kostel, ale to je mi jedno, já potřebuju společenství podobně smýšlejícíh. A to se nemusí konat jen v kostele. Chceme malou vést tak, aby byla s křesťanským životem v kontaktu každý den. A motivovat ji tak, aby se tam pokud možno těšila. Malé dítě přirozeně následuje své rodiče. A pokud jeden rodič křesťanský život ignoruje, pak je mi jasné, že je to těžké. Teď řeknu svůj názor - proto mi velmi záleželo na tom, abych si vybrala partnera křesťana. Protože v některých věcech nechci dělat kompromisy.
Odpovědět
Citace: "A je vas mily nebo manzel pro vas jako Kristus pro cirkev? Nechal by se pro vas a za vas ukrizovat?" Zajímavá otázka :-D :-D :-D Na přemýšlení tímto směrem jsem ale asi přílš cynická :-| Ráda si ale přečtu, k jakému závěru dojdete :-D
Odpovědět
Profilova fotka
rodina - to je takova mala cirkev sama o sobe... O kostel preci opravdu nejde. je fajn, kdyz ma clovek kam zajit a potkat verici lidi a to kdykoliv to potrebuje a ne jen v nedeli v 10... preci deti jsou bozi a maji casto k bohu mnohem bliz nez my, jen proto, ze nemaji predsudky... nechci nikoho nazlobit, ale vodit deti povinne do kostela je nejlepsi zpusob, jak v nich ty predsudky vytvorit a vztah s bohem ztizit... hlavni je, aby deti videly a citily tu bozi pritomnost a ten rad v rodine jo lehke to neni a nikdy nebude...
Odpovědět
Profilova fotka
Myslela jsem to s tim ukrizovanim samozrejme obrazne :-D Ale jen mam pocit, ze chlapi (teda ten muj od boha neee) jakoby vyuzivali te zenske emancipace a vlastne davali ruce pryc od veci, za ktere maji nest zodpovednost, ale i nasledky oni! teda hlavne v manzelstvi...
Odpovědět
Profilova fotka
u nas v kostole je taka presklena miestnost pre matky a otcov s detmi, kde mozu sediet a nerusia ostatnych :-) nevestinka: co konkretne myslis tymi vecami " za ktere maji nest zodpovednost, ale i nasledky oni! teda hlavne v manzelstvi..."?
Odpovědět
Ahojte :-) Nevestinka, súhlasím s tebou vo viacerých veciach - že kresťanstvo nie je o chodení do kostola, že rodina je cirkev v malom, že nútenie deti skôr odradí, ako pritiahne... Akurát kresťanstvo od istého obdobia prestalo byť uceleným jednotným spoločenstvom s rovnakými obradmi a dogmami... Takže prežívanie nedele v dvoch rozličných cirkvách je tiež rozličné. U katolíkov je sv. omša vrchol všetkých modlitieb a zhromaždení - kvôli tomu, že katolíci veria, že pri slávení sv. omše prichádza k premene chleba a vína na Božie telo a krv - doslova, čiže žiadne iné zhromaždenie, či výlet v prírode túto Božiu prítomnosť nenahradí... ;-) Preto má sv. omša taký veľký význam a je to o tom, čo som písala predtým - človek to musí pochopiť rozumom aj citom, aby si uvedomil veľkosť tohto tajomstva Božej lásky... Áno, chváliť Pána, oslavovať Ho, spievať Mu, či stretať podobne zmýšľajúcich ľudí ako sme my môžeme aj inde a je to fakt dobré, človek naberá z takýchto stretnutí energiu, radosť, povzbudenie do života, ale to najhlbšie tajomstvo Pánovej prítomnosti v kúsku Hostie prebieha práve počas sv. omše, ktorá nám občas pripadá "nudná"... A pritom je celá "poskladaná" z biblických odkazov... Ja som tu chcela nadhodiť problematiku sv. omše pri výchove detí, lebo jej slávenie je málokedy prispôsobené detskému chápaniu - ono tam ani nejako veľa zmien urobiť nejde, ale počnúc kázňou cez prinášanie obetných darov a pod. sa dajú deťúrence krásne zapojiť, lenže na to musí mať aj farár pedagogický cit a to asi každý nemá... Takže je prirodzené, že deti dávajú prednosť príťažlivejšiemu programu... Osobný príklad a dôverné rozhovory na tému Boh asi pomôžu vo výchove najviac (plus modlitba, samozrejme :-) )... Inak, tá otázka o našich manželoch je zaujímavá, asi sa toho môjho spýtam, čo by bol ochotný pre mňa urobiť :-D :-D :-D Ja cítim, že veľa ;-)
Odpovědět
Nevěstinka: Nesouhlas. Jedinný způsob jak v dětech vytvořit odpork církvi, je, chovat se jako pokrytci a popř. sami fňukat, že se nám do kostela nechcééééé :-p Pokud rodiče žijí tak jak mají, je v rodině láska a pohoda a v neděli ráno se s úsměvem vyskočí z postele, bude to pro děti samozřejmost a hezká část dne. Máme to vyzkoušeno v naší rodině - postupně jsme jako děti začínali vnímat sochy, hudbu, obrazy, ptali jsme se, načili jsme se být zticha a nakonec i poslouchat a ptát se na biblické příběhy. Pokud dítě k tomuto získá odpor, je to selhání rodičů - nic víc :-|
Odpovědět
A jinak k té emancipaci: Já jsem emancipovaná a asertivní dost, ale doma to odhazuju a jsem milá podřízená manželka :-D. Často používám větu: Rozhodni to ty, lásko. nebo Nechám to na Tobě. O důležitých věcech se ale bavíme naprosto narovinu a natvrdo. Zrovna nedávno jsme řešili počet dětí a tam jsem jasně dala najevo, že do toho mám co mluvit víc než muž, páč on doma 15 let kvokat nebude, že :-| Mám dominantního muže, kt. se mě zastaně, ochrání mě a podrží a neměnila bych. Jaký si to uděláš, takový to máš ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Maja22: Jak jsi psala: "U katolíkov je sv. omša vrchol všetkých modlitieb a zhromaždení - kvôli tomu, že katolíci veria, že pri slávení sv. omše prichádza k premene chleba a vína na Božie telo a krv - doslova, čiže žiadne iné zhromaždenie, či výlet v prírode túto Božiu prítomnosť nenahradí..." - to je asi fakt dáno rozdílem církví, já jsem evangelík a tohle zas tak neberu... Jak se třeba jako katolíci díváte třeba na mši třeba venku pod velkým stanem? Dovolili byste si jít do kostela v džínách? A v případě třeba nějakého hudebního vystoupení v rámci mše vystupovat v džínách? Nezlobte se, že se ptám, jen mě to zajímá, ty rozdíly. allegria: Já zas na nevěstinčině vysvětlení nevidím nic moc pokryteckého. Jasně, probírat doma,že farář je blb, není to pravé. Ale i v církvi se dějí špatné věci a pokud dejme tomu farář nebo kněz udělal něco špatného, není od věci to dětem šetrně vysvětlit. Pokrytecké je tvářit se, že je všecko v pořádku. Pokud dítě nechce jít do kostela, nebudu ho tam násilím tahat, ale promluvím si s ním o důvodu... třeba se něčeho zaleklo, něco mu prostě nesedlo... děti nejsou hloupé a pokud k nám mají důvěru, vyklopí to. A opravdu si nemyslím, že dvouleté, tříleté, čtyřleté dítě bude sedět v lavici, koukat na sochy, na obrazy a poslouchat varhany a kázání. Většina dětí by pobíhala kostelem, před obrazem nebo sochou by zaperlily ve stylu "Proč se ta paní tak divně tváří a co to má za hábit" a hudba, ta liturgická, by jim asi připadala nemelodická a nezajímavá. A kdyby náhodou seděly, pochybuju, že by neloudily bonbon nebo tak něco :-D Možná se naučí být zticha, ale tak ve 5,6 letech? A co předtím?
Odpovědět
janeyzelvicka - ono dycky zalezi na cloveku nekdo to hrozne moc "zere" a nekdo to nebere tak strasne vazne...mse venku je bez problemu zrovna min.tyden sem na takove byla a byla to parada, a k tomu obleceni - nedovolila bych si dojit do kostela nejak otrana nebo tak ale v dzinach chodim bezne :-)
Odpovědět
no a k tem detem - ja treba moc nechapu proc lidi tahaji malinky deti do kostela na celou msi a nuti je tam byt..ja bych tam s nima treba sla ale jak zacnou mrcet a zlobit a tak tak bych sla ven a hotovo a ne je tam nutit sedet i kdyz zlobi protoze to pak otravujou cely okoli....
Odpovědět
jo a taky nebudu nutit deti aby tam chodili kazdou nedeli,a kdyz vynechaji aby z toho mely prusvih... ja to taky nedelam (tzn.nechodim pravidelne) tak nevidim duvod abych k tomu nutila deti :-)
Odpovědět
Janey: :-S Prosím o citaci, kde jsem uvedla, že Nevěstinka napsala něco pokryteckého !!! Nesnáším tuhle demagogii. Pokud něco takového najdeš, vypiš to a já to ráda vysvětlím a uvedu na pravou míru (upsat se může každý). Pokud ne, tak to uveď na správnou míru! ]-(
Odpovědět
Janey: Dále: Viděla jsem a často vídám děti, které v kostele něco zaujme, prohlíží si sochy, obrazy, přijde jim drsná, nebo vtipná :-D varhanní hudba, nosí si svůj misálek a jsou tu hoďku v klidu. Někde to skvěle vystihnul jeden modrý muž: Dovolím si citovat a uvést zdroj: Téma bylo: Patří děti do kostela? Odpověď je zdánlivě velmi jednoduchá: patří. Kde to tedy skřípe? Opět velmi jednoduché: u rodičů. Takže konečně: proč? A to je horší. Dokonale se mýlí zastánci volné "výchovy", v jejímž rámci nesmí být harmonický rozvoj osobnosti dítěte ničím omezován. Naprostá pitomost je zabavování dítěte, stejně to je hlavně proto, aby byl od něj pokoj. Tyto "vychovatele" poznáme kdykoliv podle přívěsného vozíku hraček a pochutin (napadá mne, že by se v kostele uplatnily piktogramy nejen škrtnuté zmrzliny, ale i jakéhokoliv krmení). Hlavní vina rodičů spočívá v tom, že například výše uvedeným naprosto nedávají dítěti najevo, kam vůbec přichází (přijíždí). Dítě, zvyklé být kdekoliv středem pozornosti a obdivu, si pozornost vynucuje i zde. První řešení, alimentární, jsem už zmínil, při druhém můžeme vidět (pra)rodiče, jak se celou mši sv. dítěti "věnuje". Efekt je v obou případech stejný, u druhého by k sobě odpovědný "vychovatel" měl zvážit, co z té mše sv. měl, jestli by neměl jít ještě jednou sám, takže čas dokonale ztracený pro všechny strany. A to záměrně používám tichou variantu, která škodí pouze zúčastněným a okolí neruší. Změnu nelze v žádném případě realizovat pouze v kostele, neboť v kostele rodiče i děti pouze dávají najevo stav komplexní výchovy. Pokud dítě nedostane chápatelné mantinely, co smí a co ne, nikdy nepozná, že do kostela lidé nechodí své děti nakrmit, ani s nimi laškovat. A to hlavní, nejdůležitější: když dítě nevycítí, že i ti rodiče se s ostatními v kostele sklání před někým (něčím) větším, důležitějším, než jsou sami, tak samo nebude ani mírně nakloněnější jakékoliv ukázněnosti. Zdroj: http://www.farnostslavkov.cz/diskuse/...
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?