Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volná diskuze

Nemám ráda děti. Změní se to někdy?

Zobraz úvodní příspěvek
Asi jsem na svatebním fóru výjimka, ale já prostě strašně nemám ráda děti. Když nějaké dítě ječí, dupe, hraje si, tak mi brnkají nervy a mám chuť pořádně řvát. Zvláště, když mi to dělá nad hlavou. Z nějakého důvodu děti přitahuju, takže dost často se mi stane, že se na mě nalepí a koukají na mě a tak...a já jsem totálně vyděšená a fakt nevím, co mám dělat. Úplně ve mě zatrne, protože prostě s nima nechci být v kontaktu. Nelíbí se mi ani tichá miminka...jak jsou malá, scvrklá, usoplená a uslintaná. Dokážu být dobrá teta u dětí, které nejsou rozmazlené, to spolu řádíme a hlavně já s nimi mluvím jako s dospělými, což se jim asi líbí....ale jsem hodně ráda, že můžu zmizet večer do svýho klidu a ticha. Všechny kamarádky mluví o dětech, o tom, kolik jich chtějí, jak jsou krásné...Já bych asi taky chtěla jednou děti, ale bojím se, že na to nebudu mít. Že pro mě vždycky bude důležitější ticho a klid. Nevím, zda se to změní, třeba jsem jen mladá? Bude mi 24 let. Jak jste to měly vy?
Odpovědět
1
…
6
7
8
@ev30 Vy máte, mladá paní, na dítě hooooodně času, podle Vašich příspěvků zde, je patrné, jak je nesnášíte. A dopředu Vám odpovídám: Ne, nepřednáším na univerzitě :-D :-D :-D :-D
Odpovědět
Nezlobte se na me holky, ale pokud nemate odpoved na to, zda se zmeni to, ze ev30 nema rada deti, tak sem ani neprispivejte. Rikat nekomu pro jeho nazory, ze je to pokrivena osobnost, doporucovat soudni zakazy atd. je dost slaboduche. ]-( Ja jsem ted narazila na docela vtipny nazor jednoho kolegy v praci. Rika ze deti jsou jak psouky .... sneses jenom ty svoje :-D ..... takze mozna se postoj opravdu zmeni, ale az s vlastnim ditetem, ale bude se tykat jeno jeho.
Odpovědět
@amet souhlasím její názory, doma se tomu jen směju a nehodlám tady někomu něco vymlouvat, ale na druhou stranu ona taky nezná rodiče a děti, které zrovna ty scény dělají a odsuzuje je že jsou rozmazlené atd...odsuzuje něco co nezná..a nedivím se, že se to někomu (hlavně těm co ty děti mají) nelíbí..
Odpovědět
@amet děkuju za zastání,Ty jediná máš rozum tak jak má být.
Odpovědět
@ev30 :-D :-D :-D :-D takže pouze ten, kdo souhlasí tak má ten správnej rozum, jinej ne :-D :-D :-D no tak to vůbec není dětinské :-D :-D :-D @amet nikdo neřekně ev30, zda bude nebo nebude mít ráda děti a zda se její vyloženě negativní přístup k dětem změní nebo ne, nemáme věštěckou kouli :-D můžeme pouze napsat naše zkušenosti :-N na tom se snad shodneme ;-)
Odpovědět
rpro vás netolerantní ženské bych doporučila přečíst si knížku s názvem Prevítem snadno a rychle-je to knížka o malých dětech a že nejsou tak nevinné jak si myslíte,už podle názvu lze vyčíst,že s malýma dětma je trápení.Tady je škoda plýtvat psaním.Tahle diskuze je na téma Nemám ráda děti,takže některé tu nemáte co dělat.
Odpovědět
@adelka21 ten kdo je tolerantní,tak ten má rozum.
Odpovědět
tohle je diskuze-Nemám ráda děti,změní se to někdy?Tzn.že je to diskuze pro ty nemají rády děti nebo je dobrovolně nechtějí.A tady můžou napsat svůj názor,nejsou nikým odsuzovány nebo prohlášené,že mají pokřivenou osobnost.Tolerance některým dámám v této diskuzi chybí.
Odpovědět
@ev30 To, že někdo má nebo nemá rád děti se může časem měnit nemyslíš? Nebo ty si po nich nikdy netoužila? A až třeba časem si zjistila, že ti časem nic neříkájí? Nebo to může být i naopak. Nemyslím, že je to jen pro ty co děti nemají nebo nechtějí..zakladatelka se ptá jestli se to někdy změní..a to může ne?
Odpovědět
@ev30 "vadí mi jak se všechno kolem dětí medializuje v tv a v časopisech počínaje těhotenstvím a kojením a přebalováním a dětským žvatlaním konče,vždyť před 20-30lety co jsme se narodily my,tak se v tv a časopisech vůbec nevidělo,dneska je taková uvolněná morálka,až mě to zaráží." "Taky co se mi hnusí je to,když se na těhotné bere ohled." "jsem alergická na uřvané děcka" "výprasky pokud si to dítě zaslouží,věřím tomu,že ústní domluva moc neúčinkuje" "ne se někde na veřejnosti necudně vystavovat jak nějaká flundra" Kde je ta tolerance a vůbec, co si představujete pod pojmem tolerance? :-D :-D :-D
Odpovědět
@ev30 Asi byste chtěla, aby se doba zastavila a vůbec ty internety zakázat :-D :-D vzdyt časopisy plné dětí je děsné :-D A dítě? neposloucháš? Máš svůj názor? Buch ho a chytni druhou nejlíp přes zed. :-D :-D Jo a kdyz se bere na tehotné ohled, to je hnus největší :-D :-D Kdo potřebuje dítě nakojit, tak je flundra úchylná :-D :-D :-D Vaše názory jsou tak tolerantní, až jsem uronila slzu :-D :-D :-D
Odpovědět
@verbatimka toužila jsem po nich,ale časem mě to přešlo a říkám si,že mám teď takové období a že mě to přejde a budu je chtít,ale už mě to drží víc jak rok ta nechuť je mít..uvidíme,je to spíš strach,že se bojím,že na to nemám.
Odpovědět
Článek se načítá
@adelka21 je to jen můj názor!Nikomu ho nevnucuju.
Odpovědět
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Takže omluva za urážející a provokující chování. Žádám admina o vymazáni příspěvku ev30 ze dne 3. záři 16.48, kde nazývá kojící maminky "flundrami". Je to urážející všechny kojící maminky a je ostře vyhrazuji proti takovému vyjadřování.
Odpovědět
@adelka21 vidím,že adminem byly smazány i tvoje urážející příspěvky,ten kdo to rozhodl,udělal správně. :-) :-)
Odpovědět
@ev30 záleží na posouzení, podle mě jsem nepoužila ani jedno vulgárni slovo, narozdíl od Vás a Vašeho označování kojících maminek za "flundry".
Odpovědět
@adelka21 musela jsi něco urážejícího napsat,když ai adminem vymazaly Tvoje dva příspěvky,ale taky i moje.Nic si z toho nedělám,ale za některými svými názory si stojím a za některé se omlouvám.
Odpovědět
neměj z toho hlavu aimirin, já také děcka nemusím, ráda je pochovám, chvíli pohraju, ale pak jsem ráda, když jdou zpět ke svým rodičům, a to mi bude 30, ale věřím, že možná to je tak, že naopak pak u svých miminek to bude až opičí láska, možná mi totiž jen dělají problém ty CIZÍ děti...nad tím jsi se nezamyslela?
Odpovědět
U cizích dětí je to něco jiného. Já mám děti ráda. Ale od té doby, co mám dceru mě ostatní děti lezou na nervy. U svého dítěte poznáte takovou lásku, co k ničemu jinému nebo někomu jinému prostě nezažijete. Myslím si, že není možné se do svého dítěte nezamilovat. Já se o dceru v prvních dnech tak strachovala, že jsem si nedovolila usnout více jak na hodinu. Pořád jsem se budila s hrůzou, jestli je vše v pořádku. Přes den se mi taky zavírali oči, ale jak jsem usnula, tak jsem ihned vyletěla z křesla a letěla k malé, jestli je vše OK. Cizí děti opravdu občas lezou na nervy. Ale jen proto, že prostě nejsou vaše. Svoje děti budete milovat, toho se bát nemusíte!
Odpovědět
@konik88 Já si to taky myslím a zářný příklad mám na kámošce. Ne že by přímo nesnášela děti, ale uměla si docela dobře představit život i bez nich. Pak se seznámila se svým manželem, který byl na děti vysazený, takže bezdětná domácnost nehrozila. Jenom doufala, že neotěhotní hned a co myslíte - byla v tom na první pokus a do dvou let podruhé ;-) A i když to není žádná fanatická matka s takovým tím infantilním šišláním, svoje děti miluje nade vše a nedávno říkala, že by klidně šla i do třetího. Tak co si budem povídat, odříkaného chleba.... ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Souhlasím s tím odříkaným chlebem... jsem ze čtyř dětí, mám tři bratry, z toho dva mladší a díky nim a péčí o ně jsem snad nesnášela všechny děti na celém světě, budila jsem se hrůzou, že jsem těhotná... :) tvrdila jsem všem ve svém okolí, že děti prostě nechci a hotovo! Po pětadvacítce a po té co ti naši vykukové v podstatě dospěli (a já taky :)) se můj pohled změnil a nakonec se ozvaly i pověstné biologické hodiny. Dneska mám skoro ročního chlapečka, je pravda, že nepatřím mezi takové ty opečovávací "ňuňací" maminky, máme takovou sparťanskou výchovu, ale jsem opravdu šťastná, že ho mám. A jsem ráda, že máme kluka. Manžel má devítiletou sestru a to je "materiál" takže díky ní mám teď zase hrůzu z holek a druhé děcko bych radši zase kluka. Je zajímavé jak okolí dokáže spoustu věcí ovlivnit. Myslím, že i u tebe se to jednou změní a když ne, tak se svět nezhroutí, mám kamarádku, která po dětech netouží ani ve svých 33 letech a je v pohodě.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 10 měsících
•
Profilova fotka
ahoj holky,píšu sem, v současnosti jsem na tom taky tak,že mi stačí půjčit si cizí dítě a po vlastních nějak netoužím,tak uvidíme,jak to bude, jsem takhle spokojená, s manželem jsme šťastní a čím dál víc zamilovaní, čeká nás rekonstrukce bytu a pak se uvidí. Spousta mých vrstevnic (27) má jedno i dvě děti a já jsem spokojená jako vdaná a počkám, jestli se touha po dětech někdy vyvine
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 6 měsících
•
koukám,že jako by jste mi holky mluvily z duše,mám to přesně stejně,děsí mě okolí,co se pořád vyptává,kdy budou děti.. děti mě rozčilují,je pro mě důležitý klid a spánek a mám skvělého přítele,o kterého se nechci dělit...snad už nejsou dnes předsudky,že musí být za každou cenu děti....mám přítele,karieru a při předtavě být doma s dítětem a žvatlat nesmysly, být urvaná,nevyspaná,neupravená...díky nedostatku času pro sebe....díky za tuto stránku
Odpovědět
Profilova fotka
To je zvláštní, myslel jsem, že obtížné smiřování se s dětmi je spíše doména nás mužů, ale budiž... Asi bych si nejprve ujasnil, co mi na dětech vadí - jestli jsou to děti jako takové, nebo nějaké jejich projevy, určité typy dětských povah (vzteklouni, "malí tyrani" aj.), nebo třeba jen okolnosti s dětmi nějak vnějšně spojené ("zkažená postava" po těhotenství, strach ze snížení ekonomického standardu, na který byl člověk zvyklý, ...). Nejprve uvedu vlastní zkušenost - když jsme se stali rodiči, považoval jsem tento akt víceméně za ústupek touhám manželky a jakémusi bilančnímu zhodnocení objektivní situace (s ohledem na ženiny zdravotní problémy nám doktoři řekli, že bychom měli být poněkud opatrní a pokud nějaké děti chceme, raději dříve než později, kdy by to mohlo být složitější). I když to bylo dobrovolné rozhodnutí, občas se pak člověk samozřejmě nevyhnul úvahám o "zahozených" alternativách (akademická kariéra apod.). Ze řvoucího škvrněte vyměšujícího nejrůznější tělesné tekutiny ale postupně vyrostla krásná a chytrá slečna vzbuzující otcovskou pýchu a dnes jsem v podstatě rád, že jsme se tak rozhodli a že ji máme. Tím jenom říkám, že vztah k dětem se může průběžně měnit a za jejich odmítáním je spíš strach z nezvládnutí nové situace (viz typické zkratkovité reakce chlapů: "Je to vůbec moje?", krize z "překonfigurování" vztahů v rodině apod.). Samozřejmě, na druhé straně, děti jsou vnímavé a pokud ze strany rodičů vytrvale cítí nějaké nepřijetí a postoj typu "ty seš jen můj životní error," podepisuje se to na nich a vyrůstá z nich cosi co plní buď psychiatrické kliniky nebo nápravně-výchovná zařízení. Dovolím si trochu zafilozofovat (nebo, chcete-li, zamoralizovat, jak to kdo bere): Dřív člověk rodinu a děti bral víceméně jako něco normálního - rodinu jako místo, kde je sám sebou, děti i kvůli tomu, aby se o něj měl kdo postarat, až přijdou (slovy Bible) "dnové zlí". Když se dobře chovaly a něco z nich bylo, měl radost, když dělaly blbosti, nařezal jim, dal jim zaracha atd. Dnešní doba ale vytvořila k dětem dva vyhroceně extrémní postoje - na jedné straně jsou děti něco jako paraziti - překážejí nám v kariéře a v užívání si života, tak je odmítáme nebo je "uklízíme" interrupcemi, případně do děcáků a babyboxů; když už ale děti máme, stávají se z nich pro změnu jacísi malí bůžkové, kterým všemožně podstrojujeme, nervujeme se např., že nemáme značkové kočárky s milionem udělátek, i když nás samotné vozili v osmipéráku a nějak jsme to taky přežili, posloucháme módní a často nesmyslné teorie o výchově (spíš často nevýchově) - a pak se divíme, co nám to doma vyrostlo. Děti jsou prostě čím dál víc vnímané jako jakýsi "luxus" než něco normálního, které si "zodpovědný" člověk má pořídit až když má pořádně nahrabáno - přitom pro ně uděláme mnohem víc, když jim věnujeme čas a zájem než nový iPad nebo PlayStation. Nechci samozřejmě nikoho jednostranně obviňovat z pohodlnosti nebo egoismu, bohužel i společnost je nastavená tak, že favorizuje mladého úspěšného sobce a reklamy nám vymývají mozek, že když už děti máme, musíme pro ně mít "jen to nejlepší", tzn. hromady nepotřebných drahých nesmyslů, které jsou často jen nahrážkami za naše vztahy. Dětí se pak rodí málo, což se promítá i do ekonomiky - vymýšlením všelijakých "pilířů" a strkáním hlavy do písku před nevyhnutelným - buď budeme makat, dokud udržíme příslušný výrobní prostředek a moč, nebo skončíme jako parta důchodců, kterým budou ve státních ústavech utírat zadky ošetřovatelé tmavé pleti za zpěvu súr z minaretů za našimi okny (to neberte jako nějakou xenofobii, ale jako pravděpodobnou realitu, kterou si plně zasloužíme).
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
Zajímavá diskuse. Já to mám tak zvláštně. Vadí mi děti, ale vím, že je jednou chci. Pokračovatelé rodu by být měli. Sice se trošku bojím, až to teda jednou přijde... Úvodní příspěvek diskuse je přesný. Doufám, že mě biologické hodiny jednou dostihnou, ale jak vidím ty malé rozmazlené spratky... :-D :-D :-D
Odpovědět
Ahoj, pátrám v divném rozpoložení po netu a vyskočila na mě tahle diskuze...pro mě jak vyšitá :-| Já už dvě děti mám, dvojčata, a pro mě je to fakt očistec. Pořizovala jsem si je tak nějak z rozumu...manžel chtěl..prababička si ještě přála pravnoučata...No a teď na to dojíždím...dochází mi, že tenkrát ještě nebyla ta správná doba. Mám pocit, že k dětěm mám negativní vztah už od té doby, co jsem se dozvěděla, že čekám dvojčata :-| Kvůli ekon. krizi v naší rodině jsem nastoupila do práce asi 14 dní po porodu (práce z domu samozřejmě), na rodičovskou šel potom manžel...a já k těm dětem prostě nemám vztah :-( Mám pocit, že pořád od něčeho zdržují, brzdí, dělají nebetyčný bordel, rámus...(mimochodem dětský vřískot ve mě úplně vzbuzuje vražedné pocity), s maželem na sebe vůbec nemáme čas, protože se všechno točí kolem dětí... Den v práci trávím tak, že jedno dítě se mi mačká na klíně a druhé na židli za zády. Prostě mám pocit, že s nimi život ztratil téměř jakákoli pozitiva...Samozřejmě, že je mám ráda, dám jim první poslední, ale taky mě neuvěřitelně psychicky trýzní...skoro každý den se mi chce brečet, jak jsem si ten život zpackala...nemám čas si ani přečíst knížku nebo cokoli pro sebe. Umyju okno a za pět minut jsou na něm znova obtisknuté ručičky... Asi jsem sobec a nemumím se k dětem postavit a všechno jim obětovat...No prostě, pokud máte pocit, že není ta správná doba, tak si děti nepořizujte, nebo dopadnete jako já, budete zklamané :-S
Odpovědět
1
…
6
7
8
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?