Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Volná diskuze

Má vztah dál cenu?

kulimrska kulimrska

Autor diskuze

27.02.2014

Už nevím kam dál…já (25) jsem s přítelem (28) již přes 4 roky. Skoro hned ze začátku jsme spolu začali bydlet u něj v bytě. Vše bylo v pořádku, pořídili jsme si dvě kočky spolu, byli štatní, rozumněli si. Po 2 a půl letech jsme se začali bavit o baráčku… ten přitel koupil, vzal si na něj hypotéku a rekonstuoval. Rekonstrukce trvala opravdu dlouho, dělal vše převážně sám jen s jedním kamarádem. Takže hodně stresu a peněz. Domluvili jsme se že si pořídíme pejska, kterého jsme si už zamluvili třičtvrtě roku předem. Pak byl v srpnu pejsek, ale barák ještě nebyl obyvatelný, takže začali první hádky, že toho psa jsem chtěla hlavně já, on říkal ať počkáme atd. V listopadu jsme se měli stěhovat a dva dny před tím stěhováním mi přítel řekl, že neví zda je dobrý nápad abych se stěhovala s ním. Že mu ten vztah přijde už takový o ničem, že na sebe nemáme čas atd, já to nečekala, říkala jsem že jsme neměli čas protože furt pracoval, že to teď bude jiný, ale že jak tedy chce. Tak jsem se dohodla že se s ním stěhovat nebudu, ale ten večer mi ještě psal jak toho lituje že už teď mu chybím a ať se s ním odstěhuju. Souhlasila jsem, říkala jsem si že je toho na něj moc tak že to bude zase dobré. Když jsme se přestěhovali vše bylo skvělé, Vánoce úžasné, byl všímavý, prostě super. Ale po Vánocích byl zase jako vyměněný. Skoro denně byl s tím kamarádem v garáži nebo doma, psal si s ním stále, ke mě byl nevšímavý, protivný a arogantní. Choval se tak jak kdyby mě měl úplně jistou a nic se mnou nechtěl dělat furt jen ten kamarád. Pak už jsem to nevydržela a jednoho dne se odstěhovala i se zvířatama k mojim rodičům. Byla jsem tam deset dní, pořád mi psal jak toho lituje, že je z toho celý špatný, že jsme byli jeho rodina a ted má prázdný byt a nemá nic atd… jezdil za mnou a byl zase jako vyměněný. Bylo mi s ním fajn. Začali jsme se bavit o tom, že bych se někdy vrátila, a zkusila jsme to znovu, říkal že mi nezaručuje že to bude na vždy v pohodě, že je možné že se to bude zase opakovat. Ale tak jsem se vrátila. Nyní je to tak měsíc co tam zase jsem a včera zase hádka kvůli tomu kamarádovi že si s ním stále píše a je s ním furt a došlo to až k tomu, že je ten vztah to samé, že to asi nikam nevede, že je to celé na nic, že nám to neklape a že by pro mě bylo lepší kdybych si našla někoho jiného že budu štastnější, protože on se už nezmění a mě to trápí když si furt na něco stěžuju. Ale zase říká že mě má hrozně rád. A když se ho zeptám zda chce abych odešla tak mi řekne že to neví, nebo ať si odpovím sama zda mi stojí za to to snášet a být s ním zda si sama myslím že to má cenu. 3 a půl roku byl úžasný přítel a najednou těch půl roku se chová jak vyměněný. Jsou i skvělé dny kdy je nám fajn, ale nevím… Nevím zda má cenu to zachranovat nebo to nějak překousnou a jít od něj ikdyž v hlouby se mi nechce. Myslím si že ho stále miluju ikdyž se občas chová jak blázen, prostě věřím že doopravdy takový nebude a zase bude jako dřív a tu krizi společně překonáme. Nemáte někdo s něčím takovým zkušenosti? Myslíte že je ještě možnost to zachránit? Nebo si myslíte že je ten vztah už ztracenej a jen ten rozchod zbytečně natahujeme? Díky všem za odpovědi, já už nevím jak dál :-/

Odpovědět

lidka3 lidka3

PRO

27.02.2014

Ale to jsou běžné vztahové problémy jako jsou i v manželství. Zkuste se domluvit a s jeho kamarádem se seznámit a aktivity dělat společně. Pokud to nepomůže a vy se nedokážete mezi s sebou domluvit a tolerovat jeden druhého ve všech směrech. Být k sobě uctivý, tak pak nemá dál vztah cenu. V manželství jsou tři nejdůležitější slova: Prosím, děkuji a promiň.

Odpovědět

reys reys

27.02.2014

@kulimrska jak to ctu, mam z toho pocit, ze on piskne a ty jdes.. pak ho to ma bavit! zkus byt trochu potvora ;-) pokud o tebe skutecne stoji, tak se priplazi a bude sekat latinu. a jestli ne, skoda ho nebude. na svete je dost chlapu, kteri tvou pritomnost budou umet ocenit a budou si te vazit a ne se tvarit, ze ti delaji milost, ze s nimi muzes byt. promin, jestli to vyzni tvrde, ale zivot neni pericko, a kdyz on sam nevi, jestli o tebe stoji - a to spolu jenom chodite - jak to bude potom, az prijdou skutecne problemy, deti, atd...?

Odpovědět

kulimrska kulimrska

Autor diskuze

27.02.2014

kamaráda znám, oni spolu dělají na autě v garáži a tak, to já s nima opravdu moc nenadělám, hlavně mi přijde že přítel je teď jako puberták v jeho přítomnosti. Když jsem mu řekla že když odejdu tak se nevrátím a jestli zůstanu tak se musí něco změnit tak mi řekl, že sám neví co chce a že si to musí srovnat v hlavě... já ale nejsem opravdu čekací typ. To já neumím, by mě to utrápilo.. tak fakt nevím. Být potvora, ted jsem si docela chodila sama kam chci s kámoškama někam a tak, a on mi pak při každé výměně názorů řekne "tak ty si teď chodíš kam chceš a kdy chceš a já na to nic neříkám, tak neříkej že tobě ted vadí že já jdu tam a že si chtěla dělat něco se mnou". Vím že chlapů je hodně, ale já nechci přijít o tohohle :-/

Odpovědět

reys reys

27.02.2014

@kulimrska no nevim, tak se zkus zeptat sama sebe proc o nej nechces prijit.. kvuli spolecnym zazitkum z minulosti? proto, jaky byval a jaky je obcas? protoze nechces byt sama? nebo odejit ze vztahu po 4 letech v tobe vzbuzuje pocit selhani? zeptej se sama sebe, zda jsi stastna, zda takto chces zit (never, ze se zmeni, nezmeni se). kazdy ma pravo byt stastny. mas to jen ve vlastnich rukou.

Odpovědět

mawenzi mawenzi

27.02.2014

možná zkus mít hodně koníčků tak, aby ti nevadilo, že on věčně není doma není není k dispozici - já se svým přítelem v podstatě moc času netrávím, víkendy málokdy se vůbec o víkendu sejdeme doma, v týdnu je to jak na houpačce, tak máme vymezený 1 den v týdnu, kdy si nic nedomlouvá a sme spolu (ať už třeba využívám řidiče a zařizujem něco v Brně, co by pěšky bylo na hlavu, nebo si sednem do čajovny)... ale je to asi o tom, že sme spolu rádi, čas na sebe máme vymezený hlavně proto, aby se nestávalo, že se fakt 3týdny v kuse míjíme a někdy, když je klidněj, trávíme spolu klidně skoro každý den po práci i 14dní... ale oba jsme takový rozlítaný, nejsme typy, co by z práce běželi domů a tam seděli celý zbytek dne, a nastavili jsme si to tak, že nám to víceméně vyhovuje. Jasný, že jemu jako chlapovi to nepřijde, já bych někdy brala toho společnýho času víc, ale i tak je to fajn. Pokud se k tobě ale takto chová i přesto, že se vidíte malinko, tak spíš je na tebe zvyklej, chybíš mu a vadí mu ta samota, ale třeba mu nejde ani konkrétně vlastně o tebe... to je potřeba zjistit, jeslti je to spíš náš případ, nebo ten druhý

Odpovědět

bubbi bubbi

27.02.2014

Podle mě by se měl hlavně přítel rozhodnout, co chce. Ty bys chtěla vztah zachránit, ale na to musí být dva. Možná by nebylo na škodu se od něj odstěhovat, ale ne na pár dní, spíš týdnů, nebo i měsíců. Ať si pak srovná v hlavě, jestli mu chybíš natolik, že mu stojí za to si tě vážit. A kdyby se to i potom vrátilo do starých kolejí, tak už je na tobě, jestli s takovým člověkem chceš žít, popř. vychovávat děti.

Odpovědět

kulimrska kulimrska

Autor diskuze

27.02.2014

Tak my spolu taky něco podnikneme někdy. Občas jde se mnou vyvenčit psa, jdeme na návštěvu k známým, po večerech koukáme na televizi, povídáme si. Ale on stále říká že neví jestli to takhle chce, jestli je to to co chce, že neví zda by byl radši sám. Já si myslím, že když se odstěhuju tak už se prostě nevrátím. Protože mi to ublíží a abych se pak prostě vracela za nějaký ten měsíc to prostě...já taková nejsem... už to že jsem se vrátila po 10ti dnech jsem si říkala zda to nebyla chyba a on si teď fakt nemyslí, že si pískne a já jedu podle něj. A prostě nechci přijít o to společné co jsme spolu vybudovali, barák je sice jeho, ale vše je tam podle mojich představ a já to celé nechci opustit... ale takovéto stavy že je to týden tak a týden tak máme už od toho listopadu a to je fakt hrozně dlouho...za takovou dobu by si asi opravdu měl uvědomit co vlastně chce ne? Bude mu 29, není to žádné malé nerozhodné dítě...

Odpovědět

mawenzi mawenzi

27.02.2014

@kulimrska ono nakonec někdy je snažší opustit to, co si pomáhala vybudovat, než v tom žít nešťasná... a co nějaá partnerská poradna, abyste se spolu naučili komunikovat nějak lépe, pokud ty s ním chceš být a on neví, tak aby si nějak utřídit priority

Odpovědět

kulimrska kulimrska

Autor diskuze

27.02.2014

No já si sama říkám zda to má vážně cenu zachraňovat...ale stále v to věřím...poradna, no to nevím, to mě ani nenapadlo... On říká že mi neřekl nikdy ať jdu, že prý tak nějak žijeme, a já pak prostě někdy vyjedu a začnu na něj řvát že mi něco vadí... a on prý radši bude sám než aby se furt nervoval a blbě hádal... ale že mi prostě neřekl at jdu a že jestli mě to takhle trápí tak to mám vyřešit sama... není schopen se sám nějak vyjádřit...

Odpovědět

leriena leriena

27.02.2014

podle toho, co píšeš mě jako první věc zaráží, že se ke všemu staví tak flegmaticky. Neví, co chce, neví, zda stebou chce být, neví, zda stebou chce bydlet. Ví alespoň, co k tobě cití?V každém vztahu jsou problémy, ale důležité je, si o nich promluvit. Jet někam na výlet, dovolenou, trochu spestřit ten vztah, který mu asi po té době příjde nudný.Zkus mu navrhnout ještě poslední možnost, jak zachránit váš vztah. Pokud na to nepřistoupí a nebude mít o nic zájem, myslím, že by jsi z takového vztahu měla vycouvat. Bojuješ pouze ty a ten boj vyhrát nemůžeš:-(

Odpovědět

mini82 mini82

27.02.2014

Já osobně asi nedovedu představit, že bych v téhle situaci ještě přemýšlela o tom, že se budu vracet, natož několikrát po sobě... Píšeš, že přítel sám říká, že sám neví, co chce, a kdyby můj přítel si nebyl jistej, tak to beru tak, že "když neví, tak má smůlu"! Samozřejmě se může stát, že jsou ve vztahu slabší období a lidi řeknou v afektu nebo i v depresi hodně divných věcí, ale když se to stalo opakovaně, tak je to divný... :( Opravdu ti tuhle situaci nezávidim, posílam hodně síly ;-)

Odpovědět

kulimrska kulimrska

Autor diskuze

28.02.2014

Jo tak říká že mu na mě fakt hodně záleží že mě má moc rád, ale že si to musí srovnat v hlavě a jestli to nechápu tak prej mám radši jít, že on teď fakt neví. A že si myslí že všude potkám někoho lepšího kdo si mě zaslouží víc jak on. Já si taky říkala že bych dávno šla kdyby něco takového nastalo, i kamarádkám jsem tak radila, ale když pak jste v té situaci sami tak je to něco úplně jiného... třeba včera jsem řekla že bych se jela jen tak projet a on na to tak jdeme a prostě jsme se jeli projet jen tak... ale pak večer zase furt ty jeho smsky s kamarádem a to mě neskutečně vytáčí :-/ A že se k tomu staví tak flegmaticky, tomu se taky divím...dřív furt plánoval budoucnost a tak, loni říkal že bysme se mohli letos vzít (což už samozřejmě neplatí). A teď říká, že chce prostě nějak přežít, že furt jenom něco platí a nic nemá ani dodělaného a furt každej den to samé a že z toho prostě není nadšenej a chce to nějak přežít. Ty názory jeho mi někdy připadají jak kdyby byl uplně mimo...

Odpovědět

Článek se načítá

kacenkakaca kacenkakaca

28.02.2014

Na mě to působí tak, že je prostě strašně unavený a vyčerpaný, hlavně psychicky, z té rekonstrukce, má hypotéku a tak si ani nemůže dovolit si odpočinout, k tomu vyhlídky na další léta, kdy bude splácet. Možná je v depresi, je apatický vůči dalším problémům s tebou, prostě už nemá sílu řešit něco dalšího a ke kamarádovi utíká od těch všech problémů a starostí. Třeba jsem úplně mimo, ale zkusila bych se zaměřit na něj a na jeho psychickou pohodu, zkusit třeba manželskou poradnu nebo psychologa hlavně pro něj. Z textu nejde poznat, jak na tom jste, ale tak, jak to vidím já, bych mu dala šanci a snažila bych se mu co nejvíc pomoci.

Odpovědět

kulimrska kulimrska

Autor diskuze

28.02.2014

Ano, on taky říká že je z toho všeho vyčerpaný, k tomu ještě nervy v práci a že ještě řešení furt nás dvou je na něj moc. A že furt něco dokola řešíme a stejně nikdy nic nevyřešíme, že prý přece tak nějak normálně žijeme tak to nemám furt dokola řešit. Ale vím že nějakou poradnu či psychologa by zamítnul. Už takhle říká, že nemá na nic čas a určitě by si připadal dotčený... Já jen, že dřív byl úplně jiný člověk, a teď od toho listopadu mi přijde že žiju s někým uplně jiným... Tak právě věřím, že má jen nějaké období a zase to bude v pořádku, to říká i on že v to doufá, že to snad přejde.

Odpovědět

kacenkakaca kacenkakaca

28.02.2014

V tom případě bych mu dala od problémů chvíli klid, nechala ho odpočinout, snažila se ho přivést na jiné myšlenky. Zkuste se prostě soustředit se na něco jiného.

Odpovědět

lemona lemona

28.02.2014

@kulimrska Ahoj, tvůj příběh mi připomíná příběh mé kamarádky, je to jak přes kopírák. Nejdřív několik let pěkný vztah, ona by řekla - ideální, až na ten sex, kde to úplně nejiskřilo, i když se oba snažili a měli se moc rádi. Pak se mezi ně "vloudil" kamarád, přítel s ním chtěl trávit víc a víc času a přestal se věnovat své přítelkyni. A to tak, že jí přišlo, že je mu najednou lhostejná, tak se odstěhovala, jemu došlo že mu moc chybí, prosil ji ať se vrátí a ona se vrátila. Ale za chvíli bylo všechno znovu ve starých kolejích. No a jak to dopadlo? Přítel mé kamarádky se vždycky obával toho, jestli náhodou není na kluky, ale protože byl z velmi tradiční rodiny, dal si jako životní úkol oženit se a mít "normální" rodinu. Což by se mu nakonec asi i s tou mou kamarádkou povedlo, ale mezi tím potkal toho svého kamaráda, do kterého se opravdu zamiloval a začali spolu chodit. A ta divná doba, kdy se k mé kamarádce choval lhostejně, ona se odstěhovala a pak jí zase lákal zpátky - to se to v něm pralo, jestli se ke své homosexualitě přizná, a nebo jestli by přece jen nemohl žít jako heterosexuál. No samozřejmě nemohl, nakonec si prošel svůl coming-out, ale to období, než se odhodlal, bylo těžké pro všechny. Vím že si teď řeknete, jak může v dnešní době a při vší informovanosti člověk okolo třicítky tápat ohledně své sexuální orientace, ale asi to fakt jde. On prostě toužil žít jako heterosexuál a nemít "problémy", a taky mu to vycházelo, dokud nepotkal lásku svého života. A s tím klukem je ten kamarádčin bývalý přítel dodnes

Odpovědět

lemona lemona

28.02.2014

@kulimrska Kulimrsko, neříkám, že tvůj případ musí být naprosto stejný, ale prostě mi ho jen hodně připomíná a jak jsem si přečetla tvůj příspěvek, hned jsem si na něj vzpomněla. Jaký je tvůj přítel jinak? Má rád vysloveně ženské typy (oblé boky, velká prsa, dlouhé vlasy - jako většina chlapů), a nebo ho spíš zajímají chlapecké typy žen? A co sex?

Odpovědět

kulimrska kulimrska

Autor diskuze

28.02.2014

No myslím si že tohle nebude můj případ. Sice spolu moc nevycházíme teď, ale v sexu problém nemáme a nikdy jsme neměli. I teď spolu spíme tak 1-2 týdně vždy. Kouká i na ženské na internetu a i když někde jdeme tak vidím, že se za nějakou ohlíží. Já mám velká prsa, zadek, dlouhé vlasy, takže si myslím, že tohle náš problém nebude... Sice je hodně citově uzavřený, ale tomuhle opravdu nevěřím.

Odpovědět

kataamisa kataamisa

28.02.2014

@kulimrska Připojím se s vlastní zkušeností ... Měla jsem 6 let přítele, se kterým jsem byla zasnoubená. Po roce chození jsme se k sobě nastěhovali - tedy já k němu - do rozdělaného vlastního bytu. Rekonstrukce proběhla, vše jsme tvořili jako pár, dělala jsem vlastní návrhy, vybrala barvy a částečně zafinancovala vybavení. No, vztah se pokazil, začala houpačka - jednou nahoře, jednou dole a já utíkala a vracela se ... nic moc. Tak jsem nakonec utekla nadobro do Čech (bydleli jsme v Německu) ... Po půl roce jsme opět navázali kontakt, obnovili jsme zasnoubení, mluvili o dětech, koupil "nám" barák u jezera, který jsme začali rekonstruovat, aby bylo místo na pokojíčky ... Ale po několika měsících jsme zase byli tam kde předtím. Poznala jsem ještě za trvajícího vztahu a před svatbou svého jediného pravého muže a když jsem viděla co mám a jaké to vlastně může být - rozhodnutí bylo jasné. Odešla jsem a už je tomu skoro pět let a já si za 45 dní budu brát toho jediného pravého se kterým jsem moc šťastná - i když se někdy neshodneme :)

Odpovědět

kulimrska kulimrska

Autor diskuze

17.03.2014

Tak už jsme se rozešli :/ Že chce být sám furt a tak, odstěhovala jsem se... a najednou má dvacetiletou "kámošku" asi se cítí zase mladší... jen se s tím nemůžu smířit a už je to 14 dní a já se furt hrozně trápím... jak jste se s rozchodem vypořádali vy? máte nějaké rady ?

Odpovědět

magdabaez magdabaez

17.03.2014

Ahoj, já myslím, že se ti uleví, když sama sobě dovolíš přiznat si, že je ti bez něj vlastně líp. Chvilku to trvá, ale po takovém destruktivním vztahu to přijde, určitě. Zažila jsem něco podobného a hrozně mi pomohlo přiznat si, že bez něj je mi daleko líp, že jsem veselejší, svá a šťastná a nemusím pořád něco řešit. Měla jsem tam nějak pocit, že po rozchodu přece musím být smutná, ale nemusím, což ale neznamená, že jsem toho člověka neměla ráda. Nechci spekulovat o tom, jak tě měl či neměl rád, ale pokud člověk jen mluví a jeho chování a činy těm slovům neodpovídají, tak to s těmi city nebude tak horké.