1
lajkov
7
správ
"Jednoduchá a skromná" svatba
Zdravím vás, drahé ženy! :-) Svatba mě sice v dohledné době, možná i letech nečeká, ale napadla mě samotnou taková otázka: Je opravdu na svatbě důležité řešit všemožné detaily, zda vše bude v jedné barvě, zda budu mít něco lepší než jiné nevěsty, stresovat se kvůli dnu, který by měl znamenat mnohem víc....?
Dřív jsem si říkala, jak jednou chci mít pohádkovou svatbu, krásné šaty, prostě aby vše bylo dokonalé. Ale už jsem sama zažila svatby, kdy nevěsty lpěly na věcech jako jaké budou krabičky na cukroví, jak musí být vyzdobený sál a jiné věci, ale přitom jsem měla pocit, že je to k ničemu, že to byl vše jeden velký chaos a pozlátko...Ale nechci tím říct, že pohádková svatba je špatná, že je to zbytečná útrata peněz...každá máme své představy a sama se chci jednou vdát...
Ale ten úžasný den je přece o jiných věcech, je to o tom spojit život s někým, koho milujeme a slíbit mu, že při něm budeme navždy stát, i kdyby to bylo sebevíc těžké. Ten den by měl být o tom strávit se svými blízkými a svým mužem úžasný den, na který nikdy nezapomeneme. Potřebujeme k tomu řešit ty materiální věci? Možná mě spousta z vás nepochopí, co tím vším myslím....vím, že se svatba bez trochu plánování neobejde...jen si říkám s postupem věku, že je zbytečné utrácet peníze za honosnou svatbu, i když je to tak významný den, že možná není nutné mít šaty za 10 a víc tisíc...asi jsem dospěla do stádia, kdy si říkám, že v jednoduchosti je krása...Měla jste některá jednoduchou svatbu, neřešily jste věci do detailu a i přes nervozitu z toho všeho jste si užily ten den hlavně pocitově, vnitřně? :) Snad se do mě nepustíte, jen jsem se chtěla podělit o svou myšlenku....myslím, že společný život s mužem, kterého milujeme není o tom, jaká byla svatba a kolik jsme za ni utratily...
Odpovědět
0
lajkov
Ahoj, myslím, že máš úplnou pravdu a musím s tebou souhlasit. Svatba je hlavně vstupem do manželství, stvrzení toho, že další život vidíme společně. A ty materiální věci jsou spíš třešinka na dortu.
I já jsem měla krásné šaty, super fotografa, parádní restauraci, ale nemyslím si, že to bylo na svatbě to nejdůležitější. Nejdůležitější bylo, že jsem si brala svého vysněného muže. To ostatní nám mělo ten den jen zpříjemnit. Nejdůležitější bylo strávit ho právě s mužem a s nejbližšími lidmi. Nikdy jsem o svatbě nesnila, nikdy jsem si na ní nehrála, ale v představách jsem viděla spíš ten život po boku vysněného muže. Takže jsem se moc nestresovala, celkem jednoduše jsme si určili styl a toho se pak drželi. Výzdoba byla od restaurace, takže žádné náročné domovýroby věcí, které po svatbě skončí v koši. Přípravy pro nás s mužem nebyly stres, ale spíš příjemné zpestření. Nehrotili jsme, zda je odstín oznámení sladěn s ubrousky na svatební tabuli a ženichovými ponožkami. To šlo mimo nás. A jsem za to šťastná. Myslím, že jsme měli nádhernou svatbu, oba jsme si ji spolu nádherně užili a jsem ráda, že jsme pozvali takové hosty, jaké jsme pozvali. A ráda se kouknu na fotky, které nám tu radost připomenou.
Ale co je na tom to nejlepší? Že jsem manželkou svého muže, že jsme oficiálně spolu a hlavně, že jsme spolu šťastní.
2
lajkov
Krásně jsi to napsala, hlavně tou poslední větou jsi vystihla všechno...Děkuji...prostě to tak cítím, že je fajn svatbu naplánovat, ale nenechat se pohltit tolik přípravami detailů a hloupostmi, ale uvědomit si hlavně to, co ten den do mého života přináší...Zažila jsem totiž svatbu, kdy nevěsta nutně potřebovala řešit každý detail, každou hloupost, odstín barvy...jenže mi přišlo že plánovala až přeplánovala a vylezl z toho jen neskutečný chaos s pozlátkem ...a já osobně jsem si tu svatbu jako host neužila. Nebo abych to řekla správně, užila jsem si ho díky blízkým, ale vůbec mi nepřišlo, že jsem na svatbě...Myslím, že svatba je hlavně o tom kouzlu, o tom vnitřím kouzlo, co se tím dnem mění a co přináší...:)
sponzor fóra
2
lajkov
Dobrý den! Tohle je téma, které si v současné době sama v sobě dost řeším. Myslím, že jsme hodně vychovávané k tomu, abychom chtěly mít pohádkovou svatbu. Na člověka útočí reklamy všude kolem, většina holek si ještě z dětství nese v sobě touhu stát se aspoň na ten jeden jediný den princeznou. A třeba v mé rodině bylo vždycky zvykem hodně kritizovat, což se pojilo i s organizací svateb. "Takové hrozné šaty bych si neoblékla." "Ten účes dělá nevěstu tlustou." "Oznámení bylo příšerně nevkusné, vždyť je to památka na celý život!" atp. Během svého vývoje jsem tedy získala pocit, že jedině překrásnou, vyladěnou, nazdobenou a do každého detailu dokonale naplánovanou svatbu si můžu užít. Že jedině na takovou svatbu budu celý život vzpomínat jako na nejfantastičtější den mého života, který odstartoval naše manželství.
Při přípravě svatby jsem ale začala docela tvrdě narážet. Tak vysokým nárokům totiž není vůbec lehké dostát. Už jenom pitomé vyrábění vývazků mě stálo neuvěřitelné množství stresu. Nejsou moc malé? Nejsou moc velké? Nejsou křivé? Jsou všechny stejně vytvarované? Bude se jejich barva (která kopíruje barevnou kombinaci celé svatby) dobře vyjímat na tmavém/světlém oblečení? Několik nocí jsem kvůli nim vůbec nespala. Díky tomu jsem si ale uvědomila, že tohle není ta cesta, kterou bych se při svatebních přípravách a samotné svatbě chtěla ubírat. Že si to chci užít. Takže jsem začala poměrně radikálně přehodnocovat svoje původní požadavky. Dost mi pomáhá i ženich, který drží pevnou ruku nad financemi. Dohodli jsme se, že budeme investovat jenom do věcí, které nám za to stojí. Např.: Dražší svatební botičky? Proč ne, když je pak využiju na plesy. Ale k čemu luxusní svatební oznámení, když pak bude po zbytek života ležet někde na dně šuplíku. Stále ještě toužím po princeznovské svatbě. Ale i ta se může nést ve znamení skromnosti a jednoduchosti. Nemusím na ní mít svatební mandličky, čokoládičky s monogramem, lahve vína s monogramem, svatební razítka s monogramem, speciálně tištěné jmenovky hostů, kapesníčky na slzy štěstí, kameramana za 15 000 a jiné vymoženosti ;)
1
lajkov
@mirkaema Tak pod tohle bych se podepsala, moc hezky jste to napsala...i ta princeznovská svatba může být jednoduchá a krásná. Jak říkám, mě svatba určitě nějaký pátek ještě nečeká, i když bych si byla schopná představit, že se už vdám, i když je mi zatím jen 23...Jen s mužem, kterého celým srdcem miluju a věřím, že to ON, to není tak jednoduché a nejspíš až čas ukáže, zda k sobě skutečně tu cestu najdeme a budeme spolu, tak jak to cítím od okamžiku, co jsem ho poznala... Člověk asi postupem věku přehodnocuje priority, zjistí, že některé věci, třeba i jako svatba není o tom, jaký dárek dám hostům nebo jestli bude ubrosek na stole s modrým lemováním nebo čistě bílý...:)
0
lajkov
Zobrazit profil
pirek
23.03.2015
1
1
Nenašli jste co jste hledali?